Cinkání

Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy zpravé části vesmíru a Krombus, který byl obrovský jako deset tisíc sluncí, se řítil zopačného konce kosmu. Letěli přímo proti sobě.
Když o sebe cinkli, vytvořili gejzír jisker, a pak každý z nich odlétl na opačnou stranu vesmíru, a zkaždé jiskry se stala hvězda.
Gravitační kyvadlo fungovalo svesmírnou přesností a Nebus i Kromus, se vraceli zpět, aby o sebe zase cinkli, a s každým cinknutím, vylétlo vždy několik jisker, které postupně zaplňovaly vesmír.

Talíř a myška

Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. Vjeho středu se objevily oči a talíř promluvil.

O stromu a housence

„Jau, to bolí. Pane, mohl byste mě přestat jíst. “ zanaříkal strom.
„Přestat papat.

Borovicový spor

Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní. Borovice na západní straně si stěžovala, že ji ta druhá, přes dopoledne stíní, ta která rostla na východní straně, si stěžovala, na odpolední stín.

Reportáž ze Saudské Arábie

Zvýšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu. “ vypadala jako zpohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť. Skláněla se, a súsměvem mi nabízela plastový tácek sjídlem.

Trpělivost růže přináší

Stál tam, už od doby co tam byl. Vlastně si nepamatoval, že by dělal něco jiného. Zem jej držela a nechtěla pustit. Slunce, sníh, bahno a déšť na něj doráželi a pak mizeli a on bledl a praskal po celém těle.

Král Haléř

Byl jednou jeden král, který se jmenoval Haléř. Nejraději měl haléře a nic jiného ho nezajímalo. Na hlavě nosil korunu, která byla vyrobena ze samých haléřů.
Jednoho dne navštívil království skřítek Permoník a nabídl králi obchod.

Vegetariáni mají na můj záchod zákaz

Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.
… a tak jsem přemýšlel jak stím zatočit, ale nevěděl jsem jak.
Nápad jsem dostal, když jsem se procházel v Ostravské ZOO a vstoupil do pavilonu slonů. Spatřil jsem velkolepá sloní hovna.

Duch Paduch

Představte si, že jste nesmrtelní a ktomu, máte přidáno ještě věčné zdraví, mládí, sílu, moc a slávu, a ktomu spoustu peněz…
Řeknete si, výborně. To se mi líbí. To beru. Ale možná za deset tisíc let začnete pochybovat.

Ukradený Beethovenův klavír

V Praze Na Kampě jsem si vychutnával nejenom plzeň, ale i šplouchání Vltavy. Na terase prázdné hospůdky ukazovaly hodiny devět ráno. Ještě jsem nedopil ani první pivko a ke stolu přímo naproti usedl rozložitý pán se strakatým baretem. Byl velmi dobře oblečen, s dýmkou v dlani, ale nejvíce mne zaujal tím, jak byl smutný a to, že si objednal rovnou celou láhev gruzínského koňaku.

Lampión

Jako chlapec jsem plul na zaoceánské lodi amoc se mi líbila modrá vlajka. Byla na tom nejvyšším místě lodi, na stožáru. Myslím si, že místa, která jsou nejníže, nejsou tak pěkná. Třeba takové podpalubí, nemá okna a je tam vlhko a tma, nebo strojovna, ve které to rachotí jako v pekle.

Schod

Každá nesnáz
stává se mi schodem
po kterém
stoupám

DUB A ŽEBRÁK

Týden mohutně pršelo a zlesní půdy se stala bažinatá past. Podmáčené stromy padaly kzemi jako sirky. Nedaleko vesnice, kousek od cesty zapadl do obnažených kořenů místní žebrák. Zaklínil se tak nešťastně, že se bez pomoci nemohl dostat zpasti na svobodu.

Bůh, Závist a Anihilace

V době kdy Bůh rozsvěcoval vesmír a vytvářel hvězdy a planety, přilétla Závist a pískla zlostí.
„Tvé výtvory nejsou perfektní. Planety jsou málo kulaté a vůbec celý vesmír je pokroucený. K tomu všemu dáváš do stvoření příliš modré barvy a všechno to dohromady neladí mému vkusu pro krásu a dokonalost,“ a odplivla si do černé díry.

SRDCE VLADAŘE

Žil byl mocný vladař. Jmenoval se TULIKULA a vden zimního slunovratu, kdy je noc nejdelší se králi narodila trojčata. Do království tří jezer zasáhlo velké štěstí, neboť mělo zajištěno pokračování svého rodu.
Uběhlo dalších třicet zimních slunovratů, TULIKULA zestárl a nastal čas vybrat nástupce.

Dveře

Zvědavé nosy, gestikulace a emoce. Lidé nakupovali a prodávali, další vše pozorovali, a pak byli ti, co kradli a podváděli, nebo se hádali. zkrátka taková byla tržnice v Hafasu.
Satum procházel davem, koulel očima, a hledal a hledal, a pak je konečně spatřil.

Toto tělo zabít je nemožné

Rozsvítila se světla a to je pro mne signál kdalšímu psaní. Musím psát a musím to napsat a třeba to nebude kničemu. Jsem sám a vím, že už to tak na věky zůstane. Divím se, jak jen můžu psát se svými pařáty se svými zkroucenými nehty zkůží zelenou jako ropucha a ztvrdlou jako krokodýl.

Štěkající ovce

„Mňau, mňau“ mňoukala ovečka a olízla si vlnu. „Jak to, že mňoukáš, když nejsi kočka, nemáš snad dělat bééé bééé, jako ovečka. “ ptala se srnka, která právě vyšla z lesa na pastvu.
„To nééé, protože já nejsem ovce.

Blázni neumírají

Hádala se Svoboda s Bláznem a Inteligencí, kdo z nich je nejlepší:
„Nic lepšího než svoboda nemůže být,“ ozvala se Svoboda. „Opakem svobody je otroctví, a co je horšího než být otrokem. “
„Svoboda ještě nic neznamená. “ pravila Inteligence.

Nebinární identita

Slíbila jsi, nedala jsi.
Slíbil jsi, nedal jsi.
Čert, aby to spral.

Krásný život

Z díry vylezl jezevec. Člověk by se až divil, jak může vypadat tak čistě, když přece žije v temné noře, kde je plíseň, vlhko apavouci. Jezevec si olízl stříbřitý kožíšek a pomyslel si: „Celý život trávím okolo své nory, do které se na noc vracím. Takhle vlkem kdybych se stal.

V podstatě

JÁ a Tyvšichni jsme ze stejné Podstaty.

Zlatý chrám

Čoj-chej byl převozníkem na žluté řece. S odřenou loďkou převážel lidičky na druhý břeh.
Řece se říkalo žlutá, neboť byla po většinu roku zakalená od bahna a jílu. Často pršelo a jediný most mezi dvěma vesnicemi byl potopen v kalné vodě.

ZAPEKLITÝ PŘÍPAD

Pan Prouza byl advokátem vtmavém obleku sproužkem, amohli byste jej snadno zaměnit za bankéře. Byl tichý a diskrétní a o svých případech se snikým nebavil. Vedl život samotáře a žil jen svou prací. Nikdy se nezlobil a ničemu se nedivil.

Láska pevná jako řemen z pyrenejského vola

Už třetí východ slunce, byl můj žaludek prázdný jak africký buben. Trmácel jsem se valbánských horách a hledal živou duši. Měl to být výlet na jeden den… ale člověk míní a bůh mění.
Kdybych nezbloudil, nepotkal bych pastevce ovcí a nevyslechl si jeho pohled na lásku.

Malá radost, taky radost

Vlasusi ceníme, dokud nám roste. Jakmile se uvolní a spadne, už nás nezajímá. Ale roztoči mají zvlasu radost. I ten červ ocení páchnoucí lejno, do kterého se zavrtává, ale o kterém jeho tvůrce nechce nic vědět a jde si svou cestou.

PÁD

Jdeme a jdeme
na smrt čekat nebudeme.

