Poslední zajímavé kritiky

A proč se to odehrává jakoby na "Divokém západě"? Protože je to atraktivní prostředí? Divoký západ (jak ho známe z kovbojek) se zformoval v určité vývojové fázi a není jediný důvod, proč by měl vzniknout znovu se stejnými kulisami (saloon) a rekvizitami (dostavník) v jakési post-internetové době bez energetických zdrojů. (Jinak pro informaci - elektřina je fyzikální jev a jako taková existuje stále, tudíž nemůže zmizet. Lidé ji však dlouho neuměli vytábět na "průmyslové" úrovni. Jenže i v post-internetové době by věděli, jak na to, protože už to jednou uměli.)

Četl jsem hodně sci-fi příběhů, které se odehrávají po nějaké katastrofě, která postihla lidstvo, ale všechny měly ve větší či menší míře problémy jako tato povídka.

Omlouvám se, že jsem to rozebral tak zeširoka

Janino, souhlasím s toot, například asijská, ať už japonská, korejská nebo čínská poezie je známá tím, že na papíře vypadá velmi prostě a využívá zcela prostou slovní zásobu. To není otázka, zda to poezie je, nebo není, ale otázka čtenářského vkusu nebo citu (estetiky). Může být, že něčí cit říká, že pro pořádnou báseň je třeba hutná metaforičnost, ale podle mé zkušenosti je možné vyjádřit velmi hluboké věci i velice prostě, jen je to často hodně těžké, těžší než se skrývat za dobře vypadající a dobře znějící metafory. Aby mi bylo rozuměno - nevedu boj proti metaforám, když někdo umí používat např. genitivní metafory - jako Nezval, Halas, Holan, je to krása. Jen tvrdím, že existuje víc druhů krásy.

K neustálým bojům: Myslím si, že kromě sobeckosti patří k příčinám neustálých bojů to, že lidi baví hledat, kde jsou meze. Kdyby se usilovalo o středová řešení, byl byl klid, ale to by někteří nesnesli tu nudu.  Třeba mnoho lidí zkouší, kdy praskne balónek, když se bude neustále nafukovat. A taky určitá trucovitost a tvrdohlavost. Na jedné straně třeba přetěžování dětí, tříleté dítě má hlídat sourozence a ještě dostane vynadáno a druhé straně to, že dítě doma nic nemusí dělat, když nechce. Nebo se to odráží v jedné studentské odrhovačce z období první republiky, z které si pamatuji jen útržky a kterou zpívala moje prateta narozená v roce  1907, kde se v jedné sloce zpívá: "Za zeleným stole, sedí profesor a chudák student....(týkalo se to myslím reparátu)", v jiné: "El, el, el, pane učitel, nebijte mě tlustou holí, však vy víte, jak to bolí...", a v refrénu se zpívá: ".......co se pokazí, to napravit se dá!!!" Takže na jedné straně jedna mez, zbytečně nekompromisní nesmlouvaný učitel a na straně druhé jakási představa, že se co pokazí, to napravit se dá.

Tohle téma je nám bohužel stále bližší, že? Jen z knížek, co máme v knihovně na téma "zákeřný virus útočí", by se dala udělat docela mohutná výstava. U tvého textu oceňuju humor, i když je poměrně černý.

"rukavice ze sebe vydaly zvuk" - zrušila bych to "ze sebe", evokuje to význam zevnitř. Umím si to představit, pokud by šlo o živého tvora, že ze sebe něco vydá, ale rukavice?

jo jo, vzpomínám si na ten blbákov, covid obcházel zásadně po desáté večer a nejraději jezdil hromadnou dopravou s konečnou v nemocnicích a obchodech, zatímco továrny jeli po celý covid, kde byly spolu stovky lidí. první měsíce si dokonce lidi šili roušky sami a věřilo se, že nošení těchto magických hadříků ochrání národ, pak přišly jednorázové masky, které se nosily hodiny, dny, někteří je nosili trvale a ulice byly zabordeleny těmito hadříky, pak si z toho třeba ptáci dělali podestýlku v hnízdě. ten šťít mi taky nabízeli, to jsem fakt odmít, nejsem kretén. v té době jsem měl svou malou soukromou kanceláříčku, takže jsem se tam zavřel a dlabal na všechny jako vždycky, zpočátku jsme fakt nosili ty masky dementů, ale nakonec jsme se na to jeden za druhým vykašlali, pak přišlo na řadu zbrojařské odvětví a bylo ze dne na den po covidu.

žádný úřad, nemocnice, nebo soud se nepostavil proti na instituciální úrovni, zda-li opatření nejsou drakonická, protizákonná, nebo jestli odpovídají skutečnosti, postavili se pouze jednotlivci, kteří samozřejmě ničeho nedosáhli, sám jsem podepsal několik peticí a bylo to o ničem. v jedné hospodě nepustili bez očkovacího průkazu, ale v druhé to bylo úplně všem jedno, samozřejmě až po čase, první rok práskači nahlašovali aktivně "tajné" hospody. nikdo nepostavil před soud média za cílené manipulování, šíření strachu/poplašné zprávy, nikdo nevyhodil radu pro televizní vysílání, ani ředitele české televize. všechna média se tehdy přiživovala a šířila paniku a strach denně, nepsalo se a nevysílalo už o ničem jiném než o covidu.

z toho vyplývá, že tato situace se může kdykoli znovu zopakovat, jelikož to bylo selhání ve všech vrstvách společnosti, přístě přijde něco jiného, bude se to jmenovat jinak, následky budou však ještě horší ve směru sestupné křivky, pokud tato křivka vykazovala kritické selhání od samotného počátku až do konce, bude se takový proces zcela určitě kopírovat dle předchozí situace směrem dolů

na Písmák opět vtrhli katolíci, už víme jak to je a skutečně!! obrovský úspěch! kostely narvané až po střechu Písmáky! jeden kostel dokonce pod náporem věřících se zbrotil a v dalším se naružíví Písmáci ušlapali! a to vše ve jménu víry, no není to krásné? :D

ovšem pro vyváženost na sobotu by mohli psát židé a v pátek muslimové, také by bylo vhodné založit hinduistické, buddhistické, zenové, šintoistické, konfuciánské a taoistické okénko ;)

Moc hezké pro mne

(Jo, a slovo burčák mi také připomněl bahno (bláto) deštivých sklizní :), ...., těžké boty, které se lepily při každém kroku, ..., zeleno - žluto - červené  podzimní vinohrady, lesknoucí se zdálky jako tajemné pohádkové kopečky; hnědé široké koňské hřbety potom před vozem s obrovskou kádí, když jako děcko sedával jsem na kozlíku se svým dědou - a Pálava na obzoru s červánky, od nás přesně na západ... :) ).

Zeanddrichu,

mám dost velké pochybnosti o tom, zda jsme spohlivě schopni analyzovat, které tlupy spolu žily třeba před dvaceti tisíci lety v míru a které spolu válčily. Neexisovala ještě města, která by se dala rozbořit a pravěk se nazývá pravěkem proto, že z tohoto období se nedochovaly žádné písemné záznamy. Některé tlupy spolu jistě mohly žít v míru, jiné zase ne. To může být stejně tak otázkou pozvolna se tvořící kultury jako otázkou výskytu extrémně agresivních vůdčích jedinců. Geneticky jsme vlastně jenom tak trochu vylepšení šimpanzi a už šimpanz učenlivý může vést války, dopouštět se vražd a tak podobně. Máme tedy tak nějak v genenech jak tzv. "zlo", tak tzv. "dobro" a to, co kdysi regulovala příroda, to dnes reguluje (a nebo taky nereguluje) kultura.

Jen poznámka na okraj k těm tlupám :); - zrovna v minulém týdnu tuším se ke mně dostala informace, že cca před třiceti tisíci lety v jednotlivých sezonách u nás na Pálavě (spíše tedy pod Pálavou) žilo spolu pohromadě (těsně vedle sebe) několik samostatných tlup lovců mamutů o průměrném počtu asi šedesát členů...; že tyto tlupy spolu žili více méně pohodově, je patrné třeba i z toho, že si jednotlivci mohli dovolit zabývat se i uměním (ad Věstonická venuše, a spousta dalších artefaktů... :) ).

((...)),

Zeanddrichu,

já v současné době nějaký boj mezi (velkými) národy nepokládám za příliš podstatný, třebaže i dnes rozhodně snaha přepisovat hranice hraje ve světové politice svou roli. Za nejpodstatnější ideový konflikt dneška pokladám střet bezbřehého liberalismu a (paleo) konzervativismu. Tento střet dokumentuje asi nejlíp vývoj prezidentské volební kampaně v USA, ale tento konflikt se také nepochybně odráží i ve válce na Ukrajině. Rusové přece prohlašují, že bojují proti (příliš) liberálnímu kolektivnímu západu a (už jako jediní) obhajují tradiční konzervativní hodnoty. 

