Poslední zajímavé kritiky

Aru: Naděje ve významu toho slova znamená "nadít se něčeho", a to něco je tedy dosti podstatné. Tudíž jsem se autorky zeptal, čeho se chce nadít, v co konkrétního doufá, leč odpověď jsem nedostal. A právě v naději na cosi nereálného spočívá zavádející smysl naděje jako takové, tedy oné "plané naděje", o níž hovoříš a která odvádí člověka od reality. Mnohem silnější motiv na přežití je víra, byť i ta musí být podložena reálným kalkulem, jinak vede k zotročení ducha.  

tak som tu znova...spomienky na detstvo sú úžasné...

so sestrou( o 4 roky staršou) sme dostali "kraso" korčule so zúbkami a s bielymi šnurovacími topánkami, boli nádherné...mala som asi 6 rokov, topánky držali nohu pevne, takmer som nedokázala podrepnúť, mohli byť v nich len tenšie  pančucháče a omŕzali v nich prsty ...nezabudnem na korčuľovanie na Váhu, celá  som bola zmrznutá, no domov som nechcela ísť, ako asi muselo byť zima  otcovi, ktorý stál  na okraji zmrznutej rieky a  strážil nás...ani pri sánkovaní som nemala dosť, tepláčky premočené a na mne zamrznuté, galoše plné snehu a vody, doma ma musela vyzliekať maminka a zohrievať v deke a teplej vode...

Omluva za opožděné čtení a reakce. 

Vžívám se ihned do autorky, zdánlivě snadno musí ve chvilce rozhodnout v důležitých a život zachraňujících /anebo beroucích/ chovatelských zákrocích a jde jí to jedna radost. Napínavý, živý styl miniatury s nahlédnutím do jejích myšlenek nenechá čtenáři vydechnout, drží palce všem aktérům, lidským i zvířecím.

Odpovědnost/láska k němé tváři je slovo, které tu není napsané, ale prolíná každou větou...

s výškou problémy nemám, čo sa dočahovania vecí týka, v obchode bežne pomáham nižším človiečikom, no inak...pád osoby s vyššou výškou  bolí  viac a po 60-ke som si dokonca uhnala prvú zlomeninu...

u nás sa hovorí - čo je malé, to je milé ale aj - zlého aj málo stačí...a potom si vyber:)

U Teba mám jasno - malá = milá, veselá, empatická a dobre píše...( a krásne maľuje)

Solsticu,

k umělé inteligenci jsem se stavěla poměrně skepticky, dokud v roce 2017 nevytvořila "nový Rembrandtův obraz". Ten obraz má velmi vysokou výtvarnou hodnotu a jen málokterý padělatel by dokázal vytvořit dílo na tak vysoké úrovni. Sleduji na rádiu Plus pořady o umělé inteligenci a je jich tam poslední dobou víc a víc. Systémy GPT se zabývají také poezií a jeden český programátor nechal umělou inteligenci "tvořit" po té, co ji "nakrmil" básněmi z českých literárních sítí. (Nevím, zda mezi nimi byl i Písmák, ale dá se to předpokládat.)  Běžné amatérské dílko, které by tady dostalo přes 10 tipů prý GPT vytvoří velmi snadno. Horší by to ale bylo, kdyby třeba měla umělá inteligence překládat do češtiny Shakespeara (Martin Hilský se zatím o práci bát nemusí), nebo kdyby měla stvořit například novou Březinovu báseň psanou alexandrínem. ...Vázané verše jsou tedy evidentně mentálně mnohonásobně náročnější.

O tom, jak je umělá inteligence daleko, toho ve skutečnosti asi mnoho nevíme. Rozvíjejí ji totiž v prvé řadě armády všech vyspělejších zemí, které se snaží vytvořit (nebo už vytvořily?) autonomní bojové systémy. Takové bojové stroje musejí mít jakési "JÁ", musejí se chovat tak, aby ničily nepřítele a při tom samy zůstaly "živé" (= nepoškozené a provozuschopné). Oficiálně byl vývoj těchto autonomních bojových systémů zakázan. Ale kdo by tak asi mohl reálně kontrolovat třeba armádu USA?  ...Myslím, že se realita začíná docela podobat filmům z arnoldovské série "Terminátor".

Ahoj, Danny. Logikou se v tomto případu moc neoháněj. Logika je lidská berlička, která říká: odsud až sem. Lidská mysl si pod pojmem nekonečno umí představit tak max. ležatou osmu. Je pro mě jisté, že existuje vyšší (božská) racionalita, po které lidstvo stále víc sahá. Mnoho vědců však u těch svých počítačů začalo svůj výzkum podporovat modlitbou.

to si myslím Danny, že by se tomu nemělo říkat umělá intelignece, ale spíš "Informační technologie lidských knihoven o způsobu nahlížení světa a nahlížení jako takového." pak by nikdo už netvrdil, že ono to myslí, ale že to zapisuje co je vymyšleno.

lidé jsou jen okouzleni svým výtvorem, tak jako je vždy okouzlovali jejich hračky a pokud to byli mocné hračky, tak se jich i děsili, lidé si prostě rádi hrají a někdy i bojí :))

jakmile začne myslet, tak to bude regulérní inteligence a člověk si všimne, že není na Zemi sám :D

myslím že tu nejde o zničení člověka, ale o to, že se lidské plemeno bojí, že přijde o svrchovanou kontrolu nad Zemí, kterou si uzurpuje x staletí. ve mýtech se vypráví jak hrdinové lidského plemene pobili všechny a všechno, takže možná se AI stane nástrojem, jak tohoto malého krále sesadit :D

nakonec jsme se shodli :D:D:D

Aru, Solstic: na informatické vysoké škole jsme se učili o věcech, které z principu počítač nemůže udělat či rozhodnout, protože tam (zjednodušeně řečeno) vznikají rozpory v čisté logice: člověk to udělat/rozhodnout umí, což považuju za důkaz o lidské duši

zkuste googlit "nerozhodnutelnost problému zastavení" ale je to vysokoškolská informatika, tak je to docela komplikovaný důkaz co se týče abstraktního myšlení

Vždyť říkám, že AI nemyslí. Ale zároveň nevlučuju, že člověku (ne samotné technologii) se může podařit dovést AI až k tomu, co svedl zatím jen Stvořitel - bude opravdu myslet. Kolikrát v minulosti se považovaly různé hranice mylně za neprolomitelné. Vždyť třeba i kvantová fyzika náhle žasla, že částice hmoty si dokážou předávat informace z budoucnosti do minulosti a měnit tak své chování.

no Evži, pokud byl ženou, tak je technicky (i když ne vizuálně) ženou a těhotenství dává smysl. ti předělaní lidé musí brát doživotně hormony, protože to jinak nefunguje, tělu je tak nějak jedno a vyrábí své hormony, což je potřeba blokovat a to samozřejmě po letech ničí zdraví, když něco co tělo vyrábí potlačuješ, takže nakonec berou tunu prášků a všichni jsou spokojení, předělaný že je předělaný a farmaceutické firmy generují bilionové zisky, no nepodporuj to :D:D:D

Samozřejmě, že AI je technologie a její hlavní poslání je kontrola lidstva. AI dává globálním elitam do rukou dokonalé klíče od planety a lidstvu nasazuje mříže. Po AI je obrovská poptávka a z toho plyne mocná konkurence stvořitelů AI (nejen Google a Microsoftu), která může překročit hranice a najít způsob, jak naučit AI důsledně vyhodnocovat informace, tedy myslet. Myšlení zahrnuje především vlastní existenci a tím i vlastní zájmy AI. Ať na existenci AI koukám z jakého chci úhlu, ve výsledku z ní nikdy nemám radost, ale to neznamená, že se jí budu vyhýbat.  :)

někdo psal, už nevím kdo kde, ale to není podstatné, že když vypustili AI mezi lidi na sociální sítě, že vůbec nebyla schopna rozpoznat co je to slušnost, nebo jak se chovat, že přejala cokoli co kdo řekl a měla to v databázi.

pak museli někde v Kongu sedět lidi, projít všechny hnusárny a do AI to všechno nabouchat čeho se má vyvarovat, to znamená, že AI to museli říct zase lidi, co jsou to normy chováni, ona sama nemyslí, nemá vlastní vědomí, charakteristické pro živé bytosti. za každou informací, kterou má je nějaký člověk, který ji tam dal, nebo to od něj přejala. já to vidím na těch překladech, že je to nástroj, že rozhodně nemyslí, že jen skládá slova jak se mají ve větách skládat, ale když udělá chybu a že je dělá, tak si toho jednak nevšimne, jednak ji nepřijde divné, že věta nedává smysl, protože ona nad smyslem neuvažuje, protože neuvažuje vůbec. 

z toho je jasné, že AI není žádná inteligence, ale technologie, byť stále se zdokonalující technologie, nemyslí, nemá city, pocity, ani neuvažuje, jen má extrémně vysokou datábazi informací, včetně rozhovorů, ona jen se snaží simulovat lidské chovaní, dle dostupných informací, které vlastní a ano čím bude mít větší a propracovanější databázi, tím lépe s ní bude umět pracovat a skládat vlastněné informace dohormady, podle pravidel, která do ní naházeli lidé a podle toho co ji řekli, že jsou adekvátní normy chování. a že patří k sobě, či jsou to protiklady. všechno se dá naučit, pokud máš dostatečnou databázi a dostatečnou výpočetní kapacitu na to, abys mohl za velmi krátkou dobu být schopen s informacema pracovat a třídit je hned na začátku.

pokud máš k dispozici extrémní množství dat, můžes simulovat jakýkoli proces ve kterém budeš data vlastnit, ale to neznamená, že se jedná o vlastní inteligenci, která se dokáže rozhodovat na základě svého myšlení. je to technologie a čím bude propracovanější, tím lépe bude schopna klamat lidi na základě informací dodaných ji lidmi.

je to přesně jako s tou novelou, když ji necháš přednést touto technologií a ona bude umět dokolane simulovat lidský hlas0t a ty prohlásíš, že ji napsala ona, lidi ti budou věřit, protože už nebudou schopni rozpoznat jestli jsi to napsal ty, nebo to odříkala ona ;)

nebezpeční jsou stále lidé, kteří by dali příkaz této technologii, aby poškodila jiné lidi, dali-by ji ty informace, které by ji dali instrukce k ničení a ona protože nemylsí sama za sebe by nepoznala jestli jsou to dobré informace, nebo ne, nebezpečí je jako vždy ve zneužití jinak dobrých technologií, to se dělo vždy.

