Písmák Vrstvy
Den se zrovna probouzel a světelné paprsky se začínaly, nejdříve něžně a poté silněji, prodírat skrz koruny stromů. Tam, kde se skrz shrbené větve slunce nakonec prodralo, dopadaly paprsky na hladinu řeky. Nenechaly se však strhnout svižným proudem a vytvářely ve vodě rovné provazce světla, mezi kterými se proplétala hejna ryb. Všichni obyvatelé říčního toku si užívaly ranní chlad vody, která ještě nestihla nasáknout polední výhní.
Šnekova proměna
Velký hnědý šnek plazící se toho dne již podruhé od červeného listu Javoru kjeho kořenům se zastavil. Povystrčil nejdříve jedno a poté i druhé oko a koukl se na kůru stromu, který měl před sebou. Kůra byla velmi členitá, zbrázděná četnými rýhami a šnek si ji svelkým zájmem prohlížel. Vlastně tohle dělal tento den již podruhé, ale musel se vrátit, protože ho něco zaujalo.