Když nás trápí nos

VESMÍRNÝ RYBÁŘ ZABODL DO MEDITUJÍCÍ HLAVY HÁČEK A VHODIL SOŠKU DO HVĚZDNÝCHVOD. PO CHVÍLI PRUT OHLAŠOVAL ZÁBĚR A RYBÁŘ VYTAHOVAL BUDHISTU. „VIDÍŠ, JAKÉHO MALÉHO BŮŽKA SE DRŽÍ. “ ZASMÁL SE,A VHODIL TVORA DO KBELÍKU.

Tváří v tvář souhvězdí

Tváří v tvář souhvězdí, mi klesla brada a uvědomil jsem si, že naše bytí není jen pouhým snem nebo hmotným atomem, že vůbec není bezvýznamným nic, a že propastné hlubiny tajůplných zázraků a nepoznaných světů, nestojí výš než je naše vědomí. Že souhvězdí a neznámé světy jsou nám naopak rovny a jen nám zrcadlí, kdo skutečně jsme, přibližují nám naše nekonečné bytí … a že za štěstí vnímat tuto vznešenou nádheru, která nám odhaluje, kdo jsme, vděčíme výlučně tomu, že jsme lidé.

KÓMA

Měl jsem zlý sen. Zdálo se mi, že jsem zůstal úplně sám. Ve snu nebyl nikdo, ským bych si mohl popovídat. Nerostlo tam jediné stéblo trávy, nebyla tam ani obloha, nebylo tam nic, o co by se mohl jeden opřít, na co by si mohl jeden sednout.

HNISE HNISE

PODÍVEJ.
VEPŘI
VE PŘI
NEZDRŽUJ.

Vrabčák a televize

Byl jednou jeden vrabčák. Žil si vlese a měl se fajn. Jednoho slunného dne odletěl na kraj lesa a pak ještě dál přes pole kde usedl na starý dub. Naproti stromu byla chalupa a vní otevřené okno a tím oknem vrabčák nahlížel do lidského světa.

Finanční upíři

Život je jen jeden a doba je rychlá a je toho třeba stihnout co možná nejvíce. Nikdo znás není nesmrtelný. Stres a spěch je moderní. Kdo je IN má svého psychiatra a prášky na předpis.

Je krásné se mít, je krásné si žít

„Je krásné se mít, je krásné si žít,“ cvrlikal cvrček v močálu.
Bambus zašuměl a pravil. „Cvrčku nech toho fidlání, ať mohu naslouchat svému Prázdnu. “
„O Prázdnu jsem ještě neslyšel.

Kobylinec

„Pravda je jednoduchá a přímá a jasná jako zářící sluníčko. “ Pravila kobylka a skočila na zelený list.
„Já bych to tak neviděla“ bzukla moucha, která kroužila nad koňským kobylincem. „Podívej se třeba na to krásné a teplé a voňavé lejno.

Bota, boty, botičky

„Co vás trápí. “ ptal se psychiatr své bohaté pacientky.
„Jsem zásadová a vždy jsem na svých zásadách trvala a má tvrdohlavost byla vbyznysu korunovaná úspěchem. Když si něco umanu tak to musím taky mít, ať to stojí, co to stojí a to platí i pro můj soukromý život.

Moudrost hloupých

Silným řiť lížu a
slabým do řiti kopu.

Nejsilnější droga ve vesmíru

Metamfetamin (známý jako pervitin) urychluje tok myšlenek, usnadňuje asociace, zvyšuje hovornost, odstraňuje únavu, dodává příval energie.
Také zvyšuje pozornost a soustředěnost. Zlepšuje schopnost empatie a odstraňuje zábrany. Po jeho užití nastupuje euforie, pocit sebejistoty a rozhodnost, potřebu spánku klesá na minimum.

Bylo jedno koťátko

Bylo jedno koťátko, které se zatoulalo v zahradě. Mrňavé a hebké jako klubíčko na pletení, a když narazilo na plot, prolezlo mezerou mezi lištami. Za sebou zanechávalo neviditelné vlákno, jako když odvíjíme niť, ale o tom kotě nic nevědělo. Šlo si svou cestou dál a dále a poznávalo svět.

Rozhovor pod pokličkou

„Lazare, Lazare. “ posteskl si Ježíš. „Proč jsem tě jen oživoval. Pro slávu .

Prasojed

Bylo jednou jedno prasátko, které dostalo prasečí chřipku. Po dvou dnech prase zemřelo a dostalo se do nebe. Ale moc se mu tam nelíbilo. Nemělo ani rypák ani nohy ani ocásek.

Pip í píp

„Pí píp pí … zlámané peří, krev a špína to je ta správná hlína píp píp pí,“ hvízdal na větvi ptáček.
Sova, která všechno slyšela, se ptáčka zeptala: „Obloha je modrá a vítr nefouká. Máš pěkná křídla a zobák bez kazu. Proč hvízdáš takové ohavnosti.

Bůh a Zloba

Chvilku milujme a vzápětí toužíme po pomstě a nejsme šťastni. Že je lepší být vlásce než se zlobit je jasné jako slunce a přesto selháváme …
Příběh se odehrál, když člověk ještě nebyl na světě. Vdobě kdy Bůh rozsvěcoval vesmír. Vytvářel hvězdy a planety, moře i zvířata a jednoho večera přilétla Zloba a pískla zlostí.

Bůh a člověk

Vgalaxii Andromeda se člověku zjeví Bůh a praví: „Dostal jsi se i mimo Mléčnou dráhu, bravo. “
„Ale to není všechno, něco ti předvedu“ řekl člověk, poklekl a nabral si hrst hlíny, chvíli ji hnětl v ruce a pak vymodeloval děťátko, pleskl jej po zadku a to obživlo a začalo křičet. „Stvořil jsem člověka. “ Radoval se človíček.

BŮH ZEMŘEL

Obléknul jsem si černý oblek sčernou kravatou a vydal se mu na pohřeb. Obleky moc nemusím. Rád nosím něco volnějšího, třeba tepláky nebo mikinu. Ale bůh je bůh a pohřeb je pohřeb a jít na něj vteplákách a teniskách by se mohlo chápat jako neúcta.

Nejlepším PLASTICKÝM CHIRURGEM je smích

VIBRACE ZLOBY

Když naštvete hodného člověka, lehce vám odpustí. Hodní lidé se dlouho nedovednou zlobit. Zato lidé zamindrákovaní a zlí vám tak snadno nedopustí. Čekají potichu v bažině svého utrpení a čekají do chvíle, až na ně šlápnete.

O Prozíravosti

Kdo NAKOUPIL nemovitost před deseti lety, ten na tom získal. Dneska už to všichni víme. Ti kdo si nemovitost pořídili, nemuseli být prozíraví, ale určitě se prozíravě zachovali. Většina si nemyslela, že by cena nemovitostí tak závratně vystoupala nahoru.

TĚŽAŘI ANANDAMIDU - PERPETUUM MOBILE ŠTĚSTÍ

Mozek TOUŽÍ po anandamidu. ANANDAMID je kanabinoid, což je chemická látka, kterou si vyrábí naše tělo, a která je podobná látce (lásce) obsažené v konopí. V indickém sanskrtu slovo ánanda znamená BLAŽENOST odtud název anandamid. Každé psychické rozpoložení nám v těle uvolňuje jiné hormony.

Nebe a Země

NEBE PADÁ NA ZEM
A ZE ZEMĚ ROSTE NEBE

TI NEJLEPŠÍ SKONČILI V BLÁZINCI

Co mají společného malíř Vincent van Gogh, filosof Friedrich Nietzsche a lékař Ignác Semmelweis. Všechny zavřely do sanatoria pro duševně choré.
Skončili vblázinci. Umělec, filosof i vědec.

Tajemství věčného štěstí

Sehnal jsem si brigádu jako malíř. Měl jsem vymalovat okrovou barvou veganskou restauraci. Když jsem ji maloval, otevřenými dveřmi do místnosti proudil čerstvý vzduch. Dovnitř vstoupil starší bezdomovec, kterého jsem znal.

ZUBY

Znáte to, bezdomovci žádají o peníze, ale pracovat se jim moc nechce. Vlastně se jim nechce vůbec do práce.
Jeden takový škemrá na ulici a chce po mě peníze. Zašklebí se a ukáže na bezzubá ústa.

