Písmák „Kámoši" z pracáku - část 10.
OliniDostavili se dva braši, bylo to těsně před Vánocemi. Místo mozku mají kaši,"já šem Peťa, on Olin" sdělil mi. Říkám si, to bude oříšek,podal jsem jim žádosti k vyplnění,a k tomu pár propisek. Ale pochybuji, když ani mluvit neumí.
„Kámoši" z pracáku - část 9.
Strážník
Pomalá chůze, nikam nespěchá,na tváři vždy úsměv od ucha k uchu. Místní park nám ho přenechákaždou zimu, tedy v tom největším ruchu. Jedná se o strážníka parku,pro kterého hlídání jeho život je. V noci nachodí spousty kroků,nikdy na vás ošklivá slova nevyblije.
„Kámoši" z pracáku - část 8.
Díky, šéfe Z okna slyším podivný zvuk,jako by proletěl porouchaný čmelák. Je to nepříjemný hluk,až z toho kolegyním opadavá z nehtů lak. Přijela rodinka, co je u nás již roky,dovezla jejich důležitého člena. Na chodbě už slyším její těžké kroky,ano, chápete správně, má vemena.
„Kámoši" z pracáku - část 7.
Pásky na tváři Blíží se 9:30, stanovený termín uchazeče. Pár minut předem už slyším kroky. Pomalé, táhlé, bože strašně se vleče,vrzne židle, jak do ní usadí své boky. Už cítím tu atmosféru i skrze dveře,Je to ona, co tvář ji zdobí několik pásek,Jako když se mladý kluk holí a pořeže.
„Kámoši" z pracáku - část 6.
Levandulka
Jen pár minut před zavřením,příjde dáma v kožichu,říká si, snad tomu chlapci zavoním,když na sobě mám parfému ne trochu. Je to vůně levných levandulí,taková ta nehezká vůně,co když je jí moc, až nos zabolí,mohla by splašit nejednoho koně.
Je milá a zvědavá,ráda si povídá,neustále se na něco vyptává,někdy ani smysl pro humor nepostrádá. Na každé schůzcejejí pohled se upne na parapet.
„Kámoši" z pracáku - část 5.
Epileptik
Sedím si takhle v práci, slyším divné zvuky, paniku,vyjdu ven a vidím, jak k zemi se kácí,kolegyně se snaží kontaktovat kliniku,najít jakoukoliv pomoc. Bohužel, epileptik se klepat nepřestává,jakoby ho ovládla cizí moc,prý ho máme nechat, ale třas neustává.
Co vím, je to alkáč,třeba je to nedostatek chlastu,klepe se dál a dál, páč,židle v okolí jeho hlavy jsou z plastu,nehrozí mu nebezpečí,jen, konečně se už dotřep, chlape. Přícházejí další lidé zvenčí,říkajíc, tady něco neklape.
„Kámoši" z pracáku - část 4.
Tuleň
Hlasitý dupot ozývá se chodbou,mám strach dát zelenou. Podle kroků nevypadá, že trpí chudobou,a ta představa, že takoví tě zalehnou. Ach jo, Kubo, seber odvahu,natáhni ruku a zmáčkni to,její funění slyším už u prahu,právě vstoupilo její první kopyto.
„Dobrý den, posaďte se", řeknu,v duchu se ale bojím, že mě chce pozřít,negativní atmosféry se nejdříve zaleknu,ale později se rozhodnu jí to natřít.
„Kámoši" z pracáku - část 3.
Knírek
Blíží se postava staršího věku,na hlavě klobouček rybářský. Knírek vymazlený od boku k boku,první dojem říká, že je přátelský. Tento dojem ovšem mnohdy klame,umí býti zmije jedovatá. Pokud peníze mu nedáme,žádné činy ani slova mu nejsou svatá.
„Kámoši" z pracáku - část 2.
Toluen
Třesoucí se sklenička na stole,tak ta nazačuje jen jedno,blíží se kostlivec, co nejezdí na kole,pavoučí nožce dá se přirovnat jeho stehno. V dávných dobách mu voněl toluen,závislost na něm snad už zahodil,pořádně se zapřel do kolena čistý stav od těch dob navodil.
Vzhled čichače mu, bohužel, zůstává,nikdy se ho nezbaví,jeho roztřesený hlas nastává,a to vždy, i když jen pozdraví. Zvláštní je, že má řidičák,když zvládne sotva vyklepaný podpis,nevymýšlím si, je to tak,vždy mu z auta nahlas hraje rádio Kiss.
„Kámoši" z pracáku - část 1.
Huhulák
Podivně rychlou chůzí se blíží,vychází vstupní schody,oči se mu poměrně hodně klíží,půl prstu v nose pro pocit pohody. Avšak stále kráčí rychlým krokem,jeho odér se chodbou line,ospalky pod jedním i druhým okem,snad kontakt s ním mne mine.
Nepřítomný pohled probodává kolegyni. „Co je nového ohledně práce.