Písmák V kytarách a medovině
VKYTARÁCH A MEDOVINĚ
Mlýnskými koly
drcený stud
a zlata na ostruhy
Zastíněná
Prozraď mi kolik je
slz vzrnkách máku
a kolik makových panenek
(nesvítá
Do korun
Modli se za mě
abych se rozednila
až ticho padne do korun
Dospělá ptáčata
Odlétají
poutníci tichem
dospělých úst
na spáncích
Lopaty
Ne, tolikrát lidé neublíží
to jen některé rány bolí víc
a slunce se nikoho neptá
srdce ušpiněné od panenské krve
Variace na neposlušné téma
Je chaloupka uprostřed lesa
apět cestiček kní do srdce
apět jako prstů dlouhých přání
Čtyřikrát lidem nerozumíš
Jantarová pouta
Až budeš dýchatza nás za obaa lemem rozpřaženýchcest na dlaniotáčet se za svítánímaž budeš o pět a půlchvíle staršípak možnátvým smíchem ztvrdlým na jantarzápěstí si ovážua protožei taková pouta bolíznovu ti odletím
Poprvé
Ráno jak výstřelem zděla
zabředlo do nejistoty
střepy na podlaze
Čí viny je to zrcadlo.
Slza
Baletka na špičce nosupiruetou odnáší. a nesvítápod šaty z úsměvůsazemi zvlněná sukénkato jen stýská se tanečnicikdyž ulétne do peřinprvní kapka nesobeckého ticha
Ticho
Když pán přikáže
ticho musí být
Co na tom
že olejová slunce zrámů
Rosa
Zašeptala jsem:"Neumírej rosochci ti zpívatještě chvílinechat tě zapomenoutna krutovláduMěsíce"A ona zůstalaSpolečněnesmělečekaly jsme na princeranní rosa a jáSamy jsme klečelyna zeleném kobercisamy, ale ne osamělea v dálce teklrudý potokTam někde bylpozvedal nenáviděný mečpro cizí chtíčPak vyšlo slunce. Ze zlaté zářezrodil se náhle vítra přineslkrví potřísněnýkvíteček chryzantémyRosa mě objalaa naše slzyse slily v jedny"Neumírej, má draháchci ti zpívatještě chvílinechat tě zapomenoutna krutovládu Měsíce"To rosa promluvilaNaposled.
Pod polštářem...
Pod polštářem slova tušímJen najít správný rýmpak utéct někam dalekoDaleko - však s kým. Každý někam patříA měla bych i jázatím tady tiše křičímže uvěřit se máVšem zasněženým duším
Jako vlk
Probouzíš se
snadějí
že už nikdy nebudeš sám
jako vlk od kořisti odehnán
Básníku..
Básníku
Smutné verše píšeš
Jsou vlhké od slz
Své pocity zamkls vrýmech