V poli tiká

politika
v boji vzniká
podniká
vyniká

Kdo jsme my lidé

snem v písni
to naše zázemí vlídné
kde plaše zní
co zdá se mi.

Báseň nebáseň

Kdo jsme.
Nevíme.
Proč jsme.
Nevíme.

Básně číst

Nevím, nejsem si ničím jist
číst list,
svým lesem s jehličím.
Cizí líčí vlastní pasti,

Nahoru a dolů

Horolezec vzhůru stoupá,
rozvážně, pohybem zvolna,
v mírnějším sklonu terénu.
Jiný do terénu strmého

Zázrak v trávě

Pampeliško, v zelené trávě zářivá,
v květu jak slunce na modrém nebi.
Stvolem rovná či mírně křivá,
někdo přesto, na tebe se šklebí.

Rád bych

Rád bych
Kdybych.
Co bys rád
jak jsi slíbil

Nejen

Člověk sám sobě pro radost,
útěchu a pocit uspokojení.
Ale ne, jen tak sám pro sebe,
to by mu nebylo dost,

Jat

Ještě mnohokrát
sen si zdát i hrát
roli s touhou dát.
Pro to soukolí

V těsném

Jsem jen ten
dnem sveden
ne snem v něm.
Sen ve svém

Ryba na suchu

Sedím sám na břehu řeky
a hledím k hrám do jejích vod.
Bezděky, také ve střehu,
kde vidím v nich i ryby plout.

Plamen hořící

Šel a šel,
svou cestou dál a dál.
I trápil ho často kašel
a nedbal směru, odkud vítr vál.

Květy sváteční

Povstal kvítek z temné země
a oslavil se něžnou krásou.
Tak oblažil i nitro ve mně,
svou symbolickou spásou.

O naší duši

Co ji ruší, co do ní buší i co jí sluší, byť je váhy muší.
Duše naše zkoušená,
odívaná v mnohý šat.
Jednou sténá zkroušená,

Dvě sestry

Dvojčata, závislá na sobě tak, že jedna bez druhé nemůže být. Rodí se vždy společně a jedna podepírá druhou.
Ty dvě sestry života,
čistota a krása.
Tam, kde naladí se jejich nota,

Jed jsem, sněd jsem jed

Jed jsem, sněd jsem jed.

V říši změn

Píši pro sebe i do nebe
a oddáš-li se, také tobě,
který znakem krášlí v sobě
to, co povznáší.

V říši změn

Píši pro sebe i do nebe
a oddáš-li se, také tobě,
který znakem krášlí v sobě
to, co povznáší.

Snoubenci

Jaké jídlo máš nejraději.
Dobré.
A to jaké.
Zrakem.

Pach prachu

Tak známý i plný strachu
a pomíjivých znaků,
avšak přesto je tím vším,
co nám dává vůni kvítím.

O všem

Psát si zpěvně ze sebe,
ne z nebe či země,
snad i jemně o nebi,
co duši se zjeví,

Čistota a špína

Čistota
Není jistota, to jen ta,
již hledají lidská pouta,
jejichž typická porota,

Letem světem

Ví někdo víc, než ten něco.
Ne, kdo je to, i snivý nic.
Kdeco pletou, pravdou přesto,
tak jdou cestou si střetem vstříc.

Nedej své

Hledáš-li inspiraci,
pro další práci,
hledej sil tam,
kam se srdcem vrací.

U lékaře a kněze

100 kg živé váhy,
tak, to už je moc.
Nabízím vám pomoc,
jeli vám život drahý,

Plivanečky

Jé, co to jé,
co ti nedá pokoje
a posílá i do boje.
To je to, co se děje,

Leden

Vzhledem
ke lstem
a všedním
vědním

Spory

Básní se zasnít i mýt,
ze stínů osvobodit.
Odít svou vinu vlastní,
v jistou vidinu činů.

Léčitelem

Jen tak lehce
se změnit v letce,
odpoutat od tíže země.
Znít na chvíli hlasem světce,

Křivý patník

Stály, v pravidelném odstupu,
vzorně podél komunikace.
Rovně, v zranitelném postupu,
znaly roli mezníků v poli.

Tolika věcí

Vše je to jen tak nějak, jako tlak
nebo znak, jenž rozplyne se v oblak.
Zmizí-li z očí, mizí i v mysli,
je-li na cizím tlaku závislý.

Co to

Co tvou hlavou míří,
plíží se jak kanonýři,
kteří se tak na dno šíří
a měří s dravou zvěří.

Tam, ve lsti šumu

Co ti víří hlavou právě,
v mysli tlakem, věstí správně.
Kam to míří svými čísly,
v umu jakém jsi závislý.

Naše řeč, mysl, city

Naše řeč
Mluvíme v úrovni slovní,
kde den po dni
se rovná pod ni.

Pozdní

Plešatíš, řekla mu,
a tobě, byť se šatíš,
přibyly jen vrásky.
I svlékla se ve tmu,

V sebeklamu

Zdárně nikdo neunikne,
v boji svém sám proti sobě.
Může se strojit,
s kýmkoli spojit

Vánoční

Co máš nejraději.
Já, novou naději.
A potom, co po ní.
To, co bylo vloni.

Pro milou

Opozdilou cestou, co zbylo
z toho sněného mýtu přesto,
v sítu času mírou zpětnou,
tvou dobou, z jasu směnného.

Venušino dílko

To světýlko v kopci u lesa,
co tam i malý hotel stojí.
V noci nad obcí si tu plesá,
z dáli, podél polí se strojí.

Hvězdy města a nebe

Noční světla rozesetá,
ve stráni výše nad městem,
jako by tu ze tmy kvetla
ta oční zdání i zvěstem.

Básnivá duše

Co ta sama zná, ví, zmůže,
za chaosu sen vnadných slov.
Vázaná jen na výztuže,
na svou osu a nad ní krov.

Znělá z těla

Za okamžik,
jenž k mrknutí
též zrak nutí,
zas oka mžik.

Jeho věci

Člověk snívá, obklopen tím,
jež mu vydá pocit libý.
Soutěž: prosit, smí dát, smím,
oloupen i pro vděk sliby.

