Poslední zajímavé kritiky

Já kdysi narazila na Arnošta Lustiga. Byl jako židovský kluk v koncentráku. Psal, že když o tom po osvobození mluvil, tak si všichni mysleli, že je blázen a nechtěli poslouchat. Tak nějak jsem to pochopila. A tak začal psát. Plakala jsem. Tenkrát v Praze vedl kursy tvůrčího psaní. Moc jsem ho chtěla poznat. ale na to bych neměla. A pak umíral. Takže jenom jeho knihy, a výstřižky. Jednou mi nějaká slečna napsala, že ji plácl po zadku a rozhořčovala se... asi nečetla nic. 

Nenávidím hokej, smrad v hokejových šatnách, lituju celulitidu těch malých kluků,. Ano, taky ji mají, /nejenom ženy/ a oni šikanu navrch. Nenávidím celou tu mašinérii za prachy. Tys tam nikdy nebyl. Tvoje děcko nevstávalo v noci a nejezdilo do Ostravy. Ráno trénink. pak škola, trénink, pozdě večer doma. A k tomu šikana. Fauly a Jip. Ani nákrčník nepomoh, když ti bruslí schválně přejede přes hrdlo. Tenkrát jsem se šprajcla. Medaile a sošky schoval. Nemluvíme o tom. 

Tátové, co si chtějí přes děcka vylepšit svý ego a mlátí ty malé kluky hokejkama po hlavách. To všechno jsem viděla. A víc.  

(Jinak znovu - i ke končícímu starému Písmáku.cz - připomínám: již nejméně dva měsíce je technicky - a zdá se, že i *obslužně - oživen (...) širokopásmový umělecký server Totem.cz;  

*(velikým problémem zde v minulých cca snad i deseti letech byla činnost několika tzv. hejtrů, kteří nejen sami publikovali mnohdy dosti nechutné příspěvky, ale navíc obtěžovali pod příspěvky i další publikující; - nechtěl bych to zakřiknout, ale zdá se, že redakce už v těchto případech docela razantně zakročuje...)

Snová

Stále cosi hrozí

ve snech noci, 

kde spěch emocí.

Jednou žalem prosí

kdosi v nouzi,

jindy málem kosí

mnozí bozi.

I jiný vzedmou vjem,

z moci vlídný sen,

jen ten zhlédnout.

Duch se vzpouzí horoucí

a probouzí vzduch z noci.

Strouha

Nová snová osnova smlouvá znova slova.

Mnohá touha pouhá, dlouhá obnova.

Drobná strohá ozdoba, dobrá od boha.

Souhra se rouhá, strouha ostrouhá.

Goro, vím, jací lidé bývají a jsou na ubytovnách a i když jsou někdy až v nuzných podmínkách, stále mají víru i naději v to lepší, jako ty stromy, které tak nehorázně ořezali a přesto zase vyrašily nové výhonky, za mne to haiku je, takhle jsem to cítila , když jsem tu řadu stromů viděla, ale když to z těch slov nečteš, pak je to pro tebe mini, ale i tak díky...

Stavební úpravy ve tvém snu by mohly souviset s pojmem "přestavba" za Gorbačovovy éry.  Ano - i Písmák prochází přestavbou...  Písmák je kolektiv, pro některé z nás asi reálně hospodský kolektiv a snová metafora Písmák = hospodský kolektiv mi docela sedí.  Pokud budeme od 1. 7. ještě existovat, moc mě zajímá, co se na nás následně nabalí, jestli vůbec něco.

Mrtví jsou mrtví (Rebeka), ale živí jsou živí a litwebu chybí hlavně management. Když budeme všichni jen stát se založenýma rukama a čekat, co se bude dít, nebude se dít vůbec nic.

Zeanddrichu,

to, o čem teď budu psát jsou dost brutální informace o chování predátorů v přírodě, takže jestli jsi moc útlocitný, ani to nečti. 

Velké kočky zabíjejí kořist různými způsoby. Většinou ji zakousnou, ale to vždy nejde. Třeba býk buvola kapverdského má pod krkem hustou hřívu. Proto ho lvi zabijou tak, že položí zvíře na bok, lvice mu leží na těle, aby se nezvedlo, a samec, kerý velkou hlavu, vezme čumák buvola do tlamy a zadusí ho. Zadusit musí lvi samozřejmě hrocha i nosorožce nebo slona.  Tak velká zvířata ovšem loví jen specializované směčky a těch je málo.   Menší zvířata velké kočky, včetně levharta, naopak zabíjejí tak, že jim překousnou míchu. Tygr zabíjí kořist úderem tlapy. Zlomí jí vaz. Úderem tlapy zabije i buvola.

Zeanddrichu,

zbytek komentáře mi neutekl, jen se kousek mazaného textu propadl kamsi hluboko.

Názor církve na čarodějnice a magii se v průběhu dějin měnil. Tuším, že kdesi v bibli je věta: "čarodějnice hubiti budeš", kterýmžto přikázáním se církev (a to rozhodně ne jenom katolická!) řídila. Na druhé straně ale existovali i papežové, kteří se sami věnovali magii. Dá se říct, že zvláště v době renesance byli papežové (jak to říct?) mnohem méně úzkoprsí, než jsou dnes.

Radovasne,

díky za hezkou dadaistickou básničku. Já mám ráda i básničky krásně absurdní, mnozí čtenáři jsou ale velcí tradicionalisté a od básníků očekávají, že budou psát něco podobného tomu, co už dobře znají, třeba tomu, co se ve škole museli učit nazpaměť. V internetových diskusích se často opakuje názor, že ten, kdo není schopen vyprodukovat žádné vázané verše, které by za něco stály, ten vůbec není básníkem. Je to podobný názor jako přesvědčení, že ten, kdo neumí kreslit minimálně jako Zdeněk Burian, vůbec není malířem.  Já bych chtěla psát hlavně pro čtenáře - tradicionalisty, kteří ocení dobré řemeslo. Podle stupidních doktrín modernismu, které zatemňují hlavu i mnohým tady na Písmáku, musí být "skutečný básník" originální. Proto mnozí tahají své metafory a svá slovní spojení až odkudsi z paty, takže většinou ani oni sami nerozumějí tomu, co napsali. V tzv. "literárním provozu" to dospělo až k neexistenci současné poezie, která se vypařila z novin a časopisů a v knihovnách nikdy ani nebyla. Musí to být fantastický pocit "originálně" neexistovat...

I přes buřtovitost alias podružnost celé záležitosti se přeci jen ještě jednou (a naposledy!) hlásím a podám přesnější vysvětlení. I když se poté objeví mezi „zajímavými kritikami“, kam ovšem samozřejmě nepatří.

Jednalo se o můj první komentář. Zde jsem nejdříve do textového pole překopíroval z wordu: „Peklem a tragédií pro mě tvoje dílko nebylo, tím je ale možná pro řadu chalupářů výskyt hrabošů.“ Koment jsem neodeslal, nýbrž se vrátil do wordu, původní text vymazal a napsal nový, trochu jinak formulovaný. Načež jsem opětně provedl svoje oblíbené ctrl c a v textovém políčku ctrl v. Ovšem nevšiml jsem si, že tam už trůnilo ono původní neodeslané souvětí. Dorazila k tobě tedy trochu podivná směs, kde se část v podstatě opakovala.

Jo, tohle veškeré další žvatlání jsem si nejspíš mohl odpustit, ale prostě mi to nedalo. Tvoje „vůbec netuším, co máš na mysli“ by mne dnešního večera dlouhé hodiny znervózňovalo a patrně též bránilo v poklidném usnutí. Tož jsem si – i za cenu eventuálního obvinění z grafomanství – ulevil... ;-)

Rebeka je mrtva a bez ní Písmák už není To ono. I bez dalších. Print mrtev, i další osobnosti. Mejdan končí ... přepisuju svý blbosti svých nicků do sešitu, bylo to vzrušující, ale agónie se blíží. Zažila jsem tu plno vzrušení i lásky mezi lidmi, i hezký setkání, i skutečný mejdany, i zklamání. Nic netrvá věčně ... the game is slowly over, nezadržitelně, milý mimochodný Edvarde :-).

Já nevím, mělo by to být smutné, tragické možná, ale to je vše. Ona na něj čeká na známém místě, jako už tolikrát, ale on nepřijde, už nemůže. Má starost co s ní bude, když tu už není. Ví, že ji to raní, trápí ho, že s tím nemůže nic dělat. Vlastně se omlouvá a sděluje, že jeho poslední myšlenka (květy trhané na louce) patřila jí. To je obraz, který jsem chtěl slovy namalovat. Moje schopnosti mají  ovšem své limity a proto se mi to asi nepodařilo beze zbytku vyjádřit tak, jak bylo zamýšleno.

Děkuji všem za zastavení a milé komentáře. 

Výskyt tvého dílka na Písmáku za tragédii nepovažuji. Činí tak ale asi lidé, kterým se na chalupě přemnožili hraboši.

