Čouwega a Pyramidy

Sousedi
Stojí ve dveřích svých bytů a koulejí sousedskou řeč. Blonďatá holka a středněvěký seladon, oba ze severní Itálie. Chtějí pro své příbuzné doma už klid. A taky slunce chtějí, vždyť už od včerejška prší, a moře by jim taky přišlo vhod.

01. 06. 2020
5
4
447
Miniatury prozaické

Tak pravil Hayato

Zrození lásky
V letenské ulici u parku oddenku a kultury stojí dívenka Třezalka, v rukách skleničky, čepuje do nich báječnou limonádu slunce, jakmile jsou plné, vrací se do kavárny, pokládá je hostům na stolek, ti do sebe žíznivě obracejí perlivé sluníčko, skrze veliký auslág to pozoruje Eskider Žůža, básník lyrické orientace, směřuje do galerie mladých udat poslední kus své poezie, V prudké kanonádě slunečních paprsků jest osvobozen kraj, vlajko jara, vlaj. čte polohlasem na způsob středověkého čtenáře galerista Metoděj Ryba, poslední výhonek starého pražského rodu, kroutí hlavou, nene, to vzít nemůže, ani jako videoart, Eskider smuten odchází, na ulici ale osloven Třezalkou, Pijte sluníčko, smutný muži, přijme skleničku smíru, pije a vtuchvíli je usmířen se světem, všemi těmi plivanci a políčky, nabírá dech k novému verši, jenže Třezalka jej bere za ruku, běží k parku, proti slunci, do otevřených úst jim teče limonáda sluníčka, Metoděj Ryba zvědavě vykukuje ze dveří galerie mladých, Takový kýč, mumlá si a kroutí hlavou, za ním blikají pokroucené kropicí hadice vystlané halogenkami, dílo Terezie Křikavy, finalistky ceny Jindřicha Chalupeckého, to už ale Třezalka a Eskider padají do trav Oty Janečka, jako ptáčci se k sobě mají, Eskider nabízí Třezalce červíčka, rodí se láska v záplavě už skoro jarního sluníčka.
Tak pravil Hayato
Letenské cikánky v Haškově, vracejí se z lidlu, každá plato vajec a tašku, dvě napřed, třetí, s tučnou zadnicí v těsných džínách, kolébá se jak koráb v moři, tvář markýzy andělů, jinak sprostá, Taková cikánka, když to na ni přijde, dokáže jít na věc zostra, varuje na rohu ulice pan Hayato syna, jemuž se brzy začnou pozdávat ženské, nahoře v bytě zatím cikáni mastí karban, pijí pivo a netrpělivě čekají na ty tři, až jim z třiceti vajec a kila vepřového boku přichystají oběd, markýza andělů se potom jen v kalhotkách tango ohne pro nádobí, jako když koráb propluje okem uragánu, a oni se porvou hůř než divocí psi, snad i z okna do Haškovy se vyházejí, posilněni vejci a bokem, cestou z cukrárny pan Hayato pak synovi nad kaluží černající krve doloží své varování: zase měl pravdu.

11. 03. 2023
12
11
365
Miniatury prozaické

Na dno tobolky

Na dno tobolky
Navzdory inflaci luxuriozní kavárničky připomínají mraveniště. V jednom královna Iveta pěla včera plaidoyer na laskonky: cena 189 korun je zcela přiměřená tovaru, umu a úsilí, jež jsou na takové dílo užity. A tak lidé sahají na dno svých tobolek, neboť jakási magie, spíše než nepříliš přesvědčivý projev cukrářky, nutí je vydat za kousek piškotu a karamelizovaného cukru svou hodinovou mzdu.
Až příští podzim ze stromů budou padat nepřirozeně velká jablka svítící do tmy sadu, děti je budou sbírat čtyřma rukama, aby jim maminky v troubě poháněné odštěpkem plutonia upekly štrůdl, nastane čas velikého zklidnění.

21. 11. 2022
13
8
308
Miniatury prozaické

Olžino louno

Olžino louno
Olga Lounová se rozhodla stát se babičkou vlastního dítěte. V jedenačtyřiceti přivede na svět robátko, s nepřiznanou asistencí doktora Pištína, primáře vaječné kliniky, který vymodeloval ten veliký zázrak na 3D tiskárně, nasál do pipety a kápnul božsky do Olžina louna. Hop a je tu lidoop.
Agáta
Agáta je šťastná, že už nemusí muži platit půlku nájmu, konečně je její chodící peněženka dostatečně naditá.

02. 09. 2022
10
8
272
Miniatury prozaické

Plovárenský kairos

Plovárenský kairos
Z nebe je hadr a ten někdo tam nahoře pěkně ždíme, říká vedoucí kiosku na Pepynce plavčici Terezce, která má o deštivém dni konečně klid vychutnat si pořádně macatý párek.
A taky už dobíhá sedmá, a to je na konci srpna čas konce, Plovárenský kairos, na jehož horizontu jest uzavřen čas plavce, cucaje jegermajstra poučuje zbylce kolem kotelník, který už nemusí přitápět pod vodou, neboť poslední velrybím sádlem natření sportsmeni mizí do šaten. Připomeňme si ale mínění teologa Rahnera, že totiž možnost věčného pokračování dál a dál znamenala by peklo holé nesmyslnosti. Žádný okamžik neměl by svoji váhu, neboť vše dalo by se odsunout do prázdného později, zadívá se prázdnýma očima na Terezku a vedoucího kiosku, otočí v sebe hořčinu a taky odchází.

24. 08. 2022
10
6
265
Miniatury prozaické

Paní Eva

Je skoro půlnoc
V 23:24 hodin zaznamenává Zdenko Pavelka na obloze nad Prahou neidentifikovatelný létající objekt, bezprostředně informuje NASA, ve skutečnosti jde o soukromý letoun cesna, v němž cestují Kloe a Joja, přítelkyně z města Andělů, máčejí v šampaňském jahody a tiše rozprávějí o věcech mezi nebem a zemí, letoun se připravuje k přistání, v 23:28 hodin klesá k ranveji, v tu dobu se ve svém dejvickém bytě budí z ošklivého snu Limonela, jde se vyčurat, zatímco letoun dosedá na ranvej, proud moči dopadající na hladinu toalety budí jejího milence, Kloe a Joja zatím vip zónou opouštějí letiště, Limonela se otáčí zády, jak jí poroučí milenec, jemuž poroučí vůle druhu, otevřeným oknem, je tropická noc, opouští ložnici její milostný křik, a zatímco Kloe a Joja už se v hotelové king size posteli tulí nahaté k sobě, Zdenko Pavelka někde ze tmy dejvického dvorku usuzuje na vraždu ženy, informuje bezprostředně kriminální policii, ale Je to jen láska, ujišťuje komisař.
City Beach Life
Obvykle trávili léto v mexickém Cancúnu, toužili ale vyzkoušet něco jiného, a tak odletěli do Jižní Karolíny.

19. 08. 2022
12
9
352
Miniatury prozaické

Bambinko

Boří hranice
Boří hranice tito lidé, přechody do chorvatska boří ve svých kombících, naftou voňavoučkých dieselech, vzadu řvou hysterická bambinka, vpředu tatínek a maminka, je-li to poslední dovolená, dozví se tatínek v září od rodinné advokátky Řemdihy, jméno si nechala změnit v dospělosti, aby budila náležitý respekt u tatínků, ještě má ale čas, ještě může jančit v boudě své kanceláře, neukojená lovecká fena, zatím její mandantka dává poslední šanci potenciální protistraně, Moře nadohled, hlásí tatínek, nikdo neposlouchá, děcka opitá pohyblivými obrázky jablečných telefonů, lépe než ožralové čučem, maminka už hledá v guglu "luxusní restauranty v okolí", penězocuc na kešeň, sedmihvězdičkový resort Hvarska zvezda, Željko hosty zve hned do taverny, na peřinách plují labutě, Bože, to je krásný, fotí ona, děcka z únavy chytnou další hysterický záchvat, Ševelín tluče hlavou o zeď a Frederičce asi zapadl jazyk, křičí ona, tak dělej něco. on jde vstříc nekonečnému moři, doufaje na horizontu uzřít ostrou ploutev, mít to rychle za sebou - blízké setkání posledního druhu.
Bambinko
Mají bambino, vyslala ho do parku, je unavená, včera víno z Proseka, spumante pak frizante nakonec lulante, to se roztočí hlava i zkušené pičce (od slova pít), taky chce mít konečně chvilku pro sebe, to je samá kamarádka, chce si prošmejdit ešopy a instáč, tak ten italoargentinský tatínek tedy tlačí kočárek z výtahu, nabízím mu otevřít dveře, s díky odmítá, je zvyklý dělat vše sám, ona je samé víno, ešop, instáč, únava do toho, říká beze slov, pročs jí udělal to zatracené bambino, odpovídám beze slov, otevíraje dveře, už jsou v ulici, kde tyhle tatínky vídám stále častěji, Letná je předvoj, přes týden dřou, aby vydělali na hypotéku, její ešopy a večeře v luxusních restaurantech a osm dovolených do roka, a o víkendu pečují o bambina, zatímco maminky šošmelínky, ještě než usnou nad instáčem, z okna volávají: A nezapomeň bambinku koupit mastné brambůrky v bulvární bageterii. Nevařim.

11. 07. 2022
14
7
299
Miniatury prozaické

Papež a kardinál

Výběr

Papež a kardinál
Osmička jede na Podbabenku, v tramvaji chlap v červeném klouboučku, kardinál, pod sebou kufr na kolečkách, v něm schizofrenické evangelium, které veze papeži, ten sídlí dole u řeky v paláci z větví a igelitu, A vajcas dovezl. A víno. zvedne papež hlas, hned co uzří svého kardinála, ten ale dovezl něco cennějšího - dosud neznámé evangelium, pramen Z, Jednou ho kanonizují, vaše svatosti, koktá nadšením kardinál, Kdes to vyhrabal. bere ho papež na milost a přebírá se v lejstrech, V kontejneru za redakcí časopisu Žena a život u smíchovského nádraží, prozradí naleziště kardinál, Aha, tys byl na lihovaře, čuje papež levárnu, nahlíží do lejster, to budou jakesi chujoviny, háže vzduchem evangelium pro ženy, bere plastovou láhev s jablečným vínem, klopí ji do sebe, sune se ze stolce, usíná.

08. 07. 2022
23
17
689
Miniatury prozaické

Jiřinka a František

Jiřinka a FrantišekPežoťák Jirka L. by asi doporučil novější model, ona si ale s tím svým starým hlavu nedělá. Květinářka Jiřinka z Hradčanské právě skládá kytky do auta, otlučeného zvenčí a zevnitř plného hlíny, vyráží na chatičku k Berounce, kde na ni už čeká hejno hladových koček a František, takový lesůpán, přivítá ji kníratým hubanem, s pivíčkem v ruce, ona mu vyčte, jaktože kočky nemají v miskách, on se zastydí, na ohýnku opečou buřty, S ďábelskou a pivíčkem, zatetelí se František, pak dvacet na terase, dolů k řece, vykoupat se jako první lidé v Píšónu, jen tak nahace, on ji pak položí pod rozkvetlou sakuru, do trav nazad, zmazlí ta dvě tučná potěšení, bachratou cestou vydá se k rokli klína, poručí na čtyři, ona neprotestuje, žena, zhluboka se nadechne, to je lepší než ďábelská a pivíčko, a po týdnu zas je dobře.
Jahody za LudmiluNáměstím míru voní jahody.

22. 05. 2022
10
5
311
Miniatury prozaické

Apetit

Ráno pod KlárovemMalostranská, to je kvas přestupního místa. Z metra na tramvaj a opačně, tudy už od božího rána, které v Praze zvoní chvíli před devátou, proudí život, točí se nohama, holky u toho stíhají cucat kremito z kelímků, nápisem napřed, aby bylo jasno, že nejsou z laciného kraje, chlapi zas stíhají pozorovat zadky v maximálním kroutivém momentu a přitom i plechovou šťávu řinoucí se z klárovské tepny, aby nezahynuli a manželky pak, jak psáno v detektivkách, v očích umrlců nespatřily důkaz o příčině toho strašného štěstí, jež je potkalo.
Podezřelá láskaZatímco ostatní sem vehnala drahota, ty dvě podezřelá láska. Podzemí pasáže Světozor patří nenáročným jedlíkům, ty dvě ale náročné jsou.

25. 04. 2022
9
3
276
Miniatury prozaické

Za pabědu!

Za pabědu. V centru města, už třetí den bez spánku, právě sváděly ostré boje předsunuté jednotky Syřanů, s podporou 54. dělostřelecké brigády usilovaly o vládu nad ulicemi kolem náměstí Míru. Bylo běžné májové ráno roku 2023, na loukách v okolí kvetly zvonky a v tůňkách po pásech tanků plavali čolci.

08. 04. 2022
7
4
316
Miniatury prozaické

Salon

Salon"Četlas včera Salon. " vytáhla brunetka pěstěné obočí na kamarádku. Ta polkla doušek báječného kremita a přitakala: "Myslíš ten rozhovor s Budenem. Jasně.

04. 04. 2022
14
12
324
Miniatury prozaické

Noční výsadek

Noční výsadekSobota míří k cíli, přesně podle plánu, voní romantikou, jako noční výsadek, jako boj ve městě. Holky na sebe berou masky a polní uniformy, trochu řežou v zadku, svírají v prsou, kluci olejují svaly, zapalují retko, mohlo by být poslední. Zanedlouho se střetnou v ulicích. Jako grupy divokých Syřanů a Ukrajinců, bez slitování půjdou do sebe.

28. 03. 2022
7
4
182
Miniatury prozaické

Malý Donbas

RománekJede na Hradčanskou, chvíli po osmé, v devět začíná ofis šichtu. Na širokých stehnech drží knihu, román spisovatelky Julie. Přes špinavé sklo tramvaje opírá se do ní slunce už docela jarní, bere list za listem, vpíjí se do příběhu, je někde v Kalifornii, leží na lehátku u bazénu vily filmového magnáta, její stehna jsou o pár liber lehčí, ne ale zas o tolik, pořádná stehna jsou teď v módě, i zpěvačky taková mají, zlátne z bikin, přistupuje k ní latinský mladík podobný Enrique Iglesiasovi, pokleká před její klín, bere list za listem, propadá touze, ona neříká nic, nechá si to líbit, magnát túruje své žluté porsche do poslední zákruty kopce Mulholland Drive, ona zatím propadá rozkoši, otevírá se latinskému mladíkovi, brána k vile se otevírá, mladík zrychluje jako magnátovo porsche, dobře to Julie vymyslela, už míjí řadu pinií, dva dobrmany, ona křičí, kalifornské slunce žhne, láska se dělá a příběhy vyprávějí. Hradčanská.

23. 03. 2022
9
3
267
Miniatury prozaické

Hulán a pižipaži

Sousedův bratrJe to vzorná pražská rodina: šošmelínka drží synka, tatínek krabici s pizzou. Těsně před osmou jedou domů, už je bere hlad, přestupují u Prašné brány, směřují někam do Motola. V jednom z domů malého sídlišťátka bydlel Ladislav Hojer, kousek od něj, u mostku přes motolský potok řečený Kwai, spáchal svou poslední, pátou vraždu. Šeredně se tenkrát zmýlil: posedlý mladými ženami spatřil ve tmě libou siluetu, netušil, že Anna Š.

21. 03. 2022
11
4
239
Miniatury prozaické

Mléční milenci

Mléční milenciNastupuje v Levoruční ulici. Japonečka ztracená v překladu. S těmi vlásky by se ztratila i v hejnu kavek, létala by ze střechy na střechu, dloubala červy z hlíny, za komínem čekala na kamaráda, možná by z toho něco bylo, pak větvičky a hnízdo, chvíli dohromady, v létě vyvést mladé a zas nanovo, každý sám. Před trafikou na Strossmayerově náměstí stojí dlouhá fronta - vyšel Salon s esejí Václava Bělohradského o možných příčinách konfliktu na Ukrajině, chybách Západu a jeho podílu na deprivaci Ruska.

16. 03. 2022
10
7
248
Miniatury prozaické

Válka v Opletalově

Válka v OpletalověV sukni z pečené kůže jako tatarská válečnice jde Opletalovou a vlnolamem svých boků rozráží zasněné pohledy mužů. Ne. Ať s šourky obtěžkanými bolestí hynou, ta zvířata, říká beze slov. A muži, nedbajíce varování, strašlivé smrti jdou vstříc, civí jí k pasu, sliní hned podvakrát.

15. 03. 2022
16
10
381
Miniatury prozaické

Soudný den

Báječný jeřáb rána zvedá slunko nad domy a takové podobné někdo si zrovna háže na talíř, a jiný hned čtyři, do toho šunku, pepř, chleba na krajíčky, pak už honem za prací, a holkám ještě běží pohádky pod cukavými víčky, ty vstávat nemusí, ty živí sny. Devět, soudná hodina, okresní soud v Liberci. Ve veliké předsíni spravedlnosti posedávají před dveřmi dvojice. "Dvacet let sem dřel jak pičus.

10. 03. 2022
15
6
330
Miniatury prozaické

Hořká smuténka

Výběr

Mléko míruNavzdory mrazu, který se nanovo prokousal únorem, jde Václavákem s ňadry docela holými. Žádná holátka to ale nejsou, plnotučně rozkypělá pějí píseň hojnosti. Ta zkojila by pluky napříč Ukrajinou, a že ti chlapi žízní. Chci si malovat takový živý obraz, cosi na způsob Picassovy Guerniky, jen nadějeplný: Stojí tam ta ženská, rozkročená nad Kyjevem, jedním pohybem vysvobozuje ta svá obří ňadra z podprsenky, zvedá je v dlaních vstříc frontě.

07. 03. 2022
25
30
2368
Miniatury prozaické

Košta kafé

Košta kaféPan Rybina z Velkých Pavlovic, prasyn lovců mamutů, rád dumal. Zvlášť za dlouhých večerů, kdy se na horizontu pálavských vrchů táhl dlouhý knír červánků a víno bralo chvíli. Tehdy pan Rybina, čtenář historických příběhů, vzpomněl vojnu s Turkem. Káva.

14. 02. 2022
13
9
322
Miniatury prozaické

Egypťanka

EgypťankaJeště čte papírovou knihu, a už ráno v tramvaji. Vždyť i staří Egypťané psali na papír a ráno cestou do práce, ve vozech tažených dromedáry, ze svitků četli romány o erotických úletech princezny Hatšepsovet. Tak i ona čte erotický román a miluje to šustění, když netrpělivě nasliněný prst vloží mezi listy.
Kamarádky Sešly se v café Pilot ve čtyři.

18. 01. 2022
14
12
402
Miniatury prozaické

Eger

Výběr

Brzy ráno. Na cestěJe půl osmé, ráno už zas mluví do věcí, k nimž se člověk nechce znát, a v Ovenecké v café Pilot se holky chystají k dílu. Pustily si Madonnu a hážou nahými boky v těsných džínách, na chvíli skrze obrovský auslág zasvítí něžní ptáčci, sotva se rozlétnou, už je holka lapí do sítě svetříku, a pak povinnou zástěru, Už by šéf mohl dodělat zázemí, povzdechne si Johanna a upustí páru Hubertovi, strašidelnému stroji na kávu, Hannah jen pokrčí rameny a soustředená na uvazování mašle do vlasů kousne se do rtu lankom ruž kutur. To v třídírně balíků v Bubenči u nádraží směna jede na obrátky, od šesti se tu nezastaví, Maximálně na cigáro, jsou Vánoce, klepe si na hodinky vedoucí směny a propouští Olafa s Gertou na vzduch.

16. 12. 2021
22
30
1482
Miniatury prozaické

#Prague#ass#kiss

Výběr

#Prague#ass#kiss#Vlečou se jak procesí proroků pouští, ženské s kufry na kolečkách. Před hodinou přistály a už jsou tu, v srdci města, na kostkách náměstí Padlých hlav, google je vede k hotelu, kam složí noční košilky, krémy na prsa, žádné řízky v chlebíčku, jejich smůla, pulovry, kartáčky, ajpedy, nabíječky, do zimního přezují pičky, přiletěly z dalekého jihu, krásné jak starověké nevěstky, a vyrazí za atrakcemi. Cestou si dopřejí espresní kávu, Se sekaninovým mlékem, dámy. ukloní se ganymédes, jistě že ano, ženy surovou kávu nepijí, jejich ústa jsou jemňounká jak podšívky kabelek Ludvíka Vitona, ještě zákusek, pak už budou mít dost sil kroutit hlavami nad barokní alejí mostu, vystoupat uličkou k Hradu, padnout na kolena v katedrále, kořit se mistrovství německého kameníka, sestoupat zlatavými schody na Klárov k řece, k místu, kde mistr Saudek kdysi vyfotil prdýlku nahé holčičky mezi hejnem labutí a stát se právě takovým hejnem, žíznícím po sladkém pivu a hned si ho taky dají a zamávají nejistě křídly a budou zas v hotelu a jako mistr budou si před velikými zrcadly v pokojích fotit nahé prdýlky a vysílat je na oběžnou dráhu instagramu se vzkazem: #Prague#ass#kiss#
V kadeřnictvíChtějí být na vánočním večírku krásné, a tak se vydaly do kadeřnictví v jedné ze špinavých ulic Smíchova, sedí v řadě, listují lifestyle magazíny, čtou rady do života, jak rychle rozbít vztah a jak jsou muži toxičtí a vůbec bakaní, a čekají na svou chvíli.

13. 12. 2021
11
19
520
Miniatury prozaické

Advent ve městě

Advent ve městěDnes jsem byl svědkem události: vyvoněné obchodní centrum v srdci města. Rituals, Boss, Tezenis, Gant i Klein už měli výlohy načančané adventní estetikou. Holky jako do žilnatých údů zatínaly do kelímků s kremitem své nehty dior vernis ruž, seforky, co jim je prodaly, se usmívaly křivkou lankom ruž kutur. Od stropu šla tichá lounge hudba, lehký průvan roznášel vůně opia, vanilky, kouře a pačuli, yvsanloran, barbery, gotie.

07. 12. 2021
13
18
601
Miniatury prozaické

Depresivum

Výběr

DepresivumNěmecká společnost Pharmasofia začala vyrábět depresiva, léky vyvolávající úzkost a depresi. Inspirací jí bylo učení filosofa Martina Heideggera, podle nějž úzkost zjevuje nic, a tím otevírá cestu k pochopení vlastního bytí, na níž teprve člověku jest v krátkých záblescích spatřiti smysl. Tradice německého existencialismu ve spojení s vyspělým farmakoprůmyslem tedy usnadnily naplnit celospolečenskou poptávku po smyslu. V první vlně terapie se očekává stoupající počet sebevražd, varovala Evropská léková agentura, ale to není indikace k jejímu ukončení, protože v lidech je třeba znovu a radikálně zpřítomnit vztah k celku světa, a nikoli prohlubovat pohroužení do světů soukromých.

06. 12. 2021
14
15
608
Miniatury prozaické

Czech press photo

Czech press photoStojí před justičním palácem v dalekých Vršovicích, tolik podobných periferii jejich rodného Vladivostoku. Dvě holky, sladké jako bonbonky, jedna v módních teplácích, druhá v těsné džínové soupravičce. První v ruce pivíčko, jistě jahodové, pach chmele je demode, dělají si selfíčko. Možná jim soudce přiznal azyl a možná tučné výživné, tak září štěstím, a to je třeba vyfotit.

13. 09. 2021
7
3
253
Miniatury prozaické

O mayské noci

O mayské noci. a víme, že letos už nepřijdou / ty horké noci / za nichž ženy obtěžkány plnotučnými sny / usínají s nohama dokořán . Primář Pištín dopíjel čtvrtou sklenku hennessy a básnil. Snad jednou vydáte sbírku, lichotila mu sestřička Rozárka vždy na úsvitu výplatního termínu.

07. 09. 2021
9
3
270
Miniatury prozaické

Zámek

ZámekDorazil jsem jako Kafkův zeměměřič do tajemného městečka s tajemným zámkem na vršku. K desáté večer dročkou ze sousedství, kde končí koleje. Dročkář, třicetiletý otec novorozence, mi svěřil tajemství: včera u stánku s kebabem, byv osloven dívkou, poprvé zapochyboval o své lásce. Snad jeho slabost pro šťavnatou žemli jednou syn pochopí.

06. 09. 2021
7
8
378
Miniatury prozaické

Spalovač heroinu

Spalovač heroinuSprávce spalovny heroinu čeká zkrácená směna, v pátek se spaluje jen do dvanácti, pak už spalovač a jeho pomocníci mohou v klidu spát až do nedělního podvečera, kdy se opět připravují pece.
Spalovač heroinu IINejdříve se vám v prostoru břicha rozlije teplo, pak se uvolní každý sval těla, svět se vás přestane týkat, zpomalí se dech, čas a jiné závazné kategorie jako by nebyly. Pohled se zafixuje jedním směrem, aniž by v tom bodě bylo něco skutečně zajímavého. Když chcete, přijdou sny, třebas o lásce, když nechcete, je vám stejně dobře.

27. 08. 2021
9
10
368
Miniatury prozaické

Olomoucké zastavení

Slaví Ludvík. Dnes slaví svátek Ludvík Viton. Poděkujte mu za krásné kabelky, které nosíte po bulvárech, kufry, které vozíte na kokosové ostrovy, a peněženky, z kterých to neplatíte. Vypujčte si, jako to děláte vždycky, zlatou kartu manžela, milence, kamaráda, a pošlete Ludvíkovi na San Žermén De Prés kytičku.

23. 08. 2021
10
9
355
Miniatury prozaické

Lev Kandaháru

Lev KandaháruPo smrti ikonického vůdce Talibanu Muhammada Umara nebyl kdo by převzal štafetový kulomet a vedl pouštní válku. Ani Američané dodnes přesně nevědí, kdo vlastně mullu Umara nahradil a kdo po jejich odchodu ze země provedl bleskový převrat. Nyní se to dozví. Jistě vám neuniklo, že před necelým rokem odešel z významné světové politické scény muž enormních ambicí, schopností a odvahy.

18. 08. 2021
10
5
344
Miniatury prozaické

Podivné teorie

Podivné teorieLeží na břiše, spí a jak dýchá, ohromné břicho ji celou nadzdvihává. Možná to jsou prsa, protože ženy prý dýchají přes prsa a muži přes břicho, říkala nám odporná učitelka biologie na základní škole, měla teorii, že inteligence je otisknuta do bílých měsíčků na nehtech rukou, čím více jsou vidět, tím je člověk inteligentnější a naopak, všichni jsme si pak prohlíželi ruce a někteří možná tehdy vzdali všechny ambice a smiřovali se s tím, že pigment nehtů je předurčil k životu na okraji společnosti, kamarád z lavice měl měsíčky do poloviny nehtů, takové úplňky, a dneska nenapíše souvislou větu, kdoví jaký vynález mohli na svět přivést ti s nehty bezměsíčkovitými, nebýt té babizny. Každopádně na nehty té ženské spící na palouku Petynky nikdo nehledí. Koukají na její zadnici a když se pak probudí a otočí na záda, na její stejně ohromná prsa, která se jí až tlačí k bradě, jak si roztírá po břiše a těch stejně ohromných prsou kokosový olej a ony se lesknou, tmavé dvorce, stejně ohromné jako to břicho a prsa pohledy zvědavců opětují, jako smutné oči Hany Karadžičové, řekla by učitelka literatury.

17. 08. 2021
13
8
469
Miniatury prozaické

Bára má Emilku

PařížskáDo Pařížské zrovna zavážejí zboží. Z kabiny vyskočí hromotluk, otevře návěs náklaďáku a pomocí háku vytáhne na chodník modré umělohmotné bedny. Tak, paninko, jsem tu s těma ráčmenama. Pěstěná blondýna, opálená karibským sluncem, vykročí z obchodu Patek Philippe, útlocitně pohlédne k bednám a s povzdechem kývne na livrejovaného dveřníka, aby je odnesl do zákasí.

16. 08. 2021
9
7
323
Miniatury prozaické

Nymburský soud

Výběr

Lehké pepčoDopřávaly si lehké pepčo. Lehké pepčo není žádná jednotlivá věc, abyste rozuměli, je to souhrn životní praxe. Přišly na Petynku po desáté, obě v brazilských plavkách černé barvy, aby jejich bělounké prdýlky svítily dodaleka jako lucerničky touhy. Lehly si na molo, protože to patří manekýnám.

13. 08. 2021
16
28
815
Miniatury prozaické

Labuť

LabuťUsnula na sluníčku. Mladičká narkomanka, tulačka, indiánka. Tak sní svůj opiový sen na lavičce poblíž Bílé labutě, kam si po práci lidé chodí kupovat krásné šaty z tesilu. Taky byla jako bílá labuť, dokud nepoznala bídáka Johnyho, který ji naučil jak rozpustit heroin v citronce a pustit si ho rovnou do špagátu.

11. 08. 2021
15
11
414
Miniatury prozaické

Letná

LetnáV uličkách kolem Milady, letenské tepny, přibývá kaváren. Lidé posedávají venku, popíjejí kávu, dopřávají si sekaninové dorty a hodně toho napovídají. Kde není kavárna nebo vinárna, je prodejna zeleniny, meruňky svítí jako sluníčka, rozkrojené melouny se smějí a třešně by chtěly k tetovaným hipsterkám za trička. Z přízemního okna se nesou hlasy Rusů krátících si sobotu karbanem.

19. 07. 2021
18
15
640
Miniatury prozaické

Ovečky

Ovečky Jako ovečky pohání je z tramvajky. V žlutých vestičkách je nikdo nepřehlédne. Byli na výletě, nejspíš v Šárce, a teď se vracejí zpátky do školičky, obědvat a spinkat. A zatímco budou spinkat, paní učitelka se vydá špacírem jablečným sadem z pixelů, jako by toho neměla dost.

27. 06. 2021
11
6
392
Miniatury prozaické

Olašský soud

Olašský soudDlouhá desetiletí byla sídelním městem olašských králů Ostrava. Moc si předávaly rody Stojků a Lipů. Teprve nedávno se králem stal Horvátko zvaný Bobko z Brna; brzy umřel, ale jeho rodu koruna zůstala. K soudu jsem tedy jel právě tam.

16. 06. 2021
15
12
664
Miniatury prozaické

Tichý sifon

Výběr

ŠkoličkaVrátka byla otevřená, tak jsem vešel. Usedl na lavičku pod jablůňku zatím holou, jako hlava pana ředitele. A přestože byly už dvě hodiny, z okna šel hlas paní učitelky, ale z hřiště za rohem plácání míče a dohady dětí. Na parapet přilétal ptáček, aby se ujistil, že paní učitelka, která ho pravidelně krmí, je v bezpečí.

08. 06. 2021
10
7
434
Miniatury prozaické

Průvodce po galaxii

Průvodce po galaxiiV téhle zatáčce vypálili na vysokého blondýna s červenou botou, ale stengun se zasekl. Tak vrhli granát, ale vzalo to jen dveře mercedesky. Přesto šrapnel a kus kožené sedačky a otrava krve a dál už to sami znáte. Teď tudy tečou auta ve dvou proudech jako někde na kalifornské hajvej, bez úcty k mrtvému, říká průvodce turistům, tahle země mohla šlapat jako hodinky, podívá se k zápěstí, kopne do koloběžky postavené do cesty, a zavelí sejít dolů do Holešovic, kde točí výbornou vatu.

02. 06. 2021
9
7
403
Miniatury prozaické

Moudrý tribunál

Moudrý tribunálZasedl tribunál. Ceremoniář zatloukl holí o zem a vyzval přítomné povstat. Tak se stalo. Do síně vešli soudci v talárech, s parukami na hlavách, každý s nějakou učenou knihou v podpaží.

27. 05. 2021
3
6
398
Miniatury prozaické

Jahve a Cardi

Výběr

Jahve a Cardi Pohoršen světaběhem, jednoho dne Jahve ukázal na zpěvačku Cardi B a řekl: Ty. Od nyní už navždy budeš žít v panelovém domě v Chlumci nad Cidlinou. Cardi B se zrovna slunila u bazénu své kalifornské vily, pila barevný koktajl a poslouchala vlastní hudbu. Jakmile Jahve vyřkl svůj bezlítostný soud, sbalila si své Louis Vutton kufry a vydala se na dlouhou cestu do Chlumce.

24. 05. 2021
17
18
797
Miniatury prozaické

Havárie kořalkovodu

ZahrádkaPřed Opletalovou podprsenkárnou už chystají zahrádku. Právě tam, neboť je to hygieničtější, budou ženy zkoušet prádlo. Na trávě pod jablůňkou, do prsou je nebude píchat sluníčko a zůstanou tak bělounká, aby dál mohla svítit ve tmě milencům na cestu.
Dlouhý pochod k májiTohle jaro pajdá na jednu nohu.

19. 05. 2021
10
8
366
Miniatury prozaické

Like a chewing gum

Dar kauzyTěhotný ženský rozpáral břicho. A jak koulela očima, vrazil jí do nich nůžky solingen. Prokurátor už na chodbě líčil skutek dětem ze základní školy, které se s paní učitelkou přišly podívat, jak se dělá spravedlnost. No a pak po bytě rozlil benzín a podpálil to.

17. 05. 2021
8
7
367
Miniatury prozaické

Rejčka

Taková normální neděleČlenům klubu Spartak Rogallo došla trpělivost. Zatímco parníky s pivníky už mohou brázdit Vltavu, oni musí na rozvolnění čekat. Rozhodli se pro radikální čin. Seřazeni ke kraji letenského profilu nejprve vypijí kořalku z domácích brambor.

10. 05. 2021
13
10
373
Miniatury prozaické

Opustíš-li mne...

Opustíš-li mne. Ludlanka se narodila již velmi starým rodičům, mamince bylo třicet a tatínkovi ještě o něco více, a protože takové narození je vlastně zázrak, měli se k Ludlance jako k zázraku. Babička o ní mnoho napovídala sousedkám: že z Ludlanky bude moderátorka zpráv na Nově anebo ředitelka na ministerstvu, a taky jak moc je krásná, takový náš piškůtek, i když vypadala jako uschlé jablíčko. Sousedky už ty sladké řeči nemohly poslouchat, a tak když viděly babičku, utíkaly, mizely, omlouvaly se.

05. 05. 2021
10
8
471
Miniatury prozaické

Pozri, kvitnů pupavy

Pozri, kvitnů pupavyBetonové cévy města chrlí auta už od soudného rána. Ta pod Letnou je chlístá neobyčejně zběsile, pravděpodobně bude mít zvláštní úlohu zásobit střed města smrdutými vozy, dvoustopými tromby, překážkami na cestách snivých chodců. Most k Revoluční je vybaven digitálními tachometry, takže když přes něj běžíš, hned víš, jestli s tebou atletický svaz v létě do Tokia může počítat. V Revoluční už dávno nikdo nezapaluje barikády, jen holkám slunce připaluje lýtka, odvážným i stehna.

04. 05. 2021
16
12
550
Miniatury prozaické

Mamahotel

MamahotelJako ředitelka mamahotelu Ivana musí vstávat brzy, rozhodně dřív než její dvaatřicetiletý syn. Přichystat kakao, namazat vánočku, kafíčko si dáš. Když odejde do školy nebo za marným výdělkem, ani tehdy Ivana nespočine: umýt nádobí, dojít do krámu, připravit oběd. Jak ses měl, co bylo ve škole.

02. 05. 2021
21
16
698
Miniatury prozaické

Šel jsem Miladou

Šel jsem MiladouU Domažlické jizby postávají a "chmelovou paličkou utloukají křehký žal", jak píše básník. Hloučky pivců, opilí jarem poněkud líným, pivem poněkud zbrklým. Miladou klesají a stoupají holky s širokými boky, některé sotva se vyhnou. To pak cinkají tramvaje a ony se vykrucují, že na vině je příliš úzká ulice.

27. 04. 2021
16
18
522
Miniatury prozaické

Když soudruh Punin plakal

Cestou k člověkuChodili od domu k domu, hledali člověka dobrého srdce. Ten bydlí snad támhle, říkali jedni a ukazovali na dům v dálce. Když se ptali tam, posílali je místní zas jinam, že možná tam, za humny bydlí člověk dobrého srdce. Ale ani tam ho nenašli.

24. 04. 2021
12
11
384
Miniatury prozaické

Včela v hubounově břiše

Určeny k vražděníŠtrádujou si to Vodičkovou. Modrovlásek a děravá punčoška, holky sladké karamelky. Jenže sotva se zasníš, už jde ulicí prsatá Jolka. Je poledne, chystá se u okénka zkrmit svá nadělení.

20. 04. 2021
14
11
350
Miniatury prozaické

Sliniví plžnatci

CukrárnaAsi proto že touhle ulicí jezdila první tramvaj, už rána jí korzují holky s modrými a růžovými vlasy a babičky s vlasy bílými. A za rohem, v cukrárně pana Erharta, z dlouhé chvíle, neboť všichni všechno mají, číšník Johan nablýskanou vidličkou píchne cukrářku Emu do zadnice nafouklé od vší té šlehačky a makronků, které musí vyrobit a ochutnat. A ona nadskočí a zalomí obočí a už by láteřila, ale on přiloží prst na ústa, aby nevyrušila holky s modrými a růžovými a babičky s bílými vlasy, protože makronka vzpříčená v krku není žádný med.
VrabečciJsou jako tři vrabečci.

19. 04. 2021
10
8
388
Miniatury prozaické

Šmodrchané prdýlky

Odstíny kurev. Cesta ŽižkovemJako mim, co zanevřel na tmu, rozhodl se vstávat brzy a hrát už jen na ulici, když zavřeli divadla, je závozník na rohu Budečské. Ukazuje kamarádovi za volantem dodávky, jak vycouvat z chodníku. K tomu duu komiků vyhrává Prokofjevova Sonáta D-dur, kterou pečlivě, po dlouhé konzultaci s programovým ředitelem, vybrali v nedaleké budově Českého rozhlasu.

14. 04. 2021
10
10
518
Miniatury prozaické

Žena za pultem

Žena za pultemSvědí ji dlouhá chvíle. Zatímco vzadu dr. Hauška, starý rutinér, zkušeně míchá diacetylmorfiniumchloratum, ona sedí zapřená koleny do pultu a listuje svým jablečným telefonem. Instáč, fejs, vocap.

13. 04. 2021
19
21
934
Miniatury prozaické

Štěpánka

Výběr

KobylisySem sváželi vlastence, sokoly, skauty a všechny ty pochybné existence. Už je nikdy nikdo neviděl. Tady na rozkaz britských hejterů zákeřně vrhli granát proti svému protektorovi. Tady ve své diskotéce Ivan J.

06. 04. 2021
20
19
603
Miniatury prozaické

Učitelům (učitelsky) k svátku

Noční přepadJsou to romantici - trénují noční přepad. To není jako v létě na zahradě schroustat kedluben. Smrdí to střelným prachem a újmou, hodně nábojů padne na buben. Za pár dnů už budou v Mali, v džungli, po pás v řece s krokodýly, a jen co padne soumrak, číhat za sapany, čekat na konvoj s nepřáteli.

29. 03. 2021
5
4
228
Miniatury prozaické

Kdo neochutnal...

S křenem na šmakJako pan Svoboda z Hrabalových Slavností sněženek, veliký jedlík a školitel salámů, ta ženská nevěděla, co dřív koupit. Dvacet deka vajíčkového salátu a ještě tamten, pani, to je jakej, aha, tak toho patnáct, a šunkový koleno třicet deka a šest nožek frankfurtských párků. Holka s kšiltem už byla nešťastná, i když by mohla být ráda, že večer nebude muset natírat octem přesčas, u chladicího pultu se štosovala řada a ženská pořád těkala od uzeniny k uzenině, aby na nějakou lahůdku nezapomněla a večer u televize jí to nepřišlo líto. A tak se lidé v řadě seznamovali, pracovali, babička upletla vnučce svetr na příští zimu, známá spisovatelka dopsala poslední tři kapitoly románu o protektorátu, poslední dvě o normalizaci a celý jeden román o velikém břemeni mateřství, soudce vyřešil spletitou kauzu a předepsal si rozsudek včetně odůvodnění, na senát nehledě, řada už se táhla ven na Letenské náměstí, postupovala ke Spartě, zachvíli byla až k Hradčanské, takže dopravní podnik byl nucen ze Špejcharu vypravit přídatné spoje, jenže to nebylo dost a řada sahala až k Hládkovu, to už se věc dostala do regionálního rozhlasu, lidé sahali do Břevnova a Bělohorskou ke kopci, rozhlas hlásil místní kolony, uzavírky a objížďku, nakonec se letenská řada spojila s docela kratičkou řadou břevnovskou u sesterské Billy, takže nikdo nevěděl, do kterého krámu stojí frontu, to zas začly hádky a strkanice, každý chtěl kratším směrem, ale to prr, ozývalo se, zatím vyšly všechny tři romány známé spisovatelky, soudce vyhlásil rozsudek online s ohledem na epidemickou situaci přímo od pultu, a ženská že teda ještě deset deka debrecínky na šmak, s křenem přijde vhod, a to bude asi tak všechno, pani, položila obřadně balíček do koše a kolébala se na vratkých nohách od pultu ke konzervám.

26. 03. 2021
9
10
356
Miniatury prozaické

Naučné vyprávění tatínkovo

StrážniceBere si na paškál řidiče dodávky. Strážnice v Revoluční. Vypisuje mu tučnou pokutu a přitom špulí zadek, aby ho náhodný kolemjdoucí zapsal do miniatury. Plácnout ji, bylo by nebezpečné, přece jen má za pasem pistoli a od prezidenta, který je takovou českou královnou, povolení zabíjet.

25. 03. 2021
15
15
631
Miniatury prozaické

Zprávařky

Zprávařky "Bylo to i na stěnách," vydechla ženská. "I na stropě. " zeptala se zvědavě druhá. První jen dramaticky pokývala hlavou.

22. 03. 2021
9
9
309
Miniatury prozaické

Tichá dohoda

"Ten synek je ganz gupi," obrátil se učitel na asistenta. Zvedl se, vzal kloučka za ucho a vedl ho ke dveřím, "tu nemaš co robit, iď dudum," vystrčil ho a zavřel. Asistent se zvedl, řekl si, že aspoň bude první v jídelně, když je šnytzel a žimjoky, a šel taky. Učitel pokračoval ve zkoušení.

16. 03. 2021
16
13
674
Miniatury prozaické

Maloletý faraon

Výběr

PlovárnaPanovala tu tenkrát božská pohoda. Svět sice hořel svárem, tady ale nikdo do války nemusel. Jen štíhlí, plaví muži, zlátnoucí v dešti slunce, jimž namnoze bylo souzeno později olověnět v dešti střel. Dívky na ně pokukovaly, připraveny hasit jejich žízeň.

11. 03. 2021
26
22
743
Miniatury prozaické

Sladký princ

Sladký princSpinkaj môj slaďučký princ, šeptala líbace maminka děťátku do peřinky. A děťátko sálo z cecíku horehronské mĺčko a sílilo v šohaje. Ve třičtvrtě na dospělost princ vydal se odbočkou do dobrodružství. Pořídil si partu, rychlé auto, pištol a perské tygre.

09. 03. 2021
11
16
516
Miniatury prozaické

Poslední melta

BikinoměřičDo Zanzibaru si je asi nevezme. Holka, štíhlá, dlouhá bruneta, okukuje kanárkově žluté bikiny za sklem podprsenkárny v Opletalově. Ale vždyť i na Slapech je hezky, říká si, a protože si je nemůže prubnout, odhaduje, jak by jí asi seděly na prsou a v rozkroku. Netuší, že za zády má bikinoměřiče, přes ulici o parapet svého bistra opřený Ital pokuřuje a tiše konstatuje, že ano, ty budou.

01. 03. 2021
9
7
418
Miniatury prozaické

V hodině popůlnoční

Raduj se mládenčeRaduj se mládenče v mladosti své, napsal starozákonní Kazatel; a on, jako by jeho knihu četl, raduje se. Raduje se, že směnil jogurt za cigaretu a po dlouhé abstinenci chutnal modrý dým, svěřuje mi po telefonu. Je to málo přes rok, co za podobného večera, taky sněžilo a sníh tál v plískanici, na autobusové zastávce v Kobylisích po předchozí rozepři strhl z invalidního vozíku tuláka a skoro ho utloukl k smrti. Předtím spolu chvíli kouřili a pili kořalku z jedné lahve.

24. 02. 2021
8
4
255
Miniatury prozaické

Sedmnáctka

Sedmnáctka jezdí po obou stranách Vltavy. Moc se neví, že tuto výjimečnou věc zavedli na přání prezidenta Husáka, který, sám původem z malého městečka na říčce Duna, byl fascinován městem nahlíženým vodní perspektivou; zvlášť miloval rána, kdy od hladiny stoupala pára, osamělé pramice bral mírný proud a ve vzduchu už byly cítit první stopy jara. Z vděku k tomu velikému šošonovi dopravní podnik zbudoval koleje a nasadil nábřežní spoj, jemuž se přezdívalo "racek". Teď ráno se nikdo z cestujících nechechtá, sedíme v řadách, v hlavách ptákoviny.

24. 02. 2021
12
9
346
Miniatury prozaické

Terka a bicykl

Vykuřování dřívkemJe pátek před polednem a paní Lara vykuřuje schodiště vonným dřívkem. Za ten malý rituál jsou jí všichni v domě vděční, protože kanceláře advokátů, notářů, překladatelů a různých poradců přitahují spoustu podivných existencí. Je tak třeba vždy po týdnu zaplašit zlou energii, kterou tu po sobě zanechají. Paní Lara, pověřená správou objektu, starší bělovlasá žena připomínající indiánskou squaw, škrtne sirkou, v plameni smočí vonné dřívko a s výrazem té, která ví, odshora dolů projde schodištěm.

23. 02. 2021
12
11
319
Miniatury prozaické

Těžkosti zrození

Vyvrženo na svět z prostředí matčina lůna dítě pláče. Teplo, útulno a bezpečí jsou pryč, kolem chlad a cizí lidé, spousta neznámých věcí a zvuků, nejistot. Vyvrženi ze světa dobře známého - analogického lidé pláčou, vztekají se, hrozí. Kolem digitální prostředí podobné oceánu, v němž se to hemží obrazy, hlasy, sděleními, vše "onlajn".

19. 02. 2021
8
10
364
Úvahy

Daniel Jahja Landa

Daniel Jahja LandaGambijský prezident Jahja svého času vyhnal ze země západní lékaře, kteří pomáhali nakaženým AIDS. Jahja totiž považoval sám sebe za jedině kompetentního v léčbě smrtelné nemoci: dotyčného potřel šťávou z grapefruitu a dal mu sníst banánovou šlupku, tím měl být definitivně vyléčen. I my máme svého Jahju - zpěváka Landu. V boji s covidem radí zanechat všech opatření a nasadit vitamíny a zinek.

18. 02. 2021
8
10
328
Úvahy

Láska do žní

Láska do žníSeznámili se na tancovačce o dožínkách. Jí fascinovala jeho z košile chlupatá hruď, jeho zas mléčná něha jejích ňader. Skončili v sobě a slíbili si pouto. Jako přespolní Knoflíček, tak mu říkala, za ní jezdíval nablýskanou Ladou 1500.

17. 02. 2021
8
5
334
Miniatury prozaické

Tomeho way of life

Když v roce dvaapadesát Tome Slanina jako dvacetiletý utíkal do Ameriky, netušil, co všechno ho čeká. Už v Bavorsku se podivnou náhodou připletl do přepadení pošty. Ještě zvládl překročit hranice s Francií, ale nezbylo než se nechat naverbovat k cizinecké legii. A protože svět ještě válkám neřekl konec, čekali ho v Indočíně.

14. 02. 2021
10
13
385
Miniatury prozaické

Tonyho snění

Tonyho sněníPepita hrávala na jojo v baru La Luna, v první řadě sedával Tony Hruška, se sklenkou karibského rumu v ruce žvýkal cigarilo a nasával voňavý Pepitin pot, protože v baru bývalo horko a hra na jojo umí být náročná. Když náhodou Pepita zdvihla ruku, nejlépe obě, a barem se náhle prohnala vůně potu ještě intenzivněji a k tomu zasvítily jeden nebo hned dva černočerné chomáčky jejího popdaží, Tony bez ohledu na počet vypitých sklenek rázem býval opilý. A přestože se nikdy neodvážil vyslovit svou náklonnost k líbezným záhybům Pepitina těla, k jejich černavé sedlině a nasládlé vůni, kterou dávaly, tak jako Židé nikdy nevysloví jméno svého boha, ona tušila a nemálokrát se zadívala jeho směrem, přivřela oči a modravou štěrbinou mezi těžkými řasami dior pampnvoljum řekla: Tak už to zkus. Ale Tony to nikdy nezkusil.

08. 02. 2021
12
8
498
Miniatury prozaické

Bio Rozmarýna

Bio RozmarýnaDo ulice poněkud špinavé svítí napis: Bio Rozmarýna. Sem nechodí se do kina, nýbrž pro česnek ze zahrádky, mlíčko přímo z vemínka (Takové má jenom maminka, říká muž s vyšpulenými rty, jehož poznamenalo dlouhé kojení a pobývání s matkou) a oříšky z obecní lísky. A ještě pro spoustu dobrých věcí se tam chodí. A kdo se nebojí zeptat, řekne si o živou vodu zpod pultu.

02. 02. 2021
15
13
406
Miniatury prozaické

Tramvajový čelindž V

Žádný sloup, kašna nebo socha buditele, Letenskému náměstí dominuje Billa. Rakousku tím děláme lepší službu než mariánským olisbem. Ale všichni se tam denně sejdeme. Bílkova vila.

02. 02. 2021
6
6
291
Miniatury prozaické

Tramvajový čelindž III

Letná ještě žije večerem, maminky si vedou děťátka z kroužků, které jsou dnes chronické jako směny v továrně. Ať si děti zvykají. Sparťanský stadion už dlouho nezažil ohně bitek, fanfáry po vsítěném míči a demolice laviček z radosti, ze zoufalství. Bílkova vila v tomhle nečasí působí ještě mysteriózněji.

01. 02. 2021
9
8
305
Miniatury prozaické

Tramvajový čelindž II

Výběr

Sparta. Tady se ze skaliska schodů kutálejí opilci. Vždycky v neděli odpoledne, pak je seberou a odvezou vystřízlivět a uhradit účty. Žijeme v milostivých časech.

30. 01. 2021
9
7
316
Miniatury prozaické

Tramvajový čelindž

Výběr

V sedm Klárov pohasíná. Zapal si děvče retko a rozsviť ho. A ona, možná Klárka, tahá a za chvíli je z ní jen červená tečka ve tmě. Naše tramvaj se vzdaluje.

29. 01. 2021
16
18
487
Miniatury prozaické

René, bůh a rybky

René, bůh a rybkyPo pláži běhaly nahé děti, za nimi ladně procházely jejich mladé matky jen o trochu méně nahé, do vlasů se jim opíral větřík a slunce pomalu klesalo v křivce podvečerní únavy. Ve stínu exotických dřevin seděl René Kotyza, jedl slané rybky a kochal se tou scenérií. Když takto jednoho dne zase seděl na břehu oceánu, jedl slané rybky a kochal se výhledem na děti, jejich mladé matky jen o trochu méně nahé a smějící se kokosovými zoubky naokolo, uslyšel hlas: "Nejez ty rybky, René. I ony chtějí žít, právě jako ty.

26. 01. 2021
14
14
499
Miniatury prozaické

Maková pole

Byl konec června, léto doutnalo k velikému ohni, slunce dívkám pomalu šisovalo vlasy a v předlouhých polních stráních kvetl mák. Přijeli na tancích, obrněných autech a motocyklech. Některým bylo čerstvých šestnáct, všichni kypěli mládím a dobrou náladou, jen velitelé byli starší a vážnější. Ve strakatých polních uniformách vojáci 3.

22. 01. 2021
10
4
296
Miniatury prozaické

Tajemství Etrusků

Adam s Evou, ač středního věku, pracovali na pozici senior lojrs ve velké advokátní kanceláři. A protože už měli všeho akorát, jednoho rána u snídaně v Café Diderot dostali nápad odjet do Říma, hledat nerozluštěná tajemství starých Etrusků.
Do kanceláře už ani nešli, nakoupili pár nutných věcí, chleba v Delmartu, žabky ze Superdraj, pár map v antikváriátu Spálená53, a doma oznámili, že se chystají odjet do Říma, hledat nerozluštěná tajemství starých Etrusků. Manželka Adama se urazila a zamkla v ložnici a přes dveře vyhrožovala, že vezme děti a odjede za maminkou do Malajsie.

21. 01. 2021
12
9
378
Miniatury prozaické

Naháč v mýdlových bublinách

Podkrovní apartmán rozdrnčel zvonek. „Haló. “ dole u dveří vinohradského činžáku vyšel z reproduktoru šum a do něj kouřový hlas. „Tady Daniel Stach, z vědecké redakce,“ ozvalo se zas nahoře v apartmánu medově.

19. 01. 2021
12
10
349
Miniatury prozaické

Paní učitelka

Zvonila přestávka. Děti se kupily na chodbě, některé zůstaly ve třídě u lavic, sdělovaly si dojmy, tetelily se nad volnou chvílí. Paní učitelka Hanka srovnala desky, dopila zbytek kávy se sekaninou a vstoupila mezi ně. Vzala si ji stranou.

18. 01. 2021
14
14
398
Miniatury prozaické

Žena v poušti

Jeden se jmenoval Mandarinek, druhý Nugetek. Zůstali sami, bez tatínka. Oběsil se na stromě hned za domem; sousedi si pak na ně dlouho ukazovali. Snažila se jim nahradit tu ztrátu, které patrně sama byla příčinou, a tak v podzemním baru na rohu ulice hledala muže.

16. 01. 2021
10
9
332
Miniatury prozaické

Metací vozítko

Výběr

Metací vozítkoNa přechodu na Hradčanské, před ambasádami exotických zemí, stojí metací vozítko. Tím bychom dojeli až na kraj světa, říká jí. A ona se ohlíží po řadě mnichovských vozů (ve kterých jezdí jen málokdy mniši) stojících za vozítkem a mlčky říká, že by raději jela něčím takovým, a nemusel by to být kraj světa, ale třeba jen švýcarské Alpy. A jemu taje srdce nad vyslovenou představou a ona to své má jak z ledu.

15. 01. 2021
18
19
940
Miniatury prozaické

Hodina mezi piškotem a kávou

Hodina mezi piškotem a kávouBilla už jede na poloviční příkon, žárovky pohasínají, zanedlouho zadním vchodem vynesou změklá rajčata, šunku potřou octem, podlahu savem a půjdou domů. Teď, v neděli po osmé, ale ještě musí držet službu. Už je to ale šlehačka, říká chlap nad bednou jablek Jonathan. Kdo má trochu štěstí, na chvíli zmizí za gumový závěs a dopustí se flirtu mezi paletami piškotů.

21. 12. 2020
17
20
641
Miniatury prozaické

Noli me tangere

Noli me tangereSeznámili se na internetu. Domluvili si schůzku v čínském bistru na kraji Vršovic. Magdaléna, zdravotní sestřička z Motola, a Ježíš, vizionář na volné noze. Objednali dvakrát smolný talíř a rýžové víno a do večera se docela zpili.

25. 11. 2020
7
3
310
Miniatury prozaické

Paklíč k srdci

V osmé třídě se jim rozvrh rozšířil o pracovní výchovu. Převážně práce s železem u svěráku. Antonín Baština, mistr, jim jednoho dne zadal vyrobit paklíč k dívčím srdcím. Kluci se rozdělili do dvojic a pustili do díla: nejprve si na průsvitný papír narýsovali osu a pak na ni přikládali pravítka a tužkami hardtmuth dělali značky jako Parléřovi kameníci.

24. 11. 2020
10
6
293
Miniatury prozaické

Romance

RomanceDvacet let dělal úředníka v bance v malém městě na východním pobřeží. Za celoživotní úspory koupil škuner a tím se plavil mezi Mexikem a Spojenými státy, co dva týdny. Na palubě slunce a pohoda, v podpalubí pytle s heroinem. Po dvou letech v jednom přístavu potkal sladkou zrzku a všeho pro ni zanechal.

18. 11. 2020
14
15
509
Miniatury prozaické

Ubytovna Radost

Ubytovna RadostKolem sedmé večer bývá na úmývárně těsno. Odděleni gumovými závěsy chlapi si mydlí pytlíky, ženské dřou černočernou tmu. Jedna po druhé pak postavy vystupují z mlžného oparu, jakým se prostupuje na svět prvního dne. Když správce baráku zavře hlavní uzávěr, zas až ráno, zahalasí, zpod dveří pokojů zavoní játrová paštika, kořalka a láska.

10. 11. 2020
17
15
444
Miniatury prozaické

Tramp vs Bájdn

"Tramp versus Bájdn, do jednací síně 323," ozvalo se z reproduktoru. Nato se z pletených sedaček zvedla do staromódního kostýmku ustrojená dívka, koncipientka Zlata Bláhová, a muž ve vlněném svetru, špinavých botaskách a bundě, advokát Tobolek. Zdvořile dal ve dveřích dívce přednost, prokázali se plastovými kartami, usadili do lavic a z kožených kabel začali vytahovat štosy zažloutlých papírů. Soudkyně pak vyzvala dívku k přednesu návrhu.

06. 11. 2020
8
6
461
Miniatury prozaické

Policejní hodina

Od milenek budou se plížit jako kočky podél zdí, znalí využijí nejrůznějších zkratek - dvorů, pasáží a průchodů. Bude to dobrodružné a stresující. A tolika nebezpečenství překonají po deváté, aby byli za dveřmi sprostě ubiti válečkem.

27. 10. 2020
7
5
310
Miniatury prozaické

Japonérie

Byl už večer, Sasuko seděla na tatami v teplém oblečku myšky, jen z kapuce jí koukala drobná tvářička. Keiko ji vařila horkou čokoládu, na kterou v závěru obřadně položí plátky sekaniny. Z reproduktoru hrála tlumená hudba a z obrazu mokřad na stěně vystupovalo hejno jeřábů. Zeptala se na vir.

26. 10. 2020
8
2
222
Miniatury prozaické

Plukovník. Mexické poměry

Zrovna se ládovali čupitas a tykvovým pivem v kiosku u parkoviště, když je sebrali. El Banana, El Pichu a El Jujas. "To vy jste rozčtvrtili ty lidi v lese u zálivu. " zeptal se bezelstně seržant.

25. 10. 2020
6
4
229
Miniatury prozaické

Quang se zasnila

Výběr

Zatímco Thu-pong šel bruslit na zamrzlé jezero Čong, soused Tranh navštívil jeho ženu Quang. Jsi štíhlá a pružná jako rákos, šeptal jí do ucha naléhavě a bral ji za nahé boky. Když bylo po všem, oblékli se, vypili sklenku rýžové pálenky, pojedli trochu polévky z hovězích kostí a polibkem uzavřeli dohodu o mlčení. Thu-pong večer u polévky z hovězích kostí Quang líčil, jak se mu při jízdě zamotaly brusle do sebe.

22. 10. 2020
28
23
1028
Miniatury prozaické

Výzva stínového ministra

Uvařte si čaj z hovězích kostí, na talířek položte pár sekaninových sušenek, ztlumte lampu, otevřete rozhlas. Usaďte se na gauč. Za chvíli budete navštíveni. Za někým přijde kočka, za někým pavouk a za někým macatá kurva.

20. 10. 2020
5
1
173
Miniatury prozaické

Devatero kázání

1) Nemůžete-li udělat víc, zapalte svíci, symbol Ježíše Krista, který sám je světlem a udílí světlo své milosti.
2) Nejste-li pevní v představách, jak trávit páteční večer, přijímejte požehnaný chléb a čtěte Janovo evangelium.
3) Máte-li v tyto dny zarmoucené srdce, proste Boha za odpuštění hříchů a děkujte za pomoc a požehnání pro vás a vaše blízké.
4) V době plné hluku pěstujte ticho, v němž je slyšet boží zavolání.

18. 10. 2020
3
3
267
Miniatury prozaické

Touha Borise Oleška

Touha Borise OleškaPoslední dobou Boris Oleško, vedoucí referent úřadu, pociťoval zvláštní nutkání. Jednou měl nepřekonatelnou touhu vypít plechovku s barvou, kterou zapomněli řemeslníci na chodbě, jindy zas strčit kovové pero věnované pracovním kolektivem do zásuvky. Přikládal to únavě. Toho dne Borise Oleška sžírala otázka, zda a jak dlouho by i s prostřelenou hlavou byl schopen psát úřední výnosy.

15. 10. 2020
8
3
242
Miniatury prozaické

Společná kauza

Společná kauzaEpidemie nás, a některé - uznávám - více, bolestně vystavila jednomu z klíčových problémů současné doby: privilegování soukromých světů na úkor světa společného. Příliš jsme si zvykli na pohodlí vlastních světů, na všechny ty možnosti, které život v relativním blahobytu přináší, až jsme zapomněli, že ještě existují společné kauzy. A ne kauzy typu Nagano nebo volba prezidenta, to jsou skutečně jen estrádní kousky, ale kauzy bolestné jako právě epidemie. Epidemie je zkouškou, zda naše společnost jako univerzum obstojí, nebo už je beznadějně rozleptána partikulárními zájmy.

14. 10. 2020
5
14
408
Úvahy

Pravda hlouposti

Pravda hloupostiUmění máme od toho, aby nás pravda nezahubila. Nietzschův výrok můžeme chápat i v souvislosti s fenoménem sociálních sítí: Vezměme za příklad Hrabalovy texty. To, co nám v distanci zajištěné uměleckým dílem připadalo zábavné a místy krásné, totiž bezradnost obyčejných lidí nad problémy života a světa, v obnažené, autentické formě, která se podává na agoře internetu samotnými aktéry, působí otravně a rozkladně. Zahubí nás (společnost) pravda hlouposti, anebo stihneme najít cestu, jak ji znovu podat laskavou formou.

11. 10. 2020
7
7
251
Úvahy

Kulturotvorný krok

Skončí všechna kultura a sport, ohlásil ministr. To je slovo chlapa. Konečně, toho by ospalý muž se slaměným mikádem schopen nebyl. Předvídám paradoxní efekt: lidé se kultivují.

08. 10. 2020
8
8
380
Úvahy

Janebovi

Janebům se narodil chlapeček. Dali mu jméno Metoděj. Když byl chlapečkovi jeden rok, vyrostly mu vousy. Záhy byly dlouhé a celé bílé jako sníh.

08. 10. 2020
9
10
390
Miniatury prozaické

Koronakrize. Na ostří dluhu

Koronakrize odhalila mimo jiné pravdu o finanční negramotnosti. Dnes píší novinky: Heidi Janků se obává, že bude muset pracovat za pokladnou supermarketu. A není sama. Celebrity naříkají nejhlasitěji, ale možná to není role.

07. 10. 2020
6
4
229
Úvahy

Poslední Přemyslovna

Měla to být kratochvíle: naslinit tyčinku, poslat ji na adresu genetické laboratoře do Disneylandu a počkat na informaci, ke které tlupě odpradávna patří. Když ale tanečnici Hanny oznámili, že je poslední Přemyslovnou, neboť šroubovičný kód to jasně a neomylně dokládá, bylo z toho náhle pozdvižení. A už to nebyla soukromá, nýbrž veřejná věc: Hanny se rázem stala ikonickou bytostí, fetišem obce Čechů. Jako první si uzurpovali právo k interview v ČTV.

06. 10. 2020
8
3
276
Miniatury prozaické

Tanzér Lišman Gurka

Tanzér Lišman GurkaLišman Gurka byl tanzér. Tančil velkolepě, ovládal snad všechny styly, dokázal tančit do všech světových stran, po i proti směru hodinových ručiček, na nohou i vzhůru nohama, tancoval proti i podle zdi, nohy mu létaly vzduchem jako kyvadla, svedl s nimi opisovat kruhy zároveň. Nadán nadlidskou výdrží, tancoval celé dny a noci. A kdyby jeho sólo viděl Baryšnikov, šel by dělat za kasu do teska, tak moc dobře Lišman Gurka tancoval.

05. 10. 2020
10
5
270
Miniatury prozaické

Stůl nad zlato

Měl plný stůl, ale nad stůl jsou ideály. Rozhodl se vyslyšet hlas verbířů a Azerbajdžáncům padla mince. Rozloučil se s ženou, dětem slíbil přivézt sušené uši arménských vojáků. A hlavně nějaké ty dolary, chytla ho za tváře žena a dala mu štípanou.

04. 10. 2020
4
2
277
Miniatury prozaické

Nesmírný kabanos

Poslyšte pravdu o příčinách nesmírné vojny s Turkem.
Na počátku byla země, do níž snad sám bůh otiskl svou tvář. Zelenkavé kopce rodily granátová jablíčka a citróny, řeky těm kopcům ovíjely kotníky jak dobrotiví hadi, večery měly nachové tváře nerozhodných dívek. Tak rajský byl ten kraj: Náhorní Karabach.

01. 10. 2020
8
3
325
Miniatury prozaické

Demonstrace hlouposti

Hlučící menšinyMediasféra je nadána skvělou akustikou: hlasy se v ní rozléhají, odráží a nabírají na síle. Může jich přitom být nepodstatné množství, ale dík této vlastnosti se zdá jejich síla ohromující. A když takový hlas patří Báře Basikové nebo profesoru Pirkovi, jako by měl moc přímo andělskou. Tak jsme denně ohlušováni křičící menšinou popíračů rizik epidemie, na něž mají hygienické restrikce buďto přímý dopad (část podnikatelů) a bezohledně odhlížejí od zájmů celku/obce, nebo situaci neporozuměli a strženi emocemi hlásí světu zprávu o svém omylu.

29. 09. 2020
7
7
321
Úvahy

Protiepidemická opatření 2.0

S okamžitou platností zřídit úřad protektora; vypsat výběrové řízení: uchazeč musí být především gentleman. Zavést stanné právo. Roušky všude a po osmé večerní zákaz vycházení. Přestupce bez soudu zastřelit v obnoveném provozu kobyliské střelnice.

24. 09. 2020
4
2
244
Úvahy

Pivníci aneb jak to bylo doopravdy

Delegace pivníků, jimž stát propůjčil právo várečné, se vydala za plukovníkem. Pane plukovníku, žádáme vás, přehodnoťte svůj záměr a nechejte hospody otevřené do 23. hodiny, ujal se slova vyzáblý zrzek. Pane plukovníku, vaříme pro dobro země.

23. 09. 2020
1
0
189
Miniatury prozaické

Svazáčci v televizi

Na ČT24 vystoupili studenti, chlapec a děvče. Návrhu udělit jednodenní ředitelské volno řekli svorné Ne. Ach, jak připomínali svazáky. Tím budovatelským patosem namířeným ke vzdělání (jistěže jen formálnímu), tou trapností, hloupostí a bezohledností k hlediskům druhých.

23. 09. 2020
6
4
295
Miniatury prozaické

Píseň o Adamově vině

Do parku kultury a oddechu na Letné se zatoulal pištec. Sedl si pod uschlou jablůňku a spustil smutný tón. A tak smutný byl, až děvčince z nedalekých gymnázií, jimž výuka přišla dlouhá, plakaly a synci se přemáhali, zhášeli citronové cigarety a žmoulali čepice. A z blízké vaječné kliniky vycházely sestřičky a nyvě hleděly k mládenci a primář Pištín, slyše tklivou hudbu otevřeným oknem, bral varlata polovičáků do dlaní o poznání něžněji.

22. 09. 2020
12
13
530
Miniatury prozaické

Vitamin D vs Covid-19

V Medical Science Review, vlivném magazínu Berkeleyovy univerzity, publikoval tříčlený tým badatelů článek o potenciálu vitamínu D být prevencí covidu-19, účinností srovnatelnou s vakcínou. Problém je, že terapeuticky významné dávky lze získat jen intenzivním pobytem na poledním slunci. Na Berkeley se dozvěděli, snad jim to za drobnou úplatu napsal e-mailem tichý muž, že kdesi ve Východní Evropě, v Praze v Podolí na břehu Vltavy žije podivuhodná sekta lidí - seniorů, kteří celé léto nedělají nic jiného, než že se opalují. Berkeley do Zlatých lázní vyslala tříčlennou delegaci profesorů - autorů článku.

21. 09. 2020
15
17
881
Miniatury prozaické

ÚPS

"Inženýr Baxa, kandidát věd," představil ředitel Ústavu pohlavních studií muže za monitorem. "Pracuje na vztahové kalkulačce, převratném vynálezu, jenž uleví mužům v jejich trýznivé úloze chodících peněženek," v nejlepší zkratce představil předmět bádání ekonomického specialisty. Inženýr Baxa si všiml zájmu kolegy a nadšeně ukazoval na monitoru: "Zde, do vstupního pole, zadáte proměnné: výši čistého měsíčního příjmu a nezbytných výdajů, povahu vztahu, délku jeho dosavadního trvání, počet a cenu dosavadních vnosů a perspektivu trvání v celých pololetích. Když pak vyrazíte kupříkladu na jednodenní výlet, kalkulátor vám vypočte útratu, již jste sto pro udržení vztahu vynaložit bez větší újmy.

10. 09. 2020
6
2
246
Miniatury prozaické

Digitální hlídka srdce

Už nemohou dál. Olinek a cizí paní oznamují blízkost; veřejně, ve shodě s návodným veršem stalinského básníka: "Dvaceti soudruhům/když povíš o své lásce/dvacetkrát šťasten jsi/miluješ dvacetkrát. "
Aktem zálibné deklarace z obyčejných smrtelníků stávají se hrdinové. Aplaus kolektivu přivádí je na hranice možností a oni již dnes kráčejí zítřkem jako se kráčí po vodě.

09. 09. 2020
5
1
241
Miniatury prozaické

Brno. Neuskutečněné setkání

Brno. Neuskutečněné setkáníCentrální náměstí je plné šťavnatých holek a ty sedíš v laboratoři a dumáš, jak spasit svět. Tomáši. Možná, věren svému biblickému jmenovci, nevěříš a chtěl bys pomocí webové kamery umístěné nad pasáží Beta nahlédnout až do samotné rány rozkoše a přesvedčit se, že tu jsou.

01. 09. 2020
7
5
296
Miniatury prozaické

Holčička a zvířátko

Pětiletou holčičku odnesl nafukovací jednorožec na širé moře, píší v digitálních novinách. Netušili, jaké jim ta roztomilá hračka přinese drama. Tatínek foukal, až se mu točila hlava: tak rostly nohy, tělo, nakonec tlama. Pak vstoupili s holčičkou do mírných vln, posadil ji na hřbet bájného zvířátka jako svou princezničku a zamával jí.

