Setkání

Zdezzz


 

 

Znova jsem ji poznal,

podle úsměvu.

Se rozvíjí, tam v očích.

Zapálí plamínek

květů,

 nadějí a vzpomínek.

 

Vážka, či květiny stín?

skřípot křídel.

Slyšíš vše,

jsi malíř, či skladatel?

 

Namáčíš pero v kalamáři,

rychle zapsat myšlenku.

Namočíš- li moc,

je tu kaněk noc a málo,

se tu smálo.

 

Jen uchovat tu vzpomínku,

tušíš, že paměť je krátká a

okamžiku vrátka jsou vratká.

 

Pohladit a prožít moci moc

svlažit své rty

a na křídlech smyslů

se konečně utopit…

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.