Písmák Bitva rozumu a srdce
Rozum velí, srdce pláče avšak dle rozumu skáče. Srdce velí, rozum se vzpírá, v lásku v něm není žádná víra. Srdce velí, rozum bojuje, pokusy žít srdci bojkotuje. Srdce chce velet avšak nemůže, rozum ho vždycky přemůže.
Ukolébavka
Zapadlo slunce, je čas jít spát. Hlavu svou ulož na polštář a něco hezkého nech si zdát. O ptačí volnosti a jejich letu, o královně, co vládne světu. O hrdinovi, co každé zlo zastraší.
Za to, co cítím
Jako šnek bez ulity cítím se dnes. Ztratila jsem sebe, to je můj trest.
Za špatný odhad, za lásku k tobě, za hříšnou touhu, vlastně za vše, co cítím k tobě.
Za to že bublinu jsem opustila, za to všechno jsem sama sebe ztratila.
Přišel jsi
Já vztahům se vždy bránila, své srdce tak před zlomením chránila, nechtěla jsem se svých zásad vzdát.
Pak přišel jsi ty a já se začala neznámým pocitem soužit.
Poprvé začala jsem po lásce toužit.
Teď stojím za tvými dveřmi a chci se vzdát, své zásady zahodit a srdce své ti odevzdat.
Sluníčko v diáři
Namalovala jsem sluníčko v diáři za každou chvíli strávenou s tebou, chybíš mi, ale nemůžu být s tebou.
Čas je neúprosný, málo ho je.
Myslíš, že je tu nějaká naděje.
Jen hra
Po krásném ránu byl to dlouhý den, kdy přemýšlela jsem, jestli to všechno nebyl jen sen.
Po krásném ránu přichází noc dlouhá a mně po tobě nezbylo nic než jen touha, jen ruka v kalhotkách, postel tebou netknutá.
Žádný cit jen prostá hra, srdce uchránit, neprohrát.