Písmák Vyznání
Nezamknu. Začneš: skončili jsme.
Vždycky jsi první na koni
a mně se zamlouvá ta píseň,
ze které jako dragouni
dotek hlíny
Zmizels mi z tvaru pod rukama,
hrnčířský kruh se točí dál.
Z loktů mi roste kostival
a prsty kroutí hnízda vranám.
Antická
Splývavá v záhybech své kůže
po něze hořím z kořenů.
Žádná z manter mi nepomůže -
nevratně prudce vržen nůž
Reštaurácia /pohled z druhé strany
dělám si kurz na instruktorku
učíme se být v pohodě
obočím ptát se 'O co jde. '
a zrakem vrtat morek z korků
setkání
Potkala jsem tě po pár letech,
tři děti tvé a čtyři mé
a přesto stále jiskříme
a mě to vždycky stejně smete.
Smrt bonsají
Děláme tolik věcí, co druhým ubližují
a bojíme se hlavně reakce přísné mámy.
Kdy přijde trest, či hůře, kdy selžem sobě sami.
Kdo si toho kdy všimne, nechá nás v naší sluji.
Mýtné
Dívám se na krajinu za sklem,
jen letmo - volant, cesta, lesy.
Nechám si pohled bez noblesy.
Z krajiny svítí meze zhaslé.
asfalt
popel na talíři
nepoznávám rozbřesk
slunce na mě míří
s chutí bych ho proplesk
Nedej se.
Pohyb kupředu je krotkou iluzí,
kterou živíme své touhy být si blíž.
Pokud překoná myšlenka sílu rzi,
můžeš zastavit. A už se nebojíš.
Les před mlhou skloněný
Můj les je mlhou zlacený
a bledým okem hlídá si
své rozhýřené počasí
- naprosto bez ceny.
Zachraň Christiana!
Na modrém plátně
kresba bílou hrudkou
jsou tohle křídla
nebo závěje
Malá smrt
Sedává na parapetuvykládá si s Měsícem,chytá při tom kapky krvebývají jich tisíce.
Prstem kreslí mezi mraky
linie a tajemství,
hluchá místa nenásobí,
Vykovaný
Já chci být někým jiným.
Mít pravé srdce, v sobě křik
a žádné žádné kovadliny.
Ja chci bít
Někdo to dělat musí
Zpoza okna na mě hledí
černé oči odpovědí.
Nemrkají, nevidí,
nestaraj se o lidi.
Vzpomínka
Prošli jsme Elektrárenskou ulicí
Dobře si vzpomínám, že bylo zataženo.
Měl jsi strach. Na šňůrách v půli cích
staccato kolíčků skládané cizí ženou
Čupřinami
Jsou dny, kdy jen vítr s lesem
mezi spánky miluje se,
pod čupřinou zákrutami
synapsí jdou kroky samy.
My dva
Vybrala jsem a - už nevěřím mu.
Stalo se nám to jako druhým.
Pod kůží sílí letokruhy -
přetěžko křešem si jaro v říjnu.
Zlatobílá
Nad pastvinou se zajiskřilo.
Slunce a vítr - mimoběžně -
jako můj táta s litrem režné
rejdí jak vlček pastmi výloh.
Pomstychtivá
Po zavíračce stáhneš světla
ať nejni moc vidět.
Tenhle měsíc jsem nevymetla,
takže už budu řádně spletlá.
Ticho po pěšině
Byla jsem v brašnářství a koupila si bič. Stačí, když stojí někde opodál. Dívám se na něj celé dny a žalmi našeptává: teď ho zase znič. Nikdo to nepozná, kolik mi připomněl.
Piráti sedmi hoří
Všechno už hážeš přes palubu,
prej potápí se naše loď.
S urvanym uchem k vodě choď.
A hlavně při tom drž už hubu.
Vědí to!
Písklivci v houštích zastrkaní
záznamy škrábou do podkoří.
Ví o nás všechno, všechno lhaní
i práci. Oka nezamhouří.
Nelámejte hůl
Dokud vám jiskří oči, máte šťávu,
zlobíme se a nedáme vám klid.
Jakmile jak my do děr dáte hlavu,
vadí zas, že víc měly byste chtít.
Rosteme
Po pokolení z úpatí
hor vyrůstame - dravci,
které ničí, co uchvátí
a slabí na dně souvrati
Naposled
Odplouvá s proudem sváteční denodplouvá s proudem tvých vlasů. Sotva se opře do čela stín,upadnu zády do hlubin,vévodí opět stolu blín -poslední slovo dnes mělas tySamoty ostří míchá sůl. Samoty ostří zlaté ční zde.
Samoty ostří tupé smysly.
Vysvlékání
Vyšvihala jsem se z nikoho někam,
rodiče, sestry, přátelé.
Každý večer kostým i masku svlékám,
neduhy pouštím po těle.
Krátery
Krátery vykotlaných zítřkůpálí nás v očích. Kuráž máme,s nadějí ale křísit krokyza smyslem světa už je amen,
kdybychom odpovědi znali.
Kdybychom směli smělost prodat
za všední blízkost rukou hlíně,
Slunovrat
Svlékám své velbloudy z kůží -
snáz se pak vtahují do jehlic.
Středy jsou vyžrané. Skružím
zdobení tvaruji z loje svic.
Lávka se (tentokrát!) neprolomila
Naježily se dravé hlavolamy,
ovečky spásají vlčí mák.
Odbila osmá, máma zavolá mi,
táta to udělá zrovna tak.
Píseň ticha
Zítra mě srazíš ocelovou slinou,
nezazmítám se v křeči, jen
potichu vejde skoro něžnou zimou
smrt, která mění bdění v sen.