Poslední zajímavé kritiky

19.07.2024 18:29 K dílu: Co je osud ? Aru

K3, ty přece nevedeš válku z Hitlerem. šel bys proti Němci od rodiny, kterýmu by řekli to samý co tobě, že ty jsi "jeho důvod" se tě zbavit. něco jinýho je když ve vesnici někdo znásilní holku a chlapi se seberou a dají mu přes hubu, než když chlapům v hospodě přistane na stole povolávací rozkaz, že mají povraždit jiný chlapy v jiný hospodě, kteří dostali stejný povolávací rozkaz, že mají odkráglovat ty první chlapy a kteří z nich jsou horší? ti z první hospody, nebo ti z té druhé? přečti si Remarqua a dočteš se tam překvapivý věci, že se ve válkách masakrují dvacetiletí kluci navzájem, kteří nikdy na žádného státníka ani nezamířili.

nebuď směsný, víš jak by se válka zkrátila a kolik zbrojařů a finančníků by na tom tratilo, kdyby vojáci šli po krku vrchním státním ideologům?

dokud lidé budou poslouchat vrchní ideology, má řeč je naprosto zbytečná a lidé se budou vesele vraždit. pravděpodobně jsou lidé odsouzeni k zániku tak jako tak v nějaké fatální poslední válce. nemůžu byt naplněn optimismem, když lidem stačí pouze ukázat na jakoukoli jinou skupinu se kterou se má rozpoutat peklo. jesliže lidé tak milují se zabíjet, pravděpodobně je zbytečné přesvědčování, že bez válek lze existovat vypovězením poslušnosti "mocipánům".

to je pravděpodpně onen kalich usudu, že nelze nikoho o ničem přesvědčit po přijmutí státních paradigmat za své vlastní a ztotožnění se s nimi

19.07.2024 15:51 K dílu: bez kofoly a kukuřice lawenderr

Díky, Safiáne, já jen že vázání není všechno, vtip OK, ale je to pohledný kus beze smyslu - jen hračka, honička se za vlastním ocasem ... není v ní nic, co by už dávno nebylo někde, ani o malinký posun jiné. To jsem tím chtěla říct. Že neumím napsat to, co bych chtěla. A proto jsem ten mazal :) Jakákoli myšlenka se mi píše o dost tíž ... a proto jsem ten mazal :D Moc děkuju za zastávku a kapesníček. Smrkla jsem si a už nefňukám. Jdu zas lovit myšlenky :)))

19.07.2024 15:36 K dílu: Přišla ke mně touha Zajíc Březňák

Lastgaspe, moc děkuju za návštěvu a za komentář!  Já rozhodně v nějakého Boha chci věřit. Jsou určitě různé náhledy a způsoby a cesty, jak Boha hledat. Dokonce i ona erotická touha může být jednou z cest. Text zde vytváří až umělý paradox, jak mají básníci v oblibě, ale já už se za ateistu dlouho nepovažuju. Ten závěr je totiž asi poněkud uspěchaný, a tudíž zkratkovitý.

19.07.2024 10:04 K dílu: Co je osud ? Aru

K3 je to jenom hra po lidi, když řekneš lidem, že jedna strana je špatná a druhá dobrá, lidé budou mít důvod si obléct uniformy a jít stovky, nebo tisíce kilometrů někam zemřít. (ale to řekne lidem na obou stranách fronty).

existuje doložený případ tzv. vánočního zázraku z r. 1914, kdy vánoce spolu oslavili v zákopech Němci a Francouzi, nižši důstojníci to podporovali, ale generalita zuřila a takhle to je, lidé nemají potřebu jít stovky kilometrů a zabíjet jiné lidi, které do té doby nikdy neviděli a jak oni, tak ti lidé proti nim mají své rodiny a své blízké, pouze byli přesvědčeni na obou stranách, že jsou dobří a ti druzí zrůdy. (plus alkohol a drogy jako nedílná součást armád pro větší ochotu vraždění se.) tehdy mohla válka skončit, lidé měli jedinečnou možnost změnit svět, ale nestalo se.

jsem znechucen, v blízké době si bude Evropa zase hrát na konzervatismus, založila se jakási strana evropská strana patriotů, nebo jak si říkají, ale rozhodně oni tak neučinili z nějakého vnitřního přesvědčeni, ale protože se otáčí vítr v kruzích magnátů, kteří si jenom mezi sebou vyřizují své účty a ukazují jeden druhému svou dominanci a používajì k tomu lidi jako své pěšáky.

před dvěma a půl roku jsem tady na Písmáku psal, že ukrajinskou válku je potřeba co nejdříve ukončit a tady to je, jen hromada mrtvol, to je ten výsledek, je úplně jedno kdo vyhraje, ty samé mozky co stvořily západ, teď vytvořily východní blok, protože už se jim západní uspořádání nehodí do krámu, není v tom žádné dobro, ani zlo, ale hrátky mocných.

válkou ještě nikdo nic nevyřešil, pouze při ní umírá spoustu lidí, takhle v zázemí se hezky mluví o vlastenectví a obraně domova, až do okamžiku, než se člověk stane součástí onoho pekla, přijde o rodinu, známé i domov, zažije hrůzy jak těch, které má pozabíjet, tak vlastních soukmenovců a pak po to všem, když má štěstí se může ptát sám sebe, jestli to stálo za to a jaký smysl to vlastně mělo.

na zabíjení nikdy nebylo nic čestného, zatímco když to udělá člověk ze svého popudu, jde do vězení, když to udělá na státní příkaz a poslouchá důstojníky, je vlastenec.

19.07.2024 06:33 K dílu: Přišla ke mně touha lastgasp

Prozaická miniaturní úvaha ukazuje na význam touhy, jako kategorii předpokladu úspěchu i zmaru. Je to dovedně vypreparovaný symbol v čem upřednostnit své možné uspokojení. Závěr potvrzuje tendenci stoupajícího ateismu evropské mládeže (podle deniku The Guardian nevěří v žádného boha 91 % Čechů ve věku 16 - 29 let). Slovy autora - budu věřit spíše své touze než své víře. Donutilo mě to zamyslet se i sám nad sebou a za to děkuji.

18.07.2024 20:32 K dílu: Co je osud ? K3

Přeci záleží na tom kdo tu válku rozpoutá. Rozdíl mezi obranou a útokem je veliký a za svou vlast jde hodně lidí bojovat dobrovolně. Myslím, Petře, že co říkáš, že je řeč většiny normálních lidí; jasně většina válku nechce. Velkou roli v tom právě hrají demokraticky volení vůdcové a omezené volební období. To hraje velkou roli, s jídlem roste chuť, jak píšeš, a právě tomu by měli ti o kterých mluvíš zabránit při volbách, protože z rétoriky politiků lze vyčíst hodně varovného předem. Kde ale je při volbách ta většina co si nepřeje válku? Někde u kafe vede poraženecký kecy. Jsem přesvědčen že ty to myslíš dobře. Ale ten tvůj závěr dost poraženecký je. Nemá to smysl, stejně s tím nic nenaděláme.., to jsou pivní řečí. Nemyslíš snad vážně že všichni vládci touží jen po moci. Ta zodpovědnost určitě hraje velkou roli, proto bych neházel všechny do jednoho koše s Putinem.

18.07.2024 20:03 K dílu: Výkyvy... Gora

Díky všem čtenářům... minulý týden tady (i jinde) řádila bouře s vichřicí. Letní jablka se dostala kus od stromu do louže, kde jsem je ráno objevila:-(. Druhé mne napadlo při rozhovoru s příbuznou... ti, které si pamatuji - třeba bratranec truhlář, druhý zedník, sestřenice dělala v masokombinátu - už jsou buď v penzi nebo mají úplně jiná zaměstnání... Zkreslené představy z dětství.

 

18.07.2024 16:06 K dílu: Krvák Zeanddrich E.

 

Alice, v tom případě zkus na sobě ten můj recept pro pejsky... :) - Já Pangamin užívám vlastně téměř pravidelně už od gymplu, přírodě jsem se (už jako bývalý horolezec) rozhodně nevyhýbal, a přesto jsem zaznamenal (polopřisáté) klíště na sobě pouze jednou - a to v době, kdy Pangamin měl v lékárnách několik měsíců výpadek ((druhou variantou je prý pít denně cca 15-20 půllitrových piv, ale do toho bych Tě raději netlačil... :) ))

 

18.07.2024 14:05 K dílu: Co je osud ? Aru

ale prosím tě Umbratico, nějaký světový řád je chiméra, důležitý pro lidi je aby měli život který se dá žít. ano tihle lidé co jsou posedlí mocí vždycky mluví o nějakém světovém řádu, až na to že to není k žití a umírají při tom miliony lidí.

to jsou jenom tlachy, že nějaký vládce chtěl dobro pro lidi, pokud je posílal ve válkách na smrt, pak se chtěl hlavně ukojit krví padlých.

kdo je posednutý mocí už není schopen uvažovat v jiném narativu, než do kterého spadnul a tento narativ ho zároveň ovládá.

nevěřím státním predstavitelům, že řídí státy pro dobro lidí a upřednostňují zájmy lidí, před svými zájmy, je to přesně naopak, oni mají pouze své zájmy a jiné je ve skutečnosti nezajímají a takoví lidé si rozhodně obdiv nezaslouží

18.07.2024 10:14 K dílu: Co je osud ? Umbratica

Aru,

ty velmi přeceňuješ roli bohatých a vlivných jednotlivců v dějinách, ale když už se o nich bavíme, ty je vnímáš jako liberál z jednadvacátého století a představuješ si, že každý vládce a diktátor musí být jen narcistický egocentrik. Pravda je ale úplně jinde. Největší vládcové jako třeba první čínský císař Š Chuang Ti, nebo Alexandr Veliký nebo třeba Napoleon, chtěli změnit světový řád a vytvořit stabilní tisíciletou říši. Alexandr přímo říkal, že on vede války, aby už v budoucnosti žádná války nebyly.

