Probuzení

Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených žaluziích mne něžně hladily po víčkách. Nespalovaly i přes tarsus předivo sítnic v křečovitých návalech světloplachosti. Slyšet jsem mohl tenké fistule ptáků za okny, kteří pěli ódy na krásu nového dne, nikoliv jen ohlušující burácení zběsilého tlukotu mého srdce.