Zapomenuté
to světlo ve mně
od města k městu
potulně bloudím
zvířátka přítulníci
v ohybu paže
položí čenich
ještě jsem neumřela
mluvím tak zasvěceně
o městském osvětlení
odpadní politice
a krysích úbytcích
přirůstá měsíc
ubývá slunce
jak špatně vymyšleno
že pro divné lecjakosti
rozsvěcet zapomínám
vlci a že taky tma
je po cestách.
Jenom ty
když probudíš se
vydáváš mírnou zář.