Problém je ale v tom, že vedle mocných, třeba i tisíce let trvajících říší, jako byl Egypt, vznikají jiné říše a jiní vládcové chtějí svět podřídit té své moci. A pak jsou tu taky nájezdníci, kteří jen drancují a plení jako třeba Čingischán. Ale i ten nejprve sjednotil říši a pak chtěl "sjednotit" svět pod svým velením.

Mnohem důležitější než jednotlivec je vždy idea, národ, říše, sociální systém, tradice atd. 

18.07.2024 09:58 K dílu: Nechci tvým ohněm plát Umbratica

Předpokládám, že většina těch lidí je na sociálních sítích, protože jiné litweby jsou na tom ještě hůř než Písmák. Zůstalo tam jen pár lidí a nic se tam neděje. Na sociálních sítích si každý najde poměrně rychle patřičnou bublinu, která mu sedne. Samotný kybersystém ho brzy obklopí lidmi stejných zájmů a stejného smýšlení. Kolik fanoušků má třeba na Instagramu anglický sonet, to nevím, ale určitě jich bude násobně víc než na Písmáku.

18.07.2024 09:55 K dílu: Co je osud ? Aru

Umbratico, nikomu kdo má moc přece na lidech nikdy nezáleželo, je to jenom hra: státy, vlajky, hlavy států jsou tu jenom proto, aby se lidé měli s čím ztotožnit a měli za co a proti komu bojovat, když se to mocipánům zrovna hodí, respektive nebo když mají potřebu si vyřizovat mezi sebou účty a dokazovat si dominanci jeden nad druhým. lidé nemají potřebu se navzájem zabíjet jenom za "slovo", proto je jim dán důvod, pak si vyvěsí vlaječku, připnou odznáček, oblečou si tu správnou uniformu, aby padli ve jménu národních zájmů, generála který jim velí a politika který je tam ze své kanceláře poslal.

lidé tíhnou k tomu mít svou rodinu a s tou žít, ne padnout ve válečné vřavě za svého státníka, celé je to jenom nechutná hra kohokoli kdo propadnul takové moci a touze po moci, že se ji stal posedlým. a je mi jedno kdo to je, protože tu hru hrají ochotně všichni, kteří se na tom podílejí s větší, nebo menší ochotou nechat umírat lidi

18.07.2024 09:51 K dílu: Nechci tvým ohněm plát Teď bych tu neměl být

Teď už chápu, že ta rytmičnost je trochu větší věda než jsem myslel. Zdá se, že jde taky o to, kde člověk dělá přirozeně pauzi, možná dlouhé a krátké slabiky. Pardon, jestli to moc pitvám. 

Zrovna jsem teď jeden anglický napsal, ale minimálně jeden verš mě tam provokuje, zkusím ho ještě  předělat.

A kam zmizeli ti co měli rádi vázaý verš? To už je to tady nebavilo? Jsou teď někdě na těch sociálních sítích?

18.07.2024 09:41 K dílu: Krvák Umbratica

Radovane,

díky za chválu, típek i výběr.

Napadlo mě, že se bych mohla pokusit o malý cyklus čtenářských haiku, když už jsme tady na Písmáku mezi čtenáři. Po Krváku by mohla následovat třeba Detektivka.

 

Detektivka

 

Stránek ubývá,

neumyté nádobí

se vrší v dřezu

 

V záři lampičky

i za denního světla

vrah dál uniká

 

 

18.07.2024 09:21 K dílu: Co je osud ? Umbratica

Aru,

myslím, že až příliš inklinuješ ke konspiračním teoriím. Od názoru, že výsledek každé války je předem dohodnutý a že za všecno můžou ministři, je už velmi blízko k názoru, že za všechno můžou Ilumináti nebo světové židovstvo.

Většina válek naopak dopadla naprosto jinak, než jejich strůjci plánovali.

...A jak předem dohodli ti tví ministři výsledky války na Ukrajině? A proč tam denně umírá tolik lidí, když je všechno, jak ty tvrdíš, předem dohodnuto?

18.07.2024 09:12 K dílu: Co je osud ? Aru

Umbratico, jak se říká, bez přízně a podpory spojenců nevyhraje ani ten sebelepší, nebo nejtalentovanější. zároveň každá válka se nerozhoduje na válečném poli, ale je dohodnuta již předem mezi ministry a uskutečněna generály obou válečných stran, války jsou jen fraškou bohatých a zábavou slepých a chudých duchem. na bojištích se pouze demonstrují už předem dohodnutá politická rozhodnutí a nepohodlní v této hře jsou odstraňováni. strukturovaný svět je jen komedií bohatých

18.07.2024 09:01 K dílu: Nechci tvým ohněm plát Umbratica

V desetislabičném jambu může být na konci jak rým ženský, tak rým mužský. S mužským rýmem by tvůj verš zněl třeba takto:

 

Ke psaní veršů hledej tichý kout.

 

Já jsem před pár lety psala hlavně anglické sonety. Myslím si totiž, že by se daly v dnešní době docela dobře oživit. Jsou dramatické a dynamické, dají se s jejich pomocí vést polemiky atd. Na Písmáku to ale dočasně fungovalo,  jen když tu ještě byl dostatek milovníků vázaného verše.

18.07.2024 08:53 K dílu: Co je osud ? Umbratica

Aru,

jako děti jsme ve škole fasovali tzv "dějepisný atlas". Tam se nám nejvíce líbily mapy, které zobrazovaly Evropu za vlády největších českých panovníků. Říše Přemysla Otakara druhého, krále železného a zlatého, sahala od Jadranu k Baltu a třeba Karel IV. zase připojil k české koruně Braniborsko. Nedávno jsem viděla nový česko - rakouský film o bitvě na Moravském poli. Kupodivu samotní Rakušané považují, dle všech nových skutečností zjištěných o bitvě, českého krále za statečného rytíře, který se chtěl utkat v souboji s (pouhým hrabětem) Rudolfem Habsburským a vše tak vyřešit. Probíjel se s hrstkou bojovníků rakouským vojskem k zbabělci Rudolfovi, který se před ním skrýval v převleku.Byl potupně zabit uprostřed rakouské armády a co se dělo s tělem krále po jeho smrti, o tom je lepší ani nemluvit...

Českého krále zradila vysoká šlechta... A to byl vždy v českém království kámen úrazu. Česká aristokracie měla v království až příliš velkou moc.

18.07.2024 08:37 K dílu: Krvák Umbratica

Zeanddrichu,

u nás se teď nedá bez repelentu ani vylézt na zahradu. Stále kolem každého krouží celý oblak komárů a repelent má pouze tu výhodu, že tě bodnou jen ti, kteří asi mají špatný čich.

Na mně ale útočí hlavně klíšťata. V besedě s odborníkem jsem se dověděla, že na někohoho klíšťata útočí hodně, na jiného skoro vůbec a dodnes se neví, proč tomu tak je.

18.07.2024 08:29 K dílu: Dvakrát kuličky Umbratica

Zeanddrichu,

pro poslední soukromé semědělce se něco vlastnit vyplatilo, něco ne. Za mého dětství byly na stráni pod lesem pouze dva statečky a pole, kam oko dohlédlo. (Teď je ta stráň plná milionářských vil.) Jeden stateček byl náš, druhý patřil sousedovi, který měl polností ještě víc. Vlastnil taky mlátičku, takže jsme jezdili mlátit hned vedle...

Dnes jsme na tom ještě líp, protože máme v rodině dokonce větrný mlýn. Měli bychom kde mlít - zdarma!

18.07.2024 08:04 K dílu: Zapomnění Claw

Vůbec by mě nenapadlo, že by to potřebovalo nějakou nápovědu. Je ale asi potřeba k tomu pochopení dojít časem, po ztrátě blízkého člověka v rodině nebo blízkého přítele a pár let potom. Je to takový popis co se děje v hlavně, o tom jak na druhého vzpomínáme, jak si věci někdy idealizujeme, někdy zase můžeme být příliš kritičtí, pokud nebyl podle našich představ. A ty tyče jsou zmotněním těchto vzpomínek.

18.07.2024 05:32 K dílu: MANIC STREET PREACHERS - The Holy Bible J.Rose

Děkuji. Že jsi si přečetl text je super, ale z toho poslechu mám vyloženou radost. Často slýchám, že The Holy Bible není dobrá deska na úvod, protože tím jak vybočuje vlastně nereprezentuje podstatu MSP, ale na to já kašlu. Právě tou jinakostí a smutným lidským příběhem, který se za tím vším skrývá je to album jedinečné. Navíc má letos třicet let od vydání. O ten článek si deska vyloženě říkala. 

17.07.2024 12:54 K dílu: Láska z kina Radovan Jiří Voříšek

Nejde mi dohromady, že vyslal JEDOVATÝ šíp a bylo z toho krásně. Jedovatý šíp je na to, aby otrávil. Méně logické je i to, že si dívka myslela, stane se zázrak - filmový hrdina, do kterého se při filmu zamilovala, si ji najde a bude lásku opětovat. Ten bolavý údiv, že to tak nebude, není věrohodný. Ale kdo ví. A asi by to chtělo zlepšit rýmování. Méně používat velmi opotřebované rýmy - třeba čas / zas, rád / jedenkrát. 

Ale abych pořád jen blbě nekritizoval - je to jemné, toužící, křehké dílko.

17.07.2024 10:43 K dílu: Soutěž PM (ČERVEN 2024) - HLASOVÁNÍ Biskup z Bath a Wells

1. Liberecké antikvariáty = tradičně velmi trefné a dobře napsané, spojuje nespojitelné, určitě tomu sluší zlato

2. O kouzelné ulici = určitě k tomu přispívá i ta stará, okulahodící verze, ale i tak, je to velmi povedená črta

3. Historie jedné sebevraždy = dobrý název, zajímavá zpověď člověka bilancujícího na hraně všeho..., asi bych text značně zkrátil, místy mi přijde zbytečně zdlouhavý, což ubírá na dramatičnosti...

 

Jinak, krásné léto všem létům...!

 

17.07.2024 03:43 K dílu: Co je osud ? Aru

Zeé, na osudu je nejzábavnější to, že nevíš co bude na příští stránce, ale chápu že je to absurdní, zvrácená a úchylná představa, no to jsem jen tak zasnil, že bys v knihkupectví mohl dostat knihu už napsanou někým jiným, než tebou a přesto by to mohlo být zábavné čtení. ne to prostě samozřejmě není možné a nikdo z nás samozřejmě nic takového nikdy v životě nezažil, všechno si píšeme sami :D

17.07.2024 02:12 K dílu: Co je osud ? Zeanddrich E.