ZA ZRCADLEM

Vše co máme je vlastně jen vypůjčené. Ať už je to dům, naše tělo, rodina nebo svět. Vše je jen na chvíli a jednoho dne se musí rozpadnout. Nevíme jak vznikly atomy, nevíme jak se tvoří naše buňky a zjakého zdroje to vše roste.

Vše je jen na chvíli

Jednou jsem takhle seděl na prkně a vytvořil se mi na zadku otlak. Znáte to. Sedíte, o něčem zajímavém přemýšlíte, čas pádí a ani si nevšimnete, že vás bolí zadek a bolí vás proto, že na něčem nerovném sedíte, co vás tlačí, ale čeho jste si nevšimli.
Vzadku se mi udělal otlak.

O upřímnosti

Upřímný člověk daleko rychleji uvěří než člověk „normální. “ Upřímný člověk je lehce oklamán a rychleji zapomíná na křivdu. Zemědělci jsou většinou více upřímní než městský člověk. Jsou blíže přírody, životu i smrti.

Sice tlustý, ale chytrý

Na zlatém podnose křičel trpaslík. Měl velké břicho a protestoval. „Nechci být sněden. O svém osudu bych rád ještě hlasoval.

Velký učitel Pcho-jang

Za zenovým mnichem přijde muž ve středních letech. Krásný a silný s pozitivním úsměvem na rtech. „Mistře, mám silné a zdravé tělo bez depresí. Myšlení je čisté jak horský potok.

Periferní stoka

Kapka fermentovaného slizu se prdelila na žluklém nehtu. „Co tady kurva chceš. “ Ptal se pazneht. Už tak mám svých starostí nad nehet.

Seškvařená hniloba

„Mokvavý bolák vzapařené kloace. Seškvařená hniloba s krysím sádlem. Sirný výpar zvykotlaného zobáku. “ Hvízdal do světa modrý ptáček.

Nejsladší smetana

Dnes jsem šel do parku a uslyšel ptáčka nádherně zpívat. Valil tak nádherné bomby. Operní zpěvák se může zahrabat.
Špičkoví atleti se mohouzahrabat.

KARMA JE ZDARMA

Spousta lidí chce jíst ovoce, ale nezajímá se o hlínu, vodu a slunce. Myslí jen na ovoce. Kořeny je nezajímají. Možná ani nevědí, že strom kořen potřebuje.

Rozhovor s Mistrem

„Mistře, proč je tak těžké šířit světlo. “ Ptala se svíčka svícnu.
„Protože většina z vás nemá knot. “
„Mistře, co je to knot a jak vzniká.

Iluze

Byla kdysi jedna řeka. Ryby se vní rodily i umíraly, vrby tam smáčely své kořeny a kachny se čvachtaly. I žáby a vážky se radovaly, jen břehy řeky byly smutné.
Milovaly se, ale oddělovala je řeka.

Zapomenutý vesmír

Trpím nemocí, která je pokládána za nevyléčitelnou. Choroba je tak zlá, že kohokoliv potkala, živ nevyváznul. Jsem mladý a silný a nechci umírat bez boje. Nesnáším, když svého nepřítele nevidím, zatímco on může udeřit kdykoliv a dělá to.

O Nepřirozenosti

Byl jednou jeden močál. Hráli si vněm moskyti, žáby i hadi. Ale nastaly horké dny a močál vyschl. Už se zněj neozývalo kuňkání, syčení ani bzučení.

Modrá nemoc

Žil byl človíček, který ničím zvláštním nevynikal. Žil životem jako většina človíčků, od výplaty kvýplatě a to málo co vydělal, zase utratil.
Jmenoval se pan Vápeník a jednoho dne se mu na prsou objevil modrý flíček. Vypadal jako modřina, ale modřina to nebyla.

Dondo a Mondo

Na setkání sDondem nikdy nezapomenu. Určitě se jednoho dne vrátí. Planetě Zemi hrozí velké nebezpečí.
Tehdy jsem sloužil na čerpací stanici na Plutu.

Platan a tulák

Vkrálovské zahradě rostl mohutný platan. Byl tak stár jako království a král jej miloval. Vjeho stínu odpočíval i přemýšlel.
Jednoho dne začal strom usychat, padaly zněj listy a loupala se mu kůra.

Papírová krabice

papírová krabice
obejmula plamen
a shořela.

Zajíc a želva

Želva skrásným krunýřem pojídala salát.
„Než jej sníš, na druhém konci doroste. “ Zasmál se zajíc.
„Nespěchám.

Rolls-Royce

Byl jednou jeden žebrák. Už třetí den neměl ani ždibec chleba. Večer ležel na břehu řeky, počítal komáří štípance, a když napočítal patnáctý, přijel Rolls-Royce.
Vystoupil řidič vuniformě, který ho pozdravil a řekl: „Prosím pojeď se mnou, má paní tě chce vidět.

Sladká smrt

Smyslem mého života se staly včely. Miluji jejich bzukot a černožluté pruhy. Minulý rok přišla pohroma. Včelí mor.

Malíř a Slunce

Byl jednou jeden malíř. Měl krásnou tvář a hbité prsty. Každý podvečer chodíval malovat na vysokou skálu západ slunce. Ale když obraz dokončil, neubránil se zklamání.

Ulita

Byl jsem vlese a sbíral houby, a když jsem se sklonil kvelkému hřibu, ležela tam ulita hlemýždě. Byla zablácená a podřená.
„Pane. Jste doma.

Stařec a borovice

Stařec kouřil cigaretku a vzpomínal na svůj dávný sen. Stál přesně na tom samém místě; na balkóně a taky kouřil. Tehdy měl černé vlasy a svalnatou postavu. Před panelák přijela dodávka.

Podivná smrt

Nad písečnou dunou se vznášela helikoptéra a pak do písku dopadl člověk a kutálel se dolů jako hadrový panák. Vrtulník se vznesl a zmizel.
Jmenuji se Chorché a býval jsem hazardním hráčem vkasinu. Minulou noc jsem prohrál všechny peníze.

Kaše

Jsem vlese a nad ohýnkem si připravuji večeři. Dřepím a míchám kaši. Vplecháči to meditativně bublá, vohni praská a plameny dovádějí.
Ozve se oheň: „Beze mě by ta kaše nebyla.

Jedna bota povídala

Před vstupem do chrámu si každý sundává boty a vstupuje bos. Modlí se tam chudáci, co nemají do pusy i boháči v krásných šatech. Před chrámovým prahem se zadívá otrhaný sandál nanaleštěnou polobotku a povzdechne si: „Podrážku mám prošlapanou, řemínek roztřepený a nikdo už by neřekl, že jsem kdysi býval krásným červeným sandálkem. “
„Zle se chová tvůj pán.

Život jako vejce

Čoj-chej byl převozníkem ve staré Číně. Za vlády tlustého císaře Pcho-ju. Sodřenou loďkou převážel lidičky na druhý břeh řeky. Licenci získal jeho děda, který zažloutlý pergament scísařským razítkem předal svému synovi a ten naučil řemeslu Čoj-cheje.

Král a Smrťák

Byl jednou jeden král, kterému se zdál sen. Do trůnního sálu, ze kterého vládl, vstoupil Smrťák a zašeptal mu do ucha: „Přesně do roka a do dne si pro tebe přijdu. “ Král se probudil a přemýšlel o svém snu. Byl v nejlepších letech a nechtělo se mu tak brzy umřít.

Mavrosilk

Člověk už neexistuje, tak jak ho známe; už necítí bolest. Ale nestal se zněj ani robot bez emocí.
Za vše může technologie třicátého století, která umožnila, aby se starý typ člověka přesunul do jemnějšího těla do Mavrosilku. Je to látka, respektive tekutina, ve které prodlévá lidské Vědomí.

Jedlík

tisíce cvrčků na louce cvrliká, tisíce cvrčků na pánvi utichá.

