Schody ke sklepení

egil

Balkón chrlí ibišky
do dvora, na vrak Moskviče;
srážlivost rzi je hmatatelná
i z výšky.
 
Vidím: křídová skaliska,
                       lastury oken,
šumění rychlého odlivu peřin,
nažehlené vlnolamy. 
                   
Slyším mámu – –
    říká: Tolik dopisů
                    jako plástve
popsané mrtvými pavoučky.
Nyní jsou v šuplíku
                   vyhořelé
jako hnízdo lesních včel.
 
Něco zůstalo
k nenávratnu přišpendlené nesčetnými žihadly.
 
Je čas malovat.

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.