Písmák Lásko
Chodím po cestách jiných světů
zkouším si tě zpaměti vymazat
jen trochu
víš…
Omamná směs
Koně v mém srdci se rozběhli prérií
ve svobodě krajinou
v trysku zarazil je
zvuk
Křídla
Něhu vočích mívala…
teď jí znich smutek sživotem uniká
nosit batoh bolesti vsrdci
už nechtěla
Právě to
něco, ať se rozpomenuněco, co probudí něhuněco, co dovolí vzdát seněco, co rozfouká vítrjenž se opře do strunrozezní melodii. udělej.
V nouzovém režimu
Dva roky, jako když foukneš,
uvnitř sebe sama jsem starší o několik životů,
vše co mnou prošlo,
náhodná, příhodná, nepříhodná i vymodlená setkání,
Roztoužená
zvoním
uvnitř se zvolna láva rozpíná
pod blůzkou se chvěje
a ty
Bude to cesta zpátky
Kolik ještě máme času, než půjdeme všichni k „ďasu“
mrháme jím sní a sním, ze strachu, že můžeme něco zachránit, uchránit
kdo uchrání nás od špatných rozhodnutí
od špatných zkušeností, které jsme si zdánlivě nevybrali…
Čí hlas poslechnout
Jako kdybych umrzala a věděla
že stačí jen málo
zvednout se
dát se do pohybu
Samota
uvnitř svíravý zvukpo tvářích tančí piruetujedna za druhou.
Láska-vé
boty co oběma postačí, jen jeden pár pro oba
potřebuji je utáhnout, ty povolit
jsou ti příliš volné, tedy utáhneme
už se škrtím, povol.
Je podzim
Je podzim
jaro hlubokého smutku se začíná
spěchá, pučí, rozkvétá a roste co rok, den
košatí se, plný květů, různých barev
O samotě
Každé ráno, kdy se probouzím a napřed usínám tak
sama
a právě tak vprázdnotě předešlých dnů …
Bohu
jsem ji odevzdala
zbraně složila
přijímám
tu konečnost bez podmínek na cokoli
Přijď
vrať se…
vzbuď zvoníka
ať chopí se lana a
rozhoupe srdce zvonu
Citová hořkost
tak nenápadně
bez povšimnutí ulpívala na povrchu
přes bariéru profesionality
prorůstat se jala
Nepoutej koně
Šeptej, povídej jak je snadné city spoutat…
když tiše stojí a ržají, otěže pevně svíráš vdlaních.
Jenže moje koně divoce pohazují hřívou, kopyty hrabou, vzpírají se,
chtějí už se přestat bát, ve svobodě běžet krajinou…
Ztraceni
v čase snů a příslibů
si lžeme
a chceme věřit, že to co má, se stane bez našeho přičinění….
Ona
v touze co se budí
vítá dlaně
místa zmaru vyhaslá
odevzdává rozechvělá
Jen ON
to ví, vítr ve větvích
kolik je dáno společného času.
osud už to dávno napsal
a my se mu jen podrobíme
Sejf na sny
Vědomí stělem svádí zase boj
má svými stehny jeho boky obkroužit.
Tělo uvnitř povykuje,
ať ji přitáhne ON za boky již ksobě blíž
Sklář
Buď sklářem našeho života,
tovaryšem,
jeho střepy posbírej
duhové korálky se sypou,
Nejen Ty
Tichými krůčky polehoučku
i ve spěchu divokých fantazií,
snadno měníš
tvářnost…
Kousky
Proč tak koná.
…sama neví, je pozbytá ve svém bytí.
Po kouskách se odevzdává jiným,
když…
Ztracená
Víla pobíhá boso po lese
v cárech svého žití
sama sebou nepoznána
ztracená
Koně
Náhle jí cosi připomnělo…
tak se otočila a uviděla jak se řítí
jeho.
