Takto

Žijeme v troskách světa
sípáme na rozvalinách bytí
noříme své nohy do spár
mezi kameny

10. 01. 2003
2
0
1299
Miniatury, hříčky

Také nějaký konec

Vzdálen na planině za chladné noci
na obálku knihy napsal: Zbytečná duše
a pak odkráčel na nejbližší
železniční stanici

22. 12. 2002
4
0
1106
Miniatury, hříčky

Možnost...

Možnost začít jakoby od začátku, což je očividný nesmysl snad ještě před vyslovením. Kdyby to předešlé alespoň nebylo vidět.
Neustále škrtáme a přepisujeme, trpíme zdáním přibližování a pak předpokladem pádu.
Jediná možnost, jak se vymanit zjazyka, je zůstat zticha.

05. 12. 2002
6
0
1664
Ostatní nezařaditelné

Chápu

Chápu znění už všech opouštění,
ale KAM se opouští.
Pátral jsem po všech zbylých lesích,
než jsem zabloudil. Pršelo a já jsem

10. 11. 2002
6
0
1116
Miniatury, hříčky

Áfár, chóšech, adámáh

Zmateně bloudí loukou a když si
promne oči konstatuje pláň
Ticho za nějž se strachujeme uložit
tvář do dlaní zima je bez spánku

08. 11. 2002
3
0
684
Volné verše

Jakési vzpomínání

Pohádka bylo, když jsem onen sešit znovu otevřel. Mohl bych říci: otevřel po letech, ovšem nerad bych, aby to vyznělo nesprávným způsobem a směrem. Proto lze chápat už jako zpověď, veškeré literatury či snovosti zbavenou: Jméno města jsem si našel na mapě i sjezerem. Ono dětství, bezpojemné.

05. 11. 2002
1
0
1340
Úvahy

Potřeba příběhu

Potřeba příběhu. Potřeba, touha, nutnost – – cosi velmi niterně prožívaného, pociťovaného. Potřeba příběhu, ani ne potřeba vyprávět příběh. Jen nějaký mít.

04. 11. 2002
2
0
2079
Úvahy

Haiku nehaiku, o něčem, o ničem

Oblačná duše
zlehka oči zavírá,
směřujíc k tichu.

17. 10. 2002
10
0
4296
Haiku

Kousek nekonečna

Osm lidí zabloudilo v lese
a zapomněli na to lidstvu
splynuli hned s mlhou pod vrcholky hor
sami sobě se pak stali stíny

12. 10. 2002
2
0
1357
Smíšené verše

Bez odpovědi?

Lze přiznat jako další kolosální lidskou chybu
že slunce vlastně vůbec není na nebi.
A dále že hledáme-li kde je duše
obzvláště ta nemocná či porouchaná

12. 10. 2002
7
0
766
Volné verše

Ale že...

Ale že klesáme dál – hlouběji a
hlouběji, až staneme se peklem.
Není to konec, jen konečná stanice.

06. 10. 2002
1
0
873
Indispozice

INCIPIT [Že zlo je sice...]

Že zlo je sice směšné, ale že nám
to nijak nebrání ve chvíli, kdy
chystají se nás rozšlápnout,
ještě pomyslit a ne již pochopit.

05. 10. 2002
3
0
2087
Volné verše

Konkrétní...

Jako při první obrazné návštěvě
vnemocnici, během rána hubnoucího
vcelém prostoru – –
„Není to nic vážného, ale zemřít

05. 10. 2002
4
0
1143
Volné verše

Haiku o nejobecnější věci

Ten nejtišší děj
za nezraněné noci
a v hluchém domě

05. 10. 2002
4
0
1554
Haiku

INCIPIT [I pod tou nejskromnější...]

I pod tou nejskromnější hladinou
vždy najdeš aspoň jednu
duši dobrovolně utopenou
pravil Starý Podzim

04. 10. 2002
4
0
1140
Volné verše

INCIPIT [Ale oni půjdou...]

Ale oni půjdou dál,
i když dávno není kam a nebylo nikdy.
A ssebou vezmou žal
a ssebou vezmou křivdy,

03. 10. 2002
4
0
1724
Volné verše
Nahoru