Jak jí vyprávět a nevyděsit

“Tati, už mi o vesmíru před spaním nevyprávěj,” procedí Lucinka mezi slzami, když s pláčem procitne do nového dne.
“Ale vždyť jsi o něm vypravovat chtěla,” brání se tatínek, zatímco jí ještě v pyžamu chystá snídani.
“To jo, ale nechtěla jsem se bát. Když o vesmíru mluvíš, tak se pak bojím,” kňourá Lucinka a otírá si poslední slzičky.

01. 03. 2024
2
2
52
Povídky

Jediná mezi všemi

“Jsi má jediná,” zašeptal něžně a políbil ji. Hluboce se zahleděla do jeho očí a lehce usmála. Beze slova.
“Nikdo jiný pro mě neexistuje,” pokračoval zvolna a pak se odmlčel.

05. 02. 2024
2
2
77
Povídky

Jak se hraje Hra

“Kbelíky s sebou a jde se na věc. ” zavelela Hanka. Tlupa dětí, ani se snad všichni navzájem neznali, popadla náčiní a následovala ji. Nový den na pláži si žádal další hrad z písku.

19. 01. 2024
4
2
113
Povídky

Můj první soukromý strach

Dál už ne. Nemohu se na to dívat. Ani koutkem oka. Odvracím zrak do šera sálu.

14. 12. 2023
12
12
257
Povídky

V předvečer velkých narozenin

Zítra mám narozeniny. Nemůžu se dočkat. Konečně jsou tu. Načekal jsem se stejně jako natrápil.

22. 11. 2023
5
7
174
Miniatury prozaické

O nás jedinečných

“Tak mi je sem pošlete,” zavelel inspektor, “pěkně jednoho po druhém. ”
Mladá dívka vstoupila za malý okamžik do místnosti a nesměle, přesto však přezíravě se usadila na připravenou židli, která stála uprostřed. Přeložila nohu přes nohu a nervózně se rozhlížela.
“Můžete mi povědět, co jste včera večer na místě trestného činu viděla.

19. 10. 2023
5
5
166
Povídky

Jako děti

‘Tahle povídka bude o tom, jak nám dospělým hraní s dětmi umožňuje stát se znovu dítětem. Tak. Je to nosné téma. A navíc neobyčejně originální.

21. 09. 2023
1
1
112
Povídky

Záhada neposedných knih

Snad to znáte. Možná jste si to toho také už všimli. Rodinná knihovna. Obsah uspořádaný, jak kdo má rád, tak, jinak, nebo nijak.

25. 08. 2023
7
8
171
Povídky

Tam dole

“Připadáte si duševně zdráv. ” zeptal se mě lékař.
“Jak kdy,” odvětil jsem stroze.
Právě jsem se nacházel dole.

10. 08. 2023
4
2
155
Miniatury prozaické

Bez kontroly

Nesnáším ho. Od první chvíle, když jsem si jej před usnutím začal všímat. A v posledních letech se to jen zhoršuje. Jak si uvědomíte přítomnost toho neustávajícího zvuku ve vašich uších, už se jí nezbavíte.

14. 07. 2023
5
9
175
Povídky

V bahně a jeho nebi aneb o jednom z nás

Na peron doběhl na poslední chvíli. Rozčiloval se a hudroval pod vousy, ale věděl, že za okamžik jede další spoj. Tak jen klid. Pár minut počká.

16. 06. 2023
1
1
160
Miniatury prozaické

Kupředu zpět aneb cesta dlouhým životem

“Krize středního věku říkáš. Jak vyšitá. Kdepak. Jen mi tak říkajíc spadl řetěz z kola,” odpověděl jsem příteli u piva na jeho dle mého názoru zcela unáhlenou a mylnou diagnózu.

03. 06. 2023
1
1
339
Povídky

Jak se chtěli poznat    

“Je na čase, abychom se opravdu poznali,” pronesl kolega se znatelným neklidem v hlase, když mě vítal ve svém domě, a dodal, “jsem rád, že jsi přijal mé pozvání. ”
Jeho vila byla obklopena rozlehlou zahradou, kterou mě provedl, než jsme vstoupili do domu. Procházeli jsme se a on dlouho nic neříkal. Po rozpačitých minutách plných ticha náhle vyhrkl:
“Tenhle bazén postavit, to tedy bylo utrpení.

26. 05. 2023
2
2
143
Povídky

Jak jsem poprvé neplakal

No a co má být. Tak mě zase vyvedou zadním vchodem. Prý abych neděsil děti v čekárně. Popravdě řečeno, o ně mi zas tolik nešlo.

17. 04. 2023
5
4
245
Miniatury prozaické

První psací stůl

Konečně jsem se dočkal. Trvalo to. Byl tady a byl jen můj. Měl všechno, co jsem si přál.

27. 03. 2023
6
4
328
Miniatury prozaické

Cesta z protisměru

Jedno mrknutí a všechno bylo pryč. Nic už jsem nepoznával. Jen samé jiné a cizí. Popravdě řečeno, to mrknutí trvalo řadu let.