27. 08. 2020
5
4
288
Miniatury prozaické

Skácel z Jindřišské

Výběr

Skácel z Jindřišské
Hlavní poštu v Jindřišské stráží starý muž nápadně podobný Janu Skácelovi. Šourá se s vysílačkou v ruce dvoranou, vyhlíží lupiče nebo alespoň ty, kteří by měli v úmyslu telefonovat a rušit tak signál poštovních strojů. A v očích mu hraje stesk podvečerů na Pavlově, chuť po marhulích a potmě pitém víně. Ten řeřavý provoz mu nejde k srdci, raděj má, když se dny otáčejí líně.

26. 08. 2020
26
26
1612
Miniatury prozaické

Ujetý olej

Mladí považují tečku za větou za zastrašující, píší na internetu. Nechceme traumatizovat mladé, a tak příběh Stínů horkého léta, s nímž jsme se tak těžce loučili, máme důvod znovu otevřít. Navíc ústřední postavy maminky, Olinka a cizí paní jsou rezervoárem takových duševních podivností, že by byla škoda nenechat je vydat světu olej svých ujetých životů.
Sezónu dávno vzala studená fronta, na vratech Petynky visel reznoucí zámek.

26. 08. 2020
9
6
333
Miniatury prozaické

Jeden den v životě Olega Čerebkina

Svatý Václav stojí v oparu dusného srpnového dne. Ve zbroji, s kopím, na něž je připraven nabodnout rudoarmějce Olega Čerebkina, četaře pokuřujícího tarasku ve stínu markýzy kavárny Harmonie na rohu náměstí. Kníže je ale smilovný: nechá mladíka kouřit a obdivovat interiér kavárny, ježto v rodné stepi ničeho podobného nikdy neviděl.

25. 08. 2020
4
2
319
Miniatury prozaické

Kardinál

Vždy v pátek po osmé opouštěl kardinál Dominik arcibiskupský palác, diskrétně zadními dveřmi, a vydával se tramvají na Malvazinky. Tam navštěvoval kněžku lásky Marii, které familierně říkal Mazenka. Ta drobná chyba nebyla dílem kardinální fantazie, nýbrž kardinálivy řečové vady, již mu vypěstovala patologická maminka. "Mazenko, tak už mě tu zaf máte," culil se kardinál už ve dveřích.

24. 08. 2020
1
8
264
Miniatury prozaické

Stíny horkého léta II

Básník českého rocku Jan Sahara Hedl zpívá, že příběhy končí tím, že plynou. Postavme se tedy znovu do stínů horkého léta a nechme plynout příběh Olinka a cizí paní, neboť je směsí navýsost třaskavou: je v něm láska, péče i perverze. Zatímco se v řadě na olejovou placku s kečupem Olinek a cizí paní nechali unést fantaziemi o své výlučnosti, maminka daleko vzadu na dece nervózněla. Kdepak je synáček.

23. 08. 2020
5
2
250
Miniatury prozaické

Stíny horkého léta IIl

Navzdory názvu horké léto je u konce, stíny se dlouží a nikomu už tak nechutnají. V narážce na hojný katalog literárních prohlášení počínajících slovy "nic není smutnější než. " bychom mohli konstatovat, že nic není smutnější než konec léta na plovárně. Do bazénu padá první listí, třepotá se na hladině, pluje vstříc podzimu, zapisuje si tichý muž do digitálního notesu příručního telefonu.

23. 08. 2020
5
5
226
Miniatury prozaické

Stíny horkého léta IV

A jak celé to divadlo dopadlo. Holky z VIP kachličkové zóny byly krásně bronzové, neboť sluněni nezanedbávaly a k tomu používaly sekaninový krém. Další zimní sezónu tak budou moct strávit brigádou v klubu rozkoše a tance v ulici Ve Smečkách. Diana s kamarádkami si slíbily Petynku zas za rok, ale do té doby podniknout mnoho výletů a hlavně pijatyk a žranic.

23. 08. 2020
7
8
408
Miniatury prozaické

Stíny horkého léta

Ulice se vylidňují, plovárny zalidňují. "Je plno. " burácí hromotluk u vrat Petynky. Zvedá se odpor, hromotluk tlačí hrozen lačnivců ven, ale sám je vytlačen a do areálu plovárny proniká nadlimitní dav.

22. 08. 2020
5
4
332
Miniatury prozaické

Bulharská romance

Bulharská romance
Když bordelmamá přijímala Anife, netušila, jaká polízanice z toho bude. "Pošteluj mi cecki," křičela Anife na zákazníka; ten raději utekl a už se nevrátil. Jindy zákazníka urazila: "Ty máš ten lulin jak vadnou okurku. Di ho vrátit.

11. 08. 2020
11
6
289
Miniatury prozaické

Poslední šance

Sekretářka ho uvedla do kanceláře ředitele největšího literárního serveru v zemi. Interiér byl zařízen v klasicistním stylu, na stěnách visely obrazy klasického období Picassa, Deraina a Matisse, u sofa, obtékána světlem lampy, stála nahá socha Aristida Maillola a v intimním rozvrhu padalo světlo na několik dalších míst kanceláře. Vše vykazovalo smysl pro řád a úspornost. Ředitel seděl za těžkým stolem, mezi prsty držel vanilkové cigarilo a hleděl do papírů.

06. 08. 2020
7
4
244
Miniatury prozaické

Konec jednoho břižoletkáře

Konec jednoho břižoletkáře
Po škole, na radu rodičů, stal se břižoletkář. Pan Halabut vedl skromný život a profese mu v tom nepřekážela. Brzy se oženil. Do práce, z práce, o víkendech na kopečky anebo k vodě.

05. 08. 2020
8
7
296
Miniatury prozaické

U Halabuta

U Halabuta
V Jindřišské je denní vinárna. Nemá název, ale denně v ní sedává pan Halabut, a tak by se mohla jmenovat po něm.
Pan Halabut jen tak sedává nad sklenkou jindřišského vína a někdy se nechává slyšet, že víno má jiskru, kudrlinku, šmak anebo jinou pravidelnost, a jindy neříká nic. A někdy pan Halabut vypráví.

02. 08. 2020
9
12
576
Miniatury prozaické

Konec Rumana Tbylenka

Konec Rumana Tbylenka
Byl pátek, blížila se půlnoc, podobný pláči nešťastné ženy spustil se slabý déšť. Ruman Tbylenko se zadíval k temné obloze a pomalu dojedl pepřový krém. Když pak dopil lahev stoličné vodky, vstoupil do ní. Chráněn před deštěm, přečkal noc.

27. 07. 2020
14
19
837
Miniatury prozaické

Rozepře

Nešťastné kavárník
Kavárník v Opletalově stojí na zápraží a vyhlížejí kavopijce. Jenže nic. A tak pálí papirosy, zakládá ruce v kříž a diví se: kde ti lidi jsou. A chlap, co Opletalovou na kole vozí frgály, mu čte z tváře a uklidňuje ho: "Kde be bele.

07. 07. 2020
10
6
549
Miniatury prozaické

Daleko

Bledonožky
Tunely metra proudí holky bledonožky. V krátkých šatech sem a tam. A jak si sednou, konečně můžeš prohlížet ty bledé nožky. Některé je mají pokreslené savými obrázky, takže jsi zas jako malý před obrázkovou knihou.

02. 07. 2020
15
11
748
Miniatury prozaické

30.6.2020

Revoluční. Ve tváři je celý červený a žluté vlasy za ním hrozivě vlají, mladý tulák supí: Nemáte jet po silnici. Jsem už o pár kroků napřed, když za mnou s rachotem cyklista končí vpleten do trubek zábradlí. Tulák, strážce bezpečnosti chodců, do něj strčil.

01. 07. 2020
5
2
327
Miniatury prozaické

Jiná marmeláda

Profesor
Libeňské nádraží se hřeje v ranním slunci. Jednoduché kusy betonu připomínají antické ruiny. Z podzemí vystupuje na peron starý profesor Petříček, jeho bílé vlasy na ramena svítí jako Herakleitův blesk, který řídí vše. Nemá patricijskou tógu, ale větrovku a v ruce igelitku.

01. 07. 2020
10
7
515
Miniatury prozaické

Honci slasti

Honci slasti
Bratři z nepaměti, Olda a Roman, se vydali na nestřežené makové pole u Úval. Z nádraží šli hliněnou cestou a Olda trochu té hlíny nabral do dlaní a do skleničky, že z ní večer udělá vázu a tu pak vystaví v Louvru, neboť ji archeologové budou mít za korintskou vázu černofigurového období 7. století př. n.

16. 06. 2020
6
5
489
Miniatury prozaické

Dívka Blesku

Dívka Blesku
Stojí na zastávce, ve strakatých punčoškách a krátké sukni, posmutnělá dívka Blesku. A den už se koulí a ona, stejně jako nikdo, netuší, kam. Šestkou se sveze do Vodičkovy. Oblékne si zástěru a k radosti z žízně kolemjdoucích z tropického ovoce bude dobývat šťávu.

11. 06. 2020
7
4
1343
Miniatury prozaické

Sedmnáctkou na Himaláj

Sedmnáctkou na Himaláj
Jede do Himalájí, s velikým batohem na zádech, ve volných batykovaných kalhotách, holka zrzavá. Sedmnáctkou do Braníku na vlak a pak už tradá. Tatry, Karpaty, Kavkaz, po dlouhých týdnech se ocitne mezi prudkými štíty, sněhem a kamením, a taky kamzíky. Rychle si mezi nimi najde kamarády.

10. 06. 2020
7
5
416
Miniatury prozaické

Kafilerie lidských duší

Objednal hotel na bulváru Sebastopol, nedaleko Les Halles. Sešli se právě tam, v ústí neřestné ulice, která je cítit pachem zadnice a nasliněného břicha, jak napsal Bataille. Květen byl na ústupu, před nimi ležela tma dlouhého večera, mrholilo. Šli až k oblouku, prošli kolem všech těch laciných podniků, z nichž některé měly namísto dveří jen gumové závěsy, jako by vedly do kafilerie.

09. 06. 2020
8
5
473
Miniatury prozaické

Hoře pračlověčice Lilly

Neuměl ulovit mamuta, zato věděl, kde hledat krásně šťavnatá jablka. A tak si jednoho dne troufl oslovit pračlověčici Lilly a pozvat ji na večeři. Dorazila načas. Oči utopené v kouřových stínech, vlasy rozkutálené loknami a přes prsa a boky celá natěsno v tygří kůži.

09. 06. 2020
5
3
334
Miniatury prozaické

Kopance a pasti

Hugův sen
Byl horký srpnový den, pole žhnula obilím jako zlatavý oceán, vzduchem poletovali ptáci a mizeli v modrém nekonečnu oblohy, z trávy vyhrávali cvrčci. Hugo Rosenblaum seděl opřen o kmen letité švestky a snil o konci války, když se z nekonečna oblohy ozval zvuk motorů královské letky a pak ohlušující rána a jako ptáci stroje zas zmizely v modrém nekonečnu oblohy. Puma dopadla jen nedaleko stromu. Našli ho k večeru, oceán obilí červenal soumrakem, ležel obsypán tichem a švestkami, na něž usedaly hladové vosy, na tváři mu zůstal blaženým výraz, jako by jen dospával svůj sladký sen.

08. 06. 2020
8
3
391
Miniatury prozaické

Kain a Ábel

Nevěřte povídačkám. Mezi bratry Kainem a Ábelem panoval spor o ženský klín. Kain horoval pro klín bosý, zatímco Ábel byl stoupencem chlupatého. Často až k půlnoci vedli svou estetickou rozepři, vykazovali důvody svých postojů a nezřídka končili ostrou výměnou až rvačkou.

08. 06. 2020
2
1
256
Miniatury prozaické

Romantici

Ó luno, tvé rety bledé k polibku pozemské milce zvou. Třešek založil brk a zasnil se. Ačkoli překročil hranici středního věku, nikdy neopustil území pokleslého romantismu s jeho životní umdleností, barokně rozmohutnělou řečí a úhelným kamenem katolické víry; území lyrismu, jímž procházejí gymnazisté při své cestě za zkušenou, aby z ně vykročili do životní prózy. A tak Třešek snil o nadpozemské říši, v níž vše by bylo podřízeno ideálu božské krásy a kde by to vypadalo podobně jako v barokním kostele, ale ještě nádherněji; kde vše dík Bohu bylo by veršem.

06. 06. 2020
6
5
398
Miniatury prozaické

Park Holomků

Výběr

Park Holomků
Stošek a Márinka žili láskou, takže květen jim přišel vhod. Chodili parkem Holomků, vždycky až na kraj, kde se usadili na lavičku, pojedli svačinu, kterou si připravili z poctivého kusu domácí sekaniny a chleba, Márinka zvedla hlavu a dívala se do sluníčka a Stošek na ni. Stošku, dívej se přece taky do sluníčka, říkávala Márinka, aniž by uhnula tváří ze sluneční dráhy, a Stošek, aniž by uhnul tváří z Márinčiny dráhy, odpovídal, že to nelze, že je k Márince připoután jako měsíček k Zemi. Tak tam tak sedávali jako planetky a drželi se za ruce, unavení a zlataví sluncem, sytí sekaninou, a kolem dělali rámus holomci, kterým jejich láska ještě nedávala smysl, jak byli dosud pitomí, takže se pak Stošek s Márinkou zvedli a ona s tváří nepohnutě vystrčenou ke slunci a on zas k ní pomalu odcházeli domů.

05. 06. 2020
10
8
505
Miniatury prozaické

Katalog typů uživatelů sociálních sítí

Jsou tu mlčenliví soudruzi, děti ukryté v zadních řadách digitálních lavic, s třaslavými srdíčky v podpaží doufají, že budou přehlédnuty; nebudou. Jsou tu halasníci, jejichž slova hoří jako lahve vrhané z barikád hypotečních bytů, žijí své umělé revoluce, nad citronovou limonádou se zákuskem. Jsou tu pořadači dutých frází, bibliotékáři nudy, posedlí iluzí o přímé úměře mezi velikostí slov a významem řečeného. Jsou tu noví negramotní, jež porodila doba, namísto slov jim orientaci zajišťují obrázky, jejich touha mluvit dojímá k pláči.

04. 06. 2020
7
6
310
Miniatury prozaické

Děkan a Miládka

Okurčička na másle pro pána, oznamoval číšník a pokládal na stůl talíře, pro dámu jitrnička. Děkujeme pane číšníku, ozvalo se dvojhladem, a ještě prosíme ty dvě anýžovky, doplnil pan děkan. Už pro to běžím, otočil se číšník na podpatku a zmizel v zákristii podniku. Tak Miládko, pustíme se do toho.

04. 06. 2020
8
6
466
Miniatury prozaické

Višeň Panama Blue

Višeň Panama Blue
Paní si bude přát. natočil se k ní vrchní. Višeň Panama Blue, požádala Rita. Plavným pohybem vytáhl z kapsy u košile krabičku slim cigars, klepnul do ní a nabídl kouření.

04. 06. 2020
4
0
200
Miniatury prozaické

Barbořino obrácení

Zprvu to byly intimní schůzky ve vinárně, pak lahvinka s manželem, útěky do dámských večírků, po rozvodu zas vinárny a nakonec osamělé večery u lahvinky. Barbora se propíjela k alkoholismu.
Nezřídka usínala v poledne, s tváří zabořenou do gauče, jenom v kalhotkách, se zadnicí namířenou k mlčenlivému bohu. Když ji žízeň vyhnala z pouště spánku, upravila se, vypila galon vody, snědla trochu tučného jídla a expresem si zkrátila cestu k večeru.

03. 06. 2020
6
4
355
Miniatury prozaické

Americká krása

Hynek s Barborou žili podle amerického scénáře: potkali se na prestižní univerzitě a dlouho vedle sebe žili jenom jako dobří přátelé; jednoho večera, kdy horizont měl pastelové barvy a romantice už nebylo možno vzdorovat, jejich přátelství přerostlo v milenectví; z milenectví stalo se partnerství a po studiích v kostelíčku na kraji Prahy přijali svátost manželství; pořídili hypoteční dům se zahradou a brzy se jim do něj narodily dvě děti; Hynek měl dobrou práci u nadnárodní korporace, Barbora se starala s péčí řádné manželky a matky o domácnost.
Pak do jejich blaženého vztahu vstoupila náhoda: při jedné služební cestě do Hongkongu Hynek zahořel pro mladičkou palubní stewardku Felicii. Tajemství vášně brzy vyšlo na povrch. Marně se Barbora pokoušela zvrátit situaci, přivolat k životu staré pořádky, šlo už jen o to vyjednat podmínky rozluky, poradila jí advokátka a nabídla kávu spolu se smetanou zálohové faktury.

03. 06. 2020
9
5
297
Miniatury prozaické

Carmen a její muži

Na sevillské taneční scéně platila Carmen Herrera za pojem, nedostižný vzor. Vaše krása není z tohoto světa, jste žena, nebo přelud. líbal jí ruce umělecký ředitel Teatro Lope de Vega a skláněl přitom hlavu tak, že svou pleší osvětloval Carmen jako na jevišti. Pane řediteli, dost, musela se vždy vymanit ze sevření a z kuželu chlípného světla.

02. 06. 2020
6
2
388
Miniatury prozaické

Holka v citronovém negližé

Pavouk
Řidiči šestadvacítky leze po mohutném předloktí veliký chlupatý pavouk. Je modrý a vypadá, že kouše, straší cestující. A oni se uklidní, až když zjistí, že leze řidiči pod kůží. Že mu ho tam kdysi vytetovali kamarádi z třetí nápravně-výchovné skupiny valdické kartouzy.

02. 06. 2020
13
8
442
Miniatury prozaické

Láska z čajovny

Krucián udeřil do gongu. Každé ráno tak ze své čajovny oznamoval světu šťastnou novinu, že už staví vodu. Než se osmělili první žíznivci, sám popíjel assám s kostkou sekaninového másla. Od stropních reproduktorů se snášel zlatý výběr: temné mručení tibetských mnichů, Struny podvečerního Vietnamu anebo lounge.

01. 06. 2020
9
9
504
Miniatury prozaické

Saudek 85

Výběr

Partička
Třeba byl sv. Jan Křtitel skutečně kulturista, jako na obrázku Jana Saudka. A proč by pak jeho bratranec Ježíš taky nemohl být kulturista. Třeba celá tahle partička apoštolů horovala pro bodybuilding a každý druhý den u Galilejského jezera zvedali těžké šutry a pak se krmili rybami a tvarohem.

29. 05. 2020
10
16
1009
Miniatury prozaické

Enigma touhy

Pan Kochan pracoval jako hlídač akademického knihkupectví na rohu Václaváku a Vodičkovy. Aby splynul s okolím, vystupoval akademicky: pěstoval si bujarý knír, jaký vévodil tváři Friedricha Nietzsche, nikdy nezapomínal na vázanku a dekorativní brýle, stejně jako na výraz hloubavého ponoru až téměř na dno mírné skepse. Pod tou oduševnělou fasádou ovšem pan Kochan nezapřel své nomen omen: tajemství, jemuž podléhal, nebylo tajemství knihy, nýbrž tajemství ženského těla.
A protože pan Kochan nebyl agenturou dohledu vybrán pro akademické knihkupectví náhodou, používal fištrón.

28. 05. 2020
6
4
366
Miniatury prozaické

Něžněnka a Bajaj

Sejdeme se v půlce noci, na mýtině dubového lesa, slíbili si vzkazem. Stalo se. On přijel na bílém koni, ona přišla v bílých šatech, od země šel opar bílý měsíčním světlem. Stáli proti sobě, chrabrý princ Bajaj a krásná dívka Něžněnka.

28. 05. 2020
6
10
639
Pohádky

Tušil trampotu

Ten prokurátor má pořádně napěněnej chobot, zaznělo z publika a prokurátor mrsknul pohledem tím směrem, ale že nebylo jasno, kdo ta slova upustil, soudce jen zvedl obočí a nechal pohoršení prokurátora, který pokračoval v závěrečné řeči, bez opory. Obhájce se potutelně usmíval, poněvadž obhájci je k libosti každý šrám a flusanec, který prokurátor utrží. Když prokurátor konečně navrhl uložit trest v samé horní hranici trestní sazby, to už se obhájce neusmíval, ale kroutil hlavou, docela nápadně, aby si toho prokurátor všiml, a ten si toho taky všiml, ale dělal jako že nic. Soudce poděkoval, jako dítě děkuje za jablko, a pokynul obhájci, ten energicky vstal, napřímil prsty obou rukou, zdvihl je až na úroveň tváře, tu s prvními slovy protáhl a pokřivil v naléhavé grimase a pak už docela hřímal jako Hitler na sjezdu NSDAP.

27. 05. 2020
4
5
394
Miniatury prozaické

Ztracený ráj

Ztracený ráj
Alena Ginžbergová, básnířka a žena v květu, se rozhodla opustit rodnou metropoli a usadit se v Žatci. Odjela jednoho rána, poněkud komplikovaně vlakem přes Ústí a Teplice, Most a Bílinu, a k večeru byla v Žatci. V nádražní budově se zhluboka nadechla čpavého pachu moči, ucítila člověčinu, osudy unavené svými lidmi, opravdovost, beznaděj. Ano, tady ještě žijí lidé.

26. 05. 2020
6
6
409
Miniatury prozaické

Vezou lumpy

Žluté porsche
Pustili ho v pátek navečer. Čekala na něj ve žlutém porsche. Ještě voníš ostnatým drátem, řekla. Zavřel za ní tetované paže a jejich polibek vrhl dlouhý stín na všechny ty ztracené roky.

24. 05. 2020
7
5
406
Miniatury prozaické

Soud

Soud
Sotva uniformovaní muži otevřou těžká vrata Městského soudu, už se do nich tlačí lidé horující pro svár a spolu s nimi jejich právní technikou obdaření kamarádi. U kovočivného rámu musí odevzdat nože, obušky, pistole, brokovnice, handgranáty, chvíli to trvá. Pak už jsou tam, v chrámu bohyně Iustitie. Soudci přikrytí taláry se na tu chvíli chystali jako toreador k zápasu.

20. 05. 2020
6
5
449
Miniatury prozaické

A Pepe hrál lžičku

A Pepe hrál na lžičku
Citrusové nizito s ředkví na vlašský způsob, objednal náměstek. Číšník se k němu otočil čelem a pozpátku odcházel do kuchyně. V kuchyni byl jen kuchař. Právě táhl ředkev z hrnce.

19. 05. 2020
8
5
412
Miniatury prozaické

Sibiř

Sibiř
"Labaškine, jste zatčen," oznamoval plukovník do amplionu, kolem hučela helikoptéra a ostrým světlem reflektoru mířila k rohu, za nímž se Labaškin ukrýval. "Nesnažte se klást odpor, na střeše jsou ostřelovači. " Vzdal se. Za vítězné hudby sirén ho odvezli na stanici.

18. 05. 2020
9
6
467
Miniatury prozaické

Srdce milenců

Srdce milenců
Veze si ji na hondě tučné benzínem, se sluníčkem v očích stoupají klárovskou zákrutou. Jedou a tam nahoře se vysypou, jejich srdce ještě tepající láskou pak seberou jako za aztéckého obřadu ke slávě boha Slunce, uloží k ledu do kyblíku a v IKEMU někomu přišijou. A až se dva znovuzrozenci z pořadníku probudí, seznámí je a oni k sobě zahoří láskou. A nebudou vědět, že žijí život milenců, co skončili pod koly, protože na to jsou protokoly.

18. 05. 2020
8
4
436
Miniatury prozaické

Stánek sdílených emocí

Kosmonaut
"Přivítejte našeho národního hrdinu, kosmonauta Nikolaje Rybkina," provolala k publiku konferenciérka, načež se spustil intezivní potlesk. Na podium vstoupil muž ve stříbrné kombinéze, těžkých botách, jen helmu nesl pod paží. Usedl k dlouhému stolu k vizitce se svým jménem, sáhl do misky s praženou rýží, kterou mu uchystali jako malé občerstvení, a žvýkaje semínka naslouchal prvnímu dotazu z publika. "Jaké jsou na Venuši holky.

14. 05. 2020
5
3
326
Miniatury prozaické

Marcel a Sandokan

Marcel a Sandokan
Marcel Špenátko vyhledával společnost pochybných mužů a to se mu stalo osudným. Při jedné takové naučné cestě secesními stezkami Hlavního nádraží padl na pohledného mládence. Ten se mu představil jako Sandokan, a nikdo ho jinak než pod tou přezdívkou neznal. Do Prahy přijel z Bíliny, českého Mompračemu.

12. 05. 2020
4
4
328
Miniatury prozaické

Meinhard a Julie

Meinhard a Julie
Vzduch voněl jarem, ptáci zpívali od časného rána, kvetly třešně a Meinhard, jako všichni, věděl, že se blíží konec. V karlínských kasárnách zůstalo už jen pár jeho kamarádů, ostatní neznal, byli to nově naverbovaní vojáci většinou ze Saska, vlastně ještě děti. Když mohl, unikal za Julinkou, do sousedních Bubnů to měl jen přes řeku a nábřeží. Milovala jeho černou uniformu, naleštěné vysoké boty, stříbrnou pásku na manžetě prošívanou starobylým písmem, jen smrtihlav na čepici ji trochu děsil.

11. 05. 2020
5
5
460
Miniatury prozaické

Silentium

Silentium, šeptával Wilbert do třídy. Učil latině, ale tu děti rády nemají, a tak v jeho hodinách mívaly ještě více energie než v jiných. První léta své praxe často pochyboval o smyslu toho, co dělal; vyučovat po první světové válce dávno mrtvému jazyku, není v tom ironie. ptal se sám sebe.

11. 05. 2020
8
4
355
Miniatury prozaické

Sloup vs Lulín

Sloup vs Lulín
Volali najisto: "Lulín Kysilka," ozvalo se ve sluchátku. "Prosím přijeďte, bude třeba komentovat události," žádal programový ředitel studia. Ale beze všeho, potvrdil Kysilka a už žehlil puky kalhot. Televizní dodávka ho dovezla z Brna až ke Kavčím horám, prošel kontrolním rámem, bufetem, maskérnou a čekal na pokyn z režie.

07. 05. 2020
4
1
306
Miniatury prozaické

Vlastníci

Vzkřísit povedený televizní projekt Bakaláři se tvůrcům filmu Vlastníci nepodařilo. Z Bakalářů zůstal jen žánr komorního sousedského příběhu; vymizel humor, zápletka, zručné podání. Nepodařilo se ani přepsat slavný film Dvanáct rozhněvaných mužů a jeho možná ještě lepší ruskou verzi Dvanáct; zůstal jen motiv uzavřeného rokování skupiny svérázných postav, jejichž svéráz je ale příliš stereotypní. Nepodařilo se ani "kafkovsky" zachytit absurdní povahu byrokracie schůzí SVJ; obrazu chybí poetika, kritika spíše než paradox úředního jádra soukromého vlastnictví zvýrazňuje lidské slabosti jako hamižnost a netoleranci.

07. 05. 2020
0
0
228
Úvahy

Vincentinum

Čas se rozestoupil nad půlnocí. Dům už byl tichý, i ulice; lampy bloudily, pohasínaly. Pomalu usínala. Ještě slyšela z kuchyně štkát lednici, ten přerývaný zvuk motoru, když se několikrát za den přehřívala.

06. 05. 2020
4
2
284
Povídky

Johánek, Nevěnka a strejda Vít

Johánek, Nevěnka a strejda Vít
"Milý Johánku, jsou ti právě tři roky, a tak jsme se s tatínkem rozhodli dát ti první chytrý telefon, protože vstupuješ do zvídavého životního období. Ať jsi brzy tak chytrý a krásný jako tento ajfón. " Maminka uvolnila ručičky synáčka a tatínek do nich vložil krabici s přístrojem. Dítě ihned vědělo, krabici rozbalilo a telefon uvedlo do chodu; změnilo tovární nastavení, displej vyzdobilo obrázkem a uložilo kontakty na maminku Mariánku, tatínka Metoděje, babičku Juliánku, dědu Šimona a kamarádku z pískoviště Nevěnku; ta svůj ajfón dostala před nedávnem.

05. 05. 2020
10
17
1060
Miniatury prozaické

Nugátek

Hryhory a Cvitlana
Její nohy by unesly klavír, ve velikém břiše jí plavalo hovězí s mrkví a mocnými prsy by umlčela pluk i s maršálem. Jakmile ji spatřil, proměnil se v mazlavou trošku. Pozval ji na sklenku sladké kořalky. Odmítla.

04. 05. 2020
9
6
486
Miniatury prozaické

Fenomenální láska

Případ smutné obhajoby
Šlo o případ smutné obhajoby: hrozilo mu 500 let, v lepším případě; v horším doživotí. Rodrigo, člen mexického kartelu Zetas, se provinil řadou špatností: mnoho lidí rozpustil v kyselině, zaživa, anebo je rozporcoval motorovou pilou z Walmartu. Nikdo mu neřekl, že se to nedělá, divil se pak na policejní stanici. To nebude stačit, radil mu obhájce a doporučoval odvolat se na genovou zátěž starých aztéků s jejich krutými zvyklostmi.

03. 05. 2020
9
3
363
Miniatury prozaické

Teorie podivnosti. Pavla Horáková

Připraví si latté a spolu s dvěma mandarinkami je naaranžuje do vulgární kompozice; vyfotí ji, přidá heslo dne a výnos své dlouhé chvíle svěří nástěnce fejsbuku. Namaže si kroasan sekaninovým máslem, polovinu sní, chvíli se zasní, otevře word a prvně udeří do klávesnice. V řádech sekund sklízí reakce: někteří palečkují, jiní nešetří slovy: super, bezva, bomba. Tak Pavla H.

29. 04. 2020
4
4
394
Úvahy

Černá rukavice

Černá rukavice
K chatě u samého kraje lesa dorazili už za tmy. Blížil se úplněk, chata stála v mléčném světle a nad lesem plul opar. Ticho se nedalo přeslechnout - byli dva kilometry od posledních domků, a i těch není v Hartingerově Pile, malé šumavské obci hluboko vSudetech, mnoho. Právě tam museli nechat auto a ten kus po pěšině vedoucí podle lesa dojít i staškami po svých.

15. 04. 2020
10
18
1118
Povídky

Patnácté zastavení

Patnácté zastavení
Je čtrnáct zastavení cestou na horu Petřín. Velké vyprávění o čtrnácti momentech z dramatického příběhu Kristova konce a nového začátku. U některých hořela svíčka, u jiných ne. U některých si lidé četli z bible, modlili se, tiše rozprávěli, u jiných pili kávu z mopedu vybaveného kávovarem.

14. 04. 2020
8
4
407
Miniatury prozaické

Jiné Velikonoce

Jiné Velikonoce
Slyšíme v rozhlase a televizi, že Velikonoce letos budou úplně jiné, jaké nikdy nebyly. A míní se tím sociální izolace, nemožnost konat a účastnit se bohoslužeb naživo. Velikonoce úplně jiné budou, ale z podstatnějšího důvodu: poprvé v historii bude v takové míře, jakou dnes vidíme v médiích, konfrontován svět pověry se světem vědy. A možná kněží tohle tuší, a proto jsou, nikoli pro změnu formy svých kázání, tak znervóznělí.

10. 04. 2020
6
4
449
Miniatury prozaické

Správce jabloňového sadu

Výběr

Správce jabloňového sadu
Zabil manželku, zabil druhou. Soud mu vyměřil prve deset, potom osmnáct let. Z Valdic si dopisoval s dobrým člověkem, jemuž patřil jabloňový sad; ten mu slíbil po návratu z vězení poskytnout práci správce. Psali si dlouhá léta, stali se přáteli.

09. 04. 2020
21
13
1082
Miniatury prozaické

Skoromanželské etudy

Johana a Krupp
Mladí milenci, Johana a Krupp, seděli nad svými hrnky s kakaem a beze slov dívali se jeden druhému do očí; tak jim to stačilo. Z té dopolední chvíle lásky náhle je vytrhlo zvonění telefonu. "Dobrý den, mé jméno je Antonín a rád bych vám pomohl zorientovat se na trhu s dětmi," ozvalo se ze sluchátka, "možná víte, že je ten správný čas investovat své prostředky do budoucnosti. A naše společnost vám v tom může pomoct.

06. 04. 2020
9
7
640
Miniatury prozaické

Mulatky nosí nic

Mulatky nosí nic
Virus byl už všude. Velitel stíhačky Vojta zavřel televizi, dopil kakao, oblékl zelenkavou kombinézu a vydal se ke svému stroji. Zanedlouho už byl nad zasněženými štíty severní Itálie a jen tak z plezíru zařadil na 2 Ma, až těm pár lyžařům dole na sjezdovce zalehlo v uších. A pak už se pod ním otevřel Atlantik, delfíni, stěhovaví ptáci, lodě pirátů a nekonečný klid.

09. 03. 2020
7
12
695
Miniatury prozaické

Večer plachých limonád

Devět let
Přesně po devíti letech pustili ji na sv. Valentýna; lásku (svoji "buzerantku", říká) ale nechala tam, ve vězení. Odjela zpátky do rodného města. Dost se toho změnilo, ptám se trochu banálně, co ji překvapilo nejvíc.

24. 02. 2020
12
7
495
Miniatury prozaické

Luboš a Pralinka

Ulisa Tesaretti
Dnes se mi zdálo o ženě s podivným jménem Ulisa Tesaretti. Zkomolil jsem ve snu to jméno a někdo mě opravil, snad proto si je pamatuji. Nevím už ale, jak vypadala a čím ve snu byla, zůstalo jen jméno. Nezadávejte je do googlu, beztak byste nic nenašli; mějte trochu ohledu ke snům.

23. 02. 2020
7
4
407
Miniatury prozaické

Básníkův žal

Básníkův žal
Z antikvariátu ve Spálené vychází básník, jehož jméno si nepamatuju. Čtyři dny neholený, v haveloku a klobouku, s výrazem boha pomsty. Opouští to místo rázně; patrně v regálech nenalezl svou sbírku a posedl ho spravedlivý hněv: do těch veršů ukryl klíč ke všem nadějím světa a on jimi pohrdl. Za rohem v kavárně ho pochopí, pálenkou usmíří jeho žal…
Selfie se sv.

17. 02. 2020
14
9
827
Miniatury prozaické

Láska v Benátkách

Malá polední pře
V letenském bufetu na rohu dvou ulic rozhořel se ve středu v poledne takový spor: krásná Ukrajinka chtěla mi dopřát a k řízku velikému jako dlaň dospělého muže naložila nadměrečnou porci brambor. Babka, která zrovna nakládala dalšímu strávníkovi a byla té hrozné události na dohled, ji hnedva plísnila: „Dáváš tam nějak moc těch brambor. “ Krásná Ukrajinka se ale nedala a babce hned vpálila: „Vy dáváte ještě víc brambor. “
Snad jsem pro to sousto navíc, kterým mě obdarovala nevinně jako se obdarovává panenstvím, nepřidělal té dívence nějakou starost.

12. 02. 2020
9
8
536
Miniatury prozaické

Přímluvce jara

Přímluvce jara
Tužky svatého Víta píší do nebe, ať už jaro ukáže krajku svých květů. A někdo tam nahoře to čte a váhá, jako soudce nad přípisy netrpělivého obhájce. A nikdo neví…
Nepokoj zástupce lidu
Ženská si solí prso. Jednou rukou si je, nahé, bledé, malé, zvedá z rozepjaté vojenské košile, druhou je solí.

10. 02. 2020
15
12
640
Miniatury prozaické

Pan farář

Pan farář
Nikdo netluče zběsileji než Jindřich. Z kostela sv. Jindřicha a Kunhuty tlučou čtvrtou. A proč tak zběsile.

06. 02. 2020
10
5
548
Miniatury prozaické

O Číňanech, davu a básnících

Světakrásy všecky
Hlavní nádraží je na pondělí nezvykle pusté. Lidé asi nechtějí přijít do styku s Číňany, kteří jsou všude. A tak o víkendu nakoupili zásoby rýže, kyselého zelí, sušené šunky a taky dost piva a limonády a zůstali doma. Do světa vyrážejí jen ti, kteří nemohou jinak.

30. 01. 2020
4
2
374
Miniatury prozaické

Holčička a Špagetek

Japonští milenci
Japonští milenci, patnáctiletí havrani. Jedou tramvají číslo 12 a povídají si. Plynně česky: jeho táta dělal v Mladé Boleslavi, do škodovek zaváděl první počítače; ona je z Prahy a cení zuby, na Japonku nezvykle zdravé, silné na loupání kokosu. Oba mají fotoaparáty, ona retro leiku, vystupují na Letné a chystají se překročit pláň.

28. 01. 2020
5
4
367
Miniatury prozaické

Adéla vestoje, Adéla vleže

Adéla vestoje, Adéla vleže
Je sobota odpoledne a na Letenském náměstí Adéla Elbel vyhlíží taxík. Čeká ji stand-up comedy. Je teprve půl čtvrté, má čas. U baru si dá vínečko, v maskérně ji přepudrují rozkošnou pusinku.

23. 01. 2020
10
7
532
Miniatury prozaické

Harry, Meghan a vévoda z Pičína

Člověk v životě a na sociálních sítích zvláště narazí na nejrůznější postavičky. Zaujal mě jistý prodavač párků z Litomyšle, příležitostný šansoniér, co si udělil titul vévoda a docela vážně si pěstuje mezi slabomyslnými diváky obraz šlechtice.
Je známo, že existuje úchylka, specificky jí trpí muži, neboť obecně kdeviacím všeho druhu mají silnější sklon, jejímž projevem je předstírání jistého profesního či společenského postavení. Nejčastěji nemocný předstírá, že je lékař; jsou mediálně známé případy, kdy dotyční chodí v bílém plášti se stetoskopem kolem krku nemocničními chodbami a nabízejí (zejména ženám) přednostní vyšetření.

22. 01. 2020
8
13
822
Úvahy

Limonek

Limonek
Docházeli na vaječnou kliniku na Letné. Manželé ve středním věku. Ona zatoužila po děcku a on souhlasil. Nejprve se snažili pomocí hormonu roztoužit její klín; jemu zas každé úterý masírovali lulína; vše marné.

13. 01. 2020
9
15
1003
Miniatury prozaické

Obviněn životem

Nádraží
Pracuje se tu v nepřetržitém provozu, stále někdo někam jezdí. Hučí to tu a vře jako v ďáblově kuchyni; rudá výstražných světel a pak hvizd: už ať jste pryč. Hlavní nádraží. Jak se za tisíc let promění tohle místo.

15. 12. 2019
6
4
380
Miniatury prozaické

Láskou před nenávistí

Chtěl svou dívku překvapit, a tak si předtím, než odešel na schůzku, natřel tvář a vlasy bambuckým máslem. Prahu vtu dobu už sevřela zima, navíc bylo kvečeru, hmota ztuhla, takže vypadal ještě podivněji. Než došel kmístu schůzky, byl terčem posměchu i objektivů fotoaparátů, zejména mladí cizinci si sním, aniž by se ptali, pořizovali selfie.
Chvíli čekal, než dorazila.

13. 12. 2019
5
6
494
Povídky

Smuteční výlet

Střelba v ostravské nemocnici je nesmírně ranila. A protože při středě neměli nic jiného na programu, rozhodli se pro smuteční výlet. V mužně romantickém gestu stvrdili plán, když si do telefonu vydechli své „ano“.
Kamil byl na nádraží první.

11. 12. 2019
8
20
964
Povídky

O človíčka víc

O človíčka víc
V New Yorku, v ulici, co ji jen tak nenajdeš, v suterénu domu s požárním schodištěm je jazzový klub. Takový, co si nevymyslíš. Hrají tam černoši, je to mimořádný ansámbl, zpěvák má hlas jako tmavomodrý samet, můžeš pít víno nebo heineken a nenápadně pozorovat intelektuálky u vedlejšího stolku, lesbičky z nedaleké univerzity, jak se drží za ruce a zadky zaraženými do křesel lehce pohupují. Když se na ně budeš dívat dlouho, jako že budeš, vynadají ti, anebo tě požádají, abys s nimi odešel.

09. 12. 2019
5
4
421
Miniatury prozaické

Dívka Mohe

Výběr

První z pracantů
Co včera ponocní zhasli, teď rozsvěcují první z pracantů. Zářivky zamžourají a už do svých zřítelnic berou hory z papíru. To vše se musí dneska stihnout. zavelí předák kanceláře.

02. 12. 2019
10
12
741
Miniatury prozaické

Utíkat za štěstím

Směje se, je šťastná
Směje se, je šťastná. A je toho štěstí tolik, až to s ní hýbá a její vlnité vlasy plují vzduchem a ona je přidržuje jemnou rukou, takže vypadá jako Botticelliho Venuše. A je čtvrtek ráno, ale jako by to byla jarní neděle a jí do těch vlásků a do těch štěstím rozesmátých úst padalo slunce. Vždyť si právě založila účet a k němu dostala osmdesát korun bonus.

18. 11. 2019
8
6
464
Miniatury prozaické

Malá něžná revoluce

Malá něžná revoluce
Na Letné už roste milionové městečko. A bude to jen na chvilku. A možná přijde i na lásku: Vašek v davu potká Milku. Pozve ji na skleničku, opustí politiku a zakoukají se do sebe.

17. 11. 2019
5
2
359
Miniatury prozaické

Skončila peckovačka

Skončila peckovačka
A když si všichni dost naubližovali, šli domů, paní uklízečka utřela krev z podlahy, zhasla světla, zamkla vysočanský stadion a taky šla domů. A chlapci, co si toho večera ubližovali, si pak doma rovnali boule lžičkama a jejich dívky jim dávaly pít kořaličku, aby to méně bolelo. A chlapi, co se byli na tu slávu dívat, doma vyprávěli, jaká to byla peckovačka, kdo, kdy a jak padl a že to vůbec nikdo nečekal. A jejich ženské, co už skoro spaly, neměly pro jejich nadšení pochopení a představovaly si, že nejlepší by asi bylo taky je pěkně přes bradu uspat.

15. 11. 2019
6
5
399
Miniatury prozaické

Pohlavní líčení

Výběr

Seforky vpeřinách
Seforky ještě spinkají. Vždyť je teprv půl deváté a k tomu nebe kaboněné, uplakané. Václavák už začíná žít, fortelné ženské věší klobásy do oken stánků, spěchá se do kanceláří, jen seforky ještě leží v peřinách. A některé se pod nimi choulí a tisknou na prsa skrytá pod hedvábím košilky medvídka.

13. 11. 2019
6
7
524
Miniatury prozaické

Zelí pro Magadan

Výběr

Zelí pro Magadan
Ještě není ani deset a z holešovické vývařovny jde pach kyselého zelí. Štiplavý opar, co kojí sny hladových. A o kus dál, dole vBubnech na garmošku preluduje ruský tulák. V prstech tisíc tónů, vzubech růži pro Magadan a vbřiše hlad.

12. 11. 2019
7
9
522
Miniatury prozaické

Souostroví ikon

Změna senátu
Na nábřeží ráno přejela motorka mladou soudkyni. I s pejskem, informují noviny. Těch nevyřízených spisů, těch odročených jednání, těch procesních peripetií, a každá bude mít své číslo jednací a veřejný rozměr. A zatímco advokáti už přemýšlejí, jak změnu senátu využít ku prospěchu svých kauz, svět několika nejbližších se otřásl bolestí.

11. 11. 2019
6
12
634
Miniatury prozaické

Poezie všedního

Poezie všedního
Chlapovi před Quadriem upadl rohlík. Shýbl by se pro něj, ale pes, kterého zrovna kolem vedl tulák, neváhal a po rohlíku vmžiku chňapl, šťastný z kusu suchého žvance. V takových bezvýznamných mžicích, v náhodném setkání upadlého rohlíku s tlamou zvířete přebývá jistá poezie. Poezie bílého pečiva a věčného hladu psisek.

08. 11. 2019
11
12
620
Miniatury prozaické

Vratká chůze světem

Holky a kluci a andělé
Metro před osmou. Kluk ještě dopisuje úkol, svědomitě, na koleni. To holky úkoly neřeší, buď je mají, anebo sázejí na slabost pana učitele pro jejich vlásky a kokosový smích. A tak si mohou povídat a upíjet z kelímků mléčnou kávu (protože holky jinou nepijí).

07. 11. 2019
10
10
578
Miniatury prozaické

Kojící madona

Výběr

Filosofické uzeniny
Je večer a ty si můžeš v knižní spižírně uříznout kus dobré filosofie a žvýkat ji. A stranou flusat těžko stravitelné kousky, jestli si netroufáš. A pak si utřít pusu mastnou od myšlenek a jít spát.
Nepadnoucí svět
Je nejlživější hra: puzzle.

06. 11. 2019
23
19
1654
Miniatury prozaické

Madlenka a milý

Byla sobota byl říjen
Byla sobota a byl říjen. Plamenem zapadajícího slunce obzor žhnul jako vrata do vysoké pece. Na letenské zastávce postávali lidé, pohroužení do sebe a nejbližších věcí. Tramvajemi pak mizeli do jiných pražských čtvrtí, od milenek kpolévkám, dětem, do svých rozvrácených manželství.

05. 11. 2019
8
7
510
Miniatury prozaické

Se třemi Araby v bufetu

Výběr

Ráno u cirkusu
Letná tone v ranní mlze, domácí ještě spí s hlavami ztěžklými od mudrodivé lopoty a v maringotkách za červenožlutým stanem už pískají konve. Peppe odešel s plechovým kyblíkem plným syrového masa servírovat lvům snídani na vidličku, a Ramona maže máslíčkem rohlíčky Jejdě a Rostlince. A na malé obrazovce v rohu sledují Dobré ráno, kam si pozvali pána židitele, aby jim vypověděl, jak se žije u cirkusu.
Ranní hygiena
Letenské náměstí.

04. 11. 2019
12
16
871
Miniatury prozaické

Tronek & pidižvík Ltd

Ivan a česnečka
Vymačkala na něj houbičku, po zádech mu stekla mýdlová pěna. „Ještě lulíka,“ usmála se. Zvedl kní oči a pak je zas sklopil. Vystoupil zvany.

03. 11. 2019
6
6
483
Miniatury prozaické

Konec mladých komunistů v Čechách

Výběr

Konec mladých komunistů v Čechách
Na jedné ze svých schůzí se rozhodli řešit aktuální problém; jednohlasně přijali usnesení: Rozeženou mlhu. Smog nevadí, neboť je dokladem pokroku, krásnou vizitkou lidství, ten jejich akcí nesmí být dotčen, zavázali se vdovětku. „A hned jak budeme mít splněno, obrátíme proud Vltavy. “ navrhl nadšeně růžolící mladík zpléna, načež se strhl potlesk a pleskalo to jako radioaktivní déšť zČernobylu.

01. 11. 2019
12
51
2236
Povídky

Žiješ podivnej příběh

Žiješ podivnej příběh
„Žiješ podivnej příběh…“ zpíval vjedné písni Pavel Zajíček naléhavě. Ano, žijeme "podivné příběhy". Třeba ten mladý muž v protějším domě. Noc co noc sedí se sluchátky na hlavě před monitorem počítače, téměř se nehýbe, až na pravou ruku, jen občas něco zamumlá do monitoru.

28. 10. 2019
6
7
740
Úvahy

Hořící keř. Pyramidi Gogo

Hořící keř. Pyramidi Gogo
Zatímco ostatní míří do práce, ona tou samou tramvají jede z práce domů. Striptérka Pyramidi Gogo. Platinové vlasy prohořívají černým šátkem jako plameny keřem v poušti.

24. 10. 2019
4
1
293
Miniatury prozaické

Co dnes vyvrací lásku

Co dnes vyvrací lásku
"Lidé dnes dokáží obdivovat už jen arkadickou krajinu volného času a turistiku" napsal Michel Serres v knize Palečka. Esej o digitální revoluci. Kolik asi rozvodů zapříčinily spory o to, jak naložit s volným časem. Už ne alkoholismus, násilí, finanční problémy nebo paralelní vztahy, ale blahobyt a nuda vyvracejí lásku z kořenů.

23. 10. 2019
4
1
293
Úvahy

eRosary

Přijel cirkus
Uprostřed pláně jako kosmická loď přistálo šapitó. Na Letnou dorazil cirkus Humberto. Kolem maringotky, malé světy na kolečkách. Vjednom bytují krotitel lvů Peppe Patroni, hadí žena Ramon a jejich dvě holčičky Rostlinka a Jejda; ještě jsou to malé hadičky, ale jednou vyrostou vúplné hadí ženy.

21. 10. 2019
4
4
417
Miniatury prozaické

Nejasná zpráva o konci světa

Výběr

Nejasná zpráva o konci světa
Byl pátek podvečer, byl podzim a byl hostinec na konci světa. A cestou vystlanou znaveným listím ktomu hostinci o tom pátečním podvečeru přicházeli lidé.
Nejprve se pojedlo, aby účinky alkoholu byly neutralizovány alespoň na dobu úvodního ceremonielu, při němž došlo kpředání darů, vzpomínkových předmětů a blahopřejných zdravic. Pak už nic nebránilo projevit žízeň po životě a pálence, přimknout ústa kvínem nalitým soudkům a sát.

20. 10. 2019
9
14
1083
Miniatury prozaické

Palečka. Esej o digitální revoluci

„Mladí lidé … už nejsou obklopeni zvířaty, nežijí na stejné zemi a nemají stejný vztah ke světu. Obdivují už jen arkadickou krajinu volného času či turistiky. “
Právě vydaný překlad knihy Michela Serrese zroku 2012 stitulem Palečka. Esej o digitální revoluci je jedním zmála textů vztahujících se ksoučasným tendencím kriticky, ale slaskavostí a snahou nalézat pozitiva situace (podobně kriticky a svhledem mapoval slabiny současné „digitální doby“ rovněž nedávno přeložený Byung-Chul Han vknize Vyhořelá společnost, stím rozdílem, že jeho pohledy se omezují na skepsi a jistou hořkost); a – nutno dodat – jedním zmála – česky vydaných - textů o digitálních médiích a jejich vlivu na společnost.

19. 10. 2019
3
3
343
Úvahy

Krapáček nečasí

Tam dole si náhlí
Tramvaje vyrážejí do večera, už tak náhlého říjnem. Lidé s batohy jedou ke kolejím, mezi nimi dva mladí milenci z Chlumce nad Cidlinou. V pokoji sní trochu z domova, vypijí čaj a budou si navzájem náhlí. Tam dole, ve tmě pod peřinou.

15. 10. 2019
4
3
338
Miniatury prozaické

Lístky jidášky

Výběr

Lístky jidášky
Pozor na lístky jidášky. To jsou ty, co po uplakané noci zrádně leží mokrou stranou kasfaltu země. Šlápneš na ně a políbíš ji. Pozor na lístky jidášky.

13. 10. 2019
10
11
724
Miniatury prozaické

Zpráva o krásné lidské solidaritě

Dohodli se budíky nastavit na čtvrtou ráno. A opravdu, ve čtyři ráno ve třech různých pražských čtvrtích zapípaly placaté telefony. Lucie i Naďa si už večer předtím natočily trvalou, Šimon kumyvadlu alespoň nachystal brilantínu. Oblékli se do svátečních šatů a ještě za hluboké tmy každý svou cestou vyrazili kŽofínu.

11. 10. 2019
10
5
479
Próza na pokračování

Limonáda a Ludvíkova žízeň

William
Sedím v tramvaji 18. Naproti sedí starý muž, dvojník Williama S. Burroughse. A stejně i on na svět mžourá miotickými zorničkami.

08. 10. 2019
7
4
613
Miniatury prozaické

Varta na Bertramce

Takový šok zažili naposledy 11. září 2001, když se na obrazovce stále dokola nořil falus Boeingu do slabin mrakodrapu. Svolali se okamžitě. Lucie, Naďa a Šimon, kamarádi do deště.

05. 10. 2019
8
7
583
Povídky

Jak jsem nezachránil svět. Zpověď mizerného milence

Nikdy bych se nenadál, že to budu právě já, zavilý liberál, komu osud přihraje roli zachránce heteronormativity. Už je to asi deset let, co jsem se seznámil skrásnou dívkou, policistkou Lucií. A další shodou náhod, i když nás svedl oceán internetu, bydleli jsme vjedné ulici Barrandova.
Velmi záhy, snad při první procházce Prokopským údolím, Lucie mi svěřila, že je lesbička.

01. 10. 2019
9
9
776
Miniatury prozaické

Žízeň rána

Výběr

Žízeň rána
O sedmé ráno poloprázdné nádraží, spěch ještě nedostal tu správnou žízeň. V Kolovratech odstavené nákladní vagóny zalité sluncem, zanedlouho je někdo poplácá po vyhřátém hřbetě a zavelí: Hyjé. Těžkým krokem se vydají k jihozápadu, občas zahýkají radostí, občas únavou. A náš vlak se blíží k Benešovu, městečku na dlani, na jehož náměstí je soud a v jedné kanceláři jako v kupé expresu na cestě za spravedlností mladý soudce chystá rozhodnutí.

11. 09. 2019
16
16
1283
Miniatury prozaické

Perfect Day

Výběr

Perfect Day
Neděle se chýlila kpoledni, zbytů pomalu začínaly vonět polévky. Vydal jsem se nakoupit pár nezbytností do Delmartu na Hradčanskou. Bylo tam prázdno jako na benzínce pár minut před loupeží. Ale to není, co jsem vám chtěl vyprávět.

08. 09. 2019
18
31
2517
Miniatury prozaické

Nejde o pietu, ale identitu

Nejde o pietu, ale identitu
V roce 1993 v Mostaru Chorvaté sestřelili skutečnou pamětihodnost – Stari most, dominantu města. Tak vypadá trucpodnik uprostřed identitární paniky na Balkáně.
V roce 2019 „neznámý pachatel“, „strážce pravdy“, počmáral sochu Koněva, značně nepovedený pomník ve městě, o němž F. X.

07. 09. 2019
3
4
400
Úvahy

Jasmínka a Vojta

Jasmínka a Vojta
Třída, dokonce národní. Tramvaje, auta a lidé v pletenci pátečního odpoledne. V tom zmatku těžko kdosi zahraje na hoboj. A přesto zpod hluku a kvasu tu a tam ozve se poezie.

13. 08. 2019
8
5
503
Miniatury prozaické

Koitus, kýč a Maťova odpověď

Výběr

Energeticky náročná doba
Nastala energeticky náročná doba. Kolik energie a prostředků dnes lidé vynaloží na zábavu, to historie dosud nepamatuje. Migrace ze zemí třetího světa je jen legrace proti tomu, co předvádí společnost světa prvního: všichni se bez ustání přemisťují; už byli u pyramid, ve vietnamské džungli, u norských fjordů; a všechno tam viděli, vyfotili a snědli. Ta energie musí zákonitě někde chybět.

12. 08. 2019
10
8
705
Miniatury prozaické

Prague Pride. Zápisník zpravodaje

Začalo to krapáčkem
Prahu bere krapáček, teplý, srpnový jaksepatří. Ptáčci a andílci mu nastaví křidélka k očistě a k radosti. A ten teplý déšť padá do teplého průvodu, co jde Prahou. A kluci mu nastavují lulíky k očistě a radosti a holky se vášnivě líbají, protože věří na romantiku, které letní krapáček přeje.

11. 08. 2019
9
7
640
Miniatury prozaické

Žijeme v nádherné době?

Žijeme prý v nádherné době, tvrdí Michal Horáček v jedné písni a svou optimistickou proklamaci bere i do dalších projevů. Obávám se, že jde buď o miliardářskou euforii, která jde napříč dobami, anebo o ironii.
Nechci pěstovat apokalyptický žánr, ale nutně se musí něco stát. Už snad i Václav Klaus pochopil, že globální oteplování je fakt, a ne blud vědecké obce, která ho chce hněvat.

01. 08. 2019
8
14
825
Úvahy

O křehkosti bytí

Ach, pan Stalin…
Ta osiřelá letenská pláň, ta poušť. Ach, kdyby tu tak s námi stále byl. mocný pan Stalin. Snad by v tomto sadu kvetly i granátová jablíčka, dívky by se netvářily kysele a dost možná by odtud vedly eskalátory až na Měsíc.

08. 07. 2019
8
5
496
Miniatury prozaické

Trapisté a ptáci

Trapisté a ptáci
Půlnoc. Už za tři hodiny vstávají. Neletí na Kapverdy, ani nikam jinam; budou se modlit v chóru, jako každý den. Trapisté.

07. 07. 2019
6
4
524
Miniatury prozaické

Už brblá o směnkách

Křížovka a nebezpečí požáru
Láme si hlavu, až to praští. Cestou metrem luští křížovky. Dlouhý ohon připomínající klasy slámy si raději dala bokem přes rameno, aby pod tím zápalem myšlení nevzplál. Neboť tajenka za požár v metru nestojí.

27. 06. 2019
9
7
610
Miniatury prozaické

Bachl ho a hotove

Prima Zoom
Včera na Prima Zoom říkali, že všichni pocházíme z jediné ženy, africké pramáti. Pohádkové tvrzení mezi dvě reklamní pauzy. Člověk ale sdílí snad 97% genů i se stvolem trávy, to tvrzení není ještě dost radikální. Ne pivo v krvi maníka před obrazovkou, ale on v žilkách chmelových lístků koluje sem a tam.

29. 05. 2019
7
4
417
Miniatury prozaické

Tušil posluchače

Výběr

Jiné a stejné
Noc, žlutavá jarem a steskem. Jehličky deště se lámou o střechy činžáků, pootevřenými okny jde vlhký vzduch. Kdo ztrácí signál s vědomím, usíná. Padesát tisíc let nazpátek, v moři času, bylo pondělí nebo pátek a byl večer.

28. 05. 2019
8
6
506
Miniatury prozaické

Dvé blaženců z Brna

Mléčné hory
Dvě mléčné hory, mírné homole pohupující se pod tričkem. A jsou nejvýš loňské, bílé jak sněhy. Svěží oáza v poušti touhy, oáza co prohlubuje žízeň.
Ve jménu oběda
Na chodce ohledy nebere, zajímají ho jen hladoví, vzdálení strávníci.

24. 04. 2019
12
11
677
Miniatury prozaické

Terezka od Klžků

Vojenka se ukládá ke spánku
Připravovala se k spánku. Odlíčit, použít noční krémy. Dnes celý den přednášela. Dolnosaská pozdněgotická sakrální plastika; sama krásná jak madona, asistentka uměnovědné katedry Vojenka Legátová.

13. 04. 2019
4
2
357
Miniatury prozaické

Mojžíš z Makotřas

Mojžíš z Makotřas
Není to tu zrovna biblická krajina, ale hořících keřů je cestou celá řada. A v Makotřasech na zastávce muž v obleku, čte, čeká na autobus. Jmenuje se Mojžíš a v Praze pracuje jako účetní v nadnárodní korporaci. Než přijede jeho spoj, založí knihu a zvědavě přistoupí k jednomu keři.

08. 04. 2019
6
6
556
Miniatury prozaické

Prsa a malimo

Tuláci nocí
Tuláci sobotní nocí, na cestu si svítí alkoholy se všemi jejich barvami. Po ovoci poznáte je, mumlá biblista do sklenky v baru Jób. Cestou domů bude vystaven zkoušce sirén, dívek v kožených džínách a s výstřihy pro radost. Lačnice obstoupí dychtivce a spustí zpěvy lásky.

19. 03. 2019
3
3
407
Miniatury prozaické

Ebenový šošon

Rty na matnou višni sladkavé
Svá prsa nosí hrdě. A neváhá je vypnout i v tramvaji, při krátkém protažení, i když jen pod svetrem (ale těsným). Tak, aby si muži všimli. A trochu u toho i zívne, rty na matnou višni sladkavé.

18. 03. 2019
7
5
541
Miniatury prozaické

V záhledy volá snivce

Tlapiko a Mamlásek
Pátečnímu odpoledni vyrazil opar z deště. Kočička Tlapiko a pejsek Mamlásek raději zůstali doma, protože pejskové a kočičky vodu tuze rádi nemají. To tři černé kamarádky ze země Togo se vydaly městem, vlhká atmosféra jim připomíná zelené pahorky africké. A jedna má žluté lízátko ngogo, pochoutku z hrošího mléka.

17. 03. 2019
3
3
422
Miniatury prozaické

MDŽ. Bez básně a hany

Výběr

Plechoví vs živí
Morání víří plechovky, bez ustání. Spodní proudy civilizace. Peter Sloterdijk auta označil za příklad úspěšné integrace (svého druhu) cizinců. Ano, máme tu mezi sebou už 5,5 milionu plechových přátel a je to tak akorát.

10. 03. 2019
10
15
1242
Miniatury prozaické

Naléhavý akt

Naléhavý akt
Tlustá Japonka. Koulí se Prahou s ajfonem v ruce pro snazší orientaci. A tělem sytí obzor ta hromná Japanice. A v úzkých uličkách je jak slovo do pranice.

24. 02. 2019
10
14
841
Miniatury prozaické

Tři muži, holky a Bůh

Výběr

Tři muži, holky a Bůh
Pod Andělem stojí tři muži v pracovních vestách. Na prsou mají nápis: Bůh bude soudit tvé hříchy. V rukách letáky, patrně s výčtem hříchů. A holky, co mají rty jak višně v čokoládě, si s nimi chtějí udělat selfie.

21. 02. 2019
19
16
1598
Miniatury prozaické

Lásky z nádraží

Lásky z nádraží
Potkal ji na kosmickém nádraží. Čekala na spoj Země - Neptun, kde studovala čtvrtým rokem hru na flétnu na jedné z nejprestižnějších akademií v galaxii. Hlásili zpoždění: v mlhovině Andromedy měla raketa menší potíže s rojem asteroidů. Využil toho a pozval ji na kávu do nádražního kiosku.

19. 02. 2019
18
16
934
Miniatury prozaické

Snění velitelky Rozmarýnky

Snění velitelky Rozmarýnky
Schylovalo se k páté. Únor ještě cvakal zuby, ale obloha byla modrá s oblaky pro ornament; a jak se do nich opíralo slunce, jejich nadutá břicha zlátla. A nad Břevnovem dvě kouřové šmouhy. To velitel stíhačky Vojta vyprovázel velitelku Rozmarýnku na misi do Grónska.

13. 02. 2019
9
6
535
Miniatury prozaické

Zmoklé ovečky

Výběr

Soud
"A po pravé straně vidíte Městský soud," upozorňuje průvodkyně turisty. A oni otáčejí své hlavy a blýskají pohledy i aparáty. Místo, kde se jako při chemické reakci odděluje pravda od lži; a někdy dojde k hoření, které ale soudci pokusníci nevidí. Místo, kde umírají naděje pod značkou "To".

11. 02. 2019
9
11
837
Miniatury prozaické

Kus bludné hvězdy

Vodník a milenci
Řeku už vzala tma, už je zas pro vodníka. Zaleze do koruny vrby, napěchuje lulku a zadívá se k měsíčnému oparu na nebi. Z šosu mu bude kapat voda na čela milenců v polibku obrácených vzhůru. A jim to bude jedno, vždyť láska plaší každou noční můru.

10. 02. 2019
12
13
966
Miniatury prozaické

Black out smyslu

Black out smyslu
Byl to běžný den: snídaně v metru, káva do kelímku, prosklená kancelář v osmnáctém patře, práce, pauza na nudle v závodním bistru, práce; a nepřetržitá a všudypřítomná záře monitorů. Ajošino Tokugawa do toho svého hleděl právě desátou hodinu. A pak se to stalo: malý black out smyslu: nevěděl proč. Jeho kolegové pomalu odcházeli, někteří hrát pačinko, jiní do nevěstinců se silikonovými ženami, on ale dál hleděl do monitoru jako do prázdna.

06. 02. 2019
12
12
833
Miniatury prozaické

Domky ze tmy

Výběr

Mosty vědění
Ona je tak trochu vědátorka: nervózně bere do rukou propisku a zapisuje cosi na kus papíru; pak si zas něco říká sama pro sebe. On raději spí, zaražen v křesle a ve svých černých kšandách. Malýma očima za silnými brýlemi žena zvědavě mžourá po okolí. On se mezitím probudí a mlčenlivě mžourá na ni.

01. 02. 2019
9
6
694
Miniatury prozaické

Romance Sumiko Kočinawy

V půl sedmé večer oheň pracovního laptopu vyhasl, Sumiko Kočinawa mohla jít domů. Z devětadvacátého patra ji svezl výtah spolu s několika manažery; právě se domlouvali na návštěvě nevěstince se silikonovými robotkami; Sumiko se otřásla odporem.
Odešla do metra. Cestou barevným potrubím lemovaným obchody koupila lednové sushi a láhev argentinského vína.

26. 01. 2019
7
6
644
Povídky

Zakázané uvolnění

Vajceovi. Konceptualisté
Dita Vajce a její manžel Šimon jsou konceptuální umělci. Svými instalacemi upozorňují na aktuální problémy lidstva. Vystavují v galeriích, ale i ve veřejném prostoru.

22. 01. 2019
11
10
764
Miniatury prozaické

Jolandiny zlé kruhy

Výběr

Jolandiny zlé kruhy
"Vidím velký špatný. " řekla paní Jolanda a významně se odmlčela. Balíček tarotů z jejích dlaní blýskal jak ze tmy nůž. Oko kamery na hřmotné postavě věštkyně viselo soustředěně, jako by i ono podléhalo pravdě karet.

19. 01. 2019
20
19
1866
Miniatury prozaické

První tma

Dvojník. Delon
Vlakem na trase Praha - Ostrava cestuje dvojník Alaina Delona. S rozepnutou košili a taky v rukávech a rozčísnutou vlnou ve vlasech. Má kufřík a v něm nejspíš důležitou depeši a revolver ráže .

15. 01. 2019
14
9
925
Miniatury prozaické

Věc vkusu

Ráno. Pohled z tramvaje
Na silnicích plechová tlačenice, v dýmu a mručení dieselů. Povytažená obočí rudých světel a pak start. A z oblohy kyselý déšť rozleptává sny o zimě v městě.

11. 01. 2019
10
8
613
Miniatury prozaické

K horkým dálavám

K horkým dálavám
Zas olověné nebe, zas lezatý polomráz. Velitel stíhačky Vojta už toho měl akorát. Ještě rozpustil kakao v hrnku s obrázkem na dně a vyrazil. Ohně, hřmění a dvě křídla v mracích.

08. 01. 2019
9
5
528
Miniatury prozaické

Silvestr inženýra Vašbalouna

Silvestr inženýra Vašbalouna
Inženýr Radim Vašbaloun se chystal do společnosti. Vykoupal se, oholil, do vlasů vetřel olej a z vůní použil svůj nejlepší - francouzský - parfum. Zkontroloval puky na nohavicích zánovního obleku, vybral bílou košili, nasadil stříbrné manžetové knoflíčky a kravatu. Hodinky ukazovaly pátou, čas jít.

07. 01. 2019
8
3
475
Miniatury prozaické

Adventní šošibe

Adventní šošibe
Objednala si adventní šošibe s rumělkovým vejcem a zeleninou. Velkým oknem restaurantu pozorovala sněžení, z reproduktorů se snášela ambientní hudba a ona ji nechala dopadat jako sníh na pustinu své duše. V ulicích proudily tisíce lidí, Tokyo vřelo večerem. Po jídle vypila opiový čaj.

04. 01. 2019
10
10
642
Miniatury prozaické

Milenci v kameni města

Popadla je tma
Popadla je tma. Hleděli do plamene svíčky, Yokake Šigotu a maličká Kozomo, dvě bytosti z kraje světa. Vosk uvolňoval vůni, která měnila pokoj v květnou zahradu. Z nebe za okny se snášel sníh a křídla nočních ptáků vířila otázky.

20. 12. 2018
7
5
574
Miniatury prozaické

Všedívčí slet

Oběd před Vánoci
Dvě staré paní si vyšly k Šuterům na oběd a dát si dárky. "Je to porcelán," varuje svou přítelkyni před neopatrným zacházením prvá. Pak daruje, bez varování, druhá. Poděkují si a taky Ježíškovi.

17. 12. 2018
16
18
1401
Miniatury prozaické

Zatím v kosmu

Opilé tramvaje
Podvečerní Prahou se kolébají opilé tramvaje. Rozvonělé punčem a stopou horkých vín a třebas kapkami proti kašli, vším čím lidé plaší splín. Jedou z pohádek o firemním večírku anebo jen z krátké pouti ulicemi ke stromečku. A jsou trochu hlučné, jak opilé jařilky vylétají z úst cestujících.

12. 12. 2018
7
9
730
Miniatury prozaické

V srdcích Pripjať

Vánoce
Děti obléknou do svátečního a taky sebe. A stoly do krajek něžných jak samo nebe. A bude to vonět trochu po jehličí a trochu tesknotou prastarých zvěstí. A tichá hudba rozechvěje plameny svíček a všichni si budou přát docela prostě - štěstí.

05. 12. 2018
10
5
701
Miniatury prozaické

Tak už jen oceán

Služba světla
Za sedmero olověnými mraky, v nepředstavitelné výšce stojí a žhne, rozsvěcuje vesmír. Služba světla, říkají teď za nepřízně počasí mnozí. Za jedním z oken k nebi smutně hledí i Ludvík Šinagut. Chtěl být pilotem a létat slunci nadosah; podobně jako velitel stíhačky Vojta, který právě překonává Atlantik.

03. 12. 2018
11
10
814
Miniatury prozaické

Stěhovaví ptáci

Výběr

Lidé úzkých roků
Obědváme nahé makaróny ve stínu stromů, které pamatují o mnoho víc než my, lidé úzkých roků. Rozmlouváme o věcech, jimž můžeme rozumět sotva zpola; člověk by musel žít nejméně dvakrát, aby něco pochopil. Pak pijeme kávu a naše myšlenky i řeč se zrychlují. Je nám jisto, že řeč nemá žádný střed a její pravda se třpytí jak hvězdy vzdálených galaxií.

22. 11. 2018
19
27
3242
Miniatury prozaické

Barevné oči benzínek

Barevné oči benzínek
Barevné oči benzínek svítí do tmy. Za jejich duhovkami malý svět: bagety, destilovaná voda, pár posledních novin, cetky, vůně hořlavin. A taky únava z cest, krátká pauza na kávu z kelímku, slova šeptaná do páry. A sem tam elegantní navštívení: ze tmy zasvítí punčoška, a v ní divá tvář.

21. 11. 2018
7
4
525
Miniatury prozaické

Revolucionář z tramvaje č. 3

Digitální baroko
Asfalt, beton, cihly. Je toho tady úplná barokní spousta. A víra v pokrok sálá z výfuků a kanceláří, unikavá a tekutá jak tahle doba. Displeje, online, wifi.