Přítomný okamžik v kruhu

Shodou podivuhodných událostí jsem se ocitl vjaponském vězení. Tam jsem seděl sAkihišitem. Byl to prostý člověk a rybář, který si odpykával trest za to, že lovil ve vodách, ve kterých byl lov přísně zakázán. Japoncům vousy moc nerostou, ale Akihišita ho měl pěkně rostlý a černý a rád se za něj držel.

BĚŽEC

Byl jednou jeden sportovní běžec na krátké tratě (100, 200 a 400 m) který vyhrával jeden závod za druhým. Svou metodu prozradil, až na konci své kariéry (neporažen) a to vnásledujícím rozhovoru:
Reportér sportovního deníku:„Můžete prosím všem fanouškům a příznivcům prozradil ono tajemství vaši neporazitelnosti. Neprohrál jste jediný závod. “
Sprinter:„Od prvního výstřelu, jsem se vždy držel na špici mezi prvními, a když se někdo odtrhnul, běžel jsem zároveň sním.

Pšouk a meditace

Pan K. byl ukryt v houštině, kde vykonával svou potřebu. Během akce ulétlo jedno nepatrné nic a majitel zadnice pocítil úlevu. Byl to jeden z těch krásných a slunečních dnů, ve kterém je šipka barometru hodně nahoře.

Hladový démon

Slétli se démoni. Černí jako havrani a tiší jako netopýři. Vtichosti seděli na bobku u černého ohýnku, a ohřívali si své pařáty.
Ten nejmenší shlavou velkou jako tečka votazníku, se uklonil a promluvil:
„Nejsem nejsilnější ani nejhrozivější zvás, jsem vlastně jen takový nepatrný prach (a zaťukal si na hlavičku) ale tam uvnitř mě chrastí jedna myšlenka a nedá mi pokoje, dokud ji zhlavičky nevytřepu.

TŘI REALITY

„Měl jsem krásný kulaťoučký knoflík se dvěma dírkami. Kde jsem kněmu přišel, to ti nemohou prozradit. Každá zděr v knoflíku byla branou do jiné reality. Abych se mohl protáhnout tenoulinkým otvorem a dostat se tak „za zrcadlo,“ musel jsem zanechat všechno, co mě pojilo se světem.

Všichni se můžeme mít jako v pohádce

VŠICHNI SE MŮŽEME MÍT JAKO V POHÁDCE
Existence je rozjetý vlak valící se rychlostí světla, ze kterého nelze vystoupit. V lidském těle jsme se narodili a uháníme vpřed a neznám člověka, který by věděl, kam ten život směřuje a proč vůbec dýchá. Existenci nelze zastavit ani ji obrátit nazpět. V této souvislosti mne napadá příběh ruského spisovatele F.

O díře v ponožce

Vobyčejné ponožce, jakých za svůj život prodřeme nespočet, se objevila dírka. Nebyla větší než hlavička zápalky. Ale každá ponožka ví, že jakákoliv díra tedy i ta nejnepatrnější znamená obrovské nebezpečí.
Otvor se už nikdy nezmenšuje a naopak sdalším použitím nebo praním zlomyslně narůstá.

Žluté štěstí

Na malém ostrůvku, který obtékala řeka, si hráli čápi. Skotačili a klapali po sobě červenými zobáky. Po dlouhém letu se jejich nožky konečně proběhly po zemi, zatímco unavená křídla odpočívala ve složeném tvaru. Nadělali spoustu hluku a taky se před odletem řádně vyprázdnili.

Vědro

Žil byl mistr na kopci vmalé chaloupce. Jeho žák mu nosil vodu zřeky.
Měl bambusovou tyč a na každém konci se houpalo jedno vědro.
Když stoupal nahoru do kopce, tyč mu na zádech pružila
a vědra se po stranách kolébala.

Kvantové nebe

Bylo jednou jedno prasátko, které se dostalo do nebe. Růžová dušička nervózně přešlapovala a prohlížela si své nové tělo. Divila se, protože neměla ani oči ani rypák, a nejvíce ji překvapilo, že nemá žádný otvor, ani vpředu ani vzadu, a vypadá jako nafouknutý pouťový balónek ve tvaru prasátka.
„Nediv se,“ pravil anděl „takto vypadají všechny prasečí duše.

Opice, opice, opice

Když navštívíme vzoologické zahradě pavilón primátů, udeří nás do nosu silný zápach. Ve vzduchu „visí“ informace, kterou dekódujeme naprosto přesně. Ale je tomu opravdu tak.
Každá opice je na svůj jedinečný zápach náležitě hrdá, a když může, sprejuje svůj „přírodní parfém“ ostatním opicím pod nos.

Modrý pramen

Jsou kovově modré, zelené i zlaté. Najdeme je na skládkách i vpáchnoucích kontejnerech, na hnijících odpadcích i v rozkládajícím se mase. Posedávají na výkalech a pak si třeba odletí na chleba smáslem. Jsou urputně bzučivé a otravné.

Tulák a jedna rada

Jednou přišel tulák za mistrem a požádal jej o pomoc:
„Mistře, jsem velice pokorný a nízký člověk, toulám se zmísta na místo, nic nemám a nic nehromadím,
jak dosáhnout osvícení. “
Mistr se podíval na otrhaný šat poutníka a pravil: „Běž a přines mi to co je nižší než ty. “

Vyšší princip

Jednoho rána roztáhne Bořek silné paže a zvolá: „Slyšte zvěsti zmé sluje. - Láska je bůh. “ Pak klesne na kolena, vysílen urputnou meditací. Před vchodem do jeskyně je prázdno, jen vítr sviští a prohání se mezi balvany.

Posmrtný plášť

Posmrtný plášť
Je strašný úděl být rubášem. Co je rubáš. Plátno, obepínající mrtvolu jako had na její poslední cestě. Vsakuje do sebe pach mrtvého.

JACK LONDON „DÉMON ALKOHOL“

Jack London „Démon alkohol“
Dvacet dlouhých let bojoval Jack London salkoholem a nakonec jej ve čtyřiceti letech jeho Démon porazil.
Citace zknihy „Démon alkohol,“ kterou napsal dva roky před svou smrtí.
„Všechny mé cesty vedly do výčepu a odtamtud zase vedly zpět do širého světa. Ať už je člověk námořník, horník nebo třeba tulák vdálných zemích.

Dobří lidé nemluví nikdy pravdu

"Existenční podmínkou dobrých jest lež. Dobří vám ukazují nepravá pobřeží a falešné jistoty. Všechno prolhali a prohnuli. Požadují, aby se všichni stali dobrým člověkem, stádním zvířetem, modrokým, blahovolným skrásnou duší, altruistický.

Zlí lidé, škleb a ostrov bláznů

Malá, chlupatá a sympatická opička uvízla vnastraženém oku. Drát ji sevřel nožku a kousek ocásku. Nemohla tam ani sem a bezradně čekala na další opičky, které by ji zpasti pomohly na svobodu. Nedočkala se, zato přiletěl velký ošklivý pták a začal ji vyklovávat chlupy.

Pomsta nebo spravedlnost?

Kapka spadla a vytvořila na sněhu červenou skvrnku. Spadla další a pak ještě další. Nahoře na větvi ležela mrtvá vrána. Oči měla studené a vypoulené.

Biliontina koblihu nebo trilion litrů marmelády?

Zvětšeme atomové jádro na velikost makového zrnka, a lidská postava vyplní prostor mezi Sluncem a Zemí. Zmenšeme Zemi na smítko oprůměru desetiny milimetru, a ze Slunce je centimetrová kulička, kolem které obíhá Země, ve vzdálenosti jednoho metru. Nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy, Pluto by se nacházela padesát metrů od Slunce, a Mléčná dráha by při stejném zmenšení měla průměr deset miliónů kilometrů.
Kdybychom přikročili kdalšímu drastickému zmenšování a stlačili Sluneční soustavu na smítko o průměru 0,1 mm, pak by se průměr Mléčné dráhy zmenšil na deset kilometrů.

Buddha 20-tého století - Ramana Maharši

„Úspěch přináší úspěch. Jestliže zdoláme překážku, zdoláme i další. Svět je výtvor vaší mysli. Poznejte ji.