Já bych ke druhému, mělčímu kolu této diskuze poznamenal pouze bodově:

• Tak jako jednotlivci mají své osudy, mají své osudy nepochybně i národy, ..., říše a státy, apod. - a jednotlivé bytosti v těchto potom hrají své role (předurčené v jemnější osudové vrstvě... .) )
• Mne osobně vždy zajímalo to, jak kdy který politik zvládl bruslit mezi všeobecně nejlepším postupem (...), a okolnostmi (podmínkami) hrubé pozemské reality (a potom ovšem také to, jak v dynastické formě vlád popasovali se dědicové moci se svým údělem, se svou rolí vládce, ke které třeba postrádali i ty nejzákladnější předpoklady...)
• Tak jako jednotlivci mají zde dole na Zemi (většinou snad) ty nejlepší úmysly v osobních životech, nevidím důvod, proč by jej neměli mít v případě, kdy jsou vedoucím - rozhodujícím činitelem ve vedení státu (že ovšem dosud mnohé národy či státy chtějí zajistit pro sebe to nejlepší na úkor národů či států sousedících, je věc jiná (ta ovšem vývojem snad také pomine - tak jako pominula praxe na potkání se zabíjet se členy sousedící rodiny, ..., tlupy, kmene...) )  

Ahoj. Vylíčil si to hraní dost sugestivně. Jsem rád za ten konec, protože si umím představit tu beznaděj, kterou nemám rád. Když jsme jezdili na internát, od doby setkání do odjezdu vlaku jsme mívali asi hodinku času. Byl tam jeden automat. Zkoušeli jsme to samozřejmě, to nedá. Podmínkou ale bylo, že jsme na hru vyřadili jen menší částku, buď a nebo. V případě výhry či prohry končíme. Mám v sobě takovou záklopku která mě v ždycky podržela a pomohla mi od všech návyků. Třeba pití kouření. To by měl mít každý když se pro něco takového rozhodne. Obsahově jsi to tedy dle mě popsal velmi věrně. Určitě by se text dal ještě vyladit. Sem tam třeba přidat odstavec nebo si pohrát trochu víc se slovy, ale to jsou jen drobnosti, které se dají snadno opravit. Piš dál, Jardo. Psaní je lepší vášeň než automaty. Má trvalou hodnotu. Rád jsem četl.

Aru,

jisté velké ideje nelze nikomu diktovat. Ty latentně existují v kolektivním vědomí velkých národů a budou existovat stejně dlouho jako tyto národy samotné. Sny o pangermánské nadvládě jsou mnohem starší než nacismus a Hitler a začínaly se prosazovat už v devatenáctém, možná už v osmnáctém století...  To by bylo na dlouhé povídání. Tebe to ale zjevně vůbec nezajímá, takže nechápu, proč se mnou navazuješ dialog. Raději se vrať mezi své blízké a dál s nimi prožívej hezké chvíle.

Zajíc Březňák - s tou mravoličností máš pravdu. Bylo to původně napsané pro jiný účetl a tohle tam na konci zůstalo. Pokusil jsem se to změnit.

Gora - ty detaily tam podle mého musí být. Kdybych to prostříhal, zůstaly by z toho jen obecné řeči o tom, jak je gambling špatný. Konec jsem změnil. Se soutěží Próza měsíce souhlasím.

Janina6 - děkuji. To je moc dobře, že si to neumíš představit.

Kočkodan - děkuji pěkně.

Na to, že jde o povídku, je tam moc teoretizování a málo "praxe", tedy děje. Například se několikrát rozebírá ta otàzka vnitřní svobody, ale pak se zase pouze konstatuje, že si ji hlavní hrdiňa byl schopen zachovat i přes to mučení. Proč se to neprojevilo v ději, nějak konkrétně, místo toho, aby se to čtenáři jen řeklo? Za mě zklamání z nevyužitého potenciálu námětu.

existují určité disclípiny jako etika, rétorika, školy ale raději dávají přednost fyzice, matice, chemii, apod. a ani tyto předměty nejsou učeny formou ve které by škola chtěla po dětech, aby si osvojili základy takříkajíc komunikace a slušnosti, např. rétorika jde zahrnout do jakéhokoli předmětu změnou přístupu k dané látce.

celé je to o změně myšlení a toho evidentně společnost není schopna, ani není na to připravena jako celek začít formováním dětí, neboť návyky si člověk osvojuje pravě v dětství, tudíž ono hodno tu nebude a zvlášť v tomto státu hodně dlouho.

všichni máme teoreticky možnost změnit svět, ale praxe je taková, že člověk v dospělosti se svých návyků těžko zbavuje, dokonce hektický styl života bych řekl, že spíše nutí do určitých zaběhnutých kolejí ve kterém je méně času na druhé a tím méně na sebe.

rozhodně je to o celospolečenské změně myšlení co je hodnotného v praxi v dané společnosti a z tohoto pohledu je to spíše prodej/nákup a výroba, kde ti lidé pracují a zabývají se tím denně.

na tak zásadní změnu myšlení není společnost prostě připravena, maximálně jednotlivci a to ještě spíše s odporem většiny.

Nechal jsem se s dovolením jemně inspirovat. ;-)

Úlek u alba

bleskově obrací list

zde není tchyně

Poštovní schránka

takřka praskání ve švech

letáky bují

Další reklama

zas slyšet splachovadlo

díky prostato

Honosná vila

popelář zvedá víko

odřené šperky

Stopy úsměvů

lidé z médií běží

Kajínek venku

Gábi, víte, já tý lásce nerozumím. Ale pohádky jí, řekl bych, zobrazují moc snadno. Řekla to tak má kamrádka, jakoby si lidé chtěli tu lásku nějak usnadnit, aspoň v těch pohádkách, když v realitě je to jinak. Chtěl jsem tu teď napsat tisíc příkladů, ale uvědomil jsem si, že nějaké jsou už v básni a Vy je už určitě sama znáte.. 

Některé detaily z hráčova sčítání a naopak bych v povídce ani mít nemusela, beztak jsou to smutné počty. V každém případě moc dobře napsaná povídka.

V dlouhé větě ke konci - Přemýšlel,... bych udělala interpunkční předěl na dvě, tři věty. A Zajíc má tak trochu pravdu s přílišnou poučností v samém závěru.

Jinak ovšem parádní text, zamlouvám si na příští soutěž Prózy měsíce:-).

Pane Voříšku,

já ten významový rozdíl ve verši cítím, je tam patrný. Původně zkrácená spojka "abych" na "bych" vyjadřovala malou pomlkou určitou nostalgii vzpomínky, na rozdíl od pouhého popisu děje. Také "abych"-"abys" po sobě zní nekontrastně. Nevím, jak bych vám to ještě víc vysvětlil. Usmíváte se, protože nechápete. Já jsem zase básník s citem. 

1. Shromáždění = to je parádní povídka, skvost. Klidně by se mohla řadit mezi sci-fi, skvělou zvláštní náladou, tajemným místem konání. Přitom minimálním rozsahem.
2. Búrka = česky by mohlo být klidně Bouře v Las Vegas. Strhující povídka-rekonstrukce skutečného případu.
3. O kouzelné ulici = tajemstvím, náladou, min. rozsahem.

Litarts

Nevím, jak se z "bych" místo "abych" udělá významové pozdržení verše. Teda abych byl přesnější, nevíme to oba. Ale to nic, prostě se mi chtělo udělat zbytečnost. 

Takže ani tvá očekávaná slova: "...ono je třeba vycházet i z obsahu, který potřebuje svá určitá specifická vyjádření i vybočení. Metrická schémata v básni nejsou sama pro sebe, ale také ve službách obsahu" mně nepřividí nic víc než úsměv". 

Pane Voříšku,

ale to já také vím, jenže ono je třeba vycházet i z obsahu, který potřebuje svá určitá specifická vyjádření i vybočení. Metrická schémata v básni nejsou sama pro sebe, ale také ve službách obsahu. Zde původní zkrácení spojky "abych" na "bych" vyvolalo určité významové pozdržení verše a s ním i malou metrickou pauzu, která zároveň odstraňuje nevhodné opakování této spojky spojou "abys". 

Litartsi,

vím, že je to zbytečné ti o metru a rytmu něco psát (jinou zkušenost než špatnou s tebou nemám), ale proč neudělat jednu zbytečnost třeba dnes. Právě to jednoslabičné "bych", by narozdíl od dvouslabičného "abych", by metrum i rytmus poškodilo (jen mírně). S "abych" jde o čistou trochej v onom předposledním verši. Tím je báseň celá v čistých trochejích s dokonalým rytmem. Prostě bezchybná, bez - vadná (tedy jako bez vady).

Ty trocheje, daktyly a jamby jsou pojmenováním staletých zkušeností s verši. Je to něco jako funkční fyzika s matematikou v mluveném slově. To bude platit, dokud se řeč bude vyjadřovat hlasem.

Pár postřehů - hodnotící "krásné", místo šlupky bych dala slupky, třetí - strčím celou pěst - si říkám, proč do brambory strkat pěst:-), ale vím, jak to myslíš... ještě bych na téma zapracovala.

Druhé mi připadá jako ryzí miniatura... co verš, to nový fakt, sice hodně zajímavý, ale není tam jen náznakem, příliš doslovné /na haiku/... jako mini pěkné.

Vázané je to dobře, jinak podle mne, jak už jsem se vyslovil, ve formě nedopracované. Výraz "byla" zde není nějakým dokončujícím rýmem k předchozímu rýmování výrazů "psího vína - lihovina". Další koncovky příslušných veršů zde jsou: "svaté Kláry - panorama", "nezapomněl - abys byla". Tak to by podle mne chtělo trošku víc básnické práce.  