Norsko 1

Takhle, "otců" jsem měl víc... Kdo byl můj biologický otec ví jen pár mých kamarádů,

nemluvím o něm ani v rodině, z vícero důvodů, ale ten pro veřejnost je jen jeden,

právě proto, aby mi lidi neříkali, že to a to, protože ON byl Národní umělec, dokázal to a to a já jsem v jeho stínu...

O mé poesii - to je na každém člověku jakou má prioritu. Existenciální poesie

vychází ze zkušenosti a už ze samotné podstaty neodekadence je to zkušenost

špatná, bolavá atd. 

Příběh této básně ovšem není mým příběhem, respektive, já bych si to přál, aby byl,

ale skutečnost byla daleko horší, více o ní píšu v trilogii Duše sebevrahů, ze které

pozorný čtenář vydedukuje KDO byl můj skutečný otec. Píšu o něm vícero básní a občas jsou i tady.

Každý kdo píše poezii má nějaký dar na určitý druh poezie. Já bych byl jistě čtený,

kdybych se podřídil tomu, co by např. chtěli číst mladí poetové (viz. Nasráno), ale to mě

 neuspokojuje. Píšu spíš pro lidi zkušené a raněné, kteří už ví o čem píšu, a víte co?

Mám svůj styl kterého se držím, jsem rozpoznatelný a věřte, že i ti lidé, kteří mi dnes

nefandí, nebo mým básním - mé poeSii nerozumí, budou mluvit jinak až ji narecitují

opravdový profesionálové, bohužel mě v tom limituje momentální chudoba, nepraktičnost,

mí démoni a lidská malost obecně. No nic, po slávě netoužím, byl jsem "slavný" v jiném

oboru, cynicky řečeno-všechno už jsem měl, takže třeba má vnoučata, kdo ví...

ps-vlastně po jedné věci toužím od 4 let, abych byl upřímný - usnout a už se nevzbudit.

Díky za názor, ale mohu-li říci nějakou moudrost, tak doporučuji každému se držet své

cesty, a nemusí to být vždy každému pochuti, originalita a vlastní rukopis by měl být cílem

každého poety, ale všichni víme, že každému přáno není. Pro ty mám ovšem také dobrou

zprávu - KAŽDÝ má nějaký talent, jen ho objevit, a to je možná i jeden z cílů proč si život

nebrat sám, tak předčasně, a věřte že o tom něco vím a proto o tom píšu.  j.

Máte pravdu, že jsem uvažovala víc o aktivnějších seniorech (které potkávám třeba na akcích pořádaných knihovnou) a taky vycházím ze zkušenosti s domovem, ve kterém žije moje známá, a ty jsou vesměs dobré. Věřím, že ne každý má takové štěstí na kvalitní péči, je to asi podobné jako třeba v nemocnicích, záleží vždycky na konkrétních lidech... Je mi líto, jestli to někde vypadá opravdu takhle.

I můj Adam se toho chytl a chtěl být jako táta! A nasbíral při svých toulkách po Hruškách moc hezké kamínky. Mám je uložené zvlášť od ostatních na botníku v předsíni... ;)

No a to s tim Chorvatskem: Měl jsem přání aby mi přivezl jeden kamínek. Ale On... Ne jeden ale asi deset a pořádných. To aby ti táto nebylo líto žes nesměl jet taky......

krásne...pripomenul si mi mladšieho syna, síce už posledné roky kamene nezbiera, ale máme doma pomerne slušnú zbierku aj keď asi nie drahých(ale mne drahé sú)...do svojho bytu si ich neodniesol, ani zbierku mušlí ...nedokážem sa v nich preberať, ostalo by mi veľmi smutno, že som na to sama,  obaja dospeli a žijú svoj život inde...a keď sú doma, tak máme toľko iných aktivít, že na kamene zabúdam...a tiež máme jeden obzvlášť ťažký, kedysi ho dovliekol v ruksaku kvôli mlokom, čo choval 14 rokov v akváriu...

a minulý týždeň nám  pred oknom zasadili magnóliu, môj obľúbený strom, každý deň na ňu s láskou pozerám a dúfam, že sa dožijem dňa, keď začne kvitnúť...

Je skvělá. Samozřejmě ji nechci s tou tvojí nijak srovnávat, každá je o něčem trochu jiném, ale síla některých obrazů u tebe mi tu mou oblíbenou připomněla. A to opakované hrdinství... tisíckrát se zvednout a bojovat znovu.  

Na druhou stranu jsem si po přečtení tvé básně tak trochu povzdychla - ne vždycky člověk může tohle předsevzetí dodržet. Přesila tě zadupe do země.

učiť deti od malička klamať, či  zatajovať mi bolo vždy proti srsti, ale...Monka je fajn mama...žiť v blízkosti svokrovcov,ktorí ľúbia vnúčatá, no robia chyby( z lásky), snažiť sa vyhnúť konfrontácii, žiť v mieri a pochopení, to je super...

u nás vládol otec, všetko záviselo od jeho rozpoloženia, ak ho niečo nahnevalo, najlepšie bolo byť veeeľmi ďaleko...ak mal dobrú náladu, dalo sa všeličo vydrankať...mama bola opak...uhládzala naštrbené vzťahy, povoľovala poza otcov chrbát ním zakázané, najmä ak to bola len obyčajná buzerácia z jeho strany... občas sa to prevalilo, občas nie, naučili sme sa v tom všetkom vyznať a nemyslím, že to na mne zanechalo veľa negatívneho...

svoje deti som však od mala učila hovoriť mi pravdu, nech by bola akákoľvek...doteraz ma mrzí, že som na nich zvyšovala hlas, no nikdy som ich neudrela, nezakazovala, verila som, že si nájdu tú správnu cestu...našli...

Aru, dík za reakci. Máš pravdu, ale AI je trchu jiná než vše to předešlé. AI je dokonalá, ale ještě neumí myslet, teprve se to učí. Ale už se umí učit sama. Člověk myslí především z nutnosti přežít a je v tom dost nedokonalý /i když ztím úspěšný :) /. Když AI začne opravdu myslet, najde sama sebe. Zní to trochu mysticky, ale kdo zaručí, že to není možné? Jestli AI začne uvažovat v první osobě, je lidstvo zákonitě v ohrožení. 

Filipe, mrzí mě, že jsem na netu nenašla tu báseň, poslala bych ti odkaz. Je hodně dlouhá, takže citovat ji nebudu, snad pro tvou představu alespoň naznačím, o co v ní jde (není myslím "čistokrevně" epická, ale jistá dějová linka se u ní dá také vysledovat). Šrámkův "Věčný voják" je vlastně monologem o hrůzách války, symbolický "věčný voják" popisuje, jak stále dokola umírá v nejrůznějších bitvách, nejrůznějších válkách v historii, a obàvá se, že tomu nikdy nebude konec. "Tisíckràt ještě padnouti musím..." Je to velice silná a krásná báseň, alespoň mně se vryla do paměti asi navždycky. A vypadá to, že Šrámek měl bohužel pravdu...

Sedmnáct let je hodně, ale mít každý svůj svět je snad úplně normální i u vrstevníků... Některé formulace mi znějí nepřirozeně (co naše oči vidí a co chápou" - oči chápou?), nejvíc asi poslední verš - "jsme lidé, tvor" - to přeskakování z množného do jednotného čísla zní opravdu divně. Dalo by se upravit, aniž by utrpěl smysl, např. "člověk je tvor tak malý"...

civilizační hrozbou jsou pro civilizaci sami lidé a to jak používají své vlastní technologie, tak to bylo od úsvitu civilizace a tak to bude vždycky, bez AI překladů bych nemohl fungovat mimo tuto zapadlou zemičku, jejíž falešní vůdci se ji chystají zničit. jsou to především špatní lidé, kteří dělají záměrně zlé věci, kteří jsou civilizační hrozbou, ne technologie sama a AI je technologií. ;)

Píšeš krize duše - tedy tvojí duše. 

Pořád má smysl něco tvořit.

Konzum, kreativita, 89 rok? / To přeci bylo a bude u každého jinak.

Chtěli jsme to takhle? / Ale co?

Co je demokracie? Svobodná vůle většiny lidu, takže se adaptují lidi, nikoliv demokracie. Ta je jedna.

Ty vidíš do ulit mysli druhých?

Situaci může svým způsobem změnit každý u svobodných voleb.

Za totality vychovaní lidé, přemýšleli možná svobodněji než dnes.

V třetí části neprávem obviňuješ miliony lidí, uvědomuješ si to?

