Písmák první noc na moři
na lodi zima rozlézá se jako krysyvězeň v podpalubí v pěsti svírávyškrtané sirky vzpomíneka podlaha pod ním těžkne solí
píseň vlnteskná svou monotónnostíjak dlaně otroků s veslyskřípá mu pod kůží
až poslední zbytky síry ohladí v tmáchaž oči přes sůl nepůjdou zavřítaž ztěžklý vzduch přinutí ho hlavuk prknům pevně přilnout
pak na obzoru – možná – začne svítat.
lullaby
pod práh něhu ti vložímtichou jako usínající chrámnechci nicjen moci na tvé spící řasy hledětdo dlaně jejich chvění pak zlodějsky sevřua jako blázen do svého snupo špičkách se vrátím zase sám.
unikání
pomalu mizíš
oči vysílené touhou
ještě jednou cítit ostrý obrys tváře
ale soumrak se nedá oddálit
naději
nechalas jej
úsměvem svítit v zaťatých zubech
samo sebou se prodírat
ke snu svítání
prozatím
měla strach
křičící embryo ztekutin strachu
ve svém těle
těžklo a táhlo ji dolů
kouzlo
když rozevřeš dlaně
zašklebí se úsměv
řekla Alenka pátravě
zmizela a za řekou
ruce II
zase
vidím ty ruce
jednoho dne se rozeběhly
náhrobky třeštícího klidu
pohádka o čekání
ani horká poušť tě neobměkčí.
sama zpola oslepená pískem
karavany s nákladem slz
pomalu rdousí
u soudu
dvě hodiny mi stačily
na tu řezničinu
třáslo se a chvělo
v mých dlaních
pohádka
stařičká Popelka
v korunách domů
obklopena holuby
krmí svůj žal
potopa
Vsobě uložený
steskem nakažený
batole pavučin
rozpaky skomírající