Janino, myslím, že bylo - nebo jsem si tam to "a" taky celou dobu jen domýšlel. Záhada... :-)

Luzz, nejsi mimo - jakékoli smysluplné čtení, které vychází z textu, je "in", resp. je v rozlišovacím poli možných interpretací (což zní děsně technicky - obzvláš´t v kontrastu s tím, jak spontánně text výše vznikl). 

Všem díky za reakce. 

Jednoduchá momentka. Skvěle napsaná. Jako bych tam byl s nimi. Určitě bych nefotil, jen tak bych byl. Pozoruhodné je rýmování. Po těžkém kalibru psího vína / lihovina, kde souzvuk běží přirozeně, dokonce nenápadně, přes čtyři slabiky, je rýmování lichých veršů dokončeno pouhým samoslabičným rýmem byla. Větší protiklad si lze těžko představit. Dobře vystihuje míjející chvíli.

Souhlasím s Janinou, s tím rozdílem, že se nejedná o poslední, ale předposlední verš. Respektování vedoucího trochejského metra nutně vede ke tvaru abych.

hezkej protiklad v závěru. přebírám si to po svým: on se dívá skrz čočku, ona přímo. skoro mě napadá, že on se schovává, jakoby se bál hledět bez filtru. rozdílný světy, rozdílný přístupy k viděnému, k žité realitě. ale to už je asi velká extrapolace. možná jsem mimo jako obvykle.

jen ještě mě napadá... svatá klára je patronkou slepých... což mi ty poslední dva verše vlastně posouvá ještě někam dál.

já nevím jak dlouho trvaly říše Umbratico a možná to neví ani samotní historici, každopádně naposled kdo tady mluvil o tisícileté říši to byli náckové a světový řádu, ať už tím myslí cokoli razí spolek kolem Klauna Švába a k takovým ideologiím já se rozhodně hlásit nehodlám, jak jsem psal, většina lidí není posedlá po moci a vládě a uzurpování kontroly nad lidstvem, ale chce mít šťastné chvíle se svými blízkými a to je pro spoustu lidí mnohem důležitější, než diktovat jiným proti jejich vůli jakési fantas-ideje

Radovane,

v červenci jsem byla neúspěšná, takže už nemám žádné místo v hlavním seznamu a na srpen mám naplánovaná senrjú jako třeba tahle:

Potetovaná -

V pavučině na krku

chycený cucflek

Vrby a kříže -

Hřbitov za vsí objímá

mrtvé rameno

V pasti na myši

ke špeku a mrtvolce

přibyl hrobařík

Aru,

aha, takže asi tři tisíce let trvající egyptská říše - to je pro tebe chiméra. Starověká Čína nebo starověký Řím trvající celá staletí pro tebe tak nějak neexistují... No to je zajímavý náhled na dějiny.

Ano, současná světová civilizace se už k ničemu vyššímu nevztahuje. Je formovaná jenom poživačností, chamtivostí a touhou po moci kvůli oné moci samotné. A podle toho taky současný svět vypadá.

Aloisi,

zážitek a zkušenost jsou dvě zcela rozdílné věci. Zážitek je pouze záležitost emocí a většina lidí usiluje o to, aby měli jen příjemné zážitky. Ze zkušenosti se naopak můžeme poučit a třeba se příště ve stejné situaci chovat lépe. Umění, hlavně beletrie a film, nám často nahrazují reálné zážitky a zkušenosti, takže nás nemusí formovat jen život, ale občas i kniha nebo televizní inscenace. Kdysi nás mohla morálně formovat dokonce i poezie, ale to už bylo hodně dávno.

toot, keltové byli Češi, Němci, možná ještě někdo žijící za přemyslovců. 4. stol. před naším letopočtem je evidentně výmysl, ale je pozoruhodné, že působení smyšlených "keltských" Bójů je směřováno i tak s jádrem v Čechách, neboli, když chceš někoho vykolejit neříkej mu úplnou lež, ale systém polopravd, to se mu pak úplně uvaří mozek.

také je potřeba vzít v potaz působení několik verzí "latin" v Čehach a také zde se uzazevších Vlachů, nebo-li Italů, kteří mluvili svým latinským dialektem. to české pojmenování Vlaši je ponejvíce určující kym byli, pojem "Ital" je v tomto případě tak nějak nic neříkající, asi jako "kelt", což může být několi národů dohromady. (v neidentifikované době).

s tím rozluštěním, ruští vědci třeba jenom na základě obrazových materiálů považují původ Voynichova rukopisu za ruský, zatímco jiní, kteří text nedokázali rozluštit ho rovnou přisuzují mimozemšťanům. zřejmě když si nějaký mimozemšťan četl ve vesmírné raketě na záchodě Voynichůc rukopis, když splachoval, rukopis propadl záchodem až na Zem :D

na Voynichově rukopisu je ukázkově vidět, že každý má nějakou teorii, kterou přednáší na univerzitách, ještě předtím než vůbec zná obsah textu a odmítá se vzdát své ideje, že by text mohl být o něčem jiném, než si myslí, nebo že už je přeložen někým jiným. 

toto je dle mě pro historii a historiky příznačné, že se pouze předpokládá, že se události staly tak a tak a to co vypadá nejpravděpodobněji a nějak se na tom dokáže vědecká obec shodnout, že by to tak asi mohlo být, to se pak učí na školách už ne jako vědecký předpoklad, ale jako historická pravda, což ovlivní budoucí historiky. důležitý je si připomenout, že církev byla dříve veřejně mnohem vlivnější a zasahovala lidem do všech sfér života. zašifrovaný Voynichovův rukopis před církví je toho ukázkovým příkladem.

včera jsem to dočet, samotný výtah z Voynichova rukopisu se psal několik let a zřejmě stále dopisuje, zabralo mi to několik hodin a rozhodně ti lidé nebyli pohané, ale hluboce věřící lidé, kterým se nelíbili tehdejší praktiky církve, rukopis se točí kolem Husovy éry a Václava IV., byla to nesmírmě kritická a bolestivá doba, vůbec se nedivím že to vyústilo v husitské války. církev se snažila potlačit všechno co nezapadalo do jejích standardů.

bez tohoto kontextu nelze vůbec pochopit proč lidé byli ochotni se nejen postavit proti vatikánu, ale jít proti němu i do války s Husity.

ano, do luštění se můžeš sama pustit, zde, autoři jsou v tom zcela otevření, je jim možno i napsat, předložit svůj výzkum ke konzultaci.

báseňka, jak už kategorie napovídá je jen pro radost, nebo pro pláč (kdo jak chce :D ), je to jenom lehké naťuknutí a samozřejmě že to neplatí 100% na všechny

Safian- uznávám, že je to hodně a že jsem se měl obrátit jinam. Počet výtisků nebyl můj nápad, ale důrazné doporučení samotné Pointy. Zcela upřímně, vydavatelství jsou pro mě cizí hvězda, takže jsem důvěřoval lidem, kteří se okolo ní otáčejí už pár let. Marketing mi taky úplně nejde, i zde doznávám vinu, jelikož mě neskutečně nebaví, nesnáším to. Mimochodem, stran by mělo být 180, vazba měkká a samotná obálka je na webu. Grafik odvedl skvělou práci. Všeobecně si na korektora a grafika atd. nemůžu stěžovat, chovali se profesionálně a přívětivě. 

Jo a taky sem zase začal hrát po třech rokách on-line střílečku WOT (tanky)... :D Sice su tam skoro dycky enom do počtu (nové mapy a fůra nových tanků takže newim kerá bije!) ale šak co... Je to hra a tak si hraju. Možná ňa nekeří spoluhráči možů aj proklínat ale to už je prostě život. Né? 

Moja mama dycky řikala že život je jak bomboniéra - nikdy nevíš na jakého blba narazíš... :D

Na celkem malé ploše je - tedy na mě - víc neznámých pojmů, dala bych textu a čtenáři delší čas na vstřebání všech tvých dobře smyšlených světů... a také  vytrvale přítomný čas děje mi nějak překáží - na ten jsem si dosud nezvykla.

Jinak nápady jsou svěží a neotřelé, těším se na pokračování...

Je pravda, že ceny za vydání jsou tam opravdu přemrštěné. Přesto spouta těch knih vyšla, jen v naší knihovně máme z Pointy 140 titulů. Dětské knížky, fantasy, romány, populárně naučné, dokonce i poezii. Neříká to samozřejmě nic o kvalitě, ale podvodníci to jistě nejsou. Garantují vrácení peněz v případě, že se nevybere dost a kniha nevyjde. Obávám se ale, že autor něco zaplatit musí už za tu kampaň. Já sama bych do toho nešla, myslím si, že pro dosažení tak vysokých sum nestačí zájem "obyčejných" čtenářů, chce to sponzora, který dá příspěvek v řádu desítek tisíc... 

Kubo, Kubo, co tě to napadlo? Vymyslet si vydání ze 94 700 Kč a chtít, aby to ostatní zaplatili! Kdybys měl alespoň 80 000 Kč kapitálu a chtěl dotlačit zbytek (i tak by to bylo mimo mísu), pak snad. Navíc ses ani nenamáhal sdělit těm, kteří mají platit, kolik bude mít knížka stran, jaká bude vazba, výbava, kolik výtisků. Zachytil jsem, že 1000 výtisků. Pěkná blbost. Tebe ani nenapadlo začít skromněji a případný zájem řešit dotisky. Pak bys to za určitých podmínek pořídil v první vlně za 10 - 15 000 Kč. Možná ses měl obrátit jinam.

