Písmák Andělé, zlatíčka
„Andílku můj
Neodcházej
Nech mi tu ještě světýlko
Andílku hlídej mě
Když nemá Tebe o vánocích
Je noc
A já nemůžu spát
Zoufale zírám do zdi
Prohlížím si sváteční fotky
Jenom maličkatý sen dnešní doby
Den se vyloupl do sametově modré oblohy, pokryté jemnou rosou a nadýchaným, jemně provoněným vzduchem volajícím po dešti. Probudili se do tohoto rána súsměvem na rtech, které jako by spatřily světlo světa poprvé vživotě. Kolem dokola je obklopovala příroda, matička země. Ještě dlouho, dlouho leželi vtrávě, měkké jako samet a pozorovali slunce pobíhající na obloze, mihotavé obláčky, šumící les plný barevných květů, plodů a vůní.
Nerozhodná..?
Chtěla bych létat. Proletět se oblohou a pod sebou vidět svůj svět. Chtěla bych být lehká jako vánek a nechala bych se unášet. Lehká jako vánek, volná jako pták.
Rozchod!?
Kapka stéká po tvé tváři
Co se děje.
Koutek cuká, čelo vrásčí
Kde je.
Počítač kamarád
Tupě zírá do počítače. Celej den tupě zírá do počítače. Sedí u stolu a tupě čumí do tý obrazovky. Voči má zarudlý jak kdyby byla zhulená a bůhví co ještě.
Myška a Brouček
Vylezli ze stanu a porozhlédli se po okolí.
Myška hluboce vzdychla. Za pár dní jim to tu končí. Sluníčko, voda, prázdniny, ten nádherný pocit svobody, to volno.
Pocity
Snažím se napsat své pocity
pocity na list papíru
Nevím kdo jsem já, kdo jsi ty
nevidím nic. jen černou škvíru
Tíha veliká
Přišel a zaplakal…
Docela krutě
Nebolelo ho to, zatím
Byl jen unavený
Beznaděj
Musím už ty slzy smýt
nemám tu pro koho být
proč se musím trápit
každého vždycky ztratit.
Nic není v životě potřebnějšího nez přátelství
Aristoteles:
„Nic není v životě potřebnějšího než přátelství. “
Každý člověk touží po tom, aby byl v životě šťasten. Je však mnoho činitelů, kteří činí člověka šťastným, ale mezi ty nejvýznamnější a nejpotřebnější řadíme naše blízké a přátele. Je proto důležité si ujasnit, kdo je pro nás přítel a kdo není, kdo je třeba jen známý a proč je vlastně pro nás tak důležitý.
Citát
Láska se jeví pouze ve snu, je to mžik, kdy oslepneme. Když se probudíme a uvidíme, zmizí.
Na křídlech lásky
Na křídlech lásky
Na křídlech lásky, svezte se taky
Na křídlech lásky, jízdenka není
Na křídlech lásky, plout mezi mraky
"Moderní" Pygmalion?!?
„Moderní“ Pygmalion .
Příběh, který vám teď budu vyprávět, se skutečně stal. Stalo se to na podzim, znáte to, takové ty pochmurné dny, déšť, mračna, všude zataženo, blátivo a zamlženo, skoro zima, ale na druhou stranu uklidňující, tiše padající barevné listí a lehký vánek, který vám ofoukne tváře a ty vám pak tak nádherně zčervenají, že máte alespoň nějakou roztomilou barvu. Podzim má také své kouzlo, kouzlo, kterému se dá tak lehce podlehnout.