Planeta Bongo

„Zelený had polykal modrou krysu. Po chvíli už ztlamy vylézal jen ocásek. Kousek po kousku se hadovitými stahy sunula krysa do nitra trávicí trubice. Když dorazila na místo, spustil se déšť trávících šťáv.

Pohřeb hudby

Žil byl král, který byl přísný a málokdy se usmál. Většinou se jen mračil a mračil. Královská tvář zrcadlila veliké starosti, které brázdily pod kůži, a zanechávaly za sebou ošklivé vrásky. Vladařovou láskou byla moc a nikoho jiného než moc nemiloval.

DVEŘE

Bůh nervózně popocházel a brblal si pod vousy: Copak se stalo smým milovaným člověkem. To už na mne zapomněl. Vůbec nepřichází. A usedl na dřevěnou lavici a čekal, a čekal, ale žádný člověk do Rajské zahrady nepřicházel.

Přitažlivost

Vgalaxii Andromeda prolétával světelný paprsek, a súžasem se zastavil nad obrovskou černou dírou. Něco takového ještě neviděl. Temnota uvnitř, jej magicky přitahovala.
Světlo zvědavě nakukovalo přes okraj díry, ale na její dno nedohlédlo.

Vesmírný rybář

Včerveném kbelíku se proháněli tvorové, kteří vůbec nevypadali jako ryby.
„Dají se vůbec jíst. “ zeptal jsem se vesmírného rybáře.
„Nemám je na jídlo.

Zkrocení náročné ženy

Zkrotil jsem dvanáct koní a pět býků. Orám pole a kácím stromy. Broukal si pod nosem Honza Krotitel.
„Mou ženu nezkrotíš.

Meditační pěna

Jedovatý šíp probodl náčelníka kmene Burungu. Vychrstla temná krev, a z chvějících se rtů vylétla duše. Tělo bylo v plné síle a zdraví, a náhlá smrt duši zaskočila.
Byla ukrytá a blažená.

Kostižravka

Pan Vojtěška miloval ptáky. Poslouchal jejich zpěv a také si opeřence fotografoval. Čím byl ptáček menší, o to více se mu líbil. Nejraději měl chlupaté kuličky, ze kterých čouhal zobáček, a vykukovala zvědavá očka.

Staré kůže - novoroční přání

Had svléká svou kůži a už se o ni nezajímá, rak svléká svou chitinovou schránku a už se o ni nezajímá, poustevníček mění lasturku za větší, a o tu menší se už nezajímá.
Jen člověk se zajímá o své staré kůže, ve kterých už dávno není. Stará kůže je jako mrtvá váha. Kdo se drží starých kůží, žloutne a stárne s nimi.

Paličatý motýl

Letěli proti sobě dva motýli. Byli na kolizním kurzu.
„Uhni. Volal červený motýl.

Bajka o studni a žábě

Žila, byla žába, která se labužnicky rozvalovala ve staré studni. Studna patřila k vesnici, která už neexistovala. Dřevěné domky vzal čas, a na jejich místě vyrostly borovice. Nad studnou kroužilo a bzučelo spoustu komárů, much a mušek.

Oslík a krabička

Vzoologické zahradě žil oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se pěkně táhla v úsměv. Jmenoval se Jumbo a měl důvod se radovat.

Stín a Já

Kam půjdeš, Stíne
až sfouknu svíčku.
Budu na Tebe čekat.

Boháč a haléř

„Nádhera. Krása. “ Brouká si pro sebe boháč a mne si tlusté dlaně. „Kdyby bylo na světě takových hlupáků více, dobře by se žilo, nám chytrým.

Vpřed jen vpřed

Tyčka, prcka, mandelinka
vytvořila se mi dírka
hýčkám si ji a hladím
na těle je jako stín

Halucinogenní MEGAČERV

„Jedna, dva a tři. “ Hecoval se červ, který se provrtával zatvrdlou půdou na světlo. Bylo mu zima. Věděl, že musí nahoru, do tepla a na slunce.

Uhněte paní, jde na mě sra...

Uhněte paní
jde na mě sraní.
Sám už vím
kam smraďocha položím

Opuštěný bůh

Opuštěný a zapomenutý bůh je schoulen jako had, ležící ve stínu souhvězdí. Jeho domovem se stala nejtemnější sluj. Připadá si jako skomírající fantazie nebo vyhynulý druh. Povzdechl si a pravil: „Být prvním je osudem.

Echo močálu

Dva dny jsem nic nejedl ani nepil a nakonec jsem se přes všechny své útrapy dostal kmočálu. Voda. I když smrdutá. Žíznící se neptá, jestli by nebylo něco lepšího.

MORÁLKA - NEJSTUDENĚJŠÍ ZE STUDENÝCH NETVORŮ

Nejhorší jed a největší travičství, je morálka. Synonymem morálky je nivelizace. Plocha, přímka, bez pohybu. Ani nahoru ani dolů.

Zlatník

Říkali jsme mu Zlatník. Vyrážel lidem zuby. Velmi rád boxoval, ale mezi profíky se nikdy nedostal. Na ulici to stačilo.

Poslední soud

Fronta politiků se kroutí a prohýbá jako had. Čekají v řadě. Vyčpělá moc premiérů, prezidentů, ministrů a ambasadorů se vznáší jako zatuchlý opar. Postupně po jednom přistupují před zeleného červa, který jim udílí body.

Fekální transplantace

„Vypadáš tak hloupě. Jsi bledý a bez energie. “ Pustila se do mě Kamila. Možná taky proto, že se můj pták nerozletěl.

Pampeliška

dvě ochmýřené hlavičky
hledí do údolí
čekají
na vítr

Halucinogenní motýl

Velký a krásný motýl Emanuel. Pod očima kruhy. Nad očima kruhy. Na okraji křídel duha.

Staré hříchy mívají dlouhé stíny

Vpekle to vře a kvasí. Panika.
Ďábel junior kope kopytem, třese se mu každý chlup a stěžuje si starému ďáblu:
„Něco se setsakramentsky pos. lo, musíme okamžitě zakročit.

Nic

Jsme nic od počátku,
do konce
a mezitím jsme vším.

Posmrtné masky

Muška se třepotá. Uvězněna vpavoučí síti. Nechce umřít. Chce pryč zlepkavých chapadel.

Plesnivá lebka v trávě

Nevěděl jsem, že i kost může plesnivět. Nahýbám se nad zelenou lebku a hledím do míst, kde bývaly oči. Temné ovály říkají víc, než oči.
Blížím se na velikost stébla trávy.

Civilizační sval

„Proč nekváká. “ Ptal se žabí král a ukázal na rosničku. „Kvákají skokani, blatnice, kuňky i ropuchy.
Kvákají všechny, až na pár nemocných a starých žab.

Král a koberec

Jak už to u vladařů bývá, mají velké starosti svládnutím. Nikdy nedosáhnou všeho, čeho by chtěli. Král, který se jmenoval Urubu, nebyl výjimkou.
Urubu měl sen, a vtom snu kněmu přistoupilkupec skobercem na rameni.

NA HŘBETĚ TYGRA

Tak vy tvrdíte, že jste jel na divokém tygru. Ptá se udiveně novinář a kouká na pana Johonsona, a přitom si utírá zpocené čelo. Slunce vjižní Indii dovede vúnoru rozpálit i golfový míček.
„Ano.

POPRAVA

Za časů povstaleckých geril, které bojovaly jedna proti druhé, se dostal do zajetí bývalý voják, který sepo několik let oddával meditacím.
Byl odvlečen zjeskyně, ve které pobýval, a když povstalci zjistili, že jde o bývalého příslušníka vládních sil, rozhodli se ho popravit. Nebyl nikterak užitečný a jen provokoval svou minulostí. Za takového se nežádá výkupné.

Černá mamba

Od útlého mládí se zajímám jen o hady. Stali se mou vášní. Ve svém domě jich mám desítky různých tvarů a barev.
Ve skleněných klecích chovám přátelské hady, se kterými se člověk může mazlit, i nebezpečné, se kterými si hrát nelze.