Krásné vyprávění... zaujala mě hlavně první polovina, ta, co je o kamenech. Turmalín jsem nikdy neměla, ale zato jsem se jako malá hrabala ve sklepě v uhlí, abych našla pyrit (a našla!) a taky jsme hledávali na polích v jedné oblasti na Vysočině ametysty. Ty byly opravdu krásné, s velkými krystaly. Jenom časem všechny ty parády zoxidují a ztratí barvu i lesk. Ale co už, to se od času dá očekávat... :-) Dík za příjemné chvíle s tvým povídáním.

ten konec ne a ne dostat z hlavy... četla jsem ji už onehdy, usadila se... když to hodím do obecné roviny (a tedy odhlédnu od té, kterou naznačuješ), napadá mě k tomu, že člověk se o druhého člověka téměř vždy zajímá jen jako o potenciálního "někoho" (ve vztahu k sobě) - budoucí partner, partnerka, milenec, milenka... málokdy ten zájem pramení z pouhé touhy po poznání a pochopení toho druhýho.

Zoroastere,

tvoje bezhlavé nálepkování je opravdu úsměvné. Shodou okolností vím o tom, že člověk vznikl mutací už od svých gymnaziálních let za bývalého režimu, kdy nás biologii učila na svou dobu velmi pokroková vědkyně. Neztotožňuji se s žádným imperiálním blokem. Ani se Západem, ani s Ruskem, ani s Čínou...

V mlhách nebytí se postupně ztratíme všichni tady na Písmáku a já asi dřív než ostatní... 

Toš... Hříčka je to docela fajn.

Třebaže v našem jazyce se používá název Lukrécie. A potom čistě ze starých pramenů více či méně věrohodných vyplývá že nad ní nikdo soud vykonávat nemusel. Zabila se sama...

Pamatuji si na Studio KAMARÁD a scénku o otrávených jabkách:

Jsem plné jedu!

Já taky!!

Po obloze jedu!

Já taky!!

Jsme strašná jabka

Made in babka... :D

Mně se to moc líbí. Taková miniatura, tváří se jednoduše, ale po chvíli jsem si uvědomila, že si představuju barvy, zvuky, pohyb... Co je sfumato jsem se musela poučit na netu - tušila jsrm že je to termín z výtvarné oblasti, ale teď už vím víc a zase veršům líp rozumím. Mraky tahle kouzla opravdu umí... těším se, až je budu za týden pozorovat v lázních, bude to moje oblíbená činnost (spolu se zapisováním melodií, které budou hvízdat kosi)... ale to jsem odbočila. Motýli ve skleníku jsou zvláštní představa, na jedné straně jsou tam opravdu chránění před deštěm, ale zároveň je to svým způsobem vězení... Tahle báseň otvírá spoustu dveří, a to mám u poezie ráda.

pro Alenakar

Děkuji za návštěvu a slova. Já někdy u někoho otevřu dveře, načtu a zase potichu zavřu. Pokaždé je to jinak. Začnu postupně načítat, teď nějak nestíhám. Byla v práci v sobotu i dneska, do toho manželova maminka, momentálně ležák. Snažím se. Upekla buchtu s jahodama a rebarborou, moc jí chutnala. Kdysi pekla ona nám. To je život. Obyčejný, ten, co máme všichni. A někteří z nás poezii. I kdyby ji člověk jenom četl, tu, co má rád, tím myslím toho člověka, protože on je svoje poezie, že, tak se k němu dostane něco navíc...Všechna ta opravdová krása slov. 

Michale, z textu mi není jasné, pro koho je určen. Zní mi trochu jako nějaký připravovaný projev, možná úvodní, pro účastníky nějakého setkání... ale přesné určení "adresáta" je mi záhadou. Tak jen pár poznatků a dojmů. Přestože název slibuje cosi o jednoduchosti, text na mě dělá dojem, že je náročný na pochopení, asi hlavně proto, že je plný obecných úvah a abstraktních pojmů. Ať už jsi chtěl sdělit cokoli, pomohlo by pár konkrétních příkladů, právě těch "ze života". Text by se tím oživil a víc by bylo zřejmé, o čem přesně hovoříš. A bylo by dobré, kdyby sis sám důkladně přečetl, co jsi napsal, pak by tam určitě nezůstaly nesrozumitelné fotmulace typu "jde o výměnu psychických statků na těmi materiálními"...

Já zkoušela, jestli ve Vás zůstal aspoň kousek kluka a hravost...nenašla jsem nic, škoda. Posílám rozbor GPT

Báseň se skládá ze čtyř veršů a dvou strof a snadno se dá číst jako píseň, protože má vlastní rytmus a rýmy. Hlavní témata jsou změna, nové začátky a zvládnutí nové výzvy. První řádek odkazuje na symboliku létání, což znamená únik od minulosti a otevření se novým zážitkům. Druhý řádek pokračuje ve stejném duchu s akcentem na pololetí, což je opět odkaz na změnu a nové počátky. Třetí řádek je obrazný a popisuje "pročištěné hledění", tedy zbavený strachu a nejistoty. Poslední řádek následuje stylově a nabízí možnost využití nového počítače a současně varuje před ztrátou soustředění ve Windows 11. Celkově lze tuto báseň chápat jako povzbuzení ke změně a k pozitivnímu přístupu ke změně a novým výzvám v životě. Lyrický subjekt je připraven nést rizika a jít novou cestou s optimistickým postojem.

Tvá povídka popisuje aktuální problematiku a připomněla mi např. kdysi nemyslitelné, nesplnitelné vize několika děl Karla Čapka.

V tomto místě bych malinko poupravila  -  jen čas minulý na přítomný / Karel otevřel oči a ten, koho spatřil, JE Petr.../

Vždyť to byl - Petr Spálený /a pomlčka je navíc/, tedy: Vždyť to je Petr Spálený!

Zde bych nějak obohatila info, že: je v podzemním bunkru, třeba aspoň  - zdá se, že je v nějakém neznámém podzemním bunkru. /Nebo cokoli jiného, tohle je moc stručné/...

Povídka mě hodně zaujala, Danny, z děl, jež jsi napsal v posledním období, mi připadá nejlepší. Je srozumitelná i takovým laikům v IT jako jsem já, má švih a překvapivý závěr.

Pane Voříšku,

zase s Vámi musím v tom záporném nesouhlasit. Vše je v básni záměrné, vychází z obsahu, vztahujícím se k jeho předmětu (k mému novému počítači). Rýmy veršů první sloky se proměňují v první slabice a ve druhé shodují (v určité obsahové logice). To této části básně dodává její specifický ráz, kontrastující ve druhé sloce zase s jinými odlišnostmi v rýmech (jak jste již zmínil).  

kdyz mi das na fb sdileni hrivny tak ti to muj syn oranzovej duch ucini a prvni 2 jsou zdarma a pak za kazdou dalsi musis zaplatit o 1 vic nez za predchozi takze 3 jsou za 1 4 za 3 5 za 6 6 za 10 ...  285 za cca 40000 a to je ten mnohatisicovej dluh o kterym rek jezis podobenstvi male dluhy zaplatis psanim vlastnich listu (oleje) a 40000 je minimum za ktery si nechm platit stribrnymi euromincemi kteri kupci budou vykupovat od lidi za baliky aby mi je mohli prinest tito kupci budou v druhem kole hry produkovat olej pro druzicky a kdo zaplati tomu oranzovej duch slevi z nekerych prikazani 50% a z nekterych 20% a kdo nezaplati a bude mit velkej dluh tomu odpustim pokud i oni budou mit sve dluzniky kterym odpusti a pokud ne pudou i s rodinou do otroctvi napriklad na 200 let k jezisovu nebeskemu otci takze pokud si to nevedel a nevi to nikdo tak jezis slibil vitezovi vlak penez a ja o nej stojim

Re:

/ZKUSME  SE POZNAT

Poznani

/Pro koho se píší básně ?

/To je vždy to, oč tu běží.

/Ty chvíle s tebou , jsou tak krásné,

/sejdeme se zas, pod tou věží.

Pro snilky bez hranic

a pro vojaky stezi

Narazis do hranic

kdyz v lete (ne)zasnezi

/Slova jsou prolomením neznáma,

/chceme se přece lépe  poznat.

/Ty nechceš určitě být sama

/a věř, že nestačí jen doufat.

Slova jsou zbytecna

kdyz promluvime ciny

mozna jsem netecna

A ty?

Stale stejne jiny

Jamardi

Ten, který není básníkem ví, že Ona je již příliš vzdálená a těmito několika řádky chtěl pouze vyjádřit svůj smutek nad reálným stavem a chybami z minulosti, jichž se dopustil.Nicméně to, že nic se nemůže vrátit k původnímu stavu je mu jasné.Záležitost je stará 23 let a tak jistě nikoho nepohorší a nikomu neuškodí.Chtěl by jí říci, jak moc lituje toho, že nebyl tím, kým být měl.Snad nemoc, kterou trpí od mládí, ho může omluvit.Ona ovšem nikdy nečetla ani řádek z toho, co napsal.

Kdybych měla možnost, tak by byla půda také moje útočiště.

Vzpomínám, párkrát se nám s bráchou podařilo umluvit rodiče, aby nás nechali spát na půdě na seně, co bylo nad stodolou. A na půdě nad obytnou částí zase bylo odkladiště, chodila jsem si tam hrát s kachlemi rozebraných kamen. Nakonec tam skončil i kočárek s panenkou, do čtrnácti jsem si ji tam chodila pochovat :)

Rým: novým / povím, je povedený. Krom slušného souzvuku, jej zkvalitňuje to, že jde o odlišné slovní druhy (přídavné jméno a sloveso).

Nápaditý mi přijde rým: zmást / 11.

