Kruhová pohřebiště (vchod)

egil

Odešla jsi z Klecan
od panen právě pohozených
do rudého vápna.
 
V téže chvíli
se plochá země nahrbila,
praskl ohař z porcelánu
a čas měl ústa –
zuby plné ran.
 
Zaťal je do tvých stehen – –
 
a půlil tě jako jablko,
                      jak lomovou horu,
jež spolkla hvězdu nad vrcholem.
 
Tak jsi zastlala první svlečku,
ulehla k ní navečer... – – 
a byl křest pozdních návratů
vším, co zůstalo letmo psáno
do živůtků jepic.
 
Zatímco do tebe padal sníh – – 
... to si zima
                      do ničího hlasu
       vykotlala dům – –
           v něm ostrý tón,
který vyhojil flétnu
a do větru nařízl píseň.

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.