Ranní rozcvička

Co si nadáváš,
když ráno vstáváš:
Ranní ptáče dál doskáče,
nakopnu ho až zapláče.

Z barev do bílé

Sníh se sype a mírný mráz
jej brání, by hned neroztál.
Zimní jen to již milý ráz,
kdy podzim svůj sled nedostal.

Jemnosvit

Sen denní, myšlenky cení
a ten v noční se změní.
Je klid, byť tenký v zázemí,
jenž dnem i nocí zdá se mi.

Každodenní

Změna, s pocity různými,
nadějnými i slibnými.
Ta směna, jak jen složitý
den, s jemnými či nuznými

Skladem

Mnoho toho spí ladem,
co v skrytu tělo nosí
a čím se nehonosí.
Mnoho toho spíš chladem,

Okřídlená

Odpoutám se od země,
jen tak lehce, jemně.
A to jak, v letadle
či v balónu.

Poezie

Žije, jako kdykoli žila,
tam, kde v žilách její proudí krev.
Probouzí den, čas ji neskolí,
kde síla se rodí i objev.

Mnoho věcí

Na jednu tvou hlavu v kleci
stavu, za nimi se vléci,
jež chce být i zvednutou.
Jen málo z nich tobě patří,

Ten...

Sen, jehož i klam poznal jsem,
raný znak, spíše jen tak hraný,
tvořící se, v sebe nořící.
Hloubící vjem, též se modlící,

Odložené věci

Spící, jakoby v kleci,
tito vzpomínek svědci,
stále však živí přeci.
Stojí si stranou kdesi

Doma v prachu

Nad stíny ve sluneční záři,
sem tam i jiskřičky létají.
Klesají, hříčky své netají,
zastíní se, neční a zmaří.

Co je lepší

Čekat v horším na lepší,
nebo v lepším na horší.
Čekat v horším na lepší
je lepší,

Babí léto

V otevřeném okně stříbřitá nitka,
houpající se ve slunečním svitu.
Pavouček "běžník" někde sedí si tu,
nebo zas létá, jako skrytá hlídka.

Napsal jsem novou báseň

Jsi blázen.
A proč.
Že píšeš básně.
Nejen pro tvé "kvoč",

Dále psát

O čem ještě rád
a co si tak přát,
o tom i o všem.
Klíčem k tomu vjem,

Bílé linky po nebi

Jedna se píše tím směrem,
jiná míří zase jiným.
Každá tak z výše svým perem,
a dál pak šíří zázemím.

Hluboce lidská

Když není radosti
ani bolesti,
přibývá zlosti
z nespokojenosti.

Ranní dýchánek

Vlahý průvan si se záclonou hraje,
vane oknem, vlní ji od okraje.
Čerstvě i posečenou trávou sycen,
ranní, svěží zvenku tak vzdouvá plíce.

V úlu pólů

Ještě píše
spíše příště
a pak kde co
lapák něco.

Básnička

Vázaná,
jako tkanička,
smyčkou svou i stažená,
nazvaná tak

Zradí

Slovo si prozradí,
čím zní i v pozadí.
Zření, snění, chvění,
na čem staví lpění.

Jednohlasá

I dotkla se spása,
v kruhu své všednosti,
rubu vznešenosti,
doklad sebe hlásá.

Tou vyvolenou

Kam i dohlédne ozvěnou,
přáním zván či zřením lákán,
vytouženou v srdci změnou,
vstříc svým sněným dálkám.

Příliš

Příliš mnoho, toho ´s koho´
a málo touhou sněného,
křehkého, ne však směnného,
k čemu tak prosebně vzhlížíš.

On a ona

Vzkázala mi,
buďme známí.
se slzami.
Nejsme zváni,

Zlatá střední

Klekne před ní
řekne: všední
vzhlédni, přepni.
Jaký okov

Letní

Zpěvní ptáci již ztichli
a dny, jakoby zpychly.
Zlostný hrom, pohon auta
i ostrý klakson chvátá.

V přítmí světla

Rytmy s rýmy pojí
hojí a splétá,
jak se tak střetá
s nimi i v boji.

Volič kritický

Prakticky nic
a teoreticky.
Všemu vstříc.
Kážete bludy,

V trní jehličí

Vzpomínky, jež v hlavě klíčí
a bodají vždy potají.
Myšlenky, co právě křičí
či ve skutky se odlíčí.

Báseň neumírá

Umírají její básníci,
na básníky jen si hrající,
kde neumí míra a víra.

Z porodnice

Právě se narodil
i správně
právně
a hlavně

Páv

Krásný je jen projev z hloubi,
okrasný, jak oděv zhouby.
Krása se i s chloubou snoubí,
avšak ne, když pýchou zdobí.

Je ten

tedy není
jeho jmění
je jen sen

Máj (první část, K.H.Mácha) + vlastní inspirace básní

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Chatka

Tam v dáli, na tom úbočí,
ve stráni kopce u lesa,
jenž níže k potoku klesá
a v údolí potom vkročí.

Tolik

Čeho a kolik.
Tvého všeho,
přes či pod míru,
stres plodí i hru.

Na čí stojí straně

Svým způsobem na všech,
byť i okamžikem myšlenky,
na níž led jen tenký,
jako pouhý nádech.

Té umělé / V podobojí

Té umělé
Vyčíslit se to nedá,
byť je číselná řada
i nekonečná věda,

Při ranní kávě

Tak, abys věděl.
Ale já to vím.
Nic nevíš.
Chceš mi snad vyznat lásku.

Co z toho

Ten milý pohled
a jeho ohled,
v němž vždy taje led.
I milý úsměv,

Mráček...

. si letí oblohou,
jedním směrem bez otáček.
Za ním druhý, řazen třetí,
ne však spletí s dohodou,

Báseň bez rýmů?

To je tělo bez kostýmu,
jen tak ve svém spodním prádle,
ještě k tomu spíše zvadlé
či zahalené do dýmu.

Tam kamsi

Adresa na velká nebesa,
tam, odkud to všechno pochází.
Ze světa malého tělesa,
kde svým vývojem i prochází.

Ustát

Zůstat, ne stát,
jen ne ustat
a sen si zdát,
ten nespat.