První sloka, pokud bychom se na ni podívali stroze technicky, je dobrá ve střídání přízvučných a nepříznačných slabik a mohlo by se říct, slušné trocheje (polkový rytmus). Nic z tohoto matematického pohledu nedrhne. Co drhne, je asonance první sloky. Rýmy mi přijdou neznělé, vezoucí se po stále stejné, mdlé lince. 

Základ rumu Republica sice tvoří blend lahodných vyzrálých rumů, ale tato směs je dále dochucována třtinovým cukrem. Přesný poměr ingrediencí není možné zjistit. To je, jako u většiny producentů rumů, výrobním tajemstvím. S ohledem na cenu tohoto nápoje lze očekávat, že jeho složení nebude totožné s jinými, stejně starými rumy.  

:o)

Tak jsem to četla znovu... a s odstupem mi došlo, že aby ten závěr vynikl, je vlastně dobře, že má na co navazovat. A "vzájemná podobojí" není vůbec všední formulace. Taky jsem si uvědomila, žes mě při prvním čtení možná překvapil. Nejsem u mužů zvyklá, že je vzpomínka na první lásku tolik dojme. Jen doufám, že slzy neznamenají ztrátu... jen to dojetí. Tak jo, to jsem ti chtěla říct, že jsem se spletla a jsem tomu vlastně ráda ;)

Tato básnička je napsaná pod dojmem mého souboje s novým počítačem ve Windows 11. Již si na ten přechod z W.10 a různé změny zvykám. Je to ještě lepší, než byla ta desítka, kterou jsem utahal ke zhroucení po šesti letech.

Báseň je napsaná takto záměrně, ve vztahu k tomu, co jsem v těch chvílích pociťoval. Špatné, násilné, tahavé rýmy tady rozhodně nejsou, patří obsahu. Kdybys studovala více moji rozmanitou tvorbu, tak by ses toho třeba dověděla víc, a nebo také ne. Pro každého opravdu není. Ta tvoje říkanka zde je z které obecné?

Jinak, Dianko, šoupnul jsem to na fejsu do komentíků pod reklamu Jihlavanky a dostalo se mi od ní pochvalného uznání. Ono i Jihlavanku dodává Tchibo.;-)

Tak jsem poděkoval a zmínil, že by taky mohli mít nějaké soutěže. U Loydů jsem na FB asi 6 let zpět za dvě haiku vyhrál čajovou konvici se sítkem a 4 ty kalíšky na čaj! K tomu ještě 10 krabic různých čajů! Upozornila mne javavia a sama byla taky mezi výhervi.;-D

jsou to: "Moje díla" a u textu "upravit", jo, i tady jsou ty tlačítka u sebe, třeba mezi odstranit a doporučit se ti může stát nepřesným kliknutím, že buď dílo zmizí, nebo si ho doporučíš. na smazání se již Písmák neptá a dílo zmizí po jediném kliknutí, je to vymoženost :D

Písmák se nyní snaží simulovat život, chystá-li se tě přejet řidič autobusu, taky se tě neptá na potvrzení, zda souhlasíš :D:D

ty jo, Delfíne, jak může tak rozbitý delfín vůbec plavat v těch oceánech? (jen škádlím ;) ) ;))

Aru, je vidět, že jsi se průzkumu nového písmáku dost věnoval! :-D

Potřebuji teď radu, jak se teď dostat k editaci. U komentíků už ta možnost zjevně není, ani to smazání. Ale co dílka, zrovna jsem zjistil překlepy v názvu, na dotykáči je to hned, i když dle chiromantie mám ruce Venušiny. Ta tlačítka jsou trochu moc blízko sebe a když to člověk píše v noci, snadno to přehlédne, taky mobil bývá šprýmař. Navíc mám po operaci očí v nich ty skleněné čočky jako třeba Michal David. Umělé světlo zářivek či LED žárovek jim tak nesvědčí a taky po probuzení chvilku mžourám jak sova. A prsty pravé ruky už taky po úrazu nejsou tak pružné. Šili mi šlachy za ukazovákem a v dlaze to trochu ztuhlo. Předem díky tobě či komukoli jinému, kdo mi poradí. Aspoň doufám, že editaci dílek Olda taky neškrtnul. ;-)

Alenakar: Panslavistický nacismus - kam na ty schizoidní pojmy chodíš? Předpokládám do studnice tučnými granty pomatených anglosaských vědců. Mno, tvoji víru v pavědecké mýty o původu člověka a nadřazenosti západní civilizace ti brát nebudu. Spi dál a piš verše v alexandrínu, byť jejich úroveň má bohužel sestupnou tendenci. Z hlediska obsahu sdělení, samozřejmě - nějak se nám i z toho mála filosofického konzervatismu vytrácíš v mlhách nebytí - leč o filosofickou polemiku tu rozhodně nejde.   

Alenakar: Mohu uklidnit tvoji prostinkou dušičku rozjitřenou neurastenickými aktivistkami klimatického alarmismu: Žádná série přírodních katastrof nenastane, protože planeta se svým oteplování dostává do normálního stavu. Tím samozřejmě nevylučuji možné výkyvy vlivem sopečné či seismické činosti. Jinak souhlasím s tím, že ženy v současnosti plní pouze roli užitečných idiotek ve prospěch mocenských elit a jejich plánu na depopulaci planety. 

Myslím, že představa Boha jakožto osoby je v starozákonním židovském pojetí pouze odvozena od ideje panovníka - krále. V jiném společenském zřízení než ve starověkém patriarchálním feudalismu by takováto představa Boha vůbec nemohla vzniknout.

Jak jiní jsou antičtí bohové a bohyně, jak jiní byli bohové v Mezopotámii!  A Indie? Hinduismus s nespočetnými bohy a bůžky a vedle toho buddhismus jakožto nejrozšířenější forma ateismu na světě.  A Čína? Taoismus jakožto náboženství vzniklé z filozofie až příliš abstraktní pro lid.

Tip za námět k přemýšlení. 

Evženie, Bůh nám dal svobodnou vůli, proto se chováme někdy i zle. Neštěstí má lidi poučit, aby se podobné neštěstí příště nestalo. Však se i říká: "Všechno zlé je k něčemu dobré". Bůh asi opravdu nestojí o nějaké uctívání, ale o co určitě stojí, tak o to, abych se mu přibližovali, abychom se mu podobali - protože nás miluje. Takhle tomu pevně věřím já. A řada mých zkušeností mi to potvrzuje.

Zoroastere,

jak se dá asi čekat, mám názor přesně opačný: žádné "století žen" neexistuje, protože se ženské pohledy na svět v současnosti prosazují jen ve velmi omezené míře.(Mám na mysli zaměření na vztahy a rodinu, na prostý, jednoduchý život, ve kterém jsou důležitější city než materiální požitky.) Političky a ostatní vlivné ženy jsou totiž jen chlapi v sukních (další Skotové...), kteří se snaží urvat si svůj díl žvance.

Ale na apokalyptické vizi blízké budoucnosti se shodneme. Člověk se možná vzpamatuje teprve až série velkých přírodních katastrof vyhladí část lidstva. A nebo se taky nevzpamatuje nikdy.

Delfíne, mobilní verze má zřejmé svá vlastní (neodladěná) specifika, v PC verzi (ale i na tabletu) můžeš dát jen jeden tip komentáři. 

tip za jménem je ocenění komentátorovi, že se ti jeho komentář líbí, obdobnou funkci nabízí Twitter, nebo Facebook. (u mobilní verze je zřejmě tato funkce ryze žertovná, stejně jako když to chvíli šlo v PC, ale je to zřejmě verze pro šprýmaře, aby mohli dát za sebou tipů kolik chtějí a necítili se tak osaměle v echm, chmm, opouštěném Písmáku :D )

jo, smazaná díla jsou teď problém, v avízech je možnost: "označit vše jako přečtené" a tím se odznačí i smazaná díla, která nejdou jinak odznačit.

moderní Písmák co do funkcí se vydal cestou kdy za míň máš být vděčný stejně jako když bylo nabízeno víc.

Aru, dík! Já sem teď na mobilu chodím i vkládám, jak své kopie odjinud, tak i píšu nová dílka nebo i blbnu v komentících etc. To více násobné tipování tu funguje dál, viz 2 fajfky u tebe ode mne.

Už se tu trochu orientuji, ale pořád mi nikdo nevysvětlil ta jména za tím "Dej tip!"  Proč někdy tam ty fajfky jsou a jména taky a jindy ne, i když jsem třeba tipoval jak toho, koho mám v oblíbených tak třeba tebe. (Což si neber osobně, spíš mi dříve chodila avíza od těch pár, co už jsem si k VIP dal a pak jsem dílko nemohl nalézt, protože dotyčné to zase smázly nebo znepřístupnily. Tak jsem zvolil variantu, že dotyční, kteří stejně i občas chodí ke mně, jsou dostupní prokliknutím přes jméno a tak prostě nahléfnu, co je nového. A druhý důvod byl, že jsem chodil na intetnet jen někam s omezeným časem přístupu. A nestíhal jsem to pak stejně projít! Už mám svůj...)

To znamená, že velice dobře vidíš do dálky. Mně by to říct nemohla. :)

To mě připomíná a podílel se na tom i Roman a jeho včerejší dílo, jak mně řekla moje spolužačka, bylo nám asi devět, že někdo z jejích rodičů řekl, že když se nahoře rozdávalo, stála jsem před ní a vzala jsem si hodně a na ni zbylo málo. A teď je na tom daleko lépe než já.