(Daddy, pokud bych ti svými komentáři dělal ze života peklo, tak stačí říct a já se u tebe stanu neviditelným.) ;-)

Peklem a tragédií pro mě tvoje dílko nebylo, tím je ale možná pro řadu chalupářů výskyt hrabošů.

Z hran

Není jednoduché 

býti jednou duchem,

andělem z ran tělem,

jíti směle zněním

a směrem v klam jedním.

To se mění v prosté

chtění bdělé, v rostlém

zření, lpěním k ctnostem.

Z pout

Co život dá a upoutá,

na to z výhod dbá snů nota.

V opasku těch snových hlasů,

spěch času oslovit masku.

Z pout tou poznat zrod v souhlasu,

snad tmou postát pro svit jasu.

Já vím že to není o zlé vůli, Ireno. Jen si občas kritici poezie nad písňovými překlady neumí ani způlky představit, kolik kompromisů musí autor překladu písně udělat, aby zachoval to všechno dohromady když už ne na špičkové, tak na aspoň mírně nadprůměrné úrovni. Aby jeho překlad stále dával smysl, aby se držel originálu co nejvěrněji, aby se vešel do frázování melodie, aby přitom stále vhodně rýmoval a aby jeho výsledek aspoň nějak obstál v hodnocení, která bývají obecně kladená na samotnou poezii (kde je svoboda psát si cokoliv bez omezení). Ale oceňuju tvojí věrnost múze Erató a konzistenci v názorech, klidně tak pokračuj, od tebe to snesu :o)

Lev je skutečně, nic naplat, králem zvířat, aspoň tedy v Africe, kde se nevyskytuje tygr. V Asii je králem tygr, který lva na potkání zabíjí. V Africe se vyskytují specializované smečky lvů, které dokážou ulovit i velmi velká a nebezpečná zvířata: žirafy, hrochy, nosorožce a dokonce i dospělé slony. To tygr dokázat nemůže, protože většinou loví sám. Gepard je sice nejrychlejší a levhart zdaleka nejchytřejší, ale nejsou to vrcholoví predátoři. "Nevládnou" všemu kolem sebe.  Proto se papež může jmenovat zákonitě jen a pouze Lev. 

V případě kardinála Roberta Francise Prevosta ale nejspíš nepůjde o inspiraci přírodou, nýbrž předchůdcem na Petrově stolci Lvem třináctým. Ten řešil problémy víry za průmyslové revoluce. Lev čtrnáctý chce řešit problémy víry za současné další průmyslové revoluce, kdy člověka postupně nahrazuje automatizace a umělá inteligence. Jsem velmi zvědavá na to, jak se papež s touto situací a s dobou "postpravdivou" vypořádá.

Citlivá poezie, blízká tím, že čtenář má pocit, že už se to někde stalo právě jemu. Návrat domů, a co je tam. K čemu všemu se navrací. K prožitkům a pocitům, kde prim nehraje myšlení, ale to, co zalezlo za nehty. Nutí to podívat se ke kořenům svého domova. Svého Žižkova, který nese jen jiné jméno. A třeba naleznout taky něco, co už je zastřeno lehkým či hustým oparem.

hototo,

když jsem se minulý pátek vrátila z knihovny, měla jsem pampeliškovou náladu a dlouho jsem nad "tvým" námětem přemýšlela. Mé finální haiku (nebo spíš senrjú) na tohle téma by vypadalo asi takto:

Chmýří ve větru

Lysé smetánky -

Na zahrádce zůstává

má sivá hlava

Haiku se teď už na Písmáku kromě tebe prakticky nikdo nevěnuje a tak jsem se pokusila i o vázané verše na téma pampelišky. Mé vázané verše už ale taky skoro nikdo nečte, takže ti básničku posílám jako osobní dárek:

Pampelišky

Šedivé chmýří z pampelišek

odnáší vítr z jarních luk.

Foukal jsem do nich jako kluk,

teď se mi o tom krásně píše,

když vichřice mi čechrá vlasy

popelavější čímdálvíc.

Slovíčka letí slzám vstříc,

sentimentální budou asi,

nostalgická a kýčovitá

jak pro dětinský památník,

tak trochu tajný, privátní,

v němž veršotepec stáří vítá.

Zeandrichu,

jsem původním povoláním čarodějnice a tak tě budu muset poopravit. Elementálové jsou ve skutečnosti takzvaní živloví duchové. Gnómové jsou duchové Země, salamandři jsou duchové Ohně, sylfy vládnou Vzduchu a undiny, neboli nymfy, vodě. Dalo by se říct, že Dvořákova rusalka byla ve skutečnosti undina.

Když jsem se teď před tebou odhalila, doufám, že mě jako pravověrný katolík nepošleš na hranici. Je tady hodně pravověrných modernistů, kteří by mě na hranici rádi viděli.

Je tady

(Jinak znovu - i vzhledem ke končícímu starému Písmáku.cz - připomínám: již nejméně dva měsíce je technicky - a zdá se, že i *obslužně - oživen (...) širokopásmový umělecký server Totem.cz;    )

*(velikým problémem zde v minulých cca snad i deseti letech byla činnost několika tzv. hejtrů, kteří nejen sami publikovali mnohdy dosti nechutné příspěvky, ale navíc obtěžovali pod příspěvky i další publikující; - nechtěl bych to zakřiknout, ale zdá se, že redakce už v těchto případech docela razantně zakročuje...)

:::::::::::::::::

Pohádkové opět, Lucie... :).

(Poznámka: většina lidí už dneska víly tančit nevidí, jelikož béčkové vlivy světa je o *elementály prostě ošidí...! :)  )

*((elementálové - tzv. služebné bytosti tzv. druhé dimenze, kteří naši předci cca před sto až dvě stě lety viděli asi docela běžně; - tedy např. hastrmani, ..., stromoví duchové, ..., divoženky, víly, skřítci, ..., hejkalové, bludičky a permoníci :), etc.  ))

Safiáne, nezapomněla, zase víš víc než, já, nevěděla jsem, že se tam říká Žižkovský Betlém, děkuji za rozšíření mých obzorů.

Vím jen, kde je Betlémská kaple, v Prokopské ulici v mezi dvorku, pořádají se v ní koncerty, vystavovali a prodávali v ní obrazy, vítěžek šel na začátku války na Ukrajině na uprchlíky. Jednou (možná  i vícekrát, nevím jistě, byla jsem tam jen jednou) při noci kostelů tam hráli koncert  dříve narození rockeři, někteří přijeli že zahraničí. 

Hezké, Lído :) (a zrovna vřera večer jsem, po několika měsících snad, byl zase nakupovat v LIDLu na Ohradě... :) ).

Jinak se musím přiznat, že mne osobně Žižkov (zatím tedy) nějak moc netáhne (i když ale - když se zde ocitnu - docela rád posedím na některém zdejším upraveném náměstí, ..., a párkrát jsem byl i v *kostele sv. Prokopa (na Sládkově náměstí) ).

*(nevím, jak je tomu dneska, ale slyšel jsem, že kvůli tamějšímu neobyčejnému knězi tam jezdili někteří lidé na Mši pravidelně i přes celou Prahu... :) )

::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Poznámka pod čarou:  ..je zajímavé, že když mi do Prahy přijede (třeba) nějaká návštěva z jihu Moravy, chce (větinou tedy, kromě centra) vidět Žižkov..! :)  (a ne třeba Hanspaulku :), apod.)

... :).

Můj táta, už v pokročilém důchodu, docela pravidelně ještě tak před deseti lety vstával cca ve dvě v noci, a šel do kuchyně na těžkou (zásadně masitou) druhou večeři :), ..., a pak šel klidně zase spát; máma mu to nezakazovala (stejně by to asi nemělo význam :) ), ale říkala, že ona by po takovém jídle nespala týden... .) )..

(( ...)).

(Dneska už táta přece jen jí střídměji ( - i když jeho masožravost jej neopustila).

Nevím kolik lidí z mladších generací ještě zná a poslouchá Kryla. Z těch starších co znají stejně většina řekne: Výborný písničkář. Ano. Jenže... On byl hlavně geniální básník! A to že se mu dařilo své texty přenést do písní byl snad už jen bonus. U Tebe mám podobný pocit. Ale jak už tu bylo řečeno toto dílko je s hudbou teprve kompletní. Ten klavír a tón hlasu mě vážně dostal... ;)

Mně se to líbí. Krátké a dlouhé slabiky třeba folkař dokáže zazpívat úplně přirozeně, aniž by jejich rozložení muselo být kolovrâtkově totožné... Poupravila bych leda slovosled pro "hladší" rytmus ("číst, hrát si a psát" - změna "hrát si, číst a psát") a slova "číst, být, zřít..." vedle sebe se dost špatně vyslovují, posluchač by nemusel dobře rozumět. Co to třeba rozvolnit "být a zřít a snít"? - "číst" máš beztak v další sloce. Ale to jsou drobnosti, text je moc fajn.

