Písmák Ma Ma's Requiem
Pramínek vzduchu se přes rty přelévá
tisíce let
zjizvená tvář v rudý květ mění se
v úderu srdce
Warhammer 40 000: modlitba kapituly Blood Raven
"Tiše ve své modlitbě, zkomírá plamen svíčky ze zlatavého vosku, jenž spočívá ve svém loži na dřevěném stolci v šerém koutě strohé kobky, která jak kamenný květ raší z rozsáhlých síti chodeb labyrintu u samého usmívajícího se srdce svaté Terry. Labyrintu co by základu Katedrály, jejíž klenební žebra z neoocely a adamatia sahají až do zaniklé stratosféry, kde korouhví je samotný svit hvězd. Přesto že oslavou je této krásy, snad z pohledu jedné mysli nekonečné, a s pamětí zaniklých staletí, je ve srovnání s plamenem, jenž vyvěrá a je živen ze strachu bytí a naděje vědomí, ničím.
Tiše, Ty marnivý, svět náhle usíná, pod stínem křídel blahoskoných, a pamatuj věčný poutníče, Tvá mysl nekonečná je, ve vězení z masa a kostí, a je jen vůle Tvá, ke svobodě a slávě jíti, po stezkách utrpení o hladu pohodlnosti.
This bitter earth
. na břehu slunce svit, ve vodách chladných duše klid,
tam kde smích v žal mění se, skutečná bolest hranice.
druhá strana koupelny a bez špaget
Tolik si chci s Tebou zašukat
Ty ne, zas čumiš na sračky
s plnou hubou migrény
kamarádka povídala, že polykat se nemá
já vs ty
čtu popisek pod fotkou:
"to jsem já"
a píšu:
Další z mnoha "já", kříčící z nekonečného zástupu své malicherné přání. Čím více nahlas, tím více v samotě. Přitom stačí tak málo, pro začátek pouhé "Ty".
Culex pipiens
Dnes jsem v dusný podvečer potkal pana komára, nebyl to však obyčejný sosák, ale přímo lord Culex pipiens. Jak jsem se bláhový snažil rychlým pohybem otevřené dlaně ukončit jeho život, narazil jsem, kdy ruka po jeho hrbu sklouzla a bezvládně v ochromení klesla k zemi. Bohužel v ten moment Culex zamával mocně svým křídlem a já proti vůli své, netucha kam a jak, odletěl v dál, bezmocně v moci jeho lordstva.
A tak co jsem plachtil vzduchem a krajina podemnou postupně měnila svůj ráz, kdy města ve vesnice a ty zas v osamělá stavení měnila se, v představě v mém nelibém blížícím se konci, nejspíše v primárním hnízdě, popřemýšlel jsem o osudu lidském, kdy skrze smíření na pravý smysl života přišel jsem.