Písmák Země pokroku 09
Věděl jsem že dva na mně jdou dva ze zadu, jeden zleva a poslední zprava. Otočil jsem se, ruce jsem položil na zem a rozběhl se po čtyřech. Zamířil jsem ktomu co se blížil zprava, když jsem byl asi metr od něj, odrazil jsem se od země rukama i nohama a dostal se asi půl metru do vzduchu, přesně před něj.
Nechápal jsem jak jsem to dokázal a on zjevně taky ne.
Země pokroku 08
To co řekla mě vyděsilo, daleko více mě ale vyděsilo, sjakým klidem to řekla. „Tati, tohle není tvoje ruka že. “ Chlap se rychle otočil a zakřičel. „Skloň se zlatíčko.
Země pokroku 07
Zaradoval jsem se, pak jsem ale ucítil další pach. Ten nový pach byl nepříjemný, nakyslý, záhadný, nepřátelský a hlavně nasáknutý zřivostí a nenávistí. Ten nový pach zesiloval když jsem se blížil ktěm dvěma. Jedno jsem věděl jistě.
Země pokroku 06
Ráno jsem se už probudil vmlze. Byl jsem na okraji, tam kde začínala mlha a končila viditelná oblast. Teď, když jsem stál v mlze, uvědomoval jsem si, že nevidím dále než dva metry před sebe. Pokud ztratím svůj kompas, nikdy se zúdolí už nedostanu živý.
Země pokroku 05
Probouzím se sobličejem zabořeném vpísku. Když vyplivuju zrnka, které se mi dostaly do úst, nemůžu si nevšimnout, že je ten písek slaný. Rozhlížím se kolem sebe a zjišťuju to, co jsem včera vté tmě neviděl.
Dostal jsem se na pokraj mohutného údolí.
Země pokroku 04
Kdysi, když jsem byl ještě malý kluk, utekl jsem zdomu, protože jsem se pohádal statínkem. Utekl jsem a schoval jsem se na své oblíbené místo, vopuštěné, polorozpadlé chatrči. Vylezl jsem si na trám, na kterém jsem obvykle sedával a přemýšlel, kreslil si, nebo se opaloval skrze děravou střechu.
Toho dne jsem pouze rozzlobeně mašíroval po trámu tam a zpět.
Země pokroku 01
Dnes to bude už 16 let, co jsem se rozhodl dále nečekat a vydat se na cestu. Každé ráno, když vstávám, otevírám oči a vzhlížím kobloze s nadějí, že zahlédnu alespoň paprsek slunce. Bohužel, každý den je to stejné. Celá obloha splývá vjednu velkou nevlídnou šeď, bez jakéhokoliv předělu a tak se radši dívám do dáli nebo na zem.
Země pokroku 02
Svět ve kterém se nacházím, dost možná jako poslední člověk na zemi, je opuštěný a nepřátelský. Za poslední dva roky jsem nepotkal jedinou živou bytost, kromě incidentu, který se přihodil dneska. Napadl mě ksmrti vyhladovělý, vzteklý pes a ošklivě mě pokousal. Doufám, že se mi podaří dostat se do dalšího města dříve než ztratím příliš mnoho krve, nebo padnu únavou a znovu se nevzbudím.
Země pokroku 03
Dneska jsem však měl co dělat, abych nevydechl naposledy i já. Procházel jsem zrovna lesem plným holých stromů, kde nebyl slyšet cvrlikot ptáků, šum větví a listí ve větru. Nebyla cítit krásná vůně jehličí. Nacházel jsem se snad na místě, které kdysi bylo krásným lesem, kde člověk mohl spatřit laň, jak se naklání, aby se napila ze studánky, nebo plachý pohled majestátního jelena.