Divím se těm, kteří chtějí na něco tak nehorázného přispět. Možná si myslí, že je to na dobrou věc. Není. Přispívá to jen ke stále většímu tahání peněz ze strany pochybných vydavatelů, jako je tento.

Věru bych, Můrko, těžko něco vypichoval. Proboha, tím samozřejmě nemyslím, že by nebylo co, právě naopak. ;-)

Rád k babče chodí

dnes jí vnuk Jenda poví

„Skvělej lívanec“

Milostná scéna

v letním kině mocný řev

„Urvěte břečťan!“

Už na podešvi

není toliko guma

debil páníček

Nožík sjel z kůry

za lásku platí krví

nelituji ho

No, k těm barvám a "slušení"... už celkem dlouho existuje tzv. barevné poradenství, kde si člověk může určit podle typu pleti, barvy očí a vlasů, do které ze čtyř skupin patří a které barvy oblečení se k němu hodí. A typu zvanému Zima naopak výrazné barvy, jako černá, jasně bílá nebo třeba sytě fialová velmi sluší, kdežto když si černou halenku oblékne typ Jaro, vypadá v ní bledě a unaveně. Kdysi jsem absolvovala takové sezení, vyzkoušela k obličeji spoustu barevných látek a na vlastní oči viděla, jak barvy umí ten stejný obličej měnit, zalichotit mu nebo mu naopak vzhledově uškodit... Takže černá sluší, ale ne každému. 

Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."

(První kniha Mojžíšova, kapitola druhá, verš 23 dle Českého ekumenického překladu)

(Poznámka pod čarou vysvětluje: "Jde o pokus česky vystihnout hebrejský názvuk mezi "muž" a "žena" /´íš a ´iššá/, kterým se naznačuje jejich sounáležitost)

František Gellner, Radosti života

Už se mi k smrti protiví ...

Už se mi k smrti protiví

ve svých citech se nimrat.

Už se mi k smrti protiví

bolestí svou se šimrat.

Nejlépe bylo by přetrhnout

všechny pouta a svazky.

Minulost svoji zavrhnout

zříci se poslední lásky.

Cynickým smíchem zabušit

v marnou ješitnost svoji.

Stesk svého srdce přehlušit

bouřemi, bídou a boji.

Nejlépe bylo by ztratit se

a nikdy se nenavrátit.

Svým blízkým, nejbližším ztratit se

A sám sobě-se ztratit.

A co se týče toho tzv. vesmírného Zákona odrazu (lidově Zločinu a trestu, nebo také Karmy):

myslím si právě, že tyto nejchudší rodičky v temném středověku na nebesích dostaly spíše plusový bod za to, že i ve velice svízelné situaci své dítě nezabily, a raději je alespoň *takto nabídly dalšímu životu...)

*(pokud už je ovšem někdo odložil někde v lese (spoléhaje se přitom třeba na nějakou tzv. velikou náhodu), už tento čin byl mnohem, mnohem spornější...! )

Staňo (etc.), narazil jsem zrovna ted  na zmínku o patrně nejstarším bybyboxu na světě (nebo v Evropě alespoň); cituji:

(...). V mnohých kostelích byly umístěny zvláštní nádoby, do kterých mohly neprovdané matky odložit své děti, aby se jich obětaví věřící ujali.

(...).

...Papež Inocenc III. zřídil v roce 1198 při nemocnici Svatého ducha v Římě nalezinec vybavený zvláštním otáčecím zařízením zvaným torno, které se později stalo pověstným. Byla to vlastně schránka ve zdi kláštera, do které bylo možno vložit dítě jen určité velikosti a otočením schránky je dopravit dovnitř pod ochranu světce, jemuž byl kostel zasvěcen. Měly se tak zachránit děti, které by jinak již svou pouhou existencí vedly své nešťastné matky k tomu, aby se jich hříšně zbavily. Takto je mohly odložit třeba i v noci a zůstat nepoznány, (ad  Porodnice U Apolináře měla tajný porodní sál, kam směly jen rodičky s maskou, a již tenkrát zajišťovala tzv. rooming

 https://www.nespechej.cz/clanky/porodnice-apolinar-tajnost-rooming-20231203-2207.html  )

)

Někde mne trochu ruší vypadávající rytmus, ale to je věc vkusu, přeci jen jsou to smíšené verše. Celé to hraní se slovy forma a obsah v různých souvislostech je myslím dobrý nápad. Nejvíce mě dostala poslední sloka a pak hned ta první. Chvíli jsem přemýšlel proč je zmiňován ten Boleslav a Vilém, ale zatím jsem to nepochopil, ještě to zkusím. 

K3, ty přece nevedeš válku z Hitlerem. šel bys proti Němci od rodiny, kterýmu by řekli to samý co tobě, že ty jsi "jeho důvod" se tě zbavit. něco jinýho je když ve vesnici někdo znásilní holku a chlapi se seberou a dají mu přes hubu, než když chlapům v hospodě přistane na stole povolávací rozkaz, že mají povraždit jiný chlapy v jiný hospodě, kteří dostali stejný povolávací rozkaz, že mají odkráglovat ty první chlapy a kteří z nich jsou horší? ti z první hospody, nebo ti z té druhé? přečti si Remarqua a dočteš se tam překvapivý věci, že se ve válkách masakrují dvacetiletí kluci navzájem, kteří nikdy na žádného státníka ani nezamířili.

nebuď směsný, víš jak by se válka zkrátila a kolik zbrojařů a finančníků by na tom tratilo, kdyby vojáci šli po krku vrchním státním ideologům?

dokud lidé budou poslouchat vrchní ideology, má řeč je naprosto zbytečná a lidé se budou vesele vraždit. pravděpodobně jsou lidé odsouzeni k zániku tak jako tak v nějaké fatální poslední válce. nemůžu byt naplněn optimismem, když lidem stačí pouze ukázat na jakoukoli jinou skupinu se kterou se má rozpoutat peklo. jesliže lidé tak milují se zabíjet, pravděpodobně je zbytečné přesvědčování, že bez válek lze existovat vypovězením poslušnosti "mocipánům".

to je pravděpodpně onen kalich usudu, že nelze nikoho o ničem přesvědčit po přijmutí státních paradigmat za své vlastní a ztotožnění se s nimi

Díky, Safiáne, já jen že vázání není všechno, vtip OK, ale je to pohledný kus beze smyslu - jen hračka, honička se za vlastním ocasem ... není v ní nic, co by už dávno nebylo někde, ani o malinký posun jiné. To jsem tím chtěla říct. Že neumím napsat to, co bych chtěla. A proto jsem ten mazal :) Jakákoli myšlenka se mi píše o dost tíž ... a proto jsem ten mazal :D Moc děkuju za zastávku a kapesníček. Smrkla jsem si a už nefňukám. Jdu zas lovit myšlenky :)))

Lastgaspe, moc děkuju za návštěvu a za komentář!  Já rozhodně v nějakého Boha chci věřit. Jsou určitě různé náhledy a způsoby a cesty, jak Boha hledat. Dokonce i ona erotická touha může být jednou z cest. Text zde vytváří až umělý paradox, jak mají básníci v oblibě, ale já už se za ateistu dlouho nepovažuju. Ten závěr je totiž asi poněkud uspěchaný, a tudíž zkratkovitý.

K3 je to jenom hra po lidi, když řekneš lidem, že jedna strana je špatná a druhá dobrá, lidé budou mít důvod si obléct uniformy a jít stovky, nebo tisíce kilometrů někam zemřít. (ale to řekne lidem na obou stranách fronty).

existuje doložený případ tzv. vánočního zázraku z r. 1914, kdy vánoce spolu oslavili v zákopech Němci a Francouzi, nižši důstojníci to podporovali, ale generalita zuřila a takhle to je, lidé nemají potřebu jít stovky kilometrů a zabíjet jiné lidi, které do té doby nikdy neviděli a jak oni, tak ti lidé proti nim mají své rodiny a své blízké, pouze byli přesvědčeni na obou stranách, že jsou dobří a ti druzí zrůdy. (plus alkohol a drogy jako nedílná součást armád pro větší ochotu vraždění se.) tehdy mohla válka skončit, lidé měli jedinečnou možnost změnit svět, ale nestalo se.

jsem znechucen, v blízké době si bude Evropa zase hrát na konzervatismus, založila se jakási strana evropská strana patriotů, nebo jak si říkají, ale rozhodně oni tak neučinili z nějakého vnitřního přesvědčeni, ale protože se otáčí vítr v kruzích magnátů, kteří si jenom mezi sebou vyřizují své účty a ukazují jeden druhému svou dominanci a používajì k tomu lidi jako své pěšáky.

před dvěma a půl roku jsem tady na Písmáku psal, že ukrajinskou válku je potřeba co nejdříve ukončit a tady to je, jen hromada mrtvol, to je ten výsledek, je úplně jedno kdo vyhraje, ty samé mozky co stvořily západ, teď vytvořily východní blok, protože už se jim západní uspořádání nehodí do krámu, není v tom žádné dobro, ani zlo, ale hrátky mocných.

válkou ještě nikdo nic nevyřešil, pouze při ní umírá spoustu lidí, takhle v zázemí se hezky mluví o vlastenectví a obraně domova, až do okamžiku, než se člověk stane součástí onoho pekla, přijde o rodinu, známé i domov, zažije hrůzy jak těch, které má pozabíjet, tak vlastních soukmenovců a pak po to všem, když má štěstí se může ptát sám sebe, jestli to stálo za to a jaký smysl to vlastně mělo.

na zabíjení nikdy nebylo nic čestného, zatímco když to udělá člověk ze svého popudu, jde do vězení, když to udělá na státní příkaz a poslouchá důstojníky, je vlastenec.

