Písmák 2 nebo 1
Svět není binární. Neexistuje dobro nebo zlo, světlo nebo tma. Je unární. existuje jen to, to všechno, to nic.
Au le Quasi Modo
Jsem mrzák, nedomrlec,
chyba, slabé místo společnosti,
vždyť už vám ani nerozumím.
Humus
Usazuje se ve mě suchá hnědá hmota,
seškrabávám ji a rozpouštím vodou.
Nejde to všechno umýt,
je jí stále víc a nechce pryč.
Uzavřen
Vaše smysli mi chybí,
jsem slepý, hluchý a nic necítím.
Ponechán bez vnějšího zásahu,
umzamčen ve své tělesné schránce.
Jedním z vás
Mé tělo je mi malé,
má mysl se rozpíná,
a v bolestech si uvědomuje,
"Jsem jedním z vás. "
Nelze nic dodat
Uzavíráš se mi před očima,
nesmyslně v tobě hledám dávno ztracenou myšlenku.
Trvání toho okamžiku přešlo ve věčnost,
a přece se nic nezměnilo.
Maličkost
Upadám do depresí. Bezmyšlenkovitě pokládám nohy, jednu před druhou - tak procházím městem. Nevím co si počnu. Vítr mě zase rozcuchal.
Neposlouchán
Vrukách mám obrovskou moc,
hrudník jak kamennou desku,
kčemu to je, jsem neposlouchán.
Skrz chování,
Málo času
Dvanáctkrát zazněl známý tón,
dvanáctkrát odbil kostelní zvon,
najevo tím chtěl dát,
tento den odešel spát.
Miláčku
Děti se válí v parku na trávě,
sluníčko svítí, vítr fouká - právě,
když procházím kolem a dívám se,
Miláčku, kde jsi, mé srdce zmítá se.
Chybíš mi
Prázdnou náruč mám,
prázdná je i zem,
Nechci slýchat sám,
prázdná slova jen.
Ambientní člověk
Dlouhou dobu jsem se snažil a stále se ještě se snažím najít vsobě něco, čemu bych mohl říkat ambientní člověk, což by měl být někdo bez vyhraněných stylů a způsobů myšlení. Pomalu si začínám uvědomovat, že to nejspíš neexistuje. Mí přátelé jsou různorodí. Jsou mezi nimi „rastamani“, „skejťáci“, „programátoři“, „spisovatelé“, „básníci“, „šermíři“ a „sportovci“.
Rekurze
Arnes: Musíš se do tý postavy vžít.
Random: Jsem nemocen. na smrt.
Arnes: Já taky.
Ztráta paměti
Zmatených pohledů pár,
co by se vešlo do krabičky,
a pak se vrátím zpět.
Dva verše týhle básničky,