Písmák Drobné bankovní nedorozumění
Drobné bankovní nedorozumění
Podlaha bankovní haly byla zlesklého bílého kamene, protkaného tmavšími žilkami. Jednotlivé kamenné desky byly dost silné, aby unesly i slona, pokud by si snad chobotnatec hodlal založit vPrvní Městské konto, a tak dokonale opracované, že do sebe přesně zapadaly, škvírky mezi nimi byly viditelné pouze pro velice ostrý zrak, který by se navíc musel snížit velice nízko. Zkrátka by se dalo říct, že podlaha byla zjednoho přepevného kusu kamene a přitom vypadala velice dekorativně.
Přes veškerou její dokonalost voblasti estetické i stavitelské poněkud selhala, když do haly vešli širokým průchodem dva noví návštěvníci finančního ústavu.
Na věky po boku tvém, má lásko
Navěky po boku Tvém, má Lásko…
Pomalu jsem procházel temnou uličkou, spohledem poněkud neopatrně pozvednutým vzhůru. Dnes byla nádherná noc. Obloha byla téměř bez obláčku. Hvězdy byly krásně vidět, skoro jako na horách.
Skladiště zhroucených snů
Skladiště zhroucených snů
Prolog:
Možná to místo znáš,
není tak daleko,
Zaměstnání pro mladého barbara
Zaměstnání pro mladého barbara
„Tak drž to pořádně. Jo, tak to drž. A teď bodni. U třikrát zplesivělých koulí Plešatýho Roa, copak se takhle bodá.