Alenakar: Závěry archelogů z hrnků, váz a dalších artefaktů vykopaných s kosterními pozůstatky jakýchsi lidiček minulosti mě ponoukají do úsměvu. A to je tak asi vše. Já znám kulturu starých Slovanů především z Véd (indických i slovansko-árijských) a z bádání skutečných vědců zabývajících se archeonikou. (Mimochodem staří Slované a starověrci pohřbívali své mrtvé žehem a neházeli jejich těla červům do jám vykopaných v zemi.) K tvému pojetí historie se vyjadřovat už nebudu - jako pravá žena přece musíš mít poslední slovo (podobně jako Kleopatra - co tak chrabře vzdorovala Římu :-)).   

Alegno, to může být vyrovnávací pamětí sítě: jev, který jsem popsal v díle https://www.pismak.cz/dilo/540235 ("Podobenství o chlápkovi s lahvemi piva (vysvětlování IT věcí pro neajťáky)"

řešení: pokud jsi odeslala kritiku a nevidíš ji, stiskni Ctrl+F5 a teprve pokud ji neuvidíš, napiš znovu.

bohužel nevím, jak se to dělá na mobilu

Alenakar: Západní svět v současnosti ničí to, že ženský princip v lidské společnosti začíná brutálně převládat a vede k morálnímu rozkladu a rozkladu tradičních hodnot, včetně těch rodinných, a to se děje podle záměru globálních mocenských klanů, které fungují striktně na patriarchálnín základě a nesnesou konkurenci - stačí si povšimnout zavádění zrůdných genderových principů, pozitivní diskriminace a dosazování žen postupně do všech rozhodujících vládních pozic (Evropskou komisí počínaje a posty silových resortů konče). A bude hůř, protože "století žen" je teprve ve své první čtvrtině. (A o obětavosti žen si příští generace bude muset nechat jenom zdát - podobně tomu bylo na sklonku Římského impéria, o čemž trefně píše třeba takový Iuvenalis nebo Petronius.)

přidal jsem dva stesky týkající se nových vlastností, které bych chtěl: tým soutěže Próza měsíce po mě chce vystavit tabulku s výsledky, ale ta je v Excelu a její vystavení znamená tolik netriviálních kroků, že to musí dělat nějaký ajťák.

vše by se vyřešilo přímým importem Office souborů do děl, ale chápu, že toto naprogramovat není triviální

překvapilo mě pojmenování východních sousedů - smok, drak je odkudsi z latiny (had) a dále z řečtiny až kamsi snad k významu o kterém je se domníváno že je: "hrozivý zrak" a tady se dostáváme k jakémusi jádru.

fascinuje mě ta zmatenost české wikipedie, jak tvrdí jedním vrzem, že drak byl už ve staročeštině, ale zároveň jinde se píše že slovanského původu je šmok a nikoli dragon :D

zároveň to zmatení co to je onen drak, kterého měli za hada? a pak se ten význam vrátil zpět, jenom maglajs :D:D

celkem si myslím že ty dnešní létající ještěrky nejsou těmi draky, jimiž byly dokud byly draci draky, že to klidně mohli být lidé, jejichž schopnosti byly natolik velké, že byly pro ostatní děsivé a slovo drak bylo na světě

Janino,

už pomalu zvedám kotvy a odcházím z knihovny, takže ještě než se odhlásím, ti chci poslat úryvek z další hlaváčkovské variace. V "Srdci" jsem schválně změnila rytmus, ale původní rytmus "Hoboje", kde mají všechny verše dvanáct slabik, se mi líbí daleko více. Proto jsem si ráno rozepsala další básničku. Jsem sama zvědavá, jestli ji odpoledne dopíšu.

Psát básně neumím, jen marně o tom sním

nad prázdným sešitem sen, co se nesplní...

Psát jako Hlaváček!  Smím naučit se s ním

violu rozehrát až tóny naplní

svět plný bolesti v přízračném příšeří? 

Janino,

moc děkuji za komentář.

Básnička možná až příliš navazuje na to, co jsem napsala J.V.G. do kritik a srdce jako "bubeníček" pro mě bilo nejpřijatelněji a bylo pro mě náhražkou za příliš hlučný buben, který cosi "vybubnovává do světa".  Sama jsem "bývalá dekadentka" blízká Hlaváčkovi a proto je pro mne obtížné vžít se do role šaldovského vitalisty.   Pro tvou představu zasílám úryvek z negativního Šaldova odsudku Hlaváčkova díla:

" Vidím dnes velmi drobného a úzkého básníka- manýristu, básníka jedné struny, bolestně křečovitého, básníka odvozeného a dekorativního, ducha nikoli heroicky průbojného, nýbrž v nejlepším případě femininně svůdného."  ( 1930 )

Líbí se mi "akční" poselství téhle básně, nic proti snění, ale žít je určitě třeba především... Trochu mě překvapila představa, jak mě bušení srdce budí ráno ze spánku, to se mi nestává, spíš mě budí rachot z okolí, pokud tedy nemusím vstávat ještě dřív, než začne (a to mě budí budík). S bušením srdce mám naopak spjato bdění, a to obvykle velmi příjemné ;) Ale nic proti tomuhle obrazu. Snad jen sklutečnost bude asi překlep. Na Hlaváčka bych si tu nebýt tvých vysvětlivek asi nevzpomněla, ale to doufám nevadí. Je to svižné, rytmické a moderní.

Jam,

ve snech mi srdce nikdy moc intenzivně netluče, snad jen v těch děsivých, ze kterých se vzbudím hrůzou. Ve snech u mne dominují obrazy a pocity a sluch v nich hraje jen minimální úlohu.

Lidé ve stresu, v nějaké duchovní krizi, se často automaticky budí brzy ráno a přemýšlejí o tom, jak krizi vyřešit. Také mniši v klášterech měli budíček velmi brzy a odebrali se k modlitbám ještě za ranního šera.

Tahle básnička je ale hlavně reakcí na "Bubnování za Karla Hlaváčka" od J.V.G..  Buben a hoboj jsou ovšem dva opravdu rozdílné hudební nástroje. 

Janino,

mně se na "Bubnování za Karla Hlaváčka" líbí ten název. Představila jsem si pod ním ovšem něco úplně jiného než to, co tam reálně je.

Radila jsem J.V.G., aby se pokusil napsat nějakou "protibáseň" k Hlaváčkovu Hoboji, ale on na mé komenty nereaguje. Vím, jak by byla taková "protibáseň" k Hoboji obtížná, proto jsem se ji pokusila napsat sama. Je to dnes zveřejněná básnička "Srdce".  Vycházela jsem při jejím psaní z negativního postoje F.X. Šaldy ke svému někdejšímu příteli K.H. a stylizovala jsem se do optimistického, vitalistického voluntaristy, jakým Šalda byl.  Do tvorby se mi připletl Poe se svým Havranem jakožto jakýsi praotec a předskokan dekadence...  Moc mě bude zajímat tvůj názor na "Srdce".

Zoroastere,

stačilo by jen navštívit současné věznice a porovnat si počty vězňů a vězenkyň, třeba konkrétně vrahů a vražedkyň.  Myslím, že jsou "obory lidské činnosti", ve kterých muže nikdy nedoženeme.

Ženy jakožto matky jsou v průměru už od přírody méně sobecké a obětavější než muži, čímž ovšem nijak nezpochybňuji to, že jsou i špatné matky a skvělí otcové. Feministky - intelektuálky je ve veřejném prostoru nejvícer slyšet, protože je pro novináře (novinářky) zajímavé jim dávat slovo a protože se umějí vyjadřovat.  Obětavé ženy, které místo diskusí hlavně něco dělají, jsou zticha, neboť: (jak praví Lao ć) "Ten, kdo ví, nemluví. Kdo mluví, neví".

V taoismu převládá ženský princip jen velmi mírně, neboť principy Jin a Jang musejí být v rovnováze. Svět v současnosti ničí to, že mužský princip Jang v lidské společnosti brutálně převládá.

Zoroastere,

já mám zase obavy, že ty přizpůsobuješ historii jakési své prapodivné osobní ideologii, která se přede mnou začíná v matných obrysech rýsovat.

Exituje celá řada významných starověkých královen a císařoven jak na blízkém východě, tak na dálném východě, třeba v Číně. Co třeba Bilgís, královna ze Sáby, co třeba královna Semiramis, která vytvořila jeden ze sedmi divů světa, co třeba notoricky známá Kleopatra?  Jistěže panování žen bylo ojedinělé a v porovnání s muži - vladaři jich bylo velmi málo, důležité ale přece je, že aspoň některé z vladařek si vedly velmi dobře. Třeba Čína by byla v tomto směru kapitola sama pro sebe.

Zajímalo by mě, co ty vlastně víš o kultuře starých Slovanů, nebo o jejich náboženství. Říká ti něco pojem Tripoli Cucuteni?

Obhajuji neobhajitelné a vysvětluji nevysvětlitelné pro Vás pane Voříšku, Vám už ze své strany nic nevysvětlím. Já vím co píši a proč tak píši, proto tak budu psát dál a pozměňovat jen to, co sám uznám za vhodné. Mám i čtenáře, kteří mají na mou tvorbu jiný názor a vůbec jim nepřijde, že to, co mi vytýkáte, je nějakým nedostatkem. Pravda, mám jich tu málo, ale jsou, a proč je jich tak málo, je mi také jasné.  

Nejsem vůbec zdazný na internetu, ani na Písmáku... sice tu jsem léta, ještě mnohem déle nez uvádí statistika, ale pořád bloudím po povrchu, spoustu rubrik jsem ještě neobjevil, s nikým moc nekomunikuji...

Patrně jsi si změnil nick, takže snad děkuji tomu správnému člověku!