Nejkrásnější žena

Vkajutách námořníků to vře. Všichni chtějí doplout na území krále Laoóna. Do země, kde rostou nejkrásnější ženy, ale nemohou se dohodnout, kterým směrem mají plout. Zkušený námořník navrhuje sever, skupinka zarostlých námořníků chce spustit kotvu, a všechno si vklidu promyslet, další dobrodruzi upírají zrak kjihu, a někteří si nemyslí vůbec nic.

MOUCHA VELIKOSTI D24

Díváme se na sebe. Její oči jsou jako talíře na pořádnou porci svíčkové. Vtěch lesklých kolech, se odráží můj vyděšený obličej.
Vše začalo letící tečkou a lehkým bzukotem.

FOUSKY A INKOUST

Byla jednou jedna kočka, která si namáčela fousky do inkoustu. Ostatní kočky ji spílaly a kázaly, že přece žádná kočka si nemočí své fousky do inkoustu, ani čumák by tam nestrčila, a ani by si nikdy černé vody nelízla. Copak se Robeš zbláznil.
„Vždyť si fousky zničíš.

Zlatý meč

Na břehu řeky si prorazila cestu na světlo světa útlá rostlinka. Rostla a sílila a po třech letech z malého kousku, vyrašil, košatý keř, který se dále rozšiřoval a začal místu dominovat. Byl na sebe pyšný. Nakláněl listy ke slunci, brousil si trny o vítr, a svými kořeny rozpouštěl půdu ve sladký nektar.

Včelka a med

Letí čmelák, opatrně usedá na okraj sklenice a ptá se včelky: „Proč jsi tak nešťastná a naříkáš. Proč nesaješ med. Vždyť ho máš celé jezero. Sklenice je obrovská.

Indie

V Indickém Váránasí jsou ulice tak úzké, že po nich projde jen jeden člověk nebo jedna kráva. Navrstvené místo s hadími uličkami, ve kterých je spousta špíny a uvízlého času.
Hlavní městská tepna je přecpaná kprasknutí. Vozy, rikši, motorky, auta, spousta krav a spousta lidí.

Bum

Vylezl z dírky Bombí. Byl tak malinkatý, že neměl ani nožky ani ruce, jen pidi hlavičku a pod ní kuličku velkou jako tečka v otazníku.
„Bombí, co zase chceš. “ ptala se konvalinka.

Irské přísloví

Buď šťastný,
nemůžeš-li být šťastný,
buď bezstarostný a nemůžeš-li být bezstarostný,
buď alespoň tak bez starosti, jak to jen jde.

Na konci vesmíru

Už několik světelných let jsem nikoho nepotkal. Poslední planety, kolem kterých jsem proletěl, byly prázdné a bez života. Čenichám konec vesmíru, vnímám jej ve svých kostech, musí tu už někde být. Prostor je čím dál řidší a prázdnější.

O sněhulákovi

„Och. Kape mi znosu, asi jsem nemocný. “ Pravil sněhulák, bílý jako sníh.
„Kape ti i zuší, a voda ti teče za šálu.

Sběratel

I.
Pan Smetko právě procházel halou svého bytu; pohledem se zastavil na ochranném štítu, který sloužíval vojákovi na bojišti. Pocházel z15. století.

Bůh jako nejvyšší alchymista

Bůh jako nejvyšší alchymista, žongluje schemickými prvky a míchá je do složitých vzorců a tvarů a přitom si brouká: „Směju se, když se člověk snaží být jako Já.
Jsem převlečen za cukráře a nabízím svůj jed. Ješitnost a pýchu a člověk bláhový líže moje pamlsky. “
Chemický vzorec jedu vykonává vše smatematickou důsledností.

Pravda a Faleš

Faleš si pomyslí: „Spoutám Pravdu a budu vládnout. Stanu se opravdovým vládcem všech iluzí a nesmyslů. Budu jenom Já bez konkurence Pravdy. Nikdo mne nebude moci zničit.

Nejrychlejší motýl ve Vesmíru

Letí motýl. Mává křídly, letí a letí a chce dále zrychlovat. Jeho touha je stát se nejrychlejším motýlem ve Vesmíru.
Chce být rychlejší než všechen hmyz a ptáci na všech existujících planetách.

Pohřeb Boha

Dýchám pomalu, abych šetřil energii. Jsem jako plaz, který nehybně leží na slunci. Nasávám energii. Mohl bych se lehce přehřát.

Výhra

Šmátrám očima po polici a hledám ten zatracený papírek. Neumím si představit, že bych jejnenašel. Nutně jej potřebuji. Bílá, modrá a další barvy míjí před mými zraky.

Pírko

Dva staříci sedí na oprýskané lavici a pozorují tok řeky.
Zčistajasna vylétne z vody pírko a kolébavým pohybem letící kachny, prolétává před očima staříků. Chvíli letí nahoru a pak klesá a těsně nad hladinou opět vzlétne.
„Vypadá jako živé, jako by mělo svou vůli, viďte.

Zrcadlo

ÍÓoo. Zívlo si Zrcadlo a pravilo:
„To je nuda. Zrcadlím jen prázdnotu a nicotu. Copak se to stalo se světem.

Svár

Jednoho dne se začalo hádat několik hrnků a sklenic na stole o to, který znich je nejužitečnější. „Přece já. “ zvolal ten největší a pokračoval „Do mne se vejde nejvíce. “
„Ba ne.

O trávě, která chtěla mít trny

O trávě, která chtěla mít trny
„Nechci, nechci a nechci. “
„Ale proč. Proč mi děláš takové starosti, mé krásné, něžné děťátko. Proč mi přidáváš vrásky.

O tom, jak Lucifer zachránil Boží dílo

Před počátkem byl strašlivý chrááápanec. „Chrrrrrrrrr chrrrrrrr“ a rozléhal se vprostoru, který ještě nebyl. Bůh snil o Vesmíru, vjehož středu plul klenot. Nádherný svět.

Malíř a hudebník

Byl jednou jeden malíř. Nedělal nic jiného, než že maloval jeden obrázek za druhým. Bez vůně olejových barev a bez zvuku, který vytváří štětec při malbě, by nemohl žít. Tvořil vdřevěné chatrči, nedaleko vesnice.

Proč měsíc nespadne

Prochází dvojice parkem. Už se stmívá a na obloze září měsíc.
„Tati“ ptá se chlapeček „proč ten měsíc nespadne. “
„Kam by padal.

Bajka o slonovi a studni

Slon se vrací po dlouhé době do svého rodného kraje, a když přijde ke staré studni, vzpomene si, jak si u ní kdysi hrával, a rád by se zase napil.
Přiskočila liška a volá na slona:
„Zadrž a nevkládejchobot do studny. Časy se změnily. Doba je jiná, teď se za všechno musí platit, i za vodu.

O myšce a prázdnotě

Myška vylezla zčerné díry, otřepala ze svého kožichu hlínu, podívala se na packy, zjistila, že je vše tak, jak má být, a vykročila pravou nožkou ke skříni naproti.
Už dávno věděla, že včervené skřínce je ukrytý poklad: sýry, mléko, ovoce i zelenina dokonce i salám. Kdykoliv skřínku otevřela, vždy si mohla nabrat lahůdek, kolik unesla.
Tentokrát bylo vše jinak a po otevření skříně se na myšku dívala prázdnota.

Boj o hřib

Žil, byl vrásčitý dědeček sbílým vousem. Bydlel vnožce nepatrného hříbku. Postupně vněm kutal a kutal a zvětšoval si tak svůj obytný prostor. Když se prokutal do kloboučku, vykřiknul překvapením:
„Fííha.

Mikados

Na ostrově Sysyslos se odehrávalo mistrovství ve futuře. Něco jako náš fotbal, akorát se kopalo do hvězdy a hráči byli černými děrami. Vše bedlivě pozorovaly čtyři Galaxie, které vypadaly jako čtyři tribuny obléhající kolosální stadión. Velkolepá mezigalaktická hra započala.

ČAS

Čas, který vždy plynul a protékal, byl ze svého věčného trvání unavený. Jednoho dne kýchnul a rozpadnul se na dvě poloviny. Na minulost a na budoucnost. Nastalo dlouhé trvání ničehonic.