20. 11. 2018
7
6
637
Úvahy

Dorotky a milec

Linda a její chlapeček
Štíhlá s jemnými rysy a krátkým sestřihem vypadá jako Linda Evangelista Purkyně. Na klíně má chlapečka a tomu z vlasů vybírá vši. A i když je čas oběda, nestrká si je do úst, tenhle zvyk už opustila. A chlapeček se tetelí, protože má maminku manekýnku a protože jedou tramvajkou kolem řeky a než dojedou domů, na hlavičce už ho nebudou kousat žádné vši.

05. 11. 2018
6
6
661
Miniatury prozaické

Prastará žízeň

Prastará žízeň
Žízní po slunci zlátne listí a obzor brzy navečer. A prastará je ta žízeň a zběsilá jak zápal dětských her. A marná je, když s oparem na rtech říjen obrací rok naruby.
Krátké drama podvečera
Ranou v oblacích prýští červánky, na horizontu začlo krátké drama podvečera.

01. 11. 2018
8
4
559
Miniatury prozaické

Taková normální noc

Taková normální noc
Z gumových hadic už jen slabým čůrkem teče víno, sudy jsou na dně, vinárny pomalu zavírají. Muži vytahují portmonky, ženy dělají jakoby nic. Vzduch má ostří, protože říjnová noc. Někteří mávnou na taxík, jiní zmizí v podzemí posledního metra.

28. 10. 2018
9
5
631
Miniatury prozaické

Kamínek milenců

Výběr

Kamínek milenců
Na Výtoni stromy ještě drží barvu, na zmrzlinu se tu už ale fronty nestojí. A ještě pořád to sem vede lidi ve dvou. A ona se pod kabátkem třese, a jemu trochu hlas. A v dlaních svírají horký kamínek milenců, ten dojemně beznadějný kousek hráze z řeky zvané čas.

02. 10. 2018
13
22
2149
Miniatury prozaické

Poslední neandrtálská žena

Poslední neandrtálská žena
V Neoluxoru rozhlasem nabízejí knihy. Nejprve titul Sexy chaotička; tuhle knihu by prý měla mít každá. A pak Poslední neandrtálskou ženu. Volil bych druhou.

20. 09. 2018
7
5
640
Miniatury prozaické

Slunce bere čáru

Fanda
"Fanda naboural. Na kruháči. " Auto můžou odepsat. V tramvaji se člověk dozví, jak lidé žijí, co se jim přihází.

19. 09. 2018
7
4
547
Miniatury prozaické

Bumbája

Hvězdička
Zlaté vlasy a čokoládová vůně z ní dělají hvězdičku podvečera. S tmou obnaží se v pase a rozsvítí krajinu něčího lože. A její pohlaví bude padat a ten dole bude si něco přát.
Bumbája
Odletěli do Bumbáji, letoviska na ostrově v oceánu.

17. 09. 2018
5
3
575
Miniatury prozaické

O podzimu

Agent
Byl docela nenápadný, jako agent v baloňáku. Podzim na konci srpna, neklepal, prostě se objevil. Se svým chladným větříkem, který to myslí vážně, se svým náhlým stmíváním, které neuprosíš. Včera se objevil, jen tak zdálky se nechal vidět.

10. 09. 2018
15
13
1230
Miniatury prozaické

Máselná dívka

Poeta
"Svěžest tvých prsů předčí lesní řeku a jejich drahokam nedobyli by ani v diamantovém dole. " Zpěvem lásky uspával ji do sladkého snu. Když už byla celá zmámená, vkládal na ni dlaně. Bránila se, a tak přidával: "Tvé boky jsou jak sluncem rozhojněné stráně.

09. 09. 2018
8
5
656
Miniatury prozaické

Prvňáčci

Anton
Ráno to Antonovi začlo. Poprvé ve škole. Protože skončili brzy, pozval paní učitelku na punčovou zmrzlinu k panu Gelatitovi. Nerozuměl úsměvu, s nímž ho odmítla.

04. 09. 2018
5
7
630
Miniatury prozaické

Slunce bere čáru

Slunce koulí hašduládu
Slunce zas koulí hašduládu. Ale jen na chvíli, protože čas neúprosně bere. Léto, z šortek nahá stehna, horké nálady, dlouhé večery, melouny a limonády do žízně. Ještě chvíli, koukají holky ku obloze a nechávají dozrávat své melouny.

29. 08. 2018
10
6
571
Miniatury prozaické

Žízniví Oidipové

Copatá v žáru
Na opálených zádech jí leží světlý cop. Jak plamen stéká ke kříži a zapaluje ji. A ona celá v plamenech, hoří a nekřičí, jen slastně vyfukuje kouř cigaretky. S tou by byly pletky, pomyslí si chlápek na vedlejší dece a užívá si ten nahatý žár.

27. 08. 2018
10
8
683
Miniatury prozaické

Digitální rodina

Známe je dokonce ještě předtím, než se narodí: jako zavinutý stín na snímku z ultrazvuku. Pak nám hrdí rodiče dopřejí popatřit na okrvavělý a ohlenělý uzlík neštěstí, plný slz, že sotva je na světě, už ho fotí. A pak už je vidíme denně, v peřinkách, v kočárku, s ústy oblepenými kaší, s chrastítkem atp. Rostou nám všem před očima.

26. 08. 2018
7
5
567
Úvahy

Honza málem králem

Zdroj – internetové stránky advokátní kanceláře:
Honza je zakladatelem advokátní kanceláře. Díky své dlouholeté praxi a získaným zkušenostem ve veřejnoprávním světě se Honza zaměřuje především na níže uvedené oblasti práva, které v poslední době nabývají stále na větším významu a důležitosti.
Václav je ředitelem advokátní kanceláře. Na Václava se můžete spolehnout vždy při zastupování v soudním procesu.

25. 08. 2018
11
11
932
Kritiky (lit. kritiky díla)

Turecko, all inclusive

Výběr

Pačuchinovi
Pačuchinovi nedorazili k autobusu. Delegátka znervózněla, už měli vyjet. Ještě včera celá rodinka, máma, táta a jejich čtyřicetiletý syn leželi u bazénu a předčítali si Komsomolskuju gazetu. Vypadali spokojeně, jako by je hřál pohled samotného pana Stalina, a ne jen obyčejné slunce.

23. 08. 2018
12
11
784
Miniatury prozaické

Krutoprdleník

Krutoprdelník
Srpen dosahoval svého vrcholu, slunce pálilo a kolébáni únavou z horka lidé korzovali ulicemi. Pak ale děti a zvířata posedl neklid, intuice jim napověděla. A potom už šlo všechno samospádem. "Blíží se krutoprdelník.

22. 08. 2018
6
9
717
Miniatury prozaické

Sousedi

Vstali pozdě, protože je neděle. On sprchuje své velké, tučné, chlupaté tělo. Voda stříká všude kolem. Ona krájí salám.

19. 08. 2018
9
3
515
Miniatury prozaické

Ztratila se Eliška

Výběr

Ztratila se Eliška
Na světě je teprve dva roky a už se rozhodla poznat ho na vlastní pěst. Vlastně tlapičku, Eliška je tchořice. Tak teď smutně kouká z černobílé fotky přilepené na pouliční lampě. A v záplavě červencového slunce bledne smutná zpráva o její kuráži.

15. 08. 2018
18
19
2405
Miniatury prozaické

A zase ta Paříž...

A zatím v garážích na kraji města.
V garážích na kraji města už sundávají tahače ze špalků. A na dvorku se lesknou ve slunci chlapské hrudi od oleje. Tak ještě promazat a naložit soundsystémy, v poledne na Václaváku to musí ladit.

12. 08. 2018
7
5
622
Miniatury prozaické

Urostlé cizinky

Statika
Řeřavý smích propálí závoj klidu. Macatice sněhobílé pleti častuje svou přítelkyni pobavenou reakcí. A jak leží, třesou se jí stehna tekoucí po osušce, vlní se bitím jak horský veletok. I zadnice se otřásá v základech, rotuje kolem svého středu jak kolem tmavého oka uragánu.

01. 08. 2018
10
9
725
Miniatury prozaické

Nad pláží baroko

Krize
Neprobírají krizi evropského myšlení nebo podobně závažné téma. Probírají krizi vztahu jedné z nich. Dala si s přítelem "talk", už to bylo nutné, a teď čeká, jak se to vyvine; rozchod hrozí spíš jeho iniciativou, ona si ho nepřipouští. Pak se otočily a slunci vystavily svá tučná pozadí v drobných plavkách.

29. 07. 2018
11
8
714
Miniatury prozaické

Nahé stanovisko

Průhled do věčnosti
Leží na trávníku Zlatých lázní. Vystouplé kyčle drží její plavky kousek nad tělem, utvářejí mezeru plnou stínu a radosti. Kolik pohledů mužů tam se vejde a skončí. Stovky, tisíce, to se nespočítá.

19. 07. 2018
7
5
569
Miniatury prozaické

Nuselské dvorky

Afrodita 21. století
Afrodita 21. století má šedou teplákovou soupravu na tělo a velký kufr na kolečkách, pořád je na cestách. A vlasy má blonďaté do ohonu a na hřbetu ruky tetování.

13. 07. 2018
8
4
589
Miniatury prozaické

Chvíle před rozvodem

Slaný příběh
Za soumraku vyplul. Vasco de Tlama odrazil pramici a záhy se ocitl na širém moři. Jen on a jeho loď, nekonečné vody a měsíc. A pod ním podivuhodný svět se svými slanými příběhy.

01. 07. 2018
5
7
632
Miniatury prozaické

Ostříknut horkým mlékem

Ostříknut horkým mlékem
Maminek se hlad neptá. A tak si zvedá tílko ta dívka s vlasy v mědi a strká kojeňátku bílý cecík. K libosti cestujících sedí na místě otočeném k celému vozu čelem. Já ovšem sedím na opačné straně, v poslední řadě, což mě netěší.

19. 06. 2018
4
2
451
Miniatury prozaické

Ochlupený Berlín

Just a perfect day
Vyjela si někam za flirtem, ženská v oranžových šatech. Parfém deluxe, psaníčko a v tramvaji ještě žužlí rtěnku. Nohu přes nohu a v ohybu nedočkavý stroječek na radost. Někde v centru už ji čeká pán, v ruce tulipán.

15. 06. 2018
7
9
611
Miniatury prozaické

Co je pevné, není bez chvění

Co je pevné, není bez chvění
Co je pevné, není bez chvění, řekněme s básníkem. Jde Václavákem a s každým krokem se jí zachvěje zadnice. V sukni nosí čirou radost a neváhá podělit se o ni. Ale nejde jen o radost, přistupuje ke mně potulný filosof a připomíná Holanův verš.

10. 06. 2018
10
9
752
Miniatury prozaické

Gramatika lásky

Budějovická
Na Budějovické vonějí jahody, mizí z bedýnek, mizí v ústech jahojedů. A vedle nich stojí voňavá holka a nohy má nahé a lak jahodový. A o něco dál stojí drobounká černoška v banánových šatech, s banánovým šátkem ve vlasech a lak na rukou má černý. A takovou barvu jahody nemají, ale to vůbec nevadí.

06. 06. 2018
8
7
764
Miniatury prozaické

Holka v naději

Městské záhledy
Celetnou vzal červnový žár, a i když už je podvečer, erotické napětí nemizí. Chodec je vydán záhledům do výstřihů a k okrajům látek, střeží hranici mezi zakrytostí a nahotou, není to nepodobné filosofování, při němž se odkrývá pravda. Taková práce vyčerpá, zvlášť projde-li jeho trasou několik dívčích výprav. A tak chodec směřuje k domovu, kde nad tím vším hodlá space snít.

05. 06. 2018
9
9
808
Miniatury prozaické

Něžné zvíře z Mosambiku

Piraňa
Kakaově opálené nožičky a na to oranžová sukýnka, svítí to. A podkus jako piraňa. Ale nepleť se, rozcupovala by tě tím od slunce horkým rozkrokem, zoubky má jen na okrasu. A zbyly by po člověku jen mince z kapes.

03. 06. 2018
9
10
735
Miniatury prozaické

Sokratici z Ruska

Obrázkové holky
Obrázkové holky si vyšly na pláž Zlatých lázní. Těla mají samé tetování, zpolovic jsou barevné. A pijou barevné koktejly, a tím se stává jejich konverzace svobodnější. Tamten chlap po nich vilně hledí.

31. 05. 2018
11
9
753
Miniatury prozaické

Romance profesora Yakody

Příprava
Slunce pomalu zapadalo a ve svém malém tokijském bytě se profesor Šinzó Yakoda připravoval ke schůzce. Čekalo ho setkání s jednou ze studentek, kterou měl navést v jejím bádání o Truffaut-Gauguinově syndromu, tématu její diplomové práce a jeho celoživotního bádání. Přestože samota profesora proměnila v lidského pavouka, nikdy se nevzdal péče o zevnějšek; a tak pečlivě vybral košili, kravatu, kalhoty i sako. Když jeho digitální hodiny zablikaly půl devátou, vyrazil.

26. 05. 2018
12
16
1380
Povídky

Slintavý bůh plodnosti

Slintavý bůh plodnosti
Svá ústa si natřela šelakovou rtěnkou, aby jí je neslíbal žádný slintavý bůh plodnosti. A je třešňová a je srdcovka. Tak si vyjela tramvají do centra a hádá, kdo ji zaplatí paprikové limo a párek. Bude to borec v saku, nebo jen nějaký čudák dole celý v maku.

22. 05. 2018
7
4
662
Miniatury prozaické

Jahodoví milenci

Mise mírového pozorovatele
Zapomeňte na "prázdný prostor nad nosem", tady nejsme na Balkáně nebo v Sýrii. Tady se pěstuje erotika, prázdný prostor v klíně, tomu Češi holdují. Přitakat životu, ne smrti, to je nejvyšší výraz rozumu i nerozumu. A ženské už nastoupily mírovou misi: průsvitné na prádlo, trochu natěsno a nakrátko, opálené, rozkroucené v bocích.

21. 05. 2018
10
8
824
Miniatury prozaické

Pro hřích dlouhý stín

Sophia
Z plakátu se usmívá robotka. Jmenuje se Sophia a je krásná. Třeba i ona je hladová po lásce, vždyť deklarovala přání být jako my se všemi pozitivními emocemi. Už získala občanství, proč ne právo na vztah.

20. 05. 2018
9
7
837
Miniatury prozaické

Holky s cumláčky

Vůně náměstí po ránu
"Miluji vůni napalmu po ránu," říká ve filmu Apokalypsa plukovník Kilgore. Já říkám, že po ránu miluji Václavák. Všichni někam spěchají, jen muži v helmách, co na rohu Opletalovy hloubí jámu, ne. Samomluvná blondýna, ještě rozespalá, si v Albertu kupuje mléko a kus žvance.

15. 05. 2018
6
5
752
Miniatury prozaické

V oddělení metafyziky

Újezd voní všedním dnem
Újezd voní všedním dnem a čerstvě posekanou trávou. A slunce dává na srozuměnou, že už je tady v plném svitu. Pít víno, tančit, líbat se a švitořit, kolébat dítě, slibovat a různě se pitvořit, to patří k místnímu koloritu. Tam nahoru putují dvojice, co se rýmují.

14. 05. 2018
5
4
624
Miniatury prozaické

Jajdulen a Mladenka

Jajdulen a Mladenka
Jajdulen, černohorský junák, jemuž bylo úkolem klást dynamit na koleje spojující nepřátelská města. Jako všichni muži od Jadranu i Jajdulen byl krásný a obvykle přicházel celý v černém; ženy vlhly, jen jak ho popatřily; on ale více než pro lásku horoval pro dynamit. Tak to šlo dlouhou dobu.
Pak ale potkal Mladenku.

13. 05. 2018
3
3
579
Miniatury prozaické

Brno, malá Belgie

Tak jako je Belgie pověstná svými pedofilními aférami a je tak jakýmsi bizarním místem uvnitř Evropy, i Brno je svého druhu koncentrát bizarelie a rozporů uvnitř Česka.
Kauza divadelního představení z dílny chorvatských umělců, v němž má postava Ježíše znásilnit muslimku, je dokonalou případovou studií na téma „Brno podivné“: na jedné straně tu je skupina svobodomyslných divadelníků, kteří hru zařadí do repertoáru, a množství diváků, na straně druhé tu je zástup horlivých protestujících, nejčastěji z řad ultrakonzervativní deviantní katolické mládeže, ale ani jiným podivínům se hlas nebere; někteří prý vyhrožovali režisérovi smrtí, snad v inspiraci kauzou atentátu na Pasoliniho, známé „katolické“ reakce na obdobně konzervativní dílo.
Je vlastně úžasné mít v zemi takovou malou Belgii, místo chrlící ty nejbizarnější kauzy, od úsměvného obřího falu na náměstí, přes trudný případ pedofilní kuřimské chobotnice až po současný střet libertinů s ochmýřenými panici věřícími, že zbožní muži mají lulíky jen na čurání.

13. 05. 2018
2
2
492
Úvahy

Muž s velkým plechovým penisem

Děti byly zas nemocné, u nosánků se jim dělaly sople, maminkám už z toho bylo do pláče. A některé z nich plakaly a u nosánků se jim dělaly sople. Ale nic se nedalo dělat, sebraly děti, posadily je do sedaček svých kombi vozů a vyrazily k sanatoriím. Tam dostaly radu a kodein, který pak, až krabičky zežloutnou, zkonzumují starší synové.

11. 05. 2018
9
9
930
Úvahy

Tetřev mezi nahaticemi

Primus inter sitientes
Náhle se z oblohy spustil bílý déšť. To Neklan Rozuměj rozerval mraky a vytáhl z nich dva mléčné prsy stvořené pro srážky. A nechal pít žíznivé. A sám pil, první mezi žíznivými.

10. 05. 2018
6
4
571
Miniatury prozaické

Noc s pekařem Pavlem

Noc s pekařem Pavlem
Pekař Pavel už se dal do díla: ráno musí zkojit hlad, žízeň a nezřízenou chuť všech dobrých Pražanů. A tak peče rohlíčky, koblihy, suchou baštu a mlsalům ovocný mls. Taky sekaninové mléko je třeba v bandaskách navézt a pravé kubánské pomeranče vymačkat do kelímků. A každému pytlíček s logem, důkaz křupavého dobročinu.

02. 05. 2018
8
1
533
Miniatury prozaické

Protože dívenky

Výběr

Reality show
Reality show Štiky: matróna, její dvě dospělé dcery, jepičí manželé, psi a batole. Nevkusně zařízený dům a spousta hloupých řečí. Témata: partnerství, děti, sponzoring, zábava. Matróna národu předává moudrost, občas ke slovu povolá dcery, ale jen aby je jako přísný kritik opravila v názoru.

01. 05. 2018
13
10
932
Miniatury prozaické

Kompenzační poezie

Dávná představa o poezii jako dílu ducha, které se jako bůh v dětských představách vznáší na obláčku jen proto, aby bylo světu k dobru, nejspíš stále převládá. Romantismus se svou posedlostí hledáním génia ji značně posílil a posílil tím i esencialistické nahlížení předmětu básnění: autor obdařený výjimečným nápadem ukazuje na střed řeči, pravou podstatu jsoucna.
Víme už, nejméně od poloviny minulého století, že řeč nemá žádný svůj střed a pevnou strukturu a zejména že nejsou žádné pravé podstaty věcí, žádná neměnná pravda, nýbrž jen vzájemné shody na tom, co a jak je; jinak vyjádřeno, řeč nám slouží jako funkce vypovídání o světě, který by bez ní byl kdoví jaký; v podstatě o něm nevíme nic než tolik, co nám umožní zahlédnout občasný průsečík našich řečí.
Tak tedy poezie nikoli jako ukazování věčných pravd, ale spíše jako drobné ohledávání dočasných pravd.

24. 04. 2018
14
39
1837
Kritiky (lit. kritiky díla)

Fronty z radosti

Bytí k smrti
Jde parkem od nádraží. Má černou sukni k zemi, průsvitnou na prádlo, a v prstech umrlčí cigaretu. A tahá z ní namodralý sen, co nestihla dosnít ve vlaku. Patrně v něm bude muž se zvýrazněnými znaky mužství, muž přebujelý ve své mužnosti, muž žíznící po životě a po ní.

23. 04. 2018
9
6
718
Miniatury prozaické

Holky co zdobí banky

Roztrhaná srdce jelimánků
Ulice už vřou bitvami siluet, záhybů a nahé kůže. Muž v té vřavě ztrácí bezpečí a klid. A hrozí, že jednou bude zasažen. A skončí se srdcem roztrženým napůl; jak chlapi z první světové války, co se vraceli s roztrhanými obličeji, "tragickými maskami vytesanými běsněním děl", a ve Francii se jim cynicky říkalo "rozbité držky" – „les gueules cassées“.

19. 04. 2018
15
15
1492
Miniatury prozaické

Adam a Eva reloaded

Adam a Eva reloaded
Adam a Eva digitálního věku. Potkali se na seznamce. Ona: Hledám muže s vyřešenou minulostí. On: Hledám vztah.

15. 04. 2018
12
7
809
Miniatury prozaické

Sprosté kuřačky viržinek

Zkojeni zmrzlinami
Zkojeni zmrzlinami sedí na nábřeží s podvečerním sluncem v očích. Tady ji prý dělají nejlepší, a tak se na ni stojí fronty. Dokonce i velitel stíhačky Vojta sem chodí a bere si slanou arašídovou s sebou do oblak. V plechové bandasce.

12. 04. 2018
11
9
860
Miniatury prozaické

Smečky o polednách

Smečky o polednách
Smečky o polednách. Za okýnky spinkají holky, ráno jim skončila směna těla. Stihly se trochu opláchnout, vypít kakao, co jim připravil barman Jože z Dubrovníku, a pak ještě poslat pár zpráviček kamarádkám. A některé už tu nejsou, šly bruslit do Podolí; v legínách a elastických podprsenkách budou potravou snivců za okny tramvají.

11. 04. 2018
9
5
643
Miniatury prozaické

Lidé úzkých roků

Lidé úzkých roků
Obědváme nahé makaróny ve stínu stromů, které pamatují o mnoho víc než my, lidé úzkých roků. Rozmlouváme o věcech, jimž můžeme rozumět sotva zpola; člověk by musel žít nejméně dvakrát, aby svět pochopil. Pak pijeme kávu a naše myšlenky i řeč se zrychlují, věci kolem nás jsou ale dál nehybné, jen události někde ve vzdálených zemích dál vybuchují svými ohni. Chtěli bychom stát pevně, podobně jako věci, uprostřed toho kosmického proudu dění a přesně uhadovat směry svých životů.

08. 04. 2018
8
6
791
Miniatury prozaické

Eva od stánku

Příliš brzy unavení snoubenci
Sobota dopoledne. Slunce prohřívá město už docela jarně. Tramvaj: každý má svůj smartfounek. Ona se na něj obrátí, ale on ji neslyší, protože má sluchátka.

03. 04. 2018
11
6
734
Miniatury prozaické

Předsíň bezkonečna

Paskovu navzdory
Paskov z vlaku. Zhmotněná deprese, teď na konci zimy jako by nebylo kam hlouběji se propadnout. Nádražní budova z laminátových desek, kolem zahradní domky a pustá silnice do prázdna. Přesto i tam někde za zavřenými dveřmi žijí lidé s nadějí na štěstí.

02. 04. 2018
9
7
740
Miniatury prozaické

Love gel

Didin Sazambu
Řekl, že odjíždí do Nigérie na misi zvláštního určení; jako tajný agent Didin Sazambu se infiltruje mezi místní, aby rozvědce zajistil informace o bojových plánech revolučních gard. A že potřebuje naposledy pomazlit. Uvěřila mu a svolila. Ráno se rozloučil a slíbil se ozvat; jí požádal, aby ho nehledala, neboť by to mohlo ohrozit jeho život a celou misi.

28. 03. 2018
6
6
717
Miniatury prozaické

Mužný klid pana Botegy

Výběr

Potácivý pták
Je půl šesté ráno, svítá a venku zpívá opilec. Potácivý pták, co za sebou uzavírá noc. Třese stojanem jízdních řádů a jeho mručivý hlas tak doprovází plechové tremolo. O čem zpívá, to není snadno rozpoznat, snad velebí kořalku, jaro a život sám.

24. 03. 2018
11
16
1226
Miniatury prozaické

Mezery do neskutečna

Spleen posledního dne
Zas překračuji hranici, jíž je mi noční Vltava. Z důvodů čistě prozaických volím most, a ne brod. Zas mě zlákala romantika sídliště v neděli po setmění. Víkendoví ptáci se vracejí do hnízd, milenci hledají, kde by pořídili láhev vína a šunku, pejskaři v bačkorách, na balkonech světýlka cigaret a pár podivínů mezi betonovými stěnami.

19. 03. 2018
10
11
1111
Miniatury prozaické

Já je někdo jiný

Já je někdo jiný
Nosíval tričko s nápisem Já je někdo jiný. Emeritní profesor Trontony dával najevo svou nedůvěru k tomu, čemu říkáme identita. V 70. a 80.

07. 03. 2018
12
10
882
Miniatury prozaické

Mimozemcům ku radosti

Výběr

Nejsme dokonalí
Nejsme dokonalí jako Davidovi přísahající Horatiové. V klasicismu nabral lidský duch nejlživější ze směrů. Pravé umění je naučit se milovat nedokonalost. Všechny ty slabosti, co je jimi člověk poďobaný jak dítě neštovicemi, a Saudkovy manekýny s těžkými prsy a zadky, chyby, co stále opakujeme, a prohrané kauzy; vždyť i příběh Krista není o triumfu, ale o prohře člověka.

05. 03. 2018
13
11
1316
Miniatury prozaické

Smrt novináře. O jedné kompenzaci

Smrt novináře. O jedné kompenzaci
Sociální sítě a média vůbec rozhýbala smrt slovenského novináře Kuciaka. Zatímco nevíme téměř nic o tom, co se stalo v hodině smrti, víme až příliš jasně o tom, co se stalo a děje po ní. Tento hyperreálný aspekt kauzy je dobrou ukázkou toho, jak funguje baudrilardovský koncept simulakra.

04. 03. 2018
2
5
752
Úvahy

Hyperreálná smrt novináře

Hyperreálná smrt novináře
Už jsme slyšeli mnoho o smrti jednoho novináře. Úvahy se bezezbytku točí v bludném kruhu předvídatelného: pozor, sáhlo se na jednu z pojistek demokracie. Je namístě vystoupit z frází a nahlédnout věc jinak.
Ta smrt je veskrze digitální.

03. 03. 2018
5
5
879
Úvahy

Smrt novináře. O (bez)moci internetu

Internet, jak známo, zpochybnil vazbu centrum – periferie, ústřední – marginální. V éře televize bylo slyšet jen hlas centra, hegemonických formací, dík internetu je naproti slyšet hlas každého. A dík internetu a „společnosti spektáklu“ každý může být hvězdou.
Ukázala nám to naprosto jedinečně kauza zastřeleného slovenského novináře Kuciaka.

03. 03. 2018
3
4
629
Úvahy

Soudci neotesaného flirtu

Soudci neotesaného flirtu
Manažer prodejny Billa, Vodičkova. Má tetované předloktí a nemá tesáky, poněvadž už je starý vlk. A taky má z piva břich a chuť na cigaretu, jak říká. Z rozmaru houpe pokladní, která nemá sice viditelné tetování, zato má viditelnou nadváhu a stejnou chuť kouřit.

01. 03. 2018
9
6
753
Miniatury prozaické

Adagio šeptané Bohu

Adagio šeptané Bohu
Mráz hnal pozdní chodce domů, jen studenti postávali před podniky a nemilosrdní k svým tělům kouřili. Z výkladů dávno zavřených obchodů civěly figuríny, ve svátečních šatech, neboť večer. V automatu pár hladovců pořádalo italské žemle. A na náměstíčku u sv.

26. 02. 2018
12
21
1353
Miniatury prozaické

Tautologie lásky

Tautologie lásky
"Bez lásky láska není. My všichni jsme stejní," zpívá Jitka Zelenková. Malá velká tautologie lásky. Řeč je patrně bezmocná před takovou věcí, jako je láska, a nezbývá jí než motat se v kruhu.

20. 02. 2018
6
6
676
Miniatury prozaické

Nesmělci ve vchodech

Enjoy it.
Je vzrušující, narodit se do revolučního času. Je-li člověk husita, Danton nebo Žid, je to i poněkud nebezpečné. My se ale ocitli uprostřed nenásilné revoluce, revoluce digitální.

18. 02. 2018
10
8
737
Miniatury prozaické

Datasexuálové

Datasexuálové
Umíme změřit vše, stačí malý přístroj na zápěstí: počet kroků, spotřebu energie, délku fází spánku, tlak, tep, proteiny v jídle. Takto posedlým lidem se říká datasexuálové; zatím, zanedlouho to bude norma. Digitální prostředí nabízí výjimečnou ostrost: přesná měření, čistý obraz a zvuk. Ale taky mlhu, v níž se ztrácí lidská schopnost řeči, klíčová existenciální vloha člověka.

12. 02. 2018
3
3
649
Úvahy

Kulhaví pěvci sváru

Tesco
Tesco. Japonky se zkaženými zuby chodí kolem regálů se sladkostmi a s širokým úsměvem hledají gumové medvídky; ty pak na hotelovém pokoji těmi zuby rozsápají a pozřou jako Kronos pozřel své děti, bude to děsivá scéna.
Češky dávají přednost tučné stravě, a tak obléhají chladící boxy s klobásami a čtyřicetiprocentními sýry; manželům musí obalit srdce tukem, aby urychlily jejich cestu na věčnost.
U košů s pečivem by hlavní hygienik Vít zanaříkal: někdo mačká žemle holou rukou, jiný na ně kýchá a kdoví co se vlastně vůbec děje za gumovou oponou, tam ve výhni pecí.

10. 02. 2018
7
4
657
Miniatury prozaické

Stíny Vánoc

Trudná scéna
Mykola, Vasyl a Andrij. Opilí hořlavinou potácejí se nočním Braníkem, tři ukrajinští kamarádi. Prvý křičí na druhého, druhý křičí na třetího, jenž křičí na sebe samého. A v oknech a na balkonech stíny zvědavců, ulice se mění v divadelní scénu.

09. 02. 2018
3
3
594
Miniatury prozaické

Osudově komické volby

„Volíš Miloše, nebo Drahoše. “ Tak by dnes mohla vypadat výhrůžná otázka neznámého Vonta. Ve volbě je stále zakódována osudovost a s ní strach, ale taky pýcha. Osudovost je iluzorní, pýcha legrační a strach nedůvodný, zato jako jediný skutečný; strach ostatně bývá jako málokterá kategorie chování autentický.

27. 01. 2018
11
31
1836
Úvahy

Kulhavý bůžek opilosti a němý Apollón

Výběr

Kulhavý bůžek opilosti a němý Apollón
Kulhavý bůžek opilosti, Dionýsos z Vysočiny, zlobný pán. A proti němu poněkud němý Apollón z Jablunkova, bůh zdánlivé harmonie a světla. Střet dvou vyslanců periferie o žezlo centrální autority. Komická volba, jako vše v této zemi.

25. 01. 2018
7
9
931
Miniatury prozaické

Krátké dějiny vášně

Krátké dějiny vášně
Romantická láska pomalu bere za své. Kurtoazie, sentimentalita, to už jsou zapomenutá slova. Třeba byla láska jen slepou uličkou evoluce člověka, krátké dějiny vášně, milostné slasti a rozumějícího soužití. Dnes je rozvrh takový: užít si všech možností zábavy.

16. 01. 2018
7
7
696
Úvahy

Peloton divů

Peloton divů
Půlnoční cyklista. Nevíme o něm víc než společnost Google: mihl se v jistých souřadnicích, řekněme na rohu Modřanské a Branické. Kam jede v tuto hodinu. Možná informační spad jeho telefonu neboli Big Data prozradí Googlu víc, půlnoční pozorovatel ale musí tohle "víc" zaplnit vlastní poetickou fantazií.

14. 01. 2018
6
3
692
Miniatury prozaické

Cikánčiny nokturnely

Neznámá
Dveře protějšího domu zaskřehotaly, otevřely se a neznámá žena vstoupila do mlhy. Ulice už byla holá na ticho, měsíční světlo a nějakou trochu z lamp. Ta neznámá nešla se psem, patrně odcházela nadobro, snad přímo unikala. Od manžela.

07. 01. 2018
10
9
923
Miniatury prozaické

Jablečný příběh

Holka z metra
Jak si je ráno svázala, tak je má. A jsou ještě trochu mokré. Tak teď pospíchá labyrintem metra za svými věcmi. A z černého kabátku jí vystupují dvě silná lýtka, a ty džíny budou těsné i výš, tušíš… Někde tam, kde je doma nebo v práci, si sundá kabát, rozpustí ty ještě trochu mokré vlasy a dá se další úžasné chvíli, neboť v jejích rukách je každá chvíle úžasná.

05. 12. 2017
12
5
774
Miniatury prozaické

Lidé v mlze

Lidé v mlze
Na Přístavišti čekají svůj sváteční autobus, je 17. listopad. Ponořeni v mlze a listopadové náladě, již násobí noc. Pojedou k Smíchovskému nádraží, odkud se vytratí všemi směry.

29. 11. 2017
8
7
785
Miniatury prozaické

Ztracené kauzy

Kýč všech kýčů. Vánoční trhy. Tak pravil…
Hladoví po lásce měli by se lidé scházet večer u řeky a poslouchat zpěv hladových racků. A kojit hlad svůj i zvířat.

26. 11. 2017
9
11
1045
Úvahy

Andrejův listopad

Národní, 17. listopad ráno. Všude planuly svíce a ležely květy, sláva se dala krájet; ze zástupu věrných dokonce jeden profesor fyziky ustrnul v náhlém osvícení a jako apoštol o letnicích počal mluvit zvláštním jazykem, jímž vydal počet všech atomů toho místa; byli jsme tím úžasným výkonem mysli ohromeni, ale nebylo sporu o tom, že to duch svatý – On, pan Andrej z toho učeného muže mluví. A byl to teprve začátek.

22. 11. 2017
6
11
982
Miniatury prozaické

Andrej na scéně

Já viděl zapřísáhlé vegetariány, kteří potom, co ucítili vůni kosteleckých uzenin, již nebyli s to odolat a snědli namístě kilo klobás. A sytili se pak denně lahůdkami, točený, kabanos i rio, žili pro své tučné pomyšlení a o nedělích si dopřávali Hermín. A šířili tu masnou zvěst o dobrém panu Andrejovi a byli neskonale šťastní.
Já potkal gamblery, kteří nemohli bez hry v automaty žít.

18. 11. 2017
5
3
579
Úvahy

Mohyla jednoho slova

Výročí 17. listopadu opět, jako každý rok, vyplavilo do veřejného prostoru slovo svoboda. Stejně jako mnoho jiných velikých slov je i ono používané na dluh. Vědí politici, co říkají, když právě tolik zvýrazňují slovo svoboda.

18. 11. 2017
6
10
910
Úvahy

Jeden den v životě člověka

17. 11. 2017. Už o časné hodině, když den se ještě jen rodí, přinášeli k památné zdi věnce a svíce.

17. 11. 2017
2
6
803
Úvahy

Dílo přemýšlivé nálady

Dílo přemýšlivé nálady
Libanonského premiéra, t. č. v saudském exilu, se ptali, proč nekomunikuje se svou zemí. Odvětil, že je v „přemýšlivé náladě“.

15. 11. 2017
6
5
678
Úvahy

Rum, kokos a Vánoce

Rum, kokos a Vánoce
Už brzy bude vůně cukroví po kraji roznášet teror. Rum, kokos a Vánoce. Koledy z amplionů a zkrvavělá dlažba. Televizní události: Domácnosti rekordně utrácejí.

14. 11. 2017
6
4
824
Miniatury prozaické

Perspektivou nedělního odpoledne

Miliony možností
Miliony možností, jak strávit volný čas. Každý týden nové technologické hračky, partneři na míru z nonstop aktualizovaných seznamek (protokoly uvádí všechny detaily včetně vztahu k dětem, víry, hypotečního zůstatku nebo počtu tetování). Nekonečné archivy informací (společnost Google vytváří historické mapy včetně paleomap; zájemce může zjisti, jak to vypadalo místo jeho ulice v době třetihor). Genetičtí vědci neúnavně pracují na rozšifrování DNA všech výjimečných postav minulosti, takže už víme, že svatý Pavel v sedmnácti trpěl boreliózou a o vlasy definitivně přišel v sedmačtyřiceti.

12. 11. 2017
4
4
658
Úvahy

Bez polévky bos

Naděje na štěstí
Z dlouhých sklenic loví horké maliny ve šlehačce. A vedou milostnou rozpravu: on cílí na její krásu, ona klopí oči a připomíná naději na štěstí. V televizní reklamě by jeden z nich strčil druhému do úst lžičku a oba by to náramně rozesmálo. Pak on ji strčí lžičku s malinou do úst a oba to náramně rozesměje.

08. 11. 2017
12
20
1730
Miniatury prozaické

Dlaně Godotovy

Český sen
Na tramvajích vlaječky a v očích osamělých chodců žízeň. Večer v televizi přijmou medaile ti, co se zasloužili o stát. V době antisystémových, jinak řečeno protistátních tendencí zvláštní událost; ale svět je utkán z rozporů. Cizincům na něčem takovém nesejde, ještě teď v poledne spalují zbytkový alkohol páteční noci, u stánku žvýkají kebab a osnují plány na večer.

06. 11. 2017
2
9
874
Miniatury prozaické

Bytosti jako my

Bytosti jako my
Sobota měla na krajíčku, pomalu se měnila v neděli. Skončil jim film, šli si lehnout. Poslouchali ještě rádio, Jiří Korn zpíval jako mexický mariachi. Populární písně se točily v kruhu osmdesátých let.

06. 11. 2017
3
4
661
Miniatury prozaické

Takový normální činžák

Takový normální činžák
Rozhodl se pořídit si periskop a pozorovat sousedku, jak si navečer strká cecky do necek. Pořídil si tedy periskop a navečer pozoroval sousedku, jak si strká cecky do necek. Sousedka dostala nápad pořídit si periskop a pozorovat souseda, jak si k večeru máčí lulína v heřmánku. A tak si pořídila periskop a pozorovala souseda, jak si k večeru máčí lulína v heřmánku.

05. 11. 2017
3
3
585
Miniatury prozaické

Radek a Lubeznica

Potkali se v Kaprovce, u stanice metra Staroměstská. V místech, kde se po celá devadesátá léta prodával heroin a kde si ho tenkrát taky kupovali. Krátký dotek hypermnézie mu teď všechny ty chvíle štěstí připomenul; ta zpomalená chvění srdcí, miotické pohledy v šeru levných pokojíčků, doteky chladných rukou a – usínání do hlubokých spánků. Ale bylo to vzápětí pryč.

05. 11. 2017
3
7
840
Povídky

Žhnoucí pece děloh

Žhnoucí pece děloh
Ve dne v noci žhnoucí pece děloh chrlí na svět golemy. Třikilapdesát mazlavé hlíny, píšou pak na všechny známé adresy hrdí divotvůrci. A golemci ještě slepí a ulepení od tělesných šťáv pláčou do objektivů. Vmžiku budou vystaveni jako důkaz o nejméně jedné noci plné prasečinek.

02. 11. 2017
9
9
958
Úvahy

Jana. Obludný generátor frází

Spisovatelka Martina
Holedbala se tím, že píše knihy; nedávno měla mít dokonce veřejný křest. Víme ale, jak je to s ženským psaním, že je to činnost svého druhu a s psaním knih nemá (ovšemže v jistých případech může mít) mnoho společného. Tak tedy Martina.
Telefonovali jsme si.

29. 10. 2017
3
4
673
Úvahy

Svět ztratil kauzu

We are the world, we are the children, zpívali v roce 1985 ikony popmusic v rámci charitativního projektu. Nešlo jen o projev charity, nýbrž o znamení účasti na světě jak o společném díle. Éra jednoho světa jako kauzy ještě více než dvě desetiletí trvala.
Přišel rok 2001 a s ním dotek nedotknutelného: USA byly napadeny ve svém srdci.

26. 10. 2017
2
5
634
Úvahy

Miliony možností

Miliony možností
Obnažená a znachovělá, štěstí vlhká od lásky. Mihnou se mezi saténem povlečení a papírkem ubrousku, tak jako se štěstí neukazuje přespříliš. Miliony možností, jak rozmnožit všechnu bolest světa, osychají, mizí. A jí to přijde líto, a jemu ne.

25. 10. 2017
3
3
587
Miniatury prozaické

Bezdušec v bufetu

Starý Nový člověk
Až všechny sny opustí své lidi a i příběhy už budou jen slabou vzpomínkou uvnitř kybernetické paměti, nový člověk bude dokonán. Emoce se oddělí od zkušeností a stanou se pouhými nervovými tiky. Fantazie budou generovat počítačové programy a člověk se omezí na jejich pasivního diváka. Nebudeme zakoušet žádnou distanci, vztahy lidí, věcí a promluv budou natolik těsné a okamžité, že se radikálně promění i pojmy soukromí a času.

24. 10. 2017
7
6
735
Miniatury prozaické

Hry dekonstrukce

Špinavá hra dekonstrukce
Každé slovo je zaneseno špínou všemožných významů a s každým dalším jeho použitím je to horší. Jenže jiný slovník nemáme, a tak se na téhle špinavé hře musíme podílet. Paradoxně ale není úkolem slovník čistit, nýbrž naopak nenechat si vnutit ideu jeho čistoty, která má zakrýt sedimenty řeči. Pravda se ukrývá v těchto temných uličkách řeči, ne ve falešném jasu „pravých“, „skutečných“, „jediných“ významů, esencí.

24. 10. 2017
6
8
782
Úvahy

Digitální pravěk

Nejen v politice, ale – a především – v komunikaci zaznamenáváme velký regres. Negramotnost byla už v 20. století téměř vymýcena; a dnes, ve století 21. jen málokdo z nás zná někoho negramotného.

23. 10. 2017
2
1
531
Úvahy

Přichází Babiš

Volby 2017 ukázaly, že s bezvěrectvím Čechů to není až tak horké, jak se říká. Zdrcující většina Čechů se skutečně k žádnému náboženství/církvi nehlásí, ovšem jejich víra v příchod spasitele je možná o to větší.
Přichází Babiš. Lidé v jeho rysech rozpoznávají výjimečnost, stejně jako lidovost.

23. 10. 2017
6
5
680
Úvahy

Mateřské mystérium

Biopodnik
Svět je velký biopodnik. A nejvěrnější obraz toho se podává na seznamkách. Zeptá se tě, jestli jezdíš na kolečkových bruslích, a myslí tím, jestli tvé spermie mají kolečka, aby rychleji dojely do vaječného cíle. Pak se tě zeptá na práci, ale jen proto, aby se ujistila, zda uživíš ji a děti.

22. 10. 2017
4
11
741
Miniatury prozaické

Osvěžující lehkost Miloše Zemana

Internetem krouží fotografie Miloše Zemana držícího v rukách dřevěnou maketu samopalu s lahví becherovky namísto zásobníku. Kdosi k ní připsal otázku: Pověsili byste si vedle fotky Masaryka tohle.
Autor svou sugestivní otázkou ovšem píše jen další kapitolu české pohádky: proti ikonickému jezdeckému portrétu Masaryka jako prince na bílém koni staví komickou momentku Zemana jako ztělesnění ostudného pádu českých dějin. Přijměme jiné, méně černobílé hledisko.

22. 10. 2017
8
15
1105
Úvahy

Předvolební harakiri a další

Časovaný coming out
Co se chce říct odkrytím sexuální orientace. A co se chce říct odkrytím sexuální orientace v předvečer voleb. Můžeme myslím souhlasit s Foucaultovou teorií kontrolované sexuality, a to v tom smyslu, že stát uplatňuje svou kontrolní, dohlížitelskou pravomoc (biomoc) i ve věcech na první pohled ryze soukromých, mezi něž na první místo patří sexualita. Stát má zájem na tom, aby se jeho základna reprodukovala, nikoli aby stagnovala.

20. 10. 2017
3
3
620
Úvahy

Vřeští bitku, vřeští smír

Na konci října 2017 ocitli jsme se v hodině kulminujícího politického kýče. Paviáni v oblecích vřeští z obrazovek své pralesní vábničky. A tlupy paviánů před obrazovkami svádějí bitky ve snaze uhájit své iluze. A do toho vstupují jiní paviáni a vřeští smír.

18. 10. 2017
3
1
595
Úvahy

Deviant Weiss a jeho prokurátor

Soudili televizní a justiční celebritu, psychologa Weisse. Jak víme z médií, svým jaguárem zabil dva lidi, načež ztratil paměť, aby po nehodě z§stalo co nejméně stop. A protože Weiss praktikuje jako soudní znalec a je státními zástupci a soudci oblíbený, neboť je jeho zvykem vyhovět zadání / verzi obžaloby, bylo nasnadě, jak bude sám souzen. Soud ho sice uznal vinným smrtí dvou lidí, nicméně uložil mu nejnižší možný trest, který navíc podmíněně odložil na krátkou zkušební dobu.

18. 10. 2017
4
5
703
Úvahy

Ryzí poezie

Rozum
Rozum. To, co nás na něm fascinuje a proč jej milujeme, je přesně to, čím nás omezuje a dělá slabými. Schopnost myslet něco, co není, znamená taky prohlubovat své úzkosti. Jsme utkáni z rozporů.

17. 10. 2017
9
11
1162
Miniatury prozaické

Hollywoodské idiotky

Média se opět proměnila v rozbouřenou sklenici vody: jakýsi úspěšný filmový producent měl zneužívat herečky; mluví se i o znásilňování. Za doprovodu requiem jsou představovány oběti, a – pochopitelně – taky bestie samotná. Pak je obětem dán hlas a ony plačtivě líčí, jak jim producent sliboval role ve filmech za trochu tělesné lásky. A ony nyní své slabosti litují a nenávidí.

16. 10. 2017
2
5
693
Úvahy

Případ Bárta aneb dobrý svazák ještě nezemřel

Dan Bárta, prý nejlepší zpěvák zdejších vod. Nevím, hudebně jsem negramotný, nikdy na mě ale žádný výrazný dojem neudělal. Až nyní. Ovšem ne svým projevem hudebním, nýbrž politickým.

16. 10. 2017
3
19
1176
Úvahy

Volební speciál

Kandidát zelených se fotí v elegantním obleku bos. Oblek nepochybně šily pakistánské děti za dolar, ctí ho tedy, že si alespoň k focení nevzal boty, co šily bangladéšské děti za dva dolary. Poděkujme mu hlasem.
Lidovci vyfotili plnou ledničku jídla a vedle ni prázdnou ledničku s popisky: plná lednička je jejich cíl, prázdná lednička je prý důsledek volby ČSSD, ODS nebo ANO.

15. 10. 2017
3
1
564
Úvahy

Rozhněvané úvahy

Bída věčného slovanství
Na břehu Vltavy marně bys hledal malíře. Zato opilých tu bylo vždy dost. Lidé neumí nic jiného než marnit čas. Ta bída věčného slovanství: množit se s vitalitou hlodavců, pít a nudit se.

14. 10. 2017
3
11
998
Úvahy

Proč překladový slovník

Naše řeč je plná usazenin. Říkáme jim různými jmény: klišé, floskule, fráze, stereotypy nebo třeba bláboly. Poezie, filosofie nebo skutečný dialog pak takové usazeniny rozptylují (poezie, dialog) nebo stopují a kritizují (filosofie).
Jsou myšlenkové koncepty, které řeč považují za jediný a jedinečný způsob, jak se světa nejen chápat, ale také jej utvářet, konstruovat.

12. 10. 2017
1
3
650
Úvahy

Normální autistický film

Jsou lidé, kteří v psychiatrických diagnózách hledají úlevu. To malé vítězství: nasadit něčemu jméno. Aspergerův syndrom, autismus. Ta úleva v identitě: už zas nejsou out, už jsou in, protože mají své jméno, lze o nich mluvit uvnitř kognitivně-konverzačního rámce.

12. 10. 2017
2
5
770
Recenze i neliterární

Kus soukromí

Kus soukromí
Potkali se v laboratoři v září roku 76. Řekl jí, že chce odhalit kus jejího soukromí. Tady to nepůjde, řekla a vzala ho k sobě do bytu. Pak už do práce jezdili stejným autobusem.

12. 10. 2017
7
8
766
Miniatury prozaické

Překladový slovník frází a klišé 2

Sdílení společných okamžiků. / Facebookový nástroj „sdílet“ se vylil i do řeči milostného vábení. .
Zajímá mě pouze VĚDOMÝ muž.

11. 10. 2017
5
16
1699
Úvahy

Překladový slovník frází a klišé

Rád překládám. Ne z cizích jazyků, ale z jazyka důvěrně známého, z jazyka klišé a frází. Tady malý slovníček seznamkové mluvy:
Hledám někoho, kdo už ví, co chce. / Hledám někoho, kdo ví, že chce mě.

10. 10. 2017
12
13
1555
Úvahy

Brouci v území mandal

V tlamě noci
Tak už jsme zas skončili v tlamě noci. Staneme se součástí bachratého příběhu, nebo ne. Vezme nás někdo do poetické řeči, vzpomene si alespoň. Anebo se opravdu jen tma nažere jednoho bídného červa.

09. 10. 2017
4
1
531
Miniatury prozaické

Pouliční milenci

Pouliční milenci
Tmou, v říjnu tak předčasnou, unikají k sobě. Pouliční milenci. A mrholí jim do lásky. A on řekne: To nebe nad námi naříká.

08. 10. 2017
3
5
665
Miniatury prozaické

Milostné zrady

Milostné zrady
Na kolik tak asi milostných zrad bylo v tuto pozdní chvíli zaděláno. To netuší ani vědci, co drží stráž ve svých laboratořích. Dokonce ani vědma paní Jolana si není jistá. Taková Aneta L.

07. 10. 2017
6
3
677
Miniatury prozaické

Bublinky keců

Mizející hovor
Něco si vysvětlují. Jejich slova nemají otřást světem ani jimi samými, nemají se zapsat do historie, je to jen zanedbatelný rozhovor dvou lidí z kanceláře. Vedou řeč, aby mizela vzápětí a nic po ní nezůstalo. Je v tom něco z východní praxe, vůle k zanikání.

03. 10. 2017
7
3
607
Miniatury prozaické

O pár stanic jinde

O pár stanic jinde
Prvním autobusem přijíždí od milence, ještě za tmy, za deště. Rozcuchaná a pořád trochu horká, a už postrádá to ženě tolik nutné slovo – my. Otevřít dům, zachrastit v zámku bytu, setřít líčidla a zkusit ještě na chvilku usnout. A tam nahoře, o pár stanic jinde, se na posteli vytržené lásce jen tak bezcílně obrací neznámý muž.

02. 10. 2017
7
6
694
Miniatury prozaické

Tři krátké kritiky

Aššurbalitovo schizofrenické evangelium, Lawendeřin ponor do soukromého jazyka, Josephinin romantický sentimentalismus.
První tři říjnové texty zapadly do tří filosofických figur:
Deleuze vystavěl velkou část své filosofie na tématu schizofrenního toku: neustále se proměňující toky věcí, lidí, situací, jmen, pocitů, názorů, tak typické pro schizofreniky, kterým je pohyb na takové chaotické vlně přirozeností. Autor Aššurbalit se – řečeno opět terminologií Deleuze – deteritorializuje z (teritoria) kapitalistického chaosu, aby se následně reteritoriazoval uvnitř teplého domova rodiny, uvnitř manželství; přehledného, spravedlivého a – temného, tedy básníkovi libého.
Lawenderr podzim uvrhl do hluboké krize syntax.

01. 10. 2017
7
10
1168
Kritiky (lit. kritiky díla)

Blažené maminky

Blažené maminky
Po směru hodinových ručiček rodí se v Podolí děti. Čerstvé maminky dojetím pláčou, protože co kdyby náhodou přivedly na svět spasitele. „To ukáže až čas, matko,“ nakloní se primář a poručí aplikovat uklidňující lék. A do oken pak padá zářijové slunce a takové mamince se zdá, že přece jen jeho paprsky znamenají jistou naději; to ethylmorfin postupně proniká mí-receptory až ke kořínkům štěstí.

30. 09. 2017
1
2
534
Miniatury prozaické

Dialog Prsinés

V půl šesté ráno
Ráno, když manekýnky a všichni prezidentovi slušní lidé ještě spí, ulicí jezdí auto. Je půl šesté a je zrovna v té naší. Maják se otáčí po stěnách domů, motor temně vrčí. A to se strhne koncert pro čtyři ruce a vyklápěcí stroj.

29. 09. 2017
4
3
621
Miniatury prozaické

Posedlé

Bývá jim kolem 35 let a výš. Chovají se, jako by je posedl zlý duch. Patří k první generaci žen, jimž výlety do disneylandů nekonečné zábavy stály za bezdětnou osamělost příštího života.
Motiv flirtu, cestování, sportu, sushi dýchánků, kavárniček, lepší pozice a moře „kroužků“ je dospělým životem provádí jak krysař až k okraji propasti.

29. 09. 2017
3
1
497
Úvahy

Infantilní snoubenci

Výběr

Venku mrholí
Je neděle ráno, mrholí a v rádiu bitka. Zastánci a odpůrci repliky mariánského sloupu se přou o anděly, kteří jsou utrakvistům bolestným ikonografickým políčkem. Z toho detailu by katolíci i ustoupili, jenže když se v něčem diskutéři vzácně shodnou, to zas láteří nepřítomní památkáři. A pak se přivalí čtyřsetletá historie, kdo byl a kdo nebyl pán a zač byl vlastně kdo popraven.

26. 09. 2017
7
8
831
Miniatury prozaické

Tajnosti drobného textilu

Tajnosti drobného textilu.
Tajnosti drobného textilu. Mívají je ukryty pod drobným cípkem látky. A chce se tím říct: tady jsem celá.

24. 09. 2017
7
6
531
Miniatury prozaické

Ve tmě na zmítanou

Výběr

Ve tmě na zmítanou
Ve tmě hrají na zmítanou. A někdy to přeženou tak, že až z toho může být smrt. To padne srdcový král. Anebo naopak zadělají někomu na život.

22. 09. 2017
11
10
956
Miniatury prozaické

Soukromoprávní ohýnek

Nikoli vítězný oblouk
Do noci vchází se obloukem paměti, jemuž dává tvar poezie. Tak vzpomeneš si kupříkladu na to, jak za tvého dětství voněly tužky koh-i-noor, nebo na to, jak holce z tábora zasvítila piha, takové malé ale podstatné znaménko do rovnice lásky. A taky na jeden podvečer na konci léta, řeka v soumraku a podivuhodný mír v tramvaji. Anebo mrholení v ulici St.

21. 09. 2017
6
4
577
Miniatury prozaické

O snivosti (nejen) v českých humanities

Na přednášce známé socioložky Terezy Stöckelové padla otázka po výzkumu v oblasti práva. Odpověď nepřišla s odůvodněním, že takovým tématem se nezabývala. Nezabývá se jí ovšem nejen Tereza Stöckelová, ale v podstatě tato oblast je mimo prostor zájmu celé české sociologie.
Když přehlédnete českou sociologickou knižnici, naleznete nespočet titulů o dětech, Romech, feminismu, chudobě, multikulturalismu atp.

17. 09. 2017
6
14
1084
Úvahy

Selský rozum

Dokument pravděpodobně dělají účinkující více než autoři. Viděl jsem totiž pár dobrých filmů Víta Janečka a Zuzany Piussi. O Selském rozumu to říct nelze.
Ne že bych neměl pochybnosti o úmyslech Andreje Babiše v politice i podnikání.

17. 09. 2017
2
10
971
Divadla, Filmy, Výstavy

Zakládající verš krásy

Rajská hejna
Příliš náhlý podzim zahnal děvčátka do bezmasého bufetu. A tak si plní bříška ještě tuze malá brokolicí, plackami, rýží, sabží. A usmívají se ta koťátka, neboť svět je jim dosud kutálivým klubíčkem. A když se nají, vedou nenáročné řeči a protahují se, jako to dělávají koťátka.

16. 09. 2017
6
9
792
Miniatury prozaické

Plivla na laskavec

Plivla na laskavec
„A když plivla na laskavec / jde do spánku a nedbá / ke kterému z milenců je obrácena…“ Holanovo psaní o osamělé ženě, k němuž těžko něco přidat; jen obnažený list malého nočního čtení.
Hovězí polévka
„Otevřeme-li srdce kohokoliv, najdeme v něm jako Kafkův vesnický lékař hnisající ránu. “ Uzavřeni do svých nedělí ujišťují se, že horká polévka vyléčí každý žal. Nesnadno se pak s tváří zavlhlou hovězími výpary přiznává opak.

14. 09. 2017
7
5
702
Miniatury prozaické

Safián raněný křivdou

Raněn křivdou, že v mých Dialozích s básníky nebyl brán k řeči, napsal mi kritik, že jsem vytrhl Holanovy verše z kontextu a v interpretaci na ně uplatnil vadnou metodu. Pokud by bylo jen uraženosti básníka, nebylo by zapotřebí žádné reakce, neboť uraženost k básníkovi patří jako noc ke dni. Zmínku o metodě napřaženou v domnění, že poslouží jako bodná zbraň, je ovšem třeba opatřit komentářem:
Básnění a filosofie, z jejíhož potenciálu vyrůstá veškerá interpretace, neznají pojem metody. Tou jsou obdařeny vědy přírodní, nikoli – když už musíme pojem vědy užít - vědy o člověku; připomeňme v té souvislosti slavnou, a snad i největší z filosofických knih 20.

11. 09. 2017
4
14
1327
Úvahy

Kde kvasí člověčina

Kde kvasí člověčina
Nedělní poledne v nákupním centru Anděl. Někdo nakupuje, někdo jí, někdo pozoruje dívky v chůzi, někdo kvas člověčiny a jiný je zaposlouchán do jeho šumu. „Tak takhle kvasí člověčina. Slyšíte.

10. 09. 2017
7
6
736
Miniatury prozaické

Ze skaliska mohutnice

Mocná oranžáda
Nakupuje masitou stravu. Její vlasy, to je božská oranžáda a v klíně mocná je až k neuvěření. Kéž zplnomocnila by mě k neslýchanostem, jimž bohové holdují. Teď jedeme tramvají ponurou puklinou Smíchova k lihovaru a ona svítí na cestu ohněm těc svých kudrlin.

09. 09. 2017
7
5
899
Miniatury prozaické

Dialogy s básníky

O pravých jménech (dialog s Holanem)
„A jako by rázem našli pravá jména, / ale nedovedli je ještě vyslovit, / začali se zprvu stydět za mlčení…“ Tak se v básni Pršelo Vladimír Holan dotýká nezkušenosti milenců. Stejnou nezkušeností mohl počastovat i mnohé milence moudrosti. Přesněji ty, kteří pociťují pálení na jazyku, když se ve dveřích objeví pojem pravda. Taky mají pocit, že našli pravá jména věcí, a dostali se tak k jejich podstatě.

08. 09. 2017
4
5
805
Úvahy

Nízké přelety ptačích dvojic

Princezny autobusů
Snad každý autobus napříč linkami i jízdním řádem tady má svou princeznu. A ta hledí z okna na ubíhající bloky kamene anebo vyťukává do displeje kód Enigma. V zatáčkách jí do tváře padají vlasy a na křižovatkách červená. A když má jen krátkou sukýnku a nic, pohlavím na koženku kreslí obrázek lásky.

06. 09. 2017
8
5
673
Miniatury prozaické

Dobří synové národa

Dobří synové národa
Je půl deváté ráno a dobří synové národa odjíždějí budovat kapitalismus. Budou točit reklamu na džus, psát články do lifestylových magazínů, sjednávat výhodná pojištění, volat Londýn a Varšavu, náhodným kolemjdoucím nabízet investice na burze, počítat audit a kladivem rozbíjet atom. To vše až do soudného večera. V něm se pak sejdou k divoké partii squashe, aby dosvědčili, že jsou solí této země.

05. 09. 2017
11
11
997
Úvahy

Bludné vteřiny lidstva

Food festival na Ladronce
V parku Ladronka pořádají piknik festival. Šedesát stánků s jídlem a pitím a známí kuchaři k tomu, to vše v režii časopisu Food. Dárek Pražanům. Dokážu si to představit: vesměs lidé středního věku, znudění podstatou, s dětmi i bez nich, budou zvědavě okukovat okorávající pečivo, čabajky, saláty, kádě s gulášem, sushi.

04. 09. 2017
10
11
1035
Úvahy

Gymnazistky v bezmasém bufetu

Vše se třáslo
Jak šla, všechno se třáslo. Její prsy se třásly v hlubokém výstřihu, její zadnice pod šaty se třásla. I já se třásl. Ve své touze a své smrtelnosti jsem se třásl.

03. 09. 2017
7
5
696
Miniatury prozaické

Chatička a ptáček Robíček

Chatička a ptáček Robíček
Jarčin manžel chce chatičku, ale nějakou pěknou, špígl nýgl. A kdyby ji tak koupila Jarča. Reginka zve Jarču i s manželem na tu svou, aby viděli špígl nýgl chatičku. Pojedou ze Smíchovského nádraží, bude to bezva.

01. 09. 2017
3
1
604
Miniatury prozaické

Nesouhledná žena

Nesouhledná žena
Ona na mě hledí úkosem, ale její ňadro z trička kouká něžně a hloupě, jako jalovička. Mezi tělem a myslí té neznámé na eskalátoru není souhlednost, podotkl by kdosi vědecky. Nejsem kritik, jen drobný šmírák z města na Vltavě.
Otázka poněkud sentimentální
Otázka poněkud sentimentální, až kýčovitě: kam se poděly všechny ty lásky.

30. 08. 2017
7
4
671
Miniatury prozaické

Ten báječný ženský svět

Potkal jsem sportovkyni. A ta mi řekla: „Všechno je to o hlavě. “ Byla jako vtip sám. Potkal jsem jinou, a ta mi dala tři meruňky z vlastní úrody.

28. 08. 2017
7
14
1138
Úvahy

U studeného bufetu večera

Člověk velkoměsta
Stojí ve slunci, pátečním odpoledni. Jak kameny v horkém písku bílé domy Podolí. S řekou na dosah a únavou v oknech. Za roletou, jednou ze sta, teď někdo lehce potáhl z cigarety a zadíval se na palec u nohy.

27. 08. 2017
7
5
653
Miniatury prozaické

Rozmoklá pole řeči

Výběr

Bulvár neviňátek
„Barcelona: útok proti nevinným. “ Variacemi na nevinné se to te´d v médiích hemží; Trump, Sobotka a další vytáhli kartu nejhoršího klišé. Jako by byl barcelonský bulvár zahradou jelimánků, jíž se prohnal samotný ďábel a mezi dlážděním mělo do ráno vykvést třináct bílých květů. Smějeme se patetickému jazyku komunismu 50.

20. 08. 2017
14
20
1403
Úvahy

Na dámu nahatý tah

Rozkošné obrázky
Na spodní straně stehen má vytetované mašličky. Rozkošné obrázky, milenci se jich nemohou nabažit. Tak teď ulehá na pažit a rozněcuje fantazii mužů okolo: moct tak nezávazně rozvázat.
V odpolední hodince
Sedí s roztaženýma nohama a pokuřuje.

19. 08. 2017
9
5
776
Miniatury prozaické

Mateřské mimikry

Mateřské mimikry
Italský bufet, čas pozdního oběda. Dvě ženské s kočárkem. Nevíš, která je matka, protože ženy nad dítětem se vždy tváří mateřsky. Ne z instinktu péče, jak říká obvyklé klišé, nýbrž z touhy účastnit se na té velké, mysteriózní věci – rituálu plození; to na něm chtějí mít podíl.

17. 08. 2017
6
3
610
Miniatury prozaické

Jiskřičky stejnopohlavní lásky

Slib mlčení
Pěkná holka. Žlutá sukně, džínová bundička, noha přes nohu. Autobusem to bere z přístaviště na Smíchov. V noci sama.

16. 08. 2017
6
3
612
Miniatury prozaické

Pod deštníkem miminko

Plážové solitérky
Plážové solitérky. Je jim něco mezi třiceti a padesáti, přicházejí pravidelně už dopoledne, odloží s kabelku, svléknou sukni, halenku, podprsenku, lehnou si na ručník, někdy si dají pivo, cigaretu. Bývají bronzové, protože na slunci vydrží nejdýl. Rozvedené manželky, učitelky, rentiérky, tanečnice, odpolední a noční pracovnice.

06. 08. 2017
6
3
622
Miniatury prozaické

Dívka s drobnými cinkrlátky

Něžné nástroje vraždění
Dvě blondýnky, štíhlé jak manekýnky, bledé hvězdičky v trávě. Ukazují prsa, něžné nástroje k vraždění. Díváš se, hledíš do tváře vlastní smrti.
Mozaikáři
V hovoru jsou ještě nesmělí.

05. 08. 2017
6
2
600
Miniatury prozaické

Národní otázka: stav české lyriky

Zóna lásky a nenávisti
V rádiu Zóna lásky, v ulicích zóna nenávisti. Jen šílenec nebo dobrodruh by po setmění vycházel z domu. Ve flanelovém pyžamu, za záclonou potmě jsi chráněn před láskou i nenávistí. Jen takový odstup, klauzura a stanné právo v jednom ti umožní přemítat o lásce a nenávisti v jistém soustředění.

30. 07. 2017
3
1
485
Miniatury prozaické

Holky a císařské vojsko

Hory na pláži
Vyhlížíš mléčné a polotučné hory zadků rozsypané po pláži. Kterou bys rád zdolal, člověče. Už první pohled ale přináší závrať. Stát se to na vrcholu, padal bys do hlubin ztemnělých sliznic, byl by s tebou amen.

29. 07. 2017
2
0
479
Miniatury prozaické

Emoční rovnice Aleše Koniny

Kouč Aleš Konina
„Dámy a pánové, přivítejme mezi sebou vzácného hosta, kouče pana Aleše Koninu. “ K pultu přistoupil kulatý mužík medového výrazu. Sálem zněl jednohlasný a nekončící potlesk jako při sjezdu ÚVKSČ. „Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil projekt, jemuž jsem propůjčil jméno Emoční rovnice,“ vstoupil takříkajíc in medias res kouč Aleš.

23. 07. 2017
5
2
585
Miniatury prozaické

Odborník na duchovní růst

Odborník na duchovní růst
V rámci televizního interview spolupořadatel největšího hudebního festivalu zve na diskusní fórum: vystoupí i „odborníci na duchovní růst“. Jak asi takový odborník vypadá. Že by kouč. A kam až lze duchovně vyrůst.

20. 07. 2017
4
8
836
Miniatury prozaické

Bebe jede do Japonska

Siločáry dívek
Pozoruješ siločáry dívek v těsných legínách, ty astrofyzik na potulkách. Letní korzo tě stahuje jak černá díra, co vmžiku rozdrtí celé planety, natož člověka křehkého touhami a slabostmi.
Supergirl pro 21. století
Apartní tetování na holeních, stehnech i pažích z ní dělá supergirl pro 21.

18. 07. 2017
6
2
550
Miniatury prozaické

Singles

Singles
Ukrývají své drahokamy a nerozumí tomu, proč je nikdo stále nenachází. Osamělé ženy, jednotky, singles. Čekají. Že tu jedinečnost přece někdo musí objevit, zvednout z prachu dní.

16. 07. 2017
7
1
534
Miniatury prozaické

Chvála manželství

Chvála manželství
Ulicí se nesou hlasy, pak zesílí v křik. Někoho nejspíš vraždí, neboť roční počet vražd v Praze osciluje kolem třicítky a už „jdeme do finále“, zapěli by televarietní baviči. A v posteli do sebe drcnou manželé, zvuky násilí je probudily. Chvíli poslouchají, s očima upřenýma k sobě, jako by se ujišťovali, že se jim to nezdá.

15. 07. 2017
7
2
604
Miniatury prozaické

Bohatýři okamžiku

Dvacetčtyři pater
Všech dvacetčtyři pater jejího srdce hoří touhou, ale složky integrovaného záchranného systému nikde. Taky do iDnes se ta zpráva nedonese. Kdyby se takto probouzela alespoň někde v Londýně. Požár srdce.

13. 07. 2017
6
5
701
Miniatury prozaické

Most

Most
Most. Paneláky rozsypané kolem široké asfaltky. Jsou jako domky ze stavebnice opuštěné v dětském pokoji, kde už si nikdo nehraje. Je pátek dopoledne a jenom pár postav se plouží tou širokou ulicí od nádraží k městu, někdo má kočárek, někdo pejska, každý svůj stín.

12. 07. 2017
6
1
556
Miniatury prozaické

Louka českých macatic

Agáta z pláže
Vystrkuje nahá prsa proti zlíchovskému kostelíku, možná v nemravném gestu, snad na bolestnou paměť světice Agáty. A třeba chce jen ohromit samotné slunce, nebo alespoň pár mužů okolo. A co oni. Nač myslí.

10. 07. 2017
10
5
746
Miniatury prozaické

Pár v půlnočním tanci

Tři holky ve člunu
Holky na tahu. Jsou tři, žádná sláva, před půlnocí by ale přišly k dobru. V rukách pivíčko, později možná tráva. Jedou do „žlutek“ a cestu k nim si krátí tlacháním, opilecké příběhy vedou.

09. 07. 2017
7
8
767
Miniatury prozaické

Mistři vysokých sklizní

Mistři vysokých sklizní
Obvykle v tento čas přijížděli ze sovětských kolchozů do českých družstev mistři vysokých sklizní. A vedli přednášky, třeba na téma „masáž vemene před dojením“. Jistě se nevraceli do Moskvy týž den, a tak po malém pohoštění, které jim s láskou uchystali místní, odcházeli do hotelových pokojů. Možná neodcházeli sami, doprovázeni ženami vedenými zájmem o názornou ukázku probírané látky.

05. 07. 2017
7
6
692
Miniatury prozaické

Letní cumlet

Česká krajina
Tahle krajina není stvořena pro zuby dělostřeleckých granátů. To ať si válčí v Normandii nebo u Debalceva. Tady se pasou kravičky a sem tam nahaté holky, protože slunce už je nízko a řeky voní svěžestí. Domky jsou okrové a jak se skončí v práci, to se už po fasádách plazí kouř grilovaných kotlet, had nezřízené chuti.

03. 07. 2017
6
3
669
Miniatury prozaické

Kdo je to kouč?

Nemyslím si, že mé porozumění je měřítkem věcí, přesto říkám: nerozumím tomu, co nebo kdo je kouč. Pár lidí, kteří se takto označovali, jsem ale potkal, a tak jsem pátral. Na internetu jsem dokonce vypátral podivuhodnou stránku jistého Aleše Kaliny, který se pasoval do role představeného všech koučů. Nenápadný plešatý mužík na videích radí, kdy nejlépe ráno vstávat, jak si zavázat tkaničky, jak si vést diář a taky citový život.

