Vítejte v Guarranu!

Cítila jsem, jak se mi nohy střídavě namáčí do vody a jak zní opět vyplouvají jako dvě laňky vybíhající zvysoké trávy. Vůně slané vody, vlhký vzduch, který jako by se mne nikdy nechtěl pustit. Spousta domorodců, kteří se zájmem sledují náš autobus. Jak je možné, že jedou uprostřed moře, říkají si.

04. 08. 2017
2
1
250
Povídky
Nahoru