Prozaická miniaturní úvaha ukazuje na význam touhy, jako kategorii předpokladu úspěchu i zmaru. Je to dovedně vypreparovaný symbol v čem upřednostnit své možné uspokojení. Závěr potvrzuje tendenci stoupajícího ateismu evropské mládeže (podle deniku The Guardian nevěří v žádného boha 91 % Čechů ve věku 16 - 29 let). Slovy autora - budu věřit spíše své touze než své víře. Donutilo mě to zamyslet se i sám nad sebou a za to děkuji.

Přeci záleží na tom kdo tu válku rozpoutá. Rozdíl mezi obranou a útokem je veliký a za svou vlast jde hodně lidí bojovat dobrovolně. Myslím, Petře, že co říkáš, že je řeč většiny normálních lidí; jasně většina válku nechce. Velkou roli v tom právě hrají demokraticky volení vůdcové a omezené volební období. To hraje velkou roli, s jídlem roste chuť, jak píšeš, a právě tomu by měli ti o kterých mluvíš zabránit při volbách, protože z rétoriky politiků lze vyčíst hodně varovného předem. Kde ale je při volbách ta většina co si nepřeje válku? Někde u kafe vede poraženecký kecy. Jsem přesvědčen že ty to myslíš dobře. Ale ten tvůj závěr dost poraženecký je. Nemá to smysl, stejně s tím nic nenaděláme.., to jsou pivní řečí. Nemyslíš snad vážně že všichni vládci touží jen po moci. Ta zodpovědnost určitě hraje velkou roli, proto bych neházel všechny do jednoho koše s Putinem.

Díky všem čtenářům... minulý týden tady (i jinde) řádila bouře s vichřicí. Letní jablka se dostala kus od stromu do louže, kde jsem je ráno objevila:-(. Druhé mne napadlo při rozhovoru s příbuznou... ti, které si pamatuji - třeba bratranec truhlář, druhý zedník, sestřenice dělala v masokombinátu - už jsou buď v penzi nebo mají úplně jiná zaměstnání... Zkreslené představy z dětství.

Alice, v tom případě zkus na sobě ten můj recept pro pejsky... :) - Já Pangamin užívám vlastně téměř pravidelně už od gymplu, přírodě jsem se (už jako bývalý horolezec) rozhodně nevyhýbal, a přesto jsem zaznamenal (polopřisáté) klíště na sobě pouze jednou - a to v době, kdy Pangamin měl v lékárnách několik měsíců výpadek ((druhou variantou je prý pít denně cca 15-20 půllitrových piv, ale do toho bych Tě raději netlačil... :) ))

ale prosím tě Umbratico, nějaký světový řád je chiméra, důležitý pro lidi je aby měli život který se dá žít. ano tihle lidé co jsou posedlí mocí vždycky mluví o nějakém světovém řádu, až na to že to není k žití a umírají při tom miliony lidí.

to jsou jenom tlachy, že nějaký vládce chtěl dobro pro lidi, pokud je posílal ve válkách na smrt, pak se chtěl hlavně ukojit krví padlých.

kdo je posednutý mocí už není schopen uvažovat v jiném narativu, než do kterého spadnul a tento narativ ho zároveň ovládá.

nevěřím státním predstavitelům, že řídí státy pro dobro lidí a upřednostňují zájmy lidí, před svými zájmy, je to přesně naopak, oni mají pouze své zájmy a jiné je ve skutečnosti nezajímají a takoví lidé si rozhodně obdiv nezaslouží

Aru,

ty velmi přeceňuješ roli bohatých a vlivných jednotlivců v dějinách, ale když už se o nich bavíme, ty je vnímáš jako liberál z jednadvacátého století a představuješ si, že každý vládce a diktátor musí být jen narcistický egocentrik. Pravda je ale úplně jinde. Největší vládcové jako třeba první čínský císař Š Chuang Ti, nebo Alexandr Veliký nebo třeba Napoleon, chtěli změnit světový řád a vytvořit stabilní tisíciletou říši. Alexandr přímo říkal, že on vede války, aby už v budoucnosti žádná války nebyly.

Problém je ale v tom, že vedle mocných, třeba i tisíce let trvajících říší, jako byl Egypt, vznikají jiné říše a jiní vládcové chtějí svět podřídit té své moci. A pak jsou tu taky nájezdníci, kteří jen drancují a plení jako třeba Čingischán. Ale i ten nejprve sjednotil říši a pak chtěl "sjednotit" svět pod svým velením.

Mnohem důležitější než jednotlivec je vždy idea, národ, říše, sociální systém, tradice atd. 

Předpokládám, že většina těch lidí je na sociálních sítích, protože jiné litweby jsou na tom ještě hůř než Písmák. Zůstalo tam jen pár lidí a nic se tam neděje. Na sociálních sítích si každý najde poměrně rychle patřičnou bublinu, která mu sedne. Samotný kybersystém ho brzy obklopí lidmi stejných zájmů a stejného smýšlení. Kolik fanoušků má třeba na Instagramu anglický sonet, to nevím, ale určitě jich bude násobně víc než na Písmáku.

Umbratico, nikomu kdo má moc přece na lidech nikdy nezáleželo, je to jenom hra: státy, vlajky, hlavy států jsou tu jenom proto, aby se lidé měli s čím ztotožnit a měli za co a proti komu bojovat, když se to mocipánům zrovna hodí, respektive nebo když mají potřebu si vyřizovat mezi sebou účty a dokazovat si dominanci jeden nad druhým. lidé nemají potřebu se navzájem zabíjet jenom za "slovo", proto je jim dán důvod, pak si vyvěsí vlaječku, připnou odznáček, oblečou si tu správnou uniformu, aby padli ve jménu národních zájmů, generála který jim velí a politika který je tam ze své kanceláře poslal.

lidé tíhnou k tomu mít svou rodinu a s tou žít, ne padnout ve válečné vřavě za svého státníka, celé je to jenom nechutná hra kohokoli kdo propadnul takové moci a touze po moci, že se ji stal posedlým. a je mi jedno kdo to je, protože tu hru hrají ochotně všichni, kteří se na tom podílejí s větší, nebo menší ochotou nechat umírat lidi

Teď už chápu, že ta rytmičnost je trochu větší věda než jsem myslel. Zdá se, že jde taky o to, kde člověk dělá přirozeně pauzi, možná dlouhé a krátké slabiky. Pardon, jestli to moc pitvám. 

Zrovna jsem teď jeden anglický napsal, ale minimálně jeden verš mě tam provokuje, zkusím ho ještě  předělat.

A kam zmizeli ti co měli rádi vázaý verš? To už je to tady nebavilo? Jsou teď někdě na těch sociálních sítích?

Radovane,

díky za chválu, típek i výběr.

Napadlo mě, že se bych mohla pokusit o malý cyklus čtenářských haiku, když už jsme tady na Písmáku mezi čtenáři. Po Krváku by mohla následovat třeba Detektivka.

Detektivka

Stránek ubývá,

neumyté nádobí

se vrší v dřezu

V záři lampičky

i za denního světla

vrah dál uniká

Aru,

myslím, že až příliš inklinuješ ke konspiračním teoriím. Od názoru, že výsledek každé války je předem dohodnutý a že za všecno můžou ministři, je už velmi blízko k názoru, že za všechno můžou Ilumináti nebo světové židovstvo.

Většina válek naopak dopadla naprosto jinak, než jejich strůjci plánovali.

...A jak předem dohodli ti tví ministři výsledky války na Ukrajině? A proč tam denně umírá tolik lidí, když je všechno, jak ty tvrdíš, předem dohodnuto?

Umbratico, jak se říká, bez přízně a podpory spojenců nevyhraje ani ten sebelepší, nebo nejtalentovanější. zároveň každá válka se nerozhoduje na válečném poli, ale je dohodnuta již předem mezi ministry a uskutečněna generály obou válečných stran, války jsou jen fraškou bohatých a zábavou slepých a chudých duchem. na bojištích se pouze demonstrují už předem dohodnutá politická rozhodnutí a nepohodlní v této hře jsou odstraňováni. strukturovaný svět je jen komedií bohatých

V desetislabičném jambu může být na konci jak rým ženský, tak rým mužský. S mužským rýmem by tvůj verš zněl třeba takto:

Ke psaní veršů hledej tichý kout.

Já jsem před pár lety psala hlavně anglické sonety. Myslím si totiž, že by se daly v dnešní době docela dobře oživit. Jsou dramatické a dynamické, dají se s jejich pomocí vést polemiky atd. Na Písmáku to ale dočasně fungovalo,  jen když tu ještě byl dostatek milovníků vázaného verše.