Úskalí pyramidy

Ti, kteří se koupou vbazénu bohatství, ztrácejí kontakt súdolím, ve kterém se pečou chleby a pálí cihly. Vrchol pyramidy existuje, díky široké základně pod ním.
Společnost je rozdělena na ty, kteří mají peníze a na ty, kteří je chtějí mít.
Svalstvo a vůle bohatých nezadržitelně atrofuje.

Tuha a člověk

Tuha a člověk mají hodně společného. Tuha se vytrácí s napsaným slovem. Člověk se vytrácí sprožitým dnem. V hloubce nitra, ukrývá tuha i člověk jímavou krásu.

Pro muže

Když je čůrankový proud silný, je jedno jak divoký je vítr. Čůranec jako meč, větrnou hradbu prorazí. Pokud je čůranec slaboučkým potřebujeme podporu větru, abychom si nepočůrali boty.
Bezvětří není pro vyměšování ideálem.

Sedm

Na svět je vsoučasné době sedm osvícených bytostí. Zdá se vám to málo. Níže je uveden seznam:
Lišejnýk zlatoocasý
Dýchavičník bradavkový
Brčálovník plochonohý

Proč potřebujeme k probuzení sny?

Minulost a budoucnost jsou prostory, ve kterých se nedá učinit vůbec nic. Tam, kde se nedá učinit nic, je zbytečné něco dělat.
Pokud tam něco děláme, tvoříme si halucinace. Je to jako se sny, ve kterých sníme o tom, co nemůžeme provádět po probuzení.

I démoni se slétávají

Musíme sami sebe neustále překvapovat, jinak život nemá žádnou cenu. Jen produkujeme zplodinu opakování. Uzavřeni vbludné smyčce. Vuších nám zní dotěrný hudební motiv, kterého se nemůžeme zbavit.

Jsoucno

Pohupující se planeta Země roztáčí zlo i dobro. Jsoucno stéká proudem, teče, prší a lidé se krčí pod deštníky. Křesťané, muslimové, hinduisté, budhisté … potřebují být okoupáni, vysprchováni, umyti, aby smyli tíži náboženské rozdílnosti, neboť je jen Jsoucno; pro všechny.
Pravda musí být prokázána slzami.

Bezvětří je hrobem pro každý vítr

Řada mnichů u zdi vtiché prosbě, sklání své čela na terakotovou podlahu. Rty vypouštějí staré zaprášené modlitby. Venku zpívají ptáci, rostou stromy, svítí slunce. Holé lebky bez očí, u pasu odřená žebrácká miska.

Bongo-charms a Solar-plexus

Když byl Arnošt, ještě batole, žvýkal vpuse jako každé mimino dudlík. Když mu zpusy vypadnul, okamžitě si vykouzlil nový, snovým tvarem i barvou. Později se vjeho postýlce hromadily předměty ze všech koutů světa a tatínek smaminkou se nestačili divit, odkud se berou, a zda někomu nechybí. Perská dýmka (ještě kouřící), indický koblih, terakotová armáda suraženými nosy, plastová želva, a další a další.

Iluze reálnější než vlhký dech

Velký tvořitel – člověk - tak se nazývá, ale jakoby vjeho hrudi ani netlouklo srdce a neproudila slaná krev. Co jej zajímá, jsou teorie, které přežvýkává jako dobytek. Touto žvýkačkou slepenou z polopravd později vyplivuje, neboť není k ničemu. Úplnost se vytratila.

Moucha a list

Přelézá moucha přes list javoru. „Che-che, che-che, oj. To lechtá. Lahodně mě šimráš, prosím ještě jednou.

Co jsou slova?

Co jsou slova.
Úzké hrdlo, přes které proudí život.
Co jsou slova.
Jen hrstka hlíny vržena do vzduchu.

Eterikus mokrus

Byla jednou jedna víla sdlouhými vlásky tenkými jak pavoučí vlákno, které zářily na slunci i vměsíčním svitu. Ve dne vlály zlatavě a vnoci se třpytily stříbrem. Bytost to byla éterická jako vonná svíce. Každý ze skřítků, který vlese žil, považoval za štěstí, když mohl pro vílu něco udělat.

Tvořivá síla

Může někdo zakázat housence, aby se nestala motýlem. Může někdo zakázat myšce, aby si neolizovala čumáček a neprotahovala si vousky. Může někdo zakázat trávě, aby rostla. Ano, můžeme sice travinám, myškám i housenkám znemožnit, aby si nabíraly nektaru světa, aby se vyvíjely a vzpínaly až k nebi, ale nemůžeme zastavit jejich toužení po bytí, po přirozenosti.

Hra

Byla jednou jedna babka, a ta měla čtyři jabka. Nebyla to obyčejná babka, ale jabkojedka a ty jablíčka nebyla obyčejná, ale kouzelná. Jsme přece vpohádce a vpohádce se bez kouzlení neobejdeme.
„Tak jaké si vybereš.

Ego jako nůž

Ego je nůž, kterým si krájíme a prosekáváme cestičku za sluníčkem.
Láska je mořem, které dovede zaoblit každý hrot. Potřebuje jen čas.
Vmoři lásky se ego kolébá ze strany na stranu
a jeho ostrost je umazávána a obrušována.

Fantazie nebo Realita?

Vpřístavním městě Marseille jsem potkal námořníka, který měl jizvu přes celou tvář. Přesto, že musel být přes šedesát let stár, byla jeho postava jako zoceli a jeho oči zářily jako dva drahokamy. Život, který prožil na vlnách, mu přinesl nejedno dobrodružství, o které jsem se zajímal. Povídali jsme si po několik večerů vpřístavní krčmě „U panáka.

BEETHOVENŮV KLAVÍR

I.
Nacházel jsem se vhlavním městě Gruzie vTbilisi. Toto město spříchutí Orientu naplněné dřevěnými domečky s vyřezávanými balkóny, se spoustou starobylých kostelů, klikatých uliček a pitoreskních obchůdků se mi obzvláště zapsalo do paměti, a to díky neobvyklému setkání. Ve staré části města na pravém břehu řeky Kura vmalinkaté kavárně jsem poznal krajana.

Chi, chi, chi! Cha, cha, cha!

Chi, chi, chi. Cha, cha, cha.
Ten chrobák ale chrápe, chápeš.
Tady u chalupy, kousek od Chlebounkova na chladné zemi, daleko od své chodbičky.

Hlinožrout

Jsem největším a nejtěžším. Jsem líný. Jen papám a už vůbec se mi nechce vstávat. Pojídám půdu, protože té je všude spousta.

O semínku, které hledalo nesmrtelnost

Setkala se dvě semínka. Menší praví tomu většímu:
- Lidé o nás říkají, že jsme nesmrtelné.
- Nevěřím tomu, co říkají lidé. - ozvalo se větší semínko – Lidé jsou lháři.

Význam Nesmyslu

Věda narazila na skleněnou zeď. Vkvantovém světě se čas rozpouští zároveň do obou směrů. Říkáte si, co je mi po mikrosvětě. Žiji tady vhmatatelném a krásném vesmíru, uchopuji hmotu a krájím ji na kousky.

Obchodník s vínem

OBCHODNÍK SVÍNEM
Flotila patnácti lodí naplněných amforami od spodu až nahoru vínem, se kolébala zvolna do přístavu vAmes na ostrově Therseus. Oko Rubina při pohledu na moře zvlhlo. Tolikráte už to za svůj život viděl, ale vždy ho to uchopí za srdce znovu a znovu, je to jako nevyčerpatelný zdroj radosti. Lodě zvolna připlouvaly jedna za druhou a na pobřeží se už tak svižný cvrkot ještě znásobil.

O stroji a jeho klice

Byla kdysi jedna Klika a jeden Stroj.
Oba spolu navzájem soupeřili o energii.
Zpočátku měla klika navrch, ale potom nabýval na síle Stroj.
Nikdo znich nevěděl, že jsou součástí jednoho mechanismu.

Je Hovno Vůdcem?

Je Hovno Vůdcem.
Ale jděte.
Strojem.
Nikoliv.