 

((...)).

Je zřejmě třeba opakovat stále znovu: to, co jsme již rozvedli níže:

v rámci své předem dané osnovy (tzv. osudu) máme svobodnou vůli žít dobře nebo špatně.  ....  máme svobodnou vůli přiklánět se na stranu zla nebo dobra, ..., máme svobodnou vůli více či méně bojovat se svými nedokonalostmi a slabostmi, ..., máme svobodnou vůli více či méně snažit se připodobnit (například) jednomu z osmi, který byl tu v lidském těle před cca dvěma tisíci léty s námi (a o kterém očití svědkové zanechali (například) svá svědectví v tzv. Novém zákoně, druhé části tzv. Bible svaté...).

17.07.2024 01:40 K dílu: Letní romance Zeanddrich E.

 

Jano (a Toot, td.), nejbližší půlměsíc září některým lidem na cestu už více jak dvě stě let z jednoho minaretu z jednoho  zámeckého areálu u nás na okrese Břeclav třeba... : 

viz  Minaret (Lednicko-valtický areál)         https://cs.wikipedia.org/wiki/Minaret_(Lednicko-valtick%C3%BD_are%C3%A1l)

 

(pokud si foto dostatečně zvětšíte, uvidíte, že tam ten půlměsíc opravdu je...)

15.07.2024 18:41 K dílu: Nechci tvým ohněm plát Teď bych tu neměl být

Děkuji, myslím, že už mi ten jamb docvakl. Jen, neměla by být desátá slabika přízvučná? Ono to slovy, co jsem zvolil, nejde, že?   

Ty Shakespearovy sonety v Hilského překladu se mi zdají úžasné. Slyšel jsem jich teď nedávno pár v jedné jeho přednášce, kde je sám recitoval. Rád si někdy přečtu další.

Jako koníček mi to stačí.

15.07.2024 16:48 K dílu: Co je osud ? Aru

Umbratica to píše opravdu podivně, každý kdo se odváží pozvednout ruku a bude mít dost úsilí, odvahy, bezohlednosti, štestí a sympatií u lidí, kteří disponují prostředky a vlivem, může si vládnout, tak dlouho, dokud souběh událostí mu bude přát. a samozřejmě že to napadne mnohé, učiní jen hrstka a povede se jen jednotlivcům

takový Lius XVI ať dělal co dělal, ať shazoval vládu, nebo ji znovu instaloval stejně skončil pod gilotinou.

mimochodem zrovna o Přemyslu Otakaru II. kolují zvěsti že to bylo takové hovado i na tehdejší poměry, že nasral úplně všechny po Evropě, tím pádem jaksi nemohl dopadnout jinak než jak dopadnul, jako mrtvola.

Oidipus je ukázkový příklad jak osud funguje a Řekové to navíc uměli skvěle podat. i přesto že věděl co se stane, tak tím co dělal, tím svůj osud rozeběhnul a tím si ho zpečetil, že šel domněle proti němu, ačkoli pouze splnil zadání. a to je ten rozpor že si lidé myslí jak svou svobodní, ačkoli nejsou tím kým si píšou své knihy, ale ti co je pouze předčítají. kdyby lidem byla dána moc si řídit svůj život. svět by byl dávno roztrhán na kusy a přestal existovat

15.07.2024 11:46 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga XII. Andreina

Aničko, jen s takovou partou lidí se dá vydržet 22 let. Občas se spíš divím, že to oni vydrželi se mnou. A vzpomínky je to největší bohatství, které člověk má. Někdy bolí, jindy přináší potěšení, ale vždy si z nich lze vzít nějaké ponaučení do dalšího života. Co se týká Luz, zasloužila si trochu ulehčit podmínky, aby mohla úspěšně dostuvat. Možná ani ne tak kvůli ní osobně, ale pro moře, protože v téhle potřeštěné holce získalo další opatrovnici, která zasvětila život jeho ochraně. A výjimečná určitě nejsem. Teprve, když se člověk začne motat mezi lidmi, pro něž není ochrana přírody jen prací, tak pozná kolik takových se snaží napravovat zlo, způsobené zbytkem populace. Jinak přeji, aby sis vnoučka užila. Ono to s těmi caparty není vždy jednoduché, jsou jako pytel blech, ale krásné určitě.

Kočkodánku, tak jsi dokázal shrnout do veršů i tuto závěrečnou část. Je to super a moc díky.

Maruško, rozloučení s Buckem bolele, ale jnak to nešlo. Nebylo možné ytrhnout tu dobrou dušičku ze známého prostředí a přesadit. Byl by nešťastný. Pravdu máš v tom, že je to vlastně úplně obyčejný život, který není ničím výjimečný. Liší se jen prostředím a jinými tvory, než na které jsme zvyklí ze souše.

 

15.07.2024 09:34 K dílu: Co je osud ? Umbratica

emme,

někteří pasáčci jsou předurčeni k historické roli, o jiných ví, že existují, jen jejich rodná dědina. Co se králů týče, měli by vládnout "z boží vůle", což se někdy dělo a jindy nedělo. Patrně i národ má svou karmu a většinou má takového krále, jakého si zaslouží. Sotva to ale může být král z lidu a pro lid jako náš pohádkový moravský král Ječmínek.

Král je uveden do funkce smrtí předešlého krále nebo královny, popřípadě na základě dohody vysoké šlechty (viz např dosazení Lucemburků na český trůn...). Nějaká "společenská smlouva" nemůže mít se skutečnou monarchií nikdy nic společného. Monarchie je vládnou vysoké šlechty a král může vzejít jen a pouze z ní. Musí být z vévodského nebo knížecího rodu. Dokonce i Jiří z Poděbrad, ač příslušník vysoké šlechty, nebyl na Západě považován za právoplatného krále.

15.07.2024 09:17 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga XII. 8hanka

A dojalo ma aj krasne gesto od Teba...cítiš, že Luz z farmy patrí k moru, vníma celou dušou a srdcom jeho krásu, silu aj jeho obyvatelov a chceš jej v tom pomóct, si proste vynimocna bytosť to vedia spravni ludia aj zvieratá...ostatní na to este nedorástli.  Ďakujem za vsetkých, ktorým pomáhaš a za moznosť čítať tvoje príbehy a byť aspoň takto na chvíĺu ich sučasťou...sme teraz cela rodina v Terchovej, vnucik je nespútaný živel, styria dospelaci mame čo robiť, pri ňom je aj mláďa kosatky pohoďák:)

15.07.2024 09:16 K dílu: O lásce a běhu Umbratica

Oceňuji humorný obsah básničky, na formě by bylo třeba ještě dost zapracovat. Bylo by ideální, kdybys všude dodržel střídání dvou stop trochejských a jedné daktylské se třemi stopami trochejskými. Např. třetí verš třetí sloky už je zcela mimo rytmus. Jde o básničku s pointou a závěr by tedy měl být po formální stránce nejbrilantnější.

15.07.2024 08:56 K dílu: Pud Litarts

Tvořit básně v obsahové formě, založené na celkovém prorýmování výrazů, v jakémsi vyšším stupni vázaného verše, je pro mne východiskem z vyježděných kolejí klasického vázaného verše, psaného v jednoduchém rýmovém schématu. V mé básni se uplatňují různé druhy rýmů i v různém umístění ve verších (čelní, vnitřní, koncové). 

15.07.2024 08:51 K dílu: Nechci tvým ohněm plát Umbratica

Desetislabičný jamb by zněl:

Kout tajný k psaní veršů najdu si.

 

Co se rytmu týče, toot ti radí dobře, aby sis přečetl Hilského překlady Shakespearových sonetů. Ale pozor: Shakespeare psal anglické sonety a to je něco dost jiného než "kontinentální" evropské sonety produkované hlavně ve Španělsku. Je to něco jiného jak formou tak obsahem.

Pokud se ale časem naučíš sonety psát, bude to jen tvůj ušlechtilý koníček. Ohlas a úspěch tady na Písmáku nečekej.

15.07.2024 08:37 K dílu: Co je osud ? Umbratica

emme,

samozřejmě, že králové mají osud nalajnovanější. Vždyť oni přece ovlivňují životy tisíců a milionů lidí. Karma krále může být i karmou celého národa. Kdyby Přemysl Otakar II. měl lepší karmu a bitvu na Moravském poli by vyhrál, patrně bychom dominovali několik set let střední Evropě a v Rakousku by se mluvilo česky.   ...Osud pasáčka se často týká jen těch několika ovcí, které pase, pokud tím pasáčkem ale není třeba biblický král David.   

Je hezké, že dáváš do protikladu pasáčka a krále...  Třeba Karel Hlaváček se ve své básni Hrál kdosi na hoboj taky ptá: "Byl tichý pastevec, či vyděděný král?".

15.07.2024 08:27 K dílu: Pole žlutá Umbratica

Aloisi, 

na obrazech většina lidí vidí jen to, co jsou schopni vidět a pochopit... Lze ale spolehlivě říct, co na obrazech "skutečně je"? Obávám se, že starým obrazům už jsme dávno přestali rozumět, ale přecejen je chápeme lépe než ty nové, zvláště ty abstraktní. Staré obrazy ještě vyjadřovaly myšlenky (ó - jak staromódní!), moderní obrazy většinou vyjadřují jen pocity, které moderní umění staví nad myšlenky. Celá staletí jsme se učili své pocity ovládat, dnes se učíme jim podléhat a podle toho taky společnost vypadá.

15.07.2024 08:20 K dílu: Hosté Umbratica

Zeanddrichu,

je to pocitářská básnička. Písmák mě už dávno odnaučil psát pocitářské básničky, protože ty tady píše většina lidí. Ještě nějakou dobu jsem se pak pokoušela psát vázané verše, protože jenom vázané verše mohou mít nějakou objektivní hodnotu: buď jsou napsané správně nebo špatně. Ale všichni někdejší příznivci mých vázaných veršů už z Písmáku odešli, takže se loučím i s vázanými verši. Já dnes opravdu nehodlám psát sonety pro osm nebo deset lidí, když jsem je kdysi psala pro třicet lidí. 

