Písmák Ticho/Hluk
Šeptem mi šeptej
jen šetři slovy
špičatá slova
splašené špony.
K obědu, k večeři, k snídani
Rozhlédni se na poledni, rozhlédni, rozhlédni.
Kolem kol dokola jsou jenom pusté dni
rozhlédni se na poledni, rozhlédni, rozhlédni.
Kolem kol do kola, jsou jenom pusté dni.
Cesta po skleněném moři
I. zpěv
Kam míříš.
Moře je skrýš, skleněný oceán
tiše si zpívá, že kdo se skrývá hlubinám uhoří.
Poslední
Vyndej si výkřik z pusy.
Tu kost co tě tak dusí.
Vyndej si výkřik z dlaně.
Vypadej odhodlaně.
Zaposlední
Rozmazané květiny po oknech zmrazené ryté zvenku
víno je spasitel ovíní se tmy a plní po okraje vinnou sklenku
kočičí nosy nenosené, sny se samy sní, jsou v samoty
uzavřené spálené květiny nahradí se sny a potají si šeptají:
Stvoření
Po němém moři ryby v něm
k hladině stoupat k vzduchu stěn
a svými prsty drží hráz
pobřežím pohrnou se snáz.
Lhostejní
I. předzpěv
žlutá barva hořkých probuzení
žlutá barva postelí a snění
žlutá barva posedlosti
Stínohra
Skrz zelenou záclonu padalo do místnosti trochu světla zpouliční lampy. Stíny projíždějících aut se promítaly na strop pokoje, jako na nějaký podivný plátno. Stínohra se točila podle toho, kam se řítil člověk na ulici pod lampou a uprostřed toho neuvěřitelnýho běsnění pohybu stála ona, jako bohyně nejistoty.
Dva proužky kouře zcigaret stoupaly nejdřív ode mě a pak od ní.
Cesta
Já vím, že čekáš za vraty,
zavrtíš ocasem, jakmile otevřu branku
a někde v dálce se zavlní obzor.
Pojď, půjdeme na procházku,
Bázeň - Objevitelská
Objevím Ameriku na západní stěně mého pokoje
a jako mladý Kolumbus
se budu procházet po pobřeží nového světa,
který tak krásně voní vším co ještě neznám,
Hříčka
Zapálený ohníčky, schováváme za víčky.
Nebude to dlouhá ani krátká,
jen taková malá moje hrátka.
Nebude to dlouhá ani krátká,
Všechny moje krámy
Všechny listy už jsou hnědé a nebe je zbarvené do šeda, procházím se uprostřed zimního dne a kdybych byl v L. A. byl by klid a horko, tak sním o Kalifornii, uprostřed zimního dne.
- text písně -
Když jsem se probudil byla hluboká noc.
Bázeň - (nad)Časová
Hodiny na stěně bijí poledne,
rozbijí ciferník, mrtvé se nezvedne
a leží v kaluži ztraceného času
utíkajícího do temnoty daleko
Bázeň - Životní
Co bude až umřu.
Umřu, Bože umřu, jako králík v noře,
Noře jsem koupil nový kožich,
kožich z králíka, který si nedal pozor,
Bázeň - Uražená
Někdy se na tebe koukám,
malé ohníčky ti planou v očích
a ty zase když něco říkám,
směješ se, prohodíš pár slov
Zmrzlinový den
Ulice byla rozpálená a slunce slibovalo, že se jen tak neochladí. Obloha nad městem vyla remně moddý, že člověk nevěděl, jestli nezahřmí a nezačne letní bouřka. Pro vedro byly ulice plné lidí, hydrant v parku byl otevřený a všichni toužící po chladu a po vodě běhali pod kapky umělého deště. Kavárny byly plné žen s dětmi a zmrzlina všech barev a chutí mizela po tunách.
Bázeň - Pravdivá
V tváři se mi usmívá měsíc,
žiju jen pro okamžik pravdy,
přijde zítra a já si sednu
a ona řekne: ”lež. ”
Kráva
Kráva zvedla na chvilku hlavu a zadívala se k obzoru. Silueta staršího
trochu jednoduššího vola se rýsovala na večerním nebi. Lhostejně se
ohnala po mouše a dala se zpátky do hodovaní na čerstvé zelené trávě.
Vůl nemel čas na pastvu, pravda sem tam si trochu uždíbnul z louky,