Hádavá

Nepleť se do mých věcí,
ale ty se pleteš do mých.
To proto, že jsme se spletli,
a jako blízcí svědci

Na skok

Tam i jinde, nebo sem tam
jen tak být,
jak co vlídné
a dále pak snít svůj náskok.

Krok...

. do světla, tvého světa,
zpoza té tmy v zázemí,
kde sen vadne či vzkvétá.
Nikdo ve svévoli neví,

Máj - první část, K.H.Mácha (originál v přepisu do češtiny 20.století a úprava textu)

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Pouze

Psát také stroze o své touze,
pohled zbožný, jak i možný,
v této znělé poloze.
Krok za krokem, rok za rokem

Zázračný lék

Z horkého čaje stoupá pára,
jímž zapíjím svůj česnek ranní.
Tak odvěká zní pravda stará,
jak účinně i zdraví chrání.

Tu i tam

Válejí se mlhy, v kopci naproti,
časně z rána, chladem deštivé noci.
Do toho tu zpěv pěnice horoucí,
jež svůj ostrý hlas vždy brzy zkrotí.

Proč?

O tom dohra není.
Spor a pravda znění,
souboj kolotoč.
Nesniž v odpovědi,

Naše

Každý mýlku, tahá chvilku,
nebo déle, někdo směle,
vždyť mýliti se je lidské,
epické či lyrické.

Zkrátka

Dát si pozor
na svůj hovor
jeho obor
a ponor.

Hájku

Jak jsi starý, zelený,
v poli tísněn změněný.
Datel černý pláče,
vidí-li oráče.

Ta tvá

Přičíst, nebo odečíst,
přidat snad či ubrat list,
tím si není nikdy jist.
Co je to ta neznámá,

Letní

Běda tomu,
kde síla hledá.
Běda tomu,
kdo spílá hromu,

Zůstat svůj

Daným slovem
jím i sbohem
stůj co stůj.
Krokem za svým

Báseň

Znění slov
a jejich chov.
Základ, zdění, krov
dle osnov,

Mini max

Včera.
Co včera.
Zvečera.
Co včera zvečera.

Černohlávek

A jak si sám prozpěvuje,
tam, kdesi v koruně stromu.
Ba ne, to je´ta´pěnice,
co si tak troufá velice.

Program chuti

Program chuti
K čemu nutí.
K rozhodnutí
se oddati

Slunečný den

Jak těžko báseň napsat,
o čem, proč, dobře a jak.
Třeba v ní jen tak jásat,
nebo snad, jako maják.

Je to tak

Až nátlak
a atak,
pak opak.
I kdepak

Ze snu

Krátký spánek
nádech, výdech
vize plytká
něžná kvítka

V letu se pletu

Vstříc tak hněvu ke střetu,
v překotném spěchu, chvatu
i nehledě na ztrátu,
takto si říci o víc.

Radost a hoře

Ta první,
v sladkosti chuti
a druhé,
k hořkosti nutí.

Mnoho věcí

a samí vědci
v kleci.
Ty voláš:
Vy šneci.

Letím

pololetím,
vstříc tak k novým spletím,
s pročištěným hledím,
co si zvolit předtím.

Svěřenci duše / Ach tak / Kde to jsem

Svěřenci duše
V poutech mysli, za letu ze snu,
duše hledá ve vlastních koutech.
Pohledem touhy i ke krásnu,

Volby

Ty má člověk každý den,
co si jak zvolit i zbylý sen.
Mnohé z toho z cizího světa,
s čím se setká, sblíží a střetá.

Rýmovačka

Nepsat dlouze nebo z nouze,
také krátce pouze, stroze,
zahleděn jsa i k obloze,
v klamné touze namnoze.

Jedním slovem

Ale to jsou jím dvě
a nyní jich pět.
Takto však čtyři,
tak opět zpět.

Vždyť

o nic nejde
jen o všechno
a co to všechno je.
Nic.

Srdce

Srdce bije v rytmu sekund,
chvíli jen, pak se odchýlí,
zrychlí či zpomalí svůj grunt.
Mění tep, jímž sdílí znění,

V souboji

Báseň psát, ač nerad.
Čelem vzad, avšak snad
s ní se i poprat
a nemít pak zkrat.

Strup / O lásce

Strup
Kdo je víc
já, a nebo nic.
Oba jsme si rovni

Úsečná / Lékař a notář

Úsečná
Pokrok světa
ta známá věta
točí se země

Tam i zpět +/-

Dva kroky vpřed,
jeden i vzad.
Pohled na střet,
za snadných rad.

Ano i ne

Ano, ve dne i v noci,
a snad je jí již méně,
touhy snivé horoucí,
čím bližší zdá se země.

Jarní rýmová

Jaro si tu již tančí v kroji,
i ptačí píseň pěje svoji.
Úklady zima stále strojí,
ve střetu, kdo s koho v tom boji.

Harašení

Plácl ji po zadku,
ta mu dala facku.
Vyvolali hádku,
nadávky do klacků

Na rande

Pro pána krále.
Pro koho.
Tak proboha.
Pro koho.

Na lidovou notečku

Kdo se směje naposled,
ten se směje nejlépe.
Kdo jen hloupě na pohled,
oči mívá slepé.

Potkají se dva

Jakpak ty, živ a zdráv.
A to má být pozdrav.
Ptám se i na tvůj stav.
Snad mě vidíš, žiji,

Zlý sen

Co vše člověk ve snu vidí
a také zažije.
Lidí, kteří po něm slídí,
jako i vlastní pašije.

Ze svého / I bez nápadu

Ze svého
Kdo svou pílí básně píše,
z hloubi tiše, z její skrýše,
v poctivé jen tvůrčí práci,

Ta naše

Slova těžká, neohebná,
jak jen cit v nich těká, mešká,
a ta vstřícná nedohledná.
Přesto však jsou i tak jemná,

Clovek

taky uz umim psat
ja nejsem vas kat
i pravdu rikat
napriklad:

Ve spleti vjemů, hledat i ženu?

Čím blíže smrti,
tím více ví, že
jej pocit škrtí,
znamení kříže.

