Ona ....

Jen slunce provonělo tu zchatralou hnusotu na celem světe která me rozevlatě tlačila jako střepina voku ,
Jakysi řev ptaku na dlouhých stromech,se nesl od tyčicich se věži . Pronesl jsem jen jednu větu ,oné dení zpovědi ,která mě horečně naplňovala jakousi si svoji duchovnosti a pravosti v nenaplněnosti. Měl jsem dost te všednosti ve svých oči a musel jsem najit změnu ve sve bytí. Když skaždodeni opakovatelnosti jsem se brobouzel do prebytečneho světa.