Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

blešatá zpěvačka
PohlavíMuž
Oblíbení autořiJosef Bolf, Barbora Myslikovjanová, Dominik Gajarský
Na Písmáku od07.11.2016 15:51:38
Poslední přihlášení09.03.2017 19:16:43
Statistika Publikovaných děl: 12
Obdržených tipů: 130, daných tipů: 20
Obdržených kritik: 191, napsaných kritik: 92
Obdržených výběrů: 18

Díla

DatumNázevKategoriePřečtenoKritikTip
07.11.2016Labutí stehnoVolné verše63178
08.11.2016Karen aneb Lásky pana M.Povídky51246
09.11.2016Hledání přiblížení (cyklus)zlatý výběrVolné verše18524019
11.11.2016Dojemný epos o dívce a chlapciVolné verše51873
13.11.2016Poema pro kotelvýběrVolné verše8661410
15.11.2016Sešité z otevřených okenzlatý výběrVolné verše19101922
25.11.2016Oči z vodovoduMiniatury prozaické40394
01.12.2016Kartinky reloadedzlatý výběrVolné verše22172923
15.01.2017Jsi a ve jsi se obrátíšVolné verše7051710
05.02.2017Krajina s nosem a věcmivýběrVolné verše1025207
12.02.2017Jak lépe porozumět jasanůmVolné verše734116
09.03.2017Okna do vlků (odstřižky filmu)zlatý výběrVolné verše12751412



Názory čtenářů

|< <
> >|

27.12.2016 19:47:50dát kritice tipnechápu

:) 

27.12.2016 19:45:151 tipů dát kritice tipnechápu

Potřetí, co jsem navštívil komorní scénu Aréna v Ostravě, jdu už najisto, jelikož mne předchozími představeními přesvědčilo divadlo a herecký sbor o svých nepochybných kvalitách a také mě zaujalo krátké shrnutí díla Plešatá zpěvačka od Eugéna Ionesca v učebnici literatury pro čtvrtý ročník středních škol.

Autor divadelní hry se proslavil tehdy rozvíjejícím se žánrem absurdního dramatu a chtěl v něm především vylíčit, jak je častokrát nemožné zcela běžně se domluvit mezi sebou i přesto, že hovoříme naprosto shodným jazykem. Inspirací mu byla učebnice angličtiny, v níž si pročítal nic neříkající dialogy mezi postavami.

zdroj: www.divadlo-arena.cz

Určitě to znáte. Chcete druhému něco sdělit a on vás pochopí naprosto jinak. Nebo si navzájem odpovídáte větami s úplně odlišným významem v domnění, že je takto udržována kvalitní konverzace. No a nemusím snad připomínat situace, kdy jsme nuceni, nebo prostě jen chceme strávit nějaký čas v přítomnosti druhých lidí, s nimiž nemáme tak moc společných témat na probírání, a tak volíme neutrální a vděčné diskuze o počasí, domácích mazlíčcích, včerejších zprávách apod. Tak jako tak, těmto situacím se asi těžko vyhneme, jenže kdybychom se vždycky před otevřením úst zamysleli, jestli má vůbec smysl se takto namáhat, když to stejně nepovede asi k ničemu, všichni na sebe jenom tak zíráme a dorozumíváme se mezi sebou pouhými mimickými posunky v obličeji, aby každý pochopil, co právě chceme.

Každý může dílo pochopit jinak, to nenamítám, ale člověk si velmi rychle uvědomí, že není na škodu občas šetřit slovy a své „výroky“ si promyslet, v momentě, kdy uvidí pár minut ze hry a vyslechne vícero jejích dialogů.

Oproti originálu přidává verze z Arény několik nových prvků (však je to také alternativní divadlo, jak se můžete dočíst v mém předchozím příspěvku Franz K. v divadle A.). Jedním z nejvýraznějších je muzikálový nádech. V průběhu hry zazní hromada známých písniček s předělanými texty a různé hudební znělky, objeví se i jakoby televizní reklamy (například na projímadlo) mezi jednotlivými dějstvími a často poznáme narážky na některé televizní pořady a seriály. Z absurdního dramatu se tak stává vlastně i parodie a představení dostává naprosto nový rozměr. A ještě k tomu se po celou dobu cítíte jako v zákulisí, protože po „place“ neustále poskakuje technik (jedna z postav) a dodatečně upravuje jeviště, kulisy i herce – nápadité.

zdroj: www.divadlo-arena.cz

Když to řeknu filmově, záběr od záběru je jedna veliká slátanina všeho dohromady, takže vyznat se v tom jde jen těžce, a tomu, kdo se o to přeci jen pokusí, unikne smysl celé hry. Nejde o to nad tím uvažovat, stačí se jen zabořit do sedačky, na chvíli jak se říká vypnout a jen se dobře bavit. O legraci není nouze a každý by si měl v průběhu sledování najít ten svůj šálek humoru.

Nyní po letních prázdninách se v repertoáru divadla Plešatá zpěvačka znovu objevuje, takže nic vám nebrání v tom, abyste porovnali můj názor s vaším. Každopádně vám přeji příjemnou zábavu.

Jiří Sobota

Pocházím z Havířova. Vystudoval jsem zde obchodní akademii, poté jsem vystudoval Vyšší odbornou školu sociální v Ostravě a nyní studuji na Ostravské univerzitě, fakultě sociálních studií, obor sociální práce. Už odmalička mě baví psát si různé články, povídky, postřehy, komiksy ba i celé své časopisy. Většinu jsem si však nechával pro sebe a nikomu nic pořádně neukazoval. Díky inzerátu z LaCultury, který jsem objevil čistě náhodou, získávám jedinečnou možnost podělit se se svými článečky i s ostatními a jsem za to nesmírně rád. Svůj časopis si však do šuplíku píši dodnes (i když několik posledních vydání jsem už poslal pár svým známým) a velmi mě to naplňuje. A někdy mě přepadne chuť napsat si i nějaký písničkový text. Mezi mé další velké záliby patří poslech a rozbor hudby (mám rád skupinu Scooter) a také skládání hudby (můj hudební projekt ZoneX). Dále sbírání hudebních CD, chození na nejrůznější procházky a pokec s přáteli. Nedávno mě chytlo také příležitostné focení. Čas od času neodmítnu ani nějaký film, knihu, případně divadelní představení. Považuji se za aktivního člověka, který nemá rád rutinu a stereotyp a co s oblibou poznává nové věci i přesto, že navenek působím spíše jako člověk klidnější povahy.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.