Písmák Solferino (1)
Málem jsem si polil uniformu, jak jsem se lekl, když postarší poddůstojník vběhl do kantýny Osmnáctého pěšího pluku. „Je tady někdo od čtvrtého praporu. “ zařval do osazenstva. „Já,“ řekl jsem otráveně a postavil jsem se.
Léto
Léto nám už končí, čas to byl hezký,
bylo krásně, teplo, čas k relaxaci,
občas sprchlo, bylo mračno, nutilo to psát depresivní zkazky,
také užívali jsme si zahradní práci.
Maria
Maria, orodovnice, královno a maminko moje, naše,
porodila si spasitele našich duší, spasení naše.
Kristus je tvůj syn a náš Pán,
byl za nás všechny na smrt poslán.
Jaro
Jarní čas, krásné to období je tady,
venku to tak ale stále nevypadá,
zima se stále ještě ozývá,
ale dlouho už tu nevydrží.
Pro Parťačku
Pro Parťačku
Měli jsme jezevčíka, fenka to byla,
veselá, hravá ale i nemocná byla,
nemoc měla težkou, nádor měla,
Matička Česká
Ta naše matička Česká,
ta je velmi hezká,
příroda, památky, kultura,
na to se zeptejte rektora.
Mistru Karlovi
Pochmurný ten den druhého října,
když přišla zpráva velmi smutná,
že odešla ikona národa,
vzpomínám na Karla.
Vše jednou pomine
Kdysi dávno asi před sto padesáti lety žil v jedné vesnici nazývané Moravský Brod sedlák. Žil skromně z ruky do úst. Na statku mu pomáhal jeho bratr a jeden nádeník. Ve vesnici byl oblíbený, vždy když mohl šel pomoci druhým, i když jemu samotnému přes děravou střechu kapalo do peřin.