Aru,

jako děti jsme ve škole fasovali tzv "dějepisný atlas". Tam se nám nejvíce líbily mapy, které zobrazovaly Evropu za vlády největších českých panovníků. Říše Přemysla Otakara druhého, krále železného a zlatého, sahala od Jadranu k Baltu a třeba Karel IV. zase připojil k české koruně Braniborsko. Nedávno jsem viděla nový česko - rakouský film o bitvě na Moravském poli. Kupodivu samotní Rakušané považují, dle všech nových skutečností zjištěných o bitvě, českého krále za statečného rytíře, který se chtěl utkat v souboji s (pouhým hrabětem) Rudolfem Habsburským a vše tak vyřešit. Probíjel se s hrstkou bojovníků rakouským vojskem k zbabělci Rudolfovi, který se před ním skrýval v převleku.Byl potupně zabit uprostřed rakouské armády a co se dělo s tělem krále po jeho smrti, o tom je lepší ani nemluvit...

Českého krále zradila vysoká šlechta... A to byl vždy v českém království kámen úrazu. Česká aristokracie měla v království až příliš velkou moc.

Zeanddrichu,

u nás se teď nedá bez repelentu ani vylézt na zahradu. Stále kolem každého krouží celý oblak komárů a repelent má pouze tu výhodu, že tě bodnou jen ti, kteří asi mají špatný čich.

Na mně ale útočí hlavně klíšťata. V besedě s odborníkem jsem se dověděla, že na někohoho klíšťata útočí hodně, na jiného skoro vůbec a dodnes se neví, proč tomu tak je.

Zeanddrichu,

pro poslední soukromé semědělce se něco vlastnit vyplatilo, něco ne. Za mého dětství byly na stráni pod lesem pouze dva statečky a pole, kam oko dohlédlo. (Teď je ta stráň plná milionářských vil.) Jeden stateček byl náš, druhý patřil sousedovi, který měl polností ještě víc. Vlastnil taky mlátičku, takže jsme jezdili mlátit hned vedle...

Dnes jsme na tom ještě líp, protože máme v rodině dokonce větrný mlýn. Měli bychom kde mlít - zdarma!

Vůbec by mě nenapadlo, že by to potřebovalo nějakou nápovědu. Je ale asi potřeba k tomu pochopení dojít časem, po ztrátě blízkého člověka v rodině nebo blízkého přítele a pár let potom. Je to takový popis co se děje v hlavně, o tom jak na druhého vzpomínáme, jak si věci někdy idealizujeme, někdy zase můžeme být příliš kritičtí, pokud nebyl podle našich představ. A ty tyče jsou zmotněním těchto vzpomínek.

Děkuji. Že jsi si přečetl text je super, ale z toho poslechu mám vyloženou radost. Často slýchám, že The Holy Bible není dobrá deska na úvod, protože tím jak vybočuje vlastně nereprezentuje podstatu MSP, ale na to já kašlu. Právě tou jinakostí a smutným lidským příběhem, který se za tím vším skrývá je to album jedinečné. Navíc má letos třicet let od vydání. O ten článek si deska vyloženě říkala. 

Nejde mi dohromady, že vyslal JEDOVATÝ šíp a bylo z toho krásně. Jedovatý šíp je na to, aby otrávil. Méně logické je i to, že si dívka myslela, stane se zázrak - filmový hrdina, do kterého se při filmu zamilovala, si ji najde a bude lásku opětovat. Ten bolavý údiv, že to tak nebude, není věrohodný. Ale kdo ví. A asi by to chtělo zlepšit rýmování. Méně používat velmi opotřebované rýmy - třeba čas / zas, rád / jedenkrát. 

Ale abych pořád jen blbě nekritizoval - je to jemné, toužící, křehké dílko.

1. Liberecké antikvariáty = tradičně velmi trefné a dobře napsané, spojuje nespojitelné, určitě tomu sluší zlato

2. O kouzelné ulici = určitě k tomu přispívá i ta stará, okulahodící verze, ale i tak, je to velmi povedená črta

3. Historie jedné sebevraždy = dobrý název, zajímavá zpověď člověka bilancujícího na hraně všeho..., asi bych text značně zkrátil, místy mi přijde zbytečně zdlouhavý, což ubírá na dramatičnosti...

Jinak, krásné léto všem létům...!

Zeé, na osudu je nejzábavnější to, že nevíš co bude na příští stránce, ale chápu že je to absurdní, zvrácená a úchylná představa, no to jsem jen tak zasnil, že bys v knihkupectví mohl dostat knihu už napsanou někým jiným, než tebou a přesto by to mohlo být zábavné čtení. ne to prostě samozřejmě není možné a nikdo z nás samozřejmě nic takového nikdy v životě nezažil, všechno si píšeme sami :D

((...)).

Je zřejmě třeba opakovat stále znovu: to, co jsme již rozvedli níže:

v rámci své předem dané osnovy (tzv. osudu) máme svobodnou vůli žít dobře nebo špatně.  ....  máme svobodnou vůli přiklánět se na stranu zla nebo dobra, ..., máme svobodnou vůli více či méně bojovat se svými nedokonalostmi a slabostmi, ..., máme svobodnou vůli více či méně snažit se připodobnit (například) jednomu z osmi, který byl tu v lidském těle před cca dvěma tisíci léty s námi (a o kterém očití svědkové zanechali (například) svá svědectví v tzv. Novém zákoně, druhé části tzv. Bible svaté...).

Jano (a Toot, td.), nejbližší půlměsíc září některým lidem na cestu už více jak dvě stě let z jednoho minaretu z jednoho  zámeckého areálu u nás na okrese Břeclav třeba... : 

viz  Minaret (Lednicko-valtický areál)         https://cs.wikipedia.org/wiki/Minaret_(Lednicko-valtick%C3%BD_are%C3%A1l)

(pokud si foto dostatečně zvětšíte, uvidíte, že tam ten půlměsíc opravdu je...)

Děkuji, myslím, že už mi ten jamb docvakl. Jen, neměla by být desátá slabika přízvučná? Ono to slovy, co jsem zvolil, nejde, že?   

Ty Shakespearovy sonety v Hilského překladu se mi zdají úžasné. Slyšel jsem jich teď nedávno pár v jedné jeho přednášce, kde je sám recitoval. Rád si někdy přečtu další.

Jako koníček mi to stačí.

Umbratica to píše opravdu podivně, každý kdo se odváží pozvednout ruku a bude mít dost úsilí, odvahy, bezohlednosti, štestí a sympatií u lidí, kteří disponují prostředky a vlivem, může si vládnout, tak dlouho, dokud souběh událostí mu bude přát. a samozřejmě že to napadne mnohé, učiní jen hrstka a povede se jen jednotlivcům

takový Lius XVI ať dělal co dělal, ať shazoval vládu, nebo ji znovu instaloval stejně skončil pod gilotinou.

mimochodem zrovna o Přemyslu Otakaru II. kolují zvěsti že to bylo takové hovado i na tehdejší poměry, že nasral úplně všechny po Evropě, tím pádem jaksi nemohl dopadnout jinak než jak dopadnul, jako mrtvola.

Oidipus je ukázkový příklad jak osud funguje a Řekové to navíc uměli skvěle podat. i přesto že věděl co se stane, tak tím co dělal, tím svůj osud rozeběhnul a tím si ho zpečetil, že šel domněle proti němu, ačkoli pouze splnil zadání. a to je ten rozpor že si lidé myslí jak svou svobodní, ačkoli nejsou tím kým si píšou své knihy, ale ti co je pouze předčítají. kdyby lidem byla dána moc si řídit svůj život. svět by byl dávno roztrhán na kusy a přestal existovat

Aničko, jen s takovou partou lidí se dá vydržet 22 let. Občas se spíš divím, že to oni vydrželi se mnou. A vzpomínky je to největší bohatství, které člověk má. Někdy bolí, jindy přináší potěšení, ale vždy si z nich lze vzít nějaké ponaučení do dalšího života. Co se týká Luz, zasloužila si trochu ulehčit podmínky, aby mohla úspěšně dostuvat. Možná ani ne tak kvůli ní osobně, ale pro moře, protože v téhle potřeštěné holce získalo další opatrovnici, která zasvětila život jeho ochraně. A výjimečná určitě nejsem. Teprve, když se člověk začne motat mezi lidmi, pro něž není ochrana přírody jen prací, tak pozná kolik takových se snaží napravovat zlo, způsobené zbytkem populace. Jinak přeji, aby sis vnoučka užila. Ono to s těmi caparty není vždy jednoduché, jsou jako pytel blech, ale krásné určitě.

Kočkodánku, tak jsi dokázal shrnout do veršů i tuto závěrečnou část. Je to super a moc díky.

Maruško, rozloučení s Buckem bolele, ale jnak to nešlo. Nebylo možné ytrhnout tu dobrou dušičku ze známého prostředí a přesadit. Byl by nešťastný. Pravdu máš v tom, že je to vlastně úplně obyčejný život, který není ničím výjimečný. Liší se jen prostředím a jinými tvory, než na které jsme zvyklí ze souše.

emme,

někteří pasáčci jsou předurčeni k historické roli, o jiných ví, že existují, jen jejich rodná dědina. Co se králů týče, měli by vládnout "z boží vůle", což se někdy dělo a jindy nedělo. Patrně i národ má svou karmu a většinou má takového krále, jakého si zaslouží. Sotva to ale může být král z lidu a pro lid jako náš pohádkový moravský král Ječmínek.