. stádo nadržených koní
Bludička
Struny se rozezněly vakordech
zjiných, nových světů
zbloudilá bludička ztracená
se v nich
Příteli
Shořet vzrnka popela
proč si myslíš,
že jsem neměla
jistě přece tušíš,
Riskuji příteli
když,
co otrokyně bičuji se tvojí blízkostí,
chlácholím se tím,
že
Maják
Probudilo mě světlo majáku
když přehlušil ho křik
podivného úsměvu
který nechtěl nikdo snést
Když potřebuješ
miluješ,
jak bez žádostí na oplátku dávám ti bezhraniční spřízněnost
jak můžeš absorbovat jemnocit vharmonii obou energií.
To nikdo neví
Ptá se: jsi zamilovaná, do něho.
odpovídám:nevím, snad jen záplatuji roky samoty, vztahové tísnivé prázdnoty.
Smím tě políbit jeho rty se ptají, když nahlas přemýšlí, ale co moje, co ona.
S něhou, přiškrceným hlasem mu sděluji, když zármutek tančí a z pod víček se snaží vyzběhnout
Miluji tě příteli
Roztoužená tě očekávám
vkaždé slze, kterou zatlačím
jen ať tě neplaším
vkaždém slově, které rychle zapomenu
Něžný romantiku
zamilovat se do energie
skrze slova
nikdy nepoznat žár který proniká
skrze těla
Cimentiére zmařeného toužení
Sněhu slzy tiše tají
u hrobu stojím
utíkat je marné
cimentiére zmařeného toužení
duhové korálky
Touhy korálky se kutálí
poskakují něžně i mocně mezi rty
je rozpačitá když
se skloníš a rozséváš je
šaman
V příšeří noci přichází
a v očích něžný chtíč
když
bere si těla dary
Jiskřička
rozdmychat jiskřičku naděje
že tvoje touha větší než
moje jest.
Nevyhledávaná
usínám a vstávám s ní
někdy ani nevstanu
nedovolí mi
dovolí mi jen nutné denní
Už jsi s ním nepočítal
těžko se ubráníš energiím
s kterými už jsi
nepočítal
táhnou tě jako magnet
Tóny
běhal mi mráz po těle
tak důrazně a přeci nesměle
jeho tóny létaly po sále
utkvěly na řasách
Rakev
Tak zas ji tu mám
od Tebe
naleštěnou černou
krásnou
Tehdy veř
I když se Tě právě nedotýkám
svoji dlaní
tehdy věř
i když slyšíš slova
Kat
Jsou věci které mají být
navždy zamlčeny
ale když cítím lásku
nemohu.
Proč ženy končí v kalhotách ?
Vedro k padnutí a na každé ženě, tedy skoro, vidím kalhoty v různých obměnách.
Žena v sukni je dnes rarita, přitom mužskému oku lahodí pohled jak na ženu v krátké sukni, dlouhé, průhledné, či s rozparky kdy jej to ponouká k rozvíjení fantazie. A šikovný střih sukně dokáže leccos skrýt a vyrovnat. Možná namítnete že kalhoty také, ale v tom si dovolím nesouhlasit.
vzpomínka
Za nocí, kdy jsem se bála
já ležela mu v náručí
za nocí kdy ze skříně duch se díval
já choulila jsem se v jeho mocných tlapách
Cesta
Jsem obklopena
zimou a chladem
a z úst se pomalu
vločky sněhové snášejí
Mami
Když dítě se nakloní a zašeptá : mami pomoz mi .
a hoře jeho
kane na polštář
proud ze kterého
Cesta lhářů
Propadají se tam
kde cesta němá
šlépěje hledá
dlaň není slepá
Sama
V noci ležela sama v posteli
kde ji jen studená peřina objímala
chyběl jí jeho hlas a vzdech
jenž by se nerozléhal
Vlasy
Má dlouhé vlasy,
když se nad hladinou sklání
vítr je češe
daleko nese
Navždy
Tvář nastavila,
teplo znovu ucítila,
jen na chvíli uvěřila,
vchází slunce do dveří
Laguna
Jako loď
vlna za vlnou zmítána
ženeš se v před
vodu měníš v mlhu
Tajemné paprsky
Korunou stromů
slunce prosvítá
po mém těle
jeho
Korálky
Vezmi do dlaně něhy korále
jemně a pomalu navlékni do vlasů
zakrouživ kolem spánku
na rtech zanech jejich chuť
mravenčení
Sním o touze co nekončí
o pohledu jenž se neloučí
když zháším svíčku poslední
já cítím tvoji dlan
Teplo v závěji
Vrať se mi zpátky,
třeba na splátky,
poskládej oblázky,
ve slovo jediné a tím přeci láska je.
