Prastarý

Jsem starý, prastarý. Starší stromů rostoucích na hrázích rybníků. Kořeny sahám až do středu lidského věku. Nabírám kyprou půdu všech abelardů a akvinských.

01. 05. 2017
0
3
283
Povídky

Jen lehounce adventní

„Měl by sis najít nějakou hodnou holku, aby ti uklidila a nebyls tam tak sám,“ pravila tuhle moje dobrá maminka poté, co sundala záclony zoken na mém dvorci. Moje slova, že „je to ještě dobrý“ ji nijak neutěšila. Pravda, kdysi jistě bílá záclona začala chytat odstín nebe před bouřkou, ale komu by to vadilo, že, pánové.
Moje dobrá a nejlepší máma netuší, na jaký problém narazila.

21. 12. 2014
1
5
422
Úvahy

Chrudimský triumf domikánského ritu i filosofa

Jak se počaly blížit katolické misie v Chrudimi, jež měli v gesci bratři dominikáni, rostl v hlavách dvou tradičních katolíků nápad. Jedním z přednášejících měl být i pater Efrém Jindráček O. P. , který je znám svou láskou k dominikánské liturgii.

27. 08. 2014
1
3
616
Ostatní nezařaditelné

Kolik času zbývá...

Kolik chvilek ještě zbývá
než se klenba propadne
a svět shoří.
Kolik nádechů má před sebou

11. 08. 2014
0
3
448
Miniatury prozaické

Vtiskni, Kriste

Vtiskni, Kriste, rány čisté
přehluboko vduši mou.
Dej mi trpět, zmučený vládče, stejnou bolestí, jako trpíš Ty - opuštěn od všech, osaměle sledující stahující se mračna nad křížem. Vezmi mé srdce, které Ti tolikrát lhalo a tolikrát se pachtilo za naplnění stvořeným. Vlož mi mezi žebra srdce své, probodené kopím vojáka, nebo kohokoliv, co na tom záleží.

17. 07. 2014
0
7
537
Úvahy

...a Bůh si zakryl tvář

Výsměch normálnosti, potupa všednosti, ujařmení přirozenosti. To vše lze směle prohlásit o době, časovém úseku dějin, vněmž se momentálně nacházíme.
Není normální věřit vBoha a žít normální katolický život bez modloslužeb blahobytu a vše požírající rakovině neopohanství, jež se od starého pohanství liší především absolutní resignací na jakýkoliv duchovní přesah, absencí touhy po nadpřirozenu, komunikaci sbožstvy. Dnes je božstvem každé zněkolika miliard zvířat chodících, vyměšujících a sterilně se rozmnožujících vtomto slzavém údolí.

10. 07. 2014
1
0
682
Ostatní nezařaditelné

Satanismus včera a dnes

Huysmansův satanismus, respektive uctívání satana, které ve své knize popisuje, je unikátní. Najít něco takového dnes, vdobě, kdy i od pulpitů - kazatelny se totiž zrušily, nebo nechaly červotočům, jen zřídka zaslechneme slovo „Ďábel“, neřkuli satan, jsou obřady popisovaném dekadentem něčím fascinujícím.
Ne, skutečně si nemyslím, že by dnes už neprobíhalo uctívání ďábla a odpadlí kněží nesloužili černé mše, nepraktikovali „božskou sodomii“ způsobem, jaký popisuje. Rozdíl je však vtom, že dnes takový kněz nestojí často mimo hlavní proud, ale doslova se vněm rochní.

23. 06. 2014
2
6
593
Úvahy

Katolický virus

„. i svámi,“ stačil už jen říci kardinál Mueller a sžuchnutí se sesul kzemi. Řeholní sestra zpod svého až vulgárně odhrnutého závoje vydala strašlivé zaječení a lidé se začali sbíhat. I ztěch nejposlednějších lavic vKolínské katedrále.