Rozhádaná báseň

Rozbít ji na pokusy,
co popsáno, že dáno.
I večer, jako ráno.
Ať si někdo zkusí,

Naděje / V krajním případě se i klaním / Rozdal jsem své srdce

Naděje
Co máš na tomto světě nejraději.
Nebudeš mi věřit, ale naději.
Byť i v bolestech mne tu svírá pocit,

Umělá inteligence

Smíšené myšlenky, překotné,
jak ve víru se k sobě pojí,
jedna druhou i střetem protne,
o své místo ve volbě stojí.

K prasknutí

To tvá struna napjatá,
jak z neladu zní laděná,
by souzněla hlava, pata,
a k souboji i sváděná.

Ztrácí se

Ve sledu dnešních všedností,
prožitků, vjemů i pojmů,
z nichž se stávají přednosti,
ze všech těch nabytých dojmů.

_Jsem_

Dělám, co mám rád,
abych si i žil.
Na radu dám snad,
jež nebere mi sil.

Jééé

. padá sníh, volají děti,
budeme stavět sněhuláka.
Kdo to tady huláká,
nebudete směti.

Na okraji

Tam, kde pole orají,
a kopce, lesy v kraji,
vzhlížím krásy potají,
tak rád tu vždy jen sám.

Naivní

Naivně všichni i divní,
spřádající pavučinky,
sítě pro vlastní účinky
a zkoušejí, jak jsou vlivní.

Milost

Ten vítaný náš host,
slyšící na lítost,
jenž bolest mění v radost
a hřích i ve ctnost.

V lidové notě

Vyšívat si luční kvítí,
do bělostného ubrousku.
Pestrou bavlněnou nití,
se zpěvem, kousek po kousku.

Ach ta... / Pravda a cena

Těžké napsat slova křehká,
a s nimi se i osmělit.
Dát jim zpěvu, byť ne v písni,
tichou mluvou v básni sdělit.

Prostě

Jen si tak píši
a tam kdesi
na nebesích
ve své skrýši

Radosti

Byť jen ty drobné ctnosti
či i vlídné danosti
každodennosti.

Epidemie

Bije či si i ruce myje
a chystá se smíchy k útoku.
S mutanty sčítá hříchy kroků,
a pak, co nejvíce se skryje.

Tolik věcí

Vzpírajících se duši v kleci,
sněných představ i proměn znění,
spících citů a bdících přeci,
prožitých vždy v rozechvění.

Knihovní syndrom

Léta chodil do městské knihovny, kde se setkával s knihomily a knihovníky. Jednoho z nich jednou potkal v obchodním domě, tlačícího nákupní vozík naplněný potravinami, a udiveně se ho zeptal:
Já myslel, že knihovník se živí jen knihami.
To je pustý omyl, odpověděl:
Nejen knihou živ jest člověk,

Z čista jasna

Zjevila se duha krásná,
ve velikém oblouku.
V kapkách deště, slunce svitu,
z města k lesu přes louku.

Jakou máš oblíbenou květinu?

Ptá se své lásky.
Já, třeba kopretinu.
A proč ne růži.
Pobodala mi kůži.

Utopická

Poeticky vzato,
lyrická i epická
"svou misí svatou".
Vyznáním a touhou,

Když nevíš, nepiš

Když nevíš, nepiš
Co vidíš, když zbystříš.
Čerta kříž.
Tak, to jsi blíž

Zlehýnka

Jako vločka sněhová
nebo i pírko ptačí,
jež se vznáší, otáčí,
jak vánek si je chová.

Úsměv

Kolik ten umí významů,
výrazů, tváří beze slov.
Z hloubi citu či jen letmý,
také tak i plný klamů.

Co je nejkrásnější

To, co je jen tvoje
a ničí jiné.
Byť i věříš v dvoje
či více,

Víla

Byla jednou jedna bílá víla,
milá a ve studánce se myla.
Tam snila, také vodu z ní pila,
bílým závojem se pyšnila.

Na co myslíš

Na to mnohé, co v mysl vstoupí,
a překotně se jen překrývá.
Sotva vzhlédne, oči i sklopí,
paměť pak ztopí, jiné vrývá.

Proluka

Pauza v řadě domů
či vylomený zub.
Průsek v lese stromů,
paměť a její rub.

Z Hané

On nohy do "ó"
ona do "x".
Ten hlavu holó
ta trvaló-fix.

Co naplat

To napsat
a nápad
pak ustát.
Dát mu spád

Želé a vyžle

Rosolová obezita
chvějících se nadměrností,
co tak jen tak plané hostí,
pro něž ke své době žitá.

Vzácná skrýš

Vyhráváš-li - tebe těší, jiným vadí,
prohráváš-li - vadí tobě, jiné těší.
Skloníš-li se, ponížíš - vyšším hoříš,
vypínáš-li, sebevýš - nižším tvoříš.

Hráč / S radostí

Hráč
Vadí, co neladí,
falešný hudby tón
i to, co je o tom,

Z mála / Z více

Z mála
Kde ta slova jsou,
ne, s tou okrasou,
co i sdělí víc,

Hráč

Vadí, co neladí,
falešný hudby tón
i to, co je o tom,
co nemáme rádi.

Ptáš se

Kdo, co, jaký, který, čí
kolik a čím se příčí
prospívá nebo ničí
i kde tvůj život vzklíčí.

Pilulka

Všechno mizí
ve své krizi
i obchází
starou vizi.

Zbraň

Každý ji má, tu svoji,
podobou žitých roků.
K obraně či k útoku,
s níž i svou pravdu hojí.

Jen tak lehce

Pro jemnou souhru barev,
nanášených odstínů,
dotekem vlasů štětce,
kde světel zrod a stínů.

Přání

Co vy si přejete,
koleje vyjeté.
Co nejméně vzruchu,
pro oči či k sluchu.

Trest

Stane-li se nám něco zlého,
škoda, úraz, bolest.
oslabí to i čest,
vlivem činu podlého,

V boji

Ve větru mu vlasy vlají,
mrazivém též z protisměru.
Staví jemu svoji vzpěru,
kráčí a ptají se hlasy:

Přidej se

nabádají hlasy.
Ne, to jsi v lese,
šiška jakási.
Varuje hlas,

Pozor!