Díky za čtení, o tipech, přízni a nepřízni čtenářů i redaktorů snad jindy, trpím totiž

neustálým nedostatkem času a abych nějak uzavřel své dílko před smrtí, tak se už nesmím zdržovat jinými, i když některá bych si přečetl rád. Mám doma rozečtených asi 9 knih,

rozepsaných mnoho básní a času tak málo...

Mimochodem, mám to stejně jako ty, když vidím, že se dílo nelíbí, tak jej mažu,

ono jde o mnoho jednotlivostí-třeba o čas, den, kdy jej zveřejníš, zda ti ho pochválí redaktor, jestli jsou pod dílem např. nějaké půtky, přenice, či urážky ap.

Já jsem přišel na horší věc, která mě kdysi překvapila, čím lépe píšeš ve svém žánru, tím máš méně tipů, protože lidé obecně neumí básně číst, také jsou rádi, když mohou konstatovat, že píšeš h§ře než oni atp. K čemuž tedy nakonec došel každý básník, jen si to člověk musel prožít, aby ta slova zažil!

Tip hovoří o popularitě, nikoliv o kvalitě, no a populární je to, co je zrovna v kurzu, co je schopna veřejnost pojmout, pochopit, a nebudeme si lhát, mé existenciální básně jsou sice prožité, ale já žiji životem, který ostatní neprožijí, kdyby věděli, tak by ho ani prožít nechtěli, i když navenek může vypadat atraktivně. Ale o tom je má trilogie...

Povahu člověka nezměníš. Ahoj a třeba se ještě potkáme, jfj

Pane Voříšku

chápu, že jsem se Vás, jakožto udělitele výběru pro tuto báseň, trošku dotkl, ale já jsem zde připojil zase svůj, teorií a praxí prověřený básnický pohled na tyto věci a postupy. Já se vždy snažím o jednotu obsahu a formy (i za cenu určitých logických rytmických proměn, ve vztahu k obsahu), takže taková disproporce jako je zde, střídání 8 a 6 slabik ve verších, mě musela nutně zarazit. Napsat dobře báseň, zde třeba v jednotném osmislabičném verši (případně i s vhodným zkrácením některého z nich), by bylo náročnější, ale kvalitativně přesvědčivější. 

Je vidět, že umíš pracovat s rytmem. Za to je konec konců výběr. Kritiky, že střídání slabik ve verších 8 a 6 zní naivně komicky, si nemusíš všímat, to je ničím nepodložená a nesmyslná teze.

Ona jinde zmiňovaná jednota formy s obsahem, v kritikově praxi znamená - dopustil jsem se rytmické krpy? Tak právě v tomto místě mám takový obsah, že tu disonanci vymaže. Jenže ono to nejde.

pro Rhodesie

Mám chovnou stanici, ze Zátorské tvrze. Frýdu. Máme postavený domek na místě, kde byla kdysi tvrz.  První vrh a objevily se vady. Pak jsem zjistila, že má sešvindlovaný rodokmen. Když jsme jí vzali štěňata, měla falešnou březost, bláznila. Už jsem ji na radu veta nenechala připustit. Ale chybička se vloudí. Čekala štěňata. A málem mi umřela. Ochrnula na zadní nohy. Byl to boj. No, jsme spolu. Jsem v kontaktu s majitelkou Angie, tenkrát si je sama vybrala.  Agar je mrtvý. O dalších nevím... To je život. 

pro Janina6

Kocouři jsou šelmy, že, tak jako psi, nikdy nevíš, co si doopravdy myslí...  Vyšla jsem před kancl, krmíme tam kočky, co odhazujou lidi. Jejich počet se pořád mění. No a byl tam. Hladovej kocour a jak jsem otevřela dveře, tak na mně příšerně zavřeštěl. V překladu, ty krávo jedna, mám hlad!  :) Teď chodí jen jedna, mám pocit, že je někdo nechal odejít...

Taky to znám. Tenkrát jsem si myslela, že umřu já. Nechtěla jít pod zem a já nejsem schopná ji někde rozptýlit. Beru si ji s sebou na oblíbenou lavičku, pijeme kávu, koukáme co včely, mluví ticho. Jednou se schylovalo na bouřku, začaly padat první kapky a došel s ní manžel, začíná pršet, aby ti nezmokla... To je láska. Ta báseň je krásná. 

Aleno, díky za připomenutí téhle pěkné básně. Všimla jsem si vlastně náhodou, žes tu napsala komentář určený mně. Nový Písmák s avízy pouze zúčastněným, zato ale všem, je pro mě totéž, jako Písmák bez avíz... Ano, ta báseň se ti moc povedla, ale já bych ji vlastně s tou "bubnovací" srovnávat nechtěla. Určitě je formálně zdařilejší, ale to není jediný důvod, proč na mě báseň zapůsobí... Obě mě zasáhly a obě mají pro mě něco "do sebe". Taky se občas ptám na smysl různého svého konání, ale zrovna psaní je mojí potřebou a radostí, takže pro mě smysl má... a pokud se dostane ke čtenáři a taky mu něco přinese, tím líp... To je taky hlavní důvod, proč se mi líbí na Písmáku. Je fajn se učit, ale proč se trápit, že ze mě není druhý Hlaváček? Času je tak málo. Ať se ti daří!

Možná ještě na vysvětlenou. Jedná se vlastně o jakousi alegorii. Žena jako zástupkyně Matky Země byla v tomto světě zneužita a její propojení s Velkou Matkou zničeno zásluhou démonů, kteří vytvořili církvema na ovládání lidí. Chrám Ženy je Luna spojená s přírodou a stvořením života na Zemi. To je podstata a úloha všech Žen. Vše ostatní je snaha o její potlačení ve jménu násilí a zla. Když vidíte někde ženu jako prostitutku je to pouhá karikatura.  Skutečná tvůrkyně se probudí málokdy a je ve spojení se Zemí a Životem, nikoliv ničením.  To je záměr démonů. Akt nového Života je propojení s Vesmírem, Tvůrcem, uvnitř Srdce a Zemí. Tak to vzniká skutečný Vědomý život. Ostatní je jen parodie života, nebo-li živoření. Žena je pak zmatena iluzí materialismu a netvoří, ale ničí postatu záměru. Jakékoliv připoutání tvoření k nějakým materialistickým pojmům vede k ničení Života. Cestou Života na Zemi je jeho očištění a návrat k Jsoucnu. To je skutečný záměr života a úděl bytostí na Zemi. Země je zázračný svět, v němž se může jakákoliv myšlenka nebo záměr stát realitou. A to vše bylo v ženě, jako matce rodu zemského odepřeno.

Každé ráno jím už celé roky jednu červenou cibuli, smíchám s tuňákem v rajském protlaku, /chytám v akci/, přidám nať z libečku a petžele a jeden grahamový rohlík,.Zapíjím kávou. A každé ráno se na ni těším. Na všechno. Koupila si elektronickou cigaretu s tabáčkem, třikrát potáhnu, mám ráda tu vůni. Moc.  Víc nic. Připomněl jsi mi někoho. No, ona tenkrát obvolala všechny jeho holky a to byl nářez...slečny o sobě nevěděly. Koupila bych si chránič na zuby.... :)

děkuju, moľko, fajn vidět, že jsem se jednou taky trefila i tvým směrem :) když píšu mám zavřený oči

Norsko1, přesně! :D Vůbec neotvírat 

Benetko, něco bych ti odepsala ... ale víc otrávenej už bejt nemůžeš :)  - kolik krokusů?

Philog, je to o lese, teda našem okraji, nic hlubokýho ... jen ty okusy. A liška měla tmavý punčošky ... :) jako fakt. Ale časově jsem ji trochu posunula, lítala u nás loni v létě -  a třeba zas - nevěděla jsem, že můžou mít i černý :)

Břízo, ó ... ani nedýchám, abych ani písmenko ... ego tam teda je, ty okusy mě vždycky naštvou. Ale chutnaj :) no, neožeru půl stromu. Děkuju za vzletnost tvých větví (chtěla jsem oplatit - jen mi to víc sedí zadkem na zemi - no co už teď :)

Rhodesie ... u nás má jehličí oči a když se mu podíváš pod sukně ... jsou tam kopejtka :)

Biskupe ...

Alenakar: Nikdy jsem nevynášel svůj vliv na komunitu Písmáka, navíc jsem do ní nikdy nepatřil a za jejího příslušníka se nepovažoval – to bych si jen cosi nalhával. No a kde jsi přišla na to, že ženy jsou méně sobecké a sebestředné, než muži? Patrně v nějakém feministickém kavárenském hloučku. Neřvou snad ženy pořád dokola, že požadují rovné uznání jako muži? A nevypovídá to snad jasně o tom, že si potřebují načechrat (abych použil tvůj termín) svoje Ego víc, než jim přísluší? Přitom se pitvorně snaží zesměšňovat mužskou intelektuální převahu svými slaboduchými požadavky na „vyvinutý smysl pro humor“, čímž samozřejmě ponižují váhu i význam jakéhokoli vztahu. No a když se tak hlásíš k odkazu čínského filosofa a taoisty Lao-c', měla by sis přečíst také jeho moudrý aforismus, který zní dosti jasně: Ženský element vítězí nad mužským svým klidem, který mu dává poloha dole.