06. 03. 2014
0
0
598
Povídky

Poslední časy

Rozvrat společnosti se zdá být definitivní. Pro ty znás, kteří žijí své životy vtéto době spíše spovzdechem „nevybral jsem si, ale dobrý Bůh jistě ví, proč zrovna mne nechal narodit se vtěchto posledních časech“, je to fakt jasný stejně, jako vycházející slunce.
Kamkoli se dnes katolík podívám, vidí jen zkázu a destrukci. Architektura vymknutá ze svého přirozeného vztahu knadpřirozenému řádu se podobá spíše kýčovitým snům pijáka absintu, literatura oslavující zvrácenosti a morální zpustlost zaplavila police ve veřejných knihovnách a vytlačila díla oslavující krásu, dobro a pravdu.

13. 01. 2014
1
0
741
Miniatury prozaické

Prales

„Našli jsme něco neuvěřitelnýho,“ vyhrknul major a zpod korkové přilby si vytíral pot velkým modrým kapesníkem. Lilo zněj, jak zoroseného půlitru plzně. Khaki košili na zádech měl jeden velký mokrý flek a krátké kalhoty se mu lepily tam, kde to není žádnému chlapovi příjemné.
„To určitě, zase nějaký opičí hlavy na drátkách, ne.

05. 12. 2013
2
2
811
Povídky

Smutek

Sevřeni smutkem
stojíme nad ústy,
která zem sama
pod námi otvírá.

03. 11. 2013
1
2
638
Volné verše

Rytíř

„Jen klid, dámy, držte formaci,“ snažil se udržetpozornost stále více neklidné čety vojáků poručík. Zelená hradba lesa se blížila a podzimních paprsků už moc nezbývalo. Země se začala chvět.
„Fajn, hoši, rozptýlit a držte pozice, tohle by.

07. 10. 2013
0
0
560
Miniatury prozaické

Konec starých časů?

Konec starých časů by mohl znamenat začátek nových, ale vposlední době se zdá, že nic nového nezačíná. Stále jen končí a umírá.
Umírá Církev, umírá Nevěsta Beránkova a nová se nerodí. Jak by také mohla, když jiná archa spásy nebude lidem do soudného dne dána, než toto společenství hříšníků a svatých.

25. 09. 2013
0
0
873
Úvahy

Sen

Hřbitov rezavějících aut, strom prorůstající motorem a natahující se ke svým ne tolik vzdáleným bratrům vblízkém lese. Vytáhl jsem trošku sušeného masa a usedl ke kmeni největšího buku, který jako by strážil vchod do znovu získaného hájenství přírody. Rozhled do krajiny byl úchvatný. Stačilo jen zavřít oči a člověk znovu vidět to, co zde po staletí stávalo a dnes zůstávalo vtroskách, které nikdo neopravoval.

25. 09. 2013
0
0
673
Próza na pokračování

Nákup v kaufu se snadno zvrhne

„Kaufland, tady jsem správně,“ vřískal protivný hlas prodavačky smodrým přelivem ze skrytých reproduktorů.
„Fakt nechápu, co má tenhle debilní slogan znamenat,“ bručel jsem si pro sebe, když můj vozík bloudil mezi nekonečnými regály. „Správně tu rozhodně nejsem, ale nic jinýho mi nezbývá,“ pomyslel jsem si ještě a hodil chleba do koše.
Kdo by taky miloval tyhle odosobnělý nákupní haly, kde zboží bylo nepřeberný množství, ale často jen vkrabicích, obaly děravý.

16. 05. 2013
0
1
907
Povídky

Čarodějnice II.

Drahý bratře vKristu,
milý příteli,
Kristiáne,
vím, že můj poslední dopis, tedy předposlední, poslední je tento, působil zmateně. Ale tuším, že máš pro mé drobné výstřednosti pochopení.

01. 05. 2013
1
2
823
Próza na pokračování

Čarodějnice

Drahý bratře v Kristu
ctěný Kristiáne,
udělat se to muselo. A kdo jiný měl zlikvidovat čarodějnici, než kněz. Kněz řádu, který vsobě spojuje nejen boj duchovní, ale i ryze světský, fysický.
Být takovým knězem Německého řádu, drahý příteli, není zrovna med.

29. 04. 2013
0
5
814
Povídky

Les

Byli jsme čtyři, kdo se dovážili na výpravu, zvanou všeobecně jako lovecká. Každý však preferoval jiný druh zbraně, jiné oblečení, jinou tradici, kníž se hlásil. Tonda si vzal hezkou mauserku a od horského myslivce by ho člověk neodlišil. Inu, krev není voda.