Liduško, díky :-))). Také ráda vzpomínám na naše setkání ve Vesuvu v Karlíně a na krásnou kytici, kterou jsi mně dala :-))). Jinak Vesuv už je také minulostí, skončil v roce 2015. Při svých vzpomínkách na Žižkov jsem zapomněla uvést Pražačku, kam jsem chodila dva roky do školy, a ještě ruiny bývalé kolonie Židovských pecí, kudy jsem občas procházela cestou ze školy (do školy jsem jezdila tramvají, tenkrát tam jezdila 16, která končila Na Vápence u žižkovské vozovny). A ještě musím zmínit Ohradu s krásným výhledem na Palmovku a Libeň - to byly další moje dalšé procházky v mládí. Zajjímavou dominantou na kopci byl plynojem "balon", ale ten už patřil k Libni. 

Možná sis, Lído, říkala: Hurá, konečně mě ten opičák přestává pokaždé bombardovat těmi svými komentátorskými výšplechty a výplody. V tom případě pro tebe žel – není tomu tak. Já i tentokrát krátce po zveřejnění něco napsal, ale možná se to cestou ztratilo. Nebo jsem se dopustil chyby při odeslání.

Vidíš, tak jsi ani tentokrát nakonec neunikla z mých spárů... (Přesto neztrácej chuť do života.) mrk

Narciska milující lekníny jsem byla i já. Měli jsme v našem jezírku opravdu krásné lekníny: červené, růžové a bílé...  Moc se ale rozrostly a kazily vodu, takže jsme je museli dát pryč. Jde  především o (krásné) ryby. Na ty musí být vidět.

Teď mě napadlo senrjú na tohle téma:

Narcis nad vodou -

Je vskutku krásnější on

nebo kapr koi?

Josephina: tohle je trochu unikátní, normálně nepíšu na objednávku, ale ozval se mi kamarád že potřebuje text písně ke svojí hudbě a já měl zrovna hodně tvůrčí období, tak jsem si střihnul tohle, on to pak odmítnul že mu tam nesedí krátký a dlouhý slabiky na tu hudbu, inu já jsem hudební analfabet, hodně poslouchám a ocením melodii, ale tvořit hudbu nebo na hudbu neumím, tak z toho zůstala báseňka a je tady :)

Benetko,

na litwebu pana Kaleckého to zkusím. Z Písmáku odešli prakticky všichni mí někdejší příznivci, takže se pokusím získat nové čtenáře. Žádné iluze si v tomto směru ale nedělám. Sociální život se přenesl na velké egocentrické sociální sítě, takže náš pokus oživit mrtvý litweb bude jen tragikomický donkichotský pokus resustituovat cosi, co už není životaschopné.  Jak ráda bych se mýlila!

Zajíci,

i když nedaleko mého bydliště jsou hned dva hrady, jeden dokonce poměrně významný, tohle není básnička o historii. Jde tu spíš o hru symbolů. Mnozí z nás jsme celoživotně bránili nějaké postoje a ideály, ale život nás převálcoval, válku vyhráli naši nepřátelé, převládly zcela opačné postoje a ideály, než jsou ty naše. Náš (možná statečný) boj už absolutně nikoho nezajímá. Neexistujeme. Znamená to, že odvaha a statečnost už nemají naprosto žádnou hodnotu? Pro lidi rozhodně ne. Možná mají nějaký význam jen pro karmu. Křesťan by řekl: pro Boha.

Pro Evženie

Mám teď někdy pocit, že čím tlustější, tím menší legíny a podívejte se na mně. Musíte. Je fakt, někdy není úniku. Tady u nás hlavně cikánky. Teď naposledy před poštou. Kočárek, na chodníku složený nákup, balíky cukru a tak. Ale možná mají včely. Já kdysi jako malá holka dostala na záda batoh a táhla v něm deset kilo cukru na přikrmování včelstev. Měla jsem krásné dětství, myslím si. Ale jsou i vyjímky, můj první komentář. 

Paráda. Kdysi jsme byli v Praze za dcerou a pozvali nás na jídlo, seděli jsme v zahradě. Myslím to byla Konírna...U zdi byl stůl pro dva. Seděla tam dáma, bylo jí hodně a byla krásná. Pro mne určitě. A naprotí ní střízlík. Jedla obří pizzu, on nic. A celou dobu se na ni díval, jako by byla posvátný obraz. Miloval ji, to bylo zřejmé. A mi tenkrát došlo, že záleží na něčem, co ostatní nejsou schopni vidět. Jenom ti dva. A jestli tenká nebo tlustá, je to jedno. 

Philogyny,

toto je moje podání první části Máje K.H.Máchy, přejímající oslavu přírody a lásky, ale i tragédii příběhu, který se rozvíjí v Máchově díle. Není to ucelená báseň, jen inspirace úvodní částí. První dvě sloky oslavují 1.máj, třetí již navozuje další děj, podobně jako je tomu v předloze. Je to o oslavě máje, času lásky, i o nešťastné lásce.       

Norsko, u nás před poblikujícím televizorem semo tamo poletujou moli. Kdysi jsem oslovila souseda. Z jejich šopy k nám putovaly doslova kolonie molů. Byli všude. Skladovali tam králičí kožky vypnuté na rámech, nikdo je už dávno nechtěl. A taky ořechy. Byli tak hamižní, že lezli k nám do zahrady a obírali i ty naší straně - přesah větví. A taky naše švestky na slivovici. Bez přesahu. Pokazila jsem tímto poněkud sousedské vztahy. Měla z toho legraci, že. Ale ti moli doma až tak legrační nebyli...

pro Alegna

Myslím si, že to byl od tebe hrdinský počin. Ode mne svým způsobem, taky, shrnula myšlenky a podala ven. Včera dělala závozníka, pak les a pak už byla unavená tak, že usnula dřív, než ty mý nohy....děkuju. :o)

Pro Janina6 

Taky děkuju. :o)

Pro Gora

Tak napotřetí děkuju, je to moje šťastné číslo. 

Josephino, kdyby jenom jarní, pořád jsou nějaké a to je fajn. Lepší toužit, než býr mrtvý...a tak hezké odpoledne, jdu se psy les, už čekají... :o)

Liduško, báseň je pěkná, potěšila mě a připomněla dávné procházky po Žižkově, který mám moc ráda - Vítkov, Parukářka, Koněvova, Olšanské náměstí a nákladové nádraží, které už bohužel bylo zrušeno. Mými posledními a častými zastaveními na Žižkově byla kočičí kavárna Kočkafé v Bořivojově ulici, která je bohužel už také minulostí a zůstává jen v mých vzpomínkách...

Máj 

Slunce ke spánku se klonilo, 

v oblacích kouzel a červánků. 

Byl první máj, večer snů, plánků, 

kdy již o lásce vše snilo. 

Hrdlička, slavík zpěvem touhy, 

ve vonném háji, v květech stromů. 

Voláním svým po sletech domů, 

máj tak vítal jménem mnohý. 

I v bolu pláč tu slyšen tichý, 

kde jezera šum, v křovích stinných. 

Z jakých vidin, poví, že z vinných, 

pro sen lásky, ztišen hříchy. 

Dříve... Ještě když jsem žil. Tak se mne chlopi ptávali komu fandim ve footbolu. A já dycky řikal jedině VIKTORKA ŽIŽKOV! Ale ve skutečnosti je mi kopaná ukradená. To já jen že mám rád ORLÍK no... :) A jinak jsem jednou byl i vylezený na hen tem oném vysílaču jak tam po něm lezou ty děcka ale... Pane! To už je roků. Čuměl jsem z výšky na M(l)átičku Měst (BEST OV FEST) a do toho mi volala AnděLenka a plakala jak ji sužuje otec. To jsme spolu teprve randili... Jo. Prostě Žižkov. (A prosím o tichou vzpomínku na Jena :)

Děkuji Vám všem za návštěvu za čtení a za zanechané řádky. Inu... Chtělo by se říci že to nepíšu já ale moje... Láska? Touha? Nebo...? Ale ne. Jistě že to píšu já. A musím se přiznat že su strašná cíťa. Vlastně to ani nemožu nikemu řéct bo by si pak musel myslet že ani nésu chlap... :)

A je jen škoda...? Že to nečte ta která jsou ta slůvka napsána. Dycky jsem Jí to poslal i zhudebněné ale nakonec mi řekla cituji: Nemám čas to číst. Ach. asi má toho tolik tolik jiného každý boží den na starosti že nějaká slůvka či píseň od jednoho trapáka prostě nemá šanci.

Mimochodem k té muzice: Joseph - text je můj. I když někdy zhudebňuju i jiné autory. Například mám exkluzivní práva od Alegny! :D  Hudba a zpěv (hlas) je UI. Nicméně je to vždycky sázka do loterie. Včera to třeba vyšlo na první dobrou ale není tomu tak vždy. Ostatně jsou tu větší kapacity v tvorbě na SUNO: Ivasu a Trivius. Ptej se jich! ;)

Mohli bychom, Zoae, tvoji povídku nominovat do soutěže pod názvem Próza měsíce? Soutěž s letitou tradicí později bude pokračovat na novém litwebu, vše bude zde včas oznámeno. Vyhlášení výsledků tohoto posledního kola se na Písmáku odehraje buď poslední den května, nebo první den června a tam se můžeš dočíst, jak ses umístila. Je také možnost HLASOVAT, krom tvého dílka, a být v soutěži aktivní. Oznámená o NOMINACÍCH  později HLASOVÁNÍ také uvidíš v průběhu května.

