Písmák autobiografie část 4.
Opravdu se vnemocnici stravují prasata.
Hned po příjezdu na mě čekal můj první oběd vtéto nemocnici. Byla to neuvěřitelná porce. Tedy porce byla jen o něco málo větší, než normální porce jídla pro normálně vyspělého jedince.
Autobiografie, aneb "štastné" dětství nadevše...
Sama sní, aneb navždy posedlá.
Být, či nebýt, žít, či nežít. To je oč tu běží…Myslím, že Shakespeare to vHamletovi vystihl naprosto dokonale. Není základnější potřeby člověka, než potřeba žít.
Autobiografie, aneb
Dalo by se říct, že jsem možná ani nebyla typická anorektička. Když vám někdo říká něco o anorektičkách, co si představíte. Dala bych ruku do ohně, že vám pod tímto pojmem vyvstane představa dívky, zcela hladovějící, nebo stravující se prazvláštním způsobem, která běhá a skáče minimálně 4 hodiny denně snaivní domněnkou, že tak je to nejlepší, a která je posedlá touhou po štíhlé postavě, nemyslí na nic jiného a chce být ta nejhubenější holka na světě. Možná že většina anorektiček taková je, ale myslím si, že ne všechny jsou ukázkovým učebnicovým příkladem, jako výše zmíněná dívka sporuchou příjmu potravy.
stále pokračování autobiografie....
Nevím, co mě děsilo víc, jestli nepředstavitelná mezera mezi stehny, či propadlé tváře, každopádně jsem si při každém pohledu na sebe pomyslela, že takhle už to dál nejde. Jednou jsem se ale vážně rozhodla, a od té chvíle se na mém seznamu pročítaných webů neukázaly téměř žádné pro-ana blogy, ale jedině stránky jako idealni. cz, či jiné stránky na pomoc lidem sporuchami příjmu potravy. Tyhle stránky jsem prohlížela denně a hodiny trávila u chatu sostatními anorektičkami, které se snažili léčit, a já se ztoho pokoušela vytěžit nějaké rady.