26. 04. 2013
0
0
750
Próza na pokračování

Les II.

„Týýý vole, to bylo těsně,“ zařval Václav a padnul na hubu. Uniforma záložáka dostávala první šrámy od jarní přírody.
Mýtinou proletěla šipka kuše a ukončila svou pouť vkomoře neviditelného srnce. Nejsme tu sami, to je jasné.

26. 04. 2013
1
0
761
Próza na pokračování

Hrad

Seděl jsem na hřbitovní zdi a mezi zuby drtil stéblo žloutnoucí trávy. Nohy spuštěné dolů, mezi hroby. Slunce pálilo, jak jen to kolem nanebevzetí Panny dokáže. Vzduch byl plný poletujícího hmyzu, ruce se lepily na pažbu zbraně a čůrky potu mi stékaly po zádech.

14. 03. 2013
1
0
849
Povídky

Postní meditace u Kříže Beránkova

Koupat se vkrvi Beránkově, objímat probité nohy, hledět do proklatého boku Spasitelova. Ve zkroušenosti očekávat Jeho zmrtvýchvstání, které je ještě daleko, jako celá staletí. Svatý půst, který je jedinečným časem těch nejtišších modliteb u posvátného Kříže byl redukován na počítání špekáčků a odvažování gramáže potravy.
Staří rytíři se zpod svých náhrobků smějí naší malosti a ubohosti.

25. 02. 2013
0
0
929
Úvahy

Náměstí

„Kryjte se,“ zařval Tonda a skočil za vrak OTéčka. Bylo to těsný. Sniper uhnízděný na zvonici kostelní věže se zrovna rozhodl, že jsme se dostali moc blízko. Kulka se od zničeného stroje odrazila a zmizela k modré obloze.

24. 02. 2013
2
2
1027
Povídky

Katedrála

Poslední kostel. Byl to jeho poslední kostel ve městě, které dávno zemřelo a teď se pomalu rozpadalo.
Každé ráno vstával a probouzel se sčervenozeleným světlem vitrají na obličeji. Jak se slunce posouvalo po obloze, i svatý Jiří svádějící svůj věčný boj sdrakem putoval starou sakristií.

15. 01. 2013
1
2
927
Povídky

Nejsme sami

Znáte ten pocit, kdy na maličkou chvilku jako by uvnitř převzala vládu zelená stránka. Holdstockův bludník není jen iluzí, kterou senzitivní autor vymyslel pro svůj Ryhopský cyklus. Je to něco skutečného, co na kratičký okamžik člověku dovolí soucítit se stvořením, s tichým lesem, stromy ševelícími větrem. Krev se mění v mízu, na malý okamžik je absolutní ticho a obraz Boží se cítí být součástí všeho stvoření.

26. 11. 2012
5
6
1175
Miniatury prozaické

Podzimní

Jak miluji ten melancholický listopad. Listy zbuků dávno kryjí promrzávající zem, růžence jeřabin krášlí své nositele. Jako by i sama příroda se připojila kměsíci, kdy zbožné duše prosí za zemřelé a touží jim ukrátit tresty, které musí zakoušet vplamenech očistcových. Vše pře zimou oslavuje svého Stvořitele.

14. 11. 2012
3
5
1130
Miniatury prozaické

Zima už je za vrátky, proč ne trochu pohádky? :)

„Fuj, hnusná zima. nesnáším podzim,“ oklepal se zimou a zvedl výše límec ušmudlané bundy. Pytel se smetím se mu houpal vruce jako gigantický šourek.
Kpopelnici to nebylo daleko, snad dvacet metrů.

06. 11. 2012
1
0
889
Povídky

Temné hluboké lesy

Pomalu si nacpával dýmku, správně po lesácku porcelánovou a přitom sledoval žhnoucí kotouč podzimního slunce zapadající za hrabu lesa. První den, vlastně podvečer, kdy bylo možné lovit vysokou se blížil.
Ruce už se mu dávno netřásly. Možná vprvních deseti případech, kdy jeho rána nebyla tak jistá, vystřelená kulka letěla do roští a vysoká vzala nohy na ramena.

