Alfa, Beta, Gama

Endy byla unavená, rozladěná a pořád si vduchu pokládala otázku, zda má tohle za potřebí.
Její mobil drnčel vpěti minutových intervalech, vpráci ji čekala hromada nepřečtených mailů, nemluvě o tom, že od ní stále někdo něco potřeboval. Navíc nestíhala plnit úkoly od šéfa. Bylo to náročné a Endy se cítila absolutně vyhořele.

16. 07. 2023
0
1
85
Povídky

Jak zachytit neviditelné

„O čem chcete mluvit. “ zeptala se Daniela a sedla si za mohutný stůl.
Stál jsem u dveří v její útulné pracovně, za oknem poletovaly sněhové vločky a místnost byla přetopená. Skýtala nádherný výhled na vzdálený kopec, který byl v tuto dobu ozářený umělým světlem, ale všechno bylo prázdné a opuštěné.

13. 02. 2022
0
0
129
Povídky

Záhada ztraceného klíče

Záhada ztraceného klíče
Našel jsem krátký úryvek textu ze zapomenuté knihy nahoře na půdě a chtěl jsem, aby sis ho přečetla. Trochu mě bodlo u srdce, když jsi odmítavě zavrtěla hlavou a dál ses dívala do notebooku. Říkala jsi, že musíš pracovat a že nemáš čas na tyhle blbosti. Mezi námi stála mlha denní všednosti a pracovní rutiny.

25. 03. 2021
0
1
145
Poezie v próze

Úsvit života

Úsvit života
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
První list Korintským 13, 1
„Babi, vyprávěj nám pohádku. “ žadonily děti sedící okolo staré dámy v houpacím křesle. Oheň vkrbu prskal, hřál zkřehlé ruce a odrážel se vjejich očích.

15. 06. 2020
0
0
193
Povídky

Neopouštěj mě

Neopouštěj mě
Byl říjen a déšť bubnoval na dlažbu.
Pospíchal jsem ulicí za poslední roh, kde jsem zahlédl okna mého bytu, z kterých se plazilo světlo po fasádě jako nějaká ohyzdná věc živící se tmou. Vítr mi v tu chvíli foukal do tváře a smál se s každým krokem pořád hlasitěji. I přes nečas, to byl dětský smích – můj syn slavil narozeniny.

10. 10. 2019
1
1
241
Povídky

Obraz dívky s havraními vlasy

Obraz dívky s havraními vlasySpolužáci si na Daniela už moc nepamatují. Pro některé je to jméno ztracené v proudu času, někteří vědí, že to byl nesmělý kluk z univerzity, který nikdy nikam nepatřil, ale já si pokaždé vzpomenu, když se vracím usínajícím městem z práce a všechno okolo zapadající slunce promění. Během okamžiku jsem v jiných časech: kouzelnějších a romantičtějších. Připomíná mi to, co jsem za ty roky ztratil a jaký jsem mohl být.

22. 09. 2019
1
2
270
Povídky

Trať

Stál jsem večer na trati a přede mnou bylo něco jako tunel zbudovaný tmou, kterým se sunula zatraceně velká housenka a ještě si na mě svítila.
Pamatuješ si na tu odpornou housenku. Myslím tu z filmu zminulého týdne.
Jasně, tati.

02. 09. 2019
2
2
205
Povídky

Krám zázraků

Říkají, že jsem osvícený. Chcete prožít pravdivý sen. Pohlédněte mi do očí. Soustřeďte se.

28. 10. 2016
0
1
295
Povídky

Rychlejší než střela

Výběr

Rychlejší než střela
Jana Majerová vyrostla v rytmech sonetů a valčíků v domě na předměstí. Každý den slýchala tóny klavíru, které prostoupily chodby, zanechaly ozvěnu a dlouho doznívaly vuších i po tom, co dům usínal. Někdy připomínaly dětský pláč, jindy mrouskání koček a občas hukot velkého zaoceánského parníku. Matka Jany, mohutná a zasmušilá žena, vyhrávala ve vstupní hale na klavírní křídlo.

11. 10. 2016
4
5
418
Povídky

Hořící muž

Hořící muž
Před třemi lety se rozsvítilo světlo. Prořízlo tmu a stalo se majákem. Znáte to. Stojíte na šikmé ploše života.

10. 10. 2016
4
3
381
Povídky
Nahoru