Písmák Valerie z rodu Wellrosů 4
4. kapitola
Zrcadlové dveře se otevřely a Valerie vstoupila do sálu. Ostrost světla ji na chvíli oslepila. Okamžitě ji obklopila krásná hudba, smích, šustění podpatků na vykládané parketové podlaze, cinkání skleniček a zurčení nalévaného vína, vůně studených kuřat, salátů, čerstvého anglického roastbeefu, cizokrajného ovoce a dalších vybraných pochoutek.
Valerie, hraběnka z rodu Wellrosů
3. kapitola
Už se pomalu stmívalo, když Hans zaparkoval bílého Forda na vydlážděném nádvoří nově zrekonstruovaného zámku sestřenky Elizabeth. Zámek patřil k těm nejkrásnějším šlechtickým stavbám hrabství Bedfordshire. Matka Elizabeth bohužel zemřela před mnoha lety a protože otec často cestoval zobchodních důvodů mimo Anglii, byla Elizabeth, jako jediná dědička, faktickou paní celého panství.
Bez tebe
Těžký případ,života kusPřipomenout zkusco znám na vteřinysladké něžné krajinyvryté do kůžeA tohle se může. Jako vychřice a spoušťpobořené nebeuž navždy bez tebeNepřežiju
Šperkařská I.
Za šera ti kužel lampy
na pracovním stole
hladí dlouhé něžné prsty
nahoře
Beze slov
Našel jsem Těna vinicitřpitka chvíleněmý časNěkdy je chuťhodně řícitehdy nic a…chci Tě zasNěkdy slovanejsou třebarozumím TidotykemJako víno,které mluvísladkobolnýmjazykem.
V letadle
Deset tisíc metrůa furt je to málo. Jako nic. Padám dolů mezi mraky,to se mi teď zdálo. Nechci víc.
Odcházíš
Odcházíš,jak bolest, která slábne,jak krvavý západ,kytka, která vadne. Odcházíš,já jen dech polykáma srdce zamykám,jsem váza,která spadne. Ještě chvíli,prosím. Ať rozpustí se.
Lék
Štěstí co bolí. Bolest co hojí. Lék na spánek co prošlou má lhůtu. I když stokrát jsem datumuž přepsal.
Pár němých chvil
To mi jenom štěstísklouzlo z očína pár chvilpár němých chvilTo se jenom světtak rychle točídech zas voláabych žilTo jen moje kůžeuvnitř hoříkradmý dotyktouží néstTo jen moje rukatvé se dvoříprstů vášeňmusí snést.
Paralelní vesmír
Musí někde být
paralelní vesmír.
Musím někde jinde žít
když s tebou žít nesmím.