07. 10. 2012
7
5
1344
Miniatury prozaické

Poustevnická idylka

Poustevnická idylka
Doba jako by se kolem nás zbláznila. Mnohým jistě vyhovuje, že rychlé tempo přináší rychlé hračky. Auty počínaje, mobily konče. Vari od nás každý, kdo by chtěl jen na chvilku zastavit zběsilost událostí směřujících neodvratně do zadnice samotného arciďábla.

13. 09. 2012
3
6
1275
Fejetony

Deprese tradicionalistova

„Musíš být dospělý, praktický, musíš zapomenout na svoje naivní romantické představy. Musíš si udělat nějakou školu, musíš něčím být, zařadit se do společnosti, normálně fungovat. Vidíš ty ztracený roky, kdy ses jen flákal (rozuměj – s občasnými přestávkami zkoušel najít klášter, který by tvoje hřivny rozmnožil a ne donutil k odhození), mohl jsi budovat kariéru“
Ech, darmo mluvit. Jak přesvědčit rodiče, kteří bez víry jdou svými životy, že zkušenosti načerpané v těch „ztracených letech“ jsou pro člověka dražší, než celé roky studií na univerzitách, které nedají nic, co by stálo za zmínku.

24. 07. 2012
2
3
1174
Úvahy

Kostel

Vcházíš do města fortnou pro pěší. První věc, která tě zarazí, je puch výkalů tekoucích stružkou uprostřed ulice. Jsi venkovský zeman z chudičké tvrze uprostřed lesů. Ostruhy sis vysloužil teprve nedávno.

24. 07. 2012
2
7
1299
Povídky

Co zbývá?

Co zbývá z duše středověkého člověk, z duše doby milované Christianitas. Zbývají snad katedrály, důkazy "temnoty" časů svatých mužů a žen. Nejsou snad už jen prázdnou slupkou a smutným mementem, při němž radši odvracím zrak, abych nemusel vidět balónky letící k žebroví klenby, smutné tváře zapomenutých světců, k nimž se už nikdo nemodlí, jak hledí na barevné reje kdysi řeholních sester s kadidlem v rukách, kterak vzývají samotného ďábla.
Dlouhá stébla varhan buď mlčí, nebo vydávají kakofonii zvuků hodných pekla.

19. 06. 2012
3
5
1481
Miniatury prozaické

Noc

Kdy slyšíš staré světce přimlouvat se za nás. Když se v noci probudíš a nespavost ti nedovoluje znovu usnout, díváš se na tiché hvězdy a hluk, který v bílém dni přehlušuje jejich šepot najednou je pryč. Nebo snad za zvonku ministranta vidíš jejich zástup za zády přisluhujících. Když v hlubokém lese stromy hovoří, je to tichý vánek.

19. 06. 2012
2
0
1377
Miniatury prozaické

Mnich

Když jdeš podzimním listím, můžeš si představit, že jsi kýmkoli. Brodíš se záplavou zlatých lipových, bronzových bukových a trochou té zažloutlé nádhery javorů. Jsi potulný žebravý mnich. Kutnu záplatovanou, sotva na tobě drží.

19. 06. 2012
2
2
1290
Miniatury prozaické

Doba

Idealizujeme si dobu, ve které bychom rádi žili. Vidíme ji v takových barvách, které jsou našim očím příjemné.
Nepochybně ano. Dospouštíme se tak stejného prohřešku, jako ti, kdo naši zamilovanou část dějin spásy naopak haní a polévají hnojůvkou.

19. 06. 2012
2
2
1409
Miniatury prozaické

Patos

„Píšeš moc pateticky“ vytkla mi jedna kritická čtenářka mých výplodů. „Tak pateticky, že patos zastírá sdělení“ pokračovala.
„Píšeš hloupě, píšeš jako malé děcko, píšeš příšerně“ to všechno bych dokázal snést a přijmout. Proč ne, když si to koneckonců sám myslím.

19. 06. 2012
2
3
1229
Miniatury prozaické

Svatý Václave

Stát založený na krvi zabitého bratra, bratrovraždě. Stát založený na krvi podvakráte vyhnaného biskupa zabitého pohanskými Slovany. Stát založený na smrti staré ženy, která nechtěla povolit starým modlám.
Kolik krve naše země musela vypít.

19. 06. 2012
2
10
1547
Miniatury prozaické
Nahoru