Očím prochladnou nahé pohledy

egil

Jako  by kostely
cítily pouze tlakem na žebro
                    a v činžácích
bylo jak ve vykotlaných vrbách,
               do nichž se mrhá
tajemstvíčky.
 
Brousíš si to ulicemi
a pozdní únor
            hryže tváře
sklovinou ledu - -
 
a šeptá sníh - -
 
rudnou ti hejli na očích
                           studem
rozkvetlé višně v mrazu.
 
Svými pohledy
               zamrzáš do očnic
kolemjdoucích.

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.