Napiš tedy prosím sem pod dílo do komentářů, jestli s účastí v prozaické soutěži souhlasíš nebo ne. Díky, Próza měsíce, pořadatel.

Včera měl můj kluk bouračku. Neřídil, byl spolujezdec. Přerazili sloup elektrického vedení pod naším domem a přestal jít proud. Volal. Pak je odvezla rychlá, dojeli hasiči, policie, Čez. Udělalo se mi špatně. Z auta je šrot, ale to nic. Kdysi jsem plakala, když mi dcera nechtě rozbila nové umyvadlo z Ikea. A ona mi řekla, mami, to nic, to je jenom spotřební materiál. Peníze neřešila.... No, dostala jsem strašnou chuť na černou kávu...jsem závislák. 

Safiáne,

a ty si myslíš, že se s tebou budu zase hádat? Už těch útoků, prosím tě, nech. Za necelé dva měsíce tahle tragikomedie končí. Spadne opona. Do budoucnosti tohoto litwebu nevkládám žádné naděje.

Realita je taková, že poeta, který chce být čten, se rozhodně musí přihlásit na nějakou velkou sociální síť. Když tam není, nenajde si příznivce, když si nenajde příznivce, neexistuje. Já na Instagramu, Facebooku, nebo na něčem ještě horším nikdy nebudu, takže přestanu existovat zároveň s Písmákem. Ale děkuji osudu i za těch pár měsíců, kdy jsem tu měla úspěch a kdy jsem jako autorka "existovala".

Básničku jsem smazal z důvodu urážlivých komentářů a napsal ji sem znovu. 

Májová

Májová nová snová hodnota, 

co ta nota smlouvá v chod, to poutá. 

-

Píseň tiše spíše slyšet z výše, 

svůdce slunce, strůjce, vůdce říše. 

-

Po roce porce, emoce světů 

v letu či květů v louce, co jen tu. 

-

V háji se mladí tají, jak v ráji, 

máj tak mají rádi, sen i hrají.

- 

Pochopil som to ako vnutorný monolog, sú tam dva koncepty identity, "Ja", jedno tvoje Ja je bábka visiaca na provázkach, ktoá berie na seba rôzne životné role, "Ja" ako dcera, priatelka, kamratka, žiačka, vnučka, ...  a potom je v basni ešte to "Ja", ktoré tú baseň rozpráva a drži v rukách, ovlada tú babku. Kto to je?  Je to naozaj tak? Má jedno z tvojich "Ja" až taku veľku moc, že môže tú babku ovladať bezohľadu na ňu? hm? :)

Alenakar, strašně přeháníš.

Prokletá básnířka prokletější než Verlaine. Prokletí byli ve své době okrajovým směrem, který teprve později nabral na síle a zastínil poezii svých současníků. Ty ale hodnotíš všechno podle okamžité úspěšnosti. Není v tom rozpor? A v čem jsi prokletá?

Poslední, kdo se zajímá o zvukovou poezii. Zvuková poezie? To je nějaký současný název pro něco, co v poezii existovalo vždy? Tento termín může i mást. Ale na tom nezáleží. Jak víš, že se o zvukovou stránku veršů nikdo nezajímá? 

Hlaváček nedošel uznání? Ale došel. Dávno je uznán jeho podíl na vývoji směrem k abstrakci básnické řeči. Linie se táhne přes Horu k Holanovi a, zejména, Palivcovi. Po druhé válce se poezie obrátila jinam, ale i hudební linie se občas objeví. A v současné době se přímo nabízí jako odnož ženské "niterné" poezie, a to přímo ve vázaném verši, kam jí zatím nikdo neposunul. Proč opakuješ, co bylo a neoslavíš Hlaváčka současnou variací?

Tvrzení, že nikdo dnes nesvede alexandrín nebo jiný verš podobného rozměru, je pouhý kec.Takový verš jde velmi dobře od ruky, protože odpovídá hustotě češtiny. Já sám jsem jich ve dvou satirických básních složil na 600. Verš, který jsem použil, jsem našel v překladech Nízámího (Seifert, Holan, Kadlec). Zaujala mě jeho metrická univerzálnost.

Za mým rodným domem Vulkán kouzlem hůlky

vyšpulenou skálu rozetnul na půlky.

Pod ní halda trusu, suť na zádech srázu,

mulčuje kořeny jedovatých plazů.

Ahoj všem!

Nedávno na periferii města ČK nějaký ekolog vysadil bažantíky, no a jednomu se zalíbilo tady u nás na kopci. Není moc plachý, vyfotila jsem si ho a pak už skočil do úvozu mezi staré listí, jen krk a rudý hřebínek bylo vidět, jinak se maskoval. Prý už tu má i slípku:-)

Chvíli před ním jsem na našem (pod třešní) viděla srnce, žije tu tak tři roky a demoluje růžky námi vysázené mladé stromky. Divně houká, když se lekne - ale já se vždy leknu víc.

A díky!

Když jdu se psy z lesa domů, tak na lesní cestě, kde je po povodni úsek vysypaný kameny, vždycky sedí zajíc. Podle mne je to zaječice. Slyší z dálky ty psy. Má tam někde malé, myslím si to. A tak sedí tak dlouho, až ji zmerčí a rozeženou se. Uteče jim, že. Ti moji blbci šílí na opačné straně a ona přeskočí zpátky, viděla ji. 

Tahle báseń se mi nelíbí, ale zajíce mám ráda...

Dneska má Jindra narozeniny, no. Ten rejsek mě rozplakal, byl to takový prcek, jako miminko, jestli ho takhle někdo taky vidíte. Strašně moc bych chtěla vědět, co se mu stalo, ležel na lesní cestě, Zrovna tam mají kaliště divočáci, ale ti by ho vzali. Moje Frýda taky. Včera ulovila jakéhosi potkana, z mordy jí koukal ocásek, ale zdrhla mi a stačila ho do sebe vsoukat...Napsala oba pocity dohromady, tak, jak přišly. Vždycky, když se mi narodilo dítě, tak někdo umřel. Babička, babička a u třetího uže jsem věděla, že je zle...je to život. Ráno si sedla k notebooku a napsala pocit. Teď dodělala dort. Mildi upekl korpusy a já zbytek. Ty kupované stojí za hovno, s odpuštěním. Ten pro vnučku mě stál majlant a chuť byla hodně rozpačitá. Spíš, že ne... Udělají figurky, potáhnou to tím hnusem a dort najednou stojí tolik, co kolo. Už jsem vyléčená. Lído, máš pravdu, upsala se, ti první dva jsou v únoru. Opravím. Mám asi zase problém s nakaženým klíšťákem a nohu jak semafor na červenou... A Lili, mám tě ráda, ale skvosty vypadají jinak. 

hototo,

instinktivní reakce jsou automatické, nezapojuje se při nich inteligence. Naopak situace, ve kterých se živočich jistého druhu přirozeně nevyskytuje a které musí řešit a vyřešit sám, vyžadují individuální inteligenci. Tou jsou živočichové, řekněme od čmeláků až po lidi, obdařeni velmi nerovnoměrně. Vysoce inteligentních je vždy jen velmi malý počet jedinců. Ti nejinteligentnější savci mohli a mohou konkurovat lidem, ale boj s lidmi prohrávali a prohrávají, protože člověk vytvořil kulturu a civilizaci, které pak vložil mezi sebe a přírodu. Neozbrojený človíček by neměl v africké savaně nebo v indické džungli žádné šance na přežití. Človíček s kalašnikovem má ale šance velmi velké. Uloví i nosorožce nebo slona a uřízne jim roh nebo kly. 

K3,

tu hranici, kdo je boháč a kdo ne, se teď právě pokouší definovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Marian Jurečka o té definici mluvil nedávno v rádiu, takže si něco z ní  ještě pamatuji. Rodina, která bohatá není, musí vlastnit pouze dům nebo byt, ve kterém bydlí, nikoli více domů a více bytů. Každý dospělý člen rodiny může mít pouze jedno auto a na kontě by neměl mít víc než 200 000 Kč. Kdo je nad těmito parametry je už "majetný" a neměl by mít právo na sociální dávky.

Lidé, kteří mě obklopují překračují tyto parametry mnohonásobně.Vlastní například rozsáhé nemovitosti v Řecku a Španělsku, olivové sady, námořní jachty a tak podobně.A taky si myslím,že není auto jako auto. Ojetá škodovka je něco jiného než zánovní Lamborghini.

