Písmák srdce
Po stopách mylníku,
z stromem staletým
ozvěnu slyšel jsem
svým srdcem rozbitým.
myšlenka:-)
Nádech
Kdo mluví sám se sebou, nemůže správně dýchat.
Výdech
barvy
chuťový pohárek na popraskaném jazyku,
kapkaocta co palí na puklině světy,
slova, která pohárek polechtala
puklina co svět zabolela.
záchvat
Beruška co tápe na zemi jež nikoho nepodpoří.
Černý mrak co tíží a nejen čakry.
Mysl co se mi sere do života.
Večer: Bylo mi krásně, úžasně arozhodně živě a lidsky.
Tajné povolání
Klid, mír, tempo lesa a starých kamenů je nezapomenutelné.
O to horší je návrat domů.
Tempo žijícího města je strašně rychlé – šok je veliký.
OBOJKÁŘKA
nevím
Jako slza, slza co teče,
nevím kam, kam bych chtěla,
chtěla bych lásku, lásku pro všechny
všichni jsou blízcí, blízcí mě trápí,
Děti Světla
Děti světla
Ze světla jsem vzešla já i ona. Jako dvě sestry vyrůstaly jsme spolu v jednom příbytku. Prožívaly jsme stejná dobrodružství, stejné lásky a přitom každá jinak. Ale byly jsme obě moc malé na to abysme to mohly jakkoliv rozebrat, to přišlo později.
Lesní rituál
Lesní rituál
Končila zima, to temné, chladné období, kdy negativní energie víří v každém z nás. Někdo přechází zimu jen tak, jako by se nechumelilo, někdo si užívá radovánek ve sněhu, a pak jsme tu my, kteří tuhle část roku snáší dost těžce. Tahle zima byla jiná než všechny předešlé. Byla a nebyla jsem sama.
...
Krásně divné a divně krásné, zvláštní tenhle pocit, patřit k někomu. Po čem jsem toužila. Kdo ví to dneska. Stesk je jako cesta, co dovede tě do hrobu.
Jiní
Jiní
Ležela jsem na něčem strašně tvrdém a studeném . Byla mi zima a nemohla jsem se ani pohnout, ani nadechnout nebo spíš necítila jsem nějakou velkou potřebu dýchat, prostě mi to nechybělo. Nějaké strašně ostré světlo mi svítilo do očí a z povzdálí doléhaly hlasy. Dva mužské hlasy.
Poznání
Šedá kuchyň, rolety jsou zataženy tak, aby jimi ani jeden sluneční paprsek nemohl proklouznout. Pod haldou nádobí a zbytků jídla nebyla znatelná už ani kuchyňská linka. Ticho bylo proráženo jen slabým tikotem hodin, které vysely nade dveřmi. U stolu tiše sedí dva lidé.
Čas
ČAS
Seděla jsem ve svém pokoji, vůně vonných tyčinek spolu s líbeznou hudbou naplňovali prostor, který mi byl poskytnut k přežívání na této planetě. Za poslední dobu se stalo mnoho věcí, které plně zaměstnávali mou hlavu.
“ Odkud ho jen znám. Kde se tu vzal.