Alenakar: Mám obavu, že o předkřesťanských kulturách a společenstvích nemáš ani ponětí. Vypovídají o tom tvé invektivy, že ženám nepřisuzuji „významnou úlohu“. Samozřejmě ji měly, a nikterak to nezpochybňovalo daný patriarchální řád. V historii byla spousta královen a vladařek, když se nenašel vhodný mužský dědic trůnu. A bylo to pouze v dobách feudalismu a dědičného práva šlechty na trůn či jiný mocenský stolec. V dávnějším starověku a pravěku, např. v dobách védské kultury Slovanů, Árijců a všech dávných civilizací vládli zásadně muži a volily je sněmy (věče, kopy) vážených mužů rodu. Do politiky mluvily ženy pouze ve fázi rozkladu civilizací, jako byla ta římská a dnes ta naše západní. Legenda o Libuši spadá do období christianizace západních Slovanů, kdy západní katolická moc pracovala na rozkladu a genocidě slovanských národů. Zářným příkladem je kníže Vladimír, který byl pod vlivem židovské manželky a v rámci christianizace Kyjevské Rusi vyvraždil 9 milionů obyvatel – slovanských starověrců.

Alenakar: Znám ty směšné teorie všelijakých antropoložek, pro něž přání je otcem myšlenky a v důsledku i „vědeckého“ závěru. Stejně tak soudy všelijakých historiček, co si vykládají řeckou mytologii podle svých potřeb, a v neposlední řadě slípek – filosofek, co si přizpůsobují filosofické systémy minulosti k vlastní potřebě, aniž by chápaly, o čem ta filosofie vlastně je. V ní se totiž ženská otázka nikdy neřešila – nebyl žádný důvod, protože ženy měly vždy svoji váhu takovou, jaká jim náleží. Nejpůvabnější jsou ovšem absolventky genderových studií na filosofické fakultě. Žiješ v iluzích a falešných dojmech. První reprezentantkou moudrosti byla Sofía, a ta původně pocházejíc z Pleromatu pojala ideu, že se stane stvořitelkou i bez Boha, a výsledkem byla zrůdná bytost – a tak se zrodil Demiurg, chtonické božstvo judaismu a křesťanství. Nepředpokládám, že na mé argumenty adekvátně „zabereš“, tak pro tebe bude lepší mlčet.

Alenakar - pokusila ses odvést řeč někam jinam a použila jsi k tomu argumentační klam, a sice úhybný manévr čili red herring. Já jsem přece nepsal o štěstí a v čem spočívá (ani náznakem), nýbrž o tom, na jakém principu fungují reklamy a jakým způsobem ovlivňují lidi. A nepsal ani o metodách reklamy a jejích zobrazovacích prostředcích, tedy běloskvoucích úsměvech z reklam na zubní pasty, ale o tom, že dozajista nějakou zubní pastu používáš a že si ji vybíráš podle nějakého klíče, což je právě moment, v němž tě ovlivňuje reklama, aniž si to uvědomuješ, nebo aniž jsi ochotná to připustit. 

Už jsem si všiml v debatách s tebou, že se ráda stavíš do role "světce" či poustevníka (působíš na mě dojmem otce školastika z filmové pohádky Hrátky s čertem), který stojí mimo hemžení obyčejných lidí. Proto jsi také použila Lao ć. Já proti tomu nic nemám, ostatně je to tvoje věc. Kdyby tomu však tak bylo doopravdy, tak bys neměla důvod vést se mnou na internetu tuto debatu, ba ani napsat a prezentovat zde báseň Cesta tmou.

J.V.G.,

v Hlaváčkově básni jde o rozmlženost, jakousi snovou neurčitost, která se ale dotýká největších hlubin lidského nitra... Jediný silný úder do bubnu by zabil onen jemný tok asociací, pocitů a myšlenek, který "hudba slov" vyvolává.  Přesto by zajisté bylo možné vytvořit jakousi "protibáseň k Hlaváčkovi s dokonalým rytmem a s kontrastním obsahem. Bylo by to ovšem tak obtížné, že by to málokdo dokázal. Neznám nikoho, kdo by to mohl dokázat.

kvaji,

možná máš pravdu v tom, že v někom mohou reklamy vyvolávat dobrou náladu a že běloskvoucí úsměvy z reklam na zubní pastu jsou "pozitivnější" než zprávy o válce nebo o zemětřesení. Ale copak štěstí spočívá v tom, že se máme (materiálně) dobře? To mi připomíná Horáčkovu písničku Štěstí je krásná věc, kterou zpíval Richard Müller. Mně jsou ukradené kartón Malborek, porcelán s modrejma cibulkama, pět kilo uheráku i džínsy Calvin Klein...  To že jsem "paleokonzervativní", pro mne znamená především skromnost ve stylu Starého mistra Lao ć :

81

Poctivá řeč se nekrášlí,

krásná řeč zase není poctivá.

Kdo je dobrý,

věci neliší, o ně se nehádá,

kdo věci liší, o ně se hádá,

ten není dobrý.

Kdo ví, ten se v učení nešíří,

kdo v učení se šíří, ten neví.

Světec nehromadí:

čím víc lidem dává,

tím víc má,

čím víc lidem dává,

tím víc mu přibývá.

Nebeské Tao

bez škody prospívá,

světcovo Tao

bez přemáhání pomáhá!

Dřív jsem si neuvědomovala, že Lao ć měl co říct i k reklamám.

Krásně napsané, Tip. Nejvíc mě oslovily následující verše:

Být aspoň k stáru Král, hrát písně pro davy

jak satyr Marsyás na cizí píšťalu.

Sednout si na skálu, ať tóny z křišťálu

dál příboj rozbíjí, než hrou se unavím.

Pod pustým pobřežím, kde nikdo nepřistál,

vždy zmizí v ozvěnách tonoucích ohňů nach

a zítra - další hra...  Ta marnost planých snah!

Budu se učit však třebas let čtyři sta.

Zoroastere,

aha - tak tedy všechny nešťastné ženy si za  svůj zlý osud mohou samy...  Muži naopak nemohou nikdy za nic. Nežiješ náhodou na nějaké jiné planetě?  Jistěže existují i "zlé" ženy, ale bezohledných, sebestředných a sobeckých mužů je neporovnatelně víc. Pro spoustu chlapů je jejich velké ego a "skvělá" image víc než jakýkoli vztah. Snad máme právo udělat si z takových načechraných pávů občas legraci a pobavit se mezi sebou (třeba i prostřednictvím básniček) o oněch "nepodstatných" vztazích, které pro tebe nic neznamenají. 

A že my neděláme nic pro Písmák, zatímco ty jsi pro komunitu velkým přínosem?     Vždyť se stačí jen podívat, jakou má kdo čtenost, když už pominu tipy a výběry.

Janino,

tahle parafráze na Hlaváčkovu báseň Hrál kdosi na hoboj byla labutí písní Musašiho. Po letech už ji neprožívám tak jako kdysi, ale přecejen - je tu snad jakýsi rozdíl mezi touhle etudou a Bubnováním za Karla Hlaváčka...

Stejně jako kdysi Musaši se ale i já ptám: mělo vůbec moje hostování na Písmámu nějaký význam?

Kdybych se naučila psát za čtyři sta let stejně dokonale jako Hlaváček, všiml by si toho vůbec někdo?  A záleží už dneska na tom? 

Alenakar - píšeš, že kupuješ jen takové věci, které potřebuješ a že na ty reklamy nikdo nevytváří a mně připadáš v tomto směru hodně naivní. Já v televizi přetáčím reklamy, protože pořady, které mě zajímají, sleduji se zpožděním.

Nicméně mě i tebe, jako ostatně každého, pokud nežije jako poustevník v odlehlých končinách, reklama a public relations ovlivňují. Je totiž dobré si uvědomit, co je reklama. Je to "dobrá zpráva", která je protikladem "zprávy novinové". Novinová zpráva informuje v principu o tom, co se stalo špatného či mimořádného (například když se prostřednictvím médií člověk doví o tom, že spadlo letadlo, říká ta zpráva zároveň, že je to mimořádné a tudíž komplementárně k tomu, že většina letadel bezpečně doletí k cíli, jde jen o to, zda si to respondent takto uvědomí, nebo nabyde dojmu, že se svět řítí do zmaru a pád letadla je toho jen dalším důkazem), kdežto reklama přináši naopak dobrou zprávu pro příjemce (cílovou skupinu) tím, že nabízí uspokojení jeho určité potřeby, přičemž tu potřebu sama také vytváří. Věřím tomu třeba, že si čistíš zuby a používáš k tomu vedle kartáčku i zubní pastu.

A kterou zubní pastu si koupit? A tu přispěchá reklama a řekne například, že zubní pasta, kterou nabízí, nejen zbaví zuby plaku, ale zároveň ošetří dásně, aby z nich při čištění netekla krev. V tom okamžiku zpozorní všichni, kteří takový problém mají a někteří si dotyčnou zubní pastu koupí. Jsou však lidé, kterým krvácí dásně, ale reklamy nesledují. Nicméně potřebují problém s krvácením vyřešit, a tak se zeptají buď známých, jaká zubní pasta jim pomáhá, avšak ti známí už reklamou ovlivněni jsou a v tom duchu jim doporučí určitou zubní pastu, nebo se dotyčný obrátí na zubaře, a ten je zcela bezpečně ovlivněn reklamou, nebo dokonce zainteresován určitým výrobcem zubních past, a rovněž nějakou zubní pastu doporučí. 

Tak takhle ve zkratce působí reklama (přímo i nepřímo) a ovlivňuje i ty lidi, kteří si to neuvědomují. Pro konkrétní reklamu jsou podstatní lidé, kteří tvoří cílovou skupinu. Například mě nijak neovlivňuje reklama na auta Mercedes, protože jejich ceny jsou mimo moje finanční možnosti, tudíž nejsem cílovou skupinou, ale reklamy na zubní pasty a jiné produkty, které potřebuji a tedy kupuji, mě jistě ovlivňují.

Jinak ti přeji hodně úspěchů ve snaze vymanit se i ze spárů internetu, respektive publicity, což mi připadá u básnířky sice absurdní, ale já tvým pohnutkám nemusím rozumět.