29. 06. 2017
1
23
1430
Úvahy

Osamělé lampičky

Osamělé lampičky
Osamělé lampičky za okny domů malých i velkých měst. Tichá hodinka před spaním, vpíjení do příběhů z blízkých i dalekých cest. Postupně uhasínají, jako jejich lidé padají do snů hlubokou tmou.
Půlnoční slétání
Jen málo věcí na světě je tak prostě krásných jako básně Jana Skácela.

22. 06. 2017
11
4
662
Miniatury prozaické

Voodoo tanečnice

Nina
Ponořeni do hlubiny stínu, se sklenicemi v prstech vyhlíželi Ninu. Dva neznámí muži, snad četaři z africké války, cizinci z veliké dálky. Hovořili tiše, jako když se plazí had. A pak přišla.

18. 06. 2017
7
6
743
Miniatury prozaické

Objev tajemství sedmého dne

Cesta z města
Plonkovej Mára, Fučík, Krejza a Kyselá Bára. Noci nabírají tropické teploty, parta vyráží k řece. Cestou koupit věnec buřtů a dvě lahve rumu; dvě, aby v batohu cinkaly. Řeka se čeří nervozitou, už aby tu byli, ponořili do ní svá těla.

30. 05. 2017
10
9
824
Miniatury prozaické

Velký regres

Soubor esejů předních myslitelů (Žižek, Appadurai, Mishra, Bauman, Latour, Krastev, Bělohradský ad. ) cílí na současnou krizi politiky a společnosti, která je univerzální a figurky jako Zeman nebo Babiš působí nakonec ve světle problémů jménem Trump, brexit, Putin, Erdogan, Módí jako zanedbatelný místní folklór. Co způsobilo náhlou oblibu populismů a volání po autoritářských režimech i v dosud tak pevných liberálních demokraciích, jako jsou Spojené státy nebo Británie. Klíčovým faktorem je podle autorů globalizace, která v důsledku technického pokroku dospěla do kritického stádia, kdy už státy nejsou s to ovládat své trhy, ale naopak trhy ovládly státy.

29. 05. 2017
4
7
965
Recenze i neliterární

Erotické hieroglyfy

Sny
Jdou měsíčnou nocí, křižují hlavami spících, proudí sem a tam, rodí se a mizí. Sny. A některé jdou jako beránci. A některé jak vlci.

21. 05. 2017
7
2
636
Miniatury prozaické

Nové baroko

Japonka a Tao
Na Výtoni do tramvaje nastoupila plachá Japonka v šortkách. Čte z knihy Tao a po svých nahatých stehnech nechává stékat pohledy mužů. Trpělivě, čte z knihy Tao.
Andílci
Anděl už se zalidňuje anděly.

16. 05. 2017
10
7
941
Miniatury prozaické

Banán s příběhem

Japonka a Tao
Na Výtoni do tramvaje nastoupila plachá Japonka v šortkách. Čte z knihy Tao a po svých nahatých stehnech nechává stékat pohledy mužů. Trpělivě, čte z knihy Tao.
Banán s příběhem
Dívka v rozhlase zve na „férovou snídani“.

13. 05. 2017
8
5
673
Miniatury prozaické

Horizont jahod

Na Nově v televizních zprávách informují, že seniorce z Milovic přes noc umrzly jahody. Možná ta informace má přehlušit vládní krizi, korupční skandál na ministerstvu a pravdu o vlivu politiků na média. Ale možná je taky míněna upřímně, jako zpráva o malé zahradní tragédii.
Co tedy Nova mínila reportáží o zmrzlých jahodách seniorky z Milovic.

11. 05. 2017
8
3
621
Úvahy

Holka od Černého moře

Holka od Černého moře
Voní dálkou a solí, holka od Černého moře. Tátu má rybáře, v jeho ohromném břiše plavou jeseteři, sardinky a úplně na dně máselná ryba. Ona je ale štíhlá a krásná, jako by ani nebyla jeho. Jedou tramvají nábřežím, ale voda pod nimi je pro ně jen legrací.

08. 05. 2017
8
3
647
Miniatury prozaické

Pisálek vs chlípný Galileo

Pisálek vs chlípný Galileo
Čípak je to asi svěřenkyně. Kluše ušlechtile, s hlavou vztyčenou, vypjatou hrudí, jako lipicán z knížecí stáje. Prdýlkou opisuje kosmické kruhy, o kterých já jen píšu, ale někde dál, v dlouhé řadě čumilů je možná nějaký chlípný Galileou i spočítá. Kdo z nás se vepíše do dějin májového maratónu.

07. 05. 2017
6
1
670
Miniatury prozaické

Maternova poezie umělé inteligence

V rámci besedního bloku Ekologických dnů Olomouc vystoupil s přednáškou na téma Big Data Jan Romportl, IT manažer společnosti O2.
Přednáška na téma Big Data, tedy elektronická data generovaná každým uživatelským krokem v rámci elektronických sítí, byla poučná. V jejím závěru Romportl zmínil aktivitu informatika Jiřího Materny, který měl vytvořit algoritmus pro psaní básní. Materna tvrdí, že naučil počítač psát básně stejným způsobem jako člověk.

25. 04. 2017
4
29
2072
Kritiky (lit. kritiky díla)

Malé řečové intimity

Tulák nebo národní hrdina
V hlavě má ještě Rubín, víno s přívlastkem. A co, že nesvede veršovat jako Hrubín, stačí mu krajíc s omastkem. Tak teď padá z lavičky na Národní, protože fyzikálním zákonům neuhne nikdo. Honzovo tulácký ráno v urbánní variaci, za chvíli půjdem toulat se dál…
Snídaně v trávě
Kousek za Prahou kdosi venčil koníčky.

24. 04. 2017
7
2
678
Miniatury prozaické

Evoluce pulce

V kavárně na náměstí
V kavárně na náměstí mi udělali kávu, takovou aby se neřeklo. Ale servírce, na niž platí Sýsův povzdech: „Objednám-li si kávu s mlékem, čekám, že mi servírka přinese nahý prs v šálku“, to člověk musí odpustit. Je to kaštanová kráska, dokonalá v jemnosti rysů i brutalitě křivek. Výjimka z pravidla i vzor všech dívek.

24. 04. 2017
4
2
569
Miniatury prozaické

Erotický mír

Šoa
Ve Švandově divadle připravují Šoa. A neberou si servítky, píšou to rovnou na fasádu. Bude příští měsíc. Neměl by to někdo zatrhnout.

19. 04. 2017
9
2
657
Miniatury prozaické

Jarní drobničky

Špičky ve špičce
Na Andělu holka v tričku. Má malá a strašně špičatá prsa, takzvané špičky. A v nich vaječný koňak. A i když ho není na nějakou opilou futroládu, je po poledni a kdekdo vyhlíží zákusky…
Příliš suchá metafora
Ze všech knihkupectví nejmilejší je mi Academia ve středu Václavského náměstí.

10. 04. 2017
6
5
847
Miniatury prozaické

Odezírání lásky

Po přednášce I
Drží se za ruce a čekají na přednášku profesora Bělohradského. Mezi postaršími intelektuály a osamělými muži se zájmem o filosofii jsou nápadní. Jejich prsty jsou spleteny jako zobáčky ptáčků v drahé chvilce. Pak ale profesor spustí a oni se rázem pustí, snad z úcty k moudrosti.

06. 04. 2017
9
6
810
Miniatury prozaické

Pařížské metresy

Barevné vlaječky intimity
Z balkónu visí prádlo a vrhá plápolavé stíny na fasádu vedlejšího domu. K městu tyhle barevné vlaječky intimity patří, i se svými stíny. A ty vrhají fetišisté, nenápadně slídící po saténu. Jak ho ucítí, útočí.

05. 04. 2017
8
3
799
Miniatury prozaické

Na konci dějin

Dopravní situace na Andělu
Někdo tu tratil zmrzlinu, v pravotočivé zatáčce na Andělu. Ráno chtěl mít sladší, tak si ji nechal natočit samotným pekařem Pavlem. Ten ale, nedbaje zásad statiky, umístil zmrzlinu do kornoutu šejdrem. Jeho nedbalost si vyžádala jednoho hladového a sedmdesát pět ušpiněných.

03. 04. 2017
9
2
701
Miniatury prozaické

Italská lahodérie

Čerstvé & Tučné
Na Andělu bistro s názvem Čerstvé & Tučné. Pravděpodobně nabízejí tuk právě dovezený z jatek, teplý, mazlavý, voňavý, žlutavý, mastný. Várnici, od které se ještě kouří, vysadí za skleněný pult a už zvou kolemjdoucí. A ti vybraných chutí neváhají, vcházejí a berou si do skleničky.

02. 04. 2017
6
8
834
Miniatury prozaické

Pražský maratón

Vyšlápnutá teniska
Lucie Bartoňová dává rozhovor do rozhlasu, ptají se jí na dnešní maratón. Prý to přinese posílení ekonomice, lidé si koupí občerstvení, upomínkové předměty, zaplatí startovné i parkovné. Taky si prý zajdou na nějakou kulturní akci ve městě a tak podobně. Když se redaktorka ptá bohoušovskou otázkou: Kolik.

01. 04. 2017
7
2
702
Miniatury prozaické

Rozšířená výuka

Rozšířená výuka
Učily se, jak porozumět svému tělu. Každá měla svůj polštář, na kterém seděla, a své zrcátko, kterým mířila na své obnažené pohlaví. Seděly v kruhu, vprostřed pak trůnila na polštáři učitelka. Ta jen němými pohyby naznačovala, jakou pozici zaujmout a jak se přitom dotýkat v klíně.

30. 03. 2017
6
2
650
Miniatury prozaické

Plachá lesbička

Hněv pekaře Pavla
Hněv pekaře Pavla byl toho rána nezměrný. Lidé zhrdli jeho třešňovým pyré, jemuž obětoval spánek. Dál se krmili čokoládovými koblihami, máslovými croissanty a s gustem je zapíjeli kakaem v kůži. Za sklem teskně červenala hmota.

28. 03. 2017
7
2
737
Miniatury prozaické

Vilný spěch

Usměvaví lidé
Když se na člověka v Čechách na ulici někdo usměje, neměl by podléhat optimismu, jsou to Jehovisté. Včera mi v tramvaji položili zásadní otázku: Je vše, co se děje, součást božího plánu. A protože jsem tápal, napovídali, muž i žena současně, pokyvováním hlavami, že ano, je; a abych to měl i černé na bílém, dali mi leták. Musel jsem vystoupit a ti dobří lidé mě na rozloučenou ještě přátelsky upozornili, že všichni budeme jednou souzeni, a jejich úsměvy už měly docela jinou energii.

27. 03. 2017
12
5
814
Miniatury prozaické

Společnost zlatých vrb

Společnost zlatých vrb
Náš vlak míjí společnost zlatých vrb. Skloněny nad strouhou trpělivě naslouchají zvířatům, pomáhají tišit žal i chvíli dlouhou. A až se večer rozsvítí měsíc, i ony se rozpovídají.
Vědění je vášeň
Čte a poctivě si dělá výpisky.

25. 03. 2017
8
4
801
Miniatury prozaické

Hovězí litanie

Hovězí litanie
Anděl. Podvečerní samoobsluha. U pokladny stojí šedivý chlapík s už dospělou dcerou. Jako postava černocha z Forresta Gumpa jí vypráví o masném kulinářství: v Lídlu prý sežene pravý argentinský steak, a to je něco úplně jinačího, za něj svíčková nebyla vůbec, jen pod pultem.

23. 03. 2017
8
5
858
Miniatury prozaické

Poetická místa světa

Narození dat
40 GB dat k tarifu zdarma. Z plakátu se směje spokojeně rodina. Matka třímá tablet, po boku má děti, všichni do něj hledí. A nad nimi otec, ten jediný hledí do objektivu, výraz má dojatý, jako by se právě dozvěděl, že na svět přivedl spasitele.

19. 03. 2017
6
3
823
Úvahy

Opuštěná intimita

Oldův sen
Za kolínským nádražím je kovošrot. A protože je půl jedenácté, jeřábník Olda si čerpá krátký oddych. Z okýnka věže zapaluje cigaretu, otevírá skleničku s kávou a dává se do snění. Už kolem nejsou hromady ostrých želez, co koušou, nikde žádné hrany a těžkosti, jen měkké, teplé a bělostné tělo neznámé holky.

17. 03. 2017
9
6
965
Miniatury prozaické

Malé neandrtálské pozdravení

Výběr

Haribosen
Yukiko má ráda haribo. Už jich tady v Praze spořádala sedm balíčků, a to její výlet teprve začal. Zuby má jako mamutí slečna, rozmělnit želé je s nimi hračka. Když zavládne večer a Yukiko se vrátí do hotelového pokoje, z jejího kufru na kolečkách se sypou gumoví přátelé, měkcí, barevní, slaďoučcí a voňaví.

14. 03. 2017
11
16
1437
Miniatury prozaické

Prohloubená samota

Prohloubená samota
Když člověk vynalezl rádio, proměnil tím pojem samoty. Předtím osamělec usínal do ticha, nezřídka uprostřed vlahého borůvčí, opilý medovinou nebo v polích pod nekonečnou oblohou, v níž se jako v oceánu ryby míhala hejna hvězd. Dnes osamělec usíná u tranzistoru a okolní svět se stal umělým hlasem stále těch samých celebrit. Samota byla prohloubena.

12. 03. 2017
9
1
714
Miniatury prozaické

Pod rameny tučných vah

Mnohonásobný požár
Zaklesnuti v sobě meditují. Milenci u jezuitské koleje, pod alejí barokních soch. Cizinci. Daleko za nimi svítí katedrála, která je jen drobnou kulisou jejich lásky.

12. 03. 2017
6
4
784
Miniatury prozaické

Dívky jazyka německého

Život mění
Na Smíchovském nádraží si liliput otevírá krekry. Po dobrém pivu přijdou vhod. Možná když byl ještě mladý, vypadal jako Karel Gott. Býval středem pozornosti a ženy o něj usilovaly.

07. 03. 2017
3
0
695
Miniatury prozaické

Smysl digitální revoluce

Holčička bez nohy zdolává lezeckou stěnu. Kočička se uzdravuje ze šrámů tržených v souboji s osudem. Psycholog radí a jeho rady si bere k srdci už 427 lidí. Andrea se bude vdávat.

07. 03. 2017
3
2
738
Úvahy

Strážkyně antické moudrosti

Golemci
Na Karlově náměstí už si hrají děti. V hlíně, sluníčkem krásně změkla. Probouzejí jaro. Golemci.

01. 03. 2017
8
2
820
Miniatury prozaické

Oktagon. Kmen bojovníků

Rapper Vladimir 518 vydal knihu o urbánních subkulturách s názvem Kmeny. Česká televize se podílela svou troškou a natočila o několika kmenech dokumentární filmy. Je jeden kmen, který autorům projektu unikl a rozhodně své místo mezi „kmeny“ má. Zápasníci, novodobí gladiátoři.

26. 02. 2017
4
1
776
Úvahy

Rozmnož se k radosti státu!

Žijeme v digitální době, moderní technologie a internet radikálně proměnily a znejistily téměř všechny tradiční pojmy, od fyzikálně klíčových jako jsou čas nebo prostor, ke kulturně podmíněným jako jsou umění, intimita nebo třeba vědění. Politici si té změny ale zatím nevšimli a setrvávají v dávnověku. Včera se svým archaickým přístupem ke světu připomněli.
Čerstvým tatínkům týden placeného volna.

25. 02. 2017
4
4
783
Úvahy

O nesamozřejmosti poezie

Jednou z intelektuálních zábav šedesátých let byla kritika konzumního stylu života, který v té době zaplavil celý západní svět. Biblí se v tomto směru stala kniha Guy Deborda Společnost spektáklu z roku 1967 (česky vyšla v roce 2007); svým tezovitým stylem a radikalitou myšlenek ostatně archaické texty proroků z pouště připomíná. Od té doby se na kritice kapitalismu a s ním spojených tržních bakchanálií mnoho nezměnilo. Sem tam někdo upozorní na to, že radost z „tlačení vozíků v Tescu“ pomalu vyhasíná, sociologická tvrdá data ale nad zamyšlenými komentáři převládají.

24. 02. 2017
2
13
1354
Miniatury prozaické

Ustanovení žemle páně manažera

Ustanovení oběda manažera
U dlouhé tabule, poskládané z několika umakartových stolků, seděli nahrbeni mladí lidé. Působili jako apoštolé se svým mistrem u poslední večeře; i když bylo poledne a oni byli v nadnárodním bufetu. Byla to parta zaměstnanců internetové televize. Rozmlouvali k sobě s vážností státníků, každý před sebou rozložen laptop nebo alespoň placku obřího telefonu, kolem hlav každému jako aureola svítila vize.

22. 02. 2017
2
0
727
Miniatury prozaické

Odpoledne Zdravko Živiće

Tepláky s dírami na kolenou
Tepláky s dírami na kolenou. Móda překročila své hranice. Tak tady na Náměstí míru stojí obtloustlé děvče, v ruce kelímek s mléčnou kávou, ve společnosti kamarádky, a dává najevo svůj vkus: navlečená do tepláků s dírami na kolenou. Postmodernisté v parafrázi Dostojevského přišli s imperativem: Není-li Boha, vše je dovoleno, a lidé se té svobody nemohou nabažit.

21. 02. 2017
6
0
702
Miniatury prozaické

Nemluvná Olomouc

Možnost ostrova. Bezpráví
Utopená v Orlických horách obec. Bezpráví. Z vlaku není vidět než pustá cesta, dává se fantazii, tomu výkonu polétavé mysli.

19. 02. 2017
10
9
1028
Miniatury prozaické

Valérie a reklama divů

Valérie Zawadská prý věští v reklamě původ masa. „Bylo to pořádné prase z českého chovu,“ nechá se slyšet vědma a nenáročný divák se chechtá, protože neví, že nás všechny ten šot přišel na necelých deset milionů. O úrovni „legrace“ netřeba mluvit, žádná není, odpovídá vkusu zadavatele - vyučeného traktoristy.
Namísto trapné podpory „czech made“ měl někdo z politiků angažovat Zawadskou, aby skutečně vydala počet z budoucnosti a začala třeba takto: „Milé děti, jednoho dne se probudíte do podobných jarních prázdnin, jako jsou tyto.

15. 02. 2017
2
0
706
Úvahy

Ztracený zlomek Libušin

Ztracený zlomek Libušin
Probíhá bastardizace člověka, stroje a znaku. Nový prostorový zákon si vynucuje novou poetiku míšení. P. Sloterdijk
„Dříve než se člověk vyvine v novou formu organismu, projde údolím digitálních stínů.

14. 02. 2017
6
3
826
Miniatury prozaické

Postmoderní jeptišky II

Rok 1017. Noc je temná, oblohu křižují padající hvězdy, z lesa se ozývají zvuky od nočních zvířat. Marii budí hrozivý sen o hrubých mužských rukách, ústech plných vyhnilých zubů a divokém pohledu, které z ní činí prostý nástroj ukojení. Je rozhodnuta, ráno odejde do kláštera.

13. 02. 2017
1
4
945
Úvahy

Postmoderní jeptišky

Pro ženu předmoderní éry existovala k biopoliticky preferované cestě sňatku a mateřství společensky stejně přijímaná alternativa: klášter. Být jeptiškou nebylo ostudou, a přestože život v odříkání a pod přísnými regulemi řádů nemohl být snadný, jistě – a možná právě proto – poskytoval smíření.
Pokročili jsme v čase až k netušeným technickým možnostem, ale zákoutí našich životů jsou stejně komplikovaná, jako byla před staletími. Kláštery sice zůstaly, ale jen jako podivná muzea, jejich dříve samozřejmý význam zanikl.

12. 02. 2017
4
5
940
Úvahy

Pongo triumphans

Pongo triumphans
Ivo Rittig, muž nápadně připomínající orangutana, byl zproštěn obžaloby. „Zvířata soudit neumíme,“ pokrčila soudkyně rameny, podívala se na přísedící a dala hlasovat: nevinen. Aby nepřišli o svých třicet stříbrných z pokladny soudu, pokývali přísedící hlavami. „Do rozsudku to ale dát nemůžeme, trestní řád nám to neumožňuje,“ upozornila soudkyně.

11. 02. 2017
4
0
789
Miniatury prozaické

Pít z poháru Dionýsova

Thomas Mann v eseji o Nietzscheovi připomíná jeden jeho dopis, v němž filosof vyjadřuje přání „každý den přijít o některou uklidňující víru“ a nalézt v takové svobodě štěstí. Můžeme opakovat starou námitku o Nietzscheově titánství a snaze dosáhnout dramatický efekt, ale proč nutně stahovat k zemi myšlenky, kterým nechybí křídla. Věty takového mistra netřeba posuzovat měřítky vulgárního realismu, daleko vhodnější je pít z nich jak z poháru Dionýsova. „Každý den přijít o některou uklidňující víru.

11. 02. 2017
2
0
713
Úvahy

Zatoulaná psice

Výběr

Beroun
Beroun. Polyfunkční dům u křižovatky. Umělohmotné kouhoutky, atmosféra apokalyptického místa. V bufetu v přízemí vyžilá blondýna s hlubokým výstřihem uprostřed chladicích vitrín.

08. 02. 2017
10
8
1291
Miniatury prozaické

Písmák. Umět zůstat básníkem

Za nejvýraznější příznak postmoderny považuje italský filosof Gianni Vattimo masmédia s jejich efektem multiplikace komunikace, tedy možnosti „dostat se ke slovu“, jež je dána každému. Nejen internet jako vrchol interaktivity, ale i stará média jako televize nebo rozhlas se stále více otevírají veřejnosti. Nedávno jsem u jednoho diskusního pořadu na téma (de)regulace palných zbraní na obrazovce četl tento komentář diváka: „Ozbrojili jsme se celá rodina, máme strach z uprchlíků. Koupili jsme si s manželkou pistole a taky mačety.

05. 02. 2017
4
26
2302
Úvahy

Hlavou mu perlí dumka

Amare somnaka
V Brně se koná velká výstava Poklad Romů – Amare somnaka. Dějiny šperku, od rodinných medailonků až po zlaté přívšsky mercedesky. A protože je sobota, lidé se sjíždějí z blízkého i dalekého okolí, Brňané jsou rádi, že jsou zas v centru pozornosti. Všude to řve rozrušením, výstava vře, šperky mizí.

05. 02. 2017
4
2
839
Miniatury prozaické

Mateřský pud?

Nikdy jsem nevěřil tomu, že existuje něco, čemu se lidově říká „mateřský pud“; že je v ženách nějaká organicky daná tendence otěhotnět a vychovat dítě. Považuji dítě spíše za odpadní produkt intimní lásky, pohlavního styku, řečeno jazykem méně poetickým. Lidé si ale rádi vyprávějí pohádky, a pohádky se mohou odehrávat kupodivu i v kulisách vědy.
Je sobota, krátce po poledni a křižovatkou v Lidické, jednou z těch rušných a nejméně přehledných utíká s kočárkem mladá maminka.

04. 02. 2017
3
8
1644
Úvahy

V troskách hledat smysl

Odkud se vzala ta zvláštní nálada, která padla na společnost jako temný stín. Mám na mysli všechno to rozhořčení, sváry, upadání do skepse, obecná neuróza, vlny nespokojenosti. Tak jako s úsvitem novověku přicházely na svět morové rány, přicházejí na prahu jeho konce rány skepse.
Panuje jistá shoda na tom, že na vině je globalizace, která svět zmáčkla na „globální vesnici“, v níž už není hranic a vzdálenosti, kde jediným kliknutím lze sledovat dění na ulici v Bangkoku anebo položit dotaz americkému prezidentovi, ale kde zároveň člověku nebyl dán uspokojivý návod, jak hledat smysl ve všech těch možnostech, jež se mu nabízejí.

03. 02. 2017
1
10
963
Úvahy

Tklivou violou svých úst

Tklivou violou svých úst sytila prázdno pokoje. Osamělá neznámá, schoulená pod lampou rozdírající boky tmy. Po nebi kroužili kormoráni stříbrní světlem měsíce a dole se lidé zmocňovali jeden druhého v strachu o svou nesmrtelnost. Právě pro ně byly vystavěny vulgární ulice.

29. 01. 2017
9
1
862
Miniatury prozaické

Jeskynní básníci. Cross vol. 2

Vchod do jeskyně
Když se pravěký člověk rozhodl pro cestu za prosté sdělení, když chtěl vystoupit z toho mála, co se v jeho řeči stačilo usadit, napřáhl ruku proti skalní stěně své jeskyně a foukl proti ní barvu. Vznikl tak negativní otisk jeho končetiny. Vzniklo dílo.
Nyní, po mnoha tisíciletích vývoje směrem k dokonalosti forem, člověk postmoderní sestoupil do hlubin noci světa.

28. 01. 2017
2
11
1634
Úvahy

Jak číst mé kritiky

Jsou takoví, kteří se nikdy neodpoutají od „morálky dobra a zla“ a vše jim bude vždy zřejmé; i samotné výrazy dobro a zlo, pravda a lež obíhají jejich slovníkem jako stálice. Oslovit takového čtenáře je úkol patrně nemožný. Jsou ale i takoví, kterým svět nevybledl na dva odstíny, chtějí jej vnímat ve všech barvách a rozměrech, kterými je určován. Především k těm se obracím smalým návodem ke čtení mých kritických příspěvků.

28. 01. 2017
2
9
1159
Úvahy

Jeskynní básníci. Poezie v Crossu

Už stovky tisíc let tomu opice podobná člověku sestoupila do jeskyně, aby v ní nalezla útočiště. Na lůžku z mořské trávy pak oddychovala a dobře žila. A když na ni přišla chuť veliká, strhla jinou opici podobnou člověku a v opojné slasti ji znásilnila. Tak se pomalu lesy zalidňovaly.

27. 01. 2017
3
7
1164
Úvahy

Erotické narovnání

Je čas boje i čas pokoje
Rozjitřeni světem ještě se rozčilují u internetu. Diskutéři. Noční digitální dravci. A to už i věčná paní Míša propustila své hosty od kotle, otevřela láhev borůvkového vína a vůbec se nechce přít.

26. 01. 2017
2
1
785
Miniatury prozaické

Ke všem rozporům

Ke všem rozporům
Čím je člověk starší, tím pevnější je v představách, ale křehčí v naději. Ke všem těm rozporům, co je musíme žít, ještě tenhle.
Ve tmě a pod peřinou
Možná je přece jen větší šance, že si lidé porozumí ve tmě, a pod peřinou. Vždyť jsme vyšli z jeskyní, to nezapřeme.

24. 01. 2017
3
0
726
Miniatury prozaické

Skupina mužů

Skupina mužů
Každé krimizprávy začínají slovy: Skupina mužů… A už je vedou dlouhou chodbou, na řetízcích jako medvědy, jeden po druhém před kamerou klopí zraky, odvracejí tváře. Abychom nevěděli, kým jsou. A přitom je to jasné: jsou skupinou mužů (která spáchala zločin). Co by se muselo stát, abychom v televizi v čase večeře pravidelně slýchávali: Skupina žen přepadla poštovní vůz.

24. 01. 2017
2
7
1068
Úvahy

Protokolární báseň

Žijeme v éře protokolů. Tolik věcí je nám předepsáno, až se z toho pojem svobodné vůle stává tajemným. Považte jen všechny ty společenské příkazy jako kam jet na dovolenou, jaký si pořídit telefon, kdy založit rodinu. Všechny mají společného jmenovatele, totiž protokol: předem připravenou a jedinou správnou verzi.

23. 01. 2017
1
5
944
Úvahy

Neplavci v řeči. Na dně propasti

Není divu, že dlouhá tisíciletí, v nichž se člověk s láskou dotýkal umění, musela dospět k bodu, kdy ten samý člověk nabyl přesvědčení, že už se dost nadotýkal a dále že musí rázně trhnout oponou. Přistoupil tedy k umění se zcela novým pohledem: dost bylo historie, tradice i lásky, nyní tu stojím já – prorok, zakládající postava a vševládce nad novou epochou.
Zmíněná tendence k obratu se neobjevila až nyní, její původ byl chystán dlouho a na svět přišla v polovině 20. století.

22. 01. 2017
0
13
1510
Úvahy

O kýči. Vindal_drámo

Jedním z kanonických motivů kýče je hrdinský epos. Jak nás poučil Hermann Broch ve svém s kýčem účtujícím díle, prostý člověk a jeho prostý vypravěč mají naléhavou potřebu identifikace s hrdinou. Za tou odvěkou potřebou, zanesenou už na stěnách pravěkých jeskyní, se ovšem skrývá nebezpečí: vidět svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký si ho vybásníme.
Současný čtenář by měl být poučen, nacházíme se v době téměř neomezeného přístupu k informacím.

22. 01. 2017
1
18
1832
Kritiky (lit. kritiky díla)

Neplavci v řeči. Egil

Ponořme se rovnou do básně:
Všechno je přízračné. Světelný fantom
smýkl se po stěně. Oči. Jsou prosklené.

21. 01. 2017
3
17
1847
Kritiky (lit. kritiky díla)

Figura rozervance v Crossu

Emblematická postava moderní poezie – figura rozervaného básníka – je opět na scéně. A zatímco básník 19. století byl buď dandy (Baudelaire), dobrodruh (Rimbaud) nebo dekadentní deviant (Karásek), rozervanec současnosti je jen umaštěný komediant. Alespoň takový pocit jsem získal po tom, co jsem na internetu narazil na video z čtení (i místních) básníků.

21. 01. 2017
2
9
1099
Úvahy

Telefonní seznam básníku 2016

Vyšla kniha Nejlepší české básně 2016. Nenechte se ovšem mýlit, o básně v ní nejde. Až na pár jmen, k Petru Královi na žádost nespokojenéhočtenáře doplňuji Krchovského a básníka hlubinné tendence Káju Šiktance, je to celý telefonní seznam neznámých pokusníků s poezií. To, co jim nechybí, je sebevědomí.

20. 01. 2017
3
13
1384
Úvahy

Fantastické životopisy

Když se v renesanci zrodilo pojetí umělce jako individuality, stále sice ještě omezované mocí zadavatelů, vneslo to do prostoru i nový žánr, totiž biografii umělce. Nepřekonatelnou v tomto směru je kniha Giorgia Vasariho, ale příspěvky k věci nebyly jen vážné, bizarrerií naditý je kupříkladu vlastní životopis zlatníka Benvenuta Celliniho.
Dnešní názorová výměna tady a téma „telefonního seznamu českých básníků“ Nejlepší české básně 2016 mi žánr fantastické biografie připomněly. Čtu třeba toto: .

20. 01. 2017
0
1
815
Úvahy

Autisté

Posadili ho, dali mu napít, sluchátka do uší a na laptopu zapli program: online kamera z přídě lokomotivy. Tři hodiny oněmělý sledoval trasu, byla tma, jeli navečer, jen ve stanicích se na monitoru míhala světla.
Není to příběh jednoho autisty, ve vagónu jich byla celá řada, vlastně většina cestujících. Uzavřeni do svých světů, dokáží dnes lidé být celé hodiny bez kontaktu s okolím.

19. 01. 2017
5
0
723
Úvahy

Jak rozumí poezii Lyryk

Po tom, co jsem se pozastavil nad výrokem o Milanu Kunderovi („nikdy nerozuměl poezii“), přišlo od místního znalce poezie další radikální prohlášení: „dávám si tě na ignore list. “
Autor jako by byl nenáviděným spisovatelem magicky přitahován, neboť se mu povedlo dílo nechtěného: právě i o černých listinách neboli vylučování v literatuře Kundera psal, v eseji Černé listiny aneb divertimento na počest Anatola France zařazeném v úvodu knihy Zahradou těch, které mám rád (Atlantis, 2014). Ponechme mu ale právo nepřistupovat na diskusi, dále neriskovat, jak naopak vyčítá Kunderovi v souvislosti s nezájmem o současnou poezii. Raději si připomeňme autorovu podivuhodnou argumentaci k tématu rozumění v poezii, které sám k životu vyvolal.

19. 01. 2017
2
7
1027
Úvahy

Ještě Nejlepší český básník 2016

Když jsem psal o zvláštním nepoměru mezi básněmi a autorskými vizitkami v knize Nejlepší české básně 2016, netušil jsem, že se dotýkám nejcitlivějšího místa české bá-snivé scény. A ten dotek by sám o sobě nejspíš nebyl vnímán tak bolestivě, nebýt toho, že jsem si k ruce vzal největšího českého romanopisce Milana Kunderu. Zlý sen všech lyriků.
Co se stalo.

18. 01. 2017
3
18
1516
Úvahy

Uprostřed zimy světa

Sub specie aeternitatis
Hluboko uvnitř vesmíru, prázdnem pluje stanice. A v ní osamělý kosmonaut, velitel Vojta. Právě si uvařil kakao; bez ohledu na čas, ráno nebo večer pro něj už neexistují. Sedí u stolu, přidržuje si hrnek se srdíčkem, aby neuplaval, a čte noviny.

17. 01. 2017
6
2
831
Miniatury prozaické

Nejlepší české básně 2016

Pod jednímze svých slovníkových hesel, zařazených do knihy Umění románu, Milan Kundera navrhuje založit všeobecnou povinnost publikovat umělecké texty anonymně. A spatřuje v takovém postupu tři výhody: ubylo by grafomanů, ubylo by roztržek v literárním prostoru a – konečně – vymizela by biografická interperatce děl. Poslední výhoda je Kunderovým velkým motivem, jako snad žádný jiný autor lpí na přesnosti v užívání jeho výroků a biografických dat; inu, když už nemůže zmizet za svým dílem, chce je alespoň zachovat věrné originálu.
S touto radikální myšlenkou bychom mohli přistoupit ke knize (tady již recenzované) Nejlepší české básně 2016.

16. 01. 2017
4
22
2303
Recenze i neliterární

Honzýkova cesta za poezií

Nejprve si připomeňme veledílo, jemuž se přišlo poklonit přes čtyřicet králů z celého světa:
Neber mě do baru samoto moje
Vždyť mám jen tisíc slov.
Rybí je touha umluvit splav

15. 01. 2017
2
11
1599
Kritiky (lit. kritiky díla)

Beznadějná nepřítomnost

Jednou si vzpomeneš na
ten večer
a uvidíš se v něm
podoben kosternímu pozůstatku

15. 01. 2017
1
0
584
Indispozice

Dvanáct rozhněvaných mužů

Dvanáct rozhněvaných mužů
Možná teď někde, daleko odsud, dvanáct rozhněvaných mužů kohosi soudí. V dlouhé řeči zvažují všechna pro a proti, a chvílemi to hrotí. I spánek obětují spravedlnosti. To my, obyčejní hříšníci na odvrácené straně země, bez závazků k dobru, můžeme spát.

15. 01. 2017
2
0
755
Miniatury prozaické

Luzz a Bravo

Jsou autoři, kteří si vybírají téma tak, aby je mohli formulovat jazykem sobě vlastním. Takové kritiky se dostalo kupříkladu Hemingwayovi s jeho chlapáckými projevy (F. Jameson). Výrazně do této kategorie „formalistů“ spadají autoři novobeatnické poezie.

14. 01. 2017
1
7
1072
Kritiky (lit. kritiky díla)

Blažený madrigal

„Tak děvčata, která si dáte sekaninové mléko. “ nechala téct med svého hlasu k uším sedících žen Soňa. Dvě pokývaly hlavami. „Ty, Barborko.

14. 01. 2017
2
2
856
Povídky

Válka jako pravda

Další den dokolotal ve vzrušených diskusích, ještě dohořívají věty, tu a tam ještě krvácí raněný. Nastal čas tu válečnou scénu uchopit v jisté abstrakci.
A vypůjčme si od dvou slavných mužů, velkého poststrukturalistického filosofa a slavného spisovatele, jehož díla se první stal pronikavým interpretem. „Pravda není nikdy produktem předchozí dobré vůle, ale výsledkem násilí v myšlení.

13. 01. 2017
2
1
834
Úvahy

FraGora

Neologismus fragora má dvojí výklad: zaprvé je to narážka na žánr frašky, ktery tady autorka Gora praktikuje; zadruhé je to narážka na latinskou zkratku fra, frater, tedy bratr. Pojďme si to přiblížit.
Nejprve k frašce. Někteří autoři žárlivě střeží, kdo jejich texty čte a rádi by své čtenáře vyzpovídali, říkají tomu „získat zpětnou vazbu“ a tak podobně.

12. 01. 2017
1
40
2693
Kritiky (lit. kritiky díla)

Som básnik

„Ferko, Ferko, urobím ti smotanku. “ zaklepala na dveře pokojíčku babička. Vešla vnu a spatřila vnuka, jak sedí u počítače, obří sluchátka na uších a píše a píše. „Ferko,“ nadzdvihla mu pěnu z ucha.

12. 01. 2017
1
3
856
Miniatury prozaické

O rvačce pekelné

Strhla se tady rvačka pekelná. Jako na obraze mistra Brueghela kostlivci dýkami, meči, cepy a kosami masakrují lidskou smečku, po pěti stech letech se podobný výjev opakuje. A právě tady, nikoli na popravčím kopci za městem, ale v útrobách digitální příšery, jejíž jméno je internet.
A v čem hledat její příčinu.

12. 01. 2017
1
33
2359
Úvahy

Svědci zmizení distance

Svědci zmizení distance
„Člověk je ten, kdo slyší volání, jež prolamuje mlčení noci světa a přivolává syna země ke svědectví řeči. “
Takovým jazykem už dnes nikdo nemluví; ani filosofové ne. O člověku se mluví střízlivěji, pokud vůbec, jako by jeho definice byla vyčerpána. Ale ať už je dnes kýmkoli, je to ten samý člověk, o kterém meditoval Eugen Fink.

11. 01. 2017
2
1
816
Úvahy

O nemožnosti změny

Filosofové už dříve formulovali jednu zvláštnost postmoderní situace tak, že názory lidí ve veřejném prostoru ztrácejí schopnost proměny ve společenskou energii, s jejíž pomocí by bylo možno dosáhnout politických změn. Internet umožňuje sledovat postoje ve společnosti přímo on-line, a i když jen části společnosti, díky zvyšující se dostupnosti elektronických služeb přesto stále větší části.
Narážím ne několik významných fenoménů mediálně-politické scény, jakými jsou prezident, ministr financí, téma uprchlictví nebo kupříkladu postoje k EU. Kdyby byla některá z ikonických postav usvědčena z jakéhokoli jednání nebo se v rámci evropské politiky změnilo cokoli, příslušná názorová skupina s neuvěřitelnou disciplínou, dosud typickou jen pro členy militantních hnutí, islamistické teroristy nebo komunistické voliče, svou ideu neopustí.

11. 01. 2017
3
1
728
Úvahy

Továrna na básníky

"Hybaj básníci do práce,“ obořil se Velký písmák na čeládku rozmístěnou v plechové hale. Každý z človíčků měl svou židli, stolek a laptop s jablíčkem. Krčili se, někteří ještě postaru žvýkali tužku a sem tam zapisovali do papírového notesu myšlenky.
„Tak, pazdráte, cos sesmolil.

10. 01. 2017
4
4
1024
Povídky

Nedaleko Magyárpátáku

Nedaleko Magyárpátáku, roku 2017. V kraji řádí hlad.
Mama, mama, dal by som si ovsený rožok, křičelo dítě.
Chrapúň, nie je čo jest a ty budeš narábať.

09. 01. 2017
2
10
1185
Povídky

Písmácké lázeňství

S novým rokem jako by došlo na našem literárním serveru, uvnitř našeho společenství k vyvrcholení jistého žargonu, o němž bychom měli svést diskusi. Fakt, že k uvedenému přispěla jedna postava, do níž jsem byl některými mylně projikován, nyní ponechám stranou. Vstupme rovnou do věci samé.
Problém má dvě roviny.

08. 01. 2017
2
21
1448
Úvahy

Unaveni holocaustem

Unaveni holocaustem
Vystavěli si své zdi nářků všude, kde to bylo možné. V ulicích, na náměstích, v galeriích, v televizním programu, ve školních osnovách a – v knihkupectvích. Jedna taková zeď stojí v knihkupectví uprotřed Václaváku. Regál plný totožných titulů.

08. 01. 2017
0
0
695
Miniatury prozaické

Sladké ticho hvězd

Příroda
Není to úplná divočina, žádná Aljaška, a přece ani stopa po civilizaci. Snad zavátá cesta mezi stromy, varovná zpráva, kudy se nevydat. Nesvítí tu ikony, nezazvoní telefon a z rozhlasu netečou řeči. Polovinu slov, co znáš, tu můžeš zapomenout, a něco z té druhé poloviny se třeba zatřpytí smyslem.

08. 01. 2017
3
1
695
Miniatury prozaické

Definice současné rodiny

V televizních zprávách politici podávají nemotorné definice rodiny. Něco jiného si myslí socialisté, něco jiného demokraté a něco jiného Bělobrádkovci. Měli by nechat mluvit digitální matky, ty o tom budou něco vědět. Čtyřicetileté prvorodičky, co je už nebavilo chodit každý den do práce, a tak se rozhodly „pořídit si" dítě.

08. 01. 2017
2
11
1630
Úvahy

Osobní mytologie

Štěrbinami spánku
Noc. Čas, kdy štěrbinami spánku procházejí sny, ta neklidná materie mysli. Do ulice sněží a v pokoji tikají hodiny. A nad Prahou mlčí stovky věží, a manželé pod nimi se ještě snaží obývat navždy chladné pustiny.

05. 01. 2017
3
1
836
Miniatury prozaické

Holka na vdávání

Holka na vdávání
Je jí tak kolem čtyřiceti. No, holka na vdávání. Půlka už jí je z pixelů a bajtů, jak žije v digitálním světě, a druhá je samé kafíčko, jogging, Alpy a kokosová pláž. A k tomu ji čeká stáž – v jedné báječné korporaci se bude učit, jak umně prodat teplou vodu.

04. 01. 2017
3
5
998
Miniatury prozaické

Sladká šoa

Sladká šoa
Děti se dnes vracejí do školy, hlásí rádio. A čekají na ně prázdné regály bufetů. To ministerstvo svým výnosem vyhladilo všechny pamlsky. Spáchalo strašné zvěrstvo.

03. 01. 2017
3
2
877
Miniatury prozaické

Kaňka v galaktickém psaní

Svět č. 28
V televizi vyprávěl schizofrenik, že se zbláznil z čísla 28. Podivuhodné. Je nakonec ale takový rozdíl zešílet ze všech pitomostí tohoto světa, nebo z jednoho čísla.

02. 01. 2017
2
4
888
Miniatury prozaické

Paní Martička

Honzík
Honzík nemohl vzrušením usnout. Nzítří se měli v hodině tělesné výchovy potápět pro puk. A stalo se. Potápěli se pro puk.

29. 12. 2016
3
5
907
Miniatury prozaické

Zdendovo automoto čtení

Byl jsem vyzván k vydání počtu. „Hele, ty máš pocit, že ses tou úvahou dopustil něčeho ze stereotypu vybočujícího. “ zeptal se kritik pod článkem o spojnici mezi terorismem a automobislismem (Berlín vs dálnice).
Na mých pocitech nezáleží.

27. 12. 2016
1
4
977
Úvahy

Anis Amri Písmáku

Ví někdo zcela jistě, že Anis Amri, člověk, který najel kamionem do lidí v Berlíně, jednal úmyslně. Samotný fakt, že kamion uloupil polskému řidiči, může být nepřímou indicií, ale jistě ne dostatečnou k médii vytýčenému závěru. Předpokládejme, že Amri jednal nedbalostně. Tedy jako desítky tisíc řidičů jen v naší malé zemi ročně.

23. 12. 2016
0
2
888
Úvahy

Berlín vs dálnice

Blesk, Česká televize, CNN, Lidovky. Žádný rozdíl, všechna média jsou dnes bulvární. Rozlišovací schopnost novinářů je minimální, reagují jen na neskryté věci: krev, krach, skandál. Pravda se ale ráda skrývá, jak praví starořecký zlomek.

22. 12. 2016
5
17
1526
Úvahy

Kvitance pohlavnosti

Kvitance pohlavnosti
Smějí se do vína, je sobota a půlnoc. Čas plnit biozávazky. Tanec, hudba, pohledy, sladká slovíčka, všechno jen kulisy. Ke koliak malým nehodám dojde, to se ráno z rádia nedozvíme.

18. 12. 2016
9
5
962
Miniatury prozaické

O prokurátorech

V minulých dnech jsme si tady – v předvánočním čase – nadělili dárek, totiž mezi obligátními básněmi diskusi nad společenskými tématy. A nešlo o nic menšího než o srovnání dvou zdánlivě protilehlých systémů, komunismu a kapitalismu. Protože se řeč stočila k jednomu z, jakkoli klíčových, aspektů státní politiky - svobodě, rozhodl jsem se, že namísto teoretizování o pojmu svoboda v jeho právním pojetí podám jistý příklad.
Vlastně to nebude o svobodě, ale o právu, jednom konkrétním právu: právu na spravedlivý proces, jež je nám zaručeno Listinou základních práv a svobod.

17. 12. 2016
3
7
1130
Úvahy

Myslet z rozporů

Je patrně přirozeným sklonem člověka vnímat věci světa v jejich jediné verzi. Ta je navíc obvykle už předpřipravená ve formě sloganů a pravd. Nejsnazší způsob, jak se vyrovnat s okolním světem, je sáhnout do zásobárny takových „řešení“ a přiložit je na danou situaci. Všechna velká témata obíhající ve veřejném prostoru jsou právě takovým způsobem vyřešena předem.

16. 12. 2016
4
9
1187
Úvahy

Velká nádhera aneb o smyslu

Ve filmu italského režiséra Sorrentina je scéna, kdy se s hlavním hrdinou, bohémsky žijícím spisovatelem, přichází rozloučit starý přítel. Odjíždí, nic si s sebou nebere, i na to je Římem příliš unavený. Z kontextu je zřejmé, že únava pochází z nedostatku smyslu, ve kterém je celá ta „velká nádhera“ vysoké společnosti a současného světa uvězněna. Máme stále více možností a stále méně důvodů je využívat, napsal někde filosof Bělohradský.

15. 12. 2016
5
2
851
Úvahy

Centrálně řízené Vánoce II

Na příkladu Vánoc jsem se pokusil ukázat, jak jsou si dva domněle protilehlé systémy, komunistický a kapitalistický, podobné. Použil jsem dobře známou metaforu o dvou stranách jedné mince, s níž pracují už dlouhá léta političtí filosofové. Ve zkratce, základ obou systémů leží v utopii ekonomického růstu, tedy blahobytu, a vědeckého pokroku, tím jsou si natolik blízké, že drobné vnější odlišnosti v rejstřících – formálně deklarovaných - základních svobod na faktu jejich blíženectví nic nezmění. Zaujal mě jistý typ reakce na ten drobný „vánoční“ příklad, proto nabízím jakýsi dovětek k textu.

14. 12. 2016
4
19
1663
Úvahy

Centrálně řízené Vánoce

Stalo se dobrým zvykem vysmívat se podivnostem komunistického režimu. Vznikly o tom celé knihy, z nichž nejpovedenější je asi Macurův Šťastný věk. Štěstí na povel, řízené státem, plánované a zdaleka přeháněné. Česká televize žánr zásobuje archivními pořady a zábavnou relací Retro, mapující vynálezy i nedostatky minulého režimu.

13. 12. 2016
6
21
1946
Úvahy

Malé digitální Aleppo

Televizní zprávy: šéf protokolu šňupal pervitin a nechal se u toho hladit chlapci, video je ke koupi; v Aleppu bomba zabila desítky lidí; EET druhý den v provozu, hostinští si zvykají; Turecku hrozí sankce; Sobotkova vláda řeší další krizi.
Skandál, válka, ekonomika, politika, krize. Rejstřík témat je omezený, formě vládne obraz, střih a zkratka. Aktualita a nejlépe přímý přenos jsou zásadními kvalitami.

12. 12. 2016
8
6
963
Úvahy

O konečnosti slasti lásky

O konečnosti slasti lásky
Balzamují se svými krémy a pak ulehají do sarkofágů manželských postelí. Milostné scény dávno zapadly za horiontem pouště, jako slunce, jako sláva říše. Z lásky je mumie. Ale pohádky tisíce a jedné noci pravdu zakryjí: děti, výročí, věrnost, fotky, vzpomínky.

09. 12. 2016
13
9
1135
Úvahy

Ležíš pod červánky

Věčný mládenec Ramon
Věčný mládenec Ramon už usedl k baru, ke svému koktajlu. Neboť se láme čas. Viržínkem do vzduchu kreslí obrázky, je samé umění. A jak tou modravou drapérií projde některá z přítomných šelem, vrhne na ni chlupatý pohled pána všech zvířat.

08. 12. 2016
11
5
991
Miniatury prozaické

Věrohodnost aneb o nedovoleném překročení hranic práva

Jako jeden z nejstarších vědních systémů si právo po celá tisíciletí udržovalo svou nauku uvnitř vymezených hranic. Označme je těmito základními kameny: zákon, rozum, logika. V důsledku postmoderního prolomení všech dosud platných symbolických rámců došlo k něčemu, co bychom mohli nazvat míšení diskursů. Jakýkoli vědní diskurs může být proniknut jiným, aniž by bylo možné takovou skutečnost legitimně kritizovat.

07. 12. 2016
5
2
901
Úvahy

Slova promrzlá na hlínu

Osamělá nádraží
Osamělá nádraží na českomoravském pomezí, jenom peróny ve žlutém světle lamp. Občas se rozchraptí hlášením, předpokládaná doba zpoždění se už pravděpodobně k lepšímu nezmění. Už sem padl první sníh, docela obyčejná krajka do tmy. Jako tam někde za okny domku v ulici.

07. 12. 2016
13
13
1363
Miniatury prozaické

Malá sezónní Pripjať

Malá sezónní Pripjať
Slunce padá do opuštěných balkonů a koupališť. Prázdné židle a balóny. Žloutnoucí magazíny a na obálkách lidé v plavkách, poslední stopa po životě. Svět věcí odříznutý od světa lidí.

06. 12. 2016
12
7
1031
Miniatury prozaické

Zpráva o rodině Krkanců

Poslyšte zprávu o rodině Krkanců: Jsou čtyři. Táta Jakub Krkanec. Máma Marie Krkancová. Děti, kluk a holka, se jmenují po rodičích, neboť Krkancovi žijí v souladu se zákony kýče.

04. 12. 2016
10
9
1234
Miniatury prozaické

Smartrendez-vous

Smartrendez-vous
Byli ve Světě oříšků. Dali si chytré rande po ránu, oříšky prý podporují mysl. Teď si skrze sklo tramvaje posílají květy úsměvů. Ty od ní jsou pestré a vlhké, ty jeho jsou jako z věnce od státníka.

03. 12. 2016
5
5
1002
Miniatury prozaické

Mluvíme k sobě svými větvemi

I am only human
Z noci vyvstává hlas rádia: I am only human. Podmanivý hlas, dobrá hudba. Ten refrén vyznívá jako odpověď, bez pochybnosti. A přitom ta věta před námi otevírá velkou otázku 21.

02. 12. 2016
11
7
1132
Miniatury prozaické

Nahá světlina všeho bytí

Je to určitě jiné
Je určitě jiné budit se záplavou jižního slunce, slyšet nejprve racky při snídani a moře, nekonečné moře ajeho šumivou píseň. Pak snídat jídlo z dobré sklizně, mimo časovou tíseň. Hřát se v písku, pozorovat bronzové dívky v chůzi šelem, zpít se nápojem z kokosu. A únavou usínat na lehátku, v kolébance vln, daleko od břehu.

29. 11. 2016
8
6
1012
Miniatury prozaické

Radovan - Pěstitel Pokrytectví

Vzpomeňme dvě události v těsné návaznosti: nejprve jistý kolega zve na křest sbírky jiného kolegy, nedlouho poté autor zábavných příspěvků publikuje ironizující popis neztotožněného básníka – debutanta při křtu své sbírky. Kromě předmětu a časové souvislosti má věc ještě jeden spoj: čtenáře.
A právě v čtenářích obou sdělení se ukrývá ona úvodem citovaná povaha věcí, tedy pravda. Pravda ve svém příkrém rozporu, jak už bývá.

27. 11. 2016
4
8
1515
Úvahy

O relativní nesmrtelnosti Písmáka

Narazil jsem tady na starou jazykovou figuru „přežití“, autor píše: Písmák tady bude i po nás (autorovi x, y, . ). Co se ale míní tím, že tady bude něco „po nás“. Taková otázka se stává zajímavou právě tehdy, když je tím „přeživším“ archiv textů.

26. 11. 2016
4
4
937
Úvahy

Rodiče 21. století

Výběr

Velké stěhování
Posíláme si hudební videa a úsměvy v šablonách. Instatní sdělení, schémata, emoce v kostce. Postupně stěhujeme náš svět do toho digitálního. Pochybuje ještě někdo, že se při tom stěhování, jak už to bývá, něco poztrácí.

25. 11. 2016
13
6
978
Úvahy

Jiří Křtitel Doležal

Toto je svědectví Jiříkovo, když k němu básníci z Prahy poslali zástupce umělecké fronty, aby se ho otázali: Kdo jsi. Odpověděl: Jsem hlas volajícího na poušti, urovnejte cestu Básníkovu.
Oděn do kůží, žvýkaje luční kobylky máčené v medu, vstoupil do místnosti muž divého vzhledu. Společenství básníků utichlo.

24. 11. 2016
5
7
1073
Miniatury prozaické

Vindal. Událost roku?

Reflex se už dávno stal bulvárem, počátek jeho sestupu k bahnu české mediální scény možno datovat odchodem šéfredaktora Bílka. Nicméně protože se časopis stále vymezuje jako „kulturní“, předveďme jej k malému večernímu cvičení z dekonstrukce.
„Bože/ty hajzle/proč jsi do mě vložil tenhle chorobnej mozek/a nedal mi odvahu ke kriminální činnosti. “ Tímto veršem kolegy písmáka vindala drámo začíná oslavný článek, jehož vrcholem je vyhlášení křtu autorovy sbírky za událost roku.

23. 11. 2016
3
23
2116
Úvahy

Svět podle písmáka

"Svět je jako nekonečná písečná pláň. A slova jsou jako otisky v ní,“ promluvil písmák k žákovi. „Říká se tomu poušť,“ odvětil písmákovi žák. „Čemu.

21. 11. 2016
4
24
2131
Úvahy

Idea rodinného štěstí

Půlměsíc
Jako brouk vzhůru nohama svítí z oblohy půlměsíc. Chvíli mu to potrvá, pak ale roztáhne křídla a uletí. Flamendrům bude ještě chvíli bzučet v uších, neboť je sobota a noc a brouci když letí, jsou slyšet.
Idea rodinného štěstí
Radiožurnál, čísla k nedělní snídani: půl milionu dětí žije jen s jedním rodičem; exekuované dluhy na výživném jsou asi třináct miliard korun.

20. 11. 2016
8
3
928
Miniatury prozaické

Kamenná Amazonie

La Lenteur
Z fasády smíchovského sídla L´Oréal svítí manekýna. V jogínském sedu, ponořena do světa krásy, nabízí slow äge. Tak tedy, je tu pomalost, atraktivní žena a svár předmoderního a moderního. Jako by tam ze zdi na Smíchově svítil koncentrát románu Milana Kundery La Lenteur.

19. 11. 2016
5
3
939
Miniatury prozaické

Svět podle careful

Stopujíc hormonální toky až k prameni, jednoho dne pravila: „Je to dostatečně gej. Hm, oukej. “ „Je v tom dost obrázků. Ne, víc, je to přímo komiks.

18. 11. 2016
6
15
1992
Úvahy

Poznámky k hanobení

Předkládám pár poznámek k hanobení. Netřeba upozorňovat na syntaktickou dvojznačnost věty: poznámky jsou určeny tématu, ale taky vyzývají čtenáře: chceš-li, tedy je hanob.
Skupina zákonodárců přišla s návrhem zákonného ustanovení, které by mělo poskytovat trestně-právní ochranu prezidentovi republiky před „hanobením“. Není zcela zřejmé, co předkladatelé návrhu myslí „hanobením“, a tak se jich šli redaktoři zeptat.

17. 11. 2016
8
8
1213
Úvahy

Pietní televizní akt

Pietní televizní akt
Národní se proměnila v otevřenou scénu: každý se může ucházet o roli ve večerních zprávách. A každý chce být ve své roli nezapomenutý, proto přichází nejen s plamínkem, ale i s řečí. Co je všem těm řečem společné: ujištění (jsme národ. ), perspektiva budoucnosti (je ale třeba ji hlídat), svoboda (sahá se do všech rejstříků Listiny), paměť (je třeba podržet ji).

17. 11. 2016
5
5
960
Miniatury prozaické

Neznámé čtenářce

Neznámé čtenářce
Do stránek ti padá světlo lampy, jdeš po stopách příběhu, neúnavná stopařka jiných světů. Jiných. Není „jiné“ jen stav mysli. Třeba žijeme uvnitř všech těch rodinný ság, zamilovaných románů, dýmkatých detektivek, pornografických vztahů, pschologických tahů.

16. 11. 2016
9
10
1210
Miniatury prozaické

V odmlce láska

Kaple na Radhošti
Při listování knihou, padl jsem na pohlednici: zasněžená kaple na Radhošti. Kristova síň v horách, kde lidé dlouho žili strachem z pohanských bůžků. A zbyly tam po tom strachu sochy, jména, příběhy. Ne každý jim může rozumět, na rozdíl od křesťanství nejsou univerzální.

13. 11. 2016
12
9
1107
Miniatury prozaické

Maxim, hvězda kreativního nebe

Od stropu se snášel mírný chlad klimatizace. Uvnitř prosklené místnosti seděl muž s kulatými vlasy, ve vyštíhleném obleku připomínal retro figurínu. Asistentka mu nabídla minerálku a kávu a on přijal. Zatímco čekal, sledoval dění za skleněnou stěnou.

12. 11. 2016
5
6
1085
Povídky

Pane prezidente

Pane prezidente, ústavní činiteli, píšu vám stížnost… J. Nohavica
Při pravidelné obchůzce ulicemi digitálního světa internetu hlídka padla na problematické video: Ain´t your mama, píseň Jennifer Lopezové. Nález ohlásila a předala k šetření.
Na základě prvotního prověřování na místě samém orgány činné v trestním řízení došly k tomuto závěru: ze strany podezřelé Jennifer Lopezové, nar.

12. 11. 2016
4
2
921
Miniatury prozaické

Zvonečky trdlaté Lulí

To sníh
„To sníh,“ řekl Ube a zvedl prst jako neznámý človíček, když volá domů. A po tváři mu přešel smutný smích. V Nigeérii ho nikdy neviděl, až tady. A připadal si jako trosečník v bílém moři.

12. 11. 2016
12
12
1407
Miniatury prozaické

Hlavní hygienik Písmáku II aneb Věž z klišé

Přátelé, pojďme si říkat fráze, nevyjde to draze. Pojďme vystavět věž celou z klišé, velké dílo, jednou se bude dotýkat oblak, tak nádherně, tiše.
Včera jsem zvednul z písmácké země podivuhodnou věc: krátký komentář skrytě volající po (auto)cenzuře s poukazem k fiktivní nevinné „dvanáctileté dívce“, která by mohla být navždy traumatizována částí zdejší produkce (tou explicitně sexuální). A navrhl jsem zřídit zde funkci hlavního hygienika, který by dohlížel na čistotu, morální a jinou, publikovaných textů.

11. 11. 2016
6
5
1329
Úvahy

Ještě zdoláváš mléčná pohoří

Na kraji léta
Čekáš, kdo do tohoto vagónu metra vnese vzruch. Bude to žena, muž, duch. Přišlo to. Vůně lesního ovoce.

10. 11. 2016
4
3
907
Miniatury prozaické

Hlavní hygienik Písmáku

Čas od času se tady objeví díla s vulgárním obsahem. Někdy jde o povedené texty, jindy ne. Před pár dny tady zasvítil právě takový text, rozhemžený údy a explicitními popisy jedné, pravděpodobně autorkou oblíbené sexuální praktiky. To, co mě překvapilo, nebylo pornografické psaníčko, ale jeden z diskusních příspěvků.

10. 11. 2016
3
29
2931
Úvahy

Krátký koitus jmen

Kamílek Nudla
Maminka se rozplakala. Ale nebylo to dojetím. „já jsem nechtěla Kamila Nudlu,“ potahovala. „Teď už s tím nic nenaděláme, milostpaní.

09. 11. 2016
4
4
1064
Miniatury prozaické

Máma Hillary, nebo táta Donald?

Digibatolata
Ty ikonky jsou parádní, a tak je pořád mačká. Telefon je zkrátka bezva hračka. Nastala éra infantilizace společnosti- Svět se nám rozhemžil digibatolaty, která namísto mlíčka křičí o více pixelů a ony se řinou ze Sillicon Valley, toho kalifornského prsu modernosti. A už je klid, už cucají…
Druhý v písmu
Píšeme si, ale stále podléháme potřebě přítomnosti druhého, iluzi pravosti, tomu velkému metafyzickému lalulá.

08. 11. 2016
8
9
1275
Úvahy

Tak si sáhni

Tak si sáhni
Rána už docela prokřehla, zanedlouho jim negližé zkostrbatí jinovatkou. Tak čekáme na tu chvíli krátkou, kdy se zas po roce zatřpytí první zima a řekne: Tak si sáhni.
Možná právě za takového dne
Možná právě za takového dne někdo z nás přišel na svět. Bylo pošmourno, vítr vířil listí, padal soumrak.

07. 11. 2016
6
6
1204
Miniatury prozaické

Láska Caren Fullové

Neptejme se, kdo je Caren Full. Je žena. Je muž. Ne, Caren Full je bytost budoucnosti, je nadpohlavní.

06. 11. 2016
4
32
2253
Povídky

American way of love

Večerka U Vilného Trana
Vietnamka nabízí jablíčka, celá se lesknou. Pan vedoucí Tranh je včera večer leštil, dýchal na ně a pomylými krouživými pohyby je dělal hezčí. „Sátkí. Móc sátkí,“ říká paní Bui ještě celá štastná.

05. 11. 2016
5
6
1131
Miniatury prozaické

Noc rozpustilá hvězdami

Noc rozpustilá hvězdami
Noc je rozpustilá hvězdami, těmi světýlky starými až ke dnu věků. A že si nevynalezly řeč, nic nám nepoví. A že si nevynalezly řeč, nic nám na sebe nepoví. Ale my tady, přikovanci země, můžeme slovy velebit jejich krásu.

03. 11. 2016
4
3
943
Miniatury prozaické

Ocean Drive

„Tak, Poškvrnovi, máte kluka,“ obrátil se porodník k páru a předal do rukou ženy dítě, jako by předával olympijskou medaili. „Máte jméno. “ otevřel už docela věcně notes. „Bude to Cumel.

02. 11. 2016
6
24
2054
Povídky

Kyvadlo lásky

Prudké světlo nesmyslu
Jede tramvají a míří si telefonem do očí. Není to ale jako s prudkým světlem. Mžourá do všech bublin komunikace, taky na iDnes a co si koupit v e-shopu. Ale nic to není, jen prudké světlo nesmyslu.

02. 11. 2016
5
3
910
Miniatury prozaické

Berounčiny vlásky

On horuje pro motosport
Vlak do Plzně, ráno. On horuje pro motosport. Sice působí jako absolvent přírodovědecké fakulty, ale zdání klame. Na sedadle položenou kšiltovku Brno Circuit, listuje velkou obrázkovou knížkou.

01. 11. 2016
8
5
969
Miniatury prozaické

Ve šťastných tmách

Žijeme v nádherné době.
Na dvojce děti trhají ze země plevel. Na jojce žena vysvětluje, proč propadla před módní policií: Asi som urobila chybu, keď som jako prvé kúpila sako. “ Na mňau hraje jezevec na harfu.

01. 11. 2016
5
4
920
Miniatury prozaické

Šance z refýže

Tak už dost
Pohladí tu věc prstem a rázem ji polije vlna štěstí. Mokrá a teplounká, právě vyšlo slunce. V ajfonku pláž, uvítací obrázek. Aplikace.

31. 10. 2016
7
4
897
Miniatury prozaické

To je show, občane!

Bylo to ohromné podujetí. „Přišly nás desetitisíce. “ halasil den poté svolavatel. „Bylo to labůžo.

30. 10. 2016
3
3
1008
Úvahy

Česká neděle

Česká neděle
Z rádií se táhnou polední melodie, z talířů nudle. Neděle. A jinde z televize řeči, trochu hovězí. Zasyčí pivo, to je tady dobré znamení, že ještě je žízeň po životě.

30. 10. 2016
8
3
951
Miniatury prozaické

To je svátek, občane!

Nízké přelety stíhaček, balónky dětem, bitka o odznáček. To je svátek, občane. A v Tescu si nic nekoupíš, z moci úřední. A večer v televizi vyznamenají i Pána démonů.

28. 10. 2016
6
12
1511
Úvahy

Zvonečky líbezného Joží

Zvonečky líbezného Joží
Ňadra jí ztěžkla nadějí. Ze zvonečků, co milencům cinkaly k radosti, jsou kostelní zvony, co ohlašují velké věci. Už pod nimi nestojí kluk z léta, líbezný Joží, teď se tam hrbí zvoník od Matky Boží.
Mimo řeč
Když šumí moře, neříká nic.

27. 10. 2016
8
4
1002
Miniatury prozaické

Voda z bezdomoví

Voda z bezdomoví
Člověka odpradávna děsí prázdno, horror vacui. A tak zabydluje svět. A nakonec se mu podařilo zabydlet i nebe, a jistě to nebylo hned. Kolik bitek kolem toho bylo, každý hájil svou verzi nebeských věcí.

25. 10. 2016
8
8
1144
Miniatury prozaické

Unisex aneb o iluzi bezprostřednosti

Dlouhou dobu zdobil nedělní vysílání televize pořad Studio Kamarád. Vytratil se, tak jako mnoho jiných věcí zatížených minulostí. Minulostí. Není minulost přeceňována způsobem podobným tomu, jakým nakládáme se slovem „pravda“.

23. 10. 2016
5
7
1241
Úvahy

Hvězda náhody

Lačná a koblihy
Koblihy od pekaře Pavla jí chutí. Už pořádá pátou. Vrací se do úřadu nebo do firmy, prozrazuje ji kostým a laptop přes rameno. Páni, ty koblihy chutnají, říká jazykem kroužícím pod tvářemi všemi mezerami chrupu, vždy když dojí další.

23. 10. 2016
7
7
1115
Miniatury prozaické

Holčička a ptáček

Gauloisky
Jak kuličky má vlásky a s vášní pálí gauloisky. Rakušan v kšiltovce. S partou známých si to šinou Prahou, od Újezdu k Národnímu, co na ně čeká jak brouk pod zlatými krovkami. Uznale pokývají hlavami, jemu se až zatřesou ty brilantinové kuličky, a vezmou to do nejbližší pivnice.

22. 10. 2016
7
7
1097
Miniatury prozaické

Radost mléčné hodiny

Romantický večer
Leželi na dece u ústředního topení. Přivinul ji k sobě a řekl: „Mysli si krb s jeho ohněm a mysli si pod námi medvědí kožešinu. “ V potrubí zašramotilo. Neznervózněl.

21. 10. 2016
10
7
1093
Miniatury prozaické

Zrzčino naučení

Milenci v evidenci
Vyšli si do obory, dva mladí milenci. Na Vypichu opustili autobus číslo 191 a pak už je nikdo nespatřil. Policie žádá veřejnost o pomoc. Ztratili se, nebo padli za oběť zločinu.

17. 10. 2016
8
11
1485
Miniatury prozaické

O pohledu. Případ Careful

Čas od času se pod některými mými „letnějšími“ texty objeví protest. Hněvivý až k bodu zešílení. Tím ale autentický, a proto k němu nezůstávám netečný. S ohledem na to, že je to spíše demontsrace hněvu, než argumentů, musím se pokoušet jádro toho protestu domýšlet.

16. 10. 2016
10
57
3049
Úvahy

Malá dávka něhy

Malá dávka něhy
V pátek by si lidé měli dopřát aspoň malou dávku něhy. Ač říjen, ten večer už je štědrý, do pokoje svítí její ňadra jak sněhy. A narodí-li se z té vydýchané touhy láska, bude to zázrak.
Dívky pana Oty
Štíhlé a krásné jak noc do soboty, z obrázků hledí trochu posmutněle.

15. 10. 2016
9
17
1771
Miniatury prozaické

Večerní kamarádky

K druhé přicházejí maminky
K druhé přicházejí maminky s kluky. Vybírají si z pozdní nabídky bufetu v pasáži, moc toho nezbylo. A muž u stolku na jednu dělá hladové kuky. Asi že má mocná stehna.

14. 10. 2016
6
3
1318
Miniatury prozaické

Nahý vojín

Výběr

Pivo koupilas.
Kupuje pár dětských triček, něco k snědku a taky pivo ve velké plastové láhvi, manžel si poručil. Nenápadná v Tescu. A líbilo by se jí přijít domů a zas jednou prožít lásku.

13. 10. 2016
16
26
2013
Miniatury prozaické

S láskou ke lži

O podobnosti s Aztéky
Nože projíždějící krajinou, asfaltové neštěstí. A slýcháme, že ho je ještě málo a mělo by se o ně pečovat. Měli bychom si namísto toho smířit s děsivou podobností: Aztékové se radovali ve srmti, krev, třebas i vlastní, jim prý byla úžasným úkojem, důvodem k slavosti. Tak přidej plyn, Aztéku.

12. 10. 2016
8
8
1059
Miniatury prozaické

Předmětné a nepředmětné malířství

Jako drobný plod, spíše vášně než rozumu, čas od času vyraší spor o abstraktní umění. Nemám abstraktní výtvarné umění rád, předesílám. A když jsem v jedné diskusi takový svůj postoj vyjevil, bylo mi, jak už je v digitálním prostoru zvykem, spíláno: k umění přistupuji optikou estétství, nic jsem nepochopil.
A přitom je to právě naopak: právě abstraktní umění nelze chápat, ale jen k němu přistupovat citem; možná lépe - sympatií.

10. 10. 2016
4
8
1279
Úvahy

Budoucí něha

Budoucí něha
Zanedlouho z ní bude maminka. Teď jede Ořechovkou, tím krajem krásných vil, křehká blondýnka. A jako by se v ní nahromadila všechna něha budoucích chvil, už má dokulata ta dvě vemínka. Pustil jsem ji sednout, oplatila mi úsměvem, bílým sněhem.