Král je uveden do funkce smrtí předešlého krále nebo královny, popřípadě na základě dohody vysoké šlechty (viz např dosazení Lucemburků na český trůn...). Nějaká "společenská smlouva" nemůže mít se skutečnou monarchií nikdy nic společného. Monarchie je vládnou vysoké šlechty a král může vzejít jen a pouze z ní. Musí být z vévodského nebo knížecího rodu. Dokonce i Jiří z Poděbrad, ač příslušník vysoké šlechty, nebyl na Západě považován za právoplatného krále.

A dojalo ma aj krasne gesto od Teba...cítiš, že Luz z farmy patrí k moru, vníma celou dušou a srdcom jeho krásu, silu aj jeho obyvatelov a chceš jej v tom pomóct, si proste vynimocna bytosť to vedia spravni ludia aj zvieratá...ostatní na to este nedorástli.  Ďakujem za vsetkých, ktorým pomáhaš a za moznosť čítať tvoje príbehy a byť aspoň takto na chvíĺu ich sučasťou...sme teraz cela rodina v Terchovej, vnucik je nespútaný živel, styria dospelaci mame čo robiť, pri ňom je aj mláďa kosatky pohoďák:)

Oceňuji humorný obsah básničky, na formě by bylo třeba ještě dost zapracovat. Bylo by ideální, kdybys všude dodržel střídání dvou stop trochejských a jedné daktylské se třemi stopami trochejskými. Např. třetí verš třetí sloky už je zcela mimo rytmus. Jde o básničku s pointou a závěr by tedy měl být po formální stránce nejbrilantnější.

Tvořit básně v obsahové formě, založené na celkovém prorýmování výrazů, v jakémsi vyšším stupni vázaného verše, je pro mne východiskem z vyježděných kolejí klasického vázaného verše, psaného v jednoduchém rýmovém schématu. V mé básni se uplatňují různé druhy rýmů i v různém umístění ve verších (čelní, vnitřní, koncové). 

Desetislabičný jamb by zněl:

Kout tajný k psaní veršů najdu si.

Co se rytmu týče, toot ti radí dobře, aby sis přečetl Hilského překlady Shakespearových sonetů. Ale pozor: Shakespeare psal anglické sonety a to je něco dost jiného než "kontinentální" evropské sonety produkované hlavně ve Španělsku. Je to něco jiného jak formou tak obsahem.

Pokud se ale časem naučíš sonety psát, bude to jen tvůj ušlechtilý koníček. Ohlas a úspěch tady na Písmáku nečekej.

emme,

samozřejmě, že králové mají osud nalajnovanější. Vždyť oni přece ovlivňují životy tisíců a milionů lidí. Karma krále může být i karmou celého národa. Kdyby Přemysl Otakar II. měl lepší karmu a bitvu na Moravském poli by vyhrál, patrně bychom dominovali několik set let střední Evropě a v Rakousku by se mluvilo česky.   ...Osud pasáčka se často týká jen těch několika ovcí, které pase, pokud tím pasáčkem ale není třeba biblický král David.   

Je hezké, že dáváš do protikladu pasáčka a krále...  Třeba Karel Hlaváček se ve své básni Hrál kdosi na hoboj taky ptá: "Byl tichý pastevec, či vyděděný král?".

Aloisi, 

na obrazech většina lidí vidí jen to, co jsou schopni vidět a pochopit... Lze ale spolehlivě říct, co na obrazech "skutečně je"? Obávám se, že starým obrazům už jsme dávno přestali rozumět, ale přecejen je chápeme lépe než ty nové, zvláště ty abstraktní. Staré obrazy ještě vyjadřovaly myšlenky (ó - jak staromódní!), moderní obrazy většinou vyjadřují jen pocity, které moderní umění staví nad myšlenky. Celá staletí jsme se učili své pocity ovládat, dnes se učíme jim podléhat a podle toho taky společnost vypadá.

Zeanddrichu,

je to pocitářská básnička. Písmák mě už dávno odnaučil psát pocitářské básničky, protože ty tady píše většina lidí. Ještě nějakou dobu jsem se pak pokoušela psát vázané verše, protože jenom vázané verše mohou mít nějakou objektivní hodnotu: buď jsou napsané správně nebo špatně. Ale všichni někdejší příznivci mých vázaných veršů už z Písmáku odešli, takže se loučím i s vázanými verši. Já dnes opravdu nehodlám psát sonety pro osm nebo deset lidí, když jsem je kdysi psala pro třicet lidí. 

Takže už mi zbyla jen haiku, ale počítám, že během nejbližší doby přestanu psát i haiku, přestanu psát poezii úplně a aspoň bude o jednu grafomanku míň.

Bouře hází mladým vidle

do podmínek k práci,

nebudou už u Nan bydlet,

Do Států se vrací,

vybrána je hospůdka,

kde rozlučku mají,

že se tam jde po schůdkách,

z prstu si teď saji.

P. píše L. slůvek špetku,

proč přikládá šek,

namáhá to její lebku,

cítí stud, ne vztek.

Za pár dní je v slzné křeči

z bioložky divné řeči,

jde si svoje věci sbalit,

v kanclu musí oči valit,

srdce zrychlí tepy,

dva muži tam dřepí,

z Mary dobře zná je,

šok by se dal krájet,

vzduch těžce P. lapá v hubě,

papír v DIN A4

ke Slovance míří,

výpověď je na cáry,

šikly by se fanfáry -

Prcek zpátky na palubě,

Bucka táhlé výtí,

sbohem, není zbytí...

Asi chápu, jak to myslíš... ale nemusí to tak být. Záleží určitě na tom, čím pro dotyčného člověka psaní je. Ne každý má potřebu tvořit "vážně" nebo se vypisovat z osobních zážitků. Autor si taky může jen hrát, blbnout, zkoušet něco ze zvědavosti, klidně i "slohové cvičení", bez ohledu na to, jak moc nebo málo je zrovna okopaný životem.

Maruško, také takové věci nedělám ráda, ale on na to naštěstí brzy zapomněl, nemají dlouhou paměť.

Romane, nevím konkrétně, ze které části ti je nevolno - ze žraloka, murény nebo KKK? Jinak mi dej pokoj s nějakým videem (podrobně jsem Ti odpověděla u části IX) a celosvětovou dírou. Mně naskakují pupínky už při představě, že bych někde musela odpovídat na připitomnělé otázky novinářů nebo stát v přednáškovém sále před neomylnými vědátory a studentíky, které zajímá všechno jiné, jen ne podstatné věci. Měla jsem už nabídky na přednáškové turné. Na firmě mají zakázáno dávat na mě spojení a na lodi mě kolegové zapírají. Neumím mluvit s lidmi, a také to nechci.

Kočkodánku, opět super shrnutý obsah. Díky moc a ukládám.

Mirku, na Tulákovu píseň si pamatuji, moc se Ti povedla.

Romane, já žádná svá videa nemám. Ono je to ve firmě hodně přísné a za porušení pravidel je vyhazov. Veškerá dokumentace týkající se práce je majetkem zákazníka a my ji nesmíme nikde o své vůli zveřejnit. V praxi to funguje tak, že si klient často přebírá dokumentaci hned po ukončení akce a veškeré naše záznamy se mažou. Co zůstává až do návratu je ztaženo na disky a celníci v Marseille kontrolují vymazání lodního serveru. Práce pro různé vědecké instituty, IUCN nebo složky OSN končí v téměř sto procentech v trezorech a trvá často léta nebo i desetiletí než jsou uvolněny pro veřejnost. Naše práce je dost drahá, tak si výsledky chrání. xxx Jediné, kde nás můžeš zahlédnout jsou publikované dokumenty natáčené ve spolupráci s Mission Blue, National Geographic, Time Magazin, Publishing Extra nebo dalšími podmořskými blázny, jako je v povídce zmiňovaná Nan Hauser nebo legendární Sylvia Earle. Tam to funguje tak, že si nás objednají na doprovod a my jim předáme natočený materiál včetně autorských práv (kde je podle zákona nepřevoditelnost autorského práva?), který si sestříhají a upraví před zveřejněním podle své potřeby. Ale kdy a kde jsou potom záběry zveřejňovány jde již mimo nás. xxx Potom jsou tu ještě dokumenty natočené mimo objednávky. Prostě náhodná setkání, které nabídne moře a je škoda takovou příležitost nevyužít. Nejsme příspěvková organizace, kterou někdo platí bez ohledu na výsledek. Jsme žoldáci moře pracující za peníze. Proto takovou dokumentaci nabídneme pod rukou tomu, kdo dá nejvíc, a firma nám tento přivýdělek toleruje, i když jsme placeni dobře, pokud jí vyděláme dost. Podmínky jsou stejné jako v předcházejících případech - skončí v trezoru nebo někdy je uveřejní jako kuriozitu. xxx Takže, pokud sleduješ některé přírodopisné pořady z moře, mohou tam být naše záběry nebo třeba je vidět i potápěč a může to být někdo z naší posádky. Víc Ti k tomu napsat asi nemohu.