Můj vánoční úklid.
Ale ne, jen klid.
Co si myslíš, že budeš mít pod stromečkem.
Já, nic.

Den-Sen

ode dne ke dni,
od noci k noci,
svou pomocí.
Co zdá se přední,

Zima

Mráz a slunce
jinovatka.
Zase prudce
jiná zkratka.

Vyhlídka

Mezi zdmi s průhledem ven
na zalesněný kopec.
Kam až tu sahá obec,
já oknem vždy zahleděn.

Klid

To ticho před bouří,
a svíravý pocit,
nejistoty.
Duše má, jsi to ty.

V trojverší

Nevím, píši co chci,
a snad si i slevím
v nižším odstavci.
Snažit se tak vzhlédnout,

Kudy kam

V touze ve svůj cit se noříš,
hledáš kolem pro co hoříš,
spoléháš nač, pak i zklamán,
nejistoty cítíš závan.

Trojjediným

Každým dnem o kousek dál,
bys byl a někým se stal.
Sluhou, jemuž jsi i král,
v roli šaška opodál.

Křišťálová

průsvitná, průhledná
matná v světle třpytu
s odleskem ze skrytu
jak krystal úhledná

On a ona

Kam se točí tvoje oči,
uhýbají a klopí se.
Kam i jejich kroky vkročí,
na čem lpí všem, odvislé.

Jen malá úvaha

Dobrý básník se pozná podle všeho,
zejména pak podle toho,
jak svou báseň udrží, v obsahu i formě, a dovede k jejímu cíli.
Začátky bývají často slibné,

Kreonka

Leží mi papír na stole
a na něm tak stará tužka.
Kreonka, ještě z dob dětství,
ta má věrná, dobrá služka.

Přání

Každý den vítán,
v ranní naději.
Pozván i k ději,
jemuž sen vydán.

Káně

Vysoko nad hlavou,
spatřil káni hravou.
Jen pouhý vjem mysli,
na něm i závislý.

V masce

Komika, jenž sebe polyká,
i s vážnou tváří politika.
Klaní se, vzpírá a přetváří,
střetem víry, však pře tu v ráži.

Pomíjivost

Jít proti a dojít kam.
Mávat tu odnaproti,
pro co tak, jen jiný klam.
Ale proč ne, vše lačné,

Heslovitka

Víš-li proč
se otoč
Pro svou tvář
jsi i lhář

Tajné přání

Na rozhraní,
kde pak zmizí,
touha ryzí,
jako zdání.

Nemám tušení

Co, jak v určení,
pro co či koho,
i bude z toho,
a co k rušení.

Slunce v mlze

Proniká ji zářivým svitem,
v okolí plynule slábnoucím.
V mlze té však i dosti skrytém,
nevidět kontury planoucí.

S citem lovce

Cestou si šlapu blátem,
loužemi i asfaltem.
Kam tak vkročím,
vždy se točím,

Jinými slovy

K čemu mi sláva,
žil jsem vždy z mála,
z drobných těch věcí,
to jsou mí svědci.

Pohlazení

Jaké to v té chvíli jmění,
oslovení, dotek něhy.
Slyšet jeho vlídné znění,
jak se mění v příběhy.

I žhavé

Slovo, jako jehla či nůž,
kusem dřeva nebo kámen.
Bodne, řízne, ztupí, láme,
proniká a drtí výztuž.

Krásné světy

Sen ojetý,
skrytý hříchy,
vjem jen lichý.
Co si dáme,

S láskou

Plej zahrádku,
dokud plodí,
piš i zkratku,
jak se hodí.

Tolika...

společných věcí,
však nad to přeci,
jak dalecí si.
Mnohý hlas z lidu,

Ze záhrobí

Nedělej si starosti,
vidíš támhle ty kosti,
to učinění zadosti.
Jak si je nemám dělat,

Za obzorem

Tam, kdesi v dáli za tím vším,
kam již dohlédnout se nedá.
V rozměru svém stále menším,
až pak za obzor si sedá.

V mlze

Jasné obrysy těch blízkých věcí,
a dále je rozeznat jen stěží.
Vše, ale v běžném tempu přeci,
neb se žije tím, co kolem střeží.

Modlící

Kéž bys kvetla touhou vroucí,
jako ta louka kvetoucí.
Četnými kvítky se skvoucí,
snad všech barev, nocí spící.

Touha po moci

Na vlásku, provázku, laně,
nebo také provázaně.
Co ji čeká, visí, leká,
jistoty ani zdaleka.

Jednou větou

Napsat sloku jednou větou,
verši v rýmech,
jež i vzlétnou,
jako k tanci, ve svých rytmech.

Pavouček na vlákně

Visí mi u dveří,
a houpe se na něm.
Takový maličký,
tu zvolil si nájem.

Sebe nepřečteš

Co vše se ve snu zjeví,
nepřekvapí spícího,
nýbrž téhož bdícího,
jenž o něm předem neví.

Ticho po pěšině

Kráčel stezkou, loukami, poli,
také lesem, podél rybníku.
Krajinou, za níž hory, doly,
s pocitem spjatosti i vzniku.

Odsouzený

Svou vinou se nenarodil,
učit musel a něčím stát,
i zapojit do lidských řad,
sloužit hrané parodii.

Kam smí

Kam smí jen sen,
nocí i dnem,
vstoupit předem.
Dotknout se krás,

Nesmrtelná

Ta, co životem se probouzí,
a úmrtím jen usíná.
V mnoha nových podobách vzpouzí,
které v nelad i soulad spíná.

Kapičky

Co je hřích,
pláč i smích,
kdo čím zpych,
v očích svých.

Srdce

Základ rytmů srdcem daný,
v pravidelném mírném tempu.
Tlukoucí směr - život zvaný,
arytmií někdy střepů.

Zabijačková

Co se to tam jenom stalo,
prase kozu potrkalo.
Ale kdepak,
řezníka učilo rogalo.

Tanec života

Vpravo, vlevo, vpřed i vzad,
kolem osy se točí.
Vzhůru, dolů někdy pád,
bičem, jak práská kočí.

