Písmák Erian 7
Skrz zelený baldachýn na sedící dvojici dopadaly zlatavé sluneční paprsky. Hýbající listoví jim na tvářích vytvářilo zajímavé stínové vzorce. Ty je ale vůbec nezajímaly. Právě teď předmět zájmu visel napíchnutý na klacku a jeho části putovali do úst jak Erian, tak Inalise.
Erian 6
Erian zlostně zaťala ruce vpěst tak silně, až se jí nehty zaryly do dlaní a objevily se vnich čtyři krvavé obloučky. On tedy zapříčinil ztrátu jejího koně, jedné zmála posledních věcí, jež jí zůstaly zdob, než se její život celý převrátil naruby. On mohl za medvědí útok, po kterém se tak parádně praštila do hlavy a skončila ve vězení.
Vpurpurových očích mu viděla touhu poslat ji zpátky, nebo dokonce i zabít ji.
Erian 5
Vzali si na záda všechny sbalené věci. Ponesou je sami, než získají koně. Jejich náklad půjde následně na koňský hřbet.
Erian popoběhla.
Erian 4
Erian seděla sInalisem na jeho slamníku. Právě teď obědvali. Nebo on alespoň tvrdil, že je čas oběda. Tady dole to vůbec nešlo poznat.
Erian 3
Při slovech zatčení a vražda vErian hrklo. Přece si nemůžou myslet, že to udělala. Další slova bohužel potvrdila fakt, že si to myslí. Jako první reakce se dostavil údiv.
Erian 2
Koňské podkovy se slehce mlaskavým zvukem zabořovaly do země. Zrovna včera pršelo, a tak byla země ještě vlhká, místy až rozbahněná. Stále jela co největší rychlostí, a vzdalovala se od jezera a rybářských osad a vesnic, kterých na jeho břehu nebo poblíž, bylo jako hub po dešti.
Přesně těm místům se chtěla vyhnout, a tak jela jižně, i když teď to stáčela mírně na východ, kde se před ní otevíral Ginemský les, největší les východního Iroinu.
Erian 1
Uskočila. Právě včas. Do místa kde ještě před chviličkou stála, se zabodlo několik ledových jehlic. Jeho rychlost ji nikdy nepřestávala ohromovat.