Vůle ke smyslu

Slzy brázdí tvář pláčem zmoženou
Jako přílivová vlna se hrnou
Dolů po lících, ještě níž,
Jen aby ulehčily mou tíž.

03. 11. 2014
1
2
416
Vázané verše

Ta, co nade mnou bdí

Seděla jsem na zadní sedačce vautě a lehce špinavým okýnkem jsem pozorovala jedinou jasnouhvězdu na obloze. Bylo to, jakoby někdo tu zářivou hvězdu přilepil na mé okénko vpravé zadní části našeho Passatu. Hvězda byla chvílemi tak jasná, až se mi zdálo, že na její místo někdo dal velký drahokam, který se nyní překrásně vyjímal na temné noční obloze. Byl tak jedinou její ozdobou, kterou nezakryly deštivé mraky…
Připadalo mi, že na mě ta hvězda dává pozor, nebo možná ten, komu patřila.

20. 05. 2014
0
1
271
Úvahy

Oni

Dýchali jí na krk. Cítila jejich odporný dech na celých zádech, otravoval vzduch, který dýchala. Věděla, že kdyby otevřela oči a maličko pootočila hlavu, spatřila by jejich krvavě rudé oči rvoucí duši přímo ztěla. A společně skrvavýma očima byly ve tmě schované ozubené tlamy stesáky, jež trhaly maso, drtili kosti a rvaly končetiny.

18. 05. 2014
1
2
307
Povídky
Nahoru