Pod oltář
Úsměv se ve vlčí proměnil
na úplněk nečekal
klidně mne vynechal.
Teď si klidně můžeš výt
Kostelní zvon
Jak často myslíš že jej můžeš mít
Láska je krásný, zrádný, vzácný cit,
bolí, pálí co chceš víc
Nevěř, že ji snadno získat smíš.
Růže snad
Jak krásná jsi byla, proč jen na chvilku
dívám se na tvůj květ, na jeho lístky
jak padají a pomalu se k zemi snášejí
naposled mi zavoníš
Vyznání...
S Tebou jde láska, štěstí, zloba,
zklamání i poznání
jsi síla, která každou starost rozpráší,
hrozbu odrazí, smutek v radost promění.
Kalamář II.
kdo jen kdo mi odpoví
kdo zaplaší myšlenku jenž nehýčká
jak poznat mám v písku slova Tvá
osud nepřišel, nenapověděl
Její květ
Posvátný květ mandragory
svými rty promlouvá
nenajdeš
ve vlasech není vetknuta
Pavoučci
Ztracená v hlubinách
které neukáže čas
trhlinu nezacelí
nit v jehle došila
Poslední rytíř
Plachou zprávou ode mne k
Tobě tváře nepoznáš
uvězněni za drátky
psyché plní strach
Vdova
Pod kůží touha noci předešlé
když
v dálce snová vdova usíná
nesena touhou falše pěstěné
Stařena
Každé ráno probouzím se sama
Tebou nikdy nepoznána
osud to ví
a nepoví. kolik ješte
Probuzení...
Nemůžu více děkovat osudu
za Tebe
Nemůžu už lhát
o tobě
Muž s fantazií
Beruška to byla co jeho okouzlila, jen nevěděl čím právě doznívá
Kde Ty holky jsou, už tu dávno mněly být a mobil mám doma, je to smůla,
tak snad se jim nic nestalo, ach jo.
No nic domu už nepůjdu, jsem tady tak se budu bavit, aspoň že nemám sukni jako vždy to bych si připadala opravdu jak na lovu, v tom gepardím triku a kalhotách aspoň tolik nevynikám. Tančím, popíjím vodu evian, rozpouštím si vlasy, tančím, popíjím vodu evian, pohazuji vlasy, rozhlížím se okolo sebe. Nic co by za hřích stálo, šmankote vždyť jim teče mlíko po bradě, kde zapomněli kačera.
Tichý kout
Který,
tolik jich potkávám,
který jsi Ty
Pořád se ptám,
Baletka II.
Kráčí potichu baletka na svých piškotecha když se roztančí,
slyšíš jen ťuky ťuk.
Je tak jemná, magická v nádechu ružové její něha ve mně budí důvěru.
Jsem obavou zjitřená, v mysli nesmělé, kdo mi odpoví co děje se
Baletka I.
Tati
můžeš kázat (ví jak zlákat), síla tvá ji nepřemůže
už sedí v šatně, piškoty si navléká,
je tichá vždyť se vznáší na špičkách,
Nevděčná ?
Chcešššššš
se dívati .
Já červenati se musím.
chceš se dotýkati .
Každé ráno
Každé ráno,
kdy se probouzím v Tvém teplém klíně,
když mne pohladíš bez jediného slova a víme oba.
Každé ráno
Jaká je ?
Jaká je .
Je bílá, lehoučká, průzračná, tajemná, vtíravá, legrační, zasněná, tajemná, zvědavá, toužebná, prchlivá, vášnivá, stydlivá a vynořuje se na hladinu mého vedomí, jedna za druhou…
Není, taková byla .
Vždy na začátku přicházejí takové.