Aru,

já jsem tu od roku 2014 a tak si ještě dobře pamatuji dobu, kdy tu bylo kromě spousty amatérů i několik renomovaných básníků z "literárního provozu" a minimálně dva akademici. Ale jakmile se autor začne pohybovat ve "vyšších sférách", ztratí potřebu prezentovat svá díla mezi námi "obyčejnými lidmi"... A při tom se tady dříve vyskytovali i mladí, pro které byli oni relativně známí básníci a relativně známé básnířky důvodem, proč vlastně na Písmáku být také. Občas se tu rozvíjely velmi obsáhlé diskuse, ze kterých se začátečníci mohli poučit a mnohé se dovědět. Ale dopadlo to tak, že ti úspěšní odešli, prostě už jen vydávali sbírky, přebírali ceny a psali pro literární časopisy, takže se z Písmáku stal uzavřený "rodinný" klub několika kamarádek a kamarádů tak nějak zcela bez autorit. A jak to nakonec dopadlo, to vidíme právě nyní.

Jistěže nový litweb bude muset začínat od píky. Proto jsem psala o tom, že bychom potřebovali nějaký ten management, který by měl obchodní strategii a jasnou vizi budoucnosti. Myslet si, že všechno půjde tak nějak samospádem, je velmi naivní. 

Mne vyhovuje mačka, venčiť nechce, dokáže byť sama a keď som doma, je v mojej blizkosti,v noci spí pri mojej hlave a ten uspavací vrnivý rituál je super...dokonca sa rozkecala, prišla k  nám tichá, nemňaukala a teraz reční ako Palacký na sneme..už rozoznám, kedy mi nadáva a kedy sa potrebuje vykecať..a tiež má vsade jemné chĺpky:-) Aby som nezabudla - lúbi nás všetkých a verí nám...

Přičemž jednu z takových záhad spatřuji v tom, že žádný ze současných zdejších filmologů nesvede napsat recenzi zabývající se inspiračním okolím jakéhokoli filmu zařaditelného mezi filmová díla kinematografické povahy. - - - Přičemž, například, hned k příštím volbám přikvačí takoví neumělové v zástupech.  

a když už tu píšem i osobní věci kolem hokeje... můj otec, kdysi taky hokej hrál na jakési úrovni, pamatuju to vybavení, kterýmu by se už dnes všichni smáli, na hlavě tehdy nic :)

no tak můj otec, když pak fandíval u TV a řval u toho jak tygr, tak jednou vyskočil z křesla, rozmáchl se a zlomil mé mamce palec na ruce.. 

jinak blahé paměti taky hrával v Brně hokej - herci novináři - 

byl herec a režisér

(Ještě k těm řečem o štěstí a náhodě v hokeji, a tom, jak nespravedlivě s Kometou postupně vypadly mnohem hokejovější Sparta, i Pardubice... . -Mimo dalších záležitostí  (třeba mimo postavy Postavy v bráně :) ) hrály roli mnohé jednotlivosti; - jsem se dočetl, že hráči Komety například zablokovali nejvíce střel - tím, že se do nich vrhali (a to někdy i šipkou :) ).

- A kdo neví, jak bolí dostat pukem z tvrdé gumy (letícím rychlostí až 170 km/ hod) do místa, kde je hráč oděn více méně pouze dresem, si to může vyzkoušet...  . To byl možná jeden z těch momentů; - možná o něco hvězdnější (přinejmenším většinou nepoměrně lépe placení :) ) hráči Sparty, a potom i Pardubic, si prostě mysleli, že to uhrají i bez toho, že by takto riskovali ohledně zdraví, a celkově integrity své tělesné schránky... :) ).

Můj Jindra hrál kdysi proti Kometě, jako kluk.  Byl brankář. Kdysi jsme se šli podívat na jeho bratrance, vlezl na led a už jsme ho nesundali. Byly vánoce a on mi řekl, maminko, já bych tak chtěl dělat brankáře. Tenkrát se potajmu přihlásil do náboženství, aby táta nevěděl. A tak jsem mu řekla, aď se pomodlí. A pak se začaly dít věci. Byl brankář. Kdybych to nezažila, tak tomu nevěřím. Už se ani nepamatuju, jak dopadli, zeptám se ho. Já hokej ne. 

Je to tak, u knih zapojujeme svoji vlastní fantazii. Ze zfilmované knihy jsem byla většinou zklamaná. I když jsou taky vyjímky, že. Třeba Harry Potter. U Tolkiena byla na vážkách. Za chvilku chci jít les, mám zakázáno. Myslela, že Frýdu zlobí srdce, po mámě, ta zůstala někde v lese, ani ji nenašel. A jsou to ta záda. Tak zkrátím trasu. Vzala bych jí radost ze života. Dneska byl hrozný den. Ale nasmála se s pánem na hřbitově. Jdu psát žádost na hrob s Karlouškem... :o)

Tak ano, to, že tu publikoval jsem si už všimla taky. Naposledy v roce 2021. Pak už ne. Je to o tom, co jsem psala. Vydavatelé nechtějí, aby autor nabízené texty někde publikoval. Nedával tu nic. Ale taky jsem nezaznamenala, že by přišel, navštívil básničky a komentoval. To mohl, ne?  A nebo byl pro mne doteď neviditelný.  Nepátrala jsem. Přišel představit knihu? Každému ji přeju, moc. I jemu se všemi těmi čtenáři. Myslím si, že ho berete jako přínos pro Písmáka a je to fajn. Svůj pohled nehodlám měnit. Pro law, moc a moc ti děkuju za tip na Duhovou Rybičku. Nekriticky jsem se do ní zamilovala. Směju se tu, že. Ale myslím to vážně. Tu poslední píseň Ovce si i pamatuju. Myslím, každého to táhne někam jinam a to je v pořádku. 

pro a2a2a

Já tu už kdysi něco podobného psala. Jak volala do nakladatelství o knihu poezie starého pána, psávali jsme si, byl taky myslivec a měla jsem ho ráda, hodně mi pomohl a říkal. No a pán z nakladatelství, počkejte chvilku, jdu do skladu, něco se tam ještě válí v regále, je to celý zaprášený, to víte, poezii nikdo nekupuje.  Tak nějak to bylo a já tenkrát měla šok. :o) Ale knihu mi poslal. Čtenáři jsou důležití nejvíc. Co s knihou, kterou nikdo nečte? Taky jsem kdysi vyhrála v soutěži. Na vyhlášení nešla a nepřebrala cenu ani ročenku, protože mi zrovna odcházela maminka a měla jsem jiné starosti. Tyhle věci mi nepřijdou až tak důležité. Tak snad už jsem to uvedla na pravou míru.  :o)

Phill, podtruhuji, co napsala lawenderr. Kdo zkusil, a o poezii to platí dvojnásob, získat vydavatele, tak by mohl vyprávět. Jen KOSMAS ve svém interním žebříčku nejprodávanějších knih poezie za rok 2024 uvádí 1000 titulů, a to je jen jeden knihkupecký řetězec, a třeba takové jméno jako Vít Slíva se tam objevuje až v nějké osmé desítce a nejčastější výmluvy nakladatelů jsou, že poezii nikdo nekupuje a knihy jim leží skladem. Nelézt nezištné nakladatelství, aniž by po tobě chtělo finanční spoluúčast a tys neměla zavedené jméno, znamená oslovit minimálně 10, ale spíše 20 nakladatelů, z nichž ti polovina ani neodpoví.

Autor Letnice tu žádnou přízemní reklamu nedělal a úspěch v nejvýznamnější literární soutěži u nás má nespornou vypovídající hodnotu, a je jen dobře, už kvůli častému podceňování literárních serverů, věděli jiní, že krom převažujících autorů píšících třeba jen pro radost nebo začínajících doufajících v úspěch, jsou zde i další, kteří zaslouží respekt.

Já ti rozumím, Phil, jak to myslíš. Ale jak v dnešní době sehnat čtenáře, když nemáš jméno (teprve si ho děláš)? Vždycky dávám šanci dát se poznat :)

A navíc každýmu se líbí něco jinýho ... obcházet všechno s komentem, že se mi to nelíbí - se mi fakt (odpusť) nelíbí a bolí od toho ruka:))

Autora se nezastávám, zatím je furt v šanci :) Ale vím, jak to myslíš. Knížek jsou tuny a čtenářů špetka - nabídka převažuje poptávku ... ono se to upraví samo, dej tomu čas a koukej :) A jj, zas jsem chytrá jak chatbot při přepětí

Všiml jsem si tvého textu až teď a divím se, že tu není žádný komentář, jen jeden tip. Přitom je to, co jsi napsal o přátelství i jak jsi to napsal, výborné a pravdivé. Tak přidávám i svůj tip. Podobných vyjádření o hodnotách našeho života je možné slyšet nebo si přečíst pramálo. 

PŘÁTELSTVÍ 

je jediná láska 

cit a tolerance 

bez hádek. 