Takže už mi zbyla jen haiku, ale počítám, že během nejbližší doby přestanu psát i haiku, přestanu psát poezii úplně a aspoň bude o jednu grafomanku míň.

15.07.2024 02:03 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga XII. Kočkodan

Bouře hází mladým vidle

do podmínek k práci,

nebudou už u Nan bydlet,

Do Států se vrací,

vybrána je hospůdka,

kde rozlučku mají,

že se tam jde po schůdkách,

z prstu si teď saji.

P. píše L. slůvek špetku,

proč přikládá šek,

namáhá to její lebku,

cítí stud, ne vztek.

Za pár dní je v slzné křeči

z bioložky divné řeči,

jde si svoje věci sbalit,

v kanclu musí oči valit,

srdce zrychlí tepy,

dva muži tam dřepí,

z Mary dobře zná je,

šok by se dal krájet,

vzduch těžce P. lapá v hubě,

papír v DIN A4

ke Slovance míří,

výpověď je na cáry,

šikly by se fanfáry -

Prcek zpátky na palubě,

Bucka táhlé výtí,

sbohem, není zbytí...

14.07.2024 18:56 K dílu: Kniha Janina6

Asi chápu, jak to myslíš... ale nemusí to tak být. Záleží určitě na tom, čím pro dotyčného člověka psaní je. Ne každý má potřebu tvořit "vážně" nebo se vypisovat z osobních zážitků. Autor si taky může jen hrát, blbnout, zkoušet něco ze zvědavosti, klidně i "slohové cvičení", bez ohledu na to, jak moc nebo málo je zrovna okopaný životem.

14.07.2024 11:18 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga XI. Andreina

Maruško, také takové věci nedělám ráda, ale on na to naštěstí brzy zapomněl, nemají dlouhou paměť.

Romane, nevím konkrétně, ze které části ti je nevolno - ze žraloka, murény nebo KKK? Jinak mi dej pokoj s nějakým videem (podrobně jsem Ti odpověděla u části IX) a celosvětovou dírou. Mně naskakují pupínky už při představě, že bych někde musela odpovídat na připitomnělé otázky novinářů nebo stát v přednáškovém sále před neomylnými vědátory a studentíky, které zajímá všechno jiné, jen ne podstatné věci. Měla jsem už nabídky na přednáškové turné. Na firmě mají zakázáno dávat na mě spojení a na lodi mě kolegové zapírají. Neumím mluvit s lidmi, a také to nechci.

Kočkodánku, opět super shrnutý obsah. Díky moc a ukládám.

14.07.2024 10:58 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga IX. Andreina

Mirku, na Tulákovu píseň si pamatuji, moc se Ti povedla.

Romane, já žádná svá videa nemám. Ono je to ve firmě hodně přísné a za porušení pravidel je vyhazov. Veškerá dokumentace týkající se práce je majetkem zákazníka a my ji nesmíme nikde o své vůli zveřejnit. V praxi to funguje tak, že si klient často přebírá dokumentaci hned po ukončení akce a veškeré naše záznamy se mažou. Co zůstává až do návratu je ztaženo na disky a celníci v Marseille kontrolují vymazání lodního serveru. Práce pro různé vědecké instituty, IUCN nebo složky OSN končí v téměř sto procentech v trezorech a trvá často léta nebo i desetiletí než jsou uvolněny pro veřejnost. Naše práce je dost drahá, tak si výsledky chrání. xxx Jediné, kde nás můžeš zahlédnout jsou publikované dokumenty natáčené ve spolupráci s Mission Blue, National Geographic, Time Magazin, Publishing Extra nebo dalšími podmořskými blázny, jako je v povídce zmiňovaná Nan Hauser nebo legendární Sylvia Earle. Tam to funguje tak, že si nás objednají na doprovod a my jim předáme natočený materiál včetně autorských práv (kde je podle zákona nepřevoditelnost autorského práva?), který si sestříhají a upraví před zveřejněním podle své potřeby. Ale kdy a kde jsou potom záběry zveřejňovány jde již mimo nás. xxx Potom jsou tu ještě dokumenty natočené mimo objednávky. Prostě náhodná setkání, které nabídne moře a je škoda takovou příležitost nevyužít. Nejsme příspěvková organizace, kterou někdo platí bez ohledu na výsledek. Jsme žoldáci moře pracující za peníze. Proto takovou dokumentaci nabídneme pod rukou tomu, kdo dá nejvíc, a firma nám tento přivýdělek toleruje, i když jsme placeni dobře, pokud jí vyděláme dost. Podmínky jsou stejné jako v předcházejících případech - skončí v trezoru nebo někdy je uveřejní jako kuriozitu. xxx Takže, pokud sleduješ některé přírodopisné pořady z moře, mohou tam být naše záběry nebo třeba je vidět i potápěč a může to být někdo z naší posádky. Víc Ti k tomu napsat asi nemohu.

14.07.2024 10:49 K dílu: toto že jsem já kadeřavá

Mě také nenapadlo,že by básně mohl psát někdo pomocí Al. Ale když si někdo může nechat dát do prsou umělou hmotu a potom se tím chlubit proč by si někdo nemohl chlubit umělou inteligencí:-).  Vlastně jsem si uvědomila,že jsem nechápala jednoho autora jak může psát básně hezky napsané a chytré skoro každý den. Myslím si že to může dělat jenom ten kdo to neprožije. Nebylo to tady.:-).Ale ten člověk tak jak začal psát tak najednou z ničeho nic zase skončil. Aisi o to přestalo bavit,což si myslím že člověk který to má v sobě,že se třeba odmlčí ale nepřestane. O nebo to mělo úplně jiný důvod:-))

14.07.2024 10:45 K dílu: Ad Nohavica, Schelinger, ..., Zagorka, Gott  (veliké soudí všici/ především zakrslíci...?) K3

Zea. to se dá i otočit: J.N. se zas neocitl v situaci Jaroslava Hutky. Ty spisy se asi dají ještě dohledat. Teď už si ale myslím že nemá smysl se v tom dál hrabat. To už je věcí historiků. Hutka je znám svou nesmlouvavou otevřeností v níž nešetřil nikoho a je možné že to s J.N. drobet přehnal. Ale na druhou stranu si nemyslím že by o někom vědomě lhal nebo mu chtěl nějak ublížit. 

14.07.2024 00:33 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga XI. Kočkodan

Zážitků je velká šíře,

přicházíme k další díře,

nesídlí tu čudla pouhá,

muréna z ní totiž čouhá,

Prcek stylem chytráka

rybu k sobě přiláká,

jasně že ne něžným hlasem,

provede to běžným masem,

studentíci co by dup

vidí tvora dobrý chrup,

L. a H. jsou panečku

svědky super tanečku.

K umytí se hodí vana,

když už páchnem jako tchoři

odérem dost nevábným,

ale vzrůšo, podívaná

je jen s Prckem v každém moři

(viz ten žralok hedvábný).

Jinak značně mluvná Luz

v řečnění má večer skluz,

o třech káčkách slova padnou,

zmíní chásku sotva kladnou.

13.07.2024 23:02 K dílu: Ad Nohavica, Schelinger, ..., Zagorka, Gott  (veliké soudí všici/ především zakrslíci...?) Zeanddrich E.

 

Anelo, já jsem o tomto neslyšel mluvit samotného Nohavicu, ale některé jeho předlistopadové kamarády ano... .

  • Stručně:  J. N. zjevně patřil mezi lidi, kteří potřebovali veřejně zpívat (a skládat), jelikož by jinak asi přetlakem ,,praskli"; toho StB využila k velikému nátlaku na něj (a - mimochodem - jej dotlačila i do docela těžkého stupně alkoholismu).
  • J. N. - jelikož nemohl vědět, kdo kolem něj je také agentem - neřekl sice přímo, že to podepsal, ale zato hojně naznačoval (třeba že se v kruhu svých kamarádu opakovaně hlasitě ptal ..A co vy - také si vždycky takhle v sobotu (po koncertě, apod.) chodíte do hospody pokecat s estébákama...? )  . 
  • Tím pádem J.N. donášel na StB asi jen samé podstsatné informace typu jaký obraz komu visí doma v bytě na zdi, ..., kdo kdy něco slaví, a co se tam hlavně pilo, ...; kdy se po koncertě spíše tancovalo - a kdy spíše blilo...! 
  • Etc. -   Řekl jsem snad přímo i Hutkovi na jedné besedě v Brně - nechte jej soudit ty, kterým snad opravdu ublížil...!  
13.07.2024 22:38 K dílu: Vítr na předměstí Zeanddrich E.

 

Jo; za minulého režimu někteří umělci - ti, kteří na to měli (ale ovšem jen ti, kteří to měli režimem dovoleno), měli veliký díl koláče, a mohli se svojí uměleckou tvorbou i docela dobře živit

 Ti, co neměli dovoleno (třeba) publikovat, museli dělat jiné věci, pro svou obživu (například můj otec přestal prakticky úplně publikovat v letech 1969 až 1970, a byl potom hlavně zaměstnancem v tzv. zemědělském a vinařském průmyslu...).

13.07.2024 20:50 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga X. Delfín

Andrejko, já byl zase rád, že díky tomu Tipu jsem tě objevil. A vlastně u tebe poznal i jiné autory, co mne teď taky čtou, i pár z nich, co už na mne koukají shora. Na pp to byli: mylen.cz, Mirarsp, Blechovan a teď i 100Watová žárovka. A nejsou už i někteří, co jsem znal prvně z literu, ale byli i jinde (na libres mají "básnické nebe", kde můžeš zapálit virtuální svíčku. Bíša byl i zde, Keyward, Jitka Svobodová...