10. 10. 2016
13
18
1650
Miniatury prozaické

Kokosové zadívání

Rozpory
Tak často si zoufáme, že najít někoho, komu radno věřit, nemůžem. A přitom tak často sami sobě si lžem. A když se navečer přistihneme při takových rozporech, veskrze lidských, to bychom nejraději utekli. Ale není kam, na dveřích řetízek a venku říjnová noc.

09. 10. 2016
11
7
1123
Miniatury prozaické

Vichr blahobytu

Mrholenice
Parádnicím v té říjnové mrholenici zmokne makeup, to těm dvěma jen tak něco plány nezkříží, svá piva vypijí bez obtíží. A když jim ze škvrčícího rádia ještě sdělí, že „při letošních volbách nejsou hlášeny žádné vážnější incidenty“, napijí se teprve s chutí.
Krvavé poledne v Náplavní
Muž v zástěře zavelí a řezníčci začnou sklízet z výlohy. Mizí všechny ty kejty, kližky a plece.

08. 10. 2016
10
7
1100
Miniatury prozaické

Monstra

Lesy kolem Stříbra
V lesích kolem Stříbra to s ozvěnou nebude špatné. Když třeba zavoláš „Bůh“, bude najednou všude kolem. Na krátkou chvíli. A když místem v korunách stromů bude zrovna propadat slunce, snadno té krátké chvíli uvěříš.

05. 10. 2016
7
6
1026
Miniatury prozaické

Spící občané přísedící

V detailech
Z hrdla se jí dere nezřízený smích. Zemitá žena v metru. Přijela z Moldávie, aby tady nalezla o poznání jinší kraj. V detailech se liší, ale i tady mají lidé hlad a žízeň a touhu po blízkosti.

04. 10. 2016
7
6
1083
Miniatury prozaické

Onlove

Onlove
„Danielo, letíme vstříc slunci, už jsme mu docela blízko,“ jektal muž. „Měla byste si odložit, bude horko. “ A sám si odkládal a sotva si svlékl košili, už si sundával trenýrky. Daniela Drtinová si náhle nebyla jistá, zda sedí ve studiu internetové televize, nebo skutečně míří kosmickým korábem ke Slunci.

02. 10. 2016
5
4
1014
Miniatury prozaické

Donald, muž s hráškovým tupé

Donald. Muž s hráškovým tupé
Před kameru předstoupil muž s hráškovým tupé. A jal se hřímat. Jako nenapravitelný feminista začal příměrem: "Tady je žena, která by měla vést zemi.

02. 10. 2016
4
7
1088
Miniatury prozaické

Braňo a jeho pán

Bludní Holanďani
Opustili amsterodamské doky, aby se trochu pobavili v Praze. Jedou do centra, tři bludní Holanďani, a halasí na celou tramvaj. Jeden při tom ukazuje své kurděje, vzácný exemplář, snad poslední v prvním světě. Do jednoho jsou retardovaní, ale nakládání cargo beden nikomu nepřidá.

01. 10. 2016
9
2
953
Miniatury prozaické

Haikonaut

V čase, kdy pavouci chodívají pít ke studánkám, usedal Senzo Šizoku ke svému laptopu, aby světu přinesl další haiku. Zatímco běžnému člověku život stavěl do cesty překážky i výzvy, jeho se světem smiřoval vánek. A v tom smíření byl blíž jehličí, křemenům i souhvězdí Andromedy, všechna jinakost mizela. A digitálním vesmírem se rázem vznášela haiku, jako opilí kosmonauti poztrácení cestou k planetě Poezii.

01. 10. 2016
11
8
1247
Miniatury prozaické

Ebenová Lula

Ebenová Lula
Jela tramvají číslo 5, ze Smíchova do Hlubočep. A měla tvář afrických rituálních masek, vlasy vyčesané, oči z hlubin a plnokrevná ústa k drobné radosti. Mívá ta holka někdy starosti. napadlo mě.

29. 09. 2016
10
6
1101
Miniatury prozaické

Kdo je to homofob?

Nedávno městem prošla demonstrace za respektování práv homosexuálů. Nerušena na místě samém,nicméně stálenahlížena jako něco nepatřičného a ve virtuálním prostoru napadána. Zamysleme se krátce nad tím, kdo je to homofob.
Homofob kupříkladu brojí proti svatbám homosexuálů.

25. 09. 2016
8
16
1868
Úvahy

O holčičce a nosorožci

Kulisy sobotního podvečera
O čem si asi tak všichni ti lidé na nábřeží povídají. Svítí slunce, zlátne listí, hladina řeky se čeří do vlídnosti a sobotu bere večer. To jsou dokonalé kulisy pro řeč o podstatném nebo pro mlčení o podstatném. Možná namítneš, že takový pohled je příliš zapleten s ekonomií času; že ti lidé třeba jen chtějí okázale plýtvat tou chvílí a těmi kulisami, aby se dotkli samé podstaty žití: marnosti.

25. 09. 2016
9
8
1229
Miniatury prozaické

Autista v bufetu

Holky a knížecí borci
Červenými čumáky se stavějí slunci. Autobusy na Knížecí, Brzy ráno je řidiči omyli, aby nedělaly ostudu městu a světu. Teď usedají do kabin, jeden po druhém, a vyjíždějí po svých trasách. Motol, Waltrovka, Strahov.

24. 09. 2016
12
16
1872
Miniatury prozaické

Babička, vnouček a pytlíček kešu

O zrzce a správné výslovnosti
Můstek. Z plakátu kouká zrzka. Drze. Má nalákat na kurz cizí řeči.

23. 09. 2016
7
10
1396
Miniatury prozaické

Skutečná řeč není bez chvění

To jižní místo
Šla Václavákem a svítila svým podbřiškem. Vtěsnán do krémových kalhot, klenul se světu navzdory. A ty by ses vydal k tomu jižnímu místu jejího těla jako pták k ostrovu hojnosti. Strávit tam pár lepších chvil.

22. 09. 2016
12
51
2678
Miniatury prozaické

Co je literatura?

Meloun, Sýrie a Benedetta
Pozdní večer, září. Jíš meloun a z televize svítí záběry ze Sýrie: partyzán pálí z těžkého kulometu, kolem vyletují nábojnice, blýská oheň; někde v dálce možná padá někdo roztrhán. Střih, z obrazovky mluví mladá žena jménem Benedetta, odbornice na mezinárodní vztahy. Tváří se u toho jako holky z pornofilmů, když předstírají felační vášeň.

21. 09. 2016
9
15
2005
Úvahy

Spánombohom, odchádzam od vás

Televizní studio. V záběru muž v obleku. Upřený pohled šílence a rotřesený hlas kontrastují s pevným držením robustního těla. Vladimír Mečiar vede smuteční řeč nad svým koncem ve vysoké politice.

20. 09. 2016
3
69
3333
Ostatní nezařaditelné

Berušky z Kvádria

Pondělní metro
Pondělní metro. Lidé hledí do svých smartfounků. Tamta četuje s kámojdou, další posílá fotky od Balatonku. Čtyřicátník si hraje hru na hada a kostky.

19. 09. 2016
7
5
1223
Miniatury prozaické

Péče o řeč

"Opište text z rámečku a potvrďte, že nejste robot. “ Jak málo dnes stačí k prokázání lidství. Pojem člověk dostává v digitálním věku nové významy. Už se nedefinujeme rozumem anebo schopností vcítění, ale prostou dovedností vyťukat do klávesnice požadované znaky.

18. 09. 2016
4
6
1100
Úvahy

Právo na sebedojetí?

V nedávné diskusi pod jedním příspěvkem jsem zaznamenal něco, co by se dalo vyjádřit jako požadavek na právo nebýt rušen ve svém sebedojetí. Zhruba se věc strhla takto: byl publikován krátký text (označený jako haiku) beroucí za téma stáří v té nejkýčovitější možné podobě: stařenka „hledí do věčnosti“ a „čeká na živé“.
Nebýt toho, že pod textem začaly vyrůstat jako houby komentáře vyjadřující „upřímné“ dojetí, nebyl by důvod reagovat, neboť obdobné věci se tady prostě čas od času vyskytují (většinou mi unikají, nejsem jejich sběratelem, ale v paměti mi uvízla autorka toyenka, jejíž kýč je spíše ze subžánru politika a rasismus, zatímco okoloiduciho kýč je ze subžánru láska, sex a něžnosti). A dojaté komentáře se množily, až z toho vznikla diskuse.

16. 09. 2016
2
57
3680
Úvahy

Holka sněžné pleti

Zrakosvod
Jde Václavákem a svítí nohama. Má na nich růžové tenisky. Je to jakýsi zrakosvod, jinak je totiž téměř nahá. Malá Italka, tak šestnáct, holka na vdávání.

14. 09. 2016
8
10
1407
Miniatury prozaické

Digitální rodina a třetí rodič III

Navazuji na předchozí články o jednom z projevů „digitální revoluce“, totiž o fotodokumentaci dětí a rodiny v prostředí sociílní sítě Facebook. V reakci na poznámky čtenářů, které většinou směřovaly k hledání motivu, přednesl jsem první z možností: volání digitálních rodičů o přítomnost třetího činitele jako projev zoufalství nad nesrozumitelností světa, v němž se něco tak obtížného, jako je výchova dítěte, nutně musí projevit. Pokusme se ale ještě o další nahlédnutí příčin.
Je už zavedeným sociologickým žánrem provádět diagnózy doby (Zeitdiagnosen).

12. 09. 2016
2
1
954
Úvahy

Ztraceni v stínech

Mrkvičkovo-grepičkové holky
Podvečerní slunce jde po věžích sv. Václava i po tvářích dívek. Můžeš obdivovat jejich hebkou pleť, ta je z mládí, dobré stravy a amerických krémů. Jak úžasné je žít na západní straně světa.

12. 09. 2016
5
2
1166
Miniatury prozaické

Sezónní katastrofa

Výběr

Katastrofa
Každé léto postihne Jadran ekologická katastrofa: turisti. Olejová skvrna z krémů proti opalování se pak táhne hluboko do Středního moře a tráví ryby. Těla zasypou pláže jak tučné sněhy. Ale není v tom stopa něhy, všichni ječí a nejvíc děti.

12. 09. 2016
12
13
1692
Miniatury prozaické

Podvečer na kraji města

Výběr

Vyhnání
Dívky roztahují paže, aby ti nabídly srdce. A ty, jakoby z úcty k tomu daru, klopíš zrak. Ale tvé gesto je záhy prohlédnuto, jsi vinen zločinem vilnosti. Rada žen se usnese na přísném trestu, máš být vyhnán ze zahrady lásky.

12. 09. 2016
12
8
1263
Miniatury prozaické

Digitální rodina a třetí rodič II

V předchozím článku jsem se zastavil nad fenoménem rodičovství přeneseného na půdu sociálních sítí (konkrétně Facebook). Reakce byly, jak je u tématu „digitální revoluce“ zvykem, podivuhodně vyrovnané; jako by se vlastně v oblasti komunikačních vzorců a vědění nic nedělo. Převažovaly reakce, jimiž se snažili komentující dopátrat motivu digitálních rodičů, a – pochopitelně – takový motiv hájit. Pokusme se tedy přijmout nastolenou cestu a promluvit o možném motivu.

11. 09. 2016
3
3
1121
Úvahy

Digitální rodina a třetí rodič

Není pochyb o tom, že jsme současníky digitální revoluce (jedna z teorií ji řadí jako čtvrtou revoluci vědění, po Koperníkově objevu heliocentrismu, po Darwinově objevu evoluce a konečně po Freudově objevu nevědomí). Vědci zjistili, že celých 60 % naší existence se děje uvnitř digitálního světa.
Fenoménů spojených s digitalizací je mnoho, jakkoli na svou tematizaci povětšinou teprve čekají (v Česku dosud nebyla přeložena žádná ze zásadních prací týkajících se nových médií, nebereme-li do úvahy sborník Kapitoly z dějin a teorie médií, VVP AVU 2010, který byl již v době vydání prehistorickou studií). S jedním vás chci seznámit.

10. 09. 2016
3
22
2433
Úvahy

Holčička v antikvariátu

Pestrá Římanka
Má šaty do stoly a hrají barvami. Na Andělu čeká na tramvaj a bere si chvilku v stínu. A že tady nerostou pinie, schovala se za reklamní poutač. A poutá k sobě pohledy ctihodných i docela bezectných občanů.

10. 09. 2016
5
3
1025
Miniatury prozaické

V usnulou hodinu

Sdílení dojmů a banalit
Je 7 hodin 20 minut ráno a z rozhlasu hlásí, že jistá žena rozluštila tajemnou knihu z 15. století. „Důkazy ale nepředložila, prý jí to máme věřit,“ dodává docela vážně redaktor. A pak už posluchače vyzývá, aby hlasovali o „nejlepší hlášku z Járy Cimrmana“.

09. 09. 2016
11
5
1104
Miniatury prozaické

Zajatci tichomořských ostrovů

Jsem uprchlý podnikatel Vilém T. Před svou cestou do podnikatelského exilu jsem si změnil jméno, takže mi teď říkají Ramon Sauer. Zní to univerzálně a navíc trochu romanticky, pokud dotyčná neumí německy; myslel jsem na vše, neboť večery v Tichomoří bývají dlouhé a teskné.
Berte toto malé představení jako dostačující, nikdy jsem netoužil po publicitě.

09. 09. 2016
6
4
1075
Povídky

Na kosmickým vandru

Zádumčivé potkání času
Prázdné ulity zvířat a listy docela žluté, taky obzor připravený k stmívání. Léto už se převrací do podzimu. Tady na skalisku v Hlubočepích můžeš ten čas potkat v tichém zadumání.
Konec léta v Zlatých lázních
Ve Zlatých lázních už se válí podvečer.

08. 09. 2016
11
12
1679
Miniatury prozaické

Tah dítětem

IKEA. Ecce homo
V Ikei tě nejprve nakrmí. Takto prý jedí v dalekém Švédsku. Inu, působí to docela univerzálně; ale je fakt, že žijeme v globalizované situaci.

06. 09. 2016
14
15
1811
Miniatury prozaické

Digitální revoluce a její otázky

Otázka č. 1
Sdílíme svůj svět už i s pokémony. Jsou kolem nás, i když spatřit je není jen tak: musíš být technologicky vybaven, pokemonfriendly. Ze světa nám udělali pohádku pro děti, ti dobří lidé ze Silicon Valley.

04. 09. 2016
5
18
1965
Úvahy

Assumptio Jagri

Assumptio Jagri
Lidé čekají na Jágra. Už celé hodiny. Prý se jim na moment ukáže. Možná tenhle „zlatý hoch z Nagana“ bude jednou mít i svou figurku na orloji.

02. 09. 2016
7
12
1750
Miniatury prozaické

Čtyři sezóny v pekle

Červený koberec
Někteří se sázeli, další rovnou metali losem, každý o tom ale mluvil. A odpoledne ten dobrý muž přijel na místo, kde zapadá slunce a letadla s opálenými turisty. Na červený koberec kdosi zapomněl, ale i tak si užil pozornosti. Vítán štáby na straně jedné, kamarády na druhé.

02. 09. 2016
5
7
1270
Miniatury prozaické

Nahé kamínky

Květy zla
Ráno. Sedí ve vagónu metra a jí květy zla. Jmenuje se Bára Hartlová a je učitelkou na gymnáziu ve Vodičkově ulici. Další prázdniny jsou za ní a ona už nemá chuť marnit čas s dalším prokletým básníkem.

01. 09. 2016
8
11
1491
Miniatury prozaické

Šíleně smutná princezna

Mexiko v tramvaji
Z tramvaje je mexický bufet. Ne, nestřílí se, mleté maso zůstává v žemli. Holka, taková k přehlédnutí, pojídá burito. V tropickém horku dobrý nápad.

27. 08. 2016
10
12
1511
Miniatury prozaické

Venuše smíchovská

Moderní děvče
Vyráží si do města, bledý květ těla a v tváři rudá ústa. A tílko na dva štíty do nebes. Moderní děvče. Zatím je jako stroječek na sex, ale přijde čas, kdy jí podbřišek zkroutí touha z nejsilnějších: stát se matkou.

26. 08. 2016
5
6
1148
Miniatury prozaické

Štěstí nebývá od kosti

Vzdalující se Barrandov
Měl jsem to tu rád. Říčka končila v divočině a skály držely pravěk, vláček hýkal rychlostí. Tak teď jedu stodvacítkou a sleduju holky, co si vyrazily s pejsky do lesa. Řidiči hraje z rádia píseň Woodcarft, „zvláštní znamení touha, v nohách tisíce mil, obzor kdo v očích nemá, nic nepochopil“.

26. 08. 2016
10
6
1151
Miniatury prozaické

Rozárka a měsíc

Rozárka a měsíc
Třeba se jmenuje Rozárka a spí od pasu dolů nahá. Za nocí, jako je tato, kdy je měsíc při chuti, mívá blažené sny. A ráno už si ti náhodní milenci nic nepamatují. Jen vypravěč.

25. 08. 2016
6
24
2323
Miniatury prozaické

Tlumočnice vášně

K povinnému dosnění
Je pondělí ráno a tramvaj nemá široký úsměv. Ale má velká okna a domy v ulicích zas mají kouzelné čepice. Jenže ani to cestující nevytrhne z uvízlosti do víkendu. A na Újezdě už otevírají kavárnu U Knoflíčků.

24. 08. 2016
5
7
1165
Miniatury prozaické

Dýchánek mladých matek

Dýchánek mladých matek
Dýchánek mladých žen, na pláži pod vrbou. Jedna přitlačila kočárek, ta je nekorunovanou královnou. Přicházejí další, zdraví se. Na dítě mluví jako na papouška.

24. 08. 2016
8
9
1311
Miniatury prozaické

Společná řeč

Jistota rána
Jistota rána: tisíce nových zpráv z domova a ze světa. Snad aby se vědělo, komu právě zvoní hrana. A internet rozezvučí kyselé hlasy diskutérů, stačí holá věta. Už je to jak v úlu.

24. 08. 2016
6
6
1331
Úvahy

Brežněv Pride

Lesbičky s lízátky
V průvodu šly taky lesbičky s lízátky. Ty se mi líbily nejvíc. Byly o moc lepší než soudružky s mávátky. Ale kdoví co tenkrát ty ženské v modrých košilích dělaly, když jejich průvod skončil.

21. 08. 2016
8
7
1283
Miniatury prozaické

Víra, naděje, láska

Víra
2. červenec, 1816. Atlantický oceán, pobřežní vody Mauritánie. Loď se nebezpečně blížila šelfům, kapitán ale v zarputilé snaze dosáhnout vytýčeného cíle odmítl změnu kursu.

21. 08. 2016
10
26
2447
Miniatury prozaické

Chleba do kamene

Byla sobota. Mou mysl jímala láska k životu. Na kuchyňské skříni se hromadil starý chleba, uschlý až do kamene.
I vzal jsem ty pecny do kamene a odešel k Vltavě.

20. 08. 2016
10
18
2022
Povídky

Mírné ňadrobití

Mrtvá Q7
Do Lidické zatočila černá rakev s označením Q7. A v ní mrtvá žena. Kroutila ještě volantem, ale byly to jen posmrtné křeče. Jela to tělo odevzdat černozemi garáží Paladia.

20. 08. 2016
10
13
1590
Miniatury prozaické

Tichá žízeň

Jak za nocí laně
Dvě mladinké turistky na Můstku. Drží se za ruce, samou láskou mají je horúce. A nejspíš nejen dlaně, ty dvě budou jak laně, když za říjnových nocí bývá v lesích teskno. Chvíli jdu za nimi, ale pak zmizí v houštinách pražských pasáží.

18. 08. 2016
8
4
1466
Miniatury prozaické

Voněla jako kapky proti kašli

Čerstvě rozlitá mlíčka
Působí čerstvě jak z kokosu právě rozlité mléko. A tvářičky mají růžové a oči do oblohy. A chtějí jim tam šplhat blázni po věžích z řečí, peněz a jiných podivuhodností. Ale vždycky se zřítí, a rány si pak hojí chlácholenkou o slunci a kvítí.

18. 08. 2016
6
6
1172
Miniatury prozaické

Digitální ráj

Barrandovská neděle
Kdosi se vracel svým maseratti domů. Vrata vily se otevřela, auto zmizelo. Ze zahrady vanula vůně řeckého jídla. Ulicí šel pár se psem, beze slov, neboť láska bývá mlčelivá.

16. 08. 2016
8
17
1842
Miniatury prozaické

Mým kritikům

Co je mi čas od času vyčítáno: neživotnost textů, resp. postav; „uslintanost“; „plytkost“. To jsou tři více nebo méně srozumitelné výtky. Rozhodl jsem se tedy mým kritikům odpovědět.

13. 08. 2016
4
27
2405
Úvahy

Vesmír nezná spravedlnost

Vesmír nezná spravedlnost
Kaštany letos rozkvetly dřív. Jsou jako hlavičky ufonků vystrčené do horkého pondělí, říká pán holčičce a vede ji sídlištěm. Je čas oběda, připraví dvě porce, a protože děti nerady jí, vymyslí si, že ve vesmíru člověku vyhládne. V šest ji u vchodových dveří předá ženě a slíbí přiletět zas za týden.

12. 08. 2016
8
10
1380
Miniatury prozaické

Co jde srdcem skrz

Co jde srdcem skrz
Taková ta holka, co jde srdcem skrz. Potkáš ji všude možně, v tramvaji nebo metru, na ulici, v bufetu. A když je to právě tam, dáš si záležet, aby ses na ni podíval sytým pohledem. Jenže ona ten hlad pozná.

11. 08. 2016
6
9
1380
Miniatury prozaické

Ošizená kojeňátka slunce

Ošizená kojeňátka slunce
Bývala léta na tričko a limonádu. A teprve pozdní září zakroutilo žízni kohoutek. Jsou teď jiná léta, šitá spíše na kabátek. A ráno v rádiu k tomu říkali, že české matky přestávají kojit příliš brzy, v průměru po půl roce.

11. 08. 2016
9
8
1216
Miniatury prozaické

Zlíchov jedna louže

Zlíchov jedna louže
Zlíchov jedna louže. Za oknem v tamtom domě možná ještě kdosi pohledem po spodničce klouže. Ne, nešli nikam, řekli si před deštěm zůstat v peřinách. A dělají něco, jako když se popelí vrabečci v horké zemi.

09. 08. 2016
5
5
1137
Miniatury prozaické

Věčné břemeno vztahů

Ještě si chvíli povídali. O jejích dětech a manželovi, co od ní odešel za jinou. Snad z nedostatku společných témat, a možná chtěli postel zabydlet někým dalším. Kdo ví, na co mysleli, když probírali právě tohle.

07. 08. 2016
6
17
1646
Povídky

Olympiáda ze stran

Nasypaní pokrytci
Nedlouho před zahájením olympiády byl usnesením výboru zakázán start ruským atletům. Jejich země měla dlouhou dobu organizovat doping sportovců. Skandál, žně pro média. Slovo dostávají ostatní sportovci.

06. 08. 2016
7
21
2062
Úvahy

Laptop se špagetami

Laptop se špagetami
Italský bufet. Ještě než se pustí do špaget, vytáhne z hadříku laptop, v „kosmické šedé“. A pak už žvýká těstovinu za těstovinou, aniž by spustila oči z displeje. Mladá žena, co jí ani dobrý make-up nedodá na výrazu.

06. 08. 2016
8
19
1846
Miniatury prozaické

Za dešťů rozčeřené holky

Salome ve Zborovské
Na baťůžku má napsáno Augen zu und tanzen. Mladičká Salome ve Zborovské. Pouští šťávičku chuti, řekne si nejeden vilný Herodes a slíbil by jí alespoň hlavu cejna s citrónem. Ovšemže na stříbrné míse.

06. 08. 2016
7
9
1291
Miniatury prozaické

Zauralská nadělení

Zauralská nadělení
Prsatá Ruslana. Rozumějte, nemá nadměrně velká ňadra, jen s nimi umí pracovat. Jsou bronzová a ukrytá za krajkovím bílé halenky, na mnoha místech důmyslně prostříhané. Je to kulaťoučká blondýnka z dálného kraje, jehož strdím a mlékem hraje.

05. 08. 2016
7
8
1385
Miniatury prozaické

Smírčí výkon poezie

Noc, první srpnová
Noc, první srpnová. Vánek se pokládá do oken a budí maminky z křehkého spánku. A s něhou nahlíží do ložnic vydýchaných rodným štěstím, že až se zdá, jako by sám o mateřství cosi věděl. Nevěříš.

05. 08. 2016
7
6
1148
Miniatury prozaické

Mexický nebíčkář vs blavský lišák

Děsivá průrva do rozkoše
Měl jsem milenku, která v milostném vytržení doširoka otevírala ústa. Zdálo se, že si musí vykloubit čelist. Co bylo dole, bylo i nahoře. Nejprve mě ten výraz vylekal, ta děsivá průrva do rozkoše.

04. 08. 2016
8
12
1535
Miniatury prozaické

Pentličky v klíně

Pentličky v klíně
Jede tramvají, ponořená do své věci. Zatrhává si v odborném článku. Fixkou určitým větám uvazuje barevné pentle, takže jsou ve své obludné vědeckosti o něco krásnější. A drží si je na stehnech z poloviny nahých, jak se derou z letních šatů.

04. 08. 2016
7
10
1260
Miniatury prozaické

O náhlém konci jedné hysterie

Hysterický záchvat. Co dělat, je-li jím stiženo dítě. Strčit ho pod ledovou vodu. Je to recept účinný a navíc humánní, neboť si při něm člověk neotluče ruku.

03. 08. 2016
0
11
1649
Úvahy

Dívka v panenském kontrapostu

Zrcadlová síň
Každá si nese světem svou papírovou taštičku a na ní nápis. Dior, Hermes, Gucci. A myslí si přání: Jen ať čučí. Václavákem jich denně pospíchá moc, s chutí do dárků, do Vánoc.

03. 08. 2016
7
7
1201
Miniatury prozaické

Nad jedním unáhleným soudem

Pod jedním ze zdejších „polemických“ příspěvků (autor Mkbaby reaguje na autora R. L. ) jsem zaznamenal několik vzájemně se podporujících hlasů, jimiž byl kritizovaný autor hnán až k trestnímu soudu, přinejmenším k přestupkové komisi. Důvodem měl být jeho ne zrovna lichotivý, přesto zjevně v nadsázce vyjádřený názor na okruh jiných autorů.

01. 08. 2016
2
10
1520
Úvahy

I kdyby tisíc televizí...

I kdyby tisíc televizí…
Snad těmto nedělím chybí chvilka poezie. Zato řízků a pudinků je víc než dost. A taky všech těch útěků za zábavou a výletů za dálavou To se pak snadno s jistou pýchou řekne: My nemáme televizi. Jak by ne, když v placce telefonu nosí tisíc televizí.

01. 08. 2016
8
8
1184
Miniatury prozaické

Kanibalové, snoubenci, spotřebitelé

Mašličky
Na zadní straně svých tučňoučkých stehen má mašličky. Ale nerozvášeš je, jsou zapuštěné pod kůží. Pojistka před nenechavými muži. Štráduje si to k Andělu a až večer možná někomu dovolí.

31. 07. 2016
10
9
1376
Miniatury prozaické

Zrzečka z Neoluxoru

Vržeňátka páteční noci
Milenci se k sobě stulí v kině, opilci budou zas nalézat libost v močovině. Až k půlnoci jedni i druzí půjdou tou samou ulicí, zadívají se na sebe stejně smutnými pohledy. Neboť ať milenci, nebo opilci, všichni jsme jen světu nešťastná vržeňátka. A ve smutku není vrchu.

30. 07. 2016
6
3
1091
Miniatury prozaické

Dívky na prázdninách

Holčička s žirafou a bez ní
Crni Mostar se měnil v pole a nekonečné nic oblohy. Autobus ujížděl k severu, první zastávka Benátky. Holčička si držela plyšovou žirafu a rozptylovala babičku. Chtěla, aby jí z trička koukalo rameno jako dospělým ženským.

30. 07. 2016
11
7
1265
Miniatury prozaické

Jen hovězí opar a ticho

Bledulka v tramvaji
Je bílá jako stěna jejího dětského pokojíčku, tak často v něm za večerů měla na krajíčku. Teď jede tramvají někam ke Smíchovu a nervy svého drobného těla sytí muzikou. Ale nehne se, ani nožky jí nehrajou. Zato jsou v květinkových legínách a v bocích se, navzdory její hubenosti, plní do kulata.

29. 07. 2016
8
8
1302
Miniatury prozaické

Třináctiletá Venuše

Třináctiletá Venuše
Třináctiletá Venuše v tramvaji. Jakoby na hladinu Vltavy právě dopadla uťatá varlata boha Urana, zapěnilo to a ona byla na světě. V tom pohledu je úlek i bezradnost a vůbec celá ta děsná událost. A tělo má tak, jak ho Praxitelés sesekal do mramoru.

28. 07. 2016
8
12
1622
Miniatury prozaické

Podivuhodná praxe slečny Dombrovské

A skleněnej medvěd s šesti nohama a rotující kedluben a myš co hrála na buben.
Amerika, země rozporů. Na jedné straně konzervativní, vzešlá z askeze prvních kolonistů, na druhé straně fantasmagorická svým sektářstvím, a poskytující ideji svobody bezbřehost. Postmoderní éra nalezla v Americe, přesněji Spojených státech, ideální zázemí: blahobyt, mnohost forem, toleranci.

27. 07. 2016
7
15
1994
Úvahy

Místa věčného napětí

Místa věčného napětí
Nad ní betonová klenba barrandovského mostu, pod ní sedátko bicyklu a před ní výlet. Až bude mít dost, složí to někde u řeky a bude-li voda dost křišťálová, zchladí ona místa věčného napětí.
Svár páru
Zahájili svůj svár v metru. Snad že pod zemí naleznou pro svou věc lepší kulisy: tmu, vlhko, tíseň.

26. 07. 2016
8
7
1291
Miniatury prozaické

Živé alkoholy a schizofrenní Pýthie

Malý perský škrt
Vyšli si k mekáči na kraji Mnichova, že si dají žemli a limonádu, namísto toho zažili kanonádu. Olověná čočka. A není to zrovna hezké, jako když se v zimě z nebe snáší bílá vločka. Ach Němci, ti nenapravitelní romantici, nejprve si z nenaplněných kolonialistických ambicí ze země udělali malý Orient a teď se diví tomu perskému škrtu přes jejich selankovité vidění světa.

25. 07. 2016
8
9
1607
Miniatury prozaické

Zmoklé holky z Barrandova

Zmoklé holky z Barrandova
Holky jedou z bazénu. Ještě jsou jako ptáčci za dešťů, ještě jim srdíčka divě bijí. A dole jsou rozmoklé a taky trochu prostydlé. A muži v tramvaji jednou fantazií žijí.

25. 07. 2016
7
11
1740
Miniatury prozaické

Těžký den referenta antipsychiatrie Hollého

Filosof Michel Foucault to důmyslně tematizoval za použití své „archeologické metody“. Režisér Miloš Forman to umělecky ztvárnil v dojemném filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. A ředitel psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý to praktikuje. Řeč je o fenoménu antipsychiatrie.

23. 07. 2016
3
15
2198
Úvahy

Malý zemský host

Zajatkyně těsných šortek
Václavák odpoledne, pod lipkami dívka. Na Japonku má neobyčejně velkou zadnici. Zajatkyně těsných šortek. Je-li její hotelový pokoj obrácen k východu a ona spí nahá, pak se náhodnému návštěvníkovi může k ránu naskytnout tento pohled: z úžiny mohutné vlny vystupuje světlo.

21. 07. 2016
9
8
1379
Miniatury prozaické

Stín verše kypícího z blůzy

Erotický absolutiv
Člověku jiné epochy by kadaňské chladící věže uprostřed palouku mohly připadat jako vstup mimozenské civilizace do věci samé. Dva betonové masivy, jen tak si sem přilétly zabydlet krajinu. Současníky údiv nevezme, už poznali lecjaké divy. Ovšem je tu ještě jiný masiv, plný krve, chuti, tance a životní šance, totiž zadnice průvodčí, holky, co je jí trochu více.

20. 07. 2016
8
9
1540
Miniatury prozaické

Lyričtí dělníci řeky

Griliášový vypravěč
Ve čtrnáctém patře Karlových Varů ševelí vítr. Dole lidi a každý si vede svou. A přestože se vítr zvedá s krušnou mocí, žádný z těch příběhů, co si je chodci vyměňují, sem nedonese. Z útržků těch povídánek žije prodavač oplatek, ten griliášový vypravěč, sladký jelimánek.

19. 07. 2016
8
8
1241
Miniatury prozaické

Rusalka v pršiplášti

Na kraj světa
Vyšli si v dešti, maminka s klukem. Snad šli by až do Budapešti, jenže tramvaj jim nabídla zas jinou perspektivu. On si sedne zadumaně, ona se na něj usměje, něžně. Až dojedou na Anděl, dají si utopence a poledne stopí v pivu.

18. 07. 2016
8
9
1406
Miniatury prozaické

Smích pouštních erotiků

Polední kolo štěstí
Staré Hlubočepy. V bílé haleně jak obřadník kultu Gastro vyhlíží ze dveří svatyně hladové ovečky. Pizzař. A je poledne, ony přijdou a on roztočí nad hlavou těsto, to kolo štěstí.

16. 07. 2016
5
5
1242
Miniatury prozaické

Žena 21. století

Mohla by pracovat kdekoli, v Exxonu, O2, Mattoniho minerálním impériu nebo třeba v Price Waterhouse Cooper, prostě kdekoli. Je na to totiž program. Linkedin. Do něj uložila svou podobenku, ovšemže pořízenou v profesionálním studiu, podala zprávu o své protokolární identitě a přidala veselou tečku: má ráda hudbu, lyžování, moře, víno a golf.

15. 07. 2016
6
21
2392
Povídky

O českém příspěvku do dějin bizarelie

Gambijský prezident svého času vyhnal ze země lékaře bez hranic, kteří se snažili pomáhat nakaženým virem HIV, neboť se domníval, že na léčbu zákeřné choroby má vlastní účinný recept: požívání banánových šlupek.
Gubernátor Kalmycké republiky Kirsan Iljumžinov zase do tisku pravidelně líčil své zkušenosti s mimozemskými civilizacemi, jako jakýsi kosmický Hermés prostředkoval mezi UFO a lidstvem planety Země.
A pan Garrison z kresleného seriálu South Park tvrdí, že „homosexuálové nejsou lidé, neboť jim v žilách namísto krve teče tmavá olejovitá kapalina“.
Gambie, kalmycká gubernie, komediální seriál a – český parlament.

15. 07. 2016
3
11
1544
Úvahy

Holka v dávné žízni

Holka v dávné žízni
Mlíko pije přímo z krabice, vždyť tahle tramvaj jede ránem. Holka v dávné žízni. A s každým hltem si vzpomíná. Jak ještě nejezdila za prací do ofishausu a neřešila, jestli zvládne o poledni pauzu.

14. 07. 2016
3
3
1102
Miniatury prozaické

Plachonohá momí

Vrcholky Anděla
Přes vrcholky prsou jí vlaje látka, jako vlajka horského národa nejvýš světu. Kolem krku korálky, na znamení, že nehoruje pro války. Tak si z Anděla vyráží někam za svou, a já rád bych se k ní přitočil: Tímhle světem lepší je vyrážet ve dvou.
Japonská rosnička
Dívala se jako rosnička na žebřík, ta malá Japonka.

13. 07. 2016
5
3
1068
Miniatury prozaické

Mozaiky příběhů

Mozaiky příběhů
Mnoho příběhů vyhoří s půlnocí, pár jich přežije ráno a jen nepatrný zlomek se promění v kameny mozaiky života. Někde vysoko sedí Editor, který už z pozice svého místa vybírá jako vhodné příběhy „vysoké“. Jejich přehled pak poskytují fotografie v rámečcích a ve vitrínkách obytných stěn: svatba, děti, automobil, dovolená v Řecku. A taky listiny na dně šuplíku: rozsudek o rozvodu, složenky s alimenty, exekuční příkaz.

13. 07. 2016
4
4
1153
Miniatury prozaické

Nad koktajlem bos

Nad koktajlem bos
Tři holky v baru. Brčky si dopřávají barevné koktajly a dovolávají se genderově vyváženého čtení výroku Kazatele Raduj se mládenče v mladosti své. A jako antický svět přál lásce mezi muži, i ony se, po těch tisícovkách let potlačovaných práv, vydávají jednopohlavní libosti. A muž, co je u toho pozoruje, je nad koktajlem bos.

12. 07. 2016
5
5
1245
Miniatury prozaické

O prvních lidech

O prvních lidech
Snad právě tady tábořili první lidé. Mýtina sevřená kamenem skal. V něm ještě stopy přesliček a plavuní a dávných zvířat. Ržání cvrčků, teď když padá dlouhý letní soumrak, nabírá na síle.

12. 07. 2016
4
6
1148
Miniatury prozaické

Okovy do bludného světa

Ponořeni v asfalt
Už i ocel slábne horkem, jen s řidiči to nic nedělá. Dál krouží svými klimatizovanými vozy po autostrádách, hlouběji a hlouběji ponořeni v asfalt. Kdyby se tak za nimi chtěl zavřít.
Okovy do bludného světa
Kdysi přišla kuriozita z Číny a k dostání byla jen u veksláků: hodinky s kalkulačkou; stroj na kalkulaci připevněný k tělu.

11. 07. 2016
5
7
1311
Úvahy

Vítejte v Zlatých lázních

Vítejte v Zlatých lázních
Ahoj čubino, pozdravily se dvě kamarádky u vstupu do Zlatých lázní. A skutečně vypadaly jako čubiny. Ta drobná vulgarita na uvítanou je nejspíš snadněji přenese do společného světa. V něm leží polonahé na zádech, tučná břicha vyvalená slunci, stehna rozcapená širočinou a vedou řeči na živočišné téma.

10. 07. 2016
5
32
2903
Miniatury prozaické

Všichni dobří sousedé

Dávná žízeň
Slast je učiněna ze vzpomínky žízně, je uhašením. Za žaluziemi, a ne jedněmi, se o této noci, neboť sobotní, vydávají až na dno paměti. Hraje hudba, šumí víno, obvyklé kulisy lásky; světlo je tlumené, jeho přílišná prudkost by zahubila fantazii, erotice nezbytnou. Blízkost těl probouzí dávný milostný kód, jakoby od časů prvního páru čekal moře let právě na jejich setkání a jen s nimi mohl opět na svět.

10. 07. 2016
3
2
1071
Miniatury prozaické

Vévodkyně z Věstonic

Věčný pohyb milostné ranky
Čas siesty. I tady na Slivenciho Julio Iglesias přikryl sametem svého hlasu. Jde zahradami a okny otevřenými do nicnedělání. A slunce pálí a pod baldachýny kdekdo hledá spásu.

09. 07. 2016
3
6
1223
Miniatury prozaické

Studené války

Studené války
V nočním rozhlase mluví o studené válce. Jako by nestačila ta spousta studených válek v skrytu domácností. A těch obětí, hekatomby zlomených srdcí, zpola opuštěných dětí. Jen nikde žádný pomník.

09. 07. 2016
4
4
1270
Úvahy

Kdo je tady dítě?

Madona v tramvaji
Má výraz Raffaelových madon, má i jejich oči, něžně zahleděné někam do těžkostí, a rty celé od jemnosti. A jejich světlou pleť a silné vlasy. A taky má ohromné břicho, jenže není těhotná. Je plná krásy.

08. 07. 2016
5
10
1457
Miniatury prozaické

V erotickém mezičase

Uprchlý podnikatel
Uprchlý podnikatel už se houpe. Jenže nikoli na lucerně, nýbrž v síti natažené mezi dvěma palmami. Na kokosových ostrovech našel druhý domov. Ruce si myje ve sluníčku, raketou pálí do míčů a o večerech se přebírá v rybím mase.

08. 07. 2016
2
6
1236
Miniatury prozaické

Genius ex officio

Jmenuji se Jan Š. a když mi bylo osm let, maminka mě vzala do pedagogicko-psychologické poradny. Tam mě hodili do stroje a ten naměřil hodnoty vskutku bimbázní.
Ne, tak takto to nezačíná.

08. 07. 2016
2
18
2024
Miniatury prozaické

Proč jsou některé ženy tak zvrhlé

Pomáhat a chránit
Před kavárnami stolky a u nich holky. Ledovou kávu berou do parády, to je léto. A z těsných šortek stehna svítí nahé veto. Ale chodci se nevzdávají a pozorují, jestli si je některá náhodou nepocintala, že by nabídli malou pomoc.

08. 07. 2016
5
9
1416
Miniatury prozaické

Uspáni do zaklesnutí

Mizející
Má krásné vlasy a dva malé kluky. A ti zas mají koloběžku. S manželem to nevyšlo a pro nového by teď vyklusala Sněžku. Jenže doba je zběsilá a svými víry stáhne každý vztah ke dnu.

07. 07. 2016
4
15
1989
Miniatury prozaické

Z vděku Primošten

Kolbásníci
V Lidlu tatík s klukem, takovým čahounem. Postávají u regálu s klobásami, tatík říká: To máš na teď a to si sníš na hranicích. Nejpíš míří k Rijece. Kluk je vývinu, má obavy, aby mu správně sílily plece.

05. 07. 2016
5
7
1353
Miniatury prozaické

Sát tipy z písmáckého prsu

Kdo z písmáckého prsu saje příliš mléka tipů, stává se obézním. A obézní autor má po mlíčku větší a větší hlad. Hladem je přímo smýkán. Zkuste mu pak říct, že to mléko není než náhražka, jakýsi sunar, křivá tekutina.

04. 07. 2016
5
27
2331
Úvahy

Lono je pasca

Lono je pasca, čtu. Dál nic. Autor se spokojil s konstatováním, že lůno je past (prý na muže). Připomnělo mi to včerejší cestu Myslíkovou ulicí: vycházím z antikvariátu a v dálce, tam, kde obvykle jen cinkají lžičky o hrníčky s kávou, řev: tlupa Poláků křičí Polska, Polska; někteří u toho i vyskakují do výšky, podobně jako opičáci chystající se k útoku na znepřátelenou tlupu.

03. 07. 2016
3
41
3489
Kritiky (lit. kritiky díla)

Po milencích ptačí bříško

Hey iPhone
Děti odjíždějí na prázdniny. Některé k Otavě, jiné až do Číny. Rodiče si dělají starosti: Bude tam signál. Mají na cestu dost svačiny.

02. 07. 2016
6
5
1161
Miniatury prozaické

Neklidná figura

Galerie hlavního města Prahy, v objektu knihovny na Mariánském náměstí, nabízí výstavu s názvem Neklidná figura. Předvádí se tu řadakvalitních plastik, počínaje Myslbekem a konče desátými lety 20. století. Z výběru děl je patrné, že autorem výstavy je vynikající český kunsthistorik Petr Wittlich, jehož doménou je právě moderní české umění.

02. 07. 2016
6
5
1349
Recenze i neliterární

Msta Wittgensteinovi

Láska je násilí
Věří na lásku a na všechny její vnější projevy (a možná jen na ně), a tak svůj snubní prsten nesundává. Teď jede tramvají do práce s očima v románu. Co v něm asi tak je. Popisuje se v něm mužský teror pohledem ženy z Ománu.

30. 06. 2016
9
8
1286
Úvahy

Jahodová pěna

Toho dne, kdy v městě dojde jahodová pěna
Skončila jim škola, děvčátka sedí v cukrárnách s maminkami a pořádají jahodovou pěnu. Smějí se a cinká to jako lžičky o porcelán. Maminky k tomu upíjejí kávu, pyšně, neboť vysvědčení mají za malou slávu. A holčičky jedí tak, až z toho mají pusinky celé zrůžovělé.

30. 06. 2016
7
7
1306
Miniatury prozaické

Kavárna u Grácií

Kavárna u Grácií
Tuhle kavárnu mají na starost tři dívky. Občas tak zaslechneš růžové ááách a pak útlý smích. Dvě jsou tmavé, to je Robusta a to Arabica, seznamte se, a třetí je jak padlý sníh. Ani nerozpoznáš, zda ti srdce rozhoupala káva, nebo některá z nich.

29. 06. 2016
8
10
1316
Miniatury prozaické

Let tučným létem

Zlíchovští kameníci
Zlíchovští kameníci berou dobrou chvilku. Ke slovu přicházejí cigarety, limonády a trocha k snědku. Žádné zbytečné řeči. I holky z plechových skříněk mlčí, jen si do té pohody hladí ňadra.

29. 06. 2016
3
4
1150
Miniatury prozaické

Věci mezi člověkem a trávou

Malé české Sarajevo
Být Jon Bon Jovi z Prahy, opanoval by kopce nad Radotínem a spustil z nich sólo pro elektrickou kytaru. Je to o mnoho lepší, než když z podobných kopců spustili znesváření Jugoslávci sólo pro těžký kulomet. Radotín, malé české Sarajevo.
Věci mezi člověkem a trávou
Za Dobřichovicemi v poli shrbená postava.

28. 06. 2016
4
12
1354
Miniatury prozaické

Ledový kout neřesti

Vladis, Majk a Maxo
Hotelový pokoj. V televizi zpívají tři potetovaní hoši. Jako správní kámoši z jednoho dvorku si dali přezdívky: Vladis, Majk Spirit a Maxo. Sice je jim už něco k čtyřicítce, ale dneska se prý dospívá později.

28. 06. 2016
6
9
1396
Miniatury prozaické

Erótovi svědci mléka

Nahé předpolí
Tady je nahé předpolí Prahy. Stud se sem snáší jako tíseň na Náhorní Karabach, ale stejně rychle mizí. Dívky tu prvně veřejně odhalují ňadra, je to jejich malé poselství urbi et orbi. Muži, pokud nevěnují pozornost tomu poselství, obětují láhvovému pivu, celé hekatomby neuronů obětují dementogennímu lupulinu.

26. 06. 2016
8
18
1879
Miniatury prozaické

Všichni dobří občané

Paní učitelka z Prokopského údolí
Prokopské údolí, lesní stezka. Paní učitelka bere chlapečkovi z ruky kopřivu. Děvčátka si oddechla. Skutečně.

24. 06. 2016
7
11
1655
Miniatury prozaické

Zde leží párty kluk

Zde leží párty kluk
Byl to náš soused, takový párty kluk. Byl jsem asi poslední, kdo ho viděl živého. Vítěz Superstar Bendig médiím popisuje sebevražedný konec svého známého. Tihle hoši nemívají dlouhou životnost, putování od besídky k besídce vyčerpá.

23. 06. 2016
6
19
1901
Úvahy

V usnulé chvilce

Horký sad
Za červnových odpolední se město mění v horký sad. Některé nechávají své ovoce nadivoko, jiné je ukládají do košíčků, z nichž ty krajkové jsou nejlepší. A ty chodíš a kontroluješ úrodu, často se zastavíš, abys pokýváním hlavy vzdal hold zralosti: Ano, tady již sládnou do plnosti. Jen chutnat není dovoleno.

22. 06. 2016
6
6
1058
Miniatury prozaické

Amoresperros aneb artaudovský živel

Po dvou krátkých poznámkách k tvorbě autorů, o níž jsem valného mínění nenabyl, jsem se rozhodl narovantbilanci a přijít s komentářem pozitivním. Tedy, komentářem, spíše jen notickou na okraj a oznamem k pozornosti.
Tak tedy autorka amoresperros.
Artaudovský vodopád syrovosti; hledání deleuzovského těla bez orgánů; podivuhodný humor.

21. 06. 2016
3
30
2777
Kritiky (lit. kritiky díla)

Logolulík

Logolulík
Metro. Drží svou kabelku něžně, jako by ji právě přivedla na svět. A snad dumá, jaké jí dát jméno. A vůbec, je to kluk, nebo holka.

20. 06. 2016
8
10
1294
Miniatury prozaické

Sen slečny Sáry

Zdravím tě, ženo v modrém kostýmku
Zdravím tě, ženo v modré kombinéze, provoněná jarním větrem a olejem. Verše Jana Pilaře z roku 1950 by našly své uplatnění i dnes. Jen s mírnou obměnou. Ženy už sice neovládají jeřáb a neřídí nákladní automobil, ale nadšení do budování, nyní kapitalismu, jim nechybí.

19. 06. 2016
5
4
1151
Úvahy

Nulový stupeň digitální identity

Post coitum omne animal triste
Rustika namířila telefon k reproduktorům hi-fi soupravy a za chvíli už z displeje četla: Čajkovskij, Valčík květin. Taman jí dolil víno, snad chtěl utlumit její vášeň pro vymoženosti techniky. Ona si ale dál pohrávala s přístrojem, nemělo to daleko ke zlozvyku dětí zkoumat své genitálie i za společensky nevhodných situací. Tak tedy Valčík květin, řekl v naději, že obrátí milenčinu pozornost zpátky do kruhu živých, mezi ně dva.

19. 06. 2016
5
2
1003
Miniatury prozaické

Crimen laesae feminae

Svátost pomyšlení
Svou svátost pomyšlení sevřela dnes do sněhobílých šortek. Jen opálená stehna a pak už nekonečná touha. Takhle jde se svým milým, jehož neznám, a přesto ho rád nemám, mostem k náplavce, k trhům s ručním tovarem. Dají si distingovaně mošt na košt, nebo si nezřízeně zmastí brady ovarem.

18. 06. 2016
6
7
1215
Miniatury prozaické

Biožert

Telecí s trochou citronu
Jak se asi tváří, když ji milý souloží. Protože tady v ranní tramvaji se moc mile netváří. Na klíně má obří kabelku, i ta má výraz telecí, jen ji chybí ještě ten citronový tón. Jede do práce, nejspíš nějaké obří korporace.

17. 06. 2016
5
8
1223
Miniatury prozaické

Zelené pahorky polabské

Nuda veritas
Dusno nám všem sedí na hrudích, ale jen opravdu odvážné ženské se zbavují přebytečného textilu. Stojí pak na nástupišti s dekolty redukovanými až na nahou pravdu. Je to nabídka učiněná slunci, nebo hledačům pravd.
Ta růžová věc je past
V Holešovicích přistoupila holka v džínových šortkách.

17. 06. 2016
6
6
1036
Miniatury prozaické

Digitální hudba pramenů

Podivná dvojice
Ke kolonádě jde ruská dvojice. Ona chemlonová blondýna má vskutku mohutné plíce, ale nic moc více. On jde za ní, podobá Kaddáfímu ve vůdcově triumfální chvíli, když ho táhli za tankem. Ale život s takovou ženou musí unavit.

17. 06. 2016
6
5
1164
Miniatury prozaické

Bahenní satyr Števo

Bahenní satyr Števo
Maly sme sa opýtať Števa, vnáší do pléna přítelkyň zpozdilý návrh. Pět Slovenek na nástupišti, vracejí se z lázní, taky už mají svůj věk. Prožily pár dnů mimo domov a manželství, vychutnávaly horké koupele i tíhu bahna na nahých prsou. A třeba si představovaly Števa, ve snech ho viděly oděného jen do vrstvy bahna ke kádím klopýtat.

17. 06. 2016
6
9
1303
Miniatury prozaické

Dóm lásky

Dóm lásky
Blíží se desátá a na Brumlovce už dávno generují peníze, to bohatství všech milenců. A chovají se k sobě důvěrně, říkají si jmény, sdílejí soubory v počítačích, volají si, pijí spolu kávu, přesně jako milenci. A nemohou se toho všeho nabažit, tak spolu tráví čas od rána do večera. A předákům lásky je i to málo a k půlnoci svádějí ostatní, aby ještě chvíli zůstali.

14. 06. 2016
7
6
1114
Miniatury prozaické

Toyenka u Mamkové

Stává se, že prostý obdiv přeroste v touhu po blízkosti. A tak Toyence už nestačilo žít v úkoji enigmatického sousloví vzdálenému nablízku, ale chtěla blízkost svého fetiše prožít. Ostatně nebyla než nejnižším produktem doby na pro-žívání, lépe u-žívání postavené.
A tak jednoho rána zaklepala na dveře advokátky Klády Mamkové.

13. 06. 2016
2
48
2877
Povídky

Ledová pohádka noci

Radosti hlídače parkoviště
Bere pár jogurtů, WC čistič a růžové kalhotky. Holka v Lidlu. Nezapomněla ještě něco k jídlu. zamyslí se teď u kasy.

13. 06. 2016
6
8
1523
Miniatury prozaické

Nebe na hvězdy hubené

Hořká chvíle
Zurčí tu kašna a za zády se klepou motory aut, malý kout Plzně. Na lavičkách posedávají dvojice, každá ve svém důvěrném hovoru. Pak přijde chlapisko, strká do vody pivisko a zjevně se těší, až v hořké chvíli nalezne svého důvěrníka.
Kouř od žemlí
A na jedné lavičce se krmí holky šunkovými žemlemi.

13. 06. 2016
6
5
1101
Miniatury prozaické

Toyenka aneb ponížený kýč

Předesílám, že když slyším jméno Klára Samková, zmocňuje se mě nevolnost. Dryjáčnice, podprůměrná advokátka a ještě horší komentátorka veřejných témat. Ve zkratce, osoba, která neodhadla míru svých možností a v jakési sebereflexivní slepotě ponižuje se kudy chodí. Jsme na literárním webu, tedy citujme Březinu: Nikdo nemůže si trvale přivlastniti více na této zemi, nežli stačí udržet svým duchem.

12. 06. 2016
3
83
3959
Ostatní nezařaditelné

Úbytek smyslu

Úbytek smyslu
Stále více možností a stále méně důvodů k nim. Václav Bělohradský vystihl současný stav úbytku smyslu přesně. Na internetu si člověk může najít simulaci střetu proteinu s protilátkou anebo přečíst rodokmen světové popstar až do páté generace. Je to věc volby.

11. 06. 2016
5
8
1164
Úvahy

Exploze věčného ženství

Mokrá trička
Sobota se rozhrnula na déšť a na Staroměstském náměstí ženy, každá na sobě růžové triko, čekají na povel. Až přijde, uvedou do pohybu tělo obřího lososa. Ten proplave ulicemi proti proudu až k ostrovu, kde své pohlavnosti složí poslední účet. Ale než ta trudná chvíle nastane, prosím déšť a odhaduji, která dnes bude miss mokré tričko.

11. 06. 2016
10
9
1282
Miniatury prozaické

Nedočkavá ouvertura

Nedočkavá ouvertura
Je skoro půlnoc a od Eiffelovy věže burácejí beaty. Tady se mejt nikdo nepůjde a ty tisíce laserů jen tak nepozhasínají. Dýdžej celebruje zábavu den před mistrovstvím světa v kopané. Nedočkavá ouvertura.

10. 06. 2016
7
13
1523
Úvahy

Vražda autenticity

Vražda autenticity
Do displeje telefonu ťuká vážně, jako by sepisovala protokol o vraždě. Ostatně ano, o vraždě autenticity. A tak je jedno, jestli právě někomu líčí, jak včera výhodně koupila liči nebo podává své city. Vše je jen digitální šlem protékající krásnou tubou s prasklým displejem.

09. 06. 2016
9
11
1229
Miniatury prozaické

Číňanka v jahodovém kloboučku

Sluníčkáři
Lidská společenství už se rozvoněla krémy na opalování. Sluníčkáři jim říkají ti věčně zamračení morousové, co rádi tráví čas ve stínu davů. Ale sluníkářům pranic nesejde na jméně, jsou velkorysé plémě.
Azuro na Václaváku
Václavákem jde podivín, mumlá si sám pro sebe a jeden po druhém krčí prsty.

07. 06. 2016
7
9
1486
Miniatury prozaické

Láska k umění

Láska k umění
U Josefa Chuchmy došlo na téma vztah k výtvarnému umění. Zástupce velkého aukčního domu ukazuje na konec sběratelství: dnes kupci hledají jen investici, už žádná láska k umění. To nepřekvapí. Vždyť v kapitalismu postupně nahrazovala užitnou hodnotu věcí hodnota čistě směnná, až se vše stalo jen zbožím a spektáklem.

07. 06. 2016
11
5
1288
Úvahy

Poslední ostrov distance

Sbohem cizí matko v cizím pokoji…
Sousedi se ukládají k spánku. On si ji přitáhne k sobě, tu svou mamku. A z rádia jde noční proud a s ním cizí žena v cizím pokoji. „.

06. 06. 2016
9
11
1418
Úvahy

Soud se probouzí, povstaňte

Řidiči
Řidiči začínají svůj den zácpou. Snad si v tom už libují, jinak by prostě jeli tramvají. A tak lelkují za volanty. Ještě že vynalezli tablety, ty pomáhají.

06. 06. 2016
9
12
1785
Miniatury prozaické

O jídle aneb obětina v high definition

Není dne bez pořadu o vaření. Někteří lidé své profily na sociálních sítích proměnili v talíř svíčkové. Kdo ještě ve svém portfoliu nemá podobenku nad hodovní tabulí, jako by nebyl. Není ta posedlost jídlem nakonec symptomem duševní nerovnováhy.

05. 06. 2016
9
15
1668
Úvahy

Ženský kosmos

Lodě bláznů 21. století
Televize je plná neurotických lidí. A ti, co neurózu skrývají, kladou neurotické dotazy: Zvládne Česko migrační krizi. Kde je hranice svobody slova.

05. 06. 2016
10
6
1169
Miniatury prozaické

Rozchod jako žánr

Sdílení dezertů jako kompenzace
Po nedělním dezertu se lidé oddávají snění. Jen zřídka své sny sdílejí. Thank God it´s not that simple in my secret life, zpívá Leonard Cohen. Ale protože současný člověk je hyperaktivní a extrovertní, objevila se nabídka: tlačítko sdílet.

05. 06. 2016
6
4
1188
Úvahy

Holan na korze

Sídliště o polednách
Sídliště. Do ulice svítí slunce, maminka sedí na zábradlí, před sebou kočárek. Tulák vybírá popelnice. Těm několika pozůstalým keřům odrůstá květ.

04. 06. 2016
8
13
1599
Miniatury prozaické

Manon je krátké retko

Branické skály
Tvářím branických skal lze přiznat výzor á la clean shaved man. A snad i trochu kolínské, když se lezci šmiknou nohy a v dlouhém polibku skalisku vydává se fall in love. Tady se dávno neláme kámen, nejvýš těla sportovců. A říkají tomu v mezinárodní řeči challenge.

03. 06. 2016
7
10
1344
Miniatury prozaické

Noční kašel děťátek

Playa Blanca
Bílá pěna, bílý písek, bílý kokos, bílé kalhoty mužů a bílé sukýnky žen. Playa Blanca. Ztracený ráj, šuměnka hozená do vody bez konce. Tady pálí slunce do baňatých ňader a do pytlíků, tady jsi na rovníku.

03. 06. 2016
8
8
1266
Miniatury prozaické

Hyperreálná bramboračka

Hypereálná bramboračka
Společnost transparence je společností bez básníků, bez svádění a metamorfózy. Tím, kdo vytváří scénické iluze, rozličná zdání, rituální a ceremoniální znaky a do protikladu k hyperreálným, holým faktům klade artefakty a antifakta, je totiž právě básník. Tolik Byung-Chul Han v knize Vyhořelá společnost. Možná právě proto ta emoční bramboračka, co denně probublává médii.

03. 06. 2016
9
9
1286
Úvahy

Firma na zážitky

Řetízkáč FM
V rádiích už rozjeli kolotoč řečí. Fotbalisté očekávají teror. Magistrála stojí. Plánujete dovolenou.

02. 06. 2016
8
13
1635
Miniatury prozaické

O nebi bez hvězd

O nevyužívání možností
„Já se třeba rozhod v noci, že někam poletím. A sed jsem na první letadlo a letěl ani nevím kam, někam na Maledivy. Na palubě jen já a pár bláznů. “ Tak líčí svá dobrodružství bohém a emigrant Jiří Gringo Kotík v dokumentu Bye Bye Shanghai.

01. 06. 2016
8
12
1871
Úvahy

Zličínská Hirošima

Studnice němoty
Tohle metro je němé. Je to studnice němoty. Lidé po sobě hledí na mnoho způsobů, z nichž žádný nemá znamenat nic dobrého. Dokonce i ti, co hledí do země, displeje nebo novin, tak činí s vražedným výrazem.

01. 06. 2016
10
10
1499
Úvahy

Mravenci v bouři

Digitální vesmír ranní tramvaje
Tady se točí mikrosvěty. V ranní tramvaji cestující ponořeni do svých digitálních štěstíček, planetky velmi privátního snění. Ta píše kamarádce skajp, že včera s partou prošli řadu knajp, a teprve teď má žízeň. Ten zas čte, co řekl ministr zemědělství na zasedání a co na to 159 diskutujících.

31. 05. 2016
8
9
1269
Miniatury prozaické

Borcení digitální fotografie

Borcení digitální fotografie
Digitální fotografii v tisku blednou barvy, posmutněl v nočním rozhlase fotograf a historik Birgus. Žádná nevydrží déle než pár desítek let. Pravda média: zajít jako život, nezůstat tu déle než člověk, co se na ni směje. Vědí tohle všichni ti rozsévači obrázků s mobily v rukách.

29. 05. 2016
7
11
1559
Úvahy

Kojená hra

Kojená hra
V bezmasé jídelně se líbí rodinkám. Mladý pár s dvěma dětmi. Uřvaný kluk se dožaduje cecíku. Dostane ho a rázem je spokojený.

28. 05. 2016
7
4
1115
Miniatury prozaické

Podvečer rozehřmělých tanců

Podvečer rozehřmělých tanců
Podvečer rozehřmělých tanců. Prohnaly se oblohou a někde po nich zbyly pošlapané palouky. Na Nově teď paní ukazuje svou polehlou zahrádku, důkaz květinou. Diváci kroutí hlavami.

27. 05. 2016
4
6
1211
Miniatury prozaické

Století nevyhnutelných tras

Milka ve stanici Muzeum
Svůj ohon barvou hýčká, už ho má jak pramen mlíčka. Třeba se jmenuje Milka. Nevíme. Stanicí Muzeum jde s plnotučným výrazem, hlavu pyšně vztyčenou co alpský štít.

27. 05. 2016
8
17
1798
Miniatury prozaické

Říčný Číňan

Vpád jiného
Déšť je vždy vpádem jiného. V záplavě stejného, všech těch digitálních obrazů a unifikovaného tovaru, je to zpráva odjinud. A mokří jsou rázem všichni jiní: ta je má jak poloviční limetky a tahle pod trikem chová pár dýní. Ach, tenhle vpád jiného…
Roztopřísná kurátorka světa
Jako by brala kuratelu nad celým světem, ta mladá žena se tváří roztopřísně.

24. 05. 2016
7
13
1727
Miniatury prozaické

Drobné erotické zpoždění

Nad roztockou efedrinkou
Jedu vlakem s labskou šmouhou po straně. Hladina se třpytí sluncem, jemuž důvěřují i čeští vinaři, ti nesmělí patroni. Skály lámou prostor jako zjitřený kubista své objekty a do trávy poléhají stíny stromů. A ti, kdo se nadýchali zplodin nad roztockou efedrinkou, teď té krajině dávají ještě mnohá další jména.

23. 05. 2016
4
9
1280
Miniatury prozaické

Zelené pahorky krušnohorské

Antikvariát na korze
Na karlovarském korze už celá desetiletí sídlí antikvariát. A v jeho koutě muž za pultem. Své kousky si umí pochválit. Povídá o nich, jako když holoubek ťuká zobáčkem do zrcátka.

23. 05. 2016
8
5
1176
Miniatury prozaické

Paoliny kamínky

Malá Rwanda v trávě
Na obzoru chalupa. Nad krovem se vznáší wifi signál a v komůrce plazmová televize. Jen tak je současnému člověku obyvatelná. (Na klimatizaci se pracuje.

21. 05. 2016
3
9
1383
Miniatury prozaické

Na odvrácené straně lásky

Malinový jam pátku
Pouliční muzikanti už mažou malinový jam. A lidé. Pátek dospěl k odpoledni, jejich nadšení je plnoleté. A co teprve až se setmí.

21. 05. 2016
5
3
1136
Miniatury prozaické

Homo digitalis

Podvečer v zahradnictví
Je pátek podvečer a v zahradnictví lidé vybírají antické sochy. Vzít Venuši italskou, nebo mélskou. obrací se padesátník v golfovém triku na ženu. A co Davida.

21. 05. 2016
5
4
1215
Miniatury prozaické

Pozůstalé pojmy

Pozůstalé pojmy
Po dopadu letadla do moře se zvedla vlna. Svět médií zaplavila vlna slov. Příčina (hledá se), teror (je v módě), civilizace (věčná otázka), rodina (smutek pozůstalých; výčitka k osamělým útočníkům: uvědomujete si, že ničíte naši – západní – představu štěstí. ).

20. 05. 2016
6
5
1146
Miniatury prozaické

Čtyři aktuality

Ditina kůžyčka
ČT2. Dita P. říká: „Nic není lepší než celonoční pečení. Kůžyčka je pak pěkně opečená.

19. 05. 2016
6
13
1712
Fejetony

Železobetonové zdi nářků

Oni jsou Karlín.
Karlín už zas kvílí. Skrz ránem zavlhlé okno vlaku to není slyšet, ale on kvílí. Nevěříš.

17. 05. 2016
6
2
1159
Miniatury prozaické

Zelený Innocenc

Noc dlouhých spermií
Na protest proti trudným historickým okamžikům pořádají milenecké páry Noci dlouhých spermií. Je to něco jako pochod s Avonem, ať už je to romantika, nebo na honem. A teprve čas ukáže, zda jejich protest nebyl taky než trudným historickým okamžikem.
Svár světů
Jsem sám a používám vodu po holení.

16. 05. 2016
7
7
1320
Miniatury prozaické

King Kongové na eskalátorech

Šeříky
Šeříky připomínají přeliv starších dam. A milenci pod nimi snídají sladké a dělají na sebe – ham. I oni se jednou přesunou do lepšího pohodlí cukrárny a možná už nebudou dva. Teď ale kvetou šeříky.

15. 05. 2016
5
6
1337
Miniatury prozaické

Tři aktuality

Oslavy výročí
Karel je king. Tak nazvali narozeninovou party pro Karla IV. Prý mu na Letné na místě Stalinova pomníku zahrají přední dýdžejové, lidé si budou moct udělat selfie s digitálním portrétem císaře a nakonec mu napsat na fejsbůkovou zeď vzkaz. A v noci mají být lasery, dodává principál akce.

14. 05. 2016
8
12
1767
Fejetony

Hrozny lásky

Fin de siècle
Nábřeží se svými domy, to je století vydechlé do krásy. Tomu se pak snadno věří, že svět byl zaplaven samými květy, harmonií a jen v nenápadných maskaronech se na něj mračil škarohlíd. Konec velké éry, na horizontu už doutnaly ohně válek a lety do vesmíru.
Jiný kosmos
Ajfon ji odnáší do jiného kosmu, a tam už není pomalého připojení, nedostatku paměti a ani války tam nejsou.

13. 05. 2016
4
9
1210
Miniatury prozaické

Večery starozákoníků

Deník Dity P.
V televizi vaří paní Dita. O kůrčičce pečínky říká, že je to zázrak. Co je ale zázrak.

12. 05. 2016
8
7
1200
Miniatury prozaické

Třikrát na téma Venuše

Spa Afrodita
Rádia se rozškvrčela do rána. Reklama zve ženy do spa Afrodita, kde jim slibují stát se na víkend bohyněmi. Budou chodit v bílých froté osuškách, lehat na horké kameny a potit se v sauně. Snídat budou bílý jogurt a juice z čerstvého ovoce.

11. 05. 2016
6
10
1491
Miniatury prozaické

Milenci v koupacích čepicích

Tulák kráčí po světle lamp
Ulice osiřely až na nespavé tuláky, svědky noci. Jdou světlem lamp a někdo by řekl, že jednoho viděl kráčet po tom světle a slyšel volat ho: Pojď. Ale ze spaní toho lidé namluví. Opravdu ze spaní.

11. 05. 2016
7
3
1187
Miniatury prozaické

Kokosové ostrovy

Tyranie ksichtů
Kolik selfie dnes bylo pořízeno. Miliony, desítky milionů. A kolik z nich nebude do zítřka zapomenuto. Ty s celebritami a mezinárodně hledanými teroristy možná.

08. 05. 2016
8
13
1842
Úvahy

Tichomořské tajemství

Flám a vývar
Skončil mu flám s cizí ženou v cizím pokoji. Teď v komickém elastickém úboru běží Prokopským údolím, snad aby vydýchal ten noční náklad štěstí. A jediné, v co může doufat, je hovězí vývar o polednách.
Holka s pejsky
Má legrační pejsky s kšírky, ale jí samé krása na legraci nepřidává.

07. 05. 2016
7
9
1515
Miniatury prozaické

Středisková Ithaka

Středisková Ithaka
Holohlavý olbřím se sluchátky. Jmenuje se Otík a přijel do Prahy, protože tu jsou stovky posiloven. Stává se za večerů, že skrze okno svého panelákového bytu pozoruje bezútěšnost šedých skal kolem. V dálce padají červánky a jeho anabolické srdce jímá nostalgie, bolest po ztraceném a nasládlá myšlenka návratu do své střediskové Ithaky.

05. 05. 2016
5
5
1274
Miniatury prozaické

Bufet u Florence

Zelináři
Neprstit, nemačkat. Tak zní varovný nápis u porcovaných melounů na pultu vietnamského krámku ve Zborovské. To čeští zelináři tak intimní vztah k ovoci nechovají.
Spodničková erotika
Ráno narychlo hledala kalhotky, a jaké našla, to nám teď ukazuje.

04. 05. 2016
10
13
2155
Miniatury prozaické

Vyhnání

Doprostřed sídliště padl večer. Jarní, náhlý. Po zdi se rozvětvil kouř ovocného tabáku, namodralá jabloň. Na balkóně jako na žebříku stojí sadař ve vzpomínkách.

02. 05. 2016
7
7
1438
Miniatury prozaické

Karnevaly nenávisti

Karnevaly nenávisti
První máj jako sopka chrlí průvod za průvodem. A některé připomínají dav z Boschova obrazu Nesení kříže. Jen ústřední postava chybí, tváře ohyzdně zkroucené hněvem ukazují ke všemu možnému, lapají po nepříteli jako po ztraceném dechu. A turistům je to k smíchu, neboť si na chvíli připadají v muzeu, před dílem minulosti.

01. 05. 2016
7
8
1355
Miniatury prozaické

Rákos svobodný od žní

Časná rozinka
Jako časnou rozinku do vánočky vtěsnala tělo do džín. Má look kočky a značně zvýrazněný klín. A odkud vzala recept na ten sladký pletenec hlav. Z knihy jara.

30. 04. 2016
4
2
1078
Miniatury prozaické

Pepřová chvilka

Pepřová chvilka
Proč bych ti měla dávat důvod k radosti. říkala mladá maminka svému synkovi cestou Chaplinovým náměstím. Nad nimi komik z krouceného drátu, mezi nimi mírné drama v mezích zákona. A v nedaleké samoobsluze u pultu lahůdek zatím muž v teplákách poroučel si dvacet deka pepřové šunky.