Norsko, Matylda k nám připlula s povodní. Želva. Vždycky se vyhřívala na kameni a já si ji fotila. Jak natahovala hlavu ke slunci a užívala si to.  Vyhlásila jsem pátrání. Majitelka mi řekla, ať si ji necháme. Pořád byla, ale najednou se zmizela. Nedala se chytit, že bych zazimovala. Ale mám v sobě toho ježka, co mi umřel, toho jsem nesla hodně těžce. Pro lidi nepláču. No a stála jsem u toho pitomého rybníčku a volala, Matyldo, Matyldičko, ukaž se mi. Jsem blbá, že. Ukázala se. Život si ze mně dělá prdel. Byla mrtvá a plavala na hladině. To už, jsem byla doma a doběhl manžel. Pořád nemůžeme přijít na to, jak se tam vzala. Pošlu fotku. A pořád, když jdu okolo a vidím pohyb, tak bych ji chtěla vidět. 

Lili, mi už se mi moc nechce psát, chodím ten svůj les a fotímjenom pocity. Dneska vyvrácený strom, co kvete a rejska. Dala ho pod čtyřlístky. Frýdya nestíhá. Její maminka, Agina, měla vadu srdce. Kdysi, když ji nemohl najít, tak jsem se na něj zlobila. Vždycky zatínám pěsti. Ale teď už to chápu. Divoženka. Je na sebe přísná, Vždycky byla i když měla bolesti, stříkala z ní po porodu krev na stěnu a měla umírat. V roce 2013 jsem podepsala revers z blázince. Můj lékař mi řekl, že to slovo nemám říkat, že je to nemoc duše. Má mě rád. Ale Frýdu jsem dostala v létě 2014 s tím, že má kýlu, ať ji nechám odoperovat, že k sobě přilneme. Byl tenkrát opilý. Sehnul se a podal mi ji. Jeho dcera mi řekla, ta má kýlu, je o dvaapůl tisíce levnější. Když zjistil, že mi podal svého druhého nejlepšího psa, tak chtěl měnit. Smála jsem se mu. Je to moje druhé já. A tak půjdeme na vyšetření.  Nikdy ji nepustím. Jsem to já. 

Mi přijde, že ti, co dobře píšou a nebo si myslí, že dobře píšou a nebo dobře píšou pro někoho...jsou vázání tím, že nakladatelství nechtějí, aby byly básně kdekoli publikované. Takže pokud něco vydají, tak publikovat jinde ne. To se tu pak ukážou jenom proto, aby měli nás, čtenáře, protože jinak jsou nic. Takže když se tu z ničeho nic někdo objeví, že vydal knihu, tak je to markening. Nezajímáme ho, už je někde jinde, ale potřebuje, aby ho někdo četl a koupil knihu. Pokud tu někdo píše a vydá na vlastní triko, , je to něco jiného, tak to vnímám. 

Dneska fotila kvetoucí strom. Je taky pokořen, opřený o kořeny, celý ten vývrat nad potokem, který vysychá. Je mi ho líto, je tak krásný a poslední sílu dal do těch květů. Pak odejde, tak jako lidé. Moje maminka den před smrtí seděla na posteli a luštila křížovky. Nevěřila jsem svým očím. Byla jsem tak šťastná. Teď už vím. Mám je u sebe. 

Porost změn zní zajímavě. Připomíná mi moje vlasy, které se ztrácí Bůh ví kam.  :o)

1. In utero – Kurta Cobaina mám moc rád. Dobrá povídka napsaná s jistou řemeslnou zručností je plná důmyslných paralel mezi dějovými rovinami. Pro mě jasná volba.

2. Hrozba z Měsíce – text se dotýká nejen problematiky dezinformací, ale i hlubších takřka filosofických otázek (např. „jsme ve vesmíru sami?“), k tomu je povídka dobře napsaná.

3. Ztráty a nálezy – humorný text o problematice stáří a stárnutí

Kde jsi byl tak dlouho – dobrý text s takřka máchovskými paralelami

Děda nad hrobem ...

pamatuju že před Facebookem tu o talenty nebylo nouze, mnozí s Písmáku už mají vydané knihy, problém je spíš ve vedení webu, kdy Olda hrubě neměl zájem tady jakkoli kohokoli udržet. ale Písmák měl vždycky problém si udržet své členy tím jak byl silně zaměřen pouze na amatérskou tvorbu, kdyby Písmák zastupoval zčásti i roli sociálního webu, čímž před sociálnimi weby taky skutečně byl, aniž by se o to někdo staral, tak by si mohl získat opět ten typ tvůrců, kteří tu pravidelně bývali. rozhodně si nemyslím, že jakákoli česká univerzita je schopna něco dát, zvlášť za dnešní doby naprostého rozkladu škol.

zcela nový názvev pak obnáší: malé nebo žádné zastoupení ve vyhledávači, budování si pověsti úplně od nuly a tím neochota takový web zkoušet, který za sebou nemá žádnou minulost, z toho ostatně čerpá Písmák dodnes, že jeho jméno je zavedené

Zajímalo by mě, jak ten váš "Večer dekadence" dopadl, kolik básníků a kolik jejich obdivovatelů se zůčastnilo a zda vůbec dekadence ještě žije.

Jsem bývalá, nyní vlastně více méně utajená dekadentka a když jsem v minulosti tady na Písmáku přispěla něčím dekadentním, málem mě za to ukamenovali. Tady musí být legrace a zábava i kdyby trakaře padaly, tady musí vládnout optimismus jako v padesátých letech. Když jsem chtěla lidi na Písmáku seznámit s Karlem Hlaváčkem, byl jim bližší Oldo Hlaváček nebo jakýsi Hlaváček - výrobce tahacích harmonik za první republiky...  Ani se mi už nechce věřit, že by ještě někde existovali nějací pravověrní dekadenti.

Moc děkuju všem!

Ad Gora a lawenderr a další: Ano, šlo by to rozvinout. Souhlas. Stejně jako některé mé přechozí věci. Pomalu se ale chystám fakt napsat něco delšího...

Ad Philogyny: Tobě děkuju i za naproto oprávněnou "kritiku". Nápad se kšiltovkou mě zaujal. Dám to tam. Jinak obecně vzato mi přijde, že horory jako takové občas nějaké ty "nelogičnosti" obsahují (i u mistrů oboru), je dost těžké šokovat, přijít s něčím originálním, třeba s dějovým twistem a zároveň, aby vše dávalo perfektní smys...l (JASNĚ - ten jejich kluk bude mít obličej Adama, ale jinou postavu, jsou podobně staří, Adama, ať už má jakékoliv zázemí, časem přestanou hledat...ale i ti "Zloději tváří" si nemůžou úplně vybírat, jít pro novou tvář třeba do supermarketu, berou, co je...) 

...Určitě se o to ale musíme snažit. :-)

K3,

mohu tě ujistit, že děti boháčů si mají kde hrát. Objíždějí na elektrických koloběžkách a v elektrických autíčcích celé okolí a jednu dobu dokonce jezdila jedna holčička po satelitu na závodním koni, kterého jí tatínek koupil. Teď je oblíbenou zábavou místních dětí šmírovat sousedy kamerou na dronu..  A můžeme si stěžovat - třeba na lampárně.

Mně dost děsí ty propastné sociální rozdíly, které dnes mezi dětmi jsou. Jednoho chlapečka vozí táta do školy mercedesem, druhému musí platit obědy obec.

Aru,

máš pravdu. Probíhalo by to tak, jak popisuješ. Stále by se navrhovaly nové a nové názvy a k jednomyslné shodě by nikdy nedošlo. Právě proto říkám, že demokracie rozhodně není relevantní nástroj k nalezení vhodného názvu pro litweb a že bychom měli takovou práci svěřit odborníkovi. Důležité taky ovšem je, co většina lidí, kteří na tomto webu zbyli, od literárního serveru vlastně chce. Pokud jde jen o zachování možnosti zveřejňovat básně a povídky pro stávající členstvo uzavřeného literárního klubu, bude to něco jiného, než kdyby šlo o to litweb zkvalitnit a otevřít ho pro širokou veřejnost. A pokud bychom chtěli budoucí litweb zkvalitnit, nezbylo by nám nic jiného než obohatit redfakci o vzdělané odborníky, kteří literatuře a zejména poezii doopravdy rozumějí. Ideální by samozřejmě bylo navázat naši platformu na nějakou vysokou školu. V Americe, ale i ve většině států západní Evropy je literatura a zejména poezie navázaná na vysoké školy. U nás taková tradice není a jediný náš nositel Nobelovy ceny za poezii neměl ani maturitu. Nikdy ale není pozdě navázat náš web např. na Karlovu universitu. Otázkou je, zda by o to tamní bohemisté vůbec stáli. Talenty se loví jen v oblasti populární hudby. O případné nové talentované básníky asi nikdo moc nestojí zvlášť za situace, kdy poezie už celá desetiletí tak nějak neexistuje.

polykám tě po kapkách,

jako staré vin rouge,

co zapomněl na svůj původ,

a teď pálí až v kostech.

v uličkách, kde se sny lámou

na ostrých hranách výčitek,

hledám tvůj parfum,

rozpuštěný v dešti a prachu.

mezi rty dusím

poslední mon amour,

slovo těžké jak olovo,

slovo, které už nezachrání nic.

v šumu stanic,

kde jamais znamená vždycky,

a noir je jediná barva,

tě líbám ve vzpomínkách,

které jsi mi ukradl

O čem je život?

