Písmák Jak prosté...
Láska je cesta
nesnadná a těžká
Na sebe zapomíná
kdo miluje
Podzim
Podzim
Ty deštivé dny
Naděje schovaná za obzorem
Vzákoutích smutku vítr
Lásko...
Kde jsou ty nádherné časy
Kdy všude pršela naděje
A radost Ti zkrápěla řasy
Slzy štěstí vkoutcích Tvých rtů umíraly
Deprese
Jenom mi nejde do hlavy,
Kde se v nás bere ta odvaha pohrdat jinými
A přitom vzrcadle sebe sama marně hledat
Průhledné duše dávat do zástavy
Ráno s krůpějemi
Ráno bylo rozprostřeno
v těch tisíc esemesek
poskládaných z ledových krůpějí pochybností
Všechny byly pro tebe
Zvonky viny
Zvonky viny
Až někdy zazvoníš,
celý se rozezním
jako "Marie" v chrámové věži
Těžký krok
Nic si nemyslím,
jen tuším,
snad vím
Že nejtěžší na světě,
Naposled
Naposled
Přijď za mnou prosím
za půl hodiny
nebo raději hned
Probděné noci
Probděné noci
Každý večer odlíčím svou duši
a odvracím se od zrcadla…
Když ve sprše smývám den,
Stmívání času
Stmívání času
Snad nevíme, snad jsme zaslepení,
Kráčíme do hlubin bezejmenní.
Hluší křičíme a jdeme nazí,
Kamínek rozloučení
Kamínek rozloučení
Tobě, lásko, je předem odpuštěno vše.
. jsem rád, za ty chvíle s Tebou.
Ovívání prachu
Ovívání prachu
Domýšlím si…
Mnoho si toho domýšlím…
Své rty, jak líbají Tvou růži