Z litwebu nestor a JC senior, ten asi byl i tady a jeden z mála, koho jsem poznal na srazíku v Praze na Olšanech v Olši. Psal moc pěkně...:-(

Každopádně jsi rozmnožila řady těch, které řadím k přátelům a s tebou už tam je i tvá neteř Evička...:-D

13.07.2024 20:13 K dílu: Já už se tmy nebojím Jamardi

Napadá mě, jestli se pán nebojí záchodu. V souvislosti s tou kadibudkou. Správně by měla být ve dveřích kadibudky nahoře díra a ty dveře by se měly zavírat a zavřené držet. Aby tam roční chlapeček nemohl vejít a spadnout mezi hovínka. To by se mohlo snadno stát. Jestli ty dveře nebyly v pořádku (děda ji natíral, když mu byly čtyři), mohli ho strašit, aby tam nechodil.

To bavili se se mnou, nebavili, bych tam nepsala. Člověku se sice honí hlavou všechno možné najednou, ale pro toho, kdo neví, k čemu to patří a jak to případně souvisí s tím strachem ze tmy, to zavazí.

13.07.2024 16:21 K dílu: Ad Nohavica, Schelinger, ..., Zagorka, Gott  (veliké soudí všici/ především zakrslíci...?) kadeřavá

Já vím že jsem se k tomuto tématu už několikrát vyjádřila ale teď jsem četla úryvek z knížky Božidara je to rozhovor vnučky s babičkou kdy babička začne poslouchat kazetu od Nohavici Divné století a vnučka jí říká něco v tom smyslu ale babičko Vždyť je to udavač z Těšína clověk co spolupracoval s estebaky .......a babička vysvětluje vnučce cituji:

 Víš nemusím s každým souhlasit nemusím ani rozumět tomu,že někdo něco dělá ale můžu věřit.Každý má své motivace a kdo jsem já abych soudila můžu věřit že v danou chvíli líp jednat neuměl nešla jsem jeho botách netuším jak moc a čeho se bál a možná byl i z hloubi duše přesvědčený že jedná správně. Naučila jsem se,že soucit je vždycky lepší než odsouzení No zkrátím to nakonec si vnučka pustila písničku Muzeum i když to psal 40 letý písničkář před 30 roky tak tu 15 letou holku ten text oslovil oslovil. A při poslechu písniček si vlastně uvědomila že nepříjemné pocity vůči Nohavicovi prostě zmizeli ,že i když možná byl udavač z Těšína je to sakra dobrý muzikant .

13.07.2024 11:44 K dílu: toto že jsem já dadadik

A tady musím vyjevit, i když to asi moc lidí nečtlo atd, že takto mě napodobila  AI

S Luki vnukem, jsem ji nakrmili mými posledními texty a zadala jsem nějaký tři slova, hesla, žeho by se to nějak mělo týkat

vyšlo toto... nepsala jsem nic o okurce jako takové, akorát v jednom textu je výraz okurková sezóna... nicméně okurka ve dvou textech od AI byla stále a furt

jediný co jsem změnila tady, je místo okurky okurová sezóna... jinak je to umělá inteligence jak poleno :)

13.07.2024 11:08 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga X. Andreina

Jamardi, je to tak, že lidé ničí kam šlápnou. Někdy z lenosti nebo pohodlnosti, jindy z nějakého pochybného pocity radosti a nebo prostě jen z neznalosti. 

Kočkodánku, jak bych mohla přijímat Tvé veršované komentáře ve vzteku? Právě naopak, přijímám je s radostí a láskou ke krásně poskládaným písmenkům do slov a slov do veršíků. Také děkuji za trpělivost, že ses dokázal prokousat až sem, aniž Tě to nějak poznamenalo (alespoň doufám), to bych si neodpustila. Povedené a výstižné verše opět přikládám k tomuto pokračování. 

Mirku, docela si vzpomínám na první reakce, je to už dávno, nebo mi to tak alespoň připadá. Jsem ráda, že jsi zůstal mým věrným čtenářem i po těch létech.

13.07.2024 10:34 K dílu: Nelechtej mne ! Gora

Zvířata mám v oblibě, ale hmyzu moc nefandím:-)

Námět je vtipný, text by potřeboval ještě drobátko přičísnout. Přímá řeč je zde "nedbale naznačena", např. tato věta: Jenomže šváb australský dorůstá i 8cm a já vidíc jak po mne leze, jsem ječela jak Viktorka u splavu. by mohla být lépe postavena... co přechodník, je ve správném tvaru? Mně by sedělo spíš: vidouc, za tím čárka a naopak další čárku bych odstranila... a tak by se dal celý textík ještě projít, poopravit... 

Za přiblížení australské fauny tip.

13.07.2024 01:46 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga X. Kočkodan

Tož veškeré resty ve čtení byly zlikvidovány a opět navazuji na tradici veršovaného (a tebou bez vzteku přijímaného) doprovázení.

 

Majitelka dobrých nervů

natahuje tělo červu,

které on má v barvách duhy,

dravý je jak nikdo druhý,

kdo ho hladí, cosi zvoře,

jméno dostal díky vědci,

jehož rozum chválit nechci,

mořský tvor zas mizí v noře.

Přišel výstup Prcka s krabem,

mladí myslí, že jí hrabe,

Češka si ho ochočí,

panenky se protočí.

Pak P. dělá šipku

s celkem velkým zápalem,

vidí totiž rybku,

vynoří se s chňapalem,

není to věc skvělá,

nemá tu co dělat.

12.07.2024 20:54 K dílu: Hra na schovávačku Gora

Napadlo mne, že si bereš fakta z krimi... pro zdokonalení bych ti doporučila dát ještě nějaký uvěřitelný detail/víc detailů, nejen "popis" a emoce, které jsou předvídatelné. Kupříkladu - jen momentální nápad: /a omluva za slovenštinu:-)/

Vyšla z kúpeľne. Dýchala zhlboka. Cítila, ako jej krv pumpuje do všetkých častí tela...

Celá orosená výšla z kúpeľne. Dýchala zhlboka, a aj keď sa snažila, aby nádechy a výdychy slyšela iba ona sama, istá si tím vobec nebola. Ten tisíckrát proklatý diabol má oči aj uši všade... kam čert nemože, pošle si JEHO. Cítila, ako její srdce pumpuje v pravidelných intervaloch do všetkých častí tela molekuly nenávisti...

12.07.2024 18:52 K dílu: Hra na schovávačku Gora

Dočetla jsem se zatajeným dechem. V příběhu je tolik pravdy, bolesti, že obvykle šokující pointa zas tak nepřekvapí... 

Hodně se mi zamlouval začátek a zajímal by mne "naznačený" vztah Tibora a Jany. Vše píšeš dost autenticky, umíš se vžít do pocitů a zároveň udržet jistý nadhled.  Výborně... i když nějaké dílko optimističtejšího charakteru bych si od tebe také ráda přečetla.

12.07.2024 18:34 K dílu: Búrka Gora

Píšeš výborně, tedy z mého pohledu. Máš schopnost docílit napětí střídmými vyjadřovacími prostředky, text dobře navazuje, ale za jeho lehkostí je kromě talentu docela jistě i úsilí plus vypsaná ruka autora...

Geny jsou geny a těžko je potlačovat... a já chvíli u tvého příběhu doufala, že poučení a chytrá hlava jsou jakousi zárukou, že rodinné chyby a slabiny se nebudou opakovat.

 

12.07.2024 10:34 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

Už jsem tady o nákladech sbírek psala vícekrát...

Za bývalého režimu patřili básníci dokonce k celebritám. Vyskytovali se celkem často v rozhlase, v televizi i v novinách a ti nejpopulárnější jako třeba Seifert, Hrubín nebo Florian si mohli dovolit vydat sbírku i v desetitisícových nákladech. Dnešní básníky veřejnost nezná, nic o nich neví. I sbírka v nákladu 300kusů je už luxus. Vyjímkou jsou ale instagramové ikony, které mohou na svých sbírkách dokonce i vydělat.  Je ale fakt, že se třeba v televizi se rozhodně nemluví ani o instagramových ikonách jako je Rupi Kaur či Atticus.

12.07.2024 10:23 K dílu: Vítr na předměstí Teď bych tu neměl být

Tak snad to není zas taková hrůza, hlavně že se přesnula někam. Nemám sociální sítě moc rád, a tak mám pocit, že tam nepatří. Připadal bych si asi divně kdybych psal pod své příspěvky #ceskysonet #poezie #inlove... :D. Nejspíš to jde i bez toho, ale když nad tím tak přemýšlím, stejně by se mi to víc líbilo po staru. Třeba vydat sbírku a pak se někde potkat se čtenáři.

12.07.2024 09:59 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

Teď bych tu neměl být,

napojuji se na internet v městské knihovně a tak mám i jakýsi přehled o tom, co si lidé půjčují, co čtou. Poezii si moc nepůjčují a pokud už po ní vyjímečně sáhnou, je to klasika tak do osmdesátých let dvacátého století. Současnou poezii si čtenáři půjčovat nemohou, protože tu žádná není. Knihovna nic takového nenakupuje, protože - kdo by to prý četl? Realita je ovšem taková, že onu "klasiku" si půjčují hlavně středoškolští studenti.   

Poezie se zkrátka doopravdy přestěhovala někam na Instagram.

12.07.2024 09:50 K dílu: Vítr na předměstí Teď bych tu neměl být

Je pro mě zajímavé číst, co píšeš, mně i ostatním.

Asi to není úplně ono, odklonit se od původní myšlenky toho vázaného verše, jak jsi mi jí tady přestavila, tím, že člověk upozadí rytmus a takové věci. Budu na to myslet.  Přesouvat se nikam nebudu, nějak jsem si to tady oblíbil. Ať se básnici z Instagramu přesunou sem! :D Kecal bych, kdybych řekl, že mi nejde o hvězdičky, ale rád bych se toho zbavil.

To co píšeš o změně v moderním umění na mě dost zapůsobilo. Pokud to je tak, jak říkáš, tak u mě, pochopitelně, starší umění vítězí. Děkuju, žes mě donutila přemýšlet.   

12.07.2024 09:06 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

toot,

dlouho jsem si kladla otázku, zda být či nebýt - na sítích a to s vědomím, že "kdo dnes není na sítích, jako by ani nebyl". Ale sítě jsou takový hnus, že kdyby se s ním setkali George Orwel a Aldous Huxley, jen by nevěřícně zapapali po dechu. Vydat se vplen všem fízlům, špiclům a psycopatickým stalkerům?  Tak to raději "nebýt".   Nedělám si iluzi, že na Písmáku jsem nějak bezpečná, ale zjistit mou identitu by dalo přecejen určitou práci. 