Zrovna dnes jsem četl diskuzi na téma o tom co bude až nebudem. Na tom by snad ani nebylo zas až tak nic divného. Ovšem! Pokud by to nebylo na stránkách kam už delší dobu rád chodím. Stránky jsou to bez obalu. Stejně jako diskutující. Prostě: Vraždy sebevraždy nehody pracovní autonehody apod. No... Snad ani na tom by nebylo nic divného. Jenom... Překvapilo mne že i tam mezi těmi všemi cyniky jsou lidé kteří prostě řeknou: Vše je jen energie. Když v tomhle životě skončíš tak se prostě jako energie přesuneš dál. Jinými slovy že smrtí nic nekončí. Neboť energie se prostě nemůže jen tak! Nikam ztratit...

Toš tak.

Možná že i o tom je život...

Lili, to nevím, ale jsem ráda, že tě zase vidím.

Janino, taky mi bylo smutno. Ale nakladou znovu a jinde a vyvedou mladé, je to koloběh. 

Pozoruju každý rok čápy, mají hnízdo na komíně a my na kopci, takže vidím. A jednou přišel sníh a mrazy. Pak kolem komína kroužili čápi, nevím, kde se tam všichni najednou vzali. Měla jsem až husinu. Došlo mi, že ti malí jim umřeli. Nevyvedli ten rok nikoho. Byl to vlastně pohřební obřad. A toto jsem zažila i u krav. Odpoledne jsem chodila pomáhat a shánět z pastvy na dojení, to jsem měla nejraději. Šla automaticky na pastvinu a tam nikdo. Tak popošla do kravína. Stály tam v kruhu. Protlačila jsem se. Leželo tam mrtvě narozené telátko. Oni ví víc, než si myslíme. Jsou chytré. Všechna zvířata. Už jsem o tom kdysi psala. Lidem chybí instinkt. Jednou na to dojedeme. Bylo tsunami, lidé šli jako tupé stádo do moře, které nebylo a zvířata utíkala nahoru, protože věděla. Pořád si o nich načítám, je to tak na sto životů... :o) Ráda tě zase jednou vidím. Jdu se psy ven, už se těší, ví, že je naše hodina. Jak vezmu do ruky obojky, tak nastane chaos., kdo dřív. :o)

(Musím říci :), Slávku,  že jednou mimo moji sezónu (už je to téměř dvacet let...!) jsem brigádně pracoval i jako detektiv :) na ploše jednoho brněnského Kauflandu :)) - a utkvěl mi případ, kdy jsme zadrželi jednoho důchodce, který ukradl pět (lepších) šumáků celkem za cca šedesát korun (a přitom měl v košíku docela velký nákup). 

- Někdo se prostě v důchodu (etc.) asi nudí... (nevypadal ovšem, že by v případě nudy nezvládl ještě nějajý ten úvazek někde...) .

Tak vidíš no... Tahle INDISPOZICE je z takových hlubin času zde až je to skoro neuvěřitelné. Tenkrát to bylo dílko číslo 82 611. A Tvé dnešní je 558 251. Uplynulo 22 let a přibylo skoro půl milionu děl. Hmmm... Na starém Písmáku bych Ti to ani nemohl napsat kategorie Ind. to neumožňovala.

Vždycky jsem si myslel že někde v životě musí být nějaký bod kdy se něco v člověku změní. Že třeba nastane chvíle kdy budu vědět že už jsem si oči vyplakal jednou provždy. Ale ono ne. Třeba je ještě brzy. A třeba ona chvíle ani nikdy nepříjde. A tak stále ještě pláču pro Ni...

Myšlenka/téma není špatné. Jenom to zpracování mi přijde docela těžkopádné. Nečte se to lehce. A hlavně! Je tam spousta chyb!!

skomřel - to je novotvar!

slučovací akcÍ - takto by to nikdo nenazval. Když tak poznávací akci.

dobrý start NA DO studia

bujarý večírek JE TOHO BYL důkazem

zavoláM sanitku

Toto souvětí nedává smysl: To tě nemusí zajímat. S váma.

hlavně SE však vůbec nepodobala SE té...

stačí vám, když má někdo naslibuje...

A těžký sen po probdělé alkoholové noci. Znamená to snad, že hlavní hrdina taky chlastal jak o dušu? :)

A potom taky nesedí to sdělení že: Většinou kluci, ale i nějaké holky. Podle toho jak jsi je zapracoval do příběhu tak těch holek bylo nějak moc! Myslim že to bylo tak 50/50... :D

Ale jinak snaha se cení!

Všem moc děkuju za slova. Kukačky načítám dlouho, protože každé ráno, skoro, počítám, kolik roků budu žít..zajímá mě všechno okolo nich, takže i ptáci, na kterých parazitujou. Už tak trošku vím, kde koho v lese hnízdí a kde koho najdu. Sršány naposledy podle odběru stavebního mateiálu ze ztrouchnivělého kmenu. Vím o včelách a o vosičkách. A včera mě překvapilo množství vyházených vajíček z hnízda, respektive z dutiny stromu, uvnitř už zárodky.  Rodiče asi vyházeli všechna i s tím mimetickým, kukaččím. Tolik jsem jich ještě nikdy neviděla. Někdy bývají i vyházená holátka. 

Bene, mravenci v nich byli taky, jsou to takoví pilní uklízeči, viď. Law, tak jasně, jde to aplikovat i na lidi, že... :o) Alegno, poslední dobou jsem hodně unavená, ale les dobíjí dobité tělo, doslova. Fotila jsem. 

Přiznám se že jsem musel název vygůglovat. Vím a znám hodně věcí ale vždy a znova se najde něco co mě zaskočí. No ale však nadarmo se neříká že se člověk učí celý život že?

Úly divokých včel jsem nikdy neviděl. Z dětství si pamatuju jenom obrovská mraveniště lesních mravenců v háji za Charvatskou. Rostou tam nádherné borovice a jejich smůla mi moc voní! ;)

jo, s tím obličejem toho kluka je to trošku nepochopitelný ... aspoň b,ch mu narazila třeba kšiltovku, aby mu nebylo vidět do očí. Že bude přijatá identita nápadná, mi asi nevadí. Než okolí začne zkoumat, proč jsou sousedi najednou takoví divní, tak taky budou :) A kluk není syn Dvořákových, ti zřejmě takového kluka neměli ... syn divných bytostí prostě potřebuje nějaký živý klučičí obličej ... asi 

Milý Miroslave, dívala jsem se na předávání cen v TV.

Pak jsem koukla na Písmák. Nevěděla jsem, že tu jsi jako Incognit, i když jsem tě tu četla a komentovala.

Tvůj proslov po obdržení ceny se mi velmi líbil. Bylo znát, že sis ho pečlivě připravil a věděl jsi, co chceš říci. Žádné takové to "opravdu jsem to nečekal". Sympatické bylo i Tvé vyjádření, že se psaním nechceš "živit", že píšeš pro radost a s radostí. 

Určitě si knihu koupím.

Přemýšlím nad tím, jak je to divné. Píšu Ti a tykám. Přitom v případě, že bych Tě potkala "naživo" třeba při předávání cen, nebo nějaké prezentaci Tvé knihy, bych si to rozhodně nedovolila.  Usmívám se, protože tykání bych Ti nabídnout v reálném světě mohla - jsem starší než Ty a žena ;-)

Přeji Ti Tvůj úspěch. Je jen důkazem toho, že šanci má každý, kdo píše dobře a rád.

Bez dovolení sem přidám jeden odkaz - Písmák bude končit, tak ať se jen tak neztratíš s ním...

https://hlaucom.wixsite.com/cekarna?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTAAYnJpZBExQ25ra3pxQnhSODRMN2QyMAEeLko88Gp5KUyCja1lVqSOxFGH9j6XxJEOCmbv3D9GGP7Oe7s1Az-kdXoeRrE_aem_qtmS7mNOpB91qTu5wcCNFQ

Pořád přemýšlím, proč měl mít kluk, který přiběhl, obličej roznašeče letáků, kterého beztak každý z dědiny znal. A najednou by měl být syn Dvořákových, kterým ukradli identitu? A co jeho rodiče, budou se shánět. Jedině, že by byl sirotek... O obličeji "kluka" se nezmiňuješ. Adama zřejmě ničím nevystrašil. Toto mi tam chybí. Kdyby byl kluk neživý, proč neměl kapuci, jako strejda? Ten moh být možná upír, podle toho nasávání vzduchu a skleničky od krve... Povídka mě vtáhla, kdysi jsem na toto téma viděla film. A někdy mám dlouhé vedení, klidně přiznám... :o)

Všem moc děkuji za gratulace a za vzkazy. V mém případě to šlo lehce a nějak to všechno automaticky zaadlo do sebe. V úterý jsem to zaslal do nakladatelství, ve středu mi odpověděli a týden na to jsem měl podepsanou smlouvu. No a pak to šlo také samospádem. V běhu je pátý dotisk a podepsáno je 6 zahraničních překladů (to bylo ještě před Magnesií). Takže, když se to povede, tak to jde...