Kostrbatá

Řád a plynulé verše psát,
smýkán, strkán do všech stran,
člověk tak, jako akrobat,
zraňován vším ostřím hran.

Spící

S úsměvem v líci,
o čem tak snící,
o kompak zdá si,
s úsměvem krásy.

Tolik básní

Myšlenek a obrazů,
hledání i odkazů,
jak by báseň měla znít,
o čem smýšlet, čím si snít.

Rehek domácí

Za oknem svou skřípe rehek,
poslouchám ty ptáčky všední.
Každý z nich i něčím svědek,
ale také zpěvem přední.

Kurzor

Ten kurzor odměřuje,
po vteřinách a čeká.
Od všeho mne odvléká,
nevím, co ověřuje.

Ratolesti štěstí

Cestu svou si klestí,
tak i jejich zvěsti,
tlumící bolesti.
Nečekat jich mnoho,

Směr

Kdo chce chléb, ve smyslu žít,
silou pravdy se i krýt,
nestačí jen násobit,
radost, ale něčím být.

Ve smuteční síni / Na konečné / Kondolence / Jen si dej / Náhrobek

Ve smuteční síni
Hluboké tu vládlo ticho,
občasné jen zakašlání,
hlady jak i kručí břicho,

Obrana

Vzbudit jen pouhý dojem,
klamat svou maskou zdání,
pod niž vidět - i zraní,
vyvolaným soubojem.

Objasni básní

Světlo i zhasni,
změnou kontrastní.
Co je to světlo,
aby tu kvetlo,

Kde nic tu nic

Ale přece i něco,
toho nic, rub a líc,
obrátíš-li kdeco.

Odraz

Zastavit se a rozhlédnout,
pohlédnout i na vše kolem.
Uvidět tvář sebe sama,
pod svým úhlem a pólem.

Doušek (verš na tři)

Umíš-li,
časem víš.
Nevíš-li,
neumíš.

Květy pelargonie

I bylo jich tam mnoho,
v květináči na okně.
Červeně, kvetly dlouho,
po sobě, avšak pěkně.

Zvířený prach

Jakýsi neklid a strach,
spadaný ze zdi hrách,
avšak cosi přáno,
o to i postaráno.

Nevíš

Nevíš nikdy,
co tě potká,
a čím protká,
co ví i kdy.

Dotyky

Dotyky a jejich triky,
zevní, vnitřní metodiky.
Ústa, ruce, tlukot srdce,
znění citů i to trpce.

Tatínku

Co je to debilita.
Ach, synku, synku, synku,
co nám dali do vínku,
to se už tak nenosí.

Přednost samoty

Byť tíží, trápí, skličuje,
avšak v zázemí svobody.
Tak se rozdělí i body,
toho, kdo jim vyučuje.

Mít se líp

Život lidský, celý svět,
rozvitý z poupěte květ,
a ten pak zrající v plod,
přidělených hodnot.

Hygiena

Pečovat o mysl v křeči,
svíranou tak z mnohých ztečí.
Dát jí smysl, jenž i léčí,
volnost v duši, plodné řeči.

Pokoj

Kolikrát hrou zazní šach,
tolikrát i hrozí krach.
Kolikrát tak míval strach,
nemohl-li přes svůj práh.

Bod, práh, hrana

Mezní stavy,
jež zastaví,
a pak nutí,
k rozhodnutí.

Odysea lásky

Vášnivě se líbali,
potom hádali,
a také prali.
I usmířili,

---

Co vše nemůže se stát,
to jen v právu snů tak zdát.
A co vše stát se může,
to v právu, kdo co zmůže.

Pošta

Bol, tíhu vzdechů,
i tvrdost kašle,
či střety spěchu,
vám život zašle.

Nehodící se - škrtněte

Pral se, psal a mnohé škrtal,
ladil, zdobil, hledal vady.
Často i v tom jen tak vrtal,
když nevěděl si rady.

Upír - aneb nejen sladce

O tom, jak z krve dárce,
upíří se stal zrádce.
Piješ mi krev,
zaúpěl hněv.

Vše od hvězd

Slova hezká,
ano, proč ne,
ale co,
za nimi tleská.

Užití pravdy

Tam, kde není třeba lži,
která se popře, mlží,
neboť obojí škodí,
záleží, co se hodí.

Sochař

Úsměv, kouzlo, polibek,
modelka v pózách živých.
Ve hlíně více snivých,
pro sádrový odlitek.

Obchod života

Mnoho toho směnného,
dáti má, dal, daroval.
Kolikpak i sněného,
jež, jakoby čas odvál.

S ní i o ní

S láskou psát, není totéž,
jak to o lásce pění.
Každá jiné má znění,
s ní je pravda, bez ní lež.

Básnění

Jako chůze vpřed i vzad,
vpravo, vlevo protiklad.
Vzorem, stylem moderním,
niterním či jen herním.

Proč asi?

Výkyvy ty v počasí,
zprávy straší, co hlásí,
člověk své hledá krásy,
kousek sebe i spásy.

Pleticha

Plete se do ticha,
kde jedy míchá,
a tiká,
její taktika.

Ach ták

Popiš mrak,
ale jak,
klame zrak,
mění znak.

Letní

Je léto, hůř se dýchá,
příliš teplo, si vzdychá.
Někde se něco spletlo. ,
ne, to jen jeho pýcha.

Před spánkem

Ponížil se nad těmi divy,
ať jakkoli zaměřil pohled.
Cožpak lze něčemu rozumět,
vnímat podnět, s tolika vlivy.

Koktejl

Alko s nealko,
v příchuti, hořko,
sladko-kyselé.
Vnutí i horko,

Uměnovědná

Být modernější,
jak moderna,
a mravokárný k tomu.
I otevřený ke zlomu,

Značková

Básnění je zasnění,
kdy ozvěnou se změní,
obraz kouzlení.
Básnění je mazlení,

Touleň "Chameleon"

Znáte ji, tu kytku pestrou,
co upoutá více listem.
Jak nápadný barev systém,
s drobným květem, i přesto.

O kráse jiné

Té tvé, či jeho,
naší, vaší, všech.
Zde spíše jen vzdech,
nad zmarem všeho.

