Sněhobílá

Slokty opřenými o stehna sedím na záchodové míse. Špičky chodidel tlačí do země, nohy se zmítají vbolestivé křeči a já urputně pozoruji test. Už minutu se na něm nic nezměnilo, ale přece – co kdyby. Nevím, co jsem čekala, ale tato beznaděj a prázdnota to nebyla.

05. 02. 2021
5
13
511
Miniatury prozaické

Tajemství snů

Cítila jeho pravidelný dech na šíji, jeho teplo na svých zádech a jeho vůni všude kolem. Jak uklidňující. Jemné sluneční paprsky jí tančily po obličeji tak dlouho, až konečně pootevřela oči apomalu, pomaličku se vymanila z jeho objetí. Jen co vylezla zpod kožešin, zachtělo se jí tam vrátit, když ji chladný jarní větřík zamrazil na holé kůži.

11. 01. 2021
3
8
446
Povídky
Nahoru