Děkuju Lili, asi to z toho tak nějak umělecky vyplývá, že ani já ani aguš jsme na Youkonu nebyly :D Prostě jak píše Josephina, starej dobrej Jack London to jistil :) a pak zadání, který bylo docela hodně konkrétní a divim se, že jme se tenkrát do toho pouštěly - výzva no :)

Goro, moc díky za vzpomínku, tvoje verše si s těmi našimi určitě nezadaly - nádech yukonského vzduchu tam je! :)

přemýšlím o tom a je to takový divný ... napadlo mě, miluj bližního svého, jako sebe sama? Já myslím, že v realitě by to takhle nezafungovalo. Ale na zamyšlení nad desaterem dobré. Je vlastně asi napsané jako světské zákony - každý zákon má své znění a něco jiného je výklad. Ještěže svědomí neumí číst, bylo by mizerný právník :D Hezká povídka. 

Řekl bych, že volný verš, pokud jde o tvé verše zde, přesahuje vázaný, protože se v něm více rozletíš a máš širší náruč pojmout všechny ty záchvěvy, které tě nenechávají v klidu. Nepostrádá řadu tvrdých obrazů, ale i lyrických doušek, jako např, s babičkou a andělem, nebo podvodníčky, a pak nenápadně vsuneš zmínku o bezvýznamných vzájemných pozicích planet. Možná tam měla báseň skončit. Poslední sloka, byť s Bruttem není bezobsažná, možná víc vyžaduje naději než vypovídá o realitě, ale na druhou stranu chápu úděl básníka.

Připojuji se ke gratulantům. O situaci v udělování cen Magnesia Literra se vedou už po několik let diskuse, a nejen v této přehlídce literatury. Jestliže ji však získá debutant, jestliže vůbec přesvědčí exkluzivní nakladatelství Paseka, aby mu knihu vydali, pak nezbývá než důvěřovat a mít radost, že je zde naděje pro všechny, kteří píšou za sebe a jen a jen ze sebe. Knihu si nepochybně koupím.

Jedna vec sú tvoje intezívne zážitky, to že pišeš pre seba, o sebe a druhá, je, že ten text je určený pre iných, aby bol funkčný, mal zmysel, musia byt obidve tieto roviny reflektované. Podla mna sa nemôžeme úplne spoliehať iba na svoju intuíciu, musime vnimať aj neosobne roviny, Napr. taká kontemplácia, to je sposob rozmyšlania, ktory do procesu pisania určite patrí. Dávať si otázky, riešiť dilemy sa tu vyžaduje. :)

Abych nedělal chytrého, když jsem ohledně nového názvu nehlasoval. - Název Písmákové.cz se mi (přes jeho nespisovnost) docela líbí (a kdybych hlasoval, dal bych mu tedy zřejmě tři až čtyři body... :) - ale uznávám, že je to název spíše pro lidi, kteří stávající Písmák.cz znají... . (Osobně nehodlám navrhovat název; několik názvů něčeho :)  jsem (například) navrhl, když jsem jako OSVČ měl moji firmičku :) - a zpětně mi to připadá (většinou) buď značně kostrbaté :), anebo strohé (což asi věci, které to tehdy mělo sloužit, moc nepomohlo... :) ) .

pro Marcela. K. 

Taky tě čtu. Někdy nepíšu, ale to neznamená, že nevnímám a nepamatuju si. Mámu mám teď pod jabloní. Bzučí tam včely, měla tu zahradu moc ráda. Sedávaly jsme spolu na lavičce. Káva, zákusek a ticho. Tak jako kdysi s tátou. Když člověk miluje, nepotřebuje mluvit. Všechno je už dávno řečeno. Chtěla rozptýlit popel a já na to pořád nemám sílu. Piju s ní tu svou kávu a vedu monolog. Dneska na nás pršelo... 

Zkus se podívat na Amélii z Montmartru, jak házela žabky...ten film miluju. Kdysi pod námi udělali z části obecního úřadu hospodu. Kravál, řev do nočních hodin a záchod byl náš plot. Přestalo mě to bavit a napsala stížnost a hrdě se podepsala. Jeden večer jsem vstala z křesla, v ten moment doletěla cihla. Prorazila okno, urvala záclonu a usadila se na mém místě. Dodneska mám z toho legraci...

Zverimex muluju, ten náš starý v Krnově, co se po povodni přestěhoval. Vždycky tam probereme všechno. A umřela mi Matylda, želva. Připlula s povoodní. Zamilovala si ji, jak se vyhřívala až do zámrazu na sluníčku. A pak se zmizela. A tak jsem si říkala, zazimovala se. Předevčírem jsem stála u rybníku a Matyldo, Matyldičko, ukaž se. A ona vyplavala. Byla mrtvá, z krku jí tekla krev. Nevíme, jak se tam dostala a co se jí stalo. Byla jsem smutná. Kdybych ji nevolala a neviděla, tak jsem si mohla myslet, že je někde jinde a žije. Básnička stojí víš za co...

Dovolte mi abych se zastal dětí. Chápu je. Je to přece způsob jejich řeči, jejich komunikace. Kam mají jít? Jsou tu doma. Ony si to místo pro bydlení nevybraly. Mně třeba vadí v některých hospodách vymezené místnosti pro děti a jejich rodiče. Ať si řvou po svém a dospělí ať si řvou zase po svém.

U nás je taková malá čtvrť nových domků. Jak píše Um. malý satelitek Kolem dokola se obehnali vysokou betonovou zdí a a na vjezdovou silnici si dali značky: Zákaz vjezdu a Soukromý pozemek. To se mi nelíbí a vadí mi to. Uzavíráme se sami před sebou. Já vím, že to nebylo míněno ve zlém, ale mě napadla slova písničky: A co děti? Mají si kde hrát?

Štvrtý verš sa mi zdá nesúrody vzhľadom k predchádzajúcim a nasledujúcemu, slepá ulička, vyškrtol by som ho, nebude chýbať a posledný, Vytiahni zátku uprostred ihriska - hm, neviem, tu k tym horam, tunelu, jaskyni zase ihrisko? napr. uprostred jazera, jazierka? a ešte posledná vec, že vtedy keď si tak hlboko, v tej jaskyni, keď sa myšlienky rozjasňujú, tak tam to popisuješ takto: Požičaj, Povedz, Na čo myslíš ... tu by mohol byť priestor, kde by sa dalo niečo viac povedať, (možno niečo o pozornosti) ešte predtým, kým sa vypustí bazén. Ale inak fajne, páči sa mi to. :) 

no můžeme to udělat jako v dřívějším polském sejmu a přijmout jen ten návrh na kterém se shodnou všichni. ani můj favorit není tento název, jak vidno z hlasování, ale většina se na tom shodla, což respektuji, protože jinak se budou navrhovat stále nové názvy, u kterých se vždy najde někdo komu nebudou po chuti a najde nove možnosti a nové názvy, ale jestli chcete, klidně ať se ten web jmenuje třeba Herkulovy sloupy, mě už je to jedno :D

Celá staletí se soudilo něco v tom smyslu, že v hlavě nemůže být to, co před tím nebylo ve smyslech. Nejznámějším šiřitelem tohoto názoru byl John Locke, který si myslel, že mysl novorozence je "tabula rasa". Ve dvacátém století byly takovéto názory mnohokrát experimentálně vyvráceny třeba Konradem Lorenzem. Většina mláďat se naopak rodí se zkušenostmi svého druhu v mozku a například ptáčata poznají siluetu dravce a přikrčí se v hnízdě, ačkoli třeba krahujce nikdy před tím neviděla.

Zajímavý námět pro báseň.Tip.

Aru,

stříbrné náušnice  Pegasova křídla  jsem si našla obratem. Pegasovy perutě  ale ne.

Já jsem ta poslední, která by svoje názvy někomu vnucovala. Nejsem si ale jistá, zda demokracie je nejvhodnějším nástrojem pro výběr účinného názvu. Obchodně účinný název by určitě spíš vymyslel zkušený marketér.

Benetko,

já jsem štvancem a trestancem na vlastní zahradě. Žít v satelitu je nesnesitelné utrpení. Asi sto metrů od našeho mají dítka zbohatlíků soukromí hřiště a trampolíny, takže si asi umíš předstasvit ty zvukové efekty. A do toho permanentně motorové sekačky, žací traktorky, nůžky na živé ploty, soukromé helikoptéry a drony. A taky horkovzdušné balóny, ale ty aspoň nedělají hluk. (Tedy aspoň ne moc velký. Syčení hořáků je taky dost slyšet...)