12.07.2024 08:53 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

Janino,

moje básnička je o nás neúspěšných, o těch, kterým se nesplnily a už rozhodně nesplní jejich sny. Svou životní prohru nedramatizujeme, možná se občas zmůžeme i na zatrpklý humor, jaký by se ale u Georga Trakla těžko hledal. I když nemáme od rána do večera sluníčkářskou náladu, nějak už to do té urny vydržíme díky kámošům, koníčkům, možná pokleslé zábavě a tak dále. Stará škola totiž učila lidi, jak život přežít a vydržet. Moderní umění (a Trakl je jedním z otců moderní evropské poezie) lidi ale nevychovává k tomu, aby se vyrovnali s obtížemi života. Spíš lidi učí, jak do svých životních obtíží zabřednout ještě hlouběji. Pudy nás (prý) ovládají a nakonec nad námi (prý) vždy zvítězí naše nevědomá podstata.

Chtěla jsem sem původně dát jeden svůj sonet( Vyhnálovské zvonce) a konfrontovat ho s páně Traklovým temným expresionismem. Trakl ale lidi na Písmáku nejspíš zajímat nebude, tak ten jeho temný sonet posílám aspoň tobě jako ukázku skutečně depresivní poezie:

 

Sen zla

 

Tma umíráčku větrem rozvívána -

Milenec v černých pokojích se budí,

tvář u hvězd, které třpytí se a studí.

Blyští se plachty, stožáry a lana.

 

Ve shluku mnich a žena obtěžkaná.

Brnkání kytar, od blůz odlesk rudý.

Kaštany v dusnu usychají z nudy.

Čerň kostelů je do obzoru vtkána.

 

Duch zla se z bledých masek němě dívá.

Náměstí ztemňuje se, chmurný děse!

Navečer z ostrovů se šepot nese.

 

Čtou malomocní z letu ptáků divá

znamení, tělo za nocí jim ztlívá.

Bratr a sestra v parku stojí chvějíce se.

 

 

12.07.2024 08:28 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

Teď bych tu neměl být,

já se věnuji vázanému verši zvláště proto, že díky němu může být poezie hudba. Rytmus a rým se do mluvené řeči dostaly patrně hlavně kvůli magii, kvůli zaklínadlům a taky proto, aby se vypravěčům lépe pamatovaly dlouhé příběhy, zvláště hrdinské eposy. Taky náboženství nepochybně využívalo strukturovanou řeč. Původně tedy byla poezie něčím vznešeným, ba posvátným a v českém prostředí jí to vydrželo až tak do poloviny dvacátého století.  Dnes už jsme my, kteří se vázanému verši věnujeme, jen vymírající dinosauři. Přesto vázaný verš ještě stále žije i na sociálních sítích a má tam dokonce tisíce příznivců. Asi jediná možnost, jak získat dostatek obdivovatelů třeba pro své sonety, by byl přesun třeba na Instagram.

11.07.2024 19:54 K dílu: Je mi líto... Teď bych tu neměl být

(*Je mi líto.) Báseň, i když myslím dost osobní, mi trochu připomněla jednu mojí myšlenku a i mou potíž. Přidal bych k tomu, že když už s těmi lidmi jsme, tak se ještě s nimi musíme bavit o tom, o čem opravdu chceme. Nebát se svěřit se s něčím, říct něco osobnějšího, tím se možná rozběhne ten živý hovor.

Škoda, že jsi neřekla něco o té iluzi. Nevím, jakou iluzi myslíš. Iluzi, že času je dost? 

11.07.2024 15:36 K dílu: Vítr na předměstí Teď bych tu neměl být

Už nad tím chvíli přemýšlím a už se mi ta báseň zdá smutnější, než se zdálo. Ta obrazovost je úžasná. A taky se mi líbí jak drží rytmus a nepřidává na divná místa divná slova, nestaví na hlavu slovosled (To já občas dělám ;)). 

Jak jsi mi napsala o tom přechodu na volný verš. Já mám pocit, že když chce člověk psát ve volném verši, tak jakoby tu formu musel nahradit tím, že ta báseň bude sakra dobrá jinak. Toho se trochu bojím. A taky té absolutní svobody.

Na druhou stranu všiml jsem si, že držení se formy někdy člověku přihraje zajímavé nápady, přijde na jiné způsoby jak něco vyjádřit, protože potřebuje rytmus, rým.

Teď mám pocit, že ve svých verších tu formu vlastně někdy zneužívám, beru si z ní jen to nejlepší. To, že mi přihraje hezkou metaforu, to beru, ale abych se postaral o libozvučnost a v rámci možností přirozený slovosled, to ne :D Teď už se na to snažím víc dbát.

11.07.2024 13:34 K dílu: Vítr na předměstí Janina6

Za mě skvělé první dvě sloky. Ne že by ty další nebyly taky dobře napsané, jen mě vedou někam, kde nechci být. Vítr, vlaky, změna, pohyb, třeba i drsný, jen ne vzdychání v krčmě... Nejspíš to byl tvůj záměr, ukázat tenhle kontrast a tuhle marnost, do které směřuje nakonec všecko... Jo. Je možné tleskat básni, jejíž vyznění se mi nelíbí? Asi ano. Tak tleskám.

11.07.2024 11:13 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

toot,

když jsem se tady v roce 2014 objevila, byl Písmák platformou, na které se setkávali (řekněme) "renomovaní básníci" s námi, hobby autory, ještě jsme spolu občas mluvili, třebaže jsme se většinou jen hádali.  Ty bubliny se ještě prolínaly... Dnes už se neprolínají. Pokud tu ještě nějací "renomovaní básníci" zbyli, pak jsou už naprosto pasivní, nepublukují tu, nepíšou žádné kritiky, s nikým se o ničem nehádají.

"Čajovej klub"... Tos uhodila hřebík na hlavičku. V Americe se tomu říká Tea Party.  A tady bude takovýhle Tea Party hned několik - a vzájemně se spolu nebaví.

11.07.2024 10:33 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

toot,

samozřejmě, že mi lichotí, když čtu takovou chválu, ale pokud to myslíš vážně, nepochybně mě velmi přeceňuješ. Vždyť se mi nepodařilo ohromit ani Písmák a - jak říká Giambattista Marini, měla bych už konečně odkráčet do maštale hřebelcovat koně.

Zbyňka Hejdu jsem kdysi přečetla skoro celého. Byl smrtí naprosto posedlý a napsal toho o mrtvolách asi víc než samotný Gottfried Benn.

Mně ale zaujalo, jak právě morbidní hyperexpresionista Hejda už nemá absolutně žádný smysl pro klasickou formu. Posedlost slovy pro slova, posedlost vizuálními představami!

Na závěr ti posílám jeden překlad takřka ze současnosti od Radka Malého. Já ho jako básníka moc ráda nemám, ale na druhé straně musím s pokorou uznat, že vlastně jen on byl schopen pochopit a respektovat původní Traklovu formu: mužský rým v prvním a čtvrtém verši zdůrazněný jednoslabičných slovem a splývavý ženský rým ve verši třetím a čtvrtém:

 

V odpadcích piští milostný sbor krys,

vnitřnosti v koších nesou mdlých žen stíny,

prašivý zástup plný hnusné špíny,

noří se z šera, samý svrab a hnis.

 

A kanál náhle zvrací mastnou krev...

Z jatek tam dolů do řeky se spouští.

A větry z jihu obarvily houští,

nach klouže do vln, tiší jejich hněv.

 

 

11.07.2024 10:07 K dílu: Navěky Umbratica

Možná je opravdu lepší, nechat se rozprášit, nebo se nechat vysypat do řeky nebo do moře...

Taky jsem nedávno spáchala tak trochu podobnou básničku o smrti. Nevím, jestli ji dám do hlavního seznamu (jsem grafomanka a tak toho mám ke zveřejnění až moc), tak ji posílám tobě:

 

Perspektiva

 

Slunečný podzim barví stromy

jak na maškarní bál...

Po šedi mlh se zastesklo mi.

Bláznivý říjne, barvy sbal,

 

nakresli uhlem do skicáře

jen ojíněný kmen,

pár černých větví v bílé páře,

břečťan na hrobech beze jmen,

 

za křížem kříž a řady svící,

stařeny u hrobů

plačtivě mrtvým žalující

na samotu a starobu.

 

 

11.07.2024 09:52 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

Toot,

německý expresionismus má vskutku "výživné" zakladatele: krvesmilný sebevrah Georg Trakl a povznesený nacistický doktor Gottfried Benn, který psal básně - reportáže z prosektury...

Vždy ale hodně záleží na tom, kdo překladá básně takovýchto vyšinutých osobností. Blatného překlad je dle mého názoru ještě docela věrný a poměrně neutrální, ale co třeba takovýto překlad?

 

Na smetí ozvou se milostné krysí chóry.

Co žen si koši střev, jež nesou, mačká klín!

Odporné tažení špíny a prašivin,

jež sáknou soumrakem sem všemi póry.

 

A jatky vyřinou se náhle z kanálu

a pustí tučnou krev do tiché vody řeky.

Chudičké křoviny pobarví vítr měkký,

po proudu temný nach se plazí pomalu.

 

Autorem tohoto překladu je Zbyněk Hejda, což je, řekla bych, vyšinutý nekrofil.  Je charakteristické, že kvůli "síle výrazu" autor překladu úplně opouští původní formu Traklovy básně, která je ještě klasická a konstrukčně přesná. Opájení se (veskrze odpornými) pocity je tu prakticky absolutní. 

 

 

11.07.2024 09:12 K dílu: Vítr na předměstí Umbratica

toot,

není to vlastně jen "variace". Pokusila jsem se z rakouského expresionisty Trakla udělat českého dekadenta. Můj závěr básně je sice plný bezvýchodnosti a rezignace, ale zároveň je jaksi smířlivý, snad dokonce sentimentální. Naopak to, co nejvíc ulpí v paměti čtenářům Trakla je partie jeho básně o městkých jatkách a o chudině, která si tam chodí pro odpadové vnitřnosti:

 

Na smetí píská krysí sbor a z tmy,

jež zvolna houstne, vynoří se stíny,

odporný průvod plný prašiviny,

ženy, jež nesou koše s vnitřnostmi.