29. 04. 2016
7
7
1271
Miniatury prozaické

Černobyl. Dies irae

Jako když zažehneš miliardu svic a mnohem víc. Záblesk a pak nic. Černobyl. Nekonečné řady autobusů odvážejících lidi v pyžamech, s narychlo sbalenými věcmi.

28. 04. 2016
2
8
1241
Úvahy

Námořníků nezkojený hlad

Distance vyprávění
Včera měla tygří negližé, jak ta se v něm vlnila, bože. Vypráví druh druhovi v ranním metru. A třeba to bylo jinak, třeba měla migrénu a polehávala ve vytahaném svetru. Kdoví.

28. 04. 2016
7
13
1809
Miniatury prozaické

Dům prodavače tykví

Dům prodavače tykví
Léto, velké manévry. Nízkonákladové lety rozstřelí houfy povalečů po světě, čas UV krémů a piva. Elektronický prostor rozkmitají miliardy fotografií z pláží, taveren i hotelových ložnic. Bledé matróny odhalí spálenou pleť zadnic, intimní deník člověka 21.

28. 04. 2016
7
6
1383
Miniatury prozaické

Kosmické louky

Spor o hymnu
V televizi vykvetl spor o hymnu. Měla být zpívána na hradním nádvoří, nebo neměla. Připomíná to dobu národního obrození. Hrad a podhradí, řečené kavárna, se sváří, co to dá.

27. 04. 2016
6
10
1460
Miniatury prozaické

Protitah na lulík

Večer, čas velké pohlavní rošády. Po chvílích tichého soustředění, zapíjených vínem modrým do oblohy, následuje tah lulíkem. A po něm protitah. Že nevíš o čem je řeč.

26. 04. 2016
4
20
2595
Miniatury prozaické

Sládla svou vůni

Sládla svou vůni
Sládla svou vůni do okolí, sládla ji do ulic i polí. A kolem poletovaly lístky třešní jako španělské mušky jara. Nadechni se a leť.
Dvě slunce
Pod kabátkem nabízí potěšení, dvě planetky ve výstřihu, pevně stojící ve vesmíru těla.

26. 04. 2016
9
10
1418
Miniatury prozaické

Drobná erotická différance

Kudlanka bezbožná
Páru má jak lidská kudlanka, leckterému muži by prostým plácnutím srazila vaz. Teď v tramvaji sedí a nábožně hledí do chumlu gymnazistů. Dostat se tak mezi ně, nejlépe potmě, ještě by velebili maturitu z matematiky. Však ještě poznají ženských zvyky, ušklíbne se skrze poškrábané okno své zvrhlé touhy.

26. 04. 2016
8
14
1928
Miniatury prozaické

Holky z magazínů

Pán kvasných višní
Chodba zesládla griotkou. Anebo tudy prošel někdo s višňovým parfémem. Vydal se k milostné schůzce obtěžkán vůní a netrpělivou chutí. Teď jde ulicí, vytrácí se jak alkohol, a zanedlouho bude opíjet řečmi neznámou nebohou.

25. 04. 2016
10
27
2230
Miniatury prozaické

Přízraky páteční noci

Přízraky páteční noci
Z oblohy svítí měsíc, jako ze tmy oči Idi Amina. Páteční noc nebývá na přízraky skoupá. Nevěříš. Zkus zapadlé kouty Karlína.

24. 04. 2016
5
10
1331
Miniatury prozaické

Opiová stezka neděle

Krása, slovo z počátku
Krása pudí k plemenění. Tak přímočaře pravil klasik. Kolik dětí bude právě tuto noc počato. Jistě dost.

24. 04. 2016
4
7
1321
Miniatury prozaické

Smělý Děvín

Dopoledne
Páteční noc už jen doutná vzpomínkou, námořníkům osychá krev pod přeraženými nosy a sobota je na světě. Mondény projdou módní štace, pro ženy za pultem pilná práce. A zatímco básníci obsadí pole snění, mondény minou celá jmění. A rodinkám za chvíli odbije lačná hodina a obýváky rozvoní hydina.

23. 04. 2016
6
14
1850
Miniatury prozaické

Hlubinní básníci (Lalulá a spol.)

Adorno napsal: Po Osvětimi už není lyrická poezie možná. Co mínil tím není možná. Zkušenost holocaustu proměnila jednou provždy svět. Chtít takto proměněný svět popsat jazykem nezkušenosti, jenž záměrně odhlíží od skutečnosti, je napříště něčím nepatřičným.

23. 04. 2016
6
64
3946
Kritiky (lit. kritiky díla)

Jiné světlo

Thajky
Dvě Thajky, oranžové paradajky. Dlouho rostly ve skleníku a teď se kutálejí Václavákem a támhleten chlápek by si kous. A šťáva by stříkla, že měl by od ní celý vous. S Thajkami to zkrátka není jen tak.

22. 04. 2016
5
9
1177
Miniatury prozaické

Variace na Kamu

Variace na Kamu I
V televizi zas Kamu dělá hamu. Raduje se z grilovaných pařátků a divákovi alespoň zakoulí očima, když už ho nemůže nakrmit. Není potřeba vařit jen kompenzace nenaplněného mateřství. Alespoň v případech apoštolů kulinářství.

21. 04. 2016
5
4
1161
Miniatury prozaické

Chubby lady

Enjoy life
Srázy pražských silnic kypí odpadky. Do prostoru svítí nápis z plastu: Enjoy life. A o kus dál malá mohyla. Ještě než podlehl zrádnému kolu, užil si ten řidič svou lehkou colu.

20. 04. 2016
6
8
1336
Miniatury prozaické

Paříž * New York * Řím

Paříž
Jak se asi usíná do aprílové noci v Paříži. V malém pokoji hotelu ztraceného do Latinské čtvrti.
Pootevřeným oknem vanou docela jiné vůně. Parfémy, viržinka, neřest, a mezi nimi i špetka moře, slaná kapka do tmy.

19. 04. 2016
6
5
1234
Miniatury prozaické

Pod naší věží

O všednosti neděle
Neděle. Den všednější než jiný. Rys všednosti: objednatelnost, vše k dispozici. Kakao, studio Kamarád, hovězí vývar, pudink, detektivka.

18. 04. 2016
6
7
1315
Miniatury prozaické

V sevření těhotných žen

Pár hodin ticha
Pár hodin ticha. Nárok z předpisu. Noční klid. Tady na sídlišti mezi paneláky není ticho stejné jako to mezi horskými štíty, mísící se s oparem temného plesa.

18. 04. 2016
6
5
1180
Miniatury prozaické

Horký malíček

Mýty
Odpolední tramvaj: Prsy jí čněly jak homole polabských kopců. Říp a tak dál. Jeden by se ve stínu těch dvou až bál. Pramen státotvorných mýtů i mléka, lebensborn.

17. 04. 2016
5
7
1406
Miniatury prozaické

Nepoužitelnou sobotu vraťte

Za časů elektronické nadvlády
Jel jsem za prací ranní tramvají a sledoval holku, co stála vedle. Z mobilu nespustila oči. A já střídavě sledoval ji a displej její hračky:
Nejprve prodlužuje vlákna komunikace skajp. Pak vybírá z fotografií haj definišn kůl resort u Egejského moře.

17. 04. 2016
6
10
1414
Miniatury prozaické

Stravovací slasti lidu aneb o smyslu

Veřejnoprávní televiz epečuje o stravovací slasti lidu. Buclatá holka Kamu brázdí Vietnam a jí. Jí pořád, moc a ráda, snědla by nazgulů celá stáda. A jak se tak dosytosti nají, koulí očima, poulí tváře a blaženě se směje.

16. 04. 2016
6
8
1356
Úvahy

Jak voní soudkyně

Maková panenka
Má sukýnku z vlčích máků, černovlasá blednička. Jede do práce, vzít zas za nějakou páku. Ještě ani nerozmrzla po noci chladné aprílovým žertem a už se musí tísnit v tramvajích a na přestupních stanicích. Svítí svou notu v písni rána a ani dunění provozu ji tak docela nepřehluší.

16. 04. 2016
7
5
1313
Miniatury prozaické

Nevolnost

Ráno jsem zapnul rádio. Moderátor se vyznával z nejistoty: na víkend má odletět do Dubaje, ale obává se, že si výlet příliš neužije, ježto bude tak krátký.
Je dilema moderátora situací současného člověka. Člověka, který už neví, co by zkonzumoval, aby nabyl pocitu, že stále žije.

15. 04. 2016
6
9
1409
Úvahy

Tramvají jež dováží čaj a kávu

Tramvají jež dováží čaj a kávu
Voněla čajem, ta plavá dívka z Kavalírky. Vlasy jí ležely v ohonu na rameni, rozházené sirky. Voněly takhle v Indickém oceánu lodě Angličanů. A když už byl všemu konec, ještě jsem se naposled zasnil v tichu kanceláře.

12. 04. 2016
7
7
1441
Miniatury prozaické

Nepravděpodobná romance

Dva deštivé dny. Z města není louže, mokro se drží v oblohy. Za ty dva dny se někomu mohla přihodit nepravděpodobná romance. A když ne, mohl v sobotu k půlnoci sledovat stejnojmenný film.

10. 04. 2016
2
5
1381
Recenze i neliterární

Informační doba

Neviditelnem obíhají miliardy informací, lidé je vyvolávají na displeje svých přístrojů a pak zas nechávají mizet. A nikdo už neví, co by se mělo vědět, co nevědět. Že ve světlíku našli kupu zapomenutých balíků, že kmotr šel sedět. A ráno že u Mirošova naměřili skoro nulu.

10. 04. 2016
5
9
1370
Úvahy

Marilyn na mostě

Rozinka ze Zborovské
Z vchodu ve Zborovské vyběhla holka. Jako rozinka letící vánočce v ústrety. A dává té smutné ulici sladký šmak. A už ji bere prach zároží, už patří jinému piroží.

09. 04. 2016
4
7
1337
Miniatury prozaické

Limonádové znamení

Nepřístupná ulice
V ulici už rozkvetly plané třešně, rozkročené větvemi lehce se pohybují v dubnovém vánku. Záplava růžových lístečků svádí k úžasu. A muži se zastavují a hledí nad sebe do té růžové spousty, jako by hleděli do klína právě rozkvetlé dívky.
Jmenuje se jinak, ale ta ulice je Nepřístupná.

09. 04. 2016
4
7
1696
Miniatury prozaické

Midnight Leaks

Kameraden
Metro. Kluk si utírá sopel do rukávu. Máma se na něj zlobí, po německu, opravdově. Je to hubená blondýna, ale krev se v ní umí zvařit.

07. 04. 2016
9
18
2173
Miniatury prozaické

První hodina prvního dne

Mandaly
Únor zmizel za obzorem, pomalu ztrácíš z dohledu březen. A sotvas dopil páteční likér s jelenem v erbu, hořce ti chutná nedělní večer. Není žádná přítomnost, jen věčné míjení chvíle. Dějeme se jako obrázky v písku, sotva vytane kresba, závan větru roznese příběh na celé míle.

06. 04. 2016
5
4
1155
Miniatury prozaické

Extra virgin

Extra virgin
Stojí vautobusu, holka svěží ránem, co od višní má pusu. A hladovým chlapům v tom autobusu nabízí chléb svého těla. Už je celá moučná od pohledů. A jeden si spokojeně mumlá: Bella.

05. 04. 2016
6
10
1354
Miniatury prozaické

Skleněné korporace

Velké korporace mají rády interiér ze skla: skleněné dveře, skleněné stěny, skleněné stoly, židle, velká okna. Je nejméně trojí vysvětlení:
1) Estetika čistoty. Není nic čistějšího než nic (jeden politik na svou obranu použil příměr „čistoty křišťálu“, aniž by bylo zřejmé, zda je míněna ryzost kamene, nebo jeho světelná propustnost).
2) Panoptikon.

04. 04. 2016
9
17
1736
Úvahy

Stát jako garant lásky

Poměrně slabým proudem protéká médii debata o institutu státem hrazeného výživného za rodiče, kteří své povinnosti nedostojí. A přitom je to téma s přesahem do sféry tak silné, totiž do lásky.
Co se totiž jiným způsobem říká. Nic menšího než to, že stát chce napříště bdít nad láskou lidí.

04. 04. 2016
5
14
1753
Úvahy

Mrákotná hodina

Holka
Mostem šla holka se psem. A měla oči jako její husky, smutné a plné lásky. A modré do oblohy a vlasy zapálené stohy.
Dívčí anatomie
Jedla jablko a mluvila o anatomii, holka v metru.

03. 04. 2016
5
4
1110
Miniatury prozaické

Elastická venuše

Co se děje v trávě
Narkomanům už trávníky městských parků slouží co koberec rozkoše. Teplo sedlo do dlaní země. Básník by dodal, že ta lačně hltá milenců sémě; i ti už v pažitu nacházejí azyl. A do trávy usedl i muž jménem Řehoř.

02. 04. 2016
6
8
1345
Miniatury prozaické

Jarní kamínky

Jarní kamínky
Déšť už se z oblohy sypal docela jarně, v záplavě průsvitných jarních kamínků. Snad táhlo tě to taky někam ven, ve chvíli pak mělas vlasy z pramínků. Takových do stran, jako když se v horách říčky klikatí. Teď už je po tom jen tma.

01. 04. 2016
8
6
1294
Miniatury prozaické

Utichnout do míru

Jednosměrná návštěva
Je noc a je průzračná na hvězdy a samomluvnou zpověď. Do ložnice vstupuje měsíční světlo, host celý v bílém. A že takhle přichází, už je pravidlem. Člověk na oplátku nepřijde, ač by chtěl.

29. 03. 2016
6
5
1213
Miniatury prozaické

Scholastika lásky

Hádka
Sousedi se dovolávají práva hádky. Ještě neřinčí talíře vyzdobené klasy, zatím jen ve spirálách sviští hlasy. A píchají do panelů horem dolem. A vždycky to tak trochu píchne u srdce, když si člověk uvědomí, že hádka je malé mezilidské zlo.

28. 03. 2016
6
5
1399
Miniatury prozaické

Holka od Schwarzwaldu

Výběr

Na višňové hraně
Obloha zvoní temně modrou podkovou, chystá se k dešti. Motivy páteční noci odcházejí, i smích holky z Budapešti. Jak jen ten zvonil. temně višňovou hranou, celý svět ležel stranou.

26. 03. 2016
10
13
1776
Miniatury prozaické

Za okny Karviná

Výběr

Po paměti
Jdu pamětí: školka, ráno to v jídelně vonělo horkým mlékem; po obědě řízený spánek na jednom místě, polštářové války; první láska, modré žilky jí prosvítaly bledničkou pleti, briliantový prsten odnesený z domova pro Zuzanku. Zásnuby v pěti.
Za okny Karviná
Ve vlaku přetopeno, o sedačku dál silikonová blondýna. A za okny Karviná.

25. 03. 2016
6
4
1244
Miniatury prozaické

Bonbónky z Francie

Bonbónky z Francie
Bonbónky z Francie. Šestice holek líbezně rozcumlaných do ulice. Každá válí jiný šmak a když se smějí, tak to trochu lepí. A na místech nejvíc nahých trocha celofánu, balení na fantazie lačných pánů.

24. 03. 2016
6
8
1384
Miniatury prozaické

Tiše se k sobě mít

Prapůvodní řeč
Základním pochodem novověku je dobytí světa jako obrazu, napsal Martin H. Jedna mocná síla se tomu pochodu staví do cesty: tma noci. Uhas plameny led svící, vypni monitor, zanech fotoaparát v pouzdře. Tam nahoře na nebi jsou hvězdy a někde hluboko v nás stopy prapůvodní řeči.

21. 03. 2016
9
6
1280
Miniatury prozaické

Ve tmě kolejní cely

Už zas roste měsíc
Už zase roste měsíc, jako děcku zub. A že je konec týdne, milostníci vkládají se do básně páteční noci. Z té nekouká Belzebub, z té koukají nohy a když se vezme za kratší konec, tak i podstatnější věci. A budou se pak smát ti rozmarníci, k nerozeznání s měsícem, úsměvem bezzubého děcka.

20. 03. 2016
5
3
1149
Miniatury prozaické

Smetanové neštěstí

Měrou vrchovatě nestejnou
Prašná stráň Smíchova, Knížecí. Rozvíří ji sobota. Někdo odsud uíždí k jihu, někoho čeká robota. Víkend neměří všem stejně.

19. 03. 2016
6
5
1504
Miniatury prozaické

Klenotnice lidského

Nahota pobytu
Otevřeli víno, televizi a nekonečný prostor prázdnoty. Takový normální rodinný večer. Už zapomněli na hřích, už je opustila radost z nahoty. Není ale právě tohle perspektiva pro autentickou zkušenost bytí.

18. 03. 2016
8
4
1224
Miniatury prozaické

Ženevská mírová jednání

Barokní výpověď
Komisařka kypí barokní hojností. Obviněným to prospívá: s obrazem pravdy těla na očích berou i pravdu své kauzy na milost. A je to píseň stejně hojná, plná záhybů, ztemnělých nik, zlata, mléka a krve, až k nebi se hrne. Kajícníci vydávají počet ze svých skutků v exaltované zpovědi podobni mystikům.

16. 03. 2016
5
9
1413
Miniatury, hříčky

Za časů jablek

Vysněná mandarinka
Neděle od deště. Raděj bys ležela v sadu plném mandarinek, vystavena slunci a od moře mírnému vánku. Horkem zmalátnělá, oděná jen stíny větví, na okraji spánku. Mandarinka padající fantaziemi osamělého mandarína.

14. 03. 2016
9
8
1361
Miniatury prozaické

Na hotelu v Římě

Na hotelu v Římě
Nejasná zpráva o konci vysílání: Pavel Lohonka Žalman smaží maso v zahradě, pak ho sní, naleje si kořalku a sytý a spokojen zamýšlí se nad smrtí a osudem duše. Na dvojce bídák z Jamese Bonda zrovna svádí boj se žralokem, porcuje ho stříbrnými zubisky, vítězí; o smrti jako Žalman ale nemedituje – praktikuje ji. A na dalším programu dvě cizinky zažívají sapfickou chvíli v hotelovém pokoji. Potkaly se uprostřed noci v Říme a námluvy jim netrvaly dlouho; o umírání jistě nemluvily a hovězí ani mořské plody jim k dobru nejsou – živí se láskou.

13. 03. 2016
7
8
1544
Miniatury prozaické

Milostné veto

Takové městečko
V rádiu rozmlouvají o drogách. A došlo na čísla: v Česku je prý 34 tisíc problémových uživatelů pervitinu. Tak je všechny spočítali, dali si s tím práci. Bylo by to tak na okresní městečko, chemické tak, že by Litvínov s Ústím mohly blednout a hořknout závistí, nakonec by se proměnily v krystalky hněvu a pohlceny konkurentem zmizely by z mapy světa.

10. 03. 2016
8
4
1240
Miniatury prozaické

Důkaz hvězdným prachem

Čtvrtá odpolední
Přes ramena šmolkový kabátek, vlasy na jižní způsob zhurta sepnuté. Je čtvrtá, jede si po svém. Nezdá se, že chce v údolí objímat stromy a vnímat čeření potoka. Ne, někdo obejme ji, a ona přitom bude stát pevně, rozkročená v kořenech, a naprázdno otevírat ústa v toužení ryb.

09. 03. 2016
6
9
1463
Miniatury prozaické

Lidé z hlíny naruby

Vysočanské žilky
Vysočany svítí žilkami předčasného stáří. O večerech možná ještě rozhýbou kosti svých domů, taneční hodiny pro pokročilé. A poteče ulicemi zralé víno a ráno bude dlouhé.
Lidé z hlíny naruby
Čelákovice po zimě hlínou obrácené naruby.

08. 03. 2016
5
6
1303
Miniatury prozaické

Proprchávání nedělí

Myslet konce
Tázání je zbožnost myšlení, napsal Martin H. Za okny končí neděle, v nás končí neděle. Čím nám byl její čas. Ještě jí tu kus zbývá, ještě s ní lze zapříst rozhovor.

07. 03. 2016
13
13
1840
Miniatury prozaické

Myslet přání

Tělocvičná jednota mužů
Napni pružinu nad hlavou, utužíš sval, z mysli vyženeš kal. A mladíci s chutí jarních kozlů rozhýkali tělocvičny, v zrcadla hledí, jak je který sličný. Pak omyjí se společně v proudech vody, jeden po druhém očima pase, a nad mléčným nápojem slíbí si přijít zase.
Slunceplavení
Slunce se už plaví krajem, už začíná svítit jarem.

05. 03. 2016
7
10
1566
Miniatury prozaické

Kamarádky nacukrovo

Umlčeni do neonů
Byl nám dán hlas, abychom se staly němými. Ryby v elektronické síti možností. Hladinou noci svítí neony milionů a milionů displejů a tuční pokrokem techniky. Je to krásný výjev 21.

04. 03. 2016
5
12
1683
Miniatury prozaické

Orfeus ze sídliště

Velmi krátké milostné vlny
Další hodina lásky na rádiu City, tak pravila znělka. Člověk se vtiskne do peřiny, hedvábné či režné, zavře oči a nechá sebou protékat desítky malých velkých příběhu. Velmi krátké milostné vlny.
Mladík s citrónovou šálou
Tvářil se jako smutný maskot včerejška, ten mladík s citrónovou šálou.

03. 03. 2016
8
7
1331
Miniatury prozaické

Automat na pravzpomínky

Automat na pravzpomínky
U dveří Národní knihovny stojí knihovník, v letech a rusém knírku, čerpá tu svou chvilku. Krape mu do kelímku s kávou, ale jak u toho bafá sladké cigarilo, nedělá z toho hořké závěry. A možná si na automatu poručil šlehačíno a teď jde po paměti: cukrárna a první holka, vážné úmysly a pak v dlaních horké nadělení. Automat na pravzpomínky.

01. 03. 2016
10
7
1501
Miniatury prozaické

Krkonošské pastorále

Svatba přes internet
Manželé Konopáskovi se nechali slyšet: Bylo to rychlé, snadné, tak jsme využili možnosti a vzali se přes internet. Navíc na to byla sleva přes slevomat 50 %, to už pak nebylo o čem přemýšlet, uzavírá šťastný novomanžel. Stačila dvě kliknutí, jejich řeč byla jasná: Ano – ano. Skutečně neměli o čem přemýšlet.

01. 03. 2016
11
16
1949
Miniatury prozaické

Televizní zprávy

Redaktor Jakub naposledy usrkl z hrnku kávy, upravil uzel kravaty, napočítal do tří a vstoupil do studia. Světlo kamery mu rozzářilo úsměv, naširoko, jako při testu atomové pumy Trinity, pustil se do díla. Vítejte. zazněl zvon Jakubova hlasu.

01. 03. 2016
5
5
1257
Miniatury prozaické

Zakutáleni do noci

Zakutáleni do noci
A co je taky jablíčko. Možnost večera, prostá tak, že se táhne až k nepaměti. A dětem ho krájejí na hvězdičku, a dospělým, když jsou dva, připomíná dávné vyhnání do milostné trýzně. Ale co když ho jí člověk sám, zakutálený někam do noci.

29. 02. 2016
5
4
1178
Miniatury prozaické

Nehybnost neděle

Svodosvod noci
Vystříhat se náleven a tančíren, tak velí uměřenost, tím by měl znít dobrý tón. Neboť společnost vzala zábavní tsunami. Ovšem kdo takto mluví, vysmíván je a značen podivínskou samomluvou. A přitom když se zhasne i v tom nejobyčejnějším koutě, světlo měsíce smísí se s tichem, jakou má to moc pohltit všechny svody.

28. 02. 2016
5
3
1201
Miniatury prozaické

Kamenem oděná

Kamenem oděná
Sníh je pryč, ulice ozdobené štěrkem tlučou parádu. A pejsky z toho bolí tlapky, jak nechtíc šlapou cestám po kráse. Ulice Kamenem oděná.
Automobilismus
Barrandov končí pletencem železobetonových žil.

27. 02. 2016
11
6
1307
Miniatury prozaické

Vesmírná kašna

Bílá noc
Na obloze jako by někdo odléval z láhve mléka. A leckomu tady dole to jde k chuti a máčí si v té mléčné spoustě tvář. Teče ti měsíc po bradě, řekne pobaveně někdo druhý ze tmy. A možná tam nikdo druhý nebude, noc má i tak svých fantómů dost.

26. 02. 2016
6
10
1478
Miniatury prozaické

Slané dálky

Pohladil Obamu
Národní jde mladík, jemuž se v indiánské řeči přezdívá Pohladil Obamu. Hýří náladou, rukama opisuje kruhy, tváří se jako velký urbanista ve víru kompozice. Cizinci nabývají dojmu, že jsou svědky okamžiku zlomu, plánu přestavby bulváru. Ve skutečnosti ten veselý muž neukazuje nic menšího, než jak tenkrát pohladil Obamu.

26. 02. 2016
6
14
1920
Miniatury prozaické

Crni mostar

Elektronické lázně
Zalomeni nad svými multifunkčními přístroji, tiše spočívají v elektronické lázni. Lidé v metru. Brodí se vodami zpravodajství, nebo je omývají teplounké obrázky rodinných galerií. Vášeň archaických lidí je znova na scéně, jen tihle si své ponorné kádě nosí po kapsách.

23. 02. 2016
8
7
1345
Miniatury prozaické

Pradávný příběh

Páteční noc
Modravou zimou třpytí se noc nad městem a pátek bere měsíčný vír. Z lokálů to tluče žejdlíky, mládež netečná k spánku žije v uličkách. A jinde dva lidé právě uhasili knoty na svíčkách.
Měsíc
Po průzračné hladině vesmíru pluje měsíc.

22. 02. 2016
8
6
1343
Miniatury prozaické

Učastníci kurzu Dějin západní metafyziky

Seznámili se na letním kurzu Dějiny západní metafyziky. Tráva šumavských lučin voněla, večery byly dlouhé a všechna učená vyprávění bral mírný vánek.
Horovali pro filosofii, ostatně jako všichni, kdo se kurzu účastnili, ale zachovali si také smysl pro věci docela pozemské: jemu se líbila její stehna, deroucí se ze zálesáckých šortek na světlo světa, ona zas ulpívala na jeho rukách, tak jemných, jak jemné mívají jen zlatníci a filosofové.
Stalo se to jednoho rána v jídelně.

21. 02. 2016
13
45
2878
Povídky

Elektronično, erotično, existelnciálno

Sobotní přemítání
Ulice se obrátily v dešťovou strouhu. Z chodníků jsou černá zrcadla lamp, ponorná řeka kanalizace hučí své podsvětní lamento. Kdo nestihl uniknout do doupěte domova či baru, staví límec v kosý úhel a tempem nabírá dráhu. Je únor ve své půli a je sobota večer.

21. 02. 2016
4
12
1845
Miniatury prozaické

(O)trhané marionety

Polévka
Dvanáctá. Polévky už nabírají varu, už vykuřují své signály, víří nudlemi a knedlíčky. Unaveným jdou ještě příběhy páteční noci pod víčky. Až je povolají ke stolu, budou těmi knedlíčky silnit svá játra nebohá.

20. 02. 2016
6
5
1297
Miniatury prozaické

Mlčení paneláků

Láska podle Celine D.
Vysílání hudebního kanálu: Celine D. zažívá svůj příběh lásky. Je to ohromná láska a dokonána je v pěti minutách.

19. 02. 2016
3
5
1266
Miniatury prozaické

Dívka v kokosovém smíchu

Dívka v kokosovém smíchu
Vlaky v dálce už tlučou hudbu cest, někoho s hlavou opřenou do koženky právě kolébá do spánku. Na chvíli je tak v kodrcavém snu: břehy z písku polévá vlna za vlnou, vane slaný větřík a ke slunci vystačil by žebřík. Do toho dívka v kokosovém smíchu, natahuje pružné tělo šelmy, podpažím jí perlí pot. A cosi říká, že k lásce nemá daleko.

16. 02. 2016
6
10
1488
Miniatury prozaické

Pralinka v tramvaji

Lepý dancer
Tančírny sálají tělesnem, lidé se mění v mnohohlavé zvíře rozvlněné kvasným ovocem. Každý hledá někoho, jen u dívek ve vilné skrumáži vítězí čokoládový favorit, dancer z Kuby. Hruď má zarostlou jako kiwi a na parketu svádí divy. Dotkne se dívek rukou rozpálenou věčným sluncem, to už tají sněhy vůle, a tát budou i sněhy ňader, až Obimbovi padne jazyk v pilné učinění, rozvernou bláznivinu chvíle.

16. 02. 2016
6
6
1349
Miniatury prozaické

Klíč k současnému umění

Včera mi padla v antikvariátu do ruky publikace o současném umění v USA. Na titulní straně je fotografie, patrně reprezentující probírané téma. Je na ní velký papírový pytlík s koblihami, tzv. donuty; nic víc.

14. 02. 2016
3
11
1878
Úvahy

Most Sněžné radosti

Bedrunka od Barrandova
Tramvaj, bedrunka šinoucí se mostem, krajinou. A v ní holka s vlasy úžasnými dlouhou hodinou. Kam ta si to šine. Za kamarádem, co vezme ji do dlaní a šeptne: Broučku.

13. 02. 2016
5
5
1347
Miniatury prozaické

Vábení na vanilku

Za nespavé hodiny
Pootevřenými okny ložnic sálá horko rozmilostněných scén, fata morgana ulice. A do toho ztlumený proud rádií, ty samé písně protékající noc co noc stejně, natruc řeckému soudu o řece v stálé změně. Stačí vyklonit se za nespavé hodiny z okna. Nevstoupíš do jiného sídliště.

12. 02. 2016
8
7
1314
Miniatury prozaické

Laskači kližky

Uspáni do svých hovězích snů potácejí se v mrákotách salóny žranic. Poznají se, členové sekty Laskačů kližky mívají tváře nateklé štěstím a pohled k morku prázdný. Vždy při sobě nosí fotoaparát, kterým lapají podobenky jídel. Ty pak vyvěšují v elektronické poušti jako Tibeťané praporky do větru.

11. 02. 2016
6
10
1422
Miniatury prozaické

Vysoká hra

Vysoká hra
S těmi podpatky vsadila na vysokou hru. Psalo se už čestně o Bohu, čestně se šlapalo do kopců na Tour de France, ale tahle holka se nerozpakuje, s pohledy mužů točí jak cinknutou ruletou. Tak konec marných sázek, je z dohledu.
V polích
Za Počernicemi se vlak překulí za horizont provozu.

10. 02. 2016
7
7
1536
Miniatury prozaické

Gumový krach

Srbsko
Berounka už je rozhojněná v kohoutku, už syčí vodáckým blues. Tady je Srbsko, sem si na břeh odskakují kanoisté vykouřit namoklou lípu. Mezi šluky čtou dobře vodu, tak troch uolej, tak nějak ze zvyku.
Hořící keře
Keře po zimě vyhublé na průvan se krčí, ale jaro je brzy rozhoří a ony budou stát a budou hořet svým zázrakem, o němž je lidem dáno jen vyprávět.

09. 02. 2016
3
6
1285
Miniatury prozaické

Olejová mašina

Oheň
Kolem Sulislavi voněl oheň se svým kouřem. Někdo rozpaloval stříbro v zemi, skřítkům k teplu.
Svojšínští drotári
Svojšín. Chlapiska se mazlí s dráty.

09. 02. 2016
5
3
1194
Miniatury prozaické

Laborantky z Mlíčňáku

Laborantky
V bufetu Mlíčňák na pěší zóně jedí dvě ženy v bílém, laborantky doktora Bumbáce. Mají pauzu k jídlu a tichému švitoření na účet dentisty. Kdyby tak věděl… A že je grobián, musely by se pak činit o pár korunek navíc.
Deštivo
Cheb vířil deštěm, pršelo na blůzky ženských, do hnízd a taky na obnažené dráty vysokého napětí.

09. 02. 2016
3
4
1298
Miniatury prozaické

Piktorelo snů

Hory
Projíždíme roklí navhlých skal. Vzduch voní večerem, za chvíli pokryje lesy, kameny, vody. Kdo zbloudí, může pak ve tmě hledat rty valkýr. Jsou chladné jako skály, ale snění tady není jiné.

09. 02. 2016
5
4
1239
Miniatury prozaické

Memento mori ve vanilce

Memento mori ve vanilce
Je sobota, krátce před půlnocí. Cukrárna v ulici pobledla na světlo chladících skříní. Tiše vrčí své requiem, v řadě naskládané rakvičky, které nikdo nevydal černozemi úst. A tak zůstávají zpozdilým chodcům na očích, memento mori ve vanilce.

07. 02. 2016
6
7
1313
Miniatury prozaické

Kazatel, 3. tisíciletí po Kr.

Kazatel, 3. tisíciletí po Kr.
Z televizních kanálů prýští zábava, snad se tam někdo uvnitř černé díry směje i tehdy, když je televize vypnutá. Snad se až za břicho popadá.

07. 02. 2016
4
7
1346
Miniatury prozaické

Pro hrst oříšků

Pro hrst oříšků
Pět mužů, dobrých druhů z Čech, vydalo se do lebanonské pouště, krajiny panenské, sluncem a časným zpěvem ptáků zalévané. Jistěže nejeli jen tak. Věk, kdy mužové odcházejí do ústraní, aby v samotě a meditaci nalezli sami sebe, již překročili. Jeli do pouště pro hrst oříšků.

07. 02. 2016
4
10
1418
Úvahy

Sága rodu Homo

Rumová esence ještě nesešla z ulic a bary už se chystají k sobotnímu lalulá. Čistí se výklady, vybírají gramodesky a hostesky si masírují tělesné partie. Krouživými pohyby dlaní rozcvičují své svěřenkyně. Až večer otevře stavidla, rozlétnou se jako cvičenky při spartakiádě.

06. 02. 2016
5
5
1179
Miniatury prozaické

Už zase skáčou přes elektronické vakuum

Svět je docela jiný. Nové pojetí štěstí s sebou přineslo i zásadní přehodnocení starých paradigmat: kapitalismus, postavený na etice práce a odříkání, jak ho známe od Maxe Webera, se proměnil v oživlý Disneyland: Pracuj pro to, aby ses mohl bavit.
Manažerka Polly se nechala zaměstnat v nadnárodní korporaci zaměřené na spekulace všeho druhu. Její den začínal za rozbřesku a končil dlouho po setmění.

05. 02. 2016
4
10
1362
Miniatury prozaické

Eidamská věž

Tři od soudu
Soudce. Toalety na soudu ve Spálené. Tady se oběsil před lety soudce. O přestávce jednání.

04. 02. 2016
5
6
1199
Miniatury prozaické

Měřič K.

Barrandov
Tady bývalo sídliště pravěkých lidí. Ještě po nich zbyly mezery ve skalách, stezky a za dešťů podivná nálada. Dnes tu jsou stovky jeskyní v panelech. A nocí se plazí vůně jahodového šodó, sladká stopa pokroku rodu Homo.

03. 02. 2016
8
7
1248
Miniatury prozaické

Paradigma noci

Paradigma noci
Za vlády staré čínské dynastie se možná noci leskly zlatem a smíchem o notu upřímnějším. Dnes mají namále: proměněny v úsporný režim bezhlasně vrčí svou umělou písničku. K tanci je ze všeho nejméně.
Zapomenout svět
Orloj ještě táhne cizince, ale pomalu se i oni otáčejí a hledají svůj hotel.

01. 02. 2016
8
5
1296
Miniatury prozaické

Za ohradou Arkádie

Za ohradou Arkádie
Můžeš si třeba myslet, že to jsou dveře do Arkádie. Že za nimi kvetou louky, tekou řeky a na březích postavy v nedozírném štěstí. Slunce tam laská ňadra žen a mužům žhaví pytlíky doběla. Ptáci, děti a ovečky si povídají jednou řečí.

30. 01. 2016
5
8
1247
Miniatury prozaické

Krušnohorský křest

Provozuprostá Chuchle
Kuropění ustalo, nadešel čas šumopění: rádia spustí svou šumící písničku o objížďkách, hustém provozu, kolonách, nehodách a jiných blaženostech řidičů. Do toho budou přehánět prodejci tovaru všelikého. To v Chuchli je dráha provozuprostá. Koníci ještě snídají mrkvičku a jablíčka, a jak neposlouchají Impuls, na danone jim nepřijde chuť.

28. 01. 2016
5
6
1221
Miniatury prozaické

Lula v závěsech

O příštích radostech
K soudu jsem spěchal kolem obecné školy. Právě bila polední přestávka. Děti se tetelily kolem a na některých dívenkách bylo znát, že už brzy zavlhnou radostí docela jinou, než je ta z výborného vysvědčení. A jak napsal Holan: poezie znamená i to, že člověk u toho nemůže být.

28. 01. 2016
5
5
1225
Miniatury prozaické

Ecce Ianuarius

Cuchato v šedé
Cuchali se ti dva na Smíchově pod schody. A líbali k tomu, na znamení, že jsou jen dětmi náhody. Vtisknutí do kamene připomínali abstraktní malbu: geometrie lásky, cuchato v šedé.
O tiché stravě
Z bufetu vanou uzené větry, takové polední signály, něco jako ohně Apačů nebo sirény o první středě v měsíci.

27. 01. 2016
3
3
1066
Miniatury prozaické

Krev, mlíko a naděje

Blednička
Blednička pleti, smutek klaunky a batoh poněkud těžký. Jako život tady, jako život jinde. Skončila jí škola, tak teď z frýdeckého nádraží jede domů do Paskova. Ta jedna stanice je tak akorát na rohlíček.

26. 01. 2016
5
6
1215
Miniatury prozaické

Pohyby těles

Milci opačných chutí
Jeden horuje pro srpen, pramínky potu v podpaží slunících se dívek, druhému šmakuje spíš leden a mrazem zkamenělý knírek.
Kámojdy z diskotéky
Pečlivě vybrala džíny, kalhotky i rtěnku u koně počkala na kámojdu Zdeňku. Jdou do diskotéky. Nejprve si dají sklenku a až dojde na pásnkou volenku, užijí si ty erotické doteky.

26. 01. 2016
3
4
1186
Miniatury prozaické

Hvězda drobné radosti

Dusná půlnoc
Kouř z tisíců komínů dusí půlnoc nad městem a v posledních oknech bílé vlajky lampiček, čtenáři to pomalu vzdávají. Z rádia zpěvačka hlásí zatmění svého srdce. A v kterémsi okně, zatemnělém na dvě dýchavičná srdce, se blýskl trojúhelník saténu, tady už senějaká vzdala. Dusná půlnoc.

26. 01. 2016
7
5
1235
Miniatury prozaické

Smutný okrsek

Holka v pendolinu
Kouká do laptopu, drátky z uší, sluchátka má obří. Ale jo, vcelku jí to sluší. Tělo má, jak se tak nějak říká, kobří. Holka v pendolinu.

25. 01. 2016
7
5
1225
Miniatury prozaické

Snídat sortýrovanou marmeládu

Snídáš sortýrovanou marmeládu a dobře víš, že svět nejednu má vadu. Už to neřešíš. Kamení se sype, slunce svítí, na holky, co nejsou k mání, se nezlobíš. Tak ještě dáš si něco na zapití.

22. 01. 2016
5
11
1656
Miniatury prozaické

Domácí zabijačka

Pátek
Paul Newman ještě v prérii střílí zloduchy a v mezičase láme srdce krásných dam. To v koupelně kdesi na Proseku před zrcaldem šlechtí se hoch jménem Adam. Taky chce být lumen. Je pátek večer, zuří televize a jako do Mekky táhnou davy do diskotéky.

22. 01. 2016
7
7
1324
Miniatury prozaické

Za teskných podvečerů

Kdysi dávno starými čtvrtěmi měst vyhrával klezmer, takhle v pátek vpodvečer.
Bradatí muži krmili se šouletem a aby jim neuvízl v krku, zapíjeli ho košer vínem. Ložnice vytápěl skutečný oheň a v tom ohni bylo ženám tak horko, že odkládaly spodničky ku radosti hostí. Atmosféra houstla, jak dramaticky měnil barvy obzor nad střechami starých čtvrtí.

22. 01. 2016
5
6
1300
Miniatury prozaické

Zahrádkářská kolonie Jiřina

Nádraží, to je oslava doby železné, těch traverz, sloupů, kolejí a drátů. A když se rozchumelí, bere všechnu tu spoušť svou tichou, usedavě bílou řečí doba ledová. Tak se to střídá na nádraří Praha – střed, právě teď.
V rukách hýčká si svůj mobiltronek, dokonce ho balí do hadříků.

20. 01. 2016
5
12
2088
Miniatury prozaické

Spřízněni nocí

Spřízněni nocí
Jeden básník, praví jiný, prý potom, co mu dohořela svíce, pokračoval v psaní za svitu očí své kočky. Jak milá spolupráce dvou tvorů spřízněných nocí. Obraz, jemuž by člověk vahou celého srdce rád věřil. Ale to není zase tak málo…
Holka z metra
Tou hřívou hodila vášnivě jak Helena koulí.

19. 01. 2016
8
7
1362
Miniatury prozaické

Nabukadnesar z Pankráce

Nabukadnesar z Pankráce
Pankrácké střechy, to je za nocí les stínů. A z něj svítí mrakodrap, podobný pařátu babylonského krále. Někde tam, kamennými koryty ulic, klestím domů a podchodů se možná toulá šílenec v domnění, že je pták. A je to už pár tisíc let, a je to už tak.

17. 01. 2016
4
7
1207
Miniatury prozaické

Neděle

Pátek
Paul Newman ještě v prérii střílí zloduchy a v mezičase láme srdce krásných dam. To v koupelně kdesi na Proseku před zrcadlem šlechtí se hoch jménem Adam. Taky chce být lumen. Je pátek večer, zuří televize a jako do Mekky táhnou davy do diskotéky.

17. 01. 2016
4
4
1196
Miniatury prozaické

Světový antikvariát

Krmení říčních ptáků, malá pomoc skrze rohlík. Koupil jsem jich dvacet, a i tak je to málo. Někteří se po kamenném zábradlí šinou až ke mně a nejspíš dumají, jak mi rohlíky vzít přímo zpod rukou. Někteří zlodějíčci jsou roztomilí.

16. 01. 2016
4
7
1268
Miniatury prozaické

Palmovka

Palmovka
„Me momelo Tuke Pajčič. Džu grane sifonelo,“ představil se muž už ve dveřích. Eva z Palmovky mu nerozuměla, ale vytušila a šla do kuchyně připravit sifon. Byla tak malinká, že když zvedla velkou stříbrnou láhev, nebyla chvíli k vidění.

15. 01. 2016
3
6
1351
Miniatury prozaické

Příčestí

Příčestí
Šly dvě kol Smíchovského nádraží a povídaly si. Z hovoru té jedné vyhrklo líčení: … ale my nejsme u příčestí…“ Asi mladé pedagožky, vracely se ze školy a sdělovaly si, jak se to mělo v jejich hodinách. Ta druhá měla v chůzi pořádně naširoko nožky. Nejspíš nechala o velké přestávce ve svém kabinetu kolegu poznat, zač je toho příčestí.

15. 01. 2016
3
5
1121
Miniatury prozaické

Jménem republiky

Za večerů
S perníkovým srdcem v kufru mercedesky jede poslední manažer domů. Za manželkou, dětmi a zlatým retrívrem. Vzduch nad Brumlovkou už je vydýchaný nocí, u výčepů jako srny u krmelců postávají čudáci a lemtají z pohárků napěněných štěstím. A za uhaslými okny činžáků ztlumená rádia uspávají dvojice zapletené do peřin a okolností.

14. 01. 2016
7
4
1068
Miniatury prozaické

Smíchovem k večeru

Smíchovem k večeru
Ke čtvrté do ulic padá soumark. Ženy jemné pleti cestují tramvajemi, aby si na smluvených místech předaly dárky a vypily trochu vína. Možná pak ještě odejdou do kina. Jejich ruce ale v tom kině zůstanou osamělé, neboť si uložily neprobudit v sobě tělesnou touhu.

14. 01. 2016
4
3
1019
Miniatury prozaické

Lula z Marakéše

Lula z Marakéše
Mrholení a večer, Budějovická jako by zmizela za poškrábaným sklem večera.
Možná žila v poušti, kam odcházejí svatí muži a společnost jim to neodpouští. Tahle Lula ale svatě tak úplně nevypadá.
Kdoví odkud jde.

13. 01. 2016
4
5
1127
Miniatury prozaické

Vita sexualis

Vita sexualis
V televizi odborníci hovoří na téma sexuálního pudu uprchlíků. Kupodivu je stejný jako u ostatních lidí. Muži s kravatami mluví k tématu o překot, jako by souložili slovy. Události, koitáře.

13. 01. 2016
9
6
1253
Miniatury prozaické

Atomární drobnosti neznámé dívky

Atomární drobnosti neznámé dívky
Ještě před chvílí tiskla horkou zadnici do saténu lože, teď už spěchá ulici, přes plece husté kože. A pod nimi taky dva knoflíky do jiného světa, dva něžné atomy, sotva holá věta.
Stříbrné ráno
Stříbrné ráno vprostřed ledna, lidé se rozutekli hledat štěstí nosných žil. Kdyby tak aspoň jedna dala, zasnil se divous vchvíli chvil.

12. 01. 2016
4
3
1087
Miniatury prozaické

Dovětky dne

Namrzlý zvuk noci
Do parapetů ještě Ťukají kapky deště. Namrzlý zvuk noci. Zvířatům, co nestihla nalézt úkryt, není do poslouchání.
Dovětky dne
Okna svítící za půlnoc, krátké dovětky dne.

12. 01. 2016
7
9
1225
Miniatury prozaické

Popelení sněžných sov

Popelení sněžných sov
Venku se popelí sněžné sovy a pár oken ještě neřeklo poslední slovo. Kdo usíná po pravdě a kdo ne, to se jen tak nepozná. Někteří se poznali náhodně a pravda je to poslední, nač myslí, když usínají, když venku se popelí sněžné sovy.
Hodina po půlnoci
Hodina po půlnoci, rozčtvrcená jako citrón v kořalce.

10. 01. 2016
8
12
1712
Miniatury prozaické

Neřestné meruňky

Poslušni tesknému volání pajšlu, lidojedi v masnách zahájili rozmíšku o kližku.
Město sevřel mráz, je třeba silnit se. A pak zdolávat v běžeckém úboru silnice.
Antikvariát, to je takové intelektuální pohostinství.

09. 01. 2016
4
4
1127
Miniatury prozaické

Odpočítávání neděle

***
Kde je léto se svým horkým pískem, solnými oblaky potu a těly holými až na drobnou notu. A ta hraje. Leden svede rozervat ret zimou, ale to je mi nějaké hrdinství…
Dva světy
Až stráněmi budou padat květy zvonků, to bude zas jaro. Zatím za okny olověný monochrom nebe a pára prchající z hrnků.

06. 01. 2016
6
6
1244
Miniatury prozaické

Letnice lásky

***
Venku ptáci usedají do sluncem zezlátlých větví a křičí, zmatení jarem uprostřed prosince. Tak jdou věci v třetím tisíciletí, že v zimě už nesetřásáš sníh z límce. A co Vánoce, punč, cukroví a pohádek poluce.
PF 2016
Ulice v krátkém poprašku, přes noc prvně sněžilo.

04. 01. 2016
9
6
1262
Miniatury prozaické

Cesta do Jiřic

„Te mňágolivé čorbide, už tě to nebudu ňácat po šesté,“ koulí jazykem na perónu nádraží Praha – střed hutný hulán. Nasedám do vlaku a jedu směr Lysá nad Labem.
U Zelenče v poli strašák. A o kus dál celé hejno strašáků: jsou rozkročení a ze železa a mezi nimi dráty, takhle nějak se vodí děti ve školce, aby se nepoztrácely.

02. 01. 2016
4
13
1772
Miniatury prozaické

Vlaštovky rozlétlé sobotou

Uzavřen v kameni města, člověk ztrácí představu kupříkladu - vodopádu. Je-li kde nějaký, ta dívka černých rozvlněných vlasů k pasu musí být doma právě pod ním. Jsem jí víc než uchvácen, jsem jí zaplaven. A pod tím vodopádem ji má někdo rád.

29. 12. 2015
3
3
1289
Miniatury prozaické

První kavárna

Nic nového
Akrobatická čísla i docela nepatrné stopy něhy. Tak se to má v ložnicích napříč světem. Nic nového pod měsícem.
Večer
Nábřežím ještě běží holka.

27. 12. 2015
11
10
1419
Miniatury prozaické

Pohyblivý svátek kapitalismu

Jen na malou chvíli utichají skleněné domy. Spí počítače i jejich lidé.
Velké korporace přetvářejí běžný režim dne: zaměstnanci pracují i v noci. Ráno pak, po dvou hodinách spánku, vstanou, zuby si vyčistí bělící pastou z eráru, zhltnou korporátní mufin (kobliha je určena výhradně k PR účelům) a opět usednou k výpočetním strojům.

22. 12. 2015
5
6
1234
Miniatury prozaické

Tramvají z Barrandova k Vinohradům

Prahu vzal déšť. Někde vskrytu teroristé dumají, čím by překvapili obyvatele Západu. A někde v jiném skrytu dumají milenci, čím by překvapili sebe navzájem.
Topí se smíchem ta žena v tramvaji, už si pořádně nalokala srandy.

22. 12. 2015
3
6
1669
Miniatury prozaické

Dveřník do pondělí

Někde ve třetím tisíciletí
Zima, žádné slunce, jen kovově šedá obloha. Sídliště. I tudy chodili první lidé. Krajina byla zarostlá podivnými rostlinami a stromy.

21. 12. 2015
4
8
1439
Miniatury prozaické

Cucimori

Dívka s temně vínovou šálou
Má temně vínovou šálu a doma bratra Lálu. Žvýká peprmintové čujingy a čeká na bohatce, nějaké Jujingy. Aspoň kdyby jeden byl, v Texasu měl obří farmu a o prázdninách ukázal by ji Barmu. Takhle koulí život ta holka z metra.

21. 12. 2015
3
6
1255
Miniatury prozaické

Dialektika cucavé sonáty

Zmije
Od řeky klikatí se cesta. Ta malá podolská zmije. „Ty malá podolská zmije,“ cekne zhrzený mandarín. Ona, ještě zapletená v peřinách, rozpůlí mandarinku a v gestu smíření obě půlky spolkne.

20. 12. 2015
3
6
1467
Miniatury prozaické

Veselé Američanky

Veselé Američanky
Z Národní k Pražskému hradu to je na pár anekdot. Parta amerických holek možná stihne o jednu navíc. Jsou veselé, nerozhází je ani monochrom nebe a větry od Pohořelce.
Krmené jsou výživnou směsí, podbřišek jedné je vyklenut k nepřehlédnutí.

20. 12. 2015
6
8
1350
Miniatury prozaické

Praha opuštěných hnízd

Praha opuštěných hnízd
Na dvoře Klementina se schylovalo k malému konci: skupina lidí se pohybovala kolem aut, nakládali tašky a futrály, řehnili se jako robotníci po fušce. Středem situace se zdál vysoký mladík v černém obleku, černé košili a červené vázance. Byl ve šťastném věku bizona těsně před násilnou smrtí.
Za chvíli ten mladý muž, třeba se jmenuje Ondřej, poveze domů jednu z kamarádek – kolegyň ze souboru.

20. 12. 2015
2
3
1200
Miniatury prozaické

Trvalé bydliště: Facebook

Byli to moderní rodiče: když byly jejich dítěti dva roky, zřídili mu účet na Facebooku. „Tady teď budeš bydlet,“ usmáli se na robátko, sfoukli svíčky a vrazili mu do pididlaní tablet. Scénu vyfotili, a to hned čtyřistapadesátkrát, pro všechny případy. „A to bude tvé první album,“ usmáli se na děťátko podruhé.

20. 12. 2015
7
8
1257
Miniatury prozaické

Třepotavá

Takový oblázek hluboko v moři,
co pro něj nedosáhneš.
V noci se třepotá na nebi,
jediná hvězdička.

19. 12. 2015
1
7
1542
Vázané verše

Lehký dotek věčnosti a žůža

Lehký dotek věčnosti a žůža
Adventní úsměvy na tvářích dívek voní purpurou. Je za tím lehký dotek věčnosti a žůža. Leckterá s sebou nemá svojho muža.
V ulicích dochází k pohlavnímu vření.

19. 12. 2015
3
4
1288
Miniatury prozaické

Postmilostná vyhlídka

Postmilostná vyhlídka
Okno ložnice míří na komín sídlištní teplárny. Co víc než trochu tepla si milenci mohou přát. Jenže nejsou v ložnici ani milenci, natož jejich trochu jiné představy o postmilostné vyhlídce. Je jen ironie, neboť ta se spokojí s jakýmkoli místem.

19. 12. 2015
2
2
1291
Miniatury prozaické

Ranní kolona

Je ráno a manažer René nasedá do svého vozidla tovární značky Vulvo, vyhřátého a polstrovaného jemnou kůží. V sedačce se stulí do polohy nascitura, pouští uterální hudbu a vyjíždí na Pražský okruh.
Řadí se do kolony vozidel, jež nemá počátku ani konce. Zvědavě nahlíží bočním okénkem na ostatní řidiče.

17. 12. 2015
2
6
1365
Miniatury prozaické

Relikviář svaté Maorky

Z Libeňského mostu se cestujícím otevírala kaligrafie zapadajícího slunce: prosté šmouhy na nebi, červenavý pozdrav dálek, kde ještě nejdou spát.
Z tramvaje na Palmovce jsem se pustil za prdýlkou značky Omaha. Šla v tuze velkých botách, ale možná právě díky nim udávala svému tělu v chůzi to správné zakřivení. Tak ještě za ní dojet na refýž, kde jsme si udělali čelem vzad, neboť oba z opačných konců města.

15. 12. 2015
5
5
1242
Miniatury prozaické

Kojeňátka noci

Na kolejích studenti filosofie právě usínají do svých snů o přirozeném světě. A jinde milenci a děti usínají do prostých peřin, nadýchaných láskou, ať takou nebo onakou.
V osvěžovnách na rozích ulic a náměstí se ještě zdržují ti, kterým zavonělo spíše pivo. Také jsou to ale svého druhu kojeňátka, přisátá k narezlému cecíku pípy, kolébaná zlatavou písní chmele.

13. 12. 2015
4
4
1165
Miniatury prozaické

Krajka noci, ponožkovina dne

Vlny posledních hodin smývají víkend, už se nikdy znovu na tomto světě, tak jak byl, nezjeví: definitivně ho bere čas.
Autostrády hučí vší tou divou vodou pozdních návratů, kombíky naplněné rodinným štěstím dáví plyn a všude je mnoho světel. Je to velká světelná show, které se jistě ujme ambiciozní umělec; show to bude gigantická, hodná označení projekt, a název bude třeskutý: Potkávací světla; byť ještě na světě není, nikdo už nepochybuje, že za ni mladý konceptualista získá Cenu Jindřicha Chalupeckého.
Ale zpátky k obrazu.

13. 12. 2015
3
2
1123
Miniatury prozaické

Čornaja papacha

Ráno v metru
Má dlouhé nohy, jejichž síla hvězd se dotýká. Potažené jemnou síťovinou, aby neprochladla a učarovala mužům. Až se tak stane, budou jí nosit drobné dáry a horký čaj s citrónem. Ona ví, jak věci zařídit, jak žít.

12. 12. 2015
2
8
1652
Miniatury prozaické

Odkapávání věčnosti

Nepřístupno
V hodině tučné hříchem sídliště usíná. Odkudsi ještě jako zapomenutý splav hučí sprcha. A pod ní nahá žena. Cvakne klíč v zámku, zvuk nahrazující hvězdičku na obrazovce: nepřístupno.

11. 12. 2015
2
2
1759
Miniatury prozaické

Tři obrazy digitálního světa

Tři obrazy digitálního světa
Po rukách jí stékal digitální šlem, odkapával na podlahu tramvaje. Za pár stanic pořádná louže. Nevadilo jí to, ale ten obraz šlo nazvat: dívka v digitální louži.
A o kus dál jakási babka mečela do sluchátka.

11. 12. 2015
2
5
1339
Miniatury prozaické

Bludička Jája z nákupního centra

Jsem bludička Jája a chci být vaše kamarádka, přistoupila ke mně žena v pableskujícím oděvu. Na tvářích měla make-up filmových hvězd, ani tisíc světel, co se snášely od stropu jako atomový hřib, ho nesmylo. Stáli jsme tváří v tvář, jako muž a žena, uprostřed nákupního centra.
Blíží se Vánoce, budu váš dárek, vyplázla jazyk číčatá améba.

11. 12. 2015
5
8
1328
Miniatury prozaické

Na obranu kaprů

Je podvečer a zákusky za výklady cukráren už ztrácejí chuť žít. Otáčejí se pod skleněnou poklicí, ale lidé si o kus dál prolévají hrdla horkým vínem, brady mastí tukem klobás, k přání cukrovinek zůstávají neteční.
To kaprům se žít chce, přesto kohorta vrahů strojí úklady, těžká palice, brousí nože. Zanedlouho se do mezer v dláždění vyřinou prameny krve.

10. 12. 2015
4
7
1563
Úvahy

Vanilkové rohlíčky a smrt

Vanilkové rohlíčky a smrt
Z oken domů už stoupají závoje vůní, peče se cukroví. Musí ho být moc. Asi ano, zvyk tak velí. Mnoho plechů na znamení dostatku.

09. 12. 2015
5
11
1777
Miniatury prozaické

Hněvanka

Hněvanka
Nikdo už si přesně nepamatuje rok, kdy se dvěma mladým lidem, kteří žili jako brouci ve sklence, narodila holčička. Dali jí jméno Hněvanka.
První čas byl plný spánku, pláče a bezzubého smíchu. Jak svět na děvčátko volal, ono za ním šlo.

09. 12. 2015
5
5
1341
Miniatury prozaické

Trhy

Trhy
Lidé neváhají jet stovky mil, aby v cizím městě vypili trochu svařeného vína, pojedli hrst ořechů a spálili nádrž benzínu. A pochopitelně o tom pak mohli vyprávět kolegům v práci.
A jaký tam mají vánoční strom. Ptá se čtyřicátnice mezi sousty lososa na kmíně.

08. 12. 2015
3
3
1206
Miniatury prozaické

Domy čtení

Je velký policejní dům. V suterénu je kantýna a taky mnoho cel. V patrech jsou místnosti a v těch se vyprávějí příběhy. A zapisují se, formou protokolu, od miniaturních haiku, přes povídky až k románům.

08. 12. 2015
2
5
1278
Miniatury prozaické

Nahota

Tělo pokryté lávovými kameny spočívalo jako v relaxační rakvi. Stres odcházel, odcházela jedovatá pěna plovoucí na hladině všedních dní. Z páry, která sytila celou místnost, vycházely a zase v ní mizely postavy. Jedna manipulovala s kameny, druhá polévala tělo vodou, další lehce roztírala do hebké pleti olej.

07. 12. 2015
7
17
2092
Povídky

Mirek a Marek. Ve stínu gulí.

Mirek a Marek. Ve stínu gulí.
Mirek a Marek byli nejlepší kamarádi. Ještě jako kluci si předsevzali úspěch na politické scéně a také ho dosáhli.

06. 12. 2015
0
4
1260
Miniatury prozaické

Alpinisté

Miroslava si lidé chválili. Byl ochotný k pomoci, takže když se na něj obrátil jistý muž bez jména, jehož občanská společnost obdařila toliko iniciálami, Miroslav neváhal: na horizontu se rýsovala dobrá věc a štíty švýcarských Alp.
Nikdo už přesně neví, zda muži vyrazili z Bruselu, nebo z Nitry. Vždyť je to jedno, dí vypravěč.

06. 12. 2015
1
4
1229
Miniatury prozaické

Pátek večer

Pátek večer
Řeší se tajenky večera. Luští se ze zpráv, pohledů a zámlk. Vyjde to. Nevyjde.

06. 12. 2015
3
3
1605
Miniatury prozaické

Víkendoví otcové

Ráno přijeli ze všech světových stran. Zazvonili na zvonky, na kterých bývalo i jejich jméno, řekli jednu nebo dvě formální věty a vyrazili do města.
Trochu cukrových bonbónů, trochu houpačky, symbolu životní dráhy: nahoru, dolů, v řetězech na skřípající konstrukci.
Pak se projít kolem řeky, nakrmit labutě a racky, nakrmit sebe v turecké jídelně.

06. 12. 2015
4
4
1229
Miniatury prozaické

Gabrielino noční zvíře

V Gabriele kypěla stále mladá krev, a tak po celý rok spávala při otevřených balkonových dveřích. Ta noc byla jako ostatní, moudrá sovím mlékem a krapavá neodbytnými myšlenkami.
Je tedy noc a muž přelézá mříže balkónu. Vniká do bytu, přistupuje k spící ženě; její stehna objímají polštář.

05. 12. 2015
3
7
1256
Miniatury prozaické

Listopadová nokturna

Mandarinkový sad
V dálce, někde před Pankrácí, rozstříknutá skvrna pouličních světel. Svítí tam jako mandarinky v sadě. Když jsou noci horké, záře se tetelí. Nikdo nemůže říct jistě, zda je za tím vzduch, nebo rozmary milenců.

03. 12. 2015
4
1
1161
Miniatury prozaické

Vzkaz v láhvi

Jak žíznivý merun vsává metro vodnaté postavy ulice. Kaprovka už je holá ke kameni, jak láhev po veselce je holá. Chvíle pro vzkaz: jen ho vložit a nechat plout vesmírem.
Jenže nohy pozemšťana jsou těžké, své kroky nezměří světelnými roky.

03. 12. 2015
4
9
1422
Miniatury prozaické

Cesta do Chrudimi

V noci déšť. Přímo filmový - za takových nocí, kdy do zmáčených chodníků padají světla lamp, v Americe natáčejí film noir.
Sevření zimy povolilo, přesto ti, kteří si vzali jen slabý svrchník připomínají Guttfreundovu sochu Úzkost.
Na Hlavním nádraží mám deset minut.

02. 12. 2015
6
6
1211
Miniatury prozaické

Noc na konci týdne

Noc na konci týdne
Na obloze magický kruh do vesmíru, bílý jak čerstvě vyvržený kokos. Šťastný ten, kdo zalit půlnočním světlem vdechuje vůni milostného potu.
Jazzmani už vydechli do saxofonů, obsluha roznesla lehké Javořinko, cigarila hoří. Neděli bere čas.

30. 11. 2015
7
6
1339
Miniatury prozaické

Mandarinky

Mandarinky. Dvě kosmopolitánky v tramvaji, celé zabalené do hebkého tovaru. Předávají si mandarinku. Berou ji něžně jako synáčkův lulík.

29. 11. 2015
6
13
1805
Miniatury prozaické

Čubička a Mamková aneb o lásce

O Čubičkovi a a Mamkové II
Zpráva z tisku: Martin Čubička obviněn. Jeho obhájkyně, Kláda Mamková, tvrdí: Jde o spiknutí.
Když se před lety Kláda Mamková rozhodla nechat si podvázat bachor, čepec a knihu, na knihu nakonec zapomněli. A tak efekt nebyl dlouhodobý a Kláda brzy znovu nabyla původních rozměrů.

28. 11. 2015
1
2
1122
Miniatury prozaické

Martin Čubička a Kláda Mamková

Martin Čubička a Kláda Mamková
Martin Čubička je známý islamobijec. Dříve bojoval proti šumavskému kůrovci, ale ten boj dávno vzdal – hledal něco více ideologického, co by ho postavilo před televizní kamery a vyslalo tak na oběžnou dráhu médií. Uprchlíci připluli k řeckým břehům, ostatně Martinově domovině, právě včas. Martin sliboval hroznou mstu všem islámcům, nejraději by odjel do pouště a postavil se samotnému teroristovi Johnovi.

27. 11. 2015
3
8
1352
Miniatury prozaické

Ivo Kobblih a Melody Boys

Ivo Kobblih a jeho Melody Boys
Zatímco pro martina Čubičku jde o novou zkušenost, Ivo Kobblih, rentiér, dandy a velký patašón, byl obviněn již dávno. S médii tento olbřím komunikuje rád a, s ohledem na omezenou slovní zásobu a projev, vždy do kamery zahuhlá něco o velké lži, vykonstruovanosti a snad i pověstném „intriku“.
Po více než roce však věc nabrala obrátky a Ivo Kobblih je u soudu. Sotva vyjde několik poschodí Městského soudu, pěšky, neboť již dávno překročil jateční váhu a jízda výtahem by byla rizikem, už na něj míří kamery.

27. 11. 2015
1
6
1310
Miniatury prozaické

Noční koupání demi sec

Noční koupání demi sec
Šampaňské šumí večerem a mizí. Alkohol v odlivu. A taky pláž tady chybí a hvězdy na nebi. Otočné stínítko jich ale pár rozsvítí a nechá padat kolem po stěnách.

22. 11. 2015
4
10
1451
Miniatury prozaické

Večer s Andromedou

Centrální mozek lidstva
Eskalátory tlukou jako ohromná srdce podzemí. A pak to člověka vyvrhne do obchodního domu, toho Centrálního mozku lidstva. Jiskří to v něm touhou a leskne se šlemem pomerančových šťáv.
Šťávu vypít a jít.

21. 11. 2015
4
2
1013
Miniatury prozaické

Murilino Urbi et orbi

Přátelé Zeleného údolí
Volají na sebe děti na zastávce v Podolí. Volají na sebe jeako přátelé Zeleného údolí, tak životně a tak naivně na sebe volají. Jejich hlásky mizí v hluku aut, podvečerním bučení motorů. A Zelené údolí mizí v oparu benzínu.

21. 11. 2015
5
4
1242
Miniatury prozaické

Utopenci noci

Vichřice
Popelnice rozkutálí do stran, ty plechové kuželky ulice. Vichřice. Prý ji včera v noci bylo moc, hlavně na horách. Do televize o ní mluví holka: byla s kamarádkou právě na výšlapu a bylo jí náhle tolik, že musely přenocovat na horské chatě.

19. 11. 2015
5
4
1161
Miniatury prozaické

Uniformovaná lasička

Přísná lesbička
Metrem k Náměstí Jiřího z Poděbrad jedou dvě. Podobají se, každá má pihu pod okem. Jedna působí přísně: rty má sevřené, jako když utáhnete hlavní uzávěr vody. Kdyby povolila, co z ní by se asi vyvalilo na svět.

19. 11. 2015
5
7
1211
Miniatury prozaické

Láska v časech teroru

Láska v časech teroru
Myslí na ni taky někdy ti hoši opásaní trhavinou. Je v polštáři takového hulána, v docela maličkém bytě v Saint-Denis, k ránu obrys ženské tváře. Anebo jen reliéf granátu. Křikne taky někdy: Pojď, zválíme duchny.

19. 11. 2015
6
6
1500
Miniatury prozaické

Gioconda z Holešovic

Pondělí večer, 16. 11. 2015
Z modré oblohy, těžké už sametem večera, jako záludné oko kočky visel srpek měsíce. Autobus sjížděl kopcem z Pankráce k Podolí, podle cesty svítily lampy, bledé tváře oběšenců.

18. 11. 2015
4
6
1208
Miniatury prozaické

Kafíčko s teroristou

Kafíčko s teroristou
V pátek vybuchly bomby, střílelo se. Teror. V sobotu už politici vstupovali před kamery se zásadní výzvou: Nenechte se zastrašit. Dál žijte jako dosud – běžte do kaváren.

17. 11. 2015
8
13
1590
Úvahy

Hudba z Klamovky

Docela všední dopoledne. V Košířích autonehoda. Dodávka s promáčknutou kabinou. Až na volant a kosti promáčknutou.

15. 11. 2015
3
2
994
Miniatury prozaické

Jarý muž Ötzi

Jarý muž Ötzi
Ty dny, kdy se rozestupují sněhy a trávy svítí zas svou baladou. A mezi travami zasvítí z temnot tisíciletí též starověký muž Ötzi. Kolik jar jen pamatuje ten jarý muž…
O míru
Metro z Muzea. Vytáhlá blondýnka se nerozpakuje ukázat obsah svého výstřihu.

15. 11. 2015
5
6
1108
Miniatury prozaické

Na hrázi vesmíru

Na hrázi vesmíru
Sedíme na hrázi vesmíru s tvářemi obrácenými k hvězdám. Blikají z nekonečna, každá se svým jménem. Přemítáme o časech bez jmen a bez řeči.
Nám docela podobní lidé, bez řeči a beze jmen, v nich seděli na hrázi vesmíru a mysleli na hvězdy.

12. 11. 2015
5
7
1265
Miniatury prozaické

Papirosy

Opilé písně racků
Počasí zteplalo jako dlouhé pivo, pivo unavence, pivo zapomenuté chvíle, pivo z kubistického zátiší. Rackům to tak svědčí, křičí do šumění řeky opilé písně.
Betonová Gaia
V ústí Spálené voní mokrý beton. Už několikátou sobotu.

10. 11. 2015
5
5
1353
Miniatury prozaické

Pro všechny splavy Rýna

Pro všechny splavy Rýna
Mládenci z Drážďan přijeli, aby poznali krásy města na Vltavě. Je jich plná tramvaj. A taky přijeli, aby poznali půvaby místních dívek. Pak uzavřou německo-česká přátelství, ukáží dívkám kostely v Halle a taky všechny splavy Rýna.

09. 11. 2015
7
10
1494
Miniatury prozaické

Americká krása

Správná americká rodina posnídá cornflaky a čerstvý džus. Ta naše taky, jen Suey si dá šunku. Ham.
Čistě se obléknou a plní sacharidů, bílkovin a dobré nálady odjedou autem s velkým úložným prostorem do Disneylandu.

08. 11. 2015
5
7
1327
Miniatury prozaické

Migranti touhy

Lučavka rána
Jede metrem a čte vestoje studijní materiál. Název kapitoly: Falšování potravin. Její krásu, uhaduji, nikdo nezfalšoval. Ráno ji stvrzuje jako lučavka královská zlato.

08. 11. 2015
3
2
1131
Miniatury prozaické

Super girl

Super girl
Pod domem projíždí poslední autobus, mlžnou nocí hledá své depo. Z rádia táhne se proud milostných písní. Jedna je o super girl. Jak prosté označení.

08. 11. 2015
5
5
1375
Miniatury prozaické

Masný manekýn

Kytičky v autobuse
Vyrůstají z koženkových sedaček, jsou barevné a voňavé. Mají lehounce ochmýřenou pleť, drobné lístečky a o mírné vláze, jíž jsou spojeny s koženkou, drahno mluvit… Okolosedící muži o ní tiše sní.
Vzpomínka na Balthuse
Ten blonďatý ohon za ní vlál jak plamínek právě rozhořelé touhy. Mířila k Andělu, s mámou koupit nové boty.