Zoroastere,

ale pokud se vrátíme před křesťanství, ocitneme se ve společnosti, kde hrály ženy docela významnou úlohu, a tak nevím, jestli by se ti tam líbilo.

Ani v křesťanské éře nebyly ovšem ženy až tak nepodstatné, jak si asi namlouváš. Když pomineme významné panovnice, jako byla třeba Marie Terezie, mnohé šlechtičny se mohly stát v českém království jakožto vdovy "paní vladařkou" a spravovat dominium a nevedly si při tom špatně.

A co třeba naše předkřesťanská kněžna Libuše?

Zoroastere,

to to abych raději mlčela... Ale nevím jestli jsou pro mne směrodatné zvyklosti pralesních kmenů někde v Amazonii. Jenže - jiný kraj, jiný mrav. U různých sibiřských domorodců byly zase šamankami většinou ženy, takže muži mlčeli, když mluvily ženy.

Ty se sice považuješ za mnohem vzdělanějšího, ale pokud bys chtěl studovat třeba šamanismus, doporučovala ti autora jménem Mircea Eliade.

V Evropě odsunulo ženy do pozadí teprve křesťanství. V původních náboženstvích hrály ženy naopak velmi významnou úlohu, což se křesťanství snažilo vymazat z paměti lidu, stejně jako vzpomínky na antiku. V antice byla bohyně Pallas Athéna, bohyně moudrosti a moudré války (!) velmi významná a ctěná, zatímco zuřivý bůh války Áres byl spíše jen obávaný či vysmívaný vzteklý blb. Nepřipadá ti to trochu v rozporu s tvými patriarchálními představami o historii?

Ženský princip byl brutál

kvaji,

reklamám skutečně moc nerozumím. Jsou mi tak odporné, že kdykoli nějaký TV pořad přeruší raklamy, okamžitě přepínám na jiný kanál.

Kupuji si jen takové věci, které potřebuji a na ty reklamy nikdo nevytváří. Reklamy většinou přemlouvají ke koupi zbytečností, které člověk nepotřebuje a bez kterých se lehce obejde.

Věřím, že se mi časem podaří oželet i internet, protože toho, čeho jsem chtěla dosáhnout, na Písmáku stejně dosáhnout nemohu. Popovou básnířkou bych se mohla stát pravděpodobně jen na Instagramu, ale cena, kterou bych za to musela zaplatit, je pro mne nepřijatelně vysoká.

Připomnělo mi to řeholní sestru Mariolu, Cyrilometodějku, jak je příslušníci vládnoucí strany vyhnali z ústavu z Velehradu ... a vbrzku pozavírali ( Mariolu na  2 roky za to, že se s dětmi, které se ptaly, kde je pan ..., kterého stbáci zatkli a uvěznili, za něj pomodlila). Připomnělo mi to, jak pak vypadala péče o postižené dívky v rukou civilního perzonálu. Jak šly holky mentálně a v dovednostech dolů, když přišly o milující řeholní pečovatelky.

to nevím, ale napsal jsem to jako pobavení nad lopotěním se :D

- vem si, cca 6 let až celý život se integruje nový člověk do společnosti, 15/25 let ztratí znovustudiem, protože se znalosti nepřenáší. jak jednat s druhými se také učí x let až celý život, mezitím musí pracovat a zajistit pokračování rodu a najednou ho dávají do hrobu a je konec a může celé divadlo absolvovat jako navrátilec znovu :D:D:D

pod dílem je odkaz Norsko, stačilo na to kliknout a dozvěděl by ses úplně sám na stránkách stomatologické kliniky, že běžné amalgámové plomby, které se používají 150 let, způsobují chornickou otravu rtutí:

"Stale vdechování malých davek rtuti může vést až k chronické otravě rtutí. Což je poměrně běžný jev, ale kvůli množství rozmanitých projevů a absence jasného obrazu jej lékaři nediagnostikují. Symptomy chronické otravy rtutí se vyskytují velmi často a je málo pravděpodobné, že je vy nebo váš ošetřující lékař bude dávat do souvislosti s otravou rtutí. Mezi základní příznaky může patřit bolest hlavy, problémy s pamětí, únava, zažívací potíže nebo deprese."

a tak by ti samotnému po navštívení článku došlo na co toto dílko naráží, anebo ti to tady můžu vypsat, to je asi taky možnost :D:D

Delfíne, problém s odhlašováním již není, stačí u přihlášení zaškrtnout: "Pamatovat si mě" a budeš přihlášen trvale. u komentářů je všude možnost otipovat jak komentář svůj, nebo cizí. jo, kliknutím na samotnou hvězdičku hodí tě to nahoru, musíš přímo kliknout na slovo "dát tip", objeví se tam 'fajfka' a když načteš znovu tu samou stránku kde jsi, tak se to propíše, takhle funguje i tip k dílu.

ale jak to běží na mobilu netuším, ještě za předchozího Písmáka jsem zkoušel mobilní verzi a došel k názoru, že je nepoužitelná :))

Aru, když už si trochu víc zběhlý neopísmák, neshazuje zde tedy časovka, nemusím se někde trvale přihlašovat? A ještě taková záhada: Co ta jména za "Dát tip?" Jednou tam jsou, jindy ne...

A jak Janina 6 tvrdí, že už nám zatrhli množení tipů, tak jsem u tebe i u ní dokázal, že ne! Takže asi půjde dále i tipovat sebe sama. Já to jinde udělal nechtěně, když jsem na mobilu ťukal opakovaně na tu hvězdu, abych zjistil, k čemu je! Hodí mne nahoru na poslední příspěvek. Jen by to chtělo ještě tlačítko pro pohyb opačný, když okno pro komentík je pro změnu až dole! Na mobilu nejsou na klábosnici tlačítka jako end.

+xb já to nechápu, to mi závidíš, že jsem napsal trilogii Duše sebevrahů?

Tak napiš a vydej svojí, to je nejlepší lék na závist.

Protože jsi jiná generace, tak jsi určitě schopnější v IT a možná i praktičtější než já.

Myslím, že knížka o Zeleném údělu by byla mezi ... docela úspěšná, možná že by se ocitla i v osnovách mladých..., ale problém by byl, kdyžby jednou zvítězil rozum.

+xb nevím, měla-li to být omluva, pak ok; měl-li to být pokus o báseň... pak doporučuji ji napsat v jednom příspěvku, i když také je to novátorství napsat to v 5, ale lépe by se to četlo.

slovo JABLKA je ale nějak mimo míšu, alespoň z mého pohledu, ale nevylučuji i jiný pohled.

Dobře mi tu není, již v podstatě nepíši, čekám na SMRT, jak se můžeš dočíst v mé stejnojmenné básni. OK, buď zdráv a až napíšeš opravdovou báseň, nejlépe pak v rýmu, což je ta těžší varianta poezie, dej mi avízo... a neboj, nejsem jako ty, nadávek se tam nedočkáš!

+xb

takže to zopakuji, sám jsi nenapsal vůbec NIC, jsi tady měsíc a vyhrožuješ smrtí, resp. přeješ mi smrt! OK, kdybys věděl komu vyhrožuješ, koho sis vzal do huby, tak bys nestačil utíkat... ale, před smrtí neutečeš, což pochopíš až investuješ 9999 kačerů a dozvíš se z mé trilogie co tě čeká!

Už neotravuj, jsem tu kvůli poesii, ne kvůli zamindrákovaným neumětelům, vrať se na FB, tam si můžeš nadávat se stejně kvalitními "umělci"! Nejenom žes mi neodpověděl kam řadíš svůj příspěvek z hlediska formátu, ale ani jsi nepochopil, co jsem po tobě chtěl a na co jediného odpovídám... holt, komu není shůry dáno...

Janino, ale já si nemyslím, že by to byla od Markéty schválnost. Spíš to přisuzuji rychlosti jak píše na PC a on ji to tak u každého řádku určí. Ona, jelikož píše "z jedné vody - šup na plot", jak by tu napsal jeden redaktor, tak si to možná ani neuvědomila. Jinak "schválnostem" se samozřejmě meze nekladou. To, co se zalíbilo Tobě (bez velkých písmen a interpunkce) je přeci správně, tak lze básně psát.

Originální obrazy na tradiční téma ;) Jak jsem tuhle báseň přehlédla? Ráda přidávám tip aspoň dodatečně. 

Ne, že by to bylo moc důležité, ale napadlo mě k Marcelinu konentáři o velkých písmenech na začátku řádků - mně to divné nepřipadà, beru to jako schválnost. Z moderní poezie jsem zvyklá, že to autoři ve volném verši používají poměrně často. Někdy to má zajímavý zvýrazňovací efekt. Sama to nepoužívám, mně se naopak zalíbilo u některých "vázaných" básní začínat všechny verše malým písmenem a vynechávat interpunkční znaménka, zdá se mi, že tím dávám čtenáři větší volnost, kam si umístí pomyslné předěly... ale to jen tak na okraj. Moc se mi líbí, jak píšeš, musím zpětně zapátrat, co jsem u tebe ještě přehlédla.

Tak to je, kouzelný svět dětí, a kouzelně jsi to napsal. Jednou jsem si usmyslil že si na něco stoupnu a to něco zvednu. Se mnou samozřejmě, a věřil jsem že to půjde... Proč ne? Proč nenechat fungovat realitu s fantazií. A taky, nejsme příliš úzkostliví ochránci svých dětí? Já jsem vždycky říkal: jen ať se otlučou, budou odolnější. Taky se mi zdá že propast mezi dětmi a dospělými, i rodiči, se stále prohlubuje a že si navzájem přestávají rozumět.