Milan - část 5.

"Měla by ses rozvést," pokyvovala starší sestra moudře hlavou.
Seděly na balkóně a pokuřovaly z cigaret. Milada kouřila a necítila ani trochu studu nad tím, že doma moralizuje a považuje to za největší svinstvo. Tady je přece u Blaženy, to je vlastně na dovolené, tady může.

19. 09. 2019
0
1
324
Próza na pokračování

Milan - část 9.

Pověsil se na ni na diskotéce. Seděly s holkama u stolu, když se k nim přivalila parta frajírků a každý z nich se chopil předem vyhlídnuté partnerky a odtáhl ji na parket. Jedině ona musela chtě nechtě zůstat sedět, protože pro ni si přišel Milan - a ten byl úplně našrot. Namísto tance se sesunul na židli vedle ní a při nekoordinovaném pokusu o usnutí se praštil o stůl tak, až si rozrazil čelo.

06. 01. 2020
0
0
250
Próza na pokračování

Milan - část 8.

Ona byla z nedaleké vesnice. Zakřiknutá pracovitá holka. Moc hezká, ale ne hrozně krásná. Moc nevěděla, co by tak měla dělat se svým životem.

04. 11. 2019
0
0
246
Próza na pokračování

Milan - část 7.

A s kým by to nezamávalo.
Otec byl utlačovaný ňouma, který měl sice obě děti upřímně rád, ale tak nějak nevěděl, jak to dát najevo. Navíc si zvykl moc nemluvit, pokud to nebylo nutné, aby se vyhnul potenciálním konfliktům. Nemohl se tak dost dobře ani zajímat o jejich úspěchy, natož aby je pak za ně mohl pochválit.

06. 10. 2019
0
1
311
Próza na pokračování

Milan - část 6.

Milan se učil dobře, o dost líp než Irena. Milada mu proto naplánovala jasnou budoucnost. Kromě zářivé sportovní kariéry musí taky vystudovat slušnou vysokou školu, aby měl pak dobré uplatnění, až začne jeho sportovní hvězda pohasínat. Proto bylo jasné, že pro splnění obou cílů musí po základce nastoupit na sportovní gymnázium.

20. 09. 2019
0
1
282
Próza na pokračování

Milan - část 4.

Milan rostl. Rostla i Irena. Rostla i Miladina nenávist k manželovi. Po patnácti letech manželství nenáviděla každé jeho slovo.

25. 08. 2019
1
2
338
Próza na pokračování

Čas běží - část 2.

A dočkala se výsledku hned následující den. Věděla, že si Marek píše deník, ale ještě nikdy jí z něj nepředčítal, a už vůbec ho dlouho neslyšela mluvit s takovým nadšením.
5. dubna 2029
Jak jsem zmínil včera, život není nekonečný a proto ho musím strávit pokud možno smysluplně.

11. 07. 2019
2
2
511
Próza na pokračování

Milan - část 3.

Nakonec si na sebe nějak zvykli. Jejich vztah se nijak nevymykal z kolejí jiných sourozeneckých vztahů. O co víc pozornosti vyžadovala Irena, jakožto mladší dítě, o to víc se Milan snažil rodičům zavděčit. Pro pochvalu by udělal cokoli.

16. 06. 2019
0
2
410
Próza na pokračování

Čas běží - část 1.

4. června 2029
Čas. Kolik mi ho asi ještě zbývá. Budu žít do osmdesáti, nebo mě zítra přejede auto.

05. 06. 2019
0
0
335
Próza na pokračování

Milan - část 2.

Když Milan přišel na svět, křičel, jako by si uvědomoval první křivdu svého života, křivdu, se kterou přicházejí na svět všechny neplánované děti. Ne že by je snad rodiče neměli dostatečně rádi, většinou nakonec dostanou stejné množství lásky, jako děti vymodlené. Ale rodí se s pocitem, že rodičům něco překazily - ať už kariéru, nebo nevázaný život, nebo cokoli jiného.
I když jim nikdo za celý život ani slovem nenaznačí, že by něco mohlo být špatně, ten pocit v nich přetrvává.

16. 05. 2019
0
0
319
Próza na pokračování

Milan - část 1.

'Je to láska. ' Ptala se Milada sama sebe, když se pozorovala v zrcadle. Nebyly to zrovna šaty pro princeznu, ale na sklonku šedesátých let mohla být ráda, že je ráda.
'Byla to láska.

29. 04. 2019
1
2
350
Próza na pokračování

Věčný svit neinformované mysli - část 1.

Ahoj lidi. Jmenuju se Václav a tohle je můj první příspěvek na této stránce. Jsem už trochu starší ročník, tak s těmahle blogama neumím tak dobře jako ta mladá kompjůtrová generace. Ale když vidím, co se v téhle zemi děje, tak si říkám, že musím prostě něco udělat.

28. 04. 2019
0
0
284
Próza na pokračování

Jeden den v životě Václava Šiška

Václav Šišek vstal jako každý všední den ve třičtvrtě na pět. Vyčistil si zuby, prohrábl rozkrok a šel si připravit vydatnou snídani, sestávající ze tří krajíců chleba s uherákem. Při jídle usrkával svého prvního dnešního turka ze svého oblíbeného skleněného hrnku, v obchodech k nalezení pod elegantním názvem "Venezia".
Když dojedl, praštil s nádobím do dřezu, oblékl si svou sepranou šusťákovku a vyrazil na autobus.

07. 04. 2019
1
1
288
Próza na pokračování
Nahoru