05. 11. 2015
9
11
1906
Miniatury prozaické

Blaženci a osamělci

Sopka Budějovické
Budějovická připomíná sopku: chrlí stejně horký materiál: krásné dívky. Aktivní je zejména po ránu a odpoledne. Tak tedy ráno, středeční. Ve vagónu metra vyhrává Rumun na garmošku.

03. 11. 2015
5
5
1427
Miniatury prozaické

Milenci

Z rohu kajuty šla mírná píseň. O procházce parkem, sangrii a kině a krásných věcech, prostě o perfektním dni. Havlíček si přejel prstem přes naběhlou žílu a vbodl do ní inzulínovou jehlu. Roztok heroinu ve vteřině zaplavil mozek a uspal ho do hlubokého opiového snu.

01. 11. 2015
13
16
1895
Povídky

Tropická chvíle

Stříbrná
Snad narazila na nosnou žílu, ta holka v autobusu má stříbrnými prsteny docela ztěžklé ruce. Když si je v noci pokládá na nahý klín, měsíční světlo rozvíří hru odlesků. Je jich mnoho a padají po stěnách v tanečním tempu. A pak do nich, jak kapka drahého kamene, vklouzne krátký sten.

31. 10. 2015
2
2
1280
Miniatury prozaické

Strážce pylonu

Američan a divoženky
Američan brumlá barytonem své snubní řeči lépe než motor fordky. Dívka sedící proti němu už má uši ovlhlé vzrušením, jen veřejný prostor bezmasé jídelny jí brání svěřit tělo erotické náhodě. Dole pod galerií drží divoška u prsu robátko. A rozmlouvá s přítelkyní, dívkou stejně divého ražení.

15. 10. 2015
2
4
1281
Miniatury prozaické

Cucaté kamarádky

Láska z Albertova
Na Albertov padly mlhy. Kulatá holka jí banán a myslí na lásku. Mazlavou a sladkou jak ovoce, co se rodí za tropických nocí. A příští tropickou noc už není.

15. 10. 2015
4
6
1442
Miniatury prozaické

Přítel Sovětského svazu Jiří Vykadil

Přítel Sovětského svazu Jiří Vykadil
Jiří Vykadil byl přítelem všeho sovětského. Byt si vyzdobil replikami Rublevových ikon i bábuškami. V létě jezdil zásadně do Soči. Hrdinou jeho srdce byl románový rek Gleb Čumalov, revolucionář z cementárky.

09. 10. 2015
0
2
1399
Miniatury prozaické

Oslava bezvýznamnosti

Země hořela horkem podobným tomu, v jakém se rodí planety. Byl červencový den, byla neděle. I lidé se rodili. A umírali.

08. 10. 2015
5
8
1540
Miniatury prozaické

Říjnovou mrholenicí

Hrany města mizí v mrholení, z dálky už má vše tvar vody. Duše vlhnou a plují vzduchem, lehký je spleen. A listí šumí jak nekonečný výměr lidských vin. Za takového počasí, představuji si, vypučel na Zemi život.

08. 10. 2015
2
5
1378
Miniatury prozaické

Nedělní milenci

Nedělní milenci
Distančním milencům už se krátí čas, neděle ubíhá odpolednem. Ještě pojedí pudink zalitý sladkými řečmi, naposledy ohledají svá těla a vydají se ke stanici. Poetika nádraží bude zas naplněna.
Nevíme o nich mnoho, skoro nic.

06. 10. 2015
5
5
1242
Miniatury prozaické

Judita a Šobab

Judita a Šobab
Do října se Judita zakousla pěkně s gustem, když ráno vstala hned po páté. Vyčerpaná ještě nočními bůžky, ponejvíce svým nejmilejším - Priapem, trvalo jí pěknou chvíli, než opustila své doupě. Nezapomínala natřít nakrvavo své chlípně vychlípené sliznice rtů. V metru jimi pak stahovala pohledy mužů jedoucích do tělocvičen vybít nadbytečný hormon.

05. 10. 2015
2
7
1403
Miniatury prozaické

Bonbónky elementární lásky

Jedlíci
Tetovaní Američané už v centru žvýkají hovězí, ale já teprve scházím z barrandovských skal a žvýkám pravou chewing gum. Dole v hostinci vniká do uší amerických jedlíků hlas zpěvačky; je modrý. Tady z meziskalních prostor šumí vláha předešlé noci. Chceš-li, je taky modrá.

03. 10. 2015
6
4
1240
Miniatury prozaické

Otázky z podhůří

Otázky z podhůří
Situace zašla tak daleko, že o osamělosti zpívají už i popstars uprostřed zaplněných barů. Kdo z nich ale kdy odešel do bezdomoví pouště.
Ta ruka se zvedla z epicentra hlaholu, jako by chtěla psát naléhavé mene tekel. Byl to Božo Tinko z kapely Full Name.

02. 10. 2015
5
11
1873
Miniatury prozaické

Nero z autobusu

Připomínal proslulého římského císaře. Ovšem v letech, zestárlý Nero cestující autobusem. Nastoupil u Lihovaru a směřoval k jihu. Zpátky k domovu.

02. 10. 2015
0
5
1283
Miniatury prozaické

Říčka popadaných náušnic

U Duchampů
V zahradě visí na věšáku svrchní díl od montérek, jaký nosívají vězňové. Pan Duchamp tady večer popíjel jiskřivé víno a a pak v zapomnění tvořil. Ráno se zase vrátil do nečasí bez mundůru. A tady z toho teď dělají kultůru.

26. 09. 2015
1
0
1091
Miniatury prozaické

Popadaní spasitelé

Komisař
Komisař myslí na Něhu. Svědkyně Něha L. se měla dostavit k výslechu v pravé odpoledne. Místo u stolku s lampičkou ale zůstává prázdné.

22. 09. 2015
4
2
1427
Miniatury prozaické

Hopperovský autobus

Neděle
V neděli o polednách se z lidských útulen stávají rajské zahrady: nečinnost je svobodná od pout svědomí, hovězí pouští šťávu a stoly odívají panensky bílé ubrusy. A pak ta laskavost, trochu protokolární, ale přece. Z televize jdou jako duchovní předkrm ideje a vize. Neděle jako místo odporu evoluci chaosu.

20. 09. 2015
2
1
1126
Miniatury prozaické

Římanky

Dalejský háj
Potkat tu můžeš polétavé pavoučky i bylinky s modrými kvítky. Kdo se neostýchá, ten s nimi i hovoří. A taky s mravenci, těmi námezními dělníky. Posadíš se jak Gulver mezi ně do trávy a na oplátku si necháš vyprávět, zdali si o páteční noci vyrazili.

19. 09. 2015
2
1
1145
Miniatury prozaické

Křídoví lidé

Křídoví lidé
Soumrak bral rychlou notu, bylo pozdní září. Obloha těžkla bouřkou. Do dlažby před Smíchovským nádražím kdosi vkreslil křídou siluety těl. Podobna těm zvířecím z jeskyně v Lescaux byla stopami života, co minul.

19. 09. 2015
2
3
1235
Miniatury prozaické

Láska z pasáže

Rána dne
Na východě rozpučelo slunce v pastelovou scénu. Jizva po noci. S nevírou Tomášů budou lidé zas strkat prsty do rány dne. Teprve navečer se v horizontu zacelí a ložnice rozpučí v postelové scény.

18. 09. 2015
2
1
1177
Miniatury prozaické

Unaveni Ikeou

O nocích
Dancingy zaplnili lidé skoční. Ale taky prostí žíznivci a bludné existence. Těla víří pot, už je ho celé moře, už jsou ho solné doly. Podobny dílu šíleného alchymisty sklenice probublávají barevné koktajly.

15. 09. 2015
1
4
1295
Miniatury prozaické

Lidé na slunci

Pohladit šípky
Šípkové keře prorůstají sídlištními kouty, podobny rukám vztaženým k nebi. Pohladím ty oranžové snopce, jak hladívají státníci děti. A o kus dál papírová jablka. Na ty nedosáhnu, jak státníci nedosáhnou na děti.

12. 09. 2015
6
1
1088
Miniatury prozaické

Grepovo-sladové haiku

Pohoršení
Básník si vzal za úkol složit živočišnou báseň. Ale ta se přece neskládá. Ta se mlaská s gustem krále šprotů a píše do mazlavého potu. Básník je pohoršen.

11. 09. 2015
2
1
1109
Miniatury prozaické

Věčný oheň: děti

Věčný oheň: děti
Čtyři ženské. Sedí jak u táborového ohně, v něm hořlavé téma, hořlavé jak benzín v kostce: děti. O kus dál kapitán vyslýchá svědka; stal se zločin a on jej chce objasnit. To advokátky nezajímá, jsou především ženy, rodičky, matky.

10. 09. 2015
4
2
1095
Miniatury prozaické

Gumové políbení

Keře
Pod barrandovským mostem keře. Obsypané šípky, žlutými i oranžovými, taková malá česká oranžáda pod masou betonu. Větvičky tu tíhu sklánějí, jak dlouho to udrží. A o kus dál obrůstá trávou pneumatika.

10. 09. 2015
2
1
1128
Miniatury prozaické

Holka ham ham

Neděle večer
Kdo ještě neusnul, ten má srdce rozechvelé nočním proudem. Mnoho lásky proteče rádiem , každou minutu je toho na malou povodeň. Láska počítaná na kubické metry. A z chat se ještě vracejí lufťáci.

07. 09. 2015
4
5
1291
Miniatury prozaické

Rodina

Rodina
„Chci dítě,“ vykřikla Judita a plácla se dlaní do břicha. „Chci dítě,“ vykulila oči na Pastora. Ten pohled s ním div nezacloumal. Vulgárnost Juditina gesta a slov ho ale přikovala k situaci.

06. 09. 2015
12
25
2877
Povídky

Šmouhami babího léta

Šmouhami babího léta
Srpnem pomalu prohořívá září. Večery se dlouží a z kredencí lidé zas vytáhnou hrnky na čaj. A bude to čas jablek, na dřevěných stolech zalesknou se barvami podzimu, takový prostý cézanovský motiv. Stromy ztratí žízeň po životě, obnažené na kosy ve větvích.

05. 09. 2015
3
4
1170
Miniatury prozaické

Eurydika z Palmovky

Srpen na Václaváku
Ještě sálá srpen z posledních sil a Praha je zas voňavá lidmi. Chlap z lavičky troubí sice funebráckou, ale naproti právě otevřeli hotel Rokoko. V takovém hotelu spát, to musí být žůžo. A lépe s holkou, třebas Polkou, co tam toho má důžo.

04. 09. 2015
3
2
1160
Miniatury prozaické

Žena cukráře

Žena cukráře
Jde Lidickou a má těžkotonážní hrudník. Se zmrzlinou se nepáře, snad je ženou cukráře. Jenže tramvaj číslo 10 mě jako vítr odnáší přes řeku, daleko pryč od těch prsů krmených vanilkou. Jestlipak na druhém břehu taky takové budou.

03. 09. 2015
3
4
1298
Miniatury prozaické

Nuda veritas

Brunetčina toaleta
Polštář má ráno zasypaný kaštany, a to teprve končí srpen. Posbírá je s něhou dítěte a doprostřed vetkne sponu. To ještě stihne. Zbytek jí čeká v autobusu.

03. 09. 2015
4
4
1312
Miniatury prozaické

Otazníky v prachu

Otazníky v prachu
U kostela svatého Václava velká sláva. Neznámá žena se vdává. Vlečkou kreslí stopu do smíchovského prachu dní. Má tvar otazníku: jak to bude s ní.

01. 09. 2015
5
5
1363
Miniatury prozaické

Noční Bivoj

Magda (ne)dokojila
"Magda dokojila. " Tak pravila žena k tetovanému knihkupci. Jejich společná kamarádka uzavřela jednu etapu svého mateřství a teď prý dostala chuť zajít si na koncert. A tetovaný knihkupec jí v tom má být rádcem.

27. 08. 2015
2
1
1104
Miniatury prozaické

Nepravidelný trojúhelník

První lidé
Pod obrozeným sluncem na konci léta a Smíchova jí dvojice svůj pozdní oběd. Mastný, staoročeský. Pak je čeká Petřín, tam sliby milenců berou vrchu. Počkají až do smrákání, až tamtudy k západu půjde pastelový had červánků.

24. 08. 2015
6
4
1357
Miniatury prozaické

K smíchu a zapomnění

Eine Familie
Autobus jede deštěm a veze tím českým deštěm německou rodinku. Vypadají jako vystřižení z Burdy. Mladí rodiče s dospívajícími dětmi, klukem a holkou. Holka je po tátovi, kluk po mámě.

20. 08. 2015
3
5
1289
Miniatury prozaické

Holky z pexesa

Japonečky
Uprostřed výhně Budějovické, dmýchané kouřem výfuků, fotily se Japonečky. Tři dospělé ženy a holčička. Jejich dědové mohli podobnou výheň strojit zajatcům, v kotlích s olejem. A ony se za ty nepěknosti přišly omluvit.

18. 08. 2015
4
6
1345
Miniatury prozaické

Zlaté lázně III

Zlaté lázně
V polohách těl rozesetých po leteckém neštěstí hledají na slunci lidé drobné štěstí. Žádná komise nešetří příčinu toho, že tady jsou. Možná navál je sem vítr volných dnů a možná touha být jak z bronzu. Rozhodně to nebyla ruská raketa.

17. 08. 2015
4
3
1129
Miniatury prozaické

Zlaté lázně

Holka od Přístaviště
Voní heřmánkem a ohon jí hoří jak větrem rozfoukaná sláma. Nemá rozkyv letenského metronomu, taky to není žádná obluda, ale dívka na horozontu puberty. Dlouhé nohy už nemá kam schovat, tak je nechává nahé koukat z bílých šortek. Muži těm nohám pohled opětují.

13. 08. 2015
5
5
1213
Miniatury prozaické

U pokřivené trnky

U pokřivené trnky
Zákoutí u pokřivené trnky, tady lidé čekávají na autobus z Barrandova, tudy vede úniková linie ze skalního hnízda. Do obzoru se zakusují zuby mrakodrapů jižního místa a trhají kořist kapitalismu v nekonečné směně. Do noci pak bude to místo zářit svou atomovou píseň o věčném růstu. To už ale lidé navrácení skalním dutinám svých paneláků do rytmů srdcí opíjet se budou trnkami.

12. 08. 2015
7
7
1400
Miniatury prozaické

Danae z autobusu

Úděl filologa
Nejprve telefonovala, pak si zapisovala do diáře neznámá data, fakta, události. Pilná Slovenka. V šortkách ukazovala městu a světu a tramvaji opálená stehna, vyhnaná do stran svaly. Do jednoho měla vpitý nápis, a byla to celá věta.

06. 08. 2015
4
2
1081
Miniatury prozaické

Mušličky a moře

Melancholické děvče
Vypadala jako Štursovo Melancholické děvče. Vyčesané vlasy, pokrabatělé, pleť bez krve jako socha. Na krku jí svítila hvězdička. Prsty ťukala do displeje telefonu, fialkový lak dodával té neživotnosti na výrazu.

06. 08. 2015
8
9
1524
Miniatury prozaické

Květná stráž

Mačkat, cucat, hladit
Mačkat, cucat, hladit. V autubuse ze sídliště, jednoho z mnoha, jely dvě. Matka s dcerou. Nalehko, oděny jakoby jen do nálad.

05. 08. 2015
4
2
1234
Miniatury prozaické

Okurková sezóna

Okurková sezóna
V horku mizí i barrandovské skály, lidé hledají podvodní světy. A v mrakodrapech na druhé straně Vltavy podvodníci nalézají další z triků, jak nechat zmizet kus státních rezerv. Neměly ani zdaleka pevnost skal, podlehly prostému chladu machinací, uslyšíme pak slova úředníka. A na břehu řeky už si máčí nohy ve vodě letní lidé.

04. 08. 2015
4
1
1114
Miniatury prozaické

Ariadna z Mezibranské

Sídliště
Sídliště přikrýval mrak, obvyklý hluk se vytratil, za ohrádkou běhaly děti. Ulice byly jak z obrazů Eda Hoppera. Chybění, odvěký motiv: opuštěný otvor ve skále, propast řeči, mystické prázdno klína.
Ariadna z Mezibranské
Sledoval jsem ji jako major Zeman zločince.

03. 08. 2015
5
3
1166
Miniatury prozaické

Žluté lázně II

Garmoška
Mraky se pokrabatily jak garmoška tuláka a vzduch utáhl smyčku, lidi jen čekají, až někdo kopne do stoličky. Tulák pak spustí funebráckou. Mraky si popláčou, chcete-li.
Tohle musí být ráj
Lidé, labutě, kačenky a včely tady žijí v dokonalé symbióze.

02. 08. 2015
4
3
1245
Miniatury prozaické

Zapomenutý kraj

Pes
Z Prahy do Plzně byl vagón velkou hovornou. Přistoupila žena se psem, kterému chyběla přední noha. Předčasně plešatý mladík se ženou ihned zapředl hovor. Svými otázkami nahrazoval protor pod kolenem psa.

30. 07. 2015
8
9
1370
Miniatury prozaické

Příběhy Davida Kundráta II

Čarodějnice
Přivedli před tribunál obviněnou ze salaše. Omdlela jen co jí soudci vyjevili pravdu psanou v zákonech. Jakmile ji probudili k životu, spustila vodopád řečí: „Jsem vinna. O Valpurkině noci jsem chodila za Kundrátem na hejtmanství, byl tam taky starý Lot, nutili mě vyválet svaté daňové přiznání v kobylinci, musela jsem nahá tancovat do jejich not.

27. 07. 2015
4
5
1621
Miniatury prozaické

Příběhy Davida Kundráta I

Tiskovka
Doktor David Kundrát toho odpoledne předstoupil před novináře. Na krku zavěšený vaginoskop plnil roli ochranného amuletu, namířeného zejména proti ďábelským sílám bestie s poetickým jménem Orgány činné v trestním řízení, jež našla svou personifikaci v osobě státního návladního Petra Piráta. Chvíli cvakaly fotoaparáty, Kundrát křivil linku úzkých retů do křečovitého úsměvu, z tváře setřel stříbřitý pel blesků a spustil lamento recidivistů. Hovořil s klidem arabských teroristů, vypouštěl slovo nevina jako otravný plyn do zákopů u Ypres.

26. 07. 2015
2
2
1187
Miniatury, hříčky

Jahodová šála

Čtenář Dostojevského
V galeriích už zhasli, jen malá strážní světýlka blikají jako majáky do širou nocí. V pokoji panelákového bytu právě usínajícímu člověku vypadla z ruky kniha. Jeho tvář je sinalá, i v expresivním ohnisku lampy. A galerií se houpá čísi dech.

09. 07. 2015
11
8
1291
Miniatury prozaické

Žluté lázně

Rodičky a Antonín
Bohorodičky to nebudou, rodičky ale jistě. Ty dvě prdelaté holky z vedlejší deky, průsvitné na plnotučné mléko a tvaroh, vyjadřují naději. Muž, co kolem nich prochází, si snad připadá jak sám svatý Antonín, přímluvce života. Tváří se skutečně přejícně, jenže jejich zájem nebudí.

08. 07. 2015
8
5
1280
Miniatury prozaické

Ostroh zlomených trav

Cestou od skály. Když polední slunce uhodí do borovic, rozvoní se pryskyřice a sem tam spadne šiška. U usedlosti v zákrutě kvetl keř. Bílé květy se chvěly ve vánku, jako se chvěje závoj nevěsty.

30. 06. 2015
9
8
1342
Miniatury prozaické

Hříchy pro cestujícího tramvají

Kolotavé místo. Vodičkovou jde mladý Angličan. V ústech má sotva tři zuby, ale hýří náladou. Prší, Japonci stojí v zákrytu, chtějí zůstat sushi.

29. 06. 2015
6
6
1358
Miniatury prozaické

Krajka, nebo pěna?

Idi i smotri
Je sobota, pravé poledne, nevěřící Tomášové pozorují stoupající rtuť v teploměrech. Ta nevíra je poutá k balkónům, takže ještě neopustili poušť sídliště. Ti, co tak již učinili, opustili své domovy, své blízké a vydali se hledat bezdomoví do ulic města. Jediné, co v něm nyní nepůsobí vyprahle, jsou prsa dívek.

08. 06. 2015
9
6
1388
Miniatury prozaické

Zaprášený smysl

Jeřáb
Jeřáb nad Barrandovem působí opuštěně. To se v padesátých letech stát nemohlo. Kabinu by zdobila „žena v modré kombinéze, provoněná jarem a olejem“, brigádníci dole by otevírali zdravými zuby žluté sodovky a zavěšena na rameni stroje spočívala by nejméně pětiletá budoucnost světa.
Kasino
To Vinohrady byly dobudovány už dávno.

31. 05. 2015
9
6
1269
Miniatury prozaické

Ta báječná římská aréna

Ta báječná římská aréna
Nahýbám se jak krátkozraký Nero nad arénou - ta dívka ve vyhrnuté sukni, co sedí naproti, neklidně hází stehny. Je to zápas ne nepodobný tomu římskému. Taky jsou nahá, v sobě zaklesnutá a nechybí jim síla. Chvílemi se k sobě tisknou, snad se i trocha potu vyřine po kůži, pak se sobě zas vzdalují, hledajíce volnost, krátký odpočinek.

30. 05. 2015
7
3
1282
Miniatury prozaické

Závrať

Závrať. Na barrandovském mostě tramvaj dostala závrať. Stařičký červený vůz se houpal ze strany na stranu a ti, co se včera o páteční noci radovali o poznání víc, želeli svých radostí. Dole v Hlubočepích nastoupila dívka s copem silným jak kotevní lano a pohledem svěžesti ostružin.

19. 05. 2015
10
17
2152
Miniatury prozaické

Prašné popolední

Prašné popolední
V popoledním slunci, jež padlo na Holešovice, se lesknou tváře lidí tak, až vydávají vlastní zář. Září jako kameny křídových skal a občas se z nich vydrolí něco jako úsměv. Ale je to jen prach, ukáže se, těžko postřehnutelný v už tak prašném prostředí. A v prach se rychle obrací.

12. 05. 2015
13
16
1962
Miniatury prozaické

Proměň mléko v briliant

Den vítězství. Je květnový pátek, den výročí vítězství nad fašismem. Slunce nad sídlištěm stojí bez hnutí, podobně stojí vojáci nedaleko na Vítkově. Spojeni sluncem.

11. 05. 2015
8
8
1277
Miniatury prozaické

Werther ze země vycházejícího slunce

Werther ze země vycházejícího slunce
Mladík v japonském tričku hledí do komiksu. Vtažen světem obrázků sní. V rukách meč, chystá se svést svůj boj o princeznu. Jeho výraz je značně neklidný, je znát, že mu o maličkou Yoshiko jde.

06. 05. 2015
8
8
1348
Miniatury prozaické

Gumový závěs noci

Klam pojmosloví
Do podniku Blázinec na Andělu lidé chodí zabíjet čas. Do talířů jim plácnou kejdu a zmámí je pivem. A oni z toho začnou bláznit a fotit si ty talíře a sklínky. A nepřestanou s tím, neboť čas je třeba zabít důkladně.

06. 05. 2015
9
7
1457
Miniatury prozaické

Olomoucké soustředění

Proměnění páně výčepního. Na nákladní rampě v Lysé nad Labem sedí trojice. Možná se jmenují Petr, Jakub a Jan. Ale ne, nejsou svatí, jak se nechali jistě už mnohokrát v životě slyšet.

29. 04. 2015
5
4
1395
Miniatury prozaické

Vlakem do Pardubic

Bod zlomu
Nepoučený divák by si řekl, že ta žena v metru šimrá drobnou věc. Jezdí prstem nahoru a dolů, tvář staženou soustředěním. Občas jí cukne koutek, jako by narazila na bod zlomu. A je v tom cítit dotek slasti.

28. 04. 2015
5
7
1442
Miniatury prozaické

Rohlíčky a šťávička

Rohlíčky a šťávička
Slunce se valí Václavákem jak víno hrdlem pijáka. Na lavičce pod lipkou teď dospává svůj opilecký sen. Vedle položenou berli, jen o mitru ho nějaký dobrák přes noc připravil. O kus dál v mrakodrapech na Pankráci už mezitím do zasedacích místností nanosili croissanty s pomerančovou šťávou, manažeři si už kasají manžety a chystají se na divoký brainstorming.

27. 04. 2015
5
6
1373
Miniatury prozaické

Vlak mezi sadem a zahradou

Skály nad Berounkou se lesknou rosou, nebo močí horolezců. Nikde žádný Prométheus, tuto krajinu nezabydlely postavy hrdinů.
A nejspíš už ani nezabydlí. Lidé se stáhli ke komputerům a veškerou svou sílu vkládají do cest elektronickými pustinami.

22. 04. 2015
8
6
1486
Miniatury prozaické

Plechové červánky

Sloni a opičky
CityElephant na smíchovském nádraží hučí, jak taky podle označení má. Směřuje do Řevnic, tam jistě zařve a nechá si umýt ocelové tlapy. Druhým směrem se vyráží k Hlavnímu nádraží. To býval pavilón opic, pak se rozhodli udělat z něj nový pavilón opic: z jednoho koutu vanou parfémy, z dalšího křupavé rohlíčky a kakao.

21. 04. 2015
3
4
1379
Miniatury prozaické

Drama look

Unavená holka. V tramvaji unavená holka. Hlava jí klouže po skle a náš vůz klouže barrandovským mostem k Zlíchovu. Vyzvedne si tam tu Šípkovou Růženku někdo.

20. 04. 2015
6
11
2102
Miniatury prozaické

Vanilkové košíčky

Vanilkové košíčky
Banka po poledni je, řečeno s básníkem, pustá jak země Sovětů. Bankéři vzadu v kancelářích zakuřují oběd tlustými doutníky a čekají, až jim donesou vanilkové košíčky s ovocem. V hale se zatím vrší kufry s penězi, stříbro a zlato, jako by ho sem nechal nanosit sám Atahualpa. Ale ti bodří lidé zahaleni kubánským dýmem podobně jako Pizarro zůstávají neteční k tomu ohromnému výkupnému.

20. 04. 2015
5
5
1405
Miniatury prozaické

Uzené lži

Soutěž
Éterem už letí soutěž o zájezd. Hraje se o cestu do Egypta s Petrem Kramným, sluníčko, moře a plně elektrifikované apartmá s velkou vanou. Bude vířit. A už je tu první volající, koho máme na lince.

17. 04. 2015
5
4
1243
Miniatury prozaické

Rodinné Pompeje

U madel dvě kamarádky. Mají hustá obočí i vlasy a klidné výrazy světic. Nejspíš přicházejí z východních krajin, i když teď jedou čtrnáctkou z konce Barrandova. Jejich sukně jsou poplatné horkému počasí, co sem vtrhlo jako vždy nečekaně.

13. 04. 2015
8
5
1369
Miniatury prozaické

Kabaret Putin

„Přívítejte mezi námi Vladimira Vladimiroviče Mongolčuka. “ zavřískal do mikrofonu promotér. Sál zašuměl překvapením (i Michal Tučný zašuměl překvapením), trpaslík udeřil do chrámového bubnu a státní notář prohlásil večer za zahájený.
Za neustávajícího potlesku, zcela v tradici stranických sjezdů, na pódium vstoupil muž oděný jen do kožených džínsů.

12. 04. 2015
2
11
1895
Miniatury prozaické

Romance na Costa Brava

Vzácnost v Costa Brava
Na hotelový resort ulehla tma. Costa Brava ozařovala svými světly nebeskou klenbu a ta jí za to snášela hvězdy do vyprahlých uliček. Milenci strávili večer v restauraci. Povídali si o světě, jak by snad měl být, vypili trochu argentinského vína a v siluetách na zdi, kreslených plameny svic, nemohlo být více souznění.

10. 04. 2015
4
5
1350
Miniatury prozaické

Zrzavá matróna

Zrzavá matróna
Stále tam zapřená jak skála. Na nohách připomínajících kuželky od klavíru, zrzavá matróna. Barokní břicho vtěsnané do haleny se otřáslo pokaždé, když sebou tramvaj škubla. Po bílé pleti jí stékalo světlo zářivky jako voda po mastném peří ptáků.

09. 04. 2015
4
2
1304
Miniatury prozaické

Digitální člověk (ona)

Poslední člověk. Dlouho předtím, než slunce vystoupí nad město, vystoupí do tmy pokoje světlo displeje. A ozáří již téměř dokonalou tvář posledního člověka. Digitálního člověka.

08. 04. 2015
7
4
1485
Miniatury prozaické

Sobotní nugátový úsměv

Od barrandovských skal vyjíždím k další sobotní cestě městem. Byl už Pražský chodec, byl Věčný chodec, ať je i Sobotní chodec.
Piloti plechových vozů. Ten výhled by si zamiloval pilot rogala.

07. 04. 2015
9
9
1743
Miniatury prozaické

Jen takové kelímkaření

I. P. Pavlova a kelímkaření. Na I.

06. 04. 2015
4
6
1383
Miniatury prozaické

Tlačítko pana Obamy

Provokace.
Provokuj sebevědomím stojí na billboardu. Mají pootevřená ústa manekýny provokovat, nebo svádět. Jsou výrazem sebevědomí, nebo mentálního hendikepu.

02. 04. 2015
10
5
1346
Miniatury prozaické

Nokturna II

Genesis
Bude bít půlnoc a ložnice se mění v uterální dílny. Tady a teď se páry pokoušejí o nulový stupeň života někoho třetího. Ještě s nimi není, neznají jeho jméno ani pohlaví. Nerozlišený třetí.

01. 04. 2015
7
9
1542
Miniatury prozaické

Sobotní mušličky s citrónem

Prdýlky maratónských běžkyň se valí Prahou. Je to pestrobarevný hrozen, co v cíli dá mnoho šťávy, to každý čumil ví.
Tuto sobotu tedy otevíraly hrozny. Hrozně se mi líbily, běžely zrovna kolem řeky a většina byla sevřena do elastických kalhot, takže po jejich povrchu bloudily zraky diváků kolem a sluneční paprsky, ty se ihned odrážely a píchaly do očí.

30. 03. 2015
6
11
1999
Miniatury prozaické

Jaderná dívka Soňa

V samém srdci Smíchova, pod komínem podobným černobylské chladící věži, žije dívka jménem Soňa. Před světem se uzavřela do bytu, jehož interiér má upomínat na ponorku Kursk. Vše je v tom srdci Smíchova takové nějaké jaderné. I Soňa září, září rudou barvou ve svých vlasech, na svých ústech a nehtech.

29. 03. 2015
5
11
1675
Miniatury prozaické

Společnost za neúrody jablek

Kdysi dávno se mělo za to, že svět byl utvářen. Minimálně šest dní, říkali jedni. Jiní si přesně jistí nebyli, ale věděli, že za den to rozhodně nebylo. Spolu s tím, jak byl svět odkouzlen, byly i otázky o původu zbaveny tajemství a staly se jako historie a evoluční biologie samostatnými žánry.

28. 03. 2015
5
13
2110
Úvahy

Do Chebu a zpátky

Divoký západ
Před Plzní chrlí komín kouřové signály. Číst je ale není snadné, kmen, co pod něj přikládá, mluví více než obraznou řečí. Na nádraží se míhají dva oranžoví muži v helmách, poklepávají železné oře po hřbetech, kontrolují, zda jsou správně podkovaní a nemají žízeň. Za chvíli zařehtají, z nozder se jim vyvalí pěna a rázem se rozletí do stran.

27. 03. 2015
9
9
1564
Miniatury prozaické

Večerem odkryté hříchy

Večerem odkryté hříchy
Je pátek večer, ale v oknech kancelářských domů planou svíce zářivek, osvětlují tváře manažerů a asistentek, těch strážců hospodářského růstu. Jde jim ale vskutku o dobro světa. Třeba jen smývají hřích z vlastních beder, jak flagelanti bičují se prací.
Diva
Černá diva nechává hrdlem protékat hektolitry vášně.

23. 03. 2015
11
8
1716
Miniatury prozaické

Nokturna

Ke startu
Homole věžáků svítí do tmy. Takové kosmické lodě připravené ke startu, co nikdy nepřijde. Za okny přesto finišují přípravy: čistí se zuby, oblékají se skafandry pyžam. A ti, co nepodceňují situaci, nasazují čepici a teplé ponožky, neboť vesmír je chladné místo.

22. 03. 2015
13
11
1932
Miniatury prozaické

Liebesné gymnazistky

Liebesné gymnazistky
Německé gymnazistky naslouchají naučným slovům své profesorky; pod sousoším velké slávy, za temného nebeského úkazu. Snad jsou odněkud z Schwarzwaldu, jejich zadnice přilepené k chladnému soklu kypí zdravím, je do nich vepsán příběh borovicového medu, mléka a vůbec nejlepší péče. Na opačnou stranu země měli soudruzi poslat zvací dopis, nyní, pohledem chodce stoupajícího od stanice Muzeum, je to již jasné. Těch několik měkce a slastně trůnících německých gymnazistek za dopis stojí.

20. 03. 2015
6
14
2397
Miniatury prozaické

Něha v Celetné

Beas
Bezmasou jídelnou jde příjemná nálada, tady se lidé častují laskavým úsměvem. To v pravé české hospodě to jsou, pokud vůbec, gulášově pokřivená ústa, co se nese na pivním oblaku od stolu ke stolu. Lehká strava dělá lehkou mysl.
Mateřství atomového věku
Ze stěn se sypou zrnka písku a jedlíkům skřípou mezi zuby.

19. 03. 2015
7
9
1701
Miniatury prozaické

Erosenčino velmi časné dopoledne

Erosenčino velmi časné dopoledne
Slunce probouzí i ty největší spáče, i erosenky upadlé do snů o velké lásce. Není to ani pár hodin a už si sní zas někdo pohrává. Paprsky ji píchají po těle, suší utrženou neřest. Ach sluníčko, protáhne se a dá postavit na granko.

19. 03. 2015
8
11
2378
Miniatury prozaické

K bójkám a nazpátek

K bójkám a nazpátek
Zanedlouho břehy Jadranu vyhřeje slunce dozlatova a pláže provoní krém Nivea. Lidé si budou mazat záda, ženy i prsa a děti i pindíky, všichni budou svá těla vytírat jako jedlíci pánve. Neboť také chtějí být dozlatova. Občas někomu upadne mezi kamínky vanilková zmrzlina, zasyčí to a snese se na ten sladký mls hejno vos.

19. 03. 2015
6
10
1743
Miniatury prozaické

Bufet jménem Fantazie

Zelenka: Necítil jsem se jako vrah. Chtěl jsem akci.
V hale Hlavního nádraží má člověk pocit, že se stále něco děje. Lidé se přemisťují, nervózně přešlapují, něco vyhlížejí a volají na sebe.

17. 03. 2015
6
5
1511
Miniatury prozaické

Dezert v prstech deště

Dezertu osudová žena
Do Prahy vpadlo období dešťů; a když ne období, alespoň týden. Vpadlo sem jak rusovláska do bezmasé jídelny; má hezké vlasy, kyprá stehna a živý pohled; asi proto, že nejí mrtvá zvířata. Po tom, co dojí hlavní chod, nabere si do kovové mističky ještě dezert. Za období dešťů je sladkost podobná mandale, kterých tady ostatně visí na stěnách řádka.

14. 03. 2015
9
6
1591
Miniatury prozaické

Přikázání deváté: Mít hypotéku

O devátém přikázání můžeme říct, že ještě nikdy nikoho neučinilo šťastným, ale mnoho lidí učinilo nešťastnými: Mít hypotéku. Abychom nalili trochu optimismu do úroky napěchovaných žil, vycpěme ten imperativ o slastné slovíčko, o něž tolik jde: Mít vlastní hypotéku.
„Bonbónek. “ „Reklamní propisovačku.

12. 03. 2015
4
18
2670
Miniatury prozaické

Přikázání desáté: Vše vyfoť

Desáté přikázání je vepsáno do systému každého mobilního telefonu: Vše vyfoť. Fotografie je důkazem o tom, že současný kosmopolita ještě žije, ještě je tady a chápe se světa. Důkaz je třeba předložit veřejnosti, a tak bezprostředně poté, co je fotografie pořízena, je vyslána na oběžnou dráhu sociálními sítěmi.
Přikázání „Vše vyfoť“ je instrumentálním prvkem všech ostatních přikázání, neboť nese zprávu o tom, že ta byla naplněna.

12. 03. 2015
6
10
1822
Miniatury prozaické

Přikázání čtvrté: Být vyfocen na thajské pláži

Pro současného kosmopolitu je čtvrtým přikázáním: Být vyfocen na thajské pláži. Nejen vdůsledku medových řečí, jež zútrob impulsovic krabičky každé ráno do světa vysílá slovutný Jirka Kolbaba, ale účinkem mnoha dalších okolností se stalo, že již nelze umřít a nespatřit světlo thajské pláže.
Jako první tam byli pravděpodobně němečtí důchodci za období hospodářského zázraku své země. Jako křižáci ve středověku odebraly se zástupy bledých a tělnatých lidí zBavorska, aby dobyli svět.

11. 03. 2015
5
6
1592
Miniatury prozaické

Přikázání páté: Jíst sushi

Přikázání páté je prosté jak celé Japonsko: Jíst sushi. Jako byli vytahováni za války zvřící vody „zajatci japonských ostrovů“, byl náhle vytažen zhlubin vřícího mediálního kotle gastronomický hit. Gulášem roztažený český žaludek se musel smířit sminimalistickým pojetím porce, exotickými ingrediencemi a příšernou chutí. Ale co by současný kosmopolita neudělal pro to být IN.

11. 03. 2015
7
9
1599
Miniatury prozaické

Přikázání šesté: Číst severské ságy

Šesté přikázání je konečně knižní: Číst severskou ságu. Tak jako se vminulosti střídaly epochy a umění střídalo své kolébky od dálav východních pouští, přes řecké ostrovy kitalským městům a dál na sever, tak i došlo svého konce. A již krátké geografické ohlédnutí potvrzuje logické vyústění: skončilo na nejúplnějším severu; a skončilo severskou ságou. Severská sága je konec umění, lépe řečeno je za tímto koncem, neboť to už žádné umění, žádná literatura není.

11. 03. 2015
6
6
1982
Miniatury prozaické

Přikázání sedmé: Být motoristou

Přikázání sedmé je z těch, které nesnesou žádnou diskusi: Být motoristou. Požadavek „být motoristou“ se již dávno vepsal do struktur mysli tak, že přemýšlet o opaku, totiž životě bez auta, by bylo stejně absurdní jako přemýšlet o možnosti žít bez hlavy.
Antropologové kdysi dali současnému člověku velmi honosný přídomek: rozumný. Bylo by načase revidovat staré pojmy a zvolit pro člověka mnohem přiléhavější adjektivum.

11. 03. 2015
6
10
1749
Miniatury prozaické

Přikázání osmé: Zapomeň na řeč aneb supr, bomba, pecka

Osmé přikázání se blíží samé hranici sdělitelnosti: Zapomeň na řeč. Klesající úrovně řeči si jako první všiml a filosoficky tento posun zachytil Martin Heidegger v slavné knize Bytí a čas. Ve své mírně beznadějné, ale naprosto přesné analýze to shrnul slovy: Z řeči se stávají pouhé řeči.
Vše kolem nás je uzpůsobeno té nejzákladnější komunikaci: omezený počet znaků v okýnku pro sms zprávy, fenomén emotikonů, které mají vyjádřit to, co dříve lidé opisovali když ne básničkami, tak alespoň kostrbatými slovy, příkaz rychlosti komunikace (e-maily je třeba řešit kdekoli, třeba i v tramvaji), výbuch videoklipové kultury (youtube).

11. 03. 2015
7
12
2210
Miniatury prozaické

Podvečerní sídliště

Do barrandovského sídliště se opřel podvečer. Okna paneláků zarudla západním sluncem, vzduchem prokvétá šlahoun časného jara. A za jedním z těch oken možná právě zarudly dvě tváře, obnažené tváře milenců. Neznáme jejich příběh, je nám dáno jen tušit.

10. 03. 2015
11
20
2545
Miniatury prozaické

Přikázání první: Být viděn u pekaře Pavla

První přikázání současného kosmopolity je: Být viděn v krámku pekaře Pavla. Jen málokdo si dnes dovolí nemít na zřeteli tento zdvižený moučný prst, a tak činím tento první záznam:
Při procháezní pasáží obchodního centra na Smíchově jeden z výkladů je průsvitnější než ostatní. Tam za tou téměř neviditelnou clonou ze skla má krámek pekař Pavel.
Pult je obsypán cukrovými plody jak ovocný strom za rozpuku sil.

10. 03. 2015
6
12
2260
Miniatury prozaické

Přikázání druhé: Žít ve znalosti gastronomie

Druhým přikázáním současného kosmopolity je: Žít v přísné znalosti gastronomie. Toto přikázání nedbá přímé úměry, a tak není vůbec nuností vařit. Naopak, počítá se s právě opačným efektem, takže čím více nový člověk sleduje pořady o vaření, tím méně sám vaří.
Za večerů vybuchují ohně vzdálených hvězd, granáty v zákopech východní Ukrajiny a televizní obrazovky v pokojích nových lidí.

10. 03. 2015
5
7
1538
Miniatury prozaické

Přikázání třetí: Být on-line

Třetím přikázáním současného kosmopolity je: Být on-line. Jde o nejambicióznější projekt nového člověka, jde o závod s časem a tím i kosmickými zákony. Současné chvíle bylo dosaženo. Napříště člověk chce být všude ještě rychleji, než jak rychle plyne čas.

10. 03. 2015
5
3
1469
Miniatury prozaické

Golfové paničky

Golfové paničky
Každá žena čte nějakou knihu. Ta dívka v tramvaji z Barrandova čte Golfové paničky. Kniha má růžový přebal a čtenářka o odstín tmavší přeliv. Venku mrzne, ale ona zrovna postává na paloučku, co září zelenou, je v bílém trikotu a jemných rukavičkách.

09. 03. 2015
4
5
1514
Miniatury prozaické

Pokušení strojmistra Antonína

Krátká píseň o Karlovi G
Řezníci se pustili do práce, k poledni chtějí mít vykostěno. Penězokazci už zahřívají tiskárny, do oběda se nezastaví. Ti dříči. Jen Karel G.

03. 03. 2015
6
4
1491
Miniatury prozaické

Postfelliniovská postava doktora Čuněte

Z filmového umění už dávno vyvanul felliniovský duch komické bizarelie. Trafikantky, lištičky, blázniví strejčci halekající zkorun stromů, postavičky neronského Říma, ti všichni byli zakonzervováni vPompejích VHS kazet.
Jenže je tady ještě „scénář, který píše sám život“. Komično jako by se na svět tlačilo samo.

02. 03. 2015
2
6
1554
Úvahy

Eva, 32

(Ne)štěstí ve stráni
Za Hořovicemi ve stráni pásly se dvě ovce. Není moc fajn ukusovat z trávy ojíněné mrazem a nechat se studit do kopýtek. V chalupě stojící opodál mezitím dva lidé opouštějí své kožešinové svršky a dobré vychování. Ach, zdali kdy nějaké měli.

31. 01. 2015
5
1
1200
Miniatury prozaické

Průvan do vesmíru

Studio Salome
Manikérky zasedly k mravenčímu dílu a jinde muži k rezivým sklenicím, město nastolilo podvečerní pořádky. K půlnoci pak jistá žena vezme ztěžklou hlavu svého muže a něžně mu bude těmi krásnými, novými nehty stírat z tváře chmelový prach. Až pak položí tu hlavu, bledou a s posmrtným výrazem vánoční ryby, na tác. Začne tančit.

30. 01. 2015
2
2
1197
Miniatury prozaické

Útěk z umění

Dílnu zalévalo polední horko, muži uvnitř ale nepolevovali v práci. Odsekávali kusy kamene podle instrukcí mistra. Ten se sám shýbal nad kvádrem, aby mu dílem svých rukou a nástrojů dal tvar. Na zpocenou kůži usedal prach a do řinčení dlát zase přerývaný dech řemeslníků.

29. 01. 2015
3
5
1374
Úvahy

Svět se v žaludek obrací

Večer usedl na zahradní restauraci a byl vlahý. Žáby nekřičely vůkol své lamento, neboť byly již dávno mrtvé. Kuchyň sytily páry, výrazy vypůjčené z řeči milenců i nekompromisní vulgarity. Tady se vaří s šéfem.

28. 01. 2015
4
17
2306
Úvahy

Dětské digiarmády

„Muže našla obsluha, jak bezvládně sedí v křesílku v kavárně ve městě Kao-siung. “ Internetové zpravodajství informovalo o muži z Tchajwanu, který zemřel v důsledku třídenního hraní počítačové hry, tzv. střílečky. Kéž by všechny války světa měly jen takové oběti, mohli bychom cynicky komentovat zprávu dne.

27. 01. 2015
3
14
2335
Úvahy

Noční jinovatka, bronz a přísnost

Koloběh
Podzim zaplavil město lávou listí a nízkými mračny. Jen málokdo zachránil holou náladu, aniž by za večerů léčil rány šípkovým čajem. Zima brzy dokoná dílo a z města na Vltavě budou Pompeje. Kdekdo pak na jaře odkryje stopy své minulosti.

16. 12. 2014
13
9
1583
Miniatury prozaické

Lidé snědí i muziku

Odvou jídelních vozech
Vagónem teče pivo. Po zemi se kutálí plastová láhev a kolem nohou cestujících kreslí chmelové prameny. Ty se větví jak jihoamerický veletok, obtékají gumu podrážek, vpíjejí se do tlapek pejsků. Kdekdo by si snad i lok.

15. 12. 2014
11
9
1565
Miniatury prozaické

Žít s podzimem

Žít s podzimem
To není jako ve stínu slunečníku usrkávat jahodový koktajl a ruku přitom máčet v sáčku s burizony. Ne, žít s podzimem dá někdy práci. Tabakistům snad ještě žloutne listí k vůli, všem ostatním ale trudně křupe pod nohama. Večery zatahují těžké závěsy příliš brzy a zvířátka z kaštanů neobživnou.

24. 11. 2014
10
10
1575
Miniatury prozaické

Ústecké miniatury

Plaváčci na kolejích
Z krátkých spánků voní ta dívenka v kupé. Náš vlak žene noční krajinou, ona ponořená do sedačky a snění. Snad ještě neví, že jde světem, co tu byl a bude bez nás, sama. A možná to ví, možná ví, že cestuje ve velkém koši upleteném z kovových drátů, který kdosi položil na vlny kolejí a nechal plout do zapomenutí.

27. 10. 2014
16
16
2083
Miniatury prozaické

Trojka

Mäsiarka neboli řeznice
Znám ji už odjinud. Praha je malá, soudů je deset. Vlastně o něco víc, ale ne o moc. Mäsiarka, jak říkají bratia, neboli řeznice.

13. 10. 2014
6
5
1418
Miniatury prozaické

Bez Brumlovky sobota

Příkopy o sobotě
Příkopy jde černoch s bubnem na rameni. Chvílemi haleká a koulí očima, ten muž od rovníku. Hledá místo pod sluncem, které tady dnes pálí jak u něj doma. A až ho najde, roznese na zvucích tamtamů zprávu: Všem nám na hlavu kape z jedné ohnivé koule.

10. 10. 2014
10
9
1635
Miniatury prozaické

Podzimem dané

Říjnový podvečer
Není ještě dlouho večer a měsíc překryly jemné mraky jak závoj tvář nevěsty. Tramvaje cinkají o poznání méně, i lidé v nich se pomalu krčí do límců a do svých věcí. Autostrády vyprovázejí zpozdilce za město až k větvím okresních silnic, na jejichž koncích se chvějí rodinná hnízda. Kdo se zapomněl v antikvariátu, je upozorněn vyhasínajícím osvětlením, kdo v baru, je pobízen šuměním sektu.

09. 10. 2014
11
8
1545
Miniatury prozaické

Upadlé obrazy

Svět se stal velkým kabinetem kuriozit. Říkám svět, i když myslím média, zejména rádio, televizi a internet. Proč tedy hned svět. Protože média okupují prostor.

13. 08. 2014
7
11
2253
Úvahy

Srpnem prohřáté

Gummi Jockeys
V zatáčce pod Braníkem skřípou brzdy. Jezdci na gumách neboli Gummi Jockeys se tu nežinýrují. Polechtají spojku plyn, jak rádi říkají, a už to túrují do kopce. Volant chvěním odpovídá srdci závodníkovu.

12. 08. 2014
6
6
1671
Miniatury prozaické

O smrti třikrát jinak

Bufet
V bufetu za (neurčitým) rohem si dávám prejt s dvěma krajíci chleba. Za necelou dvacetikorunu. Muž za mnou se dožaduje ovaru, žena v zástěře mu však spílá: Dnes ovar nedorazil.
Možná teď někde na cestě před Plzní stojí v polích dodávka.

11. 08. 2014
8
11
1700
Miniatury prozaické

Murila, žena třetího tisíciletí

Digitální dívka. Přisátá k displeji svého multifunkčního telefonního přístroje. Na jedné straně je Murila živá,klouzající tenkým prstem po displeji přístroje, na druhé straně je Murila odraz, kopie. Není jisté, zda jde o odraz živé Murily, nebo zda jde o prototyp Murily v ikoně bulvárního blogu.

29. 07. 2014
4
30
3049
Miniatury prozaické

Nebedekr

Paul Virilio odhaluje cestování jako snahu uniknout sebevraždě simulováním malé smrti, kterou každý odjezd je. Odhodlal jsem se tedy ke krátké cestě, k tomu, co se pro většinu lidí stalo dnes chronickou záležitostí.
Volba padla na Šumavu. Záměrně jsem cestoval bez fotoaparátu, který spolehlivě ničí situace.

27. 07. 2014
7
16
1861
Miniatury prozaické

Šumavou pěšky

Do středu pohádkové země jsem přijel vlakem v polovině týdne. Střed, polovina, středa. Vyšší Brod ještě jen čekal na zlaté časy. Přicházejí vždy s pátkem, který se v městech slaví jako "malá sobota".

26. 07. 2014
6
16
2597
Miniatury prozaické

Hvězdná pěchota české deviantní scény

Ondřej řečený Olizovač
Ondřeje Grňu zachytily a zvěčnily na paměť všem pražským deviantům městské kamery. V letním horku Ondřej číhal pod eskalátory stanice metra Můstek a vyhlížel ženy v minisukních. Poté za jednou nastoupil na eskalátor a v nestřežené chvíli se k ženě zezadu sklonil a "olizoval jí vnitřní stranu stehen", jak nás informovala tisková mluvčí policie a ostatně kamerový záznam samotný.
Ondřeje zařazuji jako trojku v tomto TOP 3 českých deviantů.

21. 07. 2014
4
6
1951
Úvahy

Terakotová armáda kapitalismu

Terakotová armáda
K Brumlovce proudí skupinky figurín. Z tváří vymizel život, odstěhoval se kamsi do vzpomínek. Tak trochu jako břichomluvci jsou tyhle postavy: na krcích a přes ramena mají přehozen materiál, který za ně hovoří řečí loga. Louis Vuitton, Gio, Armani slyšíme v mnohonásobné ozvěně.

08. 07. 2014
11
16
2616
Miniatury prozaické

V bubnu Můstku

V bubnu Můstku
V místě, kde se Václavák vlévá do ulice Na Můstku, to vře jako v bubnu pračky. Lidé sem tečou od Muzea pěknou rychlostí, proud je převrací a mele s nimi o sto šest. Až pod Orlojem je to vyplivne, trochu pomačkané, ale spokojené, že smrtka nad nimi cinká jen jako.
Chůze po dně Příkop
Pražské Příkopy stahují ke svému dnu dobrovolníky z celého světa.

07. 07. 2014
9
8
1796
Miniatury prozaické

Všichni oranžoví muži

Jezdci pod Karlštejnem
Pod Karlštejnem jdou mlhy. Slabými místy prosvítá slunce, přivřené a přece žhnoucí oko do vesmíru. Kolikrát se asi Karel probouzel do podobného rána. Jenže ty mlhy houstnou, už sedají k hnízdům sov a jdou rychleji.

04. 07. 2014
10
9
1803
Miniatury prozaické

Předmájový cyklus

Předmájová
Nebude trvat dlouho a květy stromů zakryjí oběšence, slunce klesne do náručí lidí dobré vůle a břehy řek obsadí novodobí adamité. Večery se zkrátí, stíny prodlouží a kopec nad Prahou obsypou milenci. Ozářeni atomovým světlem lamp propadnou kouzlu vlhkých slibů. Do Vltavy začnou padat z oblohy první hvězdy a z nábřeží opilci.

02. 07. 2014
5
4
1559
Miniatury prozaické

Tak jde život v Klabavě

Průrva do pravěku
Mezi Srbskem a Berounem zeje pravěká mezera. Od řeky, luk a kopců se zvedá ranní opar, scenérie, do níž by vmaloval pan Burian ohromného ještěra. A na oblohu triase. Vlak se pohybuje neúprosně, hladovékrákání ptáka pomalu mizí, ale obraz před-lidského děsí i přitahuje dál.

01. 07. 2014
10
10
1730
Miniatury prozaické

Slunce nad škraloupem

Slunce nad škraloupem
Za vysokou zdí oblaků nad Jižním Městem se schyluje k rozbřesku. U téhle zdi se nenaříká. Snad trochu hladoví, ale jen do chvíle, než se na sklokeramických plotnách v mezonetových bytech rozvoní kotlíky s kakaem. Chvíli to bude bublat, prskat, až tomu učiní přítrž pevný škraloup.

29. 06. 2014
15
7
1525
Miniatury prozaické

Svět Zdeňka P.

V kolmém úhlu nad restaurací zasvítila ohromná pleš: Zdeněk P. tak ohlásil pravé poledne. Hosté se zatetelili. "Dnes podáváme plněné ptačí hnidy na smetanovém dipu s trochou šalotky," hlásil konferenciér tlampačem svých úst.

28. 06. 2014
11
8
1613
Miniatury prozaické

S Ivanem v bufetu

S Ivanem v bufetu
V italském bufetu na smíchovském Andělu obědvají celebrity. Ke stolu si přisedl Ivan Pilip. Pojedl nahrbený, ne velkou porci těstovin a hub. Množství jídla i poloha těla byly přímo úměrné askezi, jež má vepsánu do tváře.

26. 02. 2014
9
6
1772
Miniatury prozaické

O Žatci

Je v Čechách jen málo míst, kde by snad mohl rozložit režisérskou stoličku David Lynch. Jedno ponechávám v naprostém utajení, leč i tak se stalo známým a postupně je okupováno minimálně v létě skauty. Malá německá víska na západě Čech, vysídlená a nikdy znovu obydlená, nic tajemnějšího jsem v životě nenavštívil. A druhé takové místo je Žatec.

25. 02. 2014
8
4
1462
Miniatury prozaické

Karel Dřímota aktuální

Karel Dřímota , rodák z blízké vesnice, měl jednu starou rakouskou babičku, bala bam bam. Ale to už bylo dávno a netřeba rozmazávat minulost, neboť s minulostí by se nemělo mazat stejně jako s tou věcí z lidového rčení (řekněte to Blesku). Karlův život by se dal shrnout do 295 stránek Veblenovy knihy Teorie zahálčivé třídy, ovšem kniha není obrázková, proto by byl odložen stranou. A v době political correctness už samo pomyšlení na slovní spojení "odložit život" vyvolává prudké bouře na washingtonských náměstích a přilehlých travnatých plochách.

24. 02. 2014
1
1
1230
Miniatury prozaické

Do we need God?

Do we need God.
Do we need God. klade otázku poutač pod skleněným domem na Andělu. Poblíž stepuje promrzlý strážce odpovědi, dává si oddechový čas.

06. 01. 2014
9
13
2185
Miniatury prozaické

Zimní dumka

Vojtovy sny
V Přelouči za nádražím sedla jinovatka na staré vojenské vozy. I jedna stíhačka tu má negližé z ledu. Možná v některém kupésedí velitel Vojta a vzpomíná. Na strmé starty, nízké přelety i němé praskání ve vysílačce.

20. 12. 2013
9
5
1519
Miniatury prozaické

Cesta nikoli rajská

Adamov
Adamov se probouzí, komíny domků ve stráních nad kolejemi dávají vědět: kakao je už na plotně. Tady někde, jen kousek od Brna, snad kdysi dávno žil Adam, první člověk. Obklopenýneviností, sluncem a exotickými plody. A pak žena jménem Eva ty plody povařila a nabídla jesvému muži v hrnku z kameniny.

16. 12. 2013
8
4
1662
Miniatury prozaické

Horká městská zastavení

Pláž deviantů
Slunečná neděle v Praze, to je věc volby. Vydávám se s jistotou k Pláži deviantů. Je tady příjemně horko, naho a vůbec. Když se v jednom songu zpívalo o "sněhu, co leží na plážích, plážích vzdálených", byly za tím jistě ty dvě holky, bílé jako sníh, co světu a obloze nad Žlutými lázněmi ukazují mladičká prsa.

07. 08. 2013
17
17
2566
Miniatury prozaické

Poutníci

Výběr

Kulhaví poutníci
Jak si dnes představit Kulhavého poutníka. Koupila si nové botyna podpatcích a teď jde Příkopy, napadá na levou nohu, rytmicky tak rozhoupe kabelku a ňadra. Literatura zmizela za nánosem pudru, ve světlech reflektorů a za skly výloh. Anebo ti, kterým od klikání ztuhne ruka, kulhaví poutníci po elektronických cestách.

30. 07. 2013
13
5
1768
Miniatury prozaické

Říčanské meditace

Černokostelecká stojí v horku. Připomíná silnici vedoucí skrze nějaké americké městečko zapomenuté hluboko v poušti. Hustota atomů horka tady dosahuje svého maxima. Tušíš, matně, že za tím bodem je už jenom nějakýkonec.

24. 07. 2013
10
6
1721
Miniatury prozaické

Městské okliky

Na náměstí padlých hlav
Na náměstí padlých hlav hrají dva. Zrzek plácá do strun elektrické kytary a dívka bubnuje do kyblíku jako o život. A život se z toho kyblíku řine téměř s takovým elánem, jako se řinul z šíjí českých pánů tenkrát před třemi sty devadesáti dvěma lety. Na tu samou dlažbu.

22. 07. 2013
8
11
1907
Miniatury prozaické

Ztraceno na slunci

Cestáři
Chlapům s tílky a fortelnou náladou šumí tranzistor. Chystají se shrabávat tér, cestáři. Raději by se viděli na břehu moře, kde to šumí docela jinak a jinak i voní. Pili by barevné koktajly a nechali se pálit do nahých pytlíků.

12. 07. 2013
13
16
2595
Miniatury prozaické

Patejdlovský paradox

Holohlavý mandarín
Holohlavý mandarín špikuje pohledy vitrínu klenotnictví. V dobrém obleku, s pěstěným bíbrem na tváři, mezi zuby převaluje doutník jak děcko cukrový špalek. Mít hračku, co se třpytí, nebo ozdobit tučný prst. dumá v závojích kouře ten holohlavý mandarín.

02. 07. 2013
7
8
1869
Miniatury prozaické

Stíny horkého města

Výběr

Pražské Trinity
Hlavní nádraží je zóna neklidu. Vypadá to tu líně, ale to pod kloboukem atomového hřibu taky. Slunce se opírá do laviček, nenápadně, ale pak se stane něco a ze slunce je náhle "tisíc sluncí". Je čas vyklidit bitevní pole.

27. 06. 2013
13
9
1817
Miniatury prozaické

Od hlubočepských skal

Výběr

Proud neproud
U starého železničního mostu začíná tulácké ráno. Praskají větve na podpal a vzápětí se rozvoní kakao. Poctivé, z kotlíku. Prahu včera děsil výpadek proudu, ale je to jen příliš televize.

26. 06. 2013
13
13
2378
Miniatury prozaické

Bar. Established 1986.

Palackého náměstí a rozepře
Na sochu Palackého opět po čase usedli potulní opilci. Sokl nezdobí uslzené svíce melancholiků, ale řada lahváčů. Kdoví o čem mezi sebou ti divousové vzrušeně debatují. Můžeme se jen přít: svět, to jsou jen lyotardovskérozepře.

13. 06. 2013
14
7
1953
Miniatury prozaické

Hvězda Třetí galaxie

Ač nejsem odborník přes populární hudbu, dovoluji si odhadnout, že prvním hitmakerem usilujícím o ekologickou osvětu byl Michal David. Kdo se zaposlouchal do jeho písně Třetí galaxie, pozorně, neomámen skepsi kolou (z Johnova Mementa víme, že jde o směs coca-coly a podomácky vyráběného opiátu, oblíbenou na pražských diskotékách období normalizace), musel registrovat řadu radikálních prohlášení: David vněkolika minutách a větách odsoudí automobilismus, smog, spěch, zamoření řek i oceánů a macešský vztah kživé přírodě vůbec. A jako řešení nabídne příklad hvězdy zTřetí galaxie. Hvězdy jasné jak den, jak úsměv dívek a žen.

03. 06. 2013
5
10
2201
Recenze i neliterární

Sépiové kosti

Sépiové kosti
Mrak nad Strahovem je jako obrovská sépiová kost. Když nemáme moře pod nohama, je nám dovoleno alepoň za ním zdvihat hlavy. A když nemůžeme při západu slunce bosíchodit pláží, můžeme si alespoň na nábřeží ukazovat mraky podobné sépiovým kostem. Svět je malý.

27. 05. 2013
9
8
1898
Miniatury prozaické

Souznění lesních jahod

Souznění lesních jahod
Zatímco za oknem mokne nádražní secese, vlak se dal do pohybu. Už kousek za Prahou se počasí a krajina mění v souznění lesních jahod. A nechybí ani kružnice úst, kreslená do vzduchu železným bodcem lokomotivy. Jen chuť si musíš přimyslet sám.

23. 05. 2013
11
5
1836
Miniatury prozaické

Ze služeben a kantýn

Bufety hořce mám rád
Policejní kantýna, to je místo smutku. Okoralé saláty utopené v majonéze, sušenky v zmuchlaném alobalu a plátky šumavského chleba. Ach Šumava, kdeže je.
Komisař si nechává předvést k výslechu dvacet deka tlačenky.

06. 05. 2013
8
10
2164
Miniatury prozaické

Olomoucký deník

Praha, pátek, 19:05
Zase cestuju do neznáma. Každá cesta je cestou do neznáma. A v každé větě je kus ticha. Zatím městem pádí policejní auto, ale i ono míří do neznáma.

30. 04. 2013
8
8
2024
Miniatury prozaické

Soud, nebo Ku Klux Klan?

David Lane, ideový vůdce americké rasistické organizace Ku Klux Klan, proslul mottem 14 words, které se později stalo zaklínadlem celého neonacistického hnutí. Oněch čtrnáct slov zní takto: We must secure the existence of our people and future for the White Children. Neonacismus a neorasismus spojuje touha chránit svět před neřestmi a od už páchaných neřestí ho čistit. Ano, zejména pro budoucnost oněch Bílých dětí.

25. 04. 2013
1
13
2914
Úvahy

Hlína, chemie, elektřina

Výběr

Krysař
Policista jako krysař vyvádí obviněné jednoho po druhém na okraj mlčení. A oni jdou, naslouchají zvuku jeho píšťaly a padají do propasti řeči. Těm, kteří promluví, se v kriminálním žargonu říká krysy.
Koncipientka
Koncipientka nacpávající se chlebem vycpaným uzeninou.

11. 04. 2013
8
36
4978
Miniatury prozaické

Všechno je jinak. I ve Frenštátě?

Výběr

Poslužme si pro následující text pokladnicí světového postmoderního myšlení. Jean Baudrillard včlánku Světem obchází strašidlo, vsouvislosti sútokem z11. září 2001, navrhuje, abychom jakkoli obludnou událost mysleli bez moralistních konotací; abychom tím, že takovou událost sevřeme moralizujícími soudy, nepropásli příležitost pochopit ji. Baudrillard říká: Pokud je naší první myšlenkou, že je to obludné a nepřijatelné, vytratí se celá síla a intenzita události a změní se vpolitické a moralistní hodnocení.

09. 04. 2013
3
9
1942
Úvahy

Popírači

Označení "popírač" jsme jakoby rezervovali pro hřímaly, kteří čas od času na náměstích zpochybňují holokaust. Ještě než dokončí větu, jsou tito pánové v kožených kabátech obvykle sebráni jinými pány v kožených kabátech a následně souzeni pro šíření nebezpečných myšlenek. Skoro se zapomíná na to, kolik jiných "popíračů" typově existuje.
Mezi zábavné a neprosto neškodné popírače lze zařadit například "popírače účinků kofeinu".

04. 04. 2013
4
22
3567
Úvahy

Jedenáct

Zlato
Sedím v místnosti plné advokátů a advokátek. Je tu tolik zlata jako v Pizzarových skladištích. Tento poklad ovšem není potřísněn krví indiánů, je kryt tvrdou prací s obviněnými. Indiány.

29. 03. 2013
4
4
1747
Miniatury prozaické

Na okraji jara

Zelený čtvrtek
Včerejšek přinesl zradu na rtech, dnešek odnáší zvony do Říma a ještě není konec. Ani věk obraznosti nekončí. Kdeže. Jen jsme štětec svatého Lukáše svěřili Billu Gatesovi.

28. 03. 2013
5
4
1794
Miniatury prozaické

Z tramvají i nástupišť

Výběr

Petřínské zrcadlo kosmu
Kopec Petřína je se svými lampami jak nebe. Jak noční koruna královských klenotů. Jak tečka za příběhem. Pod každým světlem jeden.

25. 02. 2013
11
6
1917
Miniatury prozaické

Na konečnou zimy

Přátelé
Za okny vlaku je kosárkovská krajina, malé povzdechnutí šeptané do sněhu. A v záhybech cest únava zimy, co nekončí. Chybí jen bytosti pokryté třpytem měsíčního světla, přátelé z obrazu. Zůstáváme my, přátelé obrazů.

22. 02. 2013
7
6
1914
Miniatury prozaické

Mladým, bosým, šíleným

Uprostřed květů a zahrad země jsmemladí, bosí a šílení. Obejdeme ruku v ruce všechny elektrické ohradníky. Neboť naše, lidská svoboda spočívá v možnosti pást se a milovat na opačné straně.
Tak pravil svatý Valentýn.

14. 02. 2013
1
1
2316
Miniatury, hříčky

První čas

Pan Brouček se jako správný měštěnín vydává do časů jen nedávno minulých. Tak jako malebná postavička zčeské pohádky se většina znás ve fantaziích vydává jen o dva tři kroky nazpátek. Líbí se nám devatenácté století, korzující nažehlení lidé a kvas rodící se moderny. Blouznící dějepisci by snad sdíleli se spisovatelem touhu vydat se až kpalisádám a několika skromným kamenným sídlům na úsvitu našich soukromých dějin.

24. 01. 2013
3
4
2014
Miniatury prozaické

Zachyceno cestou

Holešovické chodníky
Je poezie. děravá krabice od růžového vína, uválená, zapomenutá. Kdo z ní žiznivě pil a pak ji zahodil. S gestem bohatýra házel krabicí jak poslední číši na dlažbu holešovické ulice.

11. 12. 2012
8
6
2041
Miniatury prozaické

Láska, soucit a smutek

Pururambo – prales, kde se zastavil čas je pozoruhodný dokument o kmeni Kombajů, lidech žijících uprostřed pralesů Nové Guineje. Neznají téměř nic, co my, moderní lidé považujeme za poznávací znamení civilizace. Neznají dokonce ještě ani železo, takže podobně jako pravěcí lidé své nástroje vyrábějí z kamene. Většinu času věnují jídlu.

10. 12. 2012
10
10
2380
Miniatury prozaické

Vlakem k Táboru

Ohlédnutí na cestě
Věci bytují, řekl Martin H. Koleje smíchovské trati odrážejí světla lamp a odnášejí je někam do dálky. Za Martinem H. už težko, ale možná jeden podzimní večer svítí do tmy svou vzpomínku: v nedohledných řadách po dvou bytují a jsou vděčné, že alespoň v knihách mohou být i jinak než jako kusy železa.

07. 12. 2012
8
9
1958
Miniatury prozaické

Miniatury nejen z kaváren a tramvají

Budějovická
Uprostřed kvasu podnikavců hraje virtuos na housle. Tempo vždy přizpůsobí rychlému kroku těch, co tu mizí jako pára nad hrncem. New Yorku se prý říká melting pot. Možná ne pro to, co se v něm taví, ale pro to, co bublající káďvelkoměsta odpařuje.

06. 11. 2012
12
9
1961
Miniatury prozaické

Kladivo na primitivy

Žili byli dva dominikáni. Hodně vody od těch dob proteklo Sprévou, mnohé se změnilo a jejich jména byla mnohokrát prokleta.
Nevíme pořádně, čím vším vlastně Jakob Sprenger a Heinrich Kramer byli. Snad muži se zájmem o svět.

05. 11. 2012
2
1
1766
Miniatury prozaické

Člověk profesorů Weisse a Měrky

Profesor psychologie Weiss na jednom svém semináři popsal případ vysokoškolského studenta, který ke svému sexuálnímu ukojení používal výkaly umístěné v igelitovém sáčku. Jednou rukou pak výkaly promačkával a druhou onanoval. Ke všemu byl pedofil a homosexuál.
Brrr, otřese se čistá duše každého spořádaného měštěnína.

02. 11. 2012
0
8
2064
Úvahy

Cestou do Žatce

Láska z chodbičky
Starý vlak s oprýskaným zeleným nátěrem by mohl do okolí klidně svítit růžovou. V Ústí nad Labem přistupují dívky s velkými taškami, co musejí pojmout týden života na internátě, a nakukují do našeho kupé. U okna sedí vojáček, studuje cosi z monitoru příručního počítače a je zasněný. Možná si prohlíží afghánskou poušť nebo pískově bílé domy Falúdži.

18. 10. 2012
10
9
2232
Miniatury prozaické

Pozor na pančované knihy. Aneb Vzpoury II nakladatelství Galén.

Při pravidelné obchůzce knihkupectvími jsem narazil na knihu rozhovorů Karla Hvížďaly Vzpoury II. Přebal knihy sliboval rozhovor sVáclavem Bělohradským, doplňovat ho měly rozhovory sKarlem Schwarzenbergem a Karolem Sidonem. Zvláštní spojení, nicméně na každé další nové slovo profesora Bělohradského čekám snetrpělivostí junáka na vartě, tedy jsem neváhal a knihu okamžitě koupil. Zde je nutná krátká informace pro věc klíčová: kniha nakladatelství Galén je opatřena igelitovým obalem, takže do ní nelze nahlédnout a zadní strana neposkytuje žádné podstatné informace o obsahu knihu.

