Havran Terentius a straka Deborah

Jmenoval se Terentius a byl to havran. Bydlení měl nestálé - někdy na střeše pošty, kde s úsměvem na zobáku kálel listonošům na dopisy, někdy zase u popelnic za cukrárnou, tam měli zase výborné zbytky cukroví.
Chystal se zrovna pokořit rekord nejkratšího přeletu přes město, který prozatím držel jeho otec Lucius na rovné minutě a třiceti vteřinách. Vyzvala ho k tomu Deborah, straka odvedle.

01. 05. 2016
2
2
587
Blbůstky

Honza Mařík a setkání

Honza Mařík byl zrovna na návštěvě u kamaráda Petra, kterého dlouho neviděl. Rozdělili se, když Honza v páté třídě přestoupil na Gymnázium a od té doby o něm slyšel jen pomálu.
Nedávno se však nějakým způsobem stalo, že ho kamarád kontaktoval a pozval k sobě. Honza neodporoval, i když si myslel, že už si nebudou mít co říci.

26. 04. 2016
5
11
1137
Povídky

O malém penisu a modrém prášku

Ota Doubrava neměl nikdy problémy plivnout učitelce do kafe nebo jí zasypat tichými nadávkami. Často dokonce močil mimo pisoár, jen aby to uklízečky musely vytírat. Jednou ho však u záchodů odchytla paní Arbelovská, která zde uklízela již více než dvacet let.
"To ty jsi tenkalužník.

02. 04. 2016
2
9
670
Blbůstky

Onen svět

„Maminka říká, že by sem mohlo přijet velké zlé auto, máme si na něj dávat pozor. ”
Karlík zabrzdil houpačku a pohlédl na Páju, který před pískovištěm přešlapoval z místa na místo. „Jaké auto. ”
„Velké a černé, když ho prý uvidíme, máme honem utíkat domů.

02. 01. 2016
2
3
472
Miniatury prozaické

Temné světlo

Ležím v posteli. V ruce poslední dávka. V domě bordel a v hlavě zmatek. Potím se.

21. 07. 2015
1
1
456
Povídky

Dvě strany

V křesle, přikrytá dekou a teplo z otevřeného krbu se mi rozlévá tělem. Píšu ti dopis, tati. Propiska se mi třese v ruce, ale slova se na papír nabalují, jako se na mojí mysl za celé ty roky nabalovaly pocity. Proč jsi musel umřít.

19. 07. 2015
3
7
674
Povídky

Nech mě

Jako vsouhvězdích galaxií
nech mě luštit vpihách na tvé kůži
Nechej mě se starat
Jako Malý princ o svoji růži

01. 04. 2017
2
6
501
Smíšené verše

Balur

Rezavý auta nemají značku. Dokud jezdí, jsou to Fordy nebo Škodovky, ale jak je jednou odložíte na vrakoviště a ony zreznou, stane se znich prostě vrak. Bez ohledu na to kolik lidí odvezly do nemocnce nebo kolik lidí si to rozdávalo na jejich zadním sedadle. Rezavý auto na vrakovišti je prostě vrak a tím to hasne.

26. 12. 2016
9
14
1330
Povídky
Nahoru