 

A náhle vidíš stoku vyvrhnout

krev z jatek dolů, do vln tiché řeky.

Křoviska barví vítr, teplý, měkký,

pomalu červeň pohlcuje proud.

 

(překlad - Ivan Blatný)

 

Vždy jsem ptala, jestli ta partie básně vyjadřuje soucit s chudými, nebo se až masochisticky opájí líčením odporné scény. Obávám se, že jde spíš o to druhé a že základem pro moderní poezii je dílo vyšinutých psychopatů.

 

11.07.2024 08:51 K dílu: Věrný Umbratica

Teď právě jsem zveřejnila vázané veršíky: "Vítr na předměstí". Pokusila jsem se tou básničkou vrátit expresionistu Georga Trakla, konkrétně jeho "Vorstadt im Föhn", do dekadentní podoby. Trakl začínal jako autor "klasických" vázaných veršů, ve kterých hrála hlavní roli konstrukce a formální dokonalost, brzy ale začal "malovat expresionistické obrazy" a "síla výrazu" + snaha vyjádřit co nejintenzivněji své pocity v něm zvítězily. Utekl k volnému verši. Pro mne to byla cesta do pekel, pro modernisty to byl jeden z počátků moderní poezie...

Můžeme si podiskutovat pod "Vetrem na předměstí"...

11.07.2024 07:05 K dílu: A(ch)tak Litarts

Známá přísloví, jako inspirace k básni, patří také k zajímavým a mým oblíbeným tématům. Moudrá lidová přísloví dávají dobrý nápad, který básnický verš může v jejich obsahovém smyslu dále rozvinout a dát jim i nové vyznění. Tato básnička na pět slabik ve verši si zlehka pohrává se slovními obraty a jejich rýmy, v duchu zvoleného přísloví. 

10.07.2024 15:28 K dílu: Z cest Radovan Jiří Voříšek

Nejprve jsem měl výhrady k prvnímu haik, že je přiliš prosté a tím nezajímavé. Ale pak mi došlo to slovo domácí, a to, že ty dveře kde postává, jsou součástí domu. Takže poté jsem si uvědomil, že jsou to haiku čistokrevná a nenudná všechna. Aspoň teda pro mě. Jako další hodnotím, že z jednoho, asi nedlouhého pobytu na nádraží, vzniklo tolik materiálu. Vlastně z něčeho tak běžného a svým způsobem klidně i nutného / nudného. Žádné scenérie omývané vlnami blankytného moře. Prostě se autoka zjevně umí dívat kolem sebe.

10.07.2024 12:39 K dílu: v tieni Andreina

Rozumím Ti, znám dny, kdy by rtuť nejraději opustila trubičku teploměru, kam ji kdosi uvěznil a na střeše můstku lze smažit vajíčka nebo palačinky. Ke všemu vzduch nerozčeří jediný závan větru a klimoška si vzala volno. Mám štěstí, protože všude koem je spousta vody, kde s hloubkou klesá teplota, ráj na zemi. 

Rozumím Ti, a lituji v takových dnech všechny suchozemce, odkázané jen na stíny hlubokého lesa, ale díky i za ně.

09.07.2024 20:58 K dílu: Život se nadýmá jak těstoviny Viviana Mori

Filipe, jsem moc ráda za tvůj milý názor i že se ti tento výtvor líbí. Já mám totiž pocit, že tohle je zatím největší kravina, co jsem za poslední léta napsala :) 

Tedy, ne že bych se chtěla hanit, ale jsem že svého výkonu nějak na rozpacích, asi i pro to, že jsem tam zamontovala ty těstoviny. Vrhla jsem to sem že zvědavosti, co na to kdo řekne. 

Překvapils mě, díky! 

09.07.2024 14:48 K dílu: o nulách Janina6

Emme, vysvětlovat poezii doslovně asi není dobrý nápad, ale zkusím aspoň něco málo za sebe - nula je tady zmiňovaná jako symbol "násobení" hodnoty peněz, prostě 10000 je víc než 100, lidi se honí za ziskem a nuly tedy "pronásledují" a využívají. Z toho jsou už vyčerpané, a až jim jednou dojdou síly... závěr si prostě pohrává s významem "nula = nic". Putifarka mi taky vrtá hlavou, napadá mě snad jen, že to byla nadržená ženská, co toužila po spojení ;) podobně jako nula, která sama o sobě nemá hodnotu, až ve spojení s jinou číslicí. Ale to už se možná pouštím moc daleko.

09.07.2024 13:29 K dílu: Zažili jste vzácnou návštěvu ? lastgasp

Nechci tento zážitek, zařazený do kategorie povídek znevažovat, ale přesto se zeptám: Co tím básník chtěl říci? Je to psáno v ich formě, takže se to asi stalo autorce. Čekal bych tedy, že se tak lekla, až omdlela, přitom upadla nešťastně, zlomila si ruku a strhla vzácnou čínskou vázu ze stolku, která se rozbila na tisíce kousků. Stolek se zakymácel a spadl hranou na hlavu omdlelé autorky, které poškodil levé oko.  To ji přivedlo k vědomí a začala křičet o pomoc milého, který byl polekán a jak rychle vběhl do pokoje zakopl o shrnutou předložku a zavadil o akvarium, které spadlo na vzácný koberec, na kterém poskakovaly závojnatky. Dalo by se samozřejmě pokračovat, ale jako návod k napínavější situaci, která čtenáře chytí, zaujme, zneklidní a dá prožít tu strašnou podívanou na nejjedovatějšího hada na světě by to mohlo stačit. 

09.07.2024 08:08 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga VI. Andreina

Kočkodánku, vítám Tě mezi námi a doufám, že sis pobyt mezi svými užil (aspoň tak jsem to pochopila z Tvých slov, že se vracíš z vlasti). Také děkuji, že jsi ochotný číst od začátku, ale je v tom malý háček. Povídka Rarotonga, u které jsme se právě sešli, je volným pokračování předchozí (poměrně krátké) povídky Palau. Možná některé části nebudou proto dávat smysl. Samozřejmě komentuj až usoudíš, že Ti to dává smysl. A ještě jednou děkuji.

09.07.2024 00:30 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga VI. Kočkodan

Nazdar Andy, po návratu z vlasti jsem na Písmáku  objevil tebe a mezi nejčerstvějšími avízy jakousi (jakéhosi) Rarotongu číslo VI. Já sice odcupitám k jedničce a budu tvoje vypravování zpětně čtenářsky sledovat, avšak dovolím si výjimečně jednotlivé díly rýmovaně nedoprovázet. Ale naskočím určitě do eventuálního nového příběhu. (No, třeba ještě stihnu zveršovat i závěr tohoto. ..)

08.07.2024 10:53 K dílu: Ideální já Umbratica

Zajíci,

satori je zenový pojem. Znamená bleskové osvícení. Mahajánový buddhismus dospívá k poznání dlouhým a soustavným studiem. Zen se vyvinul z čínského čchanu a dospívá k poznání čistě intuicí, bez hromadění znalostí a vědomostí. Znalosti, včetně buddhistické věrouky, jsou považovány za přítěž.

08.07.2024 09:24 K dílu: z července Umbratica

Připomíná mi to pohádku o jednom panu králi, kterému hrozně rychle ubíhal čas. Hledal nějakého mudrce, který by dokázal čas zpomalit. Dlouho se to nikomu nedařilo, až se jednou dostavil jistý vynálezce (jmenoval se, tuším, Honza) a donesl bedničku na nožkách, ze které trčela klika. Když prý se tou klikou točí, čas se zaručeně zpomalí. Král chtěl zavolat nějakého sluhu, aby klikou točil, ale Honza ho zadržel, řka, že klikou musí točit veličenstvo osobně. A jak pravil, tak se i stalo. Kdykoli jeho jasnost osobně točila klikou, čas se začal okamžitě zpomalovat.

08.07.2024 09:15 K dílu: Ideální já Umbratica

Myslím, že z tvého textu by měl radost Sigmund Freud, i když jeho terminologie byla poněkud jiná: nadjá (superego), já(reálné ego) a ono(id, neuvědomělé skutečné motivy našeho jednání).

Uvědomit si, proč děláme to, co reálně děláme, nebo proč neděláme to, co bychom dělat chtěli (nebo, co bychom dělat měli) je pouze začátek cesty. Někdo se nikdy nezmůže ani na první krok, jiný se posouvá velmi pomalu a dalšího třeba osvítí satori. Lidské osudy jsou velmi rozdílné.

08.07.2024 09:01 K dílu: přímka Gogin

ano, to "áčko" u lineárního členu lineární funkce vytváří strmost přímky - u paraboly posouvá ve směru osy "y" ten člen funkce který nemá x - tedy člen "cé" - ovšem až po přetvoření původní funkce na tzv. čtvercový tvar - kdy se k "céčku" přičte něco vzniklé vynásobením původního "béčka" což je vlastně lineární člen kvadratické funkce, který parabolu posouvá po ose x  - jinak ten tvar funkce jak jste napsal k závěru si sice matně pamatuju ze školy - aktuálně jsem ovšem na něj nenarazil - nicméně zajímavý podnět ke zkoumání  

08.07.2024 08:57 K dílu: Ad Nohavica, Schelinger, ..., Zagorka, Gott  (veliké soudí všici/ především zakrslíci...?) Umbratica

Zeanddrichu,

skutečnost je většinou mnohem složitější, než si připouštíme. Z dnešního hlediska třeba Vladimír Vysockij napsal řadu písní, možná většinu písní, o druhé světové válce a jak by se dnes řeklo "šířil ruské narativy". Nebyl to nějak vyhraněně protirežimní umělec. To, co psal, navazovalo na ruské tradice a rozhodně to nebyl žádný underground.