Petice na rybníce

Kvák, řekla žába.
Kvák, kvák, řekl žabák.
Kvák, kvák, kvák, kvákalo jich více.
Klap, klap, klap, řekl čáp,

Zásah

Padá šindel ze střechy,
také trámy zhroucené.
Vzpomínky, pocit křehký,
na to, co víc než cenné.

Stále o ní

Život mě vybavil husí kůží.
Snad jen tou naší lidskou, ne.
Ale, co ta v něm i zkusí,
pane,

Náhrobek (nové veršování, rýmy křížem)

Ptačí zob stačí,
kámen tlačí hrob,
za ním pak plůtek,
ztlumí smutek, znak.

V druhé půli (čelní, vnitřní, koncový rým)

Je léto, ty poeto,
tak napiš to i větou.
A popsat znaky jeho,
jaký, jaká, jakého.

Sklenice do kontejneru

Ostrý úder do bubínku,
nenechat tak uchu zaznít,
nebo v moment, kdy tu sklínku,
pustím v břinku, dlaní zakrýt.

K sobě blíž

Mnoho toho, pouhou touhou,
všeho málo, čeho mého.
Zdání, pro to díku vzdání,
tyto triky, dar veliký.

Pro tento den

Neklid v noci,
hlasy psí,
duše pnoucí,
prosící.

Složnokvětá

Z mnoha drobných kvítků, v jednom lůžku,
kde jeden vedle druhého sedí.
V květenství zvaném úbor, tu snůšku,
promění pak ve chmýr bílý v šedi.

Vlny

Jako úder do prázdna,
či síla smysluplná,
bolest dohry bezuzdná,
a souhra cituplná.

Z ničeho nic

Tik i tak

Klesneš-li,
vstaneš,
vstaneš-li,
klesneš.

Řečník

Mýtem snů se vyjádřil,
a celý projev zmařil.
Ve snaze všem vyhovět,
pohněval si soudný svět.

Čistá

Sám, vznášel se v oblacích,
a unášel se ve znacích.
Se vším tím i proti všemu,
ve spletenci vjemů.

Ta pravá

V čem spočívá,
touha víry,
pramen čirý,
stopa živá.

Stáří

Pro něco pozdě,
pro jiné čas,
čelit i hrozbě,
užívat krás.

Nebylo mu do zpěvu, ale přesto si zazpíval

Kde domov můj,
kde domov tvůj,
cizinců tu,
a ty jsi v potu.

Štěstí

Vyjít se ctí,
z klestí ve lsti,
jež se i mstí,
svévolností.

V přírodě

Rozkvetlé kvítí luční,
potoční, také polní,
nevonné i co voní,
s lesy, jež věkem tu ční.

Bizarní

Nebyl jsi, jsi a opět nebudeš,
toť stav zvaný život míti.
Okénko z ničeho, do čeho to,
jen průhled věčnosti k žití.

Sobě / Tobě / Pocit štěstí / Zázraky / Predátor / Umělec

Sobě
Bez ohledu na okolí,
Udělat si, co nebolí.
S radostí, jen sobě vlastní,

Vázaná (2.sloka jednou větou)

Vážu pestrou kytici,
z vonných, prostých květů.
Vzpřímených, sklonem nících,
jen, co tvarů je tu.

Láska II (úprava posledního verše)

Ta mocná čarodějka,
stranící cti i hříchům.
Pro radost, bolest, smíchu,
dárkyně, jak zlodějka.

V rozponu

Napsat rovnici básně,
by vyzněla současně.
Vázala si klasiku,
s přesahem však jazyku.

Dny a noci

Střídají se mermomocí,
z moci sluneční pomoci.
Země, v otáčkách však sama,
byť i hvězdná pouta má.

Moucha

Vletěla velká moucha,
krást, otevřeným oknem.
A bzučí stále do ucha,
byť i neviděna okem.

Průvan

Vanoucí oknem v protější,
v náhlých, prudkých nárazech.
Bouchly dveře, úlek, nádech,
avšak svěží vzduch ostřejší.

Oběd

Na můj stůl,
a modul:
I.
Stravu rybí,

Okýnko

Předností všednosti,
podle okolností,
kde se lidé prostí,
i vzájemně hostí,

Jak se pozná?

Pěje-li se o lásce,
co vše i bývá v sázce.
Pokud to jen hra, v masce,
láká pro své obrazce.

Den / Noc / Den a noc / Zítra / Včera / Dnes

Den
K čemu ten probouzí,
ke stavu bdělému,
po snovém blouznění,

Jsem tvá hvězda

A padám,
přej si něco.
Co si přeješ,
proti vadám.

Láska

Ta královna všech citů,
tak vzácná, pomíjivá,
něžná, vášnivá, snivá,
podnětem mnoha mýtů.

Stůl / Židle / Lampa / Lůžko / Židle a stůl

Stůl
Co je na stole,
to se i vidí,
co pak pod stolem,

Sny pro sny

Velké sny, touhy, přání,
vyhradí sobě místo,
právě jen v těch nočních snech.
A jak v nedobytných zdech,

Co vše

Básně jako zbraně,
v kulturní jen hraně.
Rozum, city i boj,
tu v provázaný spoj.

Ti flétnisté

Pěnice rozezpívaná,
krátkou, zvučnou melodií.
Její hlas, ne podívaná,
v korunách stromů zplodí ji.

Zprávy

Napsat báseň o čemkoli,
patřícím i do okolí.
Co dotýká se a pospíchá,
zraku, sluchu, do ticha.

Bílá / Černá / Barevná

Bílá
Kolik podob člověkem,
v sobě nosíš,
tolikrát i se vděkem,

Jak stéblo trávy

Tenké, křehké, zranitelné,
přesto silou vzdorující,
obnovou vždy bojující,
i zráním viditelné.

Z viny

Vše se ohledí,
novými pohledy,
oposlouchá,
i jako porucha.

Právní digitalizace

Není nad to,
být jak atom.
Lidské mini,
z poloviny.

Nech je plout

Zabolelo u srdce,
prosbou sepjaté ruce.
Oči pohled do dálky,
v mysli, na ty obálky.

Vůně máje

Ovívá mne větřík vlahý,
prosycený vonným květem.
Úspěšné již hlavní snahy,
od zimy tak k létu letem.