Marná touha
Je bez dechu ledová s osudem ve vrásce,
když usíná se slzou v oku po další hádce.
Těm večným výčitkám marně se vyhýbám,
já vím , že osud není lhář a přeci je to žhář,
Šepot
V mlžném oparu
šepotu těl…
dýchala do květu
a každý procitnout
Opravdu ?
Opravdu tam motýl nezalétne,
květy jsou bez barev a nevoní .
Ani tam nejsou aleje plné jabloní .
Přátelé kteří odešli přede mnou
Veselí
Slavili…
plátno bílé předli tkali hladce.
Vždyť víš…
to po obloze létaly střapce.
Zatím co nasloucháš...
Zatím
co nasloucháš jiné…
v mém náručí ta
„ má a Tvá“
Naděje
Držím smutekbez černého závoje
a hukot slov nevyřčených
přehlušuji křikem černých vran
černým suknem zaléváš naději
Věnec
Ješte spala když začal plést.
pleten krví černé moci
a ďábel vplétá červu zášt
ostnatý drát jsou trny růží
Řeka
Chtěla bych být
vodou v kohoutku
a přitékat vždy
když máš žízen
Hádej!
Zákeřně prý dary dává
bolehlav a krkůškrab
není vůbec nesmělá
prostoupí tě do těla
Už ne !
Už ne.
Nebudu sedět v koutě, nebudu čekat
Nejsem vůbec zoufalá, chci si jen hrát. (na osud)
Očima Tě najdu a nejistotu svou pohozením vlasů odmrštím.
Předjaří
Předjaří
myšlenky v paprscích tušení
roztančí…
v zahradě své dlaně slunce
Písek v hodinách přátelství
Přátelství, kdy víš beze slov, tak to všechno začalo,
chtěla věřit, že ji nezklame, ale písek v hodinách
začal rychleji ukrajovat
Přišlo první zklamání;
Ledová královna II.
Kdesi ve skvostnémpaláci
obklopená krásou křišťálu.
Jsem bez dechu ledová
Rodím zimu a chlad
Tóny
Prám jistoty ubodán
zpolibků duhy stvoření
mokře nehřejí.
Zduší do běla hraješ tóny
Několik slov pro Valentýna
Pověz, co Ti brání, vždyť mám slunce vtvářích.
Snad slunce Ti brání, jak do očí pálí.
Tak to Ti tak brání.
Otevřít náruč a mít rád, mít mě rád.
Tanec pro malíře
Tančím ve víru vyznání,
podupávám vrytmu tvých pohledů,
tančím a se svým svědomím válčím.
Cítíš Ten rytmus mého těla .
Hřich...
Čeká na svůj hřích
hledá svůj hřích
touží po svém hříchu
je plná hříchu
Nevinnost sukně
Pravá nevinnost její
ve skříni na ramínku
nevinností opřádá
dlouze tvarované nohy
Samet a med
Sedím před zrcadlem našich dnů
(kolik ještě)
Pročesávám hodiny společného času
(je schován na řasách)
Ptáš se...
Co mi dělá největší radost .
Psaní od tebe, pro mne.
Když mě ráno slunce pošimrá na nose
a zima nezebe.
Kapka potu
Tvé oči kráčí pro jinou,
ústa mluví řečí podivnou.
Proč ta slova ke mě neplynou .
Najednou se zrak můj topí,
Říkáš
Chci se tě jen pohledem dotknout,
své prsty s tvými nechat protknout.
Poznat chuť tvých úst.
Pak jen sklouznout trochu níž,
Obnažená
Už se vzdává, na kolena drábům padá.
Tiše, jen tiše své city mu šeptá.
A teď již obnažená, ortel čeká.
On, soudce svou hlavu pozvedá; smíchem ji bičuje,
Vůně
Jsem tou vůní,kterou hledáš v davu
jsem tou vůní o které sníš.
Jsem tou vůní,cochceš na polštáři,
po mém odchodu mít.
Ledová královna I.
Jsem ledová královna,
můj skvostný palác z ledu
mne obklopuje,
zima a chlad.