Písmák všechno je jinak
všechno je jinak
Ema už zjistila
že nejsem svatej
a život není slabikář
jinudy
(anotace: šuplík po rekonstrukci)
Je ráno,
den sedmý.
Ulice konečně odpočívá.
na každý pád
Kdo je ta vyčerpaná voda.
Vdova po prameni.
Do křehkých břehů
čas rozlil tsunami
přesýpací vteřiny
I.
Podpatky v přítmí
gotické katedrály.
Zvědavé oči.
sorry
Zaslechl jsem, jak dva šneci
těšili se velice,
že si trošku zašnekují,
sbalí sličné šnečice.
bohudík
za desatero horami
přičichl k něze kněz
komu voní hra na
celibát.
nanečisto
Dneska na mě sáhly hlasy,
hrdlo lahve stáhlo se mi.
Život zírá z prázdný basy.
Dneska na mě sáhly hlasy,
pamatuju
Pamatuju si sen,
který se zdál někomu jinému.
Postava v černém triku a bílých kalhotách
krmila zebry.
město em
Ve městě em strach není strašný,
všechno je v suchu (náhodou. ).
I mince na dně prázdné kašny
by radši byly za vodou.
kly se zase zasekly
Před barem Seneca
minuta ticha
za nezvěstnou noc.
Nejde ti k duhu,
horizonty
na pevnou půdu záruka
uvízla v bosé chvíli
havran mi zkouší nakukat
že sníh je černobílý