Snídaně s básní

Vzpomněl si na radovánky,
dětské a pozdějších lásek.
Ty staré již, zašlé stránky,
plné her, ale i masek.

Báseň bez básně? (nové formy)

Jak ji tak napsat,
a proč.
Vždyť to dnes móda,
jen si s ní hrát,

Jakou hudbu ty máš rád?

Já, jen vážnou,
obsažnou,
její noty.
A jakou ty.

Musela odejít ze třídy

Učte se, pamatujte si a opisujte jen ze své paměti, zdůrazňuje paní učitelka svým žákům 7. třídy.
Přihlásí se jeden žák a oponuje:
Já, ať se učím, jak se učím, skoro nic si nepamatuji, tak musím opisovat z "taháku".
To se málo učíš, ale za to, že ses přiznal, ti dávám pochvalu.

Na co myslíš?

Na nysmysly.
A co tvé smysly.
Ty nemyslí.
Ale mysl od nich odvislá,

Z jarních písní

Naproti nám tu kvete javor,
celý v chomáčcích - žlutých květů.
Svátečním svým se chlubí šatem,
listem až po něm, ne ve střetu.

Strategie

Obranná i ta útočná,
ve sporech kladů - záporů.
Vahou svou úhybná točna,
ústupná, se silou vzdoru.

Bázeň

Kolik nejistoty,
tolik pro čistoty.
Více-li však jistot,
než nejistých čistot,

Soumrak

Oblak,
pták.
Znak,
maják.

Stopy života

Mnoho ran a po nich jizev,
dopadů i hraných bitev.
Pro něž sémě stále vzchází,
přímou volbou sebe razí.

Spornému (maxi mini verš)

Kdo, komu, proč a jak,
projeví i atak,
byť, jen jako náznak.
Kdo.

Vyslanec

Kam kráčíš, vyslanče,
a kým ty jsi vyslán.
Za svým štěstím spáče,
bdělostí vysáván.

Oheň života

Ty jiskérky pro plamínky,
zažehnou nechtě i požár.
Podnět stačí jen malinký,
jedno slůvko, nebo jich pár.

Tři bratři

Byli tři bratři,
i jaksepatří.
Každý pak jiný,
žádný bez viny.

Alela / V letu

Alela
I ta malá maličká,
svou roličku si hýčká.
Netřeba jí psáti víc,

Pohled oknem

Ten tovární kouř naproti,
bílá, vypouštěná pára.
Sotva mladá, již i stará,
rozpouští se, vzduchem potí.

Odpich

Znaven po těžké, snové noci,
kdy dospávat musel déle,
však myšlenkou své bezmoci,
podepřen ve víře smělé.

Osud

Co tu komu bylo dáno,
to takto jen jemu patří.
A s podobným se jen bratří,
splnění pak odevzdáno.

Podpis básní

Každý má svůj vlastnoruční podpis,
stopu, jež jej charakterizuje.
Právu identitu avizuje,
to své vlastní stvrzení pro úpis.

Ulice

Auta v obou směrech valící se,
jako řeka, chodci na přechodech,
klidné kdysi - tvářící se cize,
ulice, jen o víkendu oddech.

Dech a výdech

Právo na první dech a pláč,
v symbolickém předurčení,
života, v němž i platí zač,
pro celou dobu učení.

Básníkova pře

Odnětí práva na pravdu,
v zajetí sil služby pro lež.
Kam, jen ty sám sebe pozveš,
kladou ti pasti, návnadu.

Předsevzetí

Předsevzetí
Večer světlo zhasíná,
než den k spánku ulehne.
Z dějů snů pak probudí,

Píši si...

. co mě napadne,
co zdá se mi být nápadné.
I o tom, co jen tak pro mne,
v drobnosti, vstřícné skromné.

Spejblo-Hurvínkovštiny

Spejbl poučuje Hurvínka:
Važ svá slova, synu.
A jak je mám vážit.
Ochutnej na jazyku, v součinnosti s ústřední nervovou soustavou.

V básních

O ženách, květinách, slunci,
měsíci, nebo o hvězdách,
štěstí, o lásce - silný vztah.
Zář planoucí či hasnoucí,

Záclonka

Přes okno jsouc zavěšená,
jak lehounká i ozdobná.
Vlněním, vánku podobná,
svou bílou krajkou vznešená.

Z temna svit

Vidět neviděné,
slyšet neslyšené,
cítit necítěné,
i hmatat nehmotné.

Kapka v písku

Těžko se píše,
pod tíhou klišé.
Vždyť, co jím není,
v tolika znění,

Stojaté v pohybu

Kolik čeho, v jaké míře,
otázek a odpovědí.
Co nového, i se dědí,
s dotazy sám ve své víře.

Sportu zdar!

Přeji: zlom vaz,
držím palec.
Ať se vede,
pravil znalec,

Dar

Z okna čerstvý vzduch vane,
ranní, chladný a svěží.
Dávno již i nesněží,
předjarní slunce plane.

Déšť

Slyšíš, za oknem prší,
zkus si to ztvárnit verši.
Vodních nitek jemný šum,
kde svůj předvádějí um.

Směsný dopis

Píši, co myslím si,
ale vše, co si myslím, nenapíši.
Neboť významy se liší,
a to, co od mísy,

S doklady

Doklad o tom, že jsi žil,
podala i krev tvých žil.
Doklad o tom, kde jsi žil,
podalo ti, co sis zryl.

(De)toxikační

Dělej to, co ty máš rád,
neposlouchej spásných rad.
Ty radí ti i zrady,
co samy mají rády.

Ty rodinné

Nové domky ve stráni kopce,
v pozemku bývalého statku.
Nízké dva, kde jejich adopce,
je včlenil do místních pořádků.

Služba

Slouží lidem a bohu,
a říká: jak jen mohu.
Slouží sobě a bohu,
s ohledem na svou touhu.

Povídají si dva umělci:

Umělci nejsou vědci,
i zdáním světci,
jen poslové odvěcí.
Pravdu díš, kamaráde,

To vše

Báseň slov, verše hrou,
jen tak jednoduše,
i složitě z duše,
společnou souhrou.