08. 10. 2012
6
8
2328
Recenze i neliterární

Miniaturní aktuality

Metro
V metru směřujícím na Můstek stojí holky, co jsou cítit malinami, borůvkami a ostružinami. No prostě taková letní směs. Svěží letní mls.
Rychlá káva
Myšlenky se ti míhají hlavou jak úsečky skicářem inženýra.

02. 10. 2012
8
14
2536
Miniatury prozaické

Na skok do Tábora

Počátek cesty
Jsou bytosti, ze kterých vyzařuje askeze. A naproti tomu jsou koláče, ze kterých vyzařuje perverze. Dojídám jahodový koláč a ničím tak poslední důkaz Prahy na cestě do středověkých jižních Čech. Ničím ho ne jako nepřítel perverze, ale jako její spiklenec.

01. 10. 2012
7
9
2066
Miniatury prozaické

Žena a vozidlo

Ženy prý touží po mužích smasivními nadočnicovými oblouky a autem. Říká věda. Žena je tedy jako osa: na jednu stranu jde do nejhlubšího pravěku, až kaustralopithekovi a neandrtálci, na druhou do budoucna, kvozidlu, jež mnohonásobně překonává rychlost i těch nejsilnějších pračlověčích nohou. Sama je tedy středem.

28. 09. 2012
3
6
2205
Úvahy

Budějovice na sklonku léta a noci

Kosmické náměstí
Českobudějovické centrální náměstí svírá noční oblohu. Voda v kašně hledí vstříc temnému nekonečnu, jako by je chtěla smířit s časem, kdy se tohle město vynořilo z prázdna, aby zahlaholilo písní kamenických kladiv: Tady jsem. A v rohu náměstí sedí malý Marťan sochaře Róny a protírá si oči. I on si myslel, že je v kosmu sám.

17. 09. 2012
6
11
2274
Miniatury prozaické

Kavárenský průvodce II

Barrandovská groteska
Hlubočepy svou romantickou přírodní krásou lákaly natolik, že tu otec Václava Havla vystavěl tzv. Barrandovské terasy. Hollywood uprostřed Prahy. Kolem funkcionalistických vil se brzy začalo rozrůstat sídliště, jehož ulice dostávaly postupně jména po slavných hercích a filmařích.

01. 08. 2012
4
7
2353
Recenze i neliterární

Kavárenský průvodce I

Costa
Chuťově asi nejlepší a relativně dobře povzbuzující kávu vám udělají v řetezci Costa coffee. Je poznat, že zakladatelé byli Italové a že si dali záležet na výrobě kávy a výběru strojů. Taky je ale vidět, že svou činnost zahájili v Londýně a dnes je to řízeno právě odtamtud: nečekejte osobní přístup. Kupuju si už půl roku každé ráno kávu u stejných lidí, ale pokaždé se mě zeptají, jestli chci malou, nebo dvojitou, i když nepiju jinou než malou.

31. 07. 2012
13
15
3908
Recenze i neliterární

Hlubočepské skály

Let dravce
Nad Prokopským údolím pomalu krouží dravec. Ten tvar křídel má na dálku varovat. Je stejně hrůzostrašný jako úzké štěrbiny očí pitbula nebo zkosená ploutev žraloka. Odlétá pryč a myši na kamenitých stráních připomínajících mediterán si mohou oddechnout.

09. 07. 2012
5
7
2237
Miniatury prozaické

Za Tarkovským do Sokolova

Praha bez střech
Vlakem na Ústícestujícího mezi posledními vyprovázejí libeňské střechy. Místy rozebrané od místních. Prostestantský zvyk Holanďanů ukazovat svůj soukromý život tu dovedli k dokonalosti. Jistěže po svém, jsme přece v Čechách.

03. 07. 2012
5
4
2101
Miniatury prozaické

Miniatury převážně z tramvaje

Výběr

Srdce zheroinu
Na podlaze tramvaje leží narkoman. Kroutí se vrauši jako žížala. Opiátové vlny mu proudí tělem, rytmus jim udává srdce zheroinu. Řidič a jeho pochop usoudí, že již došlo kpobuřování a odmítají do příjezdu policie pokračovat v jízdě.

19. 06. 2012
11
11
3043
Miniatury prozaické

Táborská zastavení

Cestou do Tábora
Praha zůstává v kapkách deště. Okraje oblohy se zatáhly jak krvavé rány steaku. Poslední obydlené domy oddělují příběh velkoměsta od příběhu cesty vlakem na jih. Cesta vlakem, to je příběh klouzající pohybem a časem.

14. 06. 2012
7
12
2895
Miniatury prozaické

Cestou do Hradce Králové II

Naleziště ohrad
Je už málo takových prkenných ohrad jako z obrazů Kamila Lhotáka. Polepené plakáty, vonící terpentýnem a vždycky tak trochu jinou dobou. Ohrady předměstí a zapomenutých míst. Před Nymburkem jedna taková je.

13. 06. 2012
6
5
2059
Miniatury prozaické

Několik pražských miniatur

Jistoty nahlížené z tramvaje
Doba se odpoutala od svých jistot jako poslanec Ploc před lety od zasněženého můstku. Ta tam je jistota, že nebudeme sváděni opáleným výstřihem cizí ženy na ulici. A co teprve jistota, že se nám podaří získat její souhlas. Kdepak, takové jistoty má dnes snad už jen zarputilý imám vopevnění mešity a svých pravd.

12. 06. 2012
6
4
1955
Miniatury prozaické

Humanistický hnůj

Čtrnáctkrát soudně trestaný muž je nyní souzen za těžké ublížení na zdraví, když napadl dva invalidní důchodce. Tak pravily Novinky. cz: http://www. novinky.

11. 06. 2012
1
15
3460
Úvahy

Čtenáři a Svědci

Črepin Lavrov čekal srukama založenýma za hlavou. Čekal ve svém prostorném bytě na bulváru St. Michell ve středu Moskvy. Přesně o té ulici zpíval Petr Muk, než dostal deprese.

28. 05. 2012
12
12
2668
Miniatury prozaické

Kauza Rath. Odporný svátek lidu.

Server idnes prý přinesl zprávu o tom, co všechno čeká poslance Ratha ve vazbě: Rath si bude muset zvyknout na dřepy a zvedání přirození při osobních kontrolách. Jakési rádio tuto informaci převzalo a pobaveně o ní referovalo posluchačům ve svém hlavním zpravodajství.
Už třetí den pokračuje něco, co by se dalo označit za novodobé Saturnálie. Vyhlásila je vláda za masivní podpory svých věrných mediálních nohsledů.

17. 05. 2012
7
17
3910
Úvahy

Závoj snů Jakuba Schikanedera

Procházet obrazy Jakuba Schikanedera a pročítat znaky, které do nich vložil, je jako jít po jemné pavučině snů. Zákoutí nočních ulic, do sebe schoulené postavy, lampy opuštěných pokojů i nábřeží jsou jako hieroglyfy ukrývající svůj tajemný význam.
Dříve než se prací surrealistů sen proměnil vpodivnou vidinu, mohl být závojem snášejícím se před zažívanou zkušeností. Závojem, jehož lehké chvění ve větru nemá ukazovat směr mimo tento svět.

15. 05. 2012
9
25
4621
Recenze i neliterární

Příběh tygra a opic. Lubomír Harman.

Kdo znás to mohl zažít. Džungle nedlouho po setmění. Křik papoušků se snáší zkorun stromů a nese jako ultrazvuk nezměřitelně daleko, tisíceré bzučení hmyzu, skřek opic táhnoucích vtlupách do neznáma. Po padlých kmenech stromů tiše postupuje tygr.

07. 05. 2012
2
10
2960
Miniatury prozaické

Chotěbuzský střelec

Nevím o případu mnoho. Téměř nic. Jen nějaký základ, podle kterého měl obyvatel Chotěbuzi střelit šípem zkuše jiného muže. Postřelený byl podle všeho spolu sdalšími muži na obhlídce místa činu.

30. 04. 2012
4
16
3289
Úvahy

Valdice

Rozevíraly se květy. Květy magnólie. Na těle holohlavého muže, na jeho svalnatých pažích, rozevíraly se směrem kširokým zádům, zčásti zakrývány nátělníkem.
Vobří potemnělé hale staré pevnosti bylo rozmístěno sto šedesát mužů.

21. 04. 2012
6
9
2156
Miniatury prozaické

Vlakem z Prahy do Chebu

Komáři a práva člověka
Za Horovicemi rozkročený bagr, pevně přisátý ocelovými chapadýlky k zemi a bodá do ní jako komár do zad spáče. Má vytrvalost benzínového motoru, ale limity zákoníku práce. Tlustý bagrista už myslí na poslední pich a studené pivo v hospodě na návsi. Ještě pořád máme nad technikou o pivo navrch.

04. 04. 2012
14
20
3306
Miniatury prozaické

Na okraj jedné polemiky

Výběr

1. Přessvůjproklamativní název Krytykův neangažovaný návrat je text silně angažovaný.
Autor se -poměrně agresivně- angažuje v takovém pojetí popisu světa, které silně odlišuje jednotlivá nazírání: tady je oblast politického, tady je oblast vědeckého, tady je oblast uměleckého, tady je oblast civilního, atd. Dalo by se říci, že se angažuje za básnění jako metodu, za jakousi diskursivní čistotu.

03. 03. 2012
6
14
3117
Literární diskuse

Vedlejší účinky politické korektnosti

Výběr

V jedné písni výstřední hudební kapely Vanessa se zpívá: . tahle planeta je tak vzdálená, necejtíš se tady doma, ztrácíš svý pudy a výhody. (http://www. youtube.

24. 01. 2012
10
13
3471
Úvahy

LaChapelle v Rudolfinu

V Rudolfinu vystavuje své fotografie David LaChapelle. Jinak schopný kurátor Otto M. Urban mírně přestřelil a výstavu nazval neskromně: Tak pravil LaChapelle. Nevím, řekl bych, že Nietzschova génia jen tak někdo nepřekoná.

15. 01. 2012
7
13
2938
Recenze i neliterární

Je právo na obhajobu ohroženo?

Nevím, do jaké míry jsou uživatelé Písmáku seznámeni s kauzou sporné námitky podjatosti, která se v médiích začala probírat 10. 1. 2012. V krátkosti: Už cca rok je vedeno trestní řízení s jakousi členkou DSSS pro jeden z verbálních trestných činů - podle obžaloby měla propagovat nacismus.

11. 01. 2012
5
42
5068
Diskuse

Knihkupectví, antikvariáty a e-shopy

My čtenáři bychom si měli vypomáhat, a proto přijměte tento malý "spotřebitelský" komentář prodejen knih. S ohledem na své domovské prostředí, ve kterém se zdržuji nejvíce, bude většina kamenných obchodů pražských. Antikvariátům se hranice nekladou, takže se pustím - ale až někdy příště - i do dalekého okolí.
Knihkupectví
Jednoznačně vede Academia na (horním) Můstku.

02. 01. 2012
11
31
5745
Recenze i neliterární

Účtování se světem

Svět Mikuláše Čorbinapřipomínal kapří duši: když se na něj šlapalo, měl tendencirozpínat se. A protože Mikuláš žil mezi mnoha podivnými lidmi, bylo otázkou času, kdy dojde k neštěstí.
Na velkoměsto padla noc. Měla nasládlý zápach, karmínovou barvua byla zabalená do laciných novin se sexuálnímiinzeráty.

26. 12. 2011
12
17
3949
Miniatury prozaické

Nešťastný truc Václava Havla

Vlna obrovské nekritické přízně, která zaplavila Česko (nebo řekněme Prahu a média) po smrti Václava Havla, je již tak velká a zdivočelá, že si říká o vlnolam. Proč ho nevyrobit z materiálu vlny samé. Proč proti zjevnému nadužívání slova - byť skrytého - spravedlnost nepostavit jeden příklad.
Je rok 1997.

22. 12. 2011
1
9
2393
Úvahy

Kynutý břich doby

V tlumeném světle balkónu byla vidět papacha. Klement Gottwald kynul davu. Lidé ale proudili ulicemi a státník nad nimi je nezajímal. To dav sám kynul.

14. 12. 2011
5
12
2929
Miniatury prozaické

Francis Bacon a proces stávání se

Muž vpodzemním bunkru. Nejprve spolkne kyanid. Poté se střelí do hlavy. Hned nato je jeho tělo polito benzínem a zapáleno.

13. 12. 2011
5
8
2435
Úvahy

Osamění v díle Edwarda Hoppera

Není nic tajemnějšího než televize, která běží vprázdné místnosti; je to ještě podivnější než člověk, který mluví sám se sebou, anebo žena, která sní nad svými hrnci. … Je třeba, aby celou dobu všechno běželo, aby ani na okamžik neochabovala umělá moc člověka, aby se na úkor funkcionální a často absurdní nepřetržitosti nechopilo vlády střídání přirozených cyklů. Takto Jean Baudrillard přemítá o Americe, přesněji o jejím strachu zvyhasnutí ohňů, strachu, že by se provoz, na kterém je její moderní verze založena, přerušil.
Ještě před Baudrillardem tuto americkou obsesi nepřetržitým provozem zachytil malíř Edward Hopper.

09. 12. 2011
5
9
2603
Úvahy

Brueghel a hemžení davů

Výběr

Jak je vnímání času klamné. Přehlédnout pět století a vidět podobnosti se může zdát jako nemožný úkol. Snad práce pro historika, snad archeologa, snad příliš troufalého mluvku, dere se jako odpověď té výzvě. Ne, společnost se od té doby příliš nezměnila, vydat se do minulosti nebude tak obtížné.

06. 12. 2011
7
9
2471
Úvahy

Magrittovské meditace

Jak začít text kritikou slova a nepůsobit rozporně. Tak to řekni jinak, mohlo by se ozvat odněkud. Žádný lepší prostředek nemám, odpověděl bych.
A tak přesto: slovo je ještě příliš přímočaré, někdy příliš ostré, někdy zase příliš prázdné.

05. 12. 2011
6
7
2386
Úvahy

Druh: Nadčlověk neviditelný

Jako po dni noc je zrádný čin následován trestem. Alespoň taková souvislost byla od nepaměti zakomponována do základů lidské společnosti. Když se Jidáš rozhodne pro sebevraždu, jde jen o logické omezení dané imperativem Nového zákona, které zakazuje trestat zradu smrtí. Křesťanství je ještě příliš dialektické, kritizoval Nietzsche a navrhoval vydat se cestou mimo dobro a zlo.

01. 12. 2011
6
14
3697
Úvahy

Věčný návrat

Jsme ve Španělsku. Tebe budí horko ze spánku. Někde zdálky noci šumí moře a zjiné strany zní místní hudba. Teskná.

21. 11. 2011
7
7
2200
Miniatury prozaické

Legendy a morytáty

Stašek se pomazal krví zabitého srnce a vyrazil do potemnělých ulic staré Prahy. Učil se dlouho do noci a explodující elektrické výboje jeho mozku spustily neočekávané pochody. Staškova matka, která ve chvílích synovy duševní nerovnováhy plnila roli náhradního myšlenkového zdroje, lakonicky do prázdna svého bytu poznamenala:I v roce ´39 došlo ke spuštění neočekávaných pochodů. Směrem na východ.

20. 11. 2011
9
5
2196
Miniatury prozaické

Vlakem do Frýdku a zpět

Dead Man
Když Šejn s očima jako len nasedl na víc než Posázavský expres, rezezněly se v kopcích v dáli hluboké tóny basové kytary. Zněly jako hrom, jako cirkulárka zpomalená prsty odvážlivce, jako když do strun uhodí Neil Young. A do toho báseň o době ztracené už šest tisíc let. Mohl člověk před šesti tisíci lety slyšet stejný zvuk kytary.

10. 11. 2011
5
11
3005
Miniatury prozaické

Tři popkulturní tečky

Ozvěny na kolejích
Sedím ve vlaku, cestujícím byl nabídnut Blesk. Každý druhý přijal. A tak čtu titulek zadní stránky: Steve Jobs odešel do iNebe. Čtu ho tolikrát, kolik je přede mnou protilehlých sedaček.

31. 10. 2011
5
7
2256
Miniatury prozaické

Zrod náměstí

Člověk je živočich, který si vymyslel umělé světlo, aby žil i v noci. Rozsvítil ulice lampami a neony a obětoval spánek. Ovoce nechal zkvasit pod přísným dohledem znalce, do ulic poslal pochybné dívky, hudbu nechal hlasitě vyhrávat.
O tom všem dal vědět široko daleko.

29. 09. 2011
14
18
3536
Miniatury prozaické

Jak nás mění sociální sítě?

Je nepochybné, že okolní prostředí člověka (jako i ostatní živočichy) mění. Facebook funguje už řádku let. Pravděpodobně už mezi námi běhají první lidé pozměnění facebookem. Doznává jejichDNA změn.

26. 09. 2011
5
101
7586
Diskuse

David Ramonez

David Ramonez byl kulisou moře. Byl jako škeble ve vlhkém písku, jako slaný vítr, jako kus rybářské sítě. Opuštěný se starou španělkou a mužným hlasem, kterým zpíval svou píseň noc co noc. Jen stará píseň, odliv, jeho černý přeliv a tisíc ženských jmen.

29. 08. 2011
10
8
2648
Miniatury prozaické

Co homosexuálové (ne)udělali Petru Hájkovi?

Výběr

Za jiných okolností by bylo zbytečné jakkoli reagovat na článek Petra Hájka o "deviantních" homosexuálech chystajících"nátlakovou akci" v ulicích Prahy (viz http://www. parlamentnilisty. cz/parlament/politici-volicum/204468. aspx).

05. 08. 2011
7
81
6618
Úvahy

Syndrom vyhoření. Dramatizace.

Skrze matné sklo nebyla ta scéna zřetelná. Vysoký kužel plamene akolem něj šest mužů. Skrze matné sklo nebylo zřejmé, co muži dělají. Šest mužů se sklánělo v potu kolem kužele, těla ošlehaná horkem.

18. 07. 2011
8
7
2278
Miniatury prozaické

A teď z Ostravy

Jsem v parčíku u pošty, je zase zima mnoho let nazpátek. Procházíme s kamarády k nedalekému kostelu. Varhanní koncert nebo snadvystoupení sboru Hlahol nás má vysvobodit z líné řeky gymnaziální výuky. Cestou pijeme rum, přestože nám zdaleka není osmnáct.

30. 06. 2011
8
10
2566
Miniatury prozaické

Věčně tekoucí Volha ekonomů

Střez se unavenýpoutníkuskončit své cestyv areálu Vysoké školy ekonomické. V tomto kraji kunratického Povolží, neboť dominantou tu je kolej Volha, se neusadíš. Chybí tu toho mnoho, ale jedno jistě: lavičky.
Místní nejsou nakloněni odpočinku.

17. 06. 2011
2
4
2126
Miniatury prozaické

Vlak z Brna

Na chodbičce
Voda . voda . voda, odříkává jogín. Za okny vlaku lije, na krajinu padly mraky těžké jako život jogína před zasvěcením.

13. 06. 2011
7
17
3352
Miniatury prozaické

Konceptualisté

Dej meruňku pod mřížku. Zapeč to. Vystav to. Budeš buďto pekař, nebo Jiří David, podle toho jak se budeš tvářit na okolojdoucí.

02. 06. 2011
7
58
6822
Diskuse

Sobotní Prahou

Na Smíchově se právě chystádrobná dívenka na výlet na Karlštejn smotorkářem Edou. Snad ví, co dělá. Helma vjejí ruce mě uklidňuje.
Na jiném místě mezitím vrátný vosamělé kancelářské budově otevírá historiografický časopis.

23. 05. 2011
2
8
2532
Miniatury prozaické

Barrandovská noc

Barrandovská noc
Je přespůlnoc, otevírám okno, hledím k úplnému měsíci, slina z mých úst vyskakuje jako Šemík vstříc hlubině čtyř pater. Ptáci zblblí lampami zpívají a cvrlikají. Kdysi pod těmilampami čítal i šetřivec Klement Gottwald, i toho pouliční osvětlení mátlo. Projede tramvaj, která v noci sem tam doveze na konečnou mrtvolu.

20. 05. 2011
12
10
2267
Miniatury prozaické

Lidé s rejstříky

Následující zamyšlení patří jisté úrovni komunikace. Běžná komunikace ve své první fázi je nesena rejstříky: konverzace s jejími ustálenými frázemi: Jak se máte, Aby to počasí vydrželo, Jak se daří manželovi. atp. V pokročilejší fázi komunikace se využívá rejstříku ke sdělení osobnějších témat: Ten náš kluk, ten nám včera na třídních schůzkách dal.

17. 05. 2011
4
20
3493
Úvahy

Do knihovny z levého břehu

Výběr

Vysedám na Klárově, kousek od stromu, co vypadá jako pařát staré čarodějnice. Ukazuje směr. Pod mostem se na vodě k závodu připravují gondoly. Na hladině mé mysli kruhy.

16. 05. 2011
8
7
2494
Miniatury prozaické

Od Muzea k Muzeu

Moje pouť začíná u Muzea. Ve stánku si dám prefabrikované jídlo a skrze naleštěnou výlohu pozoruji opiomana. Klíží se mu oči, usíná, padá ze soklu, nadechuje se kživotu, vydechuje cigaretový kouř. A tak stále znovu, vcyklech, jako bizarní květina životně rozevírající květy a umírající vtu samou chvíli.

09. 05. 2011
7
18
3340
Miniatury prozaické

Vlakem do Karlových Varů a zpět II

Výběr

U Teplic
V kupé se rozvoní káva. Odpolední káva. "Odpolední káva. " Co znamená, když položí tu otázku muž muži v odpoledním kupé, sotva vlak vyjede zestanice Teplice v Čechách.

05. 05. 2011
17
17
4146
Miniatury prozaické

Hádej, kudy projíždím

Ty lány ploché a pleskuté
hovady ve žni poseté
medu v nedohlednu
kapraď trhá chamraď

26. 04. 2011
9
22
5043
Hádanky

Sexuální zločiny I. Ladislav Hojer

Nikdo přesně neví, kdy se na scéně objevil první deviant. Plastici se tento nedostatek ve vědění snažili zachytit v písni, jejíž základní text zní takto: Na scénu přichází prvý. Na scénu přichází druhý a vraždí prvého. Na scénu přichází třetí a vraždí druhého, jenž vraždí prvého, jenž vraždí sebe samého.

25. 03. 2011
4
10
5270
Úvahy

Kuřáci opia

Ti starší právě odmaturovali. Sešli se v kavárně nakloněné hříchu, aby oslavili úrodu. Samí krásní mladíci.
Když před pár dny sklízeli, byli na poli nazí, nazí jako prvotní lidé.

09. 03. 2011
15
10
2674
Miniatury prozaické

Dvě pražské miniatury

Navazbuvzetí
Je před desátou hodinou ráno. Staré Město se probouzí k životu, na vazbu právě vzali dalšího nevinného. James Dean se jde pomodlit k Jezulátku. O sklo tramvaje tluče hlavou dítě, soustředěně jak bezpohlavní mníšek, jako větvička ve větru, s hlavou na místo pupenu.

07. 03. 2011
12
5
2496
Miniatury, hříčky

Zadek jak zvon

Zadek těžkej jak zvon
rozhoupeš ho
koule jsou náhle srdcem
toho zvonu

06. 01. 2011
8
8
2965
Smíšené verše

Berlín

Berlín 2009
V městě cizím
v reji milionu masek
rozeznal bych Tě znovu

03. 01. 2011
5
5
2494
Volné verše

Smutnoptaní

Smutnoptaní
(Krátká psaní o jistotách jen relativních)
Jistota času
A možná nikdy nepřivykneme,

21. 12. 2010
3
8
2372
Volné verše

Nočním vlakem Do Karlových Varů

Výběr

Lauřin sen
V kupé nočního rychlíku Praha - Karlovy Vary sedí Laura Dernová a mračí se zpod blonďaté patky v čele. Znamená ta blondýna vyrostlá v Lynchových filmech, že budeme stavět v Twin Peaks. že přistoupí bídák Frank Booths a máme se bát. že se tuto noc stane něco, co lze chápat právě jen perspektivou noci, lze-li vůbec.

22. 11. 2010
10
13
3418
Miniatury prozaické

Dva nad kávou

Co spojí jejich ústa.
Kousek porcelánu
opar . kávy
chuť hořká

17. 11. 2010
4
11
3376
Volné verše

Jeden letní den v Praze

Výběr

Ráno odjíždím ze Smíchova autobusem, do kterého nasedá i vrah Růžička. Bezpečně ho poznám, tetování na hřbetě ruky a pohled holywoodského herce nelžou. V poledne oběd v čínské jídelně: nedávám si lýjové nule, i když bychmožná měl. U holiče sedí dáma se staniolem ve vlasech, začtená do knihy Mnich, který prodal své Ferrari nechává odkapávat barvu na ramena.

29. 10. 2010
33
50
6528
Miniatury prozaické

Mistr jatek

Provoz horažďovických jatek začíná v pět ráno. Pětsetpadesát kusů vepřového, polední pauza na svačinu a kolem třiceti kusů hovězího do dvou hodin, kdy se provoz zastavuje. Doba do svačiny je plná křiku, bzučení elektrického proudu a krve. Doba po svačině je plná zoufaléhobučení, zápasůo život aproudů krve.

27. 10. 2010
4
5
2534
Miniatury prozaické

Hymen je názor

Hymen je názor
Hymen je stav mysli. Více, než si myslíte, řekl by rychlokvaška z plakátu. Cynik by doplnil, že je to prkennost. S tím by určitě nesouhlasil básník.

26. 10. 2010
6
5
2991
Miniatury prozaické

Všem odvrženým

To se někdy tak stane,
potřeba
nechat se umlčet heroinem,
a po sedmi osmi letech vyvanout

05. 10. 2010
9
8
2795
Volné verše

30.9.2010

30. 9. 2010 předcházelo datum 27. 9.

04. 10. 2010
4
4
2326
Miniatury prozaické

Když se z člověka stane fašírka

Kolik nás čeká na svůj pátek třináctého.
Svůj černý pátek,
nebo jakouže barvu má smůla.
Metro trasy B má odjakživa žlutou.

21. 09. 2010
4
4
2380
Volné verše

Mléčné fantazie Bohumila Doležala

Bohumil Doležal se podíval do zrcadla, pak se podíval na svou manželku v natáčkách a gumové čepici s máselnatým potěrem na obličeji, a pomyslel si: Kdybychse tak mohl proměnit v pleťové mléko. Byl bych zavřený v piksličkách, zde udělal Bohumil Doležal svůj obvyklý kozí škleb, a prodával bych se na pultech drogérií v Naganu. Bohaté ženy, většinousezonní návštěvnice, některé z nich již v pokročilém věku, by si mě natíraly na své stále ještě tuhé prsy.
Protože manželka Bohumila Doležala byla telepatka, vyučená rádiová věštka a čarodějnice druhé kategorie, reagovala na koupelnou právě plující fantazii svého manžela: Kdybys byl pleťové mléko, nenatíraly by si tě na kozy, troubo.

14. 09. 2010
7
12
3271
Miniatury prozaické

Nepřesné České Budějovice

Výběr

Hodiny na věži bijí o minutu napřed (a možná ne a klamou ty moje). Ta nepřesnost mi přišla náhle na mysl. V tak přesném světě, matematickém, změřeném a vypočítaném, to je jako znamení: něco uniklo avzpírá se to.
I milenci u Samsonovy kašny za mnou jsou nepřesní.

13. 09. 2010
8
7
2440
Miniatury prozaické

Nesklonná ústa

Máš ústa, která se neskloňují
jsou mi tak cizí
a nevím, jak se jich zmocnit
v jiném než v prvním pádě.

12. 09. 2010
5
9
2519
Volné verše

Večer na Václavském náměstí

A pak žena v těch světlech. Pluje jako loď nebo jako silueta Kokořína v očích poutníka.
Chvíle, ve které se rodí hloupé nápady. Oslovit ji by znamenalo zapřít výchovu, vše co se říká a vposledku sebe.

31. 08. 2010
6
6
2415
Miniatury prozaické

Cestou do Hradce Králové

V Lysé nad Labem se odnikud ozval trampský smích. Trampský smích je jiný: je sycený lacinou paštikou, navlhlým chlebem a nedělním pudinkem za odměnu.
Projíždíme Kostomlaty a střídají se vůně: seno, houby, hnůj, tér. Kdo tu kdy mlátil kosti.

30. 08. 2010
6
7
2555
Miniatury prozaické

Proměna Tomáše Hanáka v langoš

Tomáš Hanák se probudil do dne, který začínal přesně v okamžik, kdy se probudil. A aby toho nebylo málo, začínal přímo u Tomáše v bytě. Byt toje krásný, jak by řekla stará Jechová, i půdičku má, a je celý skleněný. Nikdo přesně nevěděl, zda to bylo množstvím skla, které Tomáše obkolopovalo, ale ten den se Tomáš probudil s podivným přáním na ještě suchých rtech.

27. 08. 2010
7
15
3296
Miniatury prozaické

Děvčátko s hlavou Aloise Hadamczyka

Průzračná, klidná hladina oceánu odrážela sluníčko žluté jako by ho namaloval sám van Gogh. Písečnou pláží se kolébalo děvčátko. Mělo bílou dětskou pleť, kolozubá ústaa namísto dětské hlavy mělo hlavu Aloise Hadamczyka. Procházelo se pláží mezi rastamany lovícími sardinky,sbíralo vyschlé mušle, hrálo si se sépiovými kostmi aobčas jen tak zbůhdarma křičelo.

26. 08. 2010
5
7
2733
Miniatury prozaické

Utrpení Štěpána Holuba

"Malý důůům nad skááálou, malý důůům nad skááálou", znělo v časové smyčce z reproduktorů v rozích místnosti. Text se zlověstně opakoval, hudba byla stále stejná. Do místnosti vkráčela Věra. Identitu Věře dodávaly kožené džíny, pevně obepínající její podlouhle oblý zadek.

10. 08. 2010
3
2
2611
Miniatury prozaické

Exhibice matek/FACEBOOK II

Zeď 1 (Vize)
(Pozn. : Silvie vstoupila na Facebook už jako matka/pokud se jí nenarodil obr).
Silvie:Máme 8000 gramečků a 71 cenťáčků :-) a prý jsme dítě do reklamy . tak asi seženu Domči kšeft :-))))) a přilepšíme k mateřské :-) hehe
Diskuse:

18. 07. 2010
2
5
2742
Citáty

FACEBOOK

Zeď 1 (nářků):
Monika: Připomínám,že někteří mi stále dluží peníze a nejsou schopní vracet,ale jako mrdky zkurvené se denně přihlašujete a píšete tady akorát pičoviny. Neserte mě vy kurvy,nebo bude zle. Cizi parchanty živit nebudu a hovada co sedí doma na piči a kulach taky ne.
Následná diskuse:
Ivo: To sedí.

16. 07. 2010
6
15
3270
Citáty

Paříž

Paříž
Letadlo z Prahy je jako skleník s pěstěnými rajčaty, oproti vlaku z letiště CDG: tady začíná Babylon. Ulicejsou plnézvláštních nasládlých vůní: to Pařížanky, mladé i starší (stará tu žádná není)jsou cítit směsí cigaretového kouře a těžkého parfému.
Před Notre-Dame
Katedrála je obklopena davy. Lidé vypadají jako poutníci z Disneylandu.

15. 07. 2010
5
4
2282
Miniatury prozaické

Mostecká dívčí pánev a jiné

Výběr

Mostecká dívčí pánev
Nehubni, ani víc nejez. Zůstaň, jaká jsi. Pro koho zůstaneš.
Ať pro kohokoli, stejně sev tom krajiztratíš navždycky; s jedinou šancí: Pohladit taky Obamu.

13. 07. 2010
10
26
4767
Miniatury, hříčky

Do polí

Potřebuju do polí,
milovat se s tebou v řepce olejce
anebo raděj máku.
Nadvakrát opilý.

10. 06. 2010
4
8
2622
Miniatury, hříčky

Na hranicích erotiky. Spánek.

Kde všude lze hledat hranice erotična. Snad je jedním takovým místem spánek. Spánek jako milostné polospaní, anebo tvrdé zařezávání.
Buzen ze spánku erekcí je zamilovaný.

05. 06. 2010
2
10
3295
Úvahy

Tam, kde voní švestky

Tam, kde voní švestky
sedíme
v jakési zahradě, je tam klid
a tvoje zadnice krásně zpocená

30. 05. 2010
8
9
2840
Volné verše

Co je to sympatie?

Co je to sympatie.
Malá piha v klíně,
jinak zakřivený zub,
schod v řeči, hlubina v hlase,

29. 10. 2009
6
2
2757
Volné verše

Nedaleko Kandaháru

Svázáni krevní mstou
dva uzlíky neštěstí a vzteku
v poušti
nedaleko Kandaháru. .

31. 07. 2009
1
10
3158
Volné verše

Podolí

Když ležíš na rozpálených dlaždicích
díváš se tam,
ano, přesně tam.
A když jdeš po rozpálených dlaždicích,

30. 07. 2009
1
4
2512
Volné verše

...

Děje se to na hladině
neklid vody, větru, slunce.
A pod ní ty,
roztažená v tempu. .

29. 07. 2009
2
3
2661
Volné verše

Lidojed na plovárně

Na co by asi tak myslel
Andrei Čikatilo
kdyby ležel v podolské plovárně
a hleděl na plná stehna,

28. 07. 2009
1
4
2846
Volné verše

Vražda v ulici Ve Smečkách

Vražda v ulici Ve Smečkách
Zlatá mládež Prahy se šla bavit. Komusi se narodil syn. Trička sneformálními nápisy a symboly, kalhoty svelkými kapsami, tenisky. Dívky vypadaly jako by vypadly zklipů VH1, londýnská ležérnost spojená sochranou proti větru a dešti a názorům jiných generací.

02. 10. 2008
2
4
2464
Povídky

Anděl a některá další podivná místa

Povím vám, co se stalo. Příběh o nespravedlnosti světa, příběh, po kterém zůstal jeden mrtvý a jeden nadosmrti zahořklý jak tabletka kodynalu. Pár dalších pak muselo nějaké ty tabletky chvíli cucat.
Praha, bílý dům ve svahu, něco ve stylu developerských projektů, několik bytů, několik partají, většinou nájemníci.

16. 09. 2008
2
4
2776
Povídky

Doporučení z Turína

Je třináctého září roku dvatisíceosm, podvečer. Země, i když země Mediteránu, pomalu vychládá. Hluk ulice ztrácí svou naléhavost a výkřiky hokynářů řídnou. Hodiny na věži Torre dell Orologio ukazují chvíli před osmou.

12. 09. 2008
2
7
2805
Divadla, Filmy, Výstavy

Míchačka krve Helga

70. létav Československubyla vmnoha ohledech dobou dřevní. 70. léta v jedné malé příhraniční obci byla také dobou, kdy tamní jatka nebyla ještě dostatečně technizována, a bylo zapotřebí krev právě poražených zvířat, určenou pro další konzumaci, míchat tak, aby nezaschla.

08. 09. 2008
1
1
2935
Povídky

Pieta

I. Do čekárny krčské nemocnice, připomínajícístarou nádražní halu, přišel, spíše se přišoural, mladík asi pětadvacetiletý. Shrbený bolestí, nepřirozeně bledý a zalitý potem byl poslánke dveřím urgentního příjmu. Po chvíli kolem něj začal kroužit v pilné práci nemocniční personál.

26. 08. 2008
3
5
2480
Miniatury, hříčky

Můstek - v dobré společnosti zadnic

Ta se houpe v bocích, nabízí se tiché zvolání, její zadnice, obepínaná jen střídmě lesklou látkou, říká zase hlasitě: jsem tu, uprostřed Prahy, na Můstku, před skleněným domem, všímejte si mě. A všichni si všímají, až přesně do té doby, než zaslechnouvýraznější hlas jiné zadnice, obepnuté jinou látkou,podtržené jiným střihem. Houpou se, a nejsou tím vinny uvolněné kyčle, je to účel a smysl zadnice, houpat se a plout, nechat dotírat pohledy, zůstat alespoň na chvíli vyslovena v řečech znalců, zevlounů, hladovějících fantastů.
Kunderův románový hrdina byl hypnotizován doširoka rozevřeným okem zadnice milenky.

25. 08. 2008
3
6
2639
Miniatury, hříčky

Petřínské zastavení

Vzteklá Němka a její bělolící přítel, manžel, panáček jistě. Polka vypínající rosolovitá prsa před objektivem v póze manekýny. Její přítel, manžel, panáček jistě si s ní posléze vymění roli a postaví se před objektiv. Oba jsou vybaveni svým přístrojem, vidí v něm jeden druhého.

18. 08. 2008
3
8
2705
Miniatury, hříčky

Láska za biblických časů

Byl čas, kdy už pomalu končí léto. Za jiných okolností doba, kterou končí optimistický čas a schyluje se k zádumčivému krátkodennímu přežívání. Tehdy tomu tak nebylo. Vyjeli jsme k té přehradě, bez živáčka okolo, jen pár rybářů schovaných ve vysoké trávě.

11. 08. 2008
4
4
2568
Miniatury, hříčky

Noc plná úzkostí

Výběr

Další noc plná úzkostí, jak rybářská síť plná ryb. Zmítají se v ní, lapeny v pasti, pasti tmy. A představa Tebe je cesta ven, to jediné oko sítě, větší než jiné. Jediné oko, kterým úzkosti mohou pryč.

06. 08. 2008
5
7
2790
Miniatury, hříčky

Káva

Pívám teď jen jednu kávu denně. Pokaždé se na nitěším jako morfinista Fenek na svou dávku. Vždy napjaté je rozhodování, kdy si šálek dám, zda dopoledne nebo odpoledne. V podstatě kávou půlím den: je čas před kávou a po kávě.

01. 08. 2008
6
15
3760
Miniatury, hříčky

Svobodu Labdovi

Drazí písmáci, přišel jsem Vás oslovit s iniciativou Svobodu Labdovi.
Bez mesiášských ambicí Johna Boka a jeho spolku,
bez nízkých snah o ingerenci do nezávislosti soudců,
bez touhy po vyprázdněném rebelantství,

09. 03. 2007
1
6
3355
Ostatní nezařaditelné

Lidé ze zasedaček

Velká klimatizovaná místnost, dlouhý dubový stůl, židle italského designu, před každou sklenice a zelená láhev s minerálkou. Kvadrofonní systém do místnosti tiše propouští hudbu: ". já na tom dělám, já na tom makám, už na tom dělám třetí den a vono né a né a né. ", zvuk je tlumen tak silně, aby nerušil důstojnou atmosféru místa.

13. 07. 2006
7
2
4798
Miniatury, hříčky

Šamilův poslední čaj

"Šamile, včera v noci jsem měl sen. ", zvrátil hlavu k husté klenbě bukových korun Dokka, ". a v tom snu tě zradila tvá levá ruka. " Šamil zpozorněl, zadíval se na Dokkovy smyslné rty.

12. 07. 2006
4
0
4291
Miniatury, hříčky

Selčino velmi pozdní odpoledne

Selka Szilvia žila v malé vesnici Fóndoj v Maďarsku. Strava bohatá na zeleninu jí dala krásné tělo a těžký život, navzdory jejímu mládí, zase smířený pohled na svět. Co bylo mimo krásné tělo selky a její nadhled není důležité.
Vždy když večer dal vydechnout koňským plicím a milosrdně zchladil nejeden čepec, bachor i knihu zvala selka k sobě domů muže ze sousedních stavení.

11. 07. 2006
7
0
4831
Miniatury, hříčky

Dívenka Lupita

Jmenuji se Lupita. Ano, jako ta mexická dýlerka heroinu zBurroughsova Feťáka. Je mi 14, žiji v Praze a jedinou mou prozatímní starostí je fakt, že mé cecíky jsou ještě malé. Nic na tom nemění časté návštěvy jednoho mého kunčofta, který mi je sláskou saje jako divoké lesní zvíře.

23. 08. 2005
7
0
5780
Miniatury, hříčky

Věra Kolderová

„Vero Kolderova si pica“, četla Věra na jasně svítícím displeji mobilního telefonu. Komár na jejím levé uchu, skrytý pod vlnou blond vlasů čekal na slzu. Nepřišla. Místo toho si Věra protáhla značně uvolněnou předkožku svého penisu a šla spát.

22. 08. 2005
7
0
5243
Miniatury, hříčky

Beskydský pater familias

Vlastíka bylo možné nazvat jakkoli, jen ne bodrým Moravanem. Asi nejpřiléhavější označení tohoto muže přísného pohledu by mohlo znít Beskydský pater familias.
Vlastík měl ženu, dvě děti a dům vnevelké obci. Měl běžnou práci ve fabrice a měl také neobyčejně rovný nos, tmavé oči i vlasy, a i jeho pleť byla rusá, pokrytá kožešinou ochlupení.

15. 02. 2005
11
1
6060
Povídky

Vzpomínky z kalhotek

Výběr

Soňa se tenkými, dívčími prsty probírala kalhotkami svých vzpomínek. Byly to kalhotky černé a provlhlé jako přístavní atmosféra seriálu okonstáblu Dalglishovi. Soninu tvář začaly křižovat průsvitné, solné snopce vytékající zjejího útlého, knebi zahnutého nosíku. Stačilo vystrčit jazyk a použít ho jako stěrač.

15. 02. 2005
26
1
11053
Miniatury, hříčky

Krásná polyglotka Evička

„Dehet na nehet. Dehet na nehet. “ křičel malý zarostlý mužík, připomínající babylonského krále Nabuchadonosora, v době kdy stižen šílenstvím pobíhal po lesích, maje sám sebe za ptáka. Jakoby za tím byla neviditelná síla nutnosti, objevil se ve dveřích velké místnosti s krbem slabomyslný tanečník Jožin.

31. 12. 2004
7
0
4371
Miniatury, hříčky

Kam mizí světoboly člověka

Výběr

Pro Alberta to bylo jen další zádumčivé odpoledne. Přemýšlel zrovna nad ekologickými otázkami současnosti, nad vybíjením tuleních mláďat odpornými výměšky lidstva, nad spravedlností, která by sochor zrukou vrahů předala do rukou Ekosupermana a ten jím, skrutostí přímo biblickou, divoce roztančil kosti v tělech primitivních lovců. Přemýšlel nad tím, proč musí žít na planetě, kde nedaleko od sebe jedni zdlouhé chvíle soutěží vpojídání palačinek až kbodu zblití a druzí umírají hlady sotva se narodí. Přemýšlel, proč někdena kopcíchKavkazu je základním problémem, kterak přežít noc při náletech okupantů a jinde je to sháňka po nejvhodnějším psychiatrovi pro rozjíveného pudlíka.

22. 12. 2004
12
0
6541
Miniatury, hříčky

Úžasná sprostota snu

Výběr

”Tvá malinová ústa potřu krví a umlčím navždy. ” řekl muž v kožených rukavicích k plavé dívce vzpurně přešlapující na místě před ním. ”Neotáčej se ke mně ale zády,” pozvedla dívka svůj mramorový ukazovák k muži kozlí postavy, ”sic ti je ozdobím kudlou. ” Ta troufalost tajemného fantóma rozesmála.

13. 12. 2004
14
0
6517
Miniatury, hříčky

Zvrhlý bibliofil

Výběr

Dveře malé, potemnělé a zatuchlé místnosti se prudce rozletěly. Vstoupil muž, jehož vzezření nevypovídalo nic o způsobu, jakým zacházel s klikou. Přistoupil kmladíkovi za pultem posetým knihami stiženými stářím a učinil nabídku. Byla jí Flaubertova Citová výchova vkožených deskách.

06. 12. 2004
13
0
7710
Miniatury, hříčky

Leoš v buši

Při svém putování buší narazil Leoš na lovce sarančat. "Proč to děláš. " uštědřil spolu s dotazem lovci nemalou facku. Byla tak nemalá, že lovci z ucha vypadl zamrzlý rybník i s krasobruslícími páry.

19. 11. 2004
7
0
9522
Miniatury, hříčky

Sochařova dcera

“Voko tady, druhý tady. Voči jak kruhy vobilí. Ucho tady, druhý tady. Prsa na stejný úrovni,” domáchal rukama sochař Jarolím.

18. 11. 2004
7
0
5734
Miniatury, hříčky

Úděl nešťastníka

Na přídi lodi stál na špičce svého nosu podivín. Určoval tak směr plavby svým zpěvem a mírným vychylováním těla. Jenže už třetí den zpíval svou oblíbenou "Pěkná, pěkná, pěkná" od toho vlasatéhomladíka z podbalubí.
Kousek opodál stál starý šedivý kapitán a pokuřoval fajfku.

16. 11. 2004
6
0
4388
Miniatury, hříčky

Ohnivá ruka Mistra

Výběr

Za cinkavých zvuků zvonkohry otáčela se ruka Mistra vohni. Chvílemi o sobě škvířící se maso dalo vědět – to když ukáplo trochu tuku na řeřavé uhlíky. Prsklo to a puklo, a ti nejhloupější se mohli potrhat smíchy. Ti chytřejší je umravňovali a ponoukali ksoustředění – ruka bude brzy dopečena.

11. 11. 2004
8
0
4971
Miniatury, hříčky

Na konec ll

Obří parní válec řízený, řekněme, strýčkem Náhodou, se pohyboval od lesa klesu, od pole kpoli, od města kměstu a srovnával se zemí zemi. Zkomínu stroje stoupaly sečtené dny zelené planety přeměněné vdusivou páru. Hluk nebylo slyšet, jen hudbu Phila Colinse, která byla celé události enigmatickou kulisou.
A koule vprostoru pomalu začínala připomínat holou hlavu populárního zpěváka.

10. 11. 2004
7
0
3917
Miniatury, hříčky

Železožerka

Výběr

Železožerka
Chodila od patrakpatru, od pokoje kpokoji a jedla železo, co jí přišlo pod nos. Obzvlášť ráda měla vodovodní baterie. Nepohrdla ani klikou, panty a jednou takhle vneděli kpoledni snědla celé protipožární dveře krytu civilní obrany. Snědla je shořčicí.

09. 11. 2004
7
0
6576
Miniatury, hříčky

Tanečník Tibor Bongilaj

Tanečník Tibor Bongilaj
Tibor Bongilaj celé noci tančil za oknem svého karlínského bytu. Tančil krásně, tančil jako dromedár na horkém písku. Tančil takto celý svůj život, noc co noc.
Jediná škoda byla, že ho nikdy nikdo tančit neviděl, protože Tibor Bongilaj tančil za staženou roletou.

08. 11. 2004
13
1
6760
Miniatury, hříčky

Řízek Magda

Dvě hlavy se skláněly nad kalnou hladinou. „Z toho bude kaluž, vole. “ řekla první druhé. „Tak dáme řízek,“ odvětila druhá první.

04. 11. 2004
4
0
6902
Miniatury, hříčky

Metač kotrmelců

Sledoval jsem zrovna 120 dnů Sodomy, když se rozletěly dveře a na zem sžuchnutím dopadl velký sportovní vak. Čaučauatakdál. Můj pokoj, toto království povznesených nálad, se měl změnit v království lobotomie. Nový spolubydlící se představil jako student tělocviku.

02. 11. 2004
2
0
5675
Povídky

Chrám debility

Prošli jsme alejí močících párů až kchrámu debility. Růžové neony bezduše hlásaly: DISCO.
Vržen proti své vůli vmraveniště pilných tanečníků bez fantazie, rozhodl jsem se obstarat povyražení. Předvedl jsem postupně hru na neviditelnou kytaru, při Vagina songu jízdu na neviditelném houpacím koníku, Bloodhound Gang ze mne učinil obsluhu neviditelného kanónu.

29. 10. 2004
11
0
6569
Miniatury, hříčky

Je čas přijetí kovu

Klitoris přibitý na ocelový kříž zmítá se v předsmrtné agonii ptá se, vysílen neodpovím budu mu toliko Longinem. Jak svůdné kopce Kavkazu ponurou krásou kovu střel tvé prsy bolestivě zdobeny jsou.

15. 10. 2004
12
0
10038
Volné verše

Čajové lístky

Na hladině plavou
břichem vzhůru
utonulí přátelé voňaví

14. 10. 2004
11
0
6370
Volné verše

Mučednice Žáben

"Tak pojď," ozval se mužský hlas z kovové místnosti. Žáben přemohla strach a vešla. V koutě místnosti klečela mohutná, ramenatá kulturistka, pečlivě natřená olejem. Její nelítostný výraz ani na okamžik nedal vzniknout domnění, že by snad svou klečící pozicí naznačovala podřízenost.

13. 10. 2004
2
0
3835
Miniatury, hříčky

Poslední šarivari ženy

Výběr

Jsi jako černoška co má studený hlas
a i ten jednou úplně zmrzne.
Ale než zmrzne.
. budou se ptát

08. 10. 2004
7
0
7483
Volné verše

Šálek čaje

Leju zvýšky (pro ten crkot) čaj do šálku
zhnědlého jak pupek černovlasé Terezky
a jsem sám.
Slíznu trochu soli ze stehna

06. 10. 2004
22
0
9202
Volné verše

Těhotnej_hrochu,

Máš dva rudé rty
jsou jako špulky
Já mám zase chuť
vrazím ti ho mezi půlky.

04. 10. 2004
7
0
10162
Blbůstky

Smrt pije čokačíno

Výběr

Seděl jsem v cukrárně a pil svou oblíbenou jahodovou pěnu. Se mnou u stolu seděla Smrt, tato bledá dáma, a nutně si chtěla povídat. Uvyklý, že ženy se mi vyhýbají obloukem, přijal jsem tu nabídku s povděkem. Začala informativně: "Mluvila jsem s vaší pistolí, a ona mi sdělila, že je připravena na vše.

27. 09. 2004
14
0
7293
Miniatury, hříčky

Noční kolej

Sedím vplechové boudě kolejí
na stěny klepou noční ptáci
a vedle vpokoji se soused snaží
odpálit kapsli své touhy.

14. 09. 2004
10
2
5962
Volné verše

KAČO "Modrý muž"

Byl zrozen Kačo. Vlastním jménem Rudla Gádžor. Byl to obří syn nešťastné náhody a marnosti žití. Když vystoupil ze zavhlého lůna nekonečné neřesti a utrpení, země se zachvěla a jeho strýci Mandoru Boglány praskly na kytaře tři ze tří strun.

13. 09. 2004
6
0
4416
Povídky

Opilá kadeřnice

Výběr

Usedl jsem do okovaného masívního křesla a suše sdělil: "Ostříhejte mě jako vždycky, Líbo. " Kadeřnice Líba mi na hlavu narazila Papinův hrnec. "Onehdá vám hlava explodovala. ," zavál na mě odér fernetu a majonézy z chlebíčků, ".

31. 08. 2004
8
1
4927
Miniatury, hříčky

Krutě se mstí ženy

"Nekul na mě ty voči. " začertil se Práče. Žena si provinile vytáhla halenku ke krku a nechala tak zapadnout za obzor dvě polokoule na opálené hrudi. Práče byl nekompromisní - když se pracuje, nic ho nemí rozptylovat.

29. 08. 2004
5
0
6294
Povídky

S Makčou ve snách

„Kdo je to. “ „Makča. “
Otevřel jsem. „Zrovna jsem četl starou knihu, jejíž listy jsou nasáklé potem dávno zemřelého morfinisty,“ sdělil jsem na uvítanou Makče vjedné místnosti mého skromného příbytku.

23. 08. 2004
3
0
4007
Povídky

Dívka se špinavým břichem

Poprvé jsem ji potkal na vylidněné ulici vneděli ráno. Když jsme se míjeli, krabice mléka, kterou jsem si nesl zkrámu vnákupní tašce, sebou zacukala. Dívka ucítila jemné vibrace, zastavila se a její obnažené břicho, pokryté špínou – snad prachem a hlínou – ke mně promluvilo: „My se ale viděli už dřív. “ „Nepamatuji se“ odpověděl jsem slušně tomu špinavému břichu neznámé dívky.

18. 08. 2004
12
0
7349
Miniatury, hříčky

Divá cukržena

Ta dívka - prsy jak dvě cukrové homole.
jen trochu olízané
V ústech kostky kempingové
nepravidelně sázené

13. 08. 2004
9
1
4683
Miniatury, hříčky

. . .

Chtěl bych tě pálit
na břiše
jazykem horkým touhou
malá bílá opičko

09. 08. 2004
4
0
4149
Volné verše

Nešťastná dívka Tonka

Výběr

Tonka neměla co dělat, a tak se dívala do zrcadla. Pozorovala vněm svou vlastní neužitečnost. Vzít tak žhavý uhlík do dlaně, to ne, to by Tonku pálilo. A jí stačí, když jí pálí dobré bydlo.

06. 08. 2004
4
0
4178
Miniatury, hříčky

Konečník života

Když si Luben večer meje zadek, jsou slyšet čvachtavé zvuky přes celé údolí.
Optal se tedy sousedky. „Mýdlinky a voda rovná se bublinky“ zazpívala opilá sousedka.
Luben ji sdělil, že je kráva a šel se nasnídat.

05. 08. 2004
7
0
4317
Miniatury, hříčky

Igelitový muž

Svět igelitového muže
Na zahradě, pod přímým slunce žárem, seděl igelitový muž a klaněl se větru.
Vigelitovém pytli srdce, na dlani svět.
„Igelitový muž je nebezpečný jako nevybuchlý granát. “ podotkl malý muž bez vlasů.

04. 08. 2004
7
0
4071
Miniatury, hříčky

Mizérie nahoty

„Srdce nosím vnáprsní kapse“ řekl nahý muž na kraji lavice. „Jak vidíte, sedím tu nahý, a proto nečekejte, že si vám ho budu vylévat“ dodal ke dvěma ženám, rovněž nahým, sedícím naproti němu.
„I kdybyste ho nosil, pane, třeba vtabatěrce“ začala žena mluvíc smutnýma očima, „nic takového od vás nečekám. “
Souměrné prsy druhé ženy zádumčivě mlčely.

03. 08. 2004
5
1
3929
Miniatury, hříčky

Krutý mandarín

Výběr

„A ty chlastej, buzerante. “ vykřikl do tlukotu půllitrů napačokovaný tlusťoch, a úderem poslal hlavu spolusedícího černovlasého mužíka do sklenice s pivem. Ta praskla a těžce poranila obličej tohoto koktavého nebožáka. Byl od krve a ani nemohl srozumitelnou řečí prosit o smilování nebo svého trýznitele poslat do prdele.

30. 07. 2004
5
0
4026
Miniatury, hříčky

Krajíc Šumavy

Výběr

Sušice
Pán který ví všechno a nemá komu to říct. Prochází, usmívá se a jeho bílé vlasy mlčí sním. Když jsem před pár dny přijížděl, viděl jsem ho ve vlaku, který hořel. Hořel snámi, cestujícími, ale nakonec dojel (hořela ložiska).

26. 07. 2004
15
3
6553
Miniatury, hříčky

Svět mužů

Přijel Honza a zastavil vodu. „A Frantík ji tak rád šlapal,“ povzdechl si David, když jsem mu tu novinu, kvůli které jsem se sHonzou krvavě popral, sdělil. Ještě, že tu máme Marka Vodu, strážníka a kluka, který udělá, co je třeba. „Mimoto Marek tak krásně zpívá ve vysoké tónině,“ dodal Frantík dojatý kslzám.

28. 04. 2004
7
0
5718
Miniatury, hříčky

Okoralým rtům blázna

Výběr

Džány byl blázen. Bylo mu 12 nebo 21a svou masovou konzervu nosil na krku. Nebyl si jist zda je mužem či ženou, ale bylo to stejně jedno, protože všichni okolo něj byli bezpohlavními bytostmi. Džány byl snílek, hiphoper a třídní pokladník v jedné osobě.

11. 03. 2004
10
0
6433
Miniatury, hříčky

Raduzuv let do Tokia

Raduz vstal, vykloktal si ústa plodovou vodou, políbil ještě polospící ženu a nasál zotevřeného okna vůni jara. Na patře ještě pachuť tělesné šťávy a vnose opojná vůně čerstvě přišlého období byly po ránu těmi správnými ingrediencemi posilující injekce lásky.
„Raduzi kam jdeš“ probudila se napůl konečně i jeho žena. „Letím do Tokia točit reklamu na mléko“ odvětil ve dveřích Raduz.

09. 03. 2004
1
0
4264
Miniatury, hříčky

Znuděná ženská

Prostitutka Lujza se kránu vracela ze šichty. Měla smluvený odvoz velkým terénním vozem, ale věci občas nevyjdou a tak šla pěšky. Skutečnost, že se musela dívat chtě nechtě do tváří všech těch otrapů, kteří se vsobotu ráno potřebovali dostat sigelitkou do krámu, saktovkou do práce, sbáglem do knihovny, svýbušninou na opasku do ráje, bez ochrany kouřovými skly auta jí činila navýsost rozmrzelou. A tak se šklebila.

08. 03. 2004
7
1
6492
Miniatury, hříčky

Po večerech

Čistím si zuby z okna
a pastu plivu chladem noci na zem dole,
na trávník - pro pocit sounáležitosti s přírodou.
Žiju ve 2. patře.

23. 02. 2004
1
0
4756
Miniatury, hříčky

Čajovnářka

Čajovnářka se vrátila domů a zapla televizi. Na obrazovce se objevilo obvyklé zrnění. Bylo už pozdě. Na chvíli se usadila do křesla a zdálo se, že vidí z mihotajících se skvrn vystupujícího Jirku Šubrta.

20. 02. 2004
11
0
7666
Miniatury, hříčky

Femme Fatale Čungelenge

Stalo se to jednoho slunečného jarního dne. Plešatý Matěj, provozní jedné malé internetové kavárny a vášnivý modelář, zrovna zkoušel své nové dálkově ovládané letadýlko Vážka 303 na centrálním náměstí, když se mu vláda nad strojem vymkla zrukou a vdavu lidí si vybrala čelo snědé ženy. „Prásk“ kamikaze trefilo cíl. Po chvíli, co se žena vzpamatovala zlehkého otřesu mozku, ublinkla a uviděla kní se řítícího menšího muže obtloustlé postavy všortkách a tílku, silně ochlupatělého, vlastně viděla nejvíc jeho obří vodnatou hlavu na níž stále ještě setrvávalo několik posledních mastným filtrem potažených vlasů.

17. 02. 2004
12
0
6066
Povídky

Pojídačka nudlí Soňa

Soňa často nevěděla co se sebou. Odpověď na otázku „svý kam sebe vrazit" hledala včínských polévkách. Když se přebírala spletí nudlí přemýšlela o životě. Zejména o životě po životě.

16. 02. 2004
5
1
4619
Povídky

Ostrý hoch Schrai Tofell

„Pro zmáčené chlupy na tvém ohanbí“ zakřičel Simon na svého milence Viléma, po tom co se dozvěděl tu zprávu, která přišla nečekaně jako výkal vypluvší z čisté záchodové mísy, ještě oba nazí a ztopoření.
Ano, k městu se blížil automobil výrobní značky Porsche Carerra, černý jako smrt a svědomí jeho majitele. Šoférovaný portugalskou prostitutkou, mladičkou a bezejmennou. Na sedadle spolujezdce pololežel Schrai Tofell, muž o kterém je řeč.

29. 12. 2003
3
0
4226
Povídky

Lulečský pohodný Jarolím

Horní Luleč byla obyčejná malá ves, co neznala strach. Až do doby, než se do ní z města přistěhoval Jarolím Abandon. Nepřijel sám, ale spolu se svou manželkou a dvěma vyřezávanými loutkami, které mu (ale zejména manželce) měly jako oddanému stoupenci Schopenhauerovy skeptické filosofie nahrazovat děti, které prostě nechtěl. Járola, jak mu říkala jeho žena, byl majitelem podniku na plnění láhví.

28. 12. 2003
2
0
4482
Povídky

Večery Šunkovy party

Marcel Šunka, Gengi zvaný Teplý Šuhaj a Roman Trafo byli jedna parta. Všichni se vyučili jinému řemeslu – Marcel byl skladatelem kosmické hudby, Teplý Šuhaj řezníkem (nebyl homosexuálem, jen budil ten dojem) a Roman, obdařen božsky krásnou tváří, doplněnou ještě čepicí opečovávaných, černých kudrlin, byl předurčen – snad pro tento dar velkorysých sudiček – stát se provozovatelem malé zástavárny. To, co je pojilo byla společně absolvovaná zvláštní škola. Ani jeden zchlapců nebyl retardovaný, jen ve svých devíti letech dostali nešťastný nápad znásilnit stejně starou spolužačku, což se jim jejich malými penisy za ještě mdlé erekce podřilo.

22. 12. 2003
7
0
6019
Povídky

Na rajčatech sníh

"Dáš si trochu LeCucu. " obrátil se Gengi na Marcela Šunku. "Tolerance vyrůstá z horních pater domů, vyčuhujících zpoza nejvyšších věžáků. " odvětil mu na to Marcel.

16. 12. 2003
9
0
6244
Miniatury, hříčky

Výlet Ičkerií

Do uší dostal se mi mráz
a pod tvými těžkými prsy
už se smráká.
V bukovém lese

09. 12. 2003
17
1
7404
Volné verše

Chtěl bych

if (linkornot==1)
document. write('')
document. write('')
if (linkornot==1)

08. 11. 2003
13
1
5542
Volné verše

Čaj pro Elyn

Přivezla ho karavana z Arménie
na Florenc v 6. 30 ráno.
Barvou rudou jak večerní sluncepád
prosytí pokoj s okny na jih

04. 11. 2003
22
4
6983
Volné verše

Kosmopolita Solomon rozsévač

Solomon se cítil být zrozen pro velké věci. Cítil se být zrozen pro plození malých beduínů a mulatek případně i mulatů. Proto si za partnerky vybíral jen arabky a černošky. Se svým posláním nezahálel dnem ni nocí.

26. 10. 2003
5
0
3143
Miniatury, hříčky

Zavřela voda prsa lll.

Přišel podvečer, Arbiho zlatýchrup přestal odrážet prasátka do dalekého údolí a beran byl zpola sněden.
Muži se začali chvástat. Arbi: "Vezmu kulometnou nábojnici a rozžvýkám ji jako kuličku tabáku".
Ilyia kontrolval: "Vystřel na mě ze svého kalašnikova a já střelu chytím mezi zuby".

19. 10. 2003
6
0
3925
Miniatury, hříčky

Zavřela voda prsa ll.

"Dnes zaّيzneme berana" rozhodl Ruslan. Vىdىl, ‍e tيm potىڑي Ilyiu i Arbiho. Ti chlapci nemajي nikdo dost. "Pّيjde i Magomet.

15. 10. 2003
5
0
3156
Miniatury, hříčky

Zavřela voda prsa

Toho dne přestala téct v celé obci voda. "Zdá se mi, že máš menší prsa", řekl Ruslan své ženě.
"To bude proto, že neteče voda" odvětila mu.

14. 10. 2003
11
1
4581
Miniatury, hříčky

Netcafe Plešatýho Matěje

Matěj byl provozním jedné malé internetové kavárny nabízející mimo čtyřiadvacetihodinového přístupu na síť rovněž výběr ze dvou druhů keksů a cikorku, jíž Matěj pyšně nazýval „smrťákem“. Přívlastek plešatý Matěj získal pro svou prostovlasost, která jej stihla vbrzkém věku třiceti let. Nápadné bylo rovněž jeho permanentní slinění zkoutků úst, kterým dával najevo svou nezávislost a výstřední charakter. Jeho zaujetí pro net bylo fascinující – dokázal strávit prohlížením pornostránek i 20 hodin denně.

30. 07. 2003
5
0
3339
Povídky

Jahodanův příběh

Jahodan Vávra byl hráčem na klávesy v jednom málo úspěšném provinčním bandu. Jeho spoluhráči jej neměli příliš v oblibě, zdál se jim být morous. Měl děvče jménem Žaneta, což byla pobledlá knihovnice „měkké kůže“, jak jí popsal frontman skupiny. Jahodan k ní zahořel první láskou, a dívka vědoma si své situace – že, totiž nebýt toho, zůstala by na ocet – nenechávala uhasnout plamen hudebníkovy přízně rezervacemi nejnovějších knižních titulů.

14. 07. 2003
9
0
4269
Povídky

Jenom jedna

Adrianasapatickým výrazem tváře upila pampelišky jedu. Pevně stiskla krvavě rudými rty stonek a nasála bílé šťávy. Pokyvem vpřed a vzad tak učinila ještě několikrát, až vní zmizela všechna tekutina. Ještě stále držíc vruce bezvládnou část rostliny, sjel do ní prudkým nárazem obrovský příval energie, jež zatřásl celým jejím tělem.

03. 05. 2003
3
0
4177
Miniatury, hříčky

Jenom host

Zcesty bylo vidět matné světlo jakéhosi lokálu. Tichý šum a občasný cinkot skla jen málo pronikal do útrob tmavé ulice. Dan se rozhodl vstoupit do domu, jehož chodbou se dostane ke dveřím podniku. Vyšel tři schody a poté co vstoupil, ocitl se hned uprostřed nevelké, zato však příjemně vytopené místnosti.

11. 04. 2003
3
0
4526
Povídky

Nalej vylej

Nalej vylej
„Je to nalej vylej“ řekl Bořek a přejel Lucii hrazení. Ta byla tak unavená, že neměla sil cokoli Bořkovi namítat.
Leželi pod tropickým fikusovníkem a zkoruny toho stromu na ně padaly malé dužinaté plůdky. Bořek je smrštností cvičeného orangutána chytal a strkal Lucce do pusy.

08. 04. 2003
3
0
3416
Miniatury, hříčky

STVŮRA

Subtilní chlapec s bouličkami na místě bicepsů okusuje kůru stromu stojícího uprostřed planiny černé afriky, za šumu lehkého vánku, při zapadajícím slunci, zdá se být nezvykle klidný. Bloudí již třetí měsíc Ugandou, sám, hledá kudy by se dostal k civilizaci. Pro život v divočině nebyl stvořen - má jen malé bouličky místo bicepsů.
Tou dobou se stejnou plání valí bytost, jíž příslušníci jednoho domorodého kmene nazvali ve své řeči "zrůdnou goriloženou", když se jim k smrti vyděšeným podařilo před nestvůrou uprchnout.

06. 04. 2003
12
1
4768
Povídky

Brunhildin polibek

Brunhildin polibek
Estefanautomatickým pohybem ruky rozehnal páru vonící kávovinou, a stříbrnou lžíci ponořil do hloubky šálku. Když rozhrnul závoj miniaturních kapek, zřel ženu rusých vlasů a plných tvarů. Byla to Brunhilda, jíž zpoklidného spočinutí probudilo cinknutí kovu.
Teď vyzývalaEstefanovy smysly, rozhodila vlasy a blížila se kněmu, zůstávajíc na místě.

05. 04. 2003
6
0
3133
Miniatury, hříčky

Strom

Strom
Ratko se poohlédl a zřel svého sluhu Bongo-Mongo, civilním jménem Gejzu Stojku, jak trhá zušlechtilé jabloně na jeho pěstěné zahradě plod velikosti menšího melounku.
„Bongo-Mongo“ zakřičel Ratko a vyděšený mouřenín upustil jablko zroztřesené ruky na zem. Ratko se rychlým krokem pustil za sluhou. Přesně mířenou ranou pěstí do obličeje ho srazil k zemi a jal se do něj kopat.

04. 04. 2003
10
2
4750
Miniatury, hříčky

Svět za kouřovým sklem

Svět za kouřovým sklem
Ostré slunce svítilo přes kouřové sklo a střídmě ozařovalo Ivoše, oděného včerný kožený overal, beze zbytku lysého a vruce třímajícího vodítko, na jehož konci byla upnuta Soňa. Té – na všech čtyřech – zúst visel růžový jazyk. Občas ho skrylazpět a pak nechala opět vypadnout ven sproudem slin. Bořek stál opodál, vše sleduje a silně nervózní, nepřemohl chvění žaludku.

26. 03. 2003
15
0
5601
Povídky

Tóny barev

Staník si omotal nejtenší strunu svého bendža kolem krku a vyklonil se z okna. Pohybem hlavy pro něj charakteristickým - jakoby jejím spadnutím na hruď, nechal vlasec protnout krk a v momentě, kdy už tělo bylo prosto hlavy, vyřinul sez doprázdna trčících tepen proud krve tryskající do dálky.
Rychle blednoucí prsty chtějí marně v poslední křeči uchopit nástroj a hrát, snad zahrát poslední marš, snad hudbu jiné melodie.
Hlava zapadla kamsi za gauč, tělo leží jako pohozený vak uprostřed pokoje s dokořán otevřeným oknem apaprskyletního slunce vysušují světle červenou barvu třísnící v obrazech smrtistěny kolem.

11. 03. 2003
12
0
5135
Miniatury, hříčky

Na konec

Luben divoce tančil uprostřed pokoje svého bytu a k tomu zpíval: "Šínk it bek, brínk it bek. " Drobné děvče s melírovanými vlasy krátkého střihu sčesanými do čela ho pozorovalo, stydlivě klopíc zrak. Luben střídal nejroztodivnější pohyby, zcela nahý se točil v kruzích, pot mu stékal v mohutných čůrcích po těle a odstřikoval kolem. Děvčátko zasaženo sprškou v obličej jen pokrčilo malinké rty a nesměle se uchichtlo, jakoby na omluvu svou i Lubena.

10. 03. 2003
15
1
4302
Miniatury, hříčky

Dým Draka

Dveře se za Mikou zaklaply a tenký pramen světlajeho kapesní svítilny rozkrojil tmu chodby. Hluboké a úplné ticho jen chvílemi přehlušovalo bzučení všudypřítomného komára. Mika se plížil pokojem a neustále měl na mysli jediné - pustit draka ze sluje.
"Cvak" plamen ozářil místnost, jež matně prosvětloval Měsíc v úplňku.

08. 03. 2003
5
0
2846
Ostatní nezařaditelné

Ta piksla kiksla

Po schůdcích vstupují kroky nesmělými do libidózní svatyně spřísahavších dvě plavovlasé. Jdou samy, holka z dvorku, ješitná slepička Vojtěška a "Pivrncova stará", Móňa z Radvanic. Prsí si to ke stolu známých družiníků, cupitajíc v kalužích piva, lepíc vajgly na podpatky lakýrovaných střevíčků.
Jde jim snad o očistný šuk.

07. 03. 2003
15
2
4212
Úvahy

slečna ruska a chlapec amerikán

V ní je všechna velikost té země
v jejím drobném bledém těle.
On je zarostlý vousem trika nepraného
že chce se zvolat: "Lidé bděte, jdou sem. "

05. 03. 2003
16
5
5537
Miniatury, hříčky
Nahoru