Tmám; řekla mi

egil

Někde tma chrlí a dáví lana lávy.
                               Ale ve mně
je nocím těsno k rozervání
nezemské kůry.
 
– – zas míjejí jak poschodí
zbořeného domu.
 
Prchne les, když hoří zvěř?
Vsákne do zdí
                pláč i křik;
co nosí motýl z rumiště?
 
A kdo přichází zaklepáním
                  na jizvu, co zbyla z oken – –?
jeho oči 
        sázím do vran,
     strachem je mlčky zalévám
 
a čekám na mrtvé žence.
 
Stanu se sýpkou pro sklizeň,
a hladomor světla mě nemá.

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.