08.07.2024 08:48 K dílu: Největší odvaha Umbratica

Benetko,

v každém z nás je dobro i zlo, takže: co to vlastně znamená být upřímný a nepřetvařovat se? Pokud je někdo od přírody agresivní, zlý a hádavý, pak mu budou všichni vděční, když se začne "přetvařovat" , bude vlídný a začne všem pomáhat.  ...A další problém, může být v tom, že většina lidí sama sobě nerozumí. A když ani nevím, kdo jsem, jak potom mohu být "sama sebou"?

08.07.2024 08:38 K dílu: Z 2D do 3D - pude to, nebo nepude...? ; a Veliké úkoly života ((Jihomoravský comics)) (02. verze) Umbratica

Andrieno,

znovu opakuji: pokud ještě člověk od osudu nějaké nabídky dostává, není to s ním tak zlé. Ale ani ten, kdo už od osudu žádné nabídky nedostává, nemusí být docela ztracen. Je to jako v pohádkách: může se kát a může začít dělat dobré skutky. Kolik ale musí udělat dobra, aby to vyvážilo zlo, které má za sebou, to je ovšem otázka. A většinou nejsou kolem něj nějací andílci, kteří by mu radili jako Sarka Farkovi z Jana Drdy.

07.07.2024 13:21 K dílu: Z 2D do 3D - pude to, nebo nepude...? ; a Veliké úkoly života ((Jihomoravský comics)) (02. verze) Zeanddrich E.

 

... :):).

-Asi by se to hodně lidem líbilo, Andreino, svádět své ,,ztřeštěnosti" na osud :);  -A ohledně těch tzv. osudových tubusů (dle třeba Jos. Zezulky): máme sice na křižovatkách možnost dělat veliká rozhodnutí, ale jsme přitom pořád jakoby v předurčeném směru :); - připomíná mi to sociálistický seriál o kuchaři Sváťovi Karáskovi (Jos. Dvořák); tehdy diváci -asi po telefonu - rozhodovali, jak se má  v některých situacích zachovat - ale *obě verze se zase po nějakém ději sepnuly v jednom bodě natočeného příběhu...:):)

*(někteří lidé nevěřili, že mají dvě verze, a tak některé ty nepoužité potom na důkaz pouštěli, po celém tom seriálu nakonec, myslím... :) )

07.07.2024 13:16 K dílu: Boty, botky, botičky Ruža z Moravy

Nechala jsem si kdysi šít boty na kramfleku, kožené, na nártě překřížené se sponkou na zapínání ze dvou odstínů béžové ve Snaze Brno. Nosila jsem je kolik let - paráda a vydržely.Pamatuji si i cenu- stály 350 Kčs. No, bylo to v době, kdy normální dětské botičky-capáčky stávaly kolem 21 Kč, pro dospělé kolem stovky a pod.  No jo, zdvihá se to, ale důležitá je kvalita, dnes za sandálky dáme klidně (tedy zdravotní) kolem 1400 Kč,.

07.07.2024 10:01 K dílu: Žena, moře a Mary - Rarotonga IV. Andreina

Mirku, znám léčivé účinky některých rostlin tropické džungle díky kolegovi z posádky Pierru Lemonieovi a kahunovi Tunuiemu na ostrově Mbengga a umím je používat, to je pravda. Že vnímám pocity zvířat a odhadnu jejich zdravotní stav, je také pravda. V čem se již mýlíš, že se s nimi umím domluvit. O epilepsii Nan jsem se dozvěděla náhodou, to s mými schopnostmi nemá nic společného. Myslím, že Buck přišel za Nan především proto, že vycítil její lásku ke zvířatům. Jestli byla nemoc dalším důvodem, to netuším.

Že vás pejsek vesele zdraví je pochopitelné, protože se k němu chováte hezky nejen na venek, ale i uvnitř. Jsem přesvědčená, že opravdu zlí psi sami od sebe neexistují. K tomu je vychovají zas jen lidé. Vždyť i vlk přijme člověka, když z něho vycítí sounáležitost a neublíží mu. 

06.07.2024 22:15 K dílu: život je jako provazový most Aru

toot, to jsem netušil, leč definici fraktálu to naplňuje :))

ještě jsem o tom chvíli přemýšlel a dospěl k tomu, že hranice mentálních schopností mozku jsou zkrátka krajně omezené, tím jak si systém, který jsme si sami na sebe ušili vynucuje omezenost na svých členech, protože část indiánů třeba úplně běžně používá telepatii, ale my potřebujeme mobily, protože nevěříme, že to jde jinak, zkrátka limity a omezení kam se podíváš, což pak omezuje samotného pozorovatele ve schopnosti pozorovat a vyhodnocovat u některých až tak dalece, že nevěří ani sobě samým

06.07.2024 21:26 K dílu: život je jako provazový most Aru

jinak vědomí je všechno, i atom má vědomí... atomu, samo vědomí pak tvoří ve svých vrstvách kopie vědomí na fraktálovém mechanizmu a tím je nikdy nekončící (i rození dětí je fraktálová mechanika - dítě má v dospělosti dítě, které má v dospělosti dítě....), proto je ve výsledku vše možné, jakmile daný segment vědomí dojde k poznání, že je to možné, tím naplňuje algoritmy fraktálu v neustálé změně :))

06.07.2024 17:11 K dílu: Báseň jako potůček Janina6

Ben má pravdu, poslední řádek to spíš kazí. On i ten rým štěstí - věstí je takový podbízivý. Celkově se mi ta báseń zdá poněkud přeslazená. Všechno je tak milé a krásné, až tomu prostě nevěřím. A mám trochu problém s metaforou "Slova představují hravé vlnky, které svůj cíl nikdy neminou". Poezie není jen hra. A slova mohou cíl minout tak snadno... to ví snad každý, kdo zkouší psát.

06.07.2024 17:03 K dílu: život je jako provazový most Janina6

Klišé jsou prostě jenom slova. Příliš obecná a proto nic nového neříkající. Láska, svoboda... znamenají pro každého z nás něco jiného - něco zcela konkrétního, prožitého, osobitého, osobního. A právě proto stojí za to zkoušet je "pojmenovat" po svém, jinak, těmi miliony metafor... Asi to nikdy nebude dokonalé, ale ta snaha se přiblížit láká. A nebo taky můžeme mlčet.

06.07.2024 11:33 K dílu: Za dobrodružstvím na hrad! lastgasp

To nelze odbýt tipem. Stávají se náhody (i lidem). Filozoficky pojato je nahodilost rubem mince, jejímž lícem je zákonitost. Tak jsem se náhodou dočetl, že pro kompletnost rodiny Lysých-Bořetijových se zde vyskytlo Dítě. Vlastně to ani dítě nebylo, protože to byl náhodou syn, jež se v porodnici, kde pozoruhodně nechyběly podlahy, narodil zcela sám. Byla to náhoda nebo zákonitost, že autor jeho početí zatajil? Lze se domnívat obojí! Nahodile spojená fakta v povídce autora jsou sama o sobě následky příčin a tedy zákonů. Jsou to tedy následky různých příčin, které navzájem nejsou zákonitě spjaté. Důkazem je mastný papír, ekologicky uložený na místním hhřbitově. Povídku bych nominoval do soutěže, když s tím bude autor náhodou souhlasit. 

06.07.2024 10:42 K dílu: Boty, botky, botičky Ruža z Moravy

A budete se divit, zapomněli jste na dřeváky. Měla jsem je jako  10 leté děvče. Podrážka ze tří špalíčkovitých dílů, to aby se dala ohýbat, podpatek zvlášt-  samozřejmě nižší, nahoře  křížem  plátno lemované- jako normální sandály- pásek kolem paty.Nejraději jsem s nimi klapala po chodníku v rytmu potichu zpívané písničky pod okny babičce, když koukala z okna co dělám."Když se ty dřevčky sněrovaly a ly, tak si je mládenci kupovali a li- teď už se dřeváčky nešněrujou jou jou, tak si je mládenci nekupujou."

06.07.2024 09:47 K dílu: Měsíční meditace ((Jihomoravský comics)). Plus - Výmluva k zlosti. Muž v domácnosti, Nejhorší je trpaslík. Za podanou ruku dík, etc. Andreina

Četla jsem všechno možné, ale podle jakého eposu přilétl Měsíc z vesmíru,  to fakt nevím. Jedině snad, že by něco bylo v eposu o Gilgamešovi. Jinak měsíční meditace nemá chybu a naprosto chápu obavy ze ztráty kapesnéno, popřípadě i důchodu a mezd zaměstnanců a vůbec všeho, co je vázáno na existence měsíce, co dostal jméno od Měsíce. 

Ta být ifluencerkou, hm, jestli takhle uvažuje většina mladých, to se klidně může příroda zase uklidnit, protože se lidstvo zničí rychleji samo.

 

06.07.2024 08:07 K dílu: Za dobrodružstvím na hrad! Jamardi

A můžeme stát a v úžasu se dívat.

Možná je to náhoda, ale připomnělo mi to okolnosti vyšetřování jedné dívky, která se ztratila. Zrovna v těchto dnech o tom někdo znovu psal. Konkrétně to, že jedna dívka, která ji osobně neznala, řekla, že ji viděla, jak jede na kole a jak byla oblečená - její svědectví není považováno za důvěryhodné a dále to, že její spožačka ze třídy po několika letech řekla, že už ani neví, jak vypadala.

06.07.2024 07:38 K dílu: Podzimka obecná Litarts

Pane Voříšku,

čtěte lépe, V tom verši je psáno: "jíž teplé léto dává vzniku." Verš je záměrně kratší o jednu slabiku v koncovém rýmu a větně tak logicky uzavírá první sloku. I druhá sloka je dobře sestavená, byť záměrně trošku jinak, jako ta první. Všechny rýmy mají stejnou poslední slabiku, ale jsou i ve dvojicích odlišené. Změnil jsem jen v posledním verši předložku: "na snímku - do snímku". Básnička je prostá, jako ta běžná a známá kytka, proto si myslím, že ani nepotřebuje ilustrační snímek, ale není to říkanka pro děti. Já svoje někdy narychlo psané básně ještě opravuji v příštích dnech. Toto je taková vzpomínková, pouze s koncovými rýmy.  

Top