Smích je zábleskem osvícení

Zenový mistr
bije do hřbetu nevědomosti,
dokud se hřbet
nebude prohýbat smíchem .

Diabolo Magnum

Pan Prouza byl běžný advokát, jakých potkáváme vkancelářích na tucty. Od ostatních advokátů se odlišoval vtom, že se nikdy nezlobil a ničemu se nedivil. Kauzy přicházely a on je buď vyhrával nebo ztrácel. Dělal vždy maximálně, co bylo možno.

Ukradený měsíc

Během deště se vytvořily dvě louže. Vnoci se probudily a zadívaly se do sebe.
Velká zvolá: „ÓÓCH, jak jsem krásná. Nastěhovaly se ke mně, zářící hvězdy.

Conkovkov

Byla jednou jedna ulice, velmi důležitá ulice. Vjejí blízkosti bydleli jen ti nejbohatší lidé změsta Conkovkov. Nájmy byly astronomické a domy honosné. Protože byla ulice velmi důležitá, radní města povolali architekty, aby naprojektovali okrasné osvětlovací lampy.

Zápisky z blázince

Na svém obličeji mám dva lipomy (tukové bouličky) to by nebylo to nejhorší, kdyby nebyly tak symetrické. Jednu napravo a druhou nalevo. Nevím proč, ale dnes jsou lidé přímo posedlí symetriemi.
Všichni v nich vidí něco nadčasové a božského a moudří tohoto světa volají: „Ze symetrií jsme vznikli a do symetrií se vracíme“ zní nejnovější vědecká teorie.

O loužích

Podívá se louže sama do sebe a zvolá: „ÓÓCH jak jsem krásná. Jaké mám vsobě hvězdy. “
Podívá se do sebe sousední louže a zvolá: ÁÁÁCH to je krása. Mám vsobě zářící měsíc.

Náboženští cukráři

Jsem převlečen za cukráře a nabízím svůj jed. Ješitnost a pýchu a člověk bláhový líže moje pamlsky, které mu dělají moc dobře. Chemický vzorec jedu vykonává vše smatematickou důsledností. Není žádný prostor pro (po)chyby.

O Pangei

Všechno se to seběhlo kdysi velmi, velmi dávno. Tak dávno, že si už na to nikdo nepamatuje. Tehdy byla na Zemi pouze jedna jediná pevnina, jeden kontinent, který lidé, co na něm žili, nazývali Pangea. Byl to nádherný kus Země, na kterou byla hrda celá Sluneční soustava, a kterou ji záviděly dokonce i okolní hvězdy.

Klíče

Je jaro. Vyšlápnul jsem si do nedalekého lesa, do míst kde jsem vživotě nebyl, ač byla ta místa na dosah. Zokna jsem pozoroval vdálce temný les, ale nikdy jsem si nevytvořil prostor, neudělal čas, abych se tam podíval. Na jedné straně mne to do hvozdů táhlo, ale zdruhé strany šel zlesa strach a děs.

Dva kameny

Na skalní římse, ležely vedle sebe křemen a lávový kámen. Společně pozorovaly hvězdy a dívaly se dolů do údolí přes kopce na krajinu, která se rozlévala a ukazovala jim svět. Byly dny mlhavé, kdy nebylo vidět nic, byly dny deštivé, kdy se kameny koupaly a dny sluneční, kdy byly tak horcí, že by se dala na nich upéci vajíčka. Společně si povídaly a představovaly si svět.

Zelený osud

O našem osudu bylo rozhodnuto, dříve než jsme spadli zmateřského stromu. “ Naříká drobný klíček a pokračuje: „Spodzimním listím jsme padli na zem a přes zimní mráz jsme se drželi až do Jara. Mnozí znás umrzli, zplesnivěli, nebo byli sežráni ptáky. Ztěch tisíců co nás „parašutistů“ spadlo na zem, dokázalo vzklíčit a zapustit kořeny jen hrstka.

Fouknout do peří

Fouknout do peří
a pozorovat chomáčky poletující dneškem.
Fouknout do vlasů
a cítit vůni citrusového květu.

Červená, modrá a bílá

Červená, modrá, žlutá. Led, teplo, mravenčení a zase led. Mají svoje metody jak přivodit zkrat. Člověk už neexistuje, tak jak ho známe, už necítí bolest, ale nestal se zněj ani robot bez emocí.

Černá věž

Už od pradávna se tyčí knebi a nikdo neví, co se skrývá na jejím vrcholu. Její stín je jako jehla a táhne se přes celý kraj až kmoři. Kletba nebo proroctví. Koho znám, každý by chtěl vědět, proč tady stojí.

Člověk je jako natažený budík

Pozoruji, jak čtveřice papoušků tancuje a pohupuje se obratně na červeném bidélku.
Zvolám na ně: „Co tady děláte. “
Ale oni znovu zopakují svou sestavu a dále se pohupují. Nakonec se všichni jako na povel otočí, a já zpozoruji, že to jsou roboti.

O figurce, která si ukroutila nožičku

Pozoruji modrého panáčka, jak kroutí svounožičkou pořád vjednom směru. Zbývají tak dvě otočky na to, aby nožička odpadla.
Zeptal jsem se panáčka: „Vždyť si můžeš nožku ukroutit. Proč to děláš.

Včerejšek, dnešek a zítřek

Minulost: „Vše co je, stojí jenom na mně. Vše mám uzavřeno a jasné. Ty jsi jen nejistá, vratká a nepředvídatelná. “
Budoucnost: „Jsem všechny sny, které se jednoho dne přetaví veskutečnost.

Váha je můj nepřítel!

Dnes jsem si stoupnul na váhu a řekl jsem si, že už nebudu jíst. Šel jsem se podívat do zrcadla a spatřil tlusté tělo, plné záhybů, meandrů a kružnic.
Kolem očí vidím zařezané kruhy, a pod nimi tmavé pytle plné únavy.
Záplaty ve formě vitaminových tabletek, pétanque, procházky se psem … vůbec nepomáhají.

Kdo seje hvězdy, sklízí galaxie

Potkal jsem Starce, který sázel Hvězdný prach na území nikoho a ničeho.
„Za miliardy let vyrostou nové Galaxie. “ volal na mne už zdálky a jeho vous byl stočen do spirály. „I ty pocházíš zhvězdné pece, která tě upekla.

Rafael

Žil jednou člověk jménem Rafael. Odjakživa byl chudý. Chudý byl i děda jeho dědy a chudoba se předávala z pokolení na pokolení, až došla i k němu.
Jednoho dne si Rafael sednul pod strom a přemýšlel o svém osudu.

O rybě, která se chtěla utopit

Byla jednou jedna rybka, kterou nikdo nebral vážně. Nikdo si sní nechtěl hrát a ona se cítila opuštěně a mizerně a nezajímavě. Vůbec se ji nechtělo žít, a proto se rozhodla, že se utopí.
Začala pojídat jeden kámen za druhým, aby se mohla spustit do hlubin a už nikdy nevyplavat k hladině.

Spadla Pravda do propasti

Každé ráno vycházel Matěj ze svého srubu, aby nasbíral vzácnou bylinu Ozzo, kterou poté prodával na tržnici. Lidé ji kupovali pro její léčivé a blahodárné účinky a dobře za ni platily. Ale poslední dobou přicházel Matěj jen sprázdným košíkem a proto se rozhodnul, že tentokráte půjde do lesa dále a tak šel a šel, až se dostal do míst, které ve svém životě neviděl. Zastavila ho až hranarokle.

Jezero bohů

Už po mnoho měsíců se trmácím bezútěšnou krajinou, ale nelituji. Není totiž jiného východiska a jediná možnost, která mi ještě zbývá je nalézt jezero bohů.
Za svůj život jsem vybojoval stovky soubojů a nikdy jsem nebyl poražen. Ale to sčím se musím utkat je tak jemné, že ocel mého meče na to nestačí.

Posvátní modří sloni

Do vesnice vtrhne stádo modrých slonů. Jsou divocí a obrovští a vše začínají bořit. Lidé pod jejich tlapami umírají. Nikdo neutíká a nikdo se nebojí a každý kdo má oči, kouká na modré slony.