Písmák Bez názvu
Slunce osvětluje pouze vzdálené krajiny.
Stromy čekají na své jaro
a čím víc čekají,
tím jsou opuštěnější.
Myslím na nelidskost
Myslím na nelidskost
a na západě ještě plují podsvětlené mraky
(už se schyluje k pozdnímu létu)
Myslím na lidství,
Z torza sbírky Zbývající stíny minulosti I
Mé oko dnes zíralo otevřené
na oblohy klenbu
okřídlenou nevídanými tvary,
stezky čekaly a zvaly
Nečekaný host
Nečekaný host
si přišel takhle k večeru
vláčná lehká dívka Bolest,
co ráda sedává u mě
Z torza sbírky Zbývající stíny minulosti II
Blázne,
jen hledej báseň.
Asi leží v prachu u cesty,
vlastně ani není vidět.
Z torza sbírky Zbývající stíny minulosti III
Prolomit krustu
vyschlých rtů
Vykřiknout, zvolat,
prosit tmu.
Jatka
Víčka obtěžkaná rosou blednoucích hvězd
Rudozraký pohled upřený těžce
Raněné zvíře znezdařené porážky
Sebevětší dálky a ani jediný krok vpřed
Báseň ze sbírky Mrtvé stíny minulosti
Rozpíná černá křídla,
ulice plné stínů
mezi nimi Temnota,
přichází se napít
Den
Súzkostnou grimasou
sleduji rozpad světa.
Hypersenzitivní tvor
podrobený hnusným bolestem.
Báseň 1.
Jen ticho ve mě
nic než chmurná prázdnota
pohlcující nitro.
Jako pavouk lezu