Písmák Valkýry
A v modři nad městem, Valkýry tam krouží, by padlých hrdinů do Valhaly vzaly. #sky
Šum
Chtěl jsem se zeptat krásné dívky, o které teď často sním,
zda jí můžu držet ruku a jestli ji líbat smím.
Kraťoučký nádech, druhý k tomu. Otevřu ústa. Ztrácím hlas.
Mokrá zrada
Když den hořel, zhasil ho déšť co přišel ze západu
a noc pak skryla, tuto mokrou zradu.
Pak ráno, všechno se vzbudí čisté,
jenom to “zítra” pořád není jisté.
Nahoře
Chtěl jsem se kouknout na nebe, do cesty vpletly se mi stropy.
Tři stropy postavené na sebe a po nebi nikde ani stopy.
Chtěl jsem se dívat na to moře s mraky místo plechetnic.
Plavat si kolem oděn spoře a nemyslet si vůbec nic.
A zas to jaro
A zas to jaro: stromy, listy, květy.
Zas jsem se začal těšit na výlety.
Plavit se po řece. Spát v korunách stromů.
Chceš kávu?
Chceš kávu. Tím jedním otazníkem,
začal se příběh, co zabývá se vznikem
vesmíru, Země a kávových polí.
A prací na nich - taky někdy bolí.
Kafe a sladké
Když Ti strasti v hlavě chrastí,
když máš skládat opusy.
Když to mastíš, jak to mastíš,
nevidíš si do pusy.
Zima
A přišla zima, ptáci odletěli.
Medvědi spí. Usnuly i včely.
A bíle vločky vesele víří vzduchem
Venku je zima, v létě však jsem duchem.
Tajné světy
Jsou tady kouty tajné, co skryjí vlastní světy.
Světy jež nepopíšeš, neb nestačí ti věty.
Jsou tajemné a plné zvláštní síly.
Dělají vše, jen aby se skryly.
Podzimní
Mám klid, radost, mám trochu veselení.
Mám přátele a to se hodně cení.
I když je podzim a brzy přijde zima,
mám dobrý pocit, že to bude prima.
Despair
It's been a long time I felt so alone.
In the middle of the crowd I'm on my own.
And I feel very old and full of sorrow.
A bit of happy thoughts I need to borrow.
Strom
Můj kmen se nahnul, zatím drží.
Naklání s nad zlou strží.
Léta jsem stál, byl plný síly,
pak bouře kořen odhalily.
Úvodník
Vždy jsem měl rýmy a často byly špatné,
pořád jen šprýmy a na nose akné.
Trochu jsem dospěl, našel jsem šedé vlasy.
Snad mi čas prospěl. Rýmy mám stejné.
Rozpor
Někdy chce hlava srdce přechytračit,
rozumem nedá se jí stačit.
Mozek však nemá žádné svaly
a srdce sval je vytrvalý.
Dost
Kdyby mě zapřel Mikuláš, Ježíšek řekl: "Dost.
Od nás nic nedostaneš, máš všeho navýsost. "
Musel bych souhlasit. Vím o co jim kráčí.
Báseň idealistická
Když upřímnost je přítěží a zrada úspěch jistí,
snad padnou vládci na věžích a vstanou kdo jsou čistí.
Dřív než všechny lesy vytěží a zbude z nich jen listí,
snad pravda s láskou zvítězí nad lží a nenávistí.
Masky
Všechny své masky nosím v sobě.
Všechny jsem dobře uschoval.
I ty co ukázal jsem tobě.
A role co jsem s nimi hrál.
Motýli
Příjemný pocit v břiše,
odešel tak jak přišel.
A tak čekám na motýly.
Jejich křídla plná síly,
Motýli 2
Motýli přišli, na mě nasedali.
Nepřemýšlím. U srdce mě pálí.
Vlastně ne.
Proměny
Když země vyprahne, po vodě toužím.
Toužím i po bahně. Modlim se k loužím.
Potom zas prší, vody je plno
a já se těším na dobu slunnou.
V louži
Když se kapky samotou uprostřed mraku souží,
seskočí dolů z oblohy a potkají se v louži.
Míň
"Po noci slunce vychází. "
"Míň věcí je míň nesnází. "
Jak ztácím, věci, vztahy a někdy taky slova,
říkám si tohle, vždy znova a znova.
Sedmikrásky
Viděl jsem krásy, krásky, lásky.
Videl jsem modré sedmikrásky.
A o to víc mě bolí,
šátrat slepeckou holí.
Diagnóza
Našel jsem vlevo v hrudi díru,
tak vyrazil jsem k doktorovi.
Teď marně zírám do papíru.
Čím chořím že snad mi tam poví.
Dívkám
Čekáte prince, koně vrané, spíš se Vám dívky toto stane:
Vyjdete si ven s truhlíkem, on opije Vás rohlíkem,
a jak jste oba opilí, chlapec Vás něžně opylí.
Mraky
Ty mraky co teď pomalounku táhnou mojí hlavou,
by zanechaly naši zemi namoklou a vlahou.
Polaskanou hurikánem, vybarvenou blesky,
pomoklou a opuštěnou se vemi svými stesky.
Růže
Po prvním plátku trhám druhý, pak třetí honem přidám v spěchu, jak zebra, která nemá pruhy, jak zajíc co je bez pelechu. Tak v zoufalství těď něžnou růži zbavuji krásy bez povzdechu.
Bastard
Bez zaváhání, bez lítosti,
podříznu toho kdo mě hostí
a rozvalím mu jeho hrad.
