Písmák Slunce z plakátu.
Z prstů sis poskládala brýle a slunci na plakátu dívala ses do očí. Je krátká ta chvíle, kdy člověk se, ani, nenaděje, a jiskra přeskočí, a den krásný je a hřeje.
Přechodníková
Ptal jsem se duše,čekaje odpovědia přitom netuše,jak pevně ve mně sedí.
Má duše mlčí,nemajíc odpovědi. Krčíc se tišedo prázdna hledí.
Co s tichou duší,co mlčíc sedí.
Kubistický obraz
Spirála souboje,barevné vytí,býk se lvem vestoje,bojují o přežití. Barva krve po plátně stéká,nebyl to záměr, však musí to být. V zápalu boje malíř se svléká,lva – nahý chce napodobit. Obrovský obraz v obrovském rámu,děsivá životní scéna.
Metafyzický obraz
Na prázdném náměstístojí jen stínya ticho a chlad. Zmizí, kdo přišel se podívatbez vlastní viny. Stříbrné světlo, ale jen málo,jakoby kvetlo a taky stáloa, jako opona k zemi padá. Noc nenoc je mladáa ozvěna ticha hledá kudy uniknout.
Balada o životě oprava.
Kdo věšet chceš se, posečkej,než nastane tvůj čas. Oprátku zahoď, či v kapsu deja rád buď, že celý máš vaz. A zapomeň , už, na provaz,chmury smaž, radši se směj. S humorem jde všechno snáz.
Memento.
Ostnaté dráty, železné mříže,smutný čas a ledový chlad. Láska se chvěje a ví, žev obavách těžké je milovat.
Kde ledový mráz na vše sedáa drápem svým z úst bere slova,vždy život tam svou cestu hledá,když zklame se, začíná znova.
Ostnaté dráty, železné mříže,po čase lámou se rzivé.
Z dětství
U starých domů, ve starých dvorech,po starých láskách zůstal jen stín. Balkony s prádlem,za okny pažitka, hned vedle rozmarýn,kapička rosy na květu neuvadlém:břečťan na zašedlých zdech.
Ta vzpomínka hřeje, i pálí;kolik je tomu, už, let . V chodníku díra, tak, jako včera,když vdávala se havířská dcera,to byl jsem tu naposled:často jsme spolu si hráli.
Ovádi.
Měkounké kočičí tlapky,k snění mě navádí,a kolem mucholapky,krouží ovádi.
Dívám se na jejich rej,ten vír těl mě uspává,a lapený jejich koryfej,snad křídla si umává.
Nehybně sedím, podřimuji,jen chvíli nechte mě spát. Ovádi na stole meditují,pak vznesou se a letí nasávat.
Zrcadlo II
Na stěnu, slepé, zrcadlo přibili,jakoby doprostřed čela,hřebíkem do vybledlé stěny. Ta díra ve zdi znachověla,zrcadlu, že zdobit bude, slíbili.
V zahradě začali stromy kácet,jen tak je, náhodně, vybrali,a z očí jim svědomí vymizelo. Kam budou se ptáci vracet,co kdysi v zahradách zpívali .
Staré boty
Inspiroval mě Bulat Okudžava svou básní " Staré sako "
Dívám se na své staré boty,řadu let, už, chodím v nich. Švec hledí na mě bez ochoty,než vešel jsem, již ve dveřích.
Oprava, pane, bude drahá,a trvat bude dlouhý čas. Já neslevím, on se zdráhá,vítězem bude, jen, jeden z nás.
Aby's věděla.
Nebudu sázet do zamrzlé země,a ledovou tříští kropit vinohrad. Hýčkám své touhy a naději ve mně,a lásky zkouším si prstoklad.
Neumím hvězdám dát jména,hvězdám všem, co jasně svítí. Letní noc jimi je ověnčena,jak dívka věncem z lučního kvítí.
Jeřabina
Ve stráni zarostlá jeřabinaje zpola mrtvá, však ještě dýchá. Svět kolem vnímá, neusíná,pod tíhou malviček vzdychá.
Kdysi ji sázela dívka, ještě, mladá,dnes kolem ní, své, vnuky vodí. Šeří se, chladná rosa do trávy padá,hvězdy ji úsměvem doprovodí.
Divocí koně
Mí divocí koně, divocí koně bílí,běžíte zběsile, aniž jste zastavili. Hlavy vznešené, moudrého pohledu,běžel bych s vámi, já běžet dovedu.
Běžíte stepí, nebe vysoké se mračí,s větrem v zádech, ten sotva vám stačí. Běžel bych s vámi rád v širé kraje,nad hlavou slunce mít, zlatého vozataje.
Tuláci.
Podivná směsice lidí,
jeden je alkoholik,
druhý sotva vidí
a dívka s nimi, bývá ustrašená.
Malíř
Nakreslím tvoji tvářjediným tahem křídy,nad hlavu svatozář,utřenou z bídy.
Nakreslím tvoje těloperem a tuší,a, kdyby se mi chtělo,přidám i duši.
Nakreslím tebe, milá,dlaněmi do oblaků,z nich aby's vystoupila,jak jeden ze zázraků.
Šťastná
Do dlaní chytala déšť.
Ráda se smála
a stále se ptala;
vidím to jako dnes,
Havrani v poli
Vítr zahnal sníh do polía mráz přibil jej k zemi.
V navátých závějích pole spí.
Havrani, černí jak svědomíjsou, a v brázdách hledajíkdo zapomněli.
Vítr, jako smrt, na zmrzlé kosti hraje.
Osud
Už jdou, koně se vzpínají.
Už jdou,
školou španělskou.
Jezdci jsou vyšňořeni,
Zima
Za okny sněží
zčerných mraků bílý sníh.
Vítr ulicemi běží,
uvízne ve dveřích
viděl jsem
Ve vysoké trávě železné kříže,
dokola ticho a věčný mír.
Na padlých pomnících rezavé mříže
a modrý kosatec, kavalír.