22. 03. 2023
0
3
179
Povídky

Ta pravá pohádka

Rodina bez dětí. Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužili a když se nám narodila dcera Hana, ocitli jsme se téměř na vrcholu spokojenosti.

17. 02. 2023
4
9
445
Povídky

Hlasy

Konečně. Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba.

13. 01. 2023
1
1
292
Povídky

Ve svých kůžích

Co si dnes obléknu. Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pravé.

16. 12. 2022
0
0
147
Povídky

Cesta kuklou

“Co to máš na tváři. Tady vlevo. Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké.

11. 11. 2022
3
3
221
Povídky

O muži, který na vše přišel

A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání. Skoro celou polovinu života. A to už je věk.

27. 10. 2022
2
9
302
Miniatury prozaické

Těm, co mě spasili

A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, že by to snad mohlo dopadnout jinak. Byl jsem si tím jistý. Já že mám zemřít.

16. 09. 2022
2
1
193
Povídky

Na dno a pak se vrať

Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybují lidé a že se nacházím v jakési rozlehlé místnosti.

26. 08. 2022
4
4
454
Miniatury prozaické

Jak jsem se zastyděl

Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu nejmenšímu dětství, začnete pomalu vnímat a poté i chápat, že zlobíte.

05. 08. 2022
6
12
504
Povídky

Jak jsem viděl mraky plout

Až tehdy se to stalo.
Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy. Hrál jsem si na koberci v dětském pokoji v domku, kde bydlela babička, a vzhlédl k oknu.

15. 07. 2022
0
1
339
Povídky

V klubíčku

"Tati, tati. Já chci k tobě. " kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek.
Kdo by odolal.

06. 05. 2022
5
3
416
Miniatury prozaické

Nad ránem

Hluboká noc a všechny její popletené sny jsou pryč. Příjemně s nimi bylo. A pohodlně. Možná až příliš.

31. 03. 2022
1
2
283
Miniatury prozaické

Na břehu

“Jak jste se rozhodl, generále. Dáte svolení k odchodu. ” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, avšak se znatelným respektem v hlase svého velitele. “Myslím, že už nemůžeme dále otálet, pane,” dodal, aby svému dotazu přidal na naléhavosti.

16. 03. 2022
1
1
224
Povídky

Jak jsem si zapomněl brýle

Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle vrátit zpět na místo a ono ejhle: brýle nikde. Co teď. Pokud bych se pro ně chtěl vrátit, jistě by mi autobus ujel a já zmeškal příchod do zaměstnání.

11. 02. 2022
2
2
419
Miniatury prozaické

O muži, který získal vše

Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věku, ať už si pod tím na základě vlastní zkušenosti představíte cokoliv. Ale kdepak. Šlo o prostou nespokojenost, kterou člověk zažívá a musí zažívat nepřetržitě po celý život, jinak by snad ani nebyl člověkem
Avšak nespokojenost, která nás jindy pohání vpřed, musí v případě hrdiny naší povídky zůstat neukojena. V opačném případě byla sto zničit naprosto vše.

27. 01. 2022
4
1
491
Povídky

Dva mezi všemi

Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Nijak se nelišila od ostatních, které trávily čas na tom místě.

14. 01. 2022
0
0
211
Povídky

Jak poznat hvězdy a nespálit se

Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat. Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mělo zajímat, že jsem v jejich očích přezkou na opasku nějakého vymyšleného hrdiny. Že jen kvůli tomu patřím do souhvězdí, jež nese jeho jméno.

22. 11. 2021
1
1
475
Povídky

…, tak přidej!

Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kterém ležel připoután vzpouzející se muž. Vrzající kola vozíku zanechávala na dlažbě mokré koleje. Venku vydatně pršelo a voda zatékala až k prahu.

25. 10. 2021
2
1
340
Povídky

Ve vzpomínkách

Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes. Musel jsem si nejprve důkladně promnout oči.

24. 09. 2021
1
2
286
Povídky

Dáma, atlet a dívka z obrazu

“Tak už je tady zase. No jen se koukni. ”
“Je to ona. Všiml sis.

23. 08. 2021
1
2
268
Povídky

Jak si nechal vymalovat byt

Bílou. Jen čistě bílou. Co tím myslí. Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou.

23. 07. 2021
3
4
264
Povídky

Půvab nekonečné změny

Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již nedělalo potíže provést to efektivně, tedy zhluboka a s přiměřenou dávkou životní moudrosti, jíž se mu do těchto dnů podařilo nabýt. Jaro bylo ten tam, jeho vláda se rozpustila ve vlnách tetelícího se letního vedra a ostrých lijáků. Jako by na něj již zapomněl.

24. 06. 2021
2
3
292
Povídky

Slečna a strom

Řekněte si jistě, že takových stromů je plno. Míjíte jich podél cest nekonečné řady. Všechny jsou stejné. Řady.

09. 06. 2021
3
3
310
Povídky
Nahoru