Písmák Ztracený horizont
Ztracený horizont
Bloudím po vypálených bitevních polích
jen havrani na zlomených vlajkách sedí
a doutnající děla svou hlavní
Hvězdář (Šepot vzdálených chvil)
Hvězdář
(Šepot vzdálených chvil)
Chodil jsem po obloze a zhasínal hvězdy
skrz svou věž, pozoroval jsem davy lidí
Noční strana ráje
I: Měsíc si osedlal mé noční můry
Je ticho a já pomalu usínám,
Tiše smutný šelest záclon zní,
Jako měsíční zpěv, já upadám
Navěky...
Navěky.
Skrz údolí, kde leží třpitný napadný sníh,
leží ve sněhu smutek a prokletý hřích.
Můj žalozpěv je sotva hlasitější než šepot,
Soumrak a její obětí
Soumrak a Její obětí
Se svým přáním ležel jsem pod zemí,
S překříženýma rukama na hrudi,
Světem i marnými nadějemi pohřbený,
Sebevražda a další útěchy
Sebevražda a další útěchy
Záda od ledového potu slitá,
horké třesoucí se ruce vpěst,
myšlenka nevydrží, někam lítá,
Probodán časem
Probodán časem
„Ona je mým hříchem,
dej pozor srdce drahé,
pro ní zvoní zbraně,
Zůstaň u mne, dokud hvězdy nevyhasnou
Zůstaň u mne, dokud hvězdy nevyhasnou
Prosím, neodcházej ode mne,
zlomený básník plazící se svým
vlastním světem a jen hyne,
Andělé padají první
Andělé padají první
Pamatuji časy, kdy dny byly jasnější,
Kdy zahrady byly krásné a rozkvetlé,
kdy její úsměv nebyl a svět krásnější,
Každá rána míří tak hluboko
Každá rána míří tak hluboko
Každá malá ráno míří tak hluboko,
Maskovaná zítřejším dnem lásky,
Po celý vypůjčený čas je nepokoj,
Transylvánský příběh
Transylvánský příběh
Vítejte smrtelníci. Vítejte moje milé ztracené duše.
Dnes začíná náš příběh. Svítit nám bude Venuše.
Má zima
Má zima
Gothický vliv … - příběh mých lásek
Romance nekonečných časů
Slzy oceánu mým zrakem
Sirény
Sirény
Vítr mluvící k plachtám lodí,
nekonečný západ sluneční,
vodní diva do moře slzu rodí,
Náruč
Náruč
Hoříme smíchem jak jsme si to vysnili,
cítíme oporu všemocného nebe v pláči,
tak ohromeni plameny které nás mučili,
Píseň o čem je potřeba
Píseň o čem je potřeba
Pasován na nesmiřitelného,
Odsouzen k doživotnímu boji
proti sobě, vyhnán z ráje svého,
Tajemství Atémských hrobů
Tajemství Atémských hrobů
Shlédl jsem, že srpek měsíce zacházel,
vduchu jsem vnímal podivné aromata,
a její volání, kvílení, vábení jsem nacházel,
Elegie pro Lukrécii
Elegie pro Lukrécii
Toho večera já slyším když se utiším…
Hořký zpěv mých sladkých ukolébavek,…
Tolik let Ona prosila, nebesa ale ničím,
Je jen jedna rasa co mi rozumí…
Je jen jedna rasa co mi rozumí…
Je jen jedna rasa co mi rozumí,
Jedna rasa, rasa nepochopená,
Pochopí někdo má slova. Bůh ví…
Volání vod soumraku
Volání vod soumraku
Jednou večer když ležel jsem vloži,
Ticho bylo děsivější než šílený křik,
najednou odhrnula se záclona moří,
Je to jako zemřít živý
Je to jako zemřít živý
Sedím tady večer, a zase sám,
Ptám se: Co jiného dělat mohu.
Už nemám víc, co já Vám dám,
Vstávám ráno s tím...
Vstávám ráno stím…
Vstávám ráno stím,
Že jestli budu žít nevím,
Sám se toho děsím,
Nenávidím Tě ale miluji zároveň
Nenávidím Tě ale miluji zároveň…
Nenávidím Tě, ale miluji zároveň,
Já vím, tohle je ostudná úroveň,
Jak říci dojemným proslovem,
Obloha dlážděná hněvem
Obloha dlážděná hněvem
Vůně Tvé dědečkovské lásky
ve tvém úsměvu je pomíjivá,
široký úsměv cizincecké masky
Pošlu přání po hvězdách
Pošlu přání po hvězdách
Slzy skrývající moji vzpomínku,
Černá díra po utrpení vypálená,
snový svět mě volá kodpočinku,
Mamince Tam...
Mamince tam…
Maminko moje milá,
pročpak jsi mne opustila.
Zhasla jsi mi jako plamínek,
Třináct podzimů a vdova
Třináct podzimů a vdova
Jako básník ztracený u bran Jericha,
jako kruté orchideje přinášejíc milost,
tak květ života v agonii noci usychá,
Slavnost za obzorem
Slavnost za obzorem
Slunce pomalu ale jistě klesá za obzor,
Oblohu naplnili purpurové slzopády,
Nálady tísně a půlnoční měsíční dozor,
Zpěv básníkův
Zpěv básníkův
„Pod zářícím měsícem hlídku držím,
Za porušený slib, který vsobě mám,
To těžké břemeno já vsrdci nosím,
Labyrint světa a ráj srdce
Labyrint světa a ráj srdce
Už neklepej prosím na dveře mé otče,
prošlapanou lesní cestou k domovu,
Tvůj život už nikdy není mým dotčen,
Smrt dělá umělce
Smrt dělá umělce
Poprvé cítil se nahý před světem,
Snažil se žít každým momentem,
Jen ne tímto. Zpívá mrtvým dětem,
Stařec a moře
Stařec a moře
Chladné modlitby vyřezány zkamene,
Ticho víc než slova, jež jde vždy slyšet,
Stále čerpám ze svíce již tak znavené,
Gothická Romance
Gothická Romance
Tajemství smrti prokleto protrženým lůnem.
Krvavé polibky dopadající na krk,
Kříž a černé růže nad havraním trůnem,