Já, Tana

Ujíždím pouští. Do tváře mi vane horký vítr a nadzvedává mé závoje z lehkého rudého hedvábí. Kopyta mého koně v pravidelném rytmu dopadají na zem, zvedají oblaka písku a prachu, a bez přestání zvětšují vzdálenost oddělující mne od minulosti. Kdybych se ohlédla, spatřila bych za sebou v třepotavém oparu bílé město, stále menší a menší a menší… Ale já se neohlížím – město, které mi osmnáct let bylo domovem, se ode dneška stane pouhou nejasnou vzpomínkou.

25. 08. 2006
0
0
517
Povídky

Sakurové květy

Odsunu zástěnu, jíž prosvítá slunko – neslyšně, pomalu, abych nenarušil ranní klid. Po tváři mě pohladí svěží vánek, vzduch je prosycen vůní květů. Hladina jezera je klidná, zlatavě se třpytí, tu a tam ji zčeří vlnka. Téměř jako znebe se sypou růžové okvětní plátky, poletují všude kolem.

27. 11. 2004
2
0
580
Povídky

Přesmyčky

Přesmyčky
Zvláštní
jak život utíká si
po spletitých cestičkách

27. 11. 2004
0
1
607
Smíšené verše
Nahoru