Jeho chyba, měl mě rád.
Cestovatel
Vždycky jsem toužíval cestovat mezi světy.
Zamířit kam kdy chci, planety, neplanety.
Posnídat s Maharádžou, povečeřet s Bohem.
Umět se rozloučit, umět říci sbohem.
Slunce
Den natáhl nohy nohy k dalšímu svítání a popostrčil Slunce na oblohu.
Slunce nakouklo jen jedním okem a druhým jenom lehce mrklo a potom je zavřelo obě naráz. Ba ne dnes ne, dnes je přece neděle. A byla tma.
Díry
Tři díry na stěně, každá ve vlastním světě.
Dvě z nich jsou od šipek, třetí od koštěte.
Tři černé samoty, určené tím co chybí.
Tři místa bez hmoty, tři nesplněné sliby.
Strach
Neboj se strachu.
Nevyhledávej jej.
Ale když zaklepe na Tvoje dveře, pozvi ho dál.
Uvař mu kávu, nabídni koláč a přemluv ho ať pracuje pro Tebe.
Trumfy
Máš dobré karty, trumfy, samé srdce,
a i když hraju všechno, co mám v ruce:
piky, káry, dokonce i kříže,
porážíš mě, já stále klesám níže.
Borovice
Přátelství je borovice v smrkovém lese vztahů.
Smrk při bouři vyvrátí se, ona jen skloní hlavu.
Když vítr přejde, bouře ztichne, tak pohlédne zas v nebe.
Na přátelství je nejkrásnější, že můžu věřit v Tebe.
Věnování
Pro oči jedné krásky, pro její krásné vlásky, pro její boty s pásky, věnuje vytick z lásky.
Nesměj se na mě
Nesměj se na mě, snažně Tě o to prosím.
Každý Tvůj usměv stále v srdci nosím.
Nesměj se na mě, vždycky to strašně bolí.
Každé Tvé pousmáni zasype rány solí.
Lháři
Už nevěřím ani svým očím, jsou to pěkní lháři,
vždycky když se za ní točím, když pátrám v její tváři,
když zjišťuji co ke mně cítí a jestli me má ráda.
Zdali jí mám nosit kvítí nebo chce kamaráda.
Věta
Všemožné strasti na tom našem světě,
snažím se vypovědět jen v jediné větě.
Bohužel nedaří, nevede se mi.
Je mnoho strastí v lidech i v zemi.
cosi
Nevyznám se v ženách. Blok a bariéra. Nedokáži říct co cítím a ztrácím rozum a možnost. Bojím se příležitosti a přenechávám ji ostatním.
Kapky
V kapkách, v moři, v štěstí, v hoři
muž se dvoří ženě.
jak čas plyne, oba shoří
vášní k sobě v seně.
Protiklad
Bezzubý pes co zuby cení,
svůdník co čeká na svedení,
idol mužů, idol žen,
protiklad a pouhý sen.
Metamorphose
Když levá pravou mine v kroku,
když rok předá vládu roku,
když slunce prchne před setměním,¨
také já se s nimi měním.
Vrabčák
Jsem jako pták, co s potrhaným peřím
nemůže létat, však může si to přát.
Šedivý vrabčák co přichází k Tvým dveřím,
neumí zpívat, snad budeš o něj stát.
Iluze
Přestal jsem doufat, přestal jsem chtít.
Přestal jsem toužit, začal jsem pít.
Nepiji na žal, ani na radost.
Piji, že všeho už mám dost.
Tvář
Jsi krásná a nejhezčí, když na Tvé tváři
úsměv jako slunce září.
Když se zvonivě a jasně směje,
jak voda co jde přes peřeje.
Dál
Chtěl bych jít, kam plynou mraky,
nebo kam slunce chodí spát.
Někam, kde nejezdí už vlaky,
kde nikdo nebude mě znát.
Vzpomínka
Tvůj úsměv je jak záře Slunce,
jež vzpomělo si dávných let,
kdy svět měl ještě mladou duši,
byl krásný, jak když dívce sluší
Inzerát
Krásnou zevnitř, krásnou zvenku
hledám dívku, k noži střenku,
k smíchu úsměv, k světlu den.
Chceš-li, napiš, žijme sen.
Mnoho
Znám mnoho kovářů, tepají smrti kosu,
brousí jí ostří, zahlazují zuby.
Znám mnohověcí, jež tvoří v oku rosu,
pošlou člověka pod košaté duby.
Procitnutí
Stal jsem se astronomem
a teď už je mi jasné,
že i mé Slunce zhasneže smrt projde mým domem.
Svoboda
Malá místnost. Bez oken, bez dveří, bez světla, beze tmy, beze stěn. Bez času. A já vní.
Sen
Dívám se do Slunce a vidím další den.
Ten dnešní končí, další začíná.
Půjdu si lehnout. Usnu.
Slovo
Hledám slovo,
chci říct co nelze vyslovit.
Hledám slovo,
věc kterou nejde vyrobit.
Tak jen mě vyslov
Smrt není,
Neb je to jenom tělo,
Jež tu zhaslo
a jež tu zpráchnivělo.
Vyšší všeho
Nádherný večer provoněný klidem
a dýmem z ohně procházím teď k lidem.
Já sám jsem dýmem, pomalu stoupám vzhůru.
Vidím vše shora, tak jako zpěvák z kůru.
Uhel
Smutnějšího v životě nic není,
než mít duši plnou osamění.
Je to, bys byl v svém světě cizí.
Cítíš, ne zlato, ale uhel že jsi ryzí.