Jen já a noc VIII

Kandelabr


Armáda se rozrůstá. Všichni co dělaj v metru jsou naši. Vobyčejný zmetci se už bojí lozit do našich děr. Občas jsem sleze pár policajtů nebo hrdinů. Dostane se jim léku. A přeměny. A armáda se rozšiřuje i venku. Spoustu jich dostane slunce, ale vím o několika nadzemních skupinách.

Naše válka začíná.

 

Ovládnout je. A žrát. Trhat. Ničit.

 

Nedávno mi upadla ruka...bylo to včera? Nepamatuju...mozek...nemůžu se soutředit...žrát, žrát...trhat lidský maso, bílý a měkký...krev v držce...slast....a zloba. Zloba, hněv, zmetci, kurvy...armáda, moje armáda...

 

Těžce...do schodů...ven...vzduch...a oheň. Město hoří....dobytek křičí, svíjí se, vítězíme...žereme, trháme...pod měsícem...drásám vše okolo, horký maso...krev....neutišuje mě...hroutím se...svíjím na zemi...cupuju na kusy...sám sebe...ostatní, má armáda...pokračují...

 

Jen já...a noc. ...v prach....

 

(konec)


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.