Alfa, Beta, Gama
Endy byla unavená, rozladěná a pořád si vduchu pokládala otázku, zda má tohle za potřebí.
Její mobil drnčel vpěti minutových intervalech, vpráci ji čekala hromada nepřečtených mailů, nemluvě o tom, že od ní stále někdo něco potřeboval. Navíc nestíhala plnit úkoly od šéfa. Bylo to náročné a Endy se cítila absolutně vyhořele.
Jak zachytit neviditelné
„O čem chcete mluvit. “ zeptala se Daniela a sedla si za mohutný stůl.
Stál jsem u dveří v její útulné pracovně, za oknem poletovaly sněhové vločky a místnost byla přetopená. Skýtala nádherný výhled na vzdálený kopec, který byl v tuto dobu ozářený umělým světlem, ale všechno bylo prázdné a opuštěné.
Záhada ztraceného klíče
Záhada ztraceného klíče
Našel jsem krátký úryvek textu ze zapomenuté knihy nahoře na půdě a chtěl jsem, aby sis ho přečetla. Trochu mě bodlo u srdce, když jsi odmítavě zavrtěla hlavou a dál ses dívala do notebooku. Říkala jsi, že musíš pracovat a že nemáš čas na tyhle blbosti. Mezi námi stála mlha denní všednosti a pracovní rutiny.
Úsvit života
Úsvit života
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
První list Korintským 13, 1
„Babi, vyprávěj nám pohádku. “ žadonily děti sedící okolo staré dámy v houpacím křesle. Oheň vkrbu prskal, hřál zkřehlé ruce a odrážel se vjejich očích.
Neopouštěj mě
Neopouštěj mě
Byl říjen a déšť bubnoval na dlažbu.
Pospíchal jsem ulicí za poslední roh, kde jsem zahlédl okna mého bytu, z kterých se plazilo světlo po fasádě jako nějaká ohyzdná věc živící se tmou. Vítr mi v tu chvíli foukal do tváře a smál se s každým krokem pořád hlasitěji. I přes nečas, to byl dětský smích – můj syn slavil narozeniny.
Obraz dívky s havraními vlasy
Obraz dívky s havraními vlasySpolužáci si na Daniela už moc nepamatují. Pro některé je to jméno ztracené v proudu času, někteří vědí, že to byl nesmělý kluk z univerzity, který nikdy nikam nepatřil, ale já si pokaždé vzpomenu, když se vracím usínajícím městem z práce a všechno okolo zapadající slunce promění. Během okamžiku jsem v jiných časech: kouzelnějších a romantičtějších. Připomíná mi to, co jsem za ty roky ztratil a jaký jsem mohl být.
Trať
Stál jsem večer na trati a přede mnou bylo něco jako tunel zbudovaný tmou, kterým se sunula zatraceně velká housenka a ještě si na mě svítila.
Pamatuješ si na tu odpornou housenku. Myslím tu z filmu zminulého týdne.
Jasně, tati.
Krám zázraků
Říkají, že jsem osvícený. Chcete prožít pravdivý sen. Pohlédněte mi do očí. Soustřeďte se.
Rychlejší než střela
Rychlejší než střela
Jana Majerová vyrostla v rytmech sonetů a valčíků v domě na předměstí. Každý den slýchala tóny klavíru, které prostoupily chodby, zanechaly ozvěnu a dlouho doznívaly vuších i po tom, co dům usínal. Někdy připomínaly dětský pláč, jindy mrouskání koček a občas hukot velkého zaoceánského parníku. Matka Jany, mohutná a zasmušilá žena, vyhrávala ve vstupní hale na klavírní křídlo.
Hořící muž
Hořící muž
Před třemi lety se rozsvítilo světlo. Prořízlo tmu a stalo se majákem. Znáte to. Stojíte na šikmé ploše života.