Písmák Zase se mi nechce
Když ráno smutně stojím na refýži
Mé duše bol se na čas blíží.
Příteli
Řekni mi zdám se ti
Opravdu být ksmrti vyděšená
Toeloopem vyoperuji
Nádor své touhy
Tresť melancholie s ledem stýskání
Připíjíš na tahu o hlt blíž dnu
Všem životům, které jsi opustil
I těm, které opustil jsi pozdě
I těm plným lítosti zneprožití
Vortex
Blíží se čas, kdy na prázdnýpiedestal
po srpu a kladivu
zase se na další navždy posadí
kropenka a pendrek.
Blízkost podzimu
Ve městě pátrám po barvách přírody,
radosti, drobnohledím na sochy a
obdivuji sošnost stromů v parcích;
slaví konec léta a jako děti v poslední
Otevřený dopis od sebe pro sebe říká
Přirostlý ke zdi
ze strachu popínavec
žmoulám si kaštany pro uklidnění
Kam se poděly padlé přísahy.
Vnitřní hlas postavy k popírání
cítím, jak jsme se s přítomností chytli za ruce a moji druhou okamžitě chňapnul život. najednou se rozplynul cynismus vůči bezstarostně šťastným lidem. Teď vidím, že jsem na ně vždy koukal skrz sebe: maskují svůj smutek a úzkost úsměvem.
Vášeň lidského snažení
Chyba se stala součástí podstaty,
minulost-včerejšek tikají v přítomný čas.
Kameny tradice se znovu pohnuly
a vše je jinak,
Filmový týdeník
co asi zůstane z nás dvounás v nejmenšímnetrápíjsme sami pro sebespleteni jako mrakobrazyzajíc a žirafatělo, které opustilo dušimrakopce erozeněkdy mám chuť se zeptatnemáš zrcátkorád bych se viděl pohledem tebebez hanby pohledu Druhéhozapráším tenhle stojzapráším ho tebou a celým světem týden se živjen tím co spatříš:v tom tichém letu nad prázdnotoutak jako Pathé nad Evropouužasneš nad zkázou krajiny dušekrátery výčitek a mrtvá těla odhodlánípole po léta orala jen smrtty budou zase k mánía kup si už to zrcátkoopusť se aspoň na krátkoa pak jí řekni heč, téčásti sebe, kterou pěstuješco káže pohyb a nalévá se vínem.