Opilecká symfonie

Všechno je jinak a zbytek jde stranou.
Pověz mi, bludný cizinče-
. Je těžké milovat shavraní hlavou.

21. 08. 2015
0
1
659
Miniatury, hříčky

Literární bouře

Každý večer, než usneme, se nám hlavou prohání nesčetné množství všelijakých myšlenek. Snad nekonečno. Těžko říct, co však sjistotou vím je, že některé znich jsou krásné. Dokonce tak krásné a inspirující, že je až škoda, že se během spánku vypaří a už je nikdo nikdy neuslyší.

25. 05. 2015
3
4
628
Miniatury prozaické

Dveře

Staré dveře
které přikrývalytemný
zaprášený sklep
dostaly nový nátěr

24. 05. 2015
5
7
626
Miniatury prozaické

Sbohem, lásko!

Srkám další sklenku vína,
tvoje sbohem chutná hořce.
a jestli ti ho někdy oplatím,
tak pamatuj, že to bude zlásky

10. 10. 2015
1
3
660
Volné verše

Melancholická

Ve slabší chvilce
člověk si uvědomí
jak krásný je déšť,
chlad

09. 10. 2015
4
6
824
Vázané verše

Jonathan Clerk - část druhá

Jonathan měl za sebou náročný den. Bylo před Vánocemi, a vbance bylo, ostatně jako každý rok, hodně práce. Všichni chtěli mít co nejdříve odbyto, aby mohli jít domů ke svým rodinám. Jen Jonathan věděl, že ho doma nikdo - až na Felixe, ale ten stejně určitě zase spí - nečekal, a tak souhlasil sprací přesčas.

27. 09. 2015
1
4
522
Próza na pokračování

Jonathan Clerk - část první

Zazvonil budík. Moc dobře věděl, že musí do práce, ale dal by býval cokoliv za to, aby mohl ještě zůstat vposteli. „Notak, Johnny, vstávej,“ říkal si pro sebe. Věděl moc dobře proč má vstát.

26. 09. 2015
1
1
552
Próza na pokračování

Poprava

Dnes ve večerních hodinách
další němá duše provinila se bytím.
Trest smrti chutnal skvěle.

16. 09. 2015
0
1
929
Miniatury, hříčky

Národu

Přál bych vám válku, a utíkaje,
ohlédnu se za sebou, a co na mém zraku spočine,
bude to, co jste přáli,
protože přej a bude ti dáno.

13. 09. 2015
0
0
652
Volné verše

Sense/nonsense

Mezi listy dubů prosvítaly první sluneční paprsky, prostupovaly skrz mlhu, a zdálky tvořily světelné sloupce ozařující les. Vlhký vzduch se krásně dýchal, a kdybych se byl mohl jen na okamžik zastavit a vychutnat si tu atmosféru, udělal bych to. Klidně bych tam strávil celé hodiny. Ale znějakého důvodu spěchám pryč, jako by mě něco táhlo do města, do betonové džungle smramorovým podložím, na kluzké kočičí hlavy, mezi auta a trolejbusy, a taky mezi všechny kolemjdoucí a jejich uhýbavé pohledy.

13. 09. 2015
0
0
489
Povídky

Tužka

Jednou vnoci moje tužka obživla a začala psát, ale to, co psala, se mi nelíbilo.
Omotal jsem ji provazem - propadla,
vystřelil jsem na ni - netrefil jsem se,
potopil jsem ji do vody - vyplavala,

06. 07. 2015
1
2
681
Miniatury prozaické

Vítr

Půlnoční chlad
vítr narážel na mou kůži
až jsem měl husinu
ze všech stran.

01. 06. 2015
0
0
919
Miniatury, hříčky

Kulečník

Přišel jsem do hospody. Do éteru jsem sporadicky pronesl dobrý večer štamgastům, ani jsem se pořádně nepodíval koho vlastně zdravím. Poručil jsem si pivo. Zatímco ho hostinský natáčel jsem si zapálil cigaretu a šel si sednout.

31. 05. 2015
1
3
623
Povídky

Válka

Až skončí válka,
budem všichni ověšený medailema
- ať už bez nohou,
nebo bez života.

30. 05. 2015
4
3
980
Volné verše

Dáno létat

Slunce bylo vysoko na obzoru. Bylo zrovna poledne, když se rozhodl to udělat. Přivolal si výtah. „Zdravím, Jerome.

29. 05. 2015
3
5
645
Povídky

Padlej

Hledám inspiraci na dně krabice
kde víno jak krev rudý kdysi zrálo,
po něm veršů napadaj mě tisíce,
ovšem těch krásnejch tak zatraceně málo.

28. 05. 2015
2
2
680
Vázané verše

Hráč

V parku na hliněné cestě pokryté kameny vysedával celé dny a celé noci starší pán skytarou, která měla jen jednu strunu. Vsadím se, že kdybyste po té cestě šli o půl dvanácté večer, seděl by tam a vyhrával svou jednostrunnou baladu. Seděl tam konstantně ve své červené kostkované košili opřený o strom a hrál.
Jednoho teplého červencového dne, takového, kdy se vzduch chvěje teplem a lidé se ovívají novinami, šel zrovna po hráčově cestě malý chlapec.

24. 05. 2015
39
56
1881
Povídky

Krásný smutný život

Krásné, slunečné ráno. Máš dobrou náladu a obdivuješ se vzrcadle. Dneska ti to obzvlášť sluší, nemůžeš se vynadívat na tu krásu. Vlastně celá záříš, škoda, že je sobota a ty nemáš kam jít, nemáš nikoho, komu by ses ukázala, nikoho, kdo by tě pochválil.

23. 05. 2015
1
0
666
Povídky

Červené hodiny

Dalšího rána se Alex probudil. Pořád ještě tomu nemohl, vlastně možná ani nechtěl uvěřit. Ty divné skvrny na kůži, únava, to, co se zdálo být tak banální, neškodné.
Proč zrovna leukémie.

23. 05. 2015
1
2
642
Povídky

Bílá Růže

Podvečerní atmosféra vBílé Růži by se dala popsat jako nekonečná změť nejrůznějších rozhovorů nejrůznějších lidí nad sklenkou kvalitního vína, nebo šálkem dobré kávy znejrůznějších krajin. Však právě pro její různorodou atmosféru ji vyhledávali umělci, filosofové, ale i obyčejní, hloubaví lidé, nestranní pozorovatelé, kteří si vklidu četli knihu, a zároveň tiše naslouchali okolí. Rozhovory cizích lidí totiž mívají zajímavý, inspirativní nádech.

Do podniku ten den přišli tři pánové, tipoval bych je tak na šedesát let.

23. 05. 2015
1
6
550
Povídky
Nahoru