Mě také nenapadlo,že by básně mohl psát někdo pomocí Al. Ale když si někdo může nechat dát do prsou umělou hmotu a potom se tím chlubit proč by si někdo nemohl chlubit umělou inteligencí:-).  Vlastně jsem si uvědomila,že jsem nechápala jednoho autora jak může psát básně hezky napsané a chytré skoro každý den. Myslím si že to může dělat jenom ten kdo to neprožije. Nebylo to tady.:-).Ale ten člověk tak jak začal psát tak najednou z ničeho nic zase skončil. Aisi o to přestalo bavit,což si myslím že člověk který to má v sobě,že se třeba odmlčí ale nepřestane. O nebo to mělo úplně jiný důvod:-))

Zea. to se dá i otočit: J.N. se zas neocitl v situaci Jaroslava Hutky. Ty spisy se asi dají ještě dohledat. Teď už si ale myslím že nemá smysl se v tom dál hrabat. To už je věcí historiků. Hutka je znám svou nesmlouvavou otevřeností v níž nešetřil nikoho a je možné že to s J.N. drobet přehnal. Ale na druhou stranu si nemyslím že by o někom vědomě lhal nebo mu chtěl nějak ublížit. 

Zážitků je velká šíře,

přicházíme k další díře,

nesídlí tu čudla pouhá,

muréna z ní totiž čouhá,

Prcek stylem chytráka

rybu k sobě přiláká,

jasně že ne něžným hlasem,

provede to běžným masem,

studentíci co by dup

vidí tvora dobrý chrup,

L. a H. jsou panečku

svědky super tanečku.

K umytí se hodí vana,

když už páchnem jako tchoři

odérem dost nevábným,

ale vzrůšo, podívaná

je jen s Prckem v každém moři

(viz ten žralok hedvábný).

Jinak značně mluvná Luz

v řečnění má večer skluz,

o třech káčkách slova padnou,

zmíní chásku sotva kladnou.

Anelo, já jsem o tomto neslyšel mluvit samotného Nohavicu, ale některé jeho předlistopadové kamarády ano... .

• Stručně:  J. N. zjevně patřil mezi lidi, kteří potřebovali veřejně zpívat (a skládat), jelikož by jinak asi přetlakem ,,praskli"; toho StB využila k velikému nátlaku na něj (a - mimochodem - jej dotlačila i do docela těžkého stupně alkoholismu).
• J. N. - jelikož nemohl vědět, kdo kolem něj je také agentem - neřekl sice přímo, že to podepsal, ale zato hojně naznačoval (třeba že se v kruhu svých kamarádu opakovaně hlasitě ptal ..A co vy - také si vždycky takhle v sobotu (po koncertě, apod.) chodíte do hospody pokecat s estébákama...? )  . 
• Tím pádem J.N. donášel na StB asi jen samé podstsatné informace typu jaký obraz komu visí doma v bytě na zdi, ..., kdo kdy něco slaví, a co se tam hlavně pilo, ...; kdy se po koncertě spíše tancovalo - a kdy spíše blilo...! 
• Etc. -   Řekl jsem snad přímo i Hutkovi na jedné besedě v Brně - nechte jej soudit ty, kterým snad opravdu ublížil...!  

Jo; za minulého režimu někteří umělci - ti, kteří na to měli (ale ovšem jen ti, kteří to měli režimem dovoleno), měli veliký díl koláče, a mohli se svojí uměleckou tvorbou i docela dobře živit

 Ti, co neměli dovoleno (třeba) publikovat, museli dělat jiné věci, pro svou obživu (například můj otec přestal prakticky úplně publikovat v letech 1969 až 1970, a byl potom hlavně zaměstnancem v tzv. zemědělském a vinařském průmyslu...).

Andrejko, já byl zase rád, že díky tomu Tipu jsem tě objevil. A vlastně u tebe poznal i jiné autory, co mne teď taky čtou, i pár z nich, co už na mne koukají shora. Na pp to byli: mylen.cz, Mirarsp, Blechovan a teď i 100Watová žárovka. A nejsou už i někteří, co jsem znal prvně z literu, ale byli i jinde (na libres mají "básnické nebe", kde můžeš zapálit virtuální svíčku. Bíša byl i zde, Keyward, Jitka Svobodová...

Z litwebu nestor a JC senior, ten asi byl i tady a jeden z mála, koho jsem poznal na srazíku v Praze na Olšanech v Olši. Psal moc pěkně...:-(

Každopádně jsi rozmnožila řady těch, které řadím k přátelům a s tebou už tam je i tvá neteř Evička...:-D

Napadá mě, jestli se pán nebojí záchodu. V souvislosti s tou kadibudkou. Správně by měla být ve dveřích kadibudky nahoře díra a ty dveře by se měly zavírat a zavřené držet. Aby tam roční chlapeček nemohl vejít a spadnout mezi hovínka. To by se mohlo snadno stát. Jestli ty dveře nebyly v pořádku (děda ji natíral, když mu byly čtyři), mohli ho strašit, aby tam nechodil.

To bavili se se mnou, nebavili, bych tam nepsala. Člověku se sice honí hlavou všechno možné najednou, ale pro toho, kdo neví, k čemu to patří a jak to případně souvisí s tím strachem ze tmy, to zavazí.

Já vím že jsem se k tomuto tématu už několikrát vyjádřila ale teď jsem četla úryvek z knížky Božidara je to rozhovor vnučky s babičkou kdy babička začne poslouchat kazetu od Nohavici Divné století a vnučka jí říká něco v tom smyslu ale babičko Vždyť je to udavač z Těšína clověk co spolupracoval s estebaky .......a babička vysvětluje vnučce cituji:

 Víš nemusím s každým souhlasit nemusím ani rozumět tomu,že někdo něco dělá ale můžu věřit.Každý má své motivace a kdo jsem já abych soudila můžu věřit že v danou chvíli líp jednat neuměl nešla jsem jeho botách netuším jak moc a čeho se bál a možná byl i z hloubi duše přesvědčený že jedná správně. Naučila jsem se,že soucit je vždycky lepší než odsouzení No zkrátím to nakonec si vnučka pustila písničku Muzeum i když to psal 40 letý písničkář před 30 roky tak tu 15 letou holku ten text oslovil oslovil. A při poslechu písniček si vlastně uvědomila že nepříjemné pocity vůči Nohavicovi prostě zmizeli ,že i když možná byl udavač z Těšína je to sakra dobrý muzikant .

A tady musím vyjevit, i když to asi moc lidí nečtlo atd, že takto mě napodobila  AI

S Luki vnukem, jsem ji nakrmili mými posledními texty a zadala jsem nějaký tři slova, hesla, žeho by se to nějak mělo týkat

vyšlo toto... nepsala jsem nic o okurce jako takové, akorát v jednom textu je výraz okurková sezóna... nicméně okurka ve dvou textech od AI byla stále a furt

jediný co jsem změnila tady, je místo okurky okurová sezóna... jinak je to umělá inteligence jak poleno :)

Jamardi, je to tak, že lidé ničí kam šlápnou. Někdy z lenosti nebo pohodlnosti, jindy z nějakého pochybného pocity radosti a nebo prostě jen z neznalosti. 

Kočkodánku, jak bych mohla přijímat Tvé veršované komentáře ve vzteku? Právě naopak, přijímám je s radostí a láskou ke krásně poskládaným písmenkům do slov a slov do veršíků. Také děkuji za trpělivost, že ses dokázal prokousat až sem, aniž Tě to nějak poznamenalo (alespoň doufám), to bych si neodpustila. Povedené a výstižné verše opět přikládám k tomuto pokračování. 

Mirku, docela si vzpomínám na první reakce, je to už dávno, nebo mi to tak alespoň připadá. Jsem ráda, že jsi zůstal mým věrným čtenářem i po těch létech.

Zvířata mám v oblibě, ale hmyzu moc nefandím:-)

Námět je vtipný, text by potřeboval ještě drobátko přičísnout. Přímá řeč je zde "nedbale naznačena", např. tato věta: Jenomže šváb australský dorůstá i 8cm a já vidíc jak po mne leze, jsem ječela jak Viktorka u splavu. by mohla být lépe postavena... co přechodník, je ve správném tvaru? Mně by sedělo spíš: vidouc, za tím čárka a naopak další čárku bych odstranila... a tak by se dal celý textík ještě projít, poopravit... 

Za přiblížení australské fauny tip.

Tož veškeré resty ve čtení byly zlikvidovány a opět navazuji na tradici veršovaného (a tebou bez vzteku přijímaného) doprovázení.

Majitelka dobrých nervů

natahuje tělo červu,

které on má v barvách duhy,

dravý je jak nikdo druhý,

kdo ho hladí, cosi zvoře,

jméno dostal díky vědci,

jehož rozum chválit nechci,

mořský tvor zas mizí v noře.

Přišel výstup Prcka s krabem,

mladí myslí, že jí hrabe,

Češka si ho ochočí,

panenky se protočí.

Pak P. dělá šipku

s celkem velkým zápalem,

vidí totiž rybku,

vynoří se s